Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Článek

Vytvořeno:  24.01.2010 22:42  uživatelem Adam .
Vládci podzemí
Byl jsem tehdy ještě mladý a když jsem jednu zimu projížděl tímhle nádherným zasněženým Krajem, místo se mi natolik zalíbilo, že jsem se rozhodl usadit se a zřídit si svůj první dungeon.

Začátky byly těžké, najal jsem 5 impů, kteří kopali ve dne v noci a budovali základní chodbu mého dungeonu. Aby stavba rychleji postupovala, nechal jsem postavit sklad nářadí, ze kterého si impové v době svého volna půjčovali nářadí a potají kopali další chodby. Ikdyž jsem na tyhle chodby neměl povolení z Ministerstva dungeonů, jenom jsem se pod usmíval pod vousy. Dungeon utěšeně rostl. Mí služebníci se potulovali krajem, sháněli jídlo, povolenky k těžbě zlata a kopání chodeb, najímali další impy a sháněli informace.

Na jaře se kolem vchodu do mého dungeonu začal motat chlápek v hábitu. Vypadal docela otrhaně, ale můj sluha mě informoval, že je to absolvent univerzity kouzel. Podle všeho to ale byl srágora, protože dovnitř si netroufl a po čase zmizel. Aby mě neobtěžovali vesničani, rozhodl jsem se pořídit si první potvoru. Vyslal jsem služebníka do města, aby v podzemním městě nějakou najal. Vrátil se i se svalnatým Goblinem, který slíbil, že u mě zůstane jenom za jidlo.

V létě mě přepadli úředníci z Ministerstva, že prej jdou vybrat daně z chodeb. Docela jsem se prohnul, protože objevili i ty chodby co byly vykopané potají bez povolenek a pokladnice se jako kouzlem vyprázdnila. Daně byly kruté. Ale život šel dál. Po čase jsem se seznámil s dalšími třemi kolegy, kteří v okolí provozovali dungeony a naši služebníci se občas potkávali při plnění úkolů ve městě. Jejich podzemí nebyla tak dobře vedená jako to mé a to mě těšilo. Začal jsem být zlý. Mí služebníci postupovali tvrdě a u vesničanů měli velký respekt, který ještě vzorstl po tom, co jim vypálili půl vesnice, když nebyli spokojeni s množstvím odevzdaného jídla.

Na konci léta se vrátil kouzelník a přišel i se dvěma kámoši - ranhojičem z nedalekého kláštera a bojovníkem. Prohlíželi vchod do dungeonu a vypadali odhodlaně. Ale odvahu vtrhnout dovnitř ještě nenašli. Neponechal jsem nic náhodě a celý podzim vyráběl pasti a najal ještě jednoho ducha. Podzemí prosperovalo a byl jsem připraven na vpád družiny. Potkala nás, temné pány, ale hrozná věc. Vesničané už se nechtěli nechat pořád vydírat a uspořádali masivní hon na čarodějnice. Ostatní temní páni propustili všichni část svých příšer, aby vesničany uspokojili, ale já jsem to odmítl - i goblina i ducha jsem potřeboval na porážku dobrodruhů, kteří se na mě chystali. Moje už tak špatná pověst se tím ještě zhoršila a dostal jsem zprávu, že se mě rozhodl ztrestat králův paladin. A to byla hrozná zpráva! Tři grázly, kteří zevlovali před dungeonem bych porazil snadno, ale o paladinovi kolovaly strašlivé zvěsti.

A pak to přišlo! Skupina čtyř dobrodruhů s paladinem v čele vtrhla do mého podzemí! Hned v první chodbě se paladin chytil do pasti a propadl se 4 metry dolů do temné kobky, kde se na něho vrhl goblin, zatímco duch zaútočil na zbytek skupinky nahoře. Paladin byl ale skvěle vycvičený a mazaný, pádem si neublížil, první ránu goblina ústál a pak už jenom jeho palcát tancoval po zádech nebohého goblina takovou rychlostí, že potvora padla za pár chvil k zemi. Skupinka nahoře si poradila s útokem ducha a paladinovi hodila lano, vytáhla ho a šli dál. Pasti už jsem ani nenastražoval, mazaný paladin je odhaloval a likvidoval. Duch se kamsi poděl a goblin ležel polomrtvý v kobce, čekala mě těžká chvíle. Spolu s impy jsme se schovali do nejtemnějších částí mého podzemí a počkali, až se dobrodruzi vyřádí. Ti mi pobourali skoro celé podzemí, nabrali poklady a vítězoslavně odešli. Ještě půlroku po té jsem v hlavě slyšel jejih chechot..musel jsem sevřít zuby a rozhdol jsem se že se strašlivě pomstím..

Ostatní kolegové temní páni dopadli všichni lépe než já, jednomu dokonce zůstali v žaláři 3 dobrodruhové, za které kynulo tučné výkupné a velká prestiž.

Ve druhém roce jsem ni neponechal náhodě. Nařídil jsem obnovovací práce na svém dungeonu. Rekonstrukce probíhaly rychlým tempem, poničené podzemí opět začalo vypadat k světu. Získal jsem do služeb strašlivého démona. Jako úplatu, aby u mě vůbec začal pracovat, jsem ho nechal sežrat goblina, co se mezitím skoro vyléčil ze svých zranění. Před výplatou, kdy si démon žádal další potvoru k snědku, jsem udělal opravdu zlou věc, předstíral jsem upírovi, že ho najímám, odvedl jsem ho do svého dungeonu a pak ho předhodil démonovi. Ten si pořádně pochutnal. Ocitl jsem se opět na pokraji zlé pověsti, že už už se ke mě chtěl opět vydat paladin, ale nakonec si to rozmyslel, protože mí služebníci o mě ve městě šířili jen ty nejlepší zvěsti.

Podzemí bylo už opravdu rozsáhlé. Znova mě bolestivě zasáhla návštěva daňových výběrčích z Ministerstva. Brali daně i chodeb, které mi v zimě zbořili dobrodruzi. Neměl jsem ani na zaplacení všech daní a tak zlostně odjeli a z Ministerstva mi přišla výhružná krví podepsaná upomínka.

V podzemí jsem vybudoval speciální antimagickou místnost, protože jsem se obával kouzelníků, kteří opět začli čmuchat kolem mého podzemí. Postavil jsem i Pandemonium, ve kterém tak rád odpočíval můj démon a chystal se na blížící boj. Kromě toho jsem vybudoval i síň slávy, protože ješitnost je mou velkou nectností a ten pocit vystavovat si své trofeje je přece nade vše! Ale má pověst rostla a získával jsem zprávy, že se na mě chystají ti nejlepší a nejodvážnější dobrodruzi, co je země měla.

A v zimě to zas přišlo - do podzemí vtrhli tři narušitelé. Proti těm z loňska to nebyli žádní krocani, měli výcvik a výborné vybavení. První šel obrovský bojovník v lesklé zbroji, za ním klerik a skupinu uzavíral mág oděný v hábitu elitní školy kouzel. Tentokrát jsem ale byl připraven a s narušiteli to nedopadlo dobře...

Po chvilce rozkoukávání dorazili do antimagické místnosti k prostřenému stolu, na kterém byla připravena výtečná hostina. Zatímco mág s nepříjemným pocitem zjistil, že tu nemůže kouzlit, neopatrný bojovník se hltavě pustil do jídla. Za pár minut se v křečích zhroutil na zem a po chvilce sebou zaškubal naposled. Klerik s mágem se na sebe vystrašeně podívali.. a byl to pohled poslední. Démon se s stralivým řevem vrhl na klerika a jedinou ranou jej rozerval na tisíc kousků. Démon po té, co zmasakroval klerika už si k smrti vystrašeného mága nevšímal a odletěl si odpočinout do Pandemonia. Na osamoceného mága se vrhl duch a těžce ho zranil. Demoralizovaný a krvácející mág se pokusil prchnout z dungeonu, ale vysílením padl k zemi a moji služebníci ho odtáhli do mučírny.

Bylo to velké vítězství a moje prestiž tím ohromně vzrostla. Po masakru těchto narušitelů mi komise ministerstva jednomyslně udělila titul Pán zla a rovněž jsem získal titul Pán síní. Oba jsem si vystavil do síně slávy. Díky službám démona a zkazkám o masakru, se už ke mně do podzemí nikdy žádný narušitel neodvážil. Na konci druhého roku jsem získal titul nejprestižnější - sám Ministr mi udělil titul VLÁDCE PODZEMÍ v Kraji. Teď už si jenom užívám života - můj služebník mi každé ráno připraví teplé návleky na kopyta a šálek horké lávy. Občas jen tak zavzpomínám na staré časy - být zlý bylo tak zábavné!!!


 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |