Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče MestoProDeti.cz



Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Duhový závod Ano Nemám a nechci koupit


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele MestoProDeti.cz je k dispozici celkem 15 recenzí.

Vytvořeno: 18.06.2012.  Recenze hry: Turbulento Hodnocení:
Turbulento

Deskovou hru Turbulento uvádí následující příběh: „Ve stodole se dneska něco děje. Zvířátka si hrají na schovávanou a užívají si spoustu zábavy. Využijte své šikovné ruce a pomozte zvířátkům se schovat. Pak zapojte svoji dobrou paměť a schovaná zvířátka najděte.“

Celá hra má v podstatě dvě prolínající se části. V první je vaším úkolem zvířátka schovat (hráč otočí jednu z karet, na které je obrázek zvířátka a pomocí jedné ze čtyř kuliček, jež má ve hře k dispozici, musí trefit hrací žeton s daným zvířátkem tak, aby se sám otočil obrázkem dolů) a ve druhé části zvířátka zase hledáte (hráč otočí kartu zvířátka, které je již schované - tj. obrácené obrázkem dolů, takže jeho úkolem je zvířátko najít, a to mezi všemi žetony).

Vždy, když hráč splní správně zadaný úkol, vyhrává jednu kuličku. Pokud úkol nesplní, pak v první části o kuličku přichází, ve druhém úseku hry o kuličku nepřijde, ale šanci najít hledané zvířátko a získat tak kuličku dostává další hráč. Nakonec vyhrává hráč s největším počtem kuliček na konci hry.

Děti si navíc v první části hry procvičí jemnou motoriku a v té druhé, kdy mají za úkol najít schovaná zvířátka, následně i paměť. Hru lze také didakticky doplnit povídáním o zvířátkách, které má hráč aktuálně schovat či najít (dítě může zvířátko pojmenovat, určit jaké zvuky vydává, rozhodnout se, zda ho můžeme mít doma apod.).

Hra je svižná a rychlá, takže se při ní dítě baví a dospělý nenudí. Menší problém však nastane již v první části hry, kdy se strefit pomocí kuličky do žetonu se zvířátkem tak, aby se otočil obrázkem dolů, je úkol náročnější i pro dospělého, dítě tak má mizivou šanci úkol splnit. Celá první část hry je tedy pro malé děti velmi náročná.

Doporučuji pro ty menší hráče upravit předepsaná pravidla například tak, že za splnění úkolu se bude považovat situace, kdy se dítě do žetonu kuličkou alespoň strefí a celý žeton následně obrátí ručně. Druhá část hry pak svoji podstatou dosti připomíná pexeso. Pokud zrovna nepatříte mezi jeho milovníky, nezoufejte a vězte, že tato hra je jen jeho nenásilnou a méně náročnou variantou. Zvířat otočených obrázkem dolů není mnoho, tudíž je jejich zapamatování snazší.
Tip na závěr: ve hře je celkem 30 karet. Každé zvířátko je obsaženo na dvou kartách. S těmito kartami se tedy dá hrát i klasické pexeso.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.



Vytvořeno: 18.06.2012.  Recenze hry: 20. Jahrhundert Hodnocení:
20. Století

Stolní hry se k nám především importují, proto je třeba ocenit společnost Mindok, že se ujala distribuce hry ryze české, jejímž autorem je Vladimír Suchý. Hra je trochu netradičně postavena na růstu úrovně života obyvatel hráčovy „vesnice“, tedy na současných ekonomických základech.

Úkolem hráče je vydražit, pokud možno, co nejvíce políček s vesnicemi a zejména vydražit takové, které mu přináší dostatek peněz (ty se dělí na klasické a vědecké), aby mohl v dalším kole uspět ještě lépe.

Celkem se hraje na pět kol a s šestým zkráceným. Každé kolo pak sestává ze tří kroků, které je třeba odehrát: vydražit pozemky, koupit pozemky s technologiemi a nakonec vydražit co nejmenší újmy v rámci ekologických katastrof.

Na území pak najdeme města, která produkují peníze, vědecké peníze (granty?), přímo životní úroveň a ta, jež mohou recyklovat. V některých městech jsou tyto hodnoty různě nakombinovány. Na konci každého kola pak hráč získá daný počet peněz a bonusů, které může použít v dalším kole. Trochu to tak připomíná počítačové strategie.

V druhém kroku se skupují technologie, které mohou zvýšit výnosy ze sousedního území, případně vylepšit ukazatel znečištění, který v závěru hry přináší další cenné body do životní úrovně hráče. Asi nejzábavnější je pak dražení ekologických katastrof.

Tady je důležitý nejen počet vědeckých peněz, ale také strategie. Někdy se vyplatí nezačínat dražbu na nule, ale nasadit cenu tak vysoko, že další již nemají zájem přihodit. Ovšem když tato taktika nevyjde, hráč nejenže přijde o peníze, ale také si pěkně zaneřádí své pozemky odpadem.

Ten znázorňují kostičky, které se na území umísťují a jež se dají zlikvidovat v městech s recyklací (do nich se může odpad převézt i po železnici, která je na polích s územím nakreslena). Možná vám už došlo, že hra je to docela náročná, pronikl jsem do ní až po několika hodinách. Což je asi největší slabinou hry.

Tím druhým slabším místem je trochu nedomyšlený závěr, v němž hráči získávají tolik bodů životní úrovně, že jim jen málokdy vystačí 99 políček, po kterých se dá postupovat vpřed.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.



Vytvořeno: 02.04.2012.  Recenze hry: Einfach Genial Hodnocení:
Kaleidoskop
Po delší době zase hra s jednoduchými pravidly, kterou máte za chvíli odehranou, a přitom není úplně banální.

Princip hry vychází z klasického domina: na hrací plochu ve tvaru včelí plástve umísťujete kostičky o dvou koncích s vyobrazením šesti barev/symbolů. Postupně tak vznikají celá pole barev, z nichž hráči získávají body. Počítají se všechny symboly ležící v pěti směrech od symbolu, který na desku umístíte (když se zadaří, berete body za obě barvy zobrazené na kostičce).

Všichni hráči si započítávají body za všechny symboly, vyhrává ten, který má buď 18 bodů ve všech barvách anebo má nejvíce bodů ze všech hráčů ve své nejslabší barvě (podstatou tedy je zvyšovat body rovnoměrně).

Při dohrání osmnáctého bodu má každý hráč bonusový tah, může tedy umístit další kostičku a posbírat další body. Výhodou tak je kombinovat snahu o vysoké zisky u jedné barvy a zároveň posouvat skóre u své nejméně obodované barvy.

Napětí přichází zejména v závěru hry, kdy mohou hráči takticky zavírat přístup k barvám, které ostatní spoluhráči nemají a pojistit si tak své vítězství. O získané body posunuje každý hráč barevnou figurku na tabulce, kterou má před sebou.

Hrací pole je podle počtu hráčů různě velké, při jednom (ano, každý si může hru zahrát i sám, i když si moc nedovedu představit, že by to ještě bylo zábavné) a dvou hráčích se hraje jen na vnitřním bílém poli, při třech hráčích se hranice posunuje o světle šedý okraj a při čtyřech až na tmavě šedý okraj.

Při méně hráčích se tak dá hra po dohodě rozšířením prodloužit, i když tady už se výsledek příliš nemění. Průměrně hra trvá necelou hodinu a za večer se tak dají odehrát i dvě či více partií. Docela osvěžující hra po různě povedených epických dobrodružstvích na dlouhé hodiny.

Název: Kaleidoskop
Autor: Reiner Knizia
Výrobci: KOSMOS, MINDOK
Dovozci: MINDOK
Rok vydání: 2004
Hrací doba: středně trvající hra - asi 30 až 70 minut
Počet hráčů: 1 až 4
Herní systém: desková
Počeštění: kompletně česká hra dostupná v ČR
Cena: 699 Kč
Doporučený věk: od 8 let
Složitost: jednoduchá

Autor recenze: Jiří G. Růžička
Hodnocení: 4,5/5

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 02.04.2012.  Recenze hry: Metroville Hodnocení:
Metro – strojvůdcem podzemky ve světových metropolích
Další z rébusových herních titulů vytvořených společností Smart Games je sympaticky řešena v kompaktním provedení, tudíž se dobře uplatní na cestách. Při přesunech v pražském metru hru sice nejspíš neuplatníte, ale při zdlouhavých výletech vlakem zkrátí čas spolehlivě.

Vždy znovu překvapí, kolik variant rébusy z této řady v sobě skrývají, přestože se hraje jen s několika málo dílky. Tentokrát je celé kouzlo skryté v pouhých devíti otáčivých částech, které na sobě mají úseky tratí – výsledkem je čtyřiašedesát hlavolamů rozdělených do čtyř úrovní složitosti. Než se do systému hry Metro vpravíte, možná vám budou dělat potíže i některé trasy pro začátečníky. A přes některé náročnější dráhy u mě osobně vlak prostě nejede.
Zadání jsou natištěna na osmi kartičkách, z nichž každá prezentuje nějakou světovou metropoli s podzemní dráhou. Podle nich si nacvakáme devět plastových dílků do jamek na herním plánu. Jednotlivé hlavolamy pak spočívají v tom, jakou musíme projet trasu, respektive, kterými zastávkami a v jakém pořadí naše pomyslná vlaková souprava poputuje. Stanic je na plánku pět, ovšem nemusíme navštívit všechny nebo naopak některé máme předepsáno projet vícekrát. V zadání můžeme mít od tří zastávek do osmi, přičemž rozhodně neplatí přímá úměra, že čím méně stanic máme v cestovním plánu, tím snazší řešíme úkol. Například při putování Šanghají se dle jednoho zadání máme dostat „pouze“ z bodu A do bodu C a zpět do A, ovšem ukáže se, že to zdaleka není tak jednoduchá úloha, jak by se mohlo zdát.
Vlak se nesmí na své trase obrátit do protisměru, nesmí řezat ostré zatáčky a především se nesmí přehazovat vyhybky, když už je souprava na cestě. Občas pomáhá přemýšlet o stavbě trasy při řešení zároveň v obou směrech, ale dost často se tak sám se sebou uprostřed plánu minete na slepých kolejích. Hra je zamýšlena především pro osamoceného luštitele, ovšem může se provozovat třeba ve dvou se stopkami, s tím, že oba hráči se snaží co nejrychleji vyřešit srovnatelně těžkou hádanku. Dospělému se dozajista může trošku zavařit mozek, ovšem děti si ho spíš budou tříbit. Metro má určitě dobrý vliv na rozvíjení prostorové představivosti. Takže ukončete výstup a nástup, příští zastávka „Hodiny zábavy“.

Autor: Raf Peeters
Výrobce: Smart Games
Dovozce: Mindok
Rok vydání: 2011 (ČR)
Hrací doba: 5 - 20 minut (podle trasy)
Počet hráčů: 1 (případně 2 na střídačku)
Herní systém: desková
Jazyk: česky
Cena: 399,- Kč
Doporučený věk: 8+
Složitost: středně obtížná
Herní materiál: 1 herní plán, 9 dílku s tratěmi, 8 kartiček zadání, návod a řešení

Autor recenze: Jakub Pech
Hodnocení: 4/5

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 31.01.2012.  Recenze hry: Mondo Hodnocení:
Stvořitelem světa v sedmi minutách
Na začátku nejčtenější knihy světa má Stvořitel na svůj „projekt“ šest dní. Ale dnes je mnohem hektičtější doba: natáhněte časovač na sedm minut a postavte co nejlepší svět.

Lhůtu jednotlivých kol ve svižné společenské hře Mondo skutečně odměřuje časostroj, který se nejvíce podobá kuchyňské minutce. Než uvaříte vajíčka natvrdo, mělo by být vaše malé univerzum hotové a rovněž by v něm měly hezky navazovat různé typy krajin (vodní, step, džungle, poušť). Každá pořádně uzavřená krajina přináší bodové benefity, stejně tak jako obydlenost planety faunou. Mínusové body pak plynou z přítomnosti aktivních sopek či nedokončenosti vašeho světa.

Během časového intervalu je tedy potřeba umístit 24 dílků, což se může zdát jako snadné, avšak minimálně ze začátku tomu tak není. Navíc, sedm minut platí pouze pro snadnou variantu, s pokročilou a hrou pro experty se odečítá jedna, respektive dvě minuty – to pak budete zacinkání stopek z duše nenávidět.

Spolu s krácením limitu zároveň přibývá komplexnost mikrosvěta a je třeba myslet na více pravidel najednou. Vzhledem k tomu, že se tedy nabízejí tři úrovně obtížnosti a k tomu má herní plán navíc dvě strany, z nichž každá vyžaduje dost odlišný přístup ke hře, dá se říct, že se vám Mondo jen tak neohraje.

Pozoruhodná je i možnost pro jednoho hráče, která je velice funkční. Poslouží pro zkrácení dlouhé chvíle a zároveň si potrénujete techniku výstavby pro skupinovou partii. Jen se musíte dobře hlídat, abyste nepodváděli – tedy žádné pootáčení či posouvání již položených dílků. Ono totiž k takové nedůslednosti může Mondo trochu svádět, protože i když hraje více stvořitelů najednou, každý si především hledí svého a nekouká po okolních světech.

Dokud si dílek vybíráme, můžeme ho z ruky odložit, ale jakmile je třeba poušť umístěna, už s ní hnout nesmíme. To abychom si o sobě nemysleli příliš – kontinenty smí po své hrací ploše posouvat jen Stvořitel.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 09.01.2012.  Recenze hry: Geistesblitz Hodnocení:
Duch
Pizizubý duch poletující na ne příliš objemné krabičce zábavné společenské hry Duch možná svádí na první pohled k tomu, že se jedná o hru strašidelnou. Nic děsivého na ní ale není: v centru zájmu je tu totiž pozornost a rychlost!
Výhodou této hry je, že není složitá a hraje se docela krátce, takže si ji můžete zahrát i s návštěvou, která její pravidla nezná, na večírku nebo si ji vzít s sebou na dovolenou. Zajímavostí také je, že ji může hrát až osm hráčů (minimálně dva), což už tedy musí být pořádná mela! V neposlední řadě jde o hru, která bude bavit jak děti, tak i dospělé. Což je dozajista její asi největší klad.
Hra se skládá ze sady kartiček a několika předmětů: titulního ducha, myši, láhve, křesla a knihy (všechny sympaticky vyrobené ze dřeva). Každý předmět má svoji barvu, která je pro hru podstatná. Na kartičkách totiž vždy najdete zátiší, v němž je jeden z předmětů vyveden ve správné barvě anebo tu naopak něco chybí, což je častější případ. Ať už barva nebo předmět.
To trochu mate, ale zase to vnáší do hry víc zábavy, protože splést se je docela jednoduché. Cílem hry je sáhnout jako první po správném předmětu. Kdo se nesplete, bere kartičku, kdo ano, musí některou ze sebraných přesunout na hromádku soupeře, který byl sice druhý, ale sebral správný předmět. Vítězí pak ten, kdo má kartiček nejvíc.
Jedno kolo hry trvá maximálně půl hodiny a zkracuje se s tím, jak se hráči ve hře, potažmo obrázcích a předmětech začínají orientovat. Hra se tedy výborně hodí spíšena na ukrácení dlouhé chvíle, než jako zábava na celý večer. Což jak jsem zmínil již na začátku recenze může být i její výhoda. Jediné, co by se dalo hře vytknout je jen nijak zvlášť výrazná originalita herního systému.
Pozitivní je také to, že se hra jen tak neohraje, podobně jako třeba pexeso nebo člověče. A je v tom adrenalin!

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 29.11.2011.  Recenze hry: Black Stories Hodnocení:
Černé historky
Série her Černé historky je vhledem k množství pokračování, jichž se dočkala, velmi populární. V češtině doposud vyšly čtyři sady klasické, jedna se skutečnými případy, jedna s filmovými zápletkami a dokonce bílá (duchařská) varianta pro menší hráče a čerstvě i růžová pro dívky. U temných příhod bych souhlasil s doporučeným věkem od dvanácti výše. Řadu herních titulů přiblížím na základě zážitků s prvním balíčkem.
Každý díl Černých historek obsahuje padesátku kartiček s bizarními příhodami, v nichž povětšinou někdo za záhadných okolností zemře. Na jedné straně se nachází vyústění krátkého příběhu (nikoliv jeho pointa) a na druhé je napsáno, co přesně se stalo. Hráč, který přijme roli „vypravěče“ přednese nahlas třeba: „Žena zemřela, protože příliš dlouho telefonovala.“ A ostatní ve skupince jsou „hadači“ a snaží se pomocí otázek dobrat pravdy. Ptát se smí pouze tak, aby vypravěč mohl odpovídat „ano“ nebo „ne“. Ačkoliv se Černé historky dají hrát i ve dvou, je lepší, když je hráčů větší počet, protože víc hlav nejenže víc ví, ale také je napadá více barvitějších dotazů. Jinak hrozí, že se osamocený tazatel ztratí v nějaké své utkvělé představě, přestože má vodítko přímo pod nosem.
Výhodou tohoto titulu je, že není vázaný na posezení u stolu. Detektivní rozmotávání zápletek se osvědčilo i jako zpestření cesty vlakem a nedořešený případ se dá hrát i během pěšího výletu. Hra je natolik komunikativní, že se k naší skupince v kupé připojil nějaký pán se slovy: „Promiňte, mě to nedá, ale můžu se taky na něco zeptat?“

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 29.11.2011.  Recenze hry: Day and Night Hodnocení:
Den a noc
Tato víceúrovňová logická hra - soubor hraček i hlavolamů - je určena dětem od cca roku a půl do pěti let. Pětiletí ji mohou hrát sami, ale ti mladší ještě budou potřebovat asistenci rodičů nebo staršího sourozence, což může upevnit sourozenecké vztahy, protože se jedná více o spolupráci než vzájemné soutěžení. Malé děti, které teprve poznávají svět si díky této hře mohou osvojit a procvičit tvary a barvy. Pestrobarevná sestava jen několika kusů hlaviček panáčků, stromů, kvádříků domečků a různých dílků válečků a trojúhelníků je velmi variabilní a rébus za rébusem překvapuje dalšími a novými možnostmi. Takže zatímco například zelený dílek s červenými kolečky byl v jednom rébusu součástí stromu, v příštím se stane automobilem. Při sestavování tyto tvary neustále střídají pozice, vytvářejí nové a nové situace. Malý hráč musí nad těmito docela stylizovanými tvary hodně přemýšlet a rozvíjet svou fantazii. Hráči postupují podle předlohy v podobě stojací knížečky s jednotlivými vizuálními návody. Knížka o 48 rébusech je rozdělena na čtyři úrovně, z nichž každé je možné dosáhnout zkoušením jedenácti kroků. Nejjednodušší je Starter, druhý stupeň je Junior, třetí stupeň náročnosti Expert a nejnáročnější úroveň je Master. První dva stupně náročnosti jsou tzv. denní sestavou – obrázek, kde k rozlišování dílků dochází díky rozpoznávání barev. Poslední dva stupně jsou tzv. noční sestavou, kde k rozlišování dílků dochází díky rozpoznávání tvarů, což je náročnější. Pokud jsou však hráči zvědaví, zda noční sestavu vytvořili správně nebo který díl je ten pravý, stačí otočit stojací kalendář a hned na rubové straně je vidět denní sestava jako řešení.
Hra je krásná i po výtvarné stránce – dřevěné dílky jsou hezky malované. I vizuální návody v knížce vypadají vkusně, v případě nočních rébusů dokonce i trochu mysticky, kdy sestavy připomínají záhadné totemy. Tato hra byla v dubnu 2011 na veletrhu For Kids v Letňanech oceněna jako nejlepší hra.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 29.11.2011.  Recenze hry: Monte Rolla Hodnocení:
Duhový závod
Dnes tolik kýžená trojrozměrnost proniká samozřejmě i do společenských deskových her. Je tomu tak i u titulu Duhový závod, jenž je zaměřen převážně na menší hráče. Na různé plastické figurky a další prvky jsme zvyklí, ovšem zde do prostoru vyrůstá samotný herní plán. Jednak jsou v něm modré rýhy, které značí stružky řek, a jednak je celá kartonová plocha v prostředku důmyslně nadzdvižená, čímž se pro účel „příběhu“ hry vytváří jakýsi kopec. Trojrozměrnost zde tudíž není samoúčelná, nýbrž na ní stojí celý princip závodu, potažmo jeho zábavnost.
Zde se nesoutěží s nějakými panďuláky, do cíle se musíme dostat klasickými cvrnkacími skleněnkami. Tvůrci hry využili té nejzákladnější vlastnosti kuliček, a totiž jejich kutálení. Různě barevné kousky skla zde symbolizují rozpadlou duhu, kterou je potřeba přemístit z rybníčku do moře, které se nachází za oním kopcem. Cesta se vine podél řek, po jednotlivých krocích vyznačených dolíčky. Hod kostkou vás ovšem může dovést i doprostřed proudu, a to se pak svezete po proudu z vršku dolů. Nebo vás může do vody shodit protihráč, kterému překážíte. Pokud jste na špatném svahu, znamená to, že se dostanete daleko proti směru vašeho putování, ovšem jindy vás tok může naopak postrčit směrem k cíli. Když hladinu překračujete v pořádném rozběhu (padne vám vyšší číslo), můžete se od vlnky odrazit jako žabka a neutopíte se. Jindy se můžete osušit na vratkém kameni.
Duhový závod je povětšinou velmi svižná hra, která motivem „nakloněné roviny“ přináší do akce určitou dynamiku. Výjimečně může být trochu otravná, pokud vám hned na začátku do omrzení hrací kostka přiděluje číslo, které vaši kuličku okamžitě vykoupe na prvním brodu a vrátí na start. Na druhou stranu tím nebetyčně pobavíte protihráče, kteří si mezitím pádí k moři, až jim vlají duhovky.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 29.11.2011.  Recenze hry: Anti Virus Hodnocení:
Anti-Virus
Další herní titul Anti-Virus z řady Smart Games je opět spíš hlavolamem pro jednu osobu, kterým se můžeme zaobírat, pokud zrovna nemáme k dispozici žádného spoluhráče. Toto není „hra na doktora“, nýbrž „hra na epidemiologa“. Na herní plochu se můžeme dívat jako na buňku, která je napadena nějakým bacilem v podobě červeného dílku. Cílem každého kola je cizí tělísko vyvést rohovou propustí z buňky ven, a tím pomyslné tělo uzdravit. „Choroby“ jsou dle náročnosti rozděleny do pěti oddílů po dvanácti případech, což dohromady činí šedesátku rébusů. Každý z nich si rozestavíme podle nákresu v přiložené knížečce, která pro případ nouze obsahuje ve své zadní části i řešení – nechceme přeci způsobit skutečnou epidemii, že? V sekci „Starter“ začneme takovými těmi běžnými rýmičkami a kašlíky – stačí vnitřkem hrací plochy párkrát pošoupat a řešení (nebo vakcína, chcete-li) je na světě. Takto popisována ale hra možná působí jednodušeji, než tomu ve skutečnosti je; jako u každé hry jsou zde určitá pravidla. Bílými dílky se nehýbe. Virem, jakožto i ostatními částmi se smí posouvat pouze diagonálně, tedy tak, jak to konstrukce hry bez drhnutí umožňuje. Pohyb v kolmých směrech (nahoru a dolu) je zapovězen, stejně tak jako otáčení částicemi. „Zdravé“ dílky můžete ven z herního plánu jen povysunout – ostatně bývají rozmístěny tak, že při dodržení pravidla o neotáčení se zcela ven může dostat jen bacil. Ale nemusí! Přiznám se bez mučení, že řada případů od sekce „Expert“ výš (nechci být příliš bizarní, ale tam už jsou pořádné „dýmějové mory“) je mimo mou prostorovou představivost. A o to právě jde: Anti-Virus u dětí skvěle rozvíjí vnímání prostoru a abstraktní uvažování jako takové. Je ale třeba pokračovat postupně, lekci za lekcí.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 29.11.2011.  Recenze hry: North Pole Camouflage Hodnocení:
Na ledové kře
Obsah krabice Na ledové kře není ani tak společenskou hrou jako spíš sadou osmačtyřiceti hlavolamů. Pokud se chcete pobavit ve větším počtu hráčů než je jeden, musíte na řešení buď spolupracovat, anebo se u hříčky prostřídat a třeba si měřit rychlost přemýšlení na stopkách. A co že se zde tedy řeší? Musíte na kousku krajiny s mořem a ledovci (vyměnitelné mapky) uložit do bezpečí několik zvířat (plastové dílky) – ryba nesmí zůstat na suchu a medvědovi zas nesmí navlhnout kožich. Zní to jednoduše, jenže... Tvůrci dobře věděli, proč hru umístili do mrazivého prostředí; chlazení se bude hodit, protože se vám brzy začne kouřit od hlav. Vždy existuje pouze jediné správné řešení a rozhodně jím není to, při němž vám medvědí pár uvízne na kajaku s Eskymákem! Že umístit deset zvířat do pomyslných šestnácti čtverců je snadné? Že poskládat šest dílků skládačky zvládnete levou zadní? Inu na prvních dvanácti rébusech s nápovědou označených jako „Starter“ dozajista ano. Ale jak minete sekci „Junior“, už jste za polárním kruhem hodně daleko, takže Eskymáci zmizí a vy zůstanete s medvědy, rybami a kosatkou sami. Společnost není špatná, ale úkoly jsou čím dál zapeklitější. Přiložený letáček s nákresy řešení raději svěřte ke správě někomu jinému, jinak vás (speciálně u mapek 37 a výš) při netrpělivém převracení dílků budou hodně svrbět prsty, že byste se jako koukli.
Pokud si vás Na ledové kře podmaní – a já bych řekl, že ano –, tak vás bude zajímat informace o rozšiřujícím balíčku. Ten obsahuje jednak zbrusu novou sadu rébusů, ale hlavně náhradní dílek s dvěma novými obyvateli, kteří hrou od základu otřesou. Jsou to tuleni, kteří se nesmí ocitnout na stejné kře s medvědem. A teď babo raď...

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 29.11.2011.  Recenze hry: Ohne Furcht und Adel, Citadels Hodnocení:
Citadela
Citadela je zábavná karetní hra, v níž se navenek staví jádro imaginárního města, ovšem v druhém plánu se hráč pomocí taktického myšlení poučuje o přetvářce, psychologii a vlastně trochu i o politice. Principem pravidel je totiž to, že si všichni zúčastnění na začátku každého kola skrytě vyberou nové role, které v budovaném městě mají odlišné pravomoci. Můžete být jednou z osmi postav, například vrahem, zlodějem, kupcem, knězem a dalšími.
Postupně pak hráči v určeném pořadí odhazují své pomyslné škrabošky a podle dispozic figury vybírají daně, okrádají, škodí v sousední městské čtvrti, ale především se snaží postavit co nejhodnotnější město vlastní. Karty staveb se lížou z balíku (celkem jich je 65) a člení se do pěti skupin označených barvami, přičemž bodově zvýhodněná je čtvrť, která obsahuje od každého typu budovy alespoň jeden kus. Většinou je velký zájem o speciální fialové karty, které svému majiteli po začlenění do města poskytují zajímavé výhody.
Hra je uzpůsobena tak, že se dá hrát i ve dvojici či trojici, kdy si každý vybírá hned dvě postavy, ovšem teprve od čtyř osob výše má ten správný spád. Vzájemné působení a bezeslovná komunikace mezi zúčastněnými hráči je tím zábavnější, čím lépe se znají. Citadela je tedy vhodná pro rodinná posezení a setkání s dobrými přáteli. To se pak ani nestačíte rozkoukat a už se rozdává na čtvrtou partii v řadě. Při častém hraní je dobré si na karty charakterů, které jsou často v ruce, pořídit nějaké fólie, protože kvůli ohmatání by mohly být protihráčem rozpoznatelné i z rubové strany, což by kouzlo Citadely značně pokazilo.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 28.11.2011.  Recenze hry: IQ Twist Hodnocení:
IQ Twist

Herní řada Smart Games přichází s další hříčkou, kterou si můžete lámat hlavu při dlouhých zimních večerech. Nějakou dobu totiž potrvá, než si všechny rébusy z IQ Twistu projedete. Jako většina titulů z této série je totiž variabilní (tady se vkládají překážky v podobě kolíčků) a nabízí tak v jediném balení hned stovku „problémů“ k vyřešení.

Trvanlivost je u hry jistě jednou z nejdůležitějších hodnot a když zmiňuji zimní večery a podívám se z okna, je zjevné, že takovéhle nebo podobné zabavení přijde letos víc než vhod. Hra je hezky řešená jako skladná a snadno přenosná krabička.

Ovšem zde musím pro pobavení uvést jeden vtipný háček, který s IQ Twistem nastal včera po několika „partičkách“. Hlavolamy mi totiž udělaly z mozku takový twister, že jsem následně nebyl schopný jednotlivé dílky do obalu poskládat i bez oněch překážkových kolíčků.

Materiál, se kterým se hraje, čítá samotnou krabičku, osm různobarevných plastových dílků a sedm bariér, které si na plochu rozmisťujeme podle zadání. Princip se na první pohled může zdát snazší, než u dříve recenzovaného Anti-viru, kde jsme se s dílky mohli pohybovat jen po diagonálách. Zde můžeme jednotlivé kousky hlavolamu obracet jak chceme a kolikrát je nám to málo platné.

Dílky totiž mají očka, ale ne všechna jsou průchozí, aby jimi kolíčky prošly. Navíc musí sedět barva na barvu, a to už začíná být trochu moc komplikací. Tím si samozřejmě nechci stěžovat, kdyby šlo vše jak po másle, hra by ztrácela smysl. Jako celá herní řada Smart Games, i IQ Twist je primárně určen pro sólového luštitele, ale samozřejmě můžete hrát rébusy ve dvojici třeba tak, že si budete měřit čas.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.



Vytvořeno: 31.10.2011.  Recenze hry: Hide and Seek: Safari Hodnocení:
Safari schovej a najdi
Safari je logická hra pro celou rodinu, u které se zaručeně zapotí nejen děti, ale i dospělí. Na herní desce jsou umístěná čtyři herní pole ve tvaru čtverce s nakreslenými exotickými zvířaty. Úkolem je čtyřmi zakrývacími žetony, které představují džungli, zahalit herní pole tak, aby na otevřené ploše zůstala jen některá zvířata, jež si navzájem nezpůsobí žádnou újmu na zdraví.
V přiloženém sešitě hráči najdou čtyřicet osm úloh a pro ty se slabšími nervy jsou v ní i nakreslená i řešení. Pokud úkol zní například: čtyři zebry, dva sloni a jeden lev, tak musíte všechna ostatní zvířata schovat pod dílky džungle. Zakrývací žetony lze měnit a otáčet s nimi, čímž vzniká nepřeberné množství možností a kombinací. Ale vždy jen jedno řešení je správné.
Zadání jsou odstupňovaná podle složitosti do čtyř úrovní (od juniora až po experta). Hráči nemusí umět číst, ani počítat (stačí do pěti), ale musí disponovat již určitou mírou trpělivosti, protože někdy chvíli trvá, než se úlohu podaří splnit – cca od pěti do dvaceti minut. To záleží i na chvilkovém rozpoložení hráčů a na konkrétním zadání. A také by hráči měli mít poměrně dobré prostorové cítění, proto je hra určena už spíše školákům než předškolním dětem.
Ačkoli je Safari ideální hra pro jednoho hráče, přeci jen se stává zábavnější při větším množství hráčů. Je možné vytvořit si i skupinky po dvou, aby měla hra větší švih a tříbila skupinového ducha.
Co se skladnosti týče, do krabičky s herním polem se mohou uložit zakrývací žetony i sešit se zadáními. Je celá z plastu a tak se nemusíte bát, že by se hra mohla poničit. Dá se tak bez obav vzít s sebou na cesty a je šikovná na ukrácení dlouhé chvíle třeba při jízdě autem. Pokud tedy tuto hru svým dětem pořídíte, vězte, že si ji od nich nejednou budete rádi půjčovat.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Vytvořeno: 02.09.2011.  Recenze hry: Viva Topo! Hodnocení:
Viva Topo!
Podtitulem hry Viva Topo! by mohlo stát „Myško, nezlob se“. Její rozvržení totiž může na první pohled připomínat žravý závod s kuželkovými človíčky, známý několika generacím hráčů. Očividný rozdíl je ve výtvarném zpracování: herní plán je pestře kreslený a samotné figurky nejsou z plastu, nýbrž ze dřeva. V krabici nalezneme dvacet barevných myší s hebkýma látkovýma ušima a jednu mlsnou, olizující se kočku. A tím se dostáváme k jádru téhle svižné stolní honičky. Jednotlivé hlodavčí rodiny do jisté míry nesoupeří mezi sebou (tedy nevyhazují se z dráhy), ale společně jim jde o to, aby utekli hladovému dravci. Zároveň je samotné láká vůně sýra – je to vlastně drobná ukázka potravinového řetězce. Viva Topo! je tedy dost výjimečný titul už kvůli tomu, že pracuje zároveň se soutěživostí i spojenectvím.
Kočce hraje do karet prozřetelnost; kdykoliv padne na kostce její symbol (je na dvou z šesti stran), vyrazí ladným šelmím krokem za prchajícím stádečkem. Od určitého bodu navíc zrychlí a hbitě skáče po dvou políčkách. Když myšku dostihne, tak ta – jak to jen říct – se už k sýru nedostane… Cílem soutěže je, aby hráč se svojí rodinkou posbíral co nejvíce sýra. Cestou má i několik úkrytů, kde na něj čekají menší porce; když se dostane až do království, má nárok na celý bochník. Hra je napínavější úměrně s tím, kolik lidí se u stolu sejde. Ve dvou je kočka dost pomalá a často ani nedojde k myším ztrátám, zatímco když se během jednoho kola střídá víc hráčů, má dravec větší šanci, že na kostce padne jeho signál k pohybu. Pro zvýšení dramatičnosti můžete případně zkusit dát kočce pár políček náskok, ovšem zas to moc nepřežeňte, ať si ji nepřekrmíte.

Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz www.mestoprodeti.cz - web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |