Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Polylux1



Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Polylux1 je k dispozici celkem 5 recenzí.

Vytvořeno: 18.06.2012.  Recenze hry: Die Säulen der Erde Hodnocení:
Pilíře Země, Oku lahodící, ale nehrát často...
Pilíře Země jsem si pořídil coby ještě deskovkový zelenáč, zalíbil se mi tzv. "worker placement" systém, tedy umísťování pracantů na hrací plán, místo pobíhání jedním nebo druhým směrem...

Hra je skutečně nádherná, plán je krásným a detailním vyobrazením takového menšího městečka se spoustou možností kam své pracanty poslat - dělníky pěkně do pískovny, kamenolomu, lesa nebo aspoň manufaktury, aby zásobili řemeslníky surovinami, Stavitele (každý hráč má tři) lze umístit na nejrůznější místa od tržiště, přes opatství či královské ležení až po město Kingsbridge k najmutí dalších řemeslníků ... a tito řemeslníci pak pomáhají stavět katedrálu Pilíře Země, dosud největší stavbu jakou si kdy kdo vysnil a která se krásně, tzv. 3D skutečně rodí uprostřed hracího plánu...

Cílem hry je sbírat co nejvíce bodů za co nejužitečnější participaci na stavbě. Každé kolo se obměňuje nabídka dostupných řemeslníků (začíná se kameníkem, kovářem, truhlářem ... a postupně se porpracujeme až k Varhanáři, Zlatníkovi nebo Zvonaři.), což se mi opravdu líbí, jen je škoda že řemeslníků není k dispozici víc. Každá hra je tak bohužel dosti podobná, což sice pomáhá strategickým možnostem zkušenějších hráčů, ale dosti poznamenává znovuhratelnost. Po páté hře už vás hra prostě nemá čím překvapit a stává se z toho spíš jednoduchá násobilka...

Přesto ji ale velmi rád vytáhnu z police vždy když si chceme něco zahrát s tzv. "nehráči". Jde o hru jednoduše vysvětlitelnou, každý se v ní poměrně snadno zorientuje a jak už jsem řekl, ten plán je prostě překrásný...


Vytvořeno: 18.06.2012.  Recenze hry: Fury of Dracula Hodnocení:
Dracula - adrenalin každým coulem
Máloco mě tak příjemně překvapilo jako hra Fury of Dracula. Hry jako Akce X nebo Fantom Staré Prahy jsem už v dětství nenáviděl, ale tohle, ač je jeden ze základních mechanismů shodný s hrami výše uvedenými (skrytý pohyb Draculy po mapě a jeho "nahánění" lovci), je opravdu jiné... V čem?

1) Dracula kudy chodí, tudy škodí. Nejen, že je jeho pohyb vyřešen mnohem praktičtěji než tužkou, papírem a obrovskou zástěnou (cesta se zaznamenává řadou předtištěných karet, pro každou lokaci jedna), on může na každou lokaci (tedy kartu) umístit tzv. "encounter", tedy nepříjemné překvapení pro sem vstoupivšího lovce. Od poštvaných vesničanů přes sabotéra, hejno netopýrů, mlhu ... až po ukryté upíry, které naopak musí lovci najít a zneškodnit, neboť příliš mnoho upírů znamená brzké vítězství Draculovo.

2) Karty událostí, které mohou hrát Lovci i Dracula a které jednak znamenají znatelné výhody pro tu či onu stranu a jednak dotvářejí příběh.

3) Souboje. Nejde zdaleka jen o to Draculu najít, ale je třeba jej i porazit. K tomu je třeba svého lovce řádně vyzbrojit (nejlépe se osvědčily dva dřevěné kůly a trocha česneku :-)), rozumně taktizovat a mít i řádný kopec onoho pověstného štěstíčka :-) To je sice jedna z výtek, které na tuto hru často dopadají... souboj je poměrně dost ovlivněn hodem kostkou. Ale zase tak hrozné to není, správnou taktikou a hraním bojových karet se dá štěstí VELMI napomoci a jsem přesvědčen, že kdyby té loterie bylo méně, ztratila by hra velkou část napětí, které je pro hry typu Ameritrash alfou a omegou...

Za mne tedy jedna z nejlepších her v naší sbírce, vřele doporučuji každému komu nevadí delší herní doba a u hry preferuje napětí před minimem náhody...


Vytvořeno: 18.06.2012.  Recenze hry: Descent: Journeys in the Dark Hodnocení:
Descent, epický výlet do podzemí
Descent je mou zdaleka nejoblíbenější hrou. Pochopitelně je to pořádný deskoherní mastodont, obrovská krabice narvaná k prasknutí obrovskými modely nestvůr a hrdinů, rozložená hra se sotva kdy vejde na stůl a na její hraní si rozhodně vyhraďte víc než dvě hodinky po večeři. Ale co nabízí?

Obrovskou variabilitu hracího prostředí (z jednotlivých dílků mapy se skládá podzemí. Ze začátku se hraje podle scénářů, později doporučuji přejít na některou z možností generovaných dobrodružství...), skvělý soubojový systém, hrdinné loupení pokladů a vybíjení nestvůr, zběsilý úprk vpřed, se smrtí za patami... jeden z hráčů se ujme role Overlorda, hráče který má za úkol hrdiny zastavit pomocí pastí, vyvolávání dalších nestvůr a hlavně jejich pečlivými útoky na nejzranitelnější místa skupinky dobrodruhů.

Rozšíření do hry přidávají další nestvůry, hrdiny, poklady, překážky i scénáře, je to zkrátka radost hrát.

Přesto radši upozorním na dvě připomínky, se kterými osobně nemám problém a považuji je spíše za pozitiva, ale přesto se v deskoherním světě ozývají:

1) Hra má strmou křivku zdokonalování se. Je potřeba pomocí prvních scénářů rozlousknout správnou "univerzální" strategii, která vede k vítězství, což může leckoho odradit.

2) Hra je to opravdu dlouhá :-)


Nicméně teď v létě má vyjít Descent Second Edition, kde by všechny tyto (a mnohé další) připomínky hráčů měly být vyslyšeny, hra zkrácena, zjednodušena... ENJOY!


Vytvořeno: 18.06.2012.  Recenze hry: Cyclades Hodnocení:
Cyclades - Deus ex Machina
Cyclades jsou vynikající kombinací tradičního euro - mechanismu dražby a nekompromisních bitev mezi armádami. Normálně mě tyhle mixy úplně tak moc neberou, především nemám rád když se do tématických her typu "ameritrash" přidávají takové ty euro-berličky (vítězství na body, nesmyslné vyvažovací mechanismy apod...), ale tohle je podle mě spojeno fakt skvěle.

"EURO" část, tedy dražba, je separována hned na začátek každého herního kola, tím komu z hráčů se podaří uplatit kterého boha se určují nejen jeho možnosti v daném tahu, ale i pořadí hráčů v kole. V této části se musí opravdu hodně taktizovat promýšlet dopředu... a jakmile jsou nabídky bohům učiněny, jde se kydlit. Kostky, armády, bájné nestvůry, je to RADOST hrát.

S rozšířením by měla variabilita i zážitek ještě vzrůst (nový typ budovy, hrdinové, další bájné bytosti, kompletní sestava bohů Olympu...)

Dlouhodobě 9/10


Vytvořeno: 02.04.2011.  Recenze hry: Insula Hodnocení:
první dojmy po hře ve dvou...
Včera jsme zahráli první dvě hry a velké, velké pozitivní překvapení. Mám zcela diletantský dojem, že kdyby autor ubral grafice na osobitosti, mohlo by to mít o poznání větší komerční úspěch...

Hra je svižná (cca 45 min. ve dvou), atmosférická, s větším než překvapivým množstvím taktických možností a slušnou dávkou správně mířené náhody.

První hra probíhala tak, že jsme vyrazili každý na jinou stranu, a zatímco přítelkyně objevovala samé louky a jezírka, já si vyžíral zatuchlé remízky plné těch nejsilnějších "humusáků" (termín podle mě přiléhavější než "strážci". Ze všeho nejvíc mi připomínají kreveťáky z District 9). Když jsem pochopil marnost svého počínání a rozeběhl se po již vyšlapané cestičce, dometelil si to druhý dobrodruh až do citadely, dostatečně posilněn skalpy pár slabších humusoidů, a vytlouk z Kingoše duši.

Tudy cesta nevede a druhá hra už taky byla zcela o něčem jiném. Můj žlutý permoník se držel modrého kolegy jako klíště a konečně jsem pochopil ten kompetetivně kooperativní princip. Zkrátka jeden objeví slabšího humusáka a už se těší jak z jeho snadného skalpu vytluče cenné odměny, když si to tam přifrčí kolega a polovinu odměn mu správným odhadem vyfoukne před nosem. Spolupráce v pravém slova smyslu přichází v úvahu jen v extrémně vypjatých momentech kdy už fakt teče oběma do bot, ale prostor pro záškodničení v podobě správně použitých kleteb a permanentího přisírání se je všeobjímající:-) Navíc se hraje v určitých "dvoutazích": hráč 1 - hráč 2 - boj - hráč 2 - hráč 1 - boj - hráč 1 atd... V každém dvoutahu se toho tak dá stihnout fakt hodně a hra se ve finále přelévala z jedné strany na druhou tak dlouho...až jsme po zásluze prohráli oba. Ale morálním vítězem, tedy tím kdo soupeři hodil pod nohy poslední - klíčový klacek, jsem byl já:-)
Nechci se rouhat, ale hrozně mi to v téhle nejistotě a napětí až do konce připomíná Cyclades...

Nebýt dosti nepřehledně napsaných pravidel (samotná pravidla hry, když si to porovnáte, jsou ale jednoduchá, nepřekomplikovaná a velmi intuitivní), dal bych tady jasnou desítku. Takhle musím, chtě nechtě, půl bodíku strhnout, protože jsem poprvé (a to se hry obvykle učím z pravidel anglických a rozhodně obsáhlejších) musel vzít do ruky tužku, papír a udělat si v tom jasno černé na bílém...

A kam to zařadit? Má to skvělou atmošku, přiměřený prvek náhody (překvapivě ne v soubojích, ale v tom kam vlezete. To se ale negativně projeví jen když to hrajete špatně a snažíte se frčet na vlastní pěst), velkou interakci, hratelnost, odhaduju že i znovuhratelnost, jednoduchost a přece ne primitivnost. Dotaženost, vyladěnost...helejte se, mě to přijde skoro až geniální. Takový chytrý a vizuálně (z komerčního hlediska: bohužel) hodně originální CzechTrash:-))) Pro mě velké překvapení a gratulace autorovi...


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |