Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Láďa Smejkal

Rok narození: 1971
Webová stránka: http://www.svet-deskovych-her.cz
Místo, kde hraje pravidelně: Praha / Praha 10
Místo, kde hraje občas: Plzeňský kraj / Domažlice
 
Další informace: Nejradši mám Puerto Rico, El Grande a Titicacu, ale rád si zahraju skoro každou hru. Jsem členem klubu Paluba a občas pořádám herní dýchánek u mne doma. Rád uvítám mezi námi i nové spoluhráče.


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
6 bere! Ano Mám a nechci prodat
Alhambra Ano Mám a nechci prodat
Alhambra: Prospěch vezírů (1. rozšíření) Ano Mám a nechci prodat
Amun-Re Ano Mám a nechci prodat
Aquaretto Ano Nemám a nechci koupit
Atlantic Star Ano Mám a nechci prodat
Bang! Ano Mám a nechci prodat
Blesk a hrom Ano Mám a nechci prodat
Bluff Ano Nemám ale chci koupit
Brass Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne - základní hra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Lovci a sběrači Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Princezna a drak (3. rozšíření) Ano Nemám a nechci koupit
Cartagena Ano Nemám a nechci koupit
Caylus Ano Mám a nechci prodat
Cesta kolem světa za 80 dní Ano Nemám a nechci koupit
Citadela Ano Mám a nechci prodat
Cities Ano Nemám a nechci koupit
Cluedo Ano Mám a nechci prodat
Coloretto Ano Mám a nechci prodat
Coloretto Amazonas Ano Mám a nechci prodatNehodnoceno
Demokracie Ano Mám a nechci prodat
Diamonds Club Ano Nemám a nechci koupit
Diplomacie Ano Mám a nechci prodat
Dixit Ano Mám a nechci prodat
Doba kamenná Ano Nemám a nechci koupit
Doba ledová Ano Mám a nechci prodat
Dobble Ano Nemám a nechci koupit
Dodge City Ano Mám a nechci prodat
Dvorana Děsu Ano Mám a nechci prodat
Džunka Ano Mám a chci prodat
El Grande Ano Mám a nechci prodat
El Grande: Král & intrikán Ano Mám a nechci prodat
Euphrat & Tigris Ano Mám a nechci prodat
Evo Ano Mám a nechci prodat
Fantasy Business Ne Mám a nechci prodat
Fazole Ano Mám a nechci prodat
Galaxy Trucker Ano Nemám a nechci koupit
GiftTRAP Ano Nemám a nechci koupit
Giganti Ano Mám a nechci prodatNehodnoceno
Go Ano Mám a nechci prodat
Goa Ano Mám a nechci prodat
Hacienda Ano Nemám a nechci koupit
Halali! Ano Mám a nechci prodat
Hansa Ano Mám a nechci prodat
Industria Ne Nemám a nechci koupit
Java Ano Mám a nechci prodat
Káhira Ano Mám a nechci prodat
Kardinál a král Ano Mám a nechci prodat
Knížata florentská Ano Mám a nechci prodat
Kocourkov Ano Mám a nechci prodat
Koruna & meč Ano Mám a nechci prodatNehodnoceno
Land unter Ano Mám a nechci prodat
Le Havre Ano Nemám a nechci koupit
Linka č.1 Ano Mám a nechci prodatNehodnoceno
Ludvík XIV. Ano Mám a nechci prodat
Lví srdce Ano Mám a nechci prodat
Magellan Ano Mám a nechci prodat
Magna Grecia Ano Mám a nechci prodat
Maharaja Ano Mám a nechci prodat
Mamma Mia! Ano Mám a nechci prodat
Manhattan Ano Mám a nechci prodat
Mariáš Ne Mám a nechci prodat
Měděný kotlík s.r.o. Ano Mám a nechci prodat
Medina Ano Mám a nechci prodat
Merry Men of Sherwood Ano Mám a nechci prodat
Město Ano Mám a nechci prodat
Město duchů Ano Nemám a nechci koupit
Mexica Ano Mám a nechci prodat
Nautilus Ano Mám a nechci prodat
Netzwerk Ano Mám a nechci prodat
New Football Ano Mám a nechci prodat
Odyseus Ano Mám a chci prodatNehodnoceno
Osadníci z Katanu Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Historické scénáře II: Trója & Velká čínská zeď Ano Mám a nechci prodatNehodnoceno
Osadníci z Katanu: Historické scénáře: Alexander Veliký & Cheops Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Karetní hra Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Rozšíření Města a rytíři Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Norimberku Ano Mám a nechci prodat
Othello Ano Mám a nechci prodat
Poštovní kurýr Ano Mám a nechci prodat
Prapolévka Ano Nemám ale chci koupit
Přes poušť Ano Mám a chci prodat
Pueblo Ano Mám a nechci prodat
Puerto Rico Ano Mám a nechci prodat
Ra Ano Mám a nechci prodat
Razzia Ano Mám a nechci prodat
Risk Ne Mám a nechci prodat
Samurai Ano Mám a nechci prodat
San Juan Ano Mám a nechci prodat
Sankt Petersburg Ano Mám a nechci prodat
Sole Mio! Ano Mám a chci prodat
Šachy Ano Mám a nechci prodat
Taj Mahal Ano Mám a nechci prodat
Through the Ages Ano Mám a nechci prodat
Ticket to Ride Ano Mám a nechci prodat
Tichu Ano Nemám a nechci koupit
Tikal Ano Mám a nechci prodat
Titicaca Ano Mám a nechci prodat
Torres Ano Mám a nechci prodat
Trans America Ne Nemám a nechci koupit
Trias Ano Mám a nechci prodat
Tyros Ano Nemám a nechci koupitNehodnoceno
Ubongo 3-D Ano Nemám a nechci koupit
V roce draka Ano Nemám a nechci koupit
Ve znamení kříže Ne Mám a nechci prodat
Vinci Ano Mám a nechci prodat
Vrcholový závod Ano Nemám a nechci koupit
Vysoké napětí Ano Mám a nechci prodat
Zatre Ano Mám a nechci prodat
ZooSim Ano Mám a nechci prodat
Zrádce Ano Mám a nechci prodat
Ztracená města Ano Mám a nechci prodat
Ztracené údolí Ano Nemám a nechci koupit


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Láďa Smejkal je k dispozici celkem 27 recenzí.

Vytvořeno: 19.02.2008.  Recenze hry: Stone Age Hodnocení:
Přichází Doba Kamenná

Slyšeli jste již o hře Doba kamenná? Že ne, nedivím se. Zmíněná hra se nachází teprve ve fázi dolaďování a přípravy výroby. Přesto již nyní získává zaslouženou pozornost hráčů. Díky firmě Mindok, která připravuje českou verzi hry současně s německým, anglickým a francouzským vydáním, jsem měl možnost si hru v její téměř finální podobě vyzkoušet.

Článek s recenzí hry najdete v sekci článků.



Vytvořeno: 05.08.2006.  Recenze hry: Thurn und Taxis Hodnocení:
Představení Hry roku

Pojďme si nejprve říci něco o samotné hře. Na první pohled se Thurn und Taxis tváří docela obyčejně - herní plán, balíček karet, domky ve čtyřech barvách a hromádka žetonů. Herní plán je pro nové hráče z počátku trochu nepřehledný. Je na něm celkem 22 měst, která jsou rozdělena do osmi zemí. Našince na něm potěší přítomnost českých měst Plzně a Budějovic.

Hráči mají k dispozici 20 domků, které se snaží umístit do měst na plánu. Aby mohli domečky umístit, musí nejprve pomocí karet měst vyložit cestu skrz nejméně tři města. Když je hráč na tahu, nejprve si jednu kartičku města z nabídky vezme, poté jednu vyloží a na konci tahu může cestu ukončit a vyhodnotit. Při stavbě cesty pomáhají čtyři pomocníci. Během každého svého tahu může hráč ale využít služeb jen jednoho z nich.

Během hry se získávají body ve formě bonusů za délku cest, umístění domečků do všech měst dané oblasti a za umístění domečků do všech osmi oblastí na plánu. Hodnota těchto bonusů se postupně snižuje. Prostě kdo dřív přijde,... Každý další hráč, který daný bonus získá, má za něj méně bodů. Na konci se ještě přičtou body za největší získaný kočár a odečtou za neumístěné domky.

Asi si říkáte, no a co je na tom tak skvělého, jak to, že tato hra získala v Německu cenu Hra roku? K úspěchu hře Thurn und Taxis dopomohlo hned několik důležitých prvků:

  • Autorská dvojice manželů Sayfarthových dokázala pod jednoduchá pravidla ukrýt velice herně příjemný a zajímavý herní princip. Ostatně autor Portorika asi vymýšlet hry trochu umí :-).
  • K jednomu stolu spolu mohou zasednout jak zkušení herní harcovníci, tak i úplní herní nováčci. Požitek ze hry budou mít všichni a i ten, kdo hraje poprvé má jistou šanci vyhrát.
  • Nádherné grafické provedení, které hráči oceňují hru od hry více. Jak herní plán, tak především kartičky měst se ilustrátorovi (Michael Menzel) skutečně povedly. Doporučuji navštívit jeho internetové stránky a podívat se také na obrázky prototypů.
  • K úspěchu přispěla také výborná hratelnost při libovolném počtu hráčů (2-4) a herní doba pod jednu hodinu.

Během prvních pár her jsem doslova propadl jejímu kouzlu. A nejen já. Spousta mých známých, které jsem hru naučil, se mne ptala, kdy si ji zase zahrajeme...

Je ale nutno podotknout, že málokterá hra dokázala rozdělit herní komunitu na dva tábory tak jako Thurn und Taxis. Část hráčů hře vytýká příliš vysokou roli náhody. Nemyslím si, že by měli pravdu. Naopak hra nabízí nečekaně mnoho možností k zamyšlení a ve většině partií je sám svého štěstí strůjcem. 

Daleko oprávněnější se mi jeví výtka (mimochodem již zazněla i na těchto stránkách) k absenci komunikace mezi hráči. Skutečně při hře nemůžete obchodovat, dražit nebo jinak působit na své soupeře. Jedinou možností, jak ovlivňovat tahy soupeřů, je nenechávat v nabídce ležet karty, které jsou pro ně klíčové k dosažení některého bonusu. To však lze provést jen někdy a navíc to hráče stojí část jeho tahu. Pokud tedy ve hře potřebujete mít možnost sem tam soupeři zbořit nějakou stavbu, vykoupit mu důležité zboží nebo ho prostě jen okrást :-), sáhněte po jiné hře. Pro nás ostatní je ale Thurn und Taxis jasná volba!



Vytvořeno: 14.08.2005.  Recenze hry: Finstere Flure Hodnocení:

Písmenko F není zrovna nejčastěji používané písmeno abecedy. Právě tohle písmenko si ale z pochopitelných důvodů oblíbil Friedemann Friese. Začíná jím každé slovo názvu každé jeho hry. Říkáte si, že tak nekonvenční autor jistě dělá jistě zcela originální hry? Ano, máte pravdu, Finstere Flure bezpochyby právě takovou hrou je.

Každý z hráčů má svěřeno několik postaviček, které se potřebují dostat skrz hrací plán ("Dvoranu děsu"), na kterém číhá na své oběti příšera. To jak bude vypadat nechal autor na představivosti hráčů, kteří mají k dispozici dostatek různých dílků na sestavení opravdu rozmanitých potvor. Příšera je naštěstí hloupá a při hledání nebohých obětí používá jednoduchou metodu. Koukne dopředu, vlevo a vpravo a udělá krok směrem k nejbližší postavičce. Pokud nikoho nevidí nebo se pro stejnou vzdálenost nemůže rozhodnout, pokračuje dál v původním směru. Někdy příšera udělá jen určitý počet kroků, jindy se zastaví až když dostihne dvě oběti.

Hráči mohou své postavičky (hrací kameny) schovávat za kameny, využívat teleporty a další speciální políčka. Pro každou hru si tak můžete vytvořit svoji originální "Dvoranu děsu". Postavičky mají ale omezenou, pevně danou maximální pohyblivost. Její součet je vždy pro dvě po sobě následující kola 7 (např. v jednom kole se pohybuje o dva a v následujícím o pět polí). Aktuální pohyblivost je zobrazena vždy na aktuálně horní straně hracího kamene. Vzhledem k tomu, že poslední přesunutá postavička může radikálně změnit směr následného přesunu příšery, o nečekaná překvapení nebývá nouze. Potřeby, schovat se před příšerou a zároveň se pohybovat pokud možno co nejrychleji směrem k východu, nebývají zdaleka vždy v souladu. Někdy se může vyplatit i obětovat jednu ze svých postaviček na odlákání příšery. Komu se podaří vyvést nejvíce kamenů ven?

Máte před sebou akci, kde bude více lidí tak (6-7) a chtějí si něco zábavného a svižného zahrát. Po čem tak jenom sáhnout? Pokud se vám již omrzel Bang!, pak Finstere Flure je ta správná volba. Originální grafika navozuje správně ponurou až hororovou atmosféru. I při maximálním počtu hráčů (7) má hra spád a o zábavu je postaráno. Vaši přátelé programátoři, kteří si budou myslet, že pohyb příšery "naprogramují" k obrazu svému, při hře rychle pochopí svůj omyl :-). Nezbývá mi tedy než hru všem vřele doporučit.



Vytvořeno: 09.08.2005.  Recenze hry: Louis XIV Hodnocení:
Na dvoře Krále slunce

Kdo z vás by nechtěl na chvíli zavítat na dvůr Ludvík XIV. - Krále slunce? Procházet se v doprovodu madame Pompadour po Versailles, účastnit se plesů a slavností?

Získat a udržet si vliv a společenské postavení v tehdejší společnosti nebylo jednoduché. V nové hře od R.Dorna si můžeme vyzkoušet, jak bychom na dvoře plném intrik obstáli.

Herní mechanismus nám okamžitě připomene El Grande. Každý hráč má své vlivové kameny, které umísťuje ze společné zásobárny do vlastní zásoby a z vlastní zásoby na hrací plán. Ten je tvořený 12ti kartičkami s osobnostmi francouzského dvora Ludvíka XIV.

Umístěním kamene nebo více kamenů na kartičku se snaží zajistit si podpory dané osobnosti. U některé osobnosti prostě stačí umístit třeba dva kameny a zisk je zaručen, jinde je nutno mít při vyhodnocení kamenů většinu a někde si lze podporu prostě zaplatit.

Hra se skládá ze 4 kol. Každé z nich je rozděleno na 4 části (příjmy, boj o vliv, vyhodnocení vlivu a plnění misí). Vítězné body hráči získávají především za splněné mise a dále za získané kartičky erbů. Na konci hry se také veškeré ostatní hmotné statky hráčů převedou na kratičky se štíty a nakonec se odmění hráči, kteří mají štítů od každého druhu nejvíce.

Na první pohled nám tak autor nenabízí nic převratného. Při bližším prozkoumání hry, ale zjistíte, že na známých principech, které si šikovně upravil, postavil autor velice zajímavý a výborně fungující herní mechanismus. Splněné mise nepřináší jen vítězné body ale také konkrétní výhodu v jedné z fází každého kola. Zisk z podpory je pro různé osobnosti různý. Někde získáte jednu z věcí potřebných ke splnění mise, jinde erby, karty, peníze nebo možnost umístění dalšího kamene. Hra je tak pestrá a z prvních dojmů usuzuji, že také vyvážená (s výjimkou kartiček misí, zejména těch středně obtížných, které jsou různě silné).

Hra rozhodně nepostrádá dramatičnost a výsledky bývají velice těsné. Při prvním testu hry ve čtyřech hráčích jsme se všichni bodově seřadili těsně za sebou a při další partii to bylo podobné.

Drobnou výtku ode mne dostává zpracování kartiček osobností, které svou kvalitou pokulhává za obvyklým vysokým standardem řady Alea.

Svým celkovým hodnocením hry se přidávám k těm, keří "Ludvíka" favorizují v letošní anketě "Cena německé veřejnosti". Hru, kterou Alea otevírá novou střední řadu, mohu tedy bez váhání doporučit všem ostříleným hráčům.



Vytvořeno: 24.07.2005.  Recenze hry: Carcassonne: Burgfräulein und Drache Hodnocení:
Carcassonne opět trochu jinak
Zprávu o vydání nového rozšíření ke Carcassonne jsem vítal poněkud s rozpaky. Přináší do hry něco nového nebo jde jen o další pokus využít velkého úspěchu této hry?

Teprve nedávno jsem měl možnost novinku si vyzkoušet. Balení odpovídá dříve vydaným rozšířením (hromádka kartiček + nějaké ty nové figurky). Pravidla jsou poměrně jednoduchá, pár nejasností jsem pochopil při hře. Nové herní mechanizmy (drak, víla a princezna) mají ale na hru zcela zásadní vliv.

Představte si, že v krajině kolem Carcassonne žije drak, který se čas od času proletí po okolí svého doupěte. Dráhu letu ovlivňují všichni hráči, takže odhadnout, kudy drak poletí může být někdy hodně těžké. Jak dopadnou figurky hráčů, které cestou potká, vám asi nemusím vysvětlovat. Na políčku, kde svůj let skončí, opět v klidu čeká na další výlet. Aby to nebylo nudné, čas od času se teleportuje do jiné oblasti (přiláká ho každá nově vzniklá sopka :-)), kde obtěžuje pro změnu zas jiné figurky.

Víla je naopak postava veskrze kladná. Chrání figurku, u které stojí, před drakem a přidává hráči body. Vílu můžete přilákat ke své figurce jen, pokud jste ve svém tahu nevyužili právo umístit figurku. To je užitečné zejména, když dostaneme kartičku, která se nám vůbec nehodí.

Naopak princezna je pěkně zlomyslná osůbka a nepotěší především ty hráče, kteří si zvykli budovat rozsáhlá města. Když vám k němu "kamarád" přiloží kartičku s vílou, vaše figurka ve městě se musí pakovat pryč.

Ty tam jsou rozsáhlé městské komplexy. Kdo má taky riskovat, že soupeři přijde princezna, že? Na plánu není tak zalidněno jako obvykle. Některé figurky poslouží jako potrava drakovi, místo nasazení dalších figurek hráči lákají k těm zbylým vílu.

No a jaké tedy tohle rozšíření je? Upřímně řečeno, klobouk dolů před autorem, který dokáže vymýšlet nové nápady jako na běžícím pásu. Skutečně se nejedná jen o pár kartiček a nepodstatných efektů, ale o výrazné ovlivnění mechanizmu hry.

Ti, kdož propadli kouzlu Carcassonne a jeho rozšíření, mohou pro ně směle utíkat do krámu. Jejich lité boje dostanou s tímto rozšířením opět další dimenzi. "Princezna a drak" může nově přilákat hráče, kteří mají rádi boje, škození a diplomacii. Zde se jim odkrývá široké pole působnosti. Hráči mého typu, kteří preferují čistou strategii s minimem náhody, se ale obejdou i bez tohoto rozšíření.



Vytvořeno: 19.03.2005.  Recenze hry: Coloretto Hodnocení:
Pojďte si hrát s chameleony

Myslíte, že deset druhů karet je na dobrou karetní hru málo? Vyzkoušejte Coloretto! Již na první pohled vás překvapí, že krabička obsahuje vlastně jen a jen chameleony v různých barvách. Celkem jich je 8 barev po osmi kartách od každé. Navíc se v balíčku ukrývají tři duhoví chameloeni a jedinou větší odlišnost představují karty s dvojbodovými bonusy a kartička indikující blížící se konec hry. A to je vše. Ale i tohle "málo" stačí v rukách šikovného autora na vykouzlení kandidáta na hru roku!

Jak vlastně hra funguje? Je založena na dvou principech. Prvním je, že hráči se snaží získat co nejvíce chameleonů jednotlivých barev, ale každý musí počítat s tím, že jen chameleoni tří barev mu přinesou kladné body, za další se naopak body odečítají.

Druhým je geniální způsob získávání karet s chameleony. Ve středu stolu jsou hromádky odpovídající počtu hráčů a na ně hráči postupně přihazují otáčené karty. Počet karet v každé hromádce je omezen na max. tři. Pokud se nějaká hromádka hráči, který je na tahu líbí, může si vzít. Takto se pokračuje, dokud každý hráč nezíská jednu hromádku. Poté se opět zapojí všichni do vytváření nových hromádek.

V okamžiku, kdy některých hráč otočí kartu signalizující konec hry, dokončí se již pouze aktuální vytváření a rozdělování hromádek. Poté se spočtou body. Duhoví chameloni se mohou použít jako chameleoni libovolné barvy, za bonusové karty se připočte odpovídající počet bodů. Hodnocení chameleonů je progresivní. Čím více chameleonů od jednoho druhu hráč nasbíral, tím více se zvyšuje počet bodů, které získá nebo o které přijde.

V čem spočívá úspěch této hry? Prostě v tom, že každý hráč je v neustálém tlaku, když se musí doslova při každém tahu rozhodovat, zda si už má vzít hromádku nebo čekat na tučnější zisk; zda si má vylepšit hromádku, kterou by rád nebo by mu ji už někdo uzmul; jestli je lepší vylepšit hromádku soupeři nebo uškodit sobě apod. Samozřejmě málokdy je odpověď jednoznačná, záleží na strategii ostatních, na tom, jaké karty a kdy se otočí, ale také na momentální náladě soupeřů :-).

Prostě Coloretto je jednoduchá, svižná, ale návyková hra pro malé i velké hráče. Pokud by vás přesto hra časem začala nudit, na stránkách autora si můžete stáhnout a vytisknout zdarma dvě minirozšíření hry. Více informací k rozšířením najde v tomto článku.



Vytvořeno: 10.01.2005.  Recenze hry: Sankt Petersburg Hodnocení:
Sláva za časů tatíčka cara

Sankt Petersburg, Leningrad, Petrohrad - tímto městem založeným již roku 1703 šly často dějiny... Jako pozadí pro deskovou nebo v případě Sankt Petersburgu spíše karetní hru se však město na Něvě vyskytuje poprvé. Máte tak možnost postavit Potěmkinovu vesnici, Ermitaž a Zimní palác, získat na svou stranu dokonce i carevnu.

Uvnitř krabice hráči najdou balíček karet, svazek bankovek, 4 dřevěné symboly a hrací plán. Že je to málo? Možná, ale s tímto skromnýnm, ale pěkným herním materiálem si vystačil autor hry, která to dotáhla až k ocenění Hra německé veřejnosti.

Hráči začínají se skromným jměním, z kterého si najímají řemeslníky, aby jim jmění rozhojnili. Staví různé více či méně užitečné budovy především pro šíření svého věhlasu a z týž zištných důvodů přijímají do služeb také úředníky. Občas nějakou budovu přestaví v honosnější, nějakou osobu zamění za užitečnější. To vše dělají pouze z jediného důvodu, aby se stali nejslavnějšími. Mezi penězi a slávou je samozřejmě křehký vztah. Hráči musí bedlivě obracet každý rubl. Jedna špatná investice může znamenat porážku.

Tak jako v životě, i ve hře lze získat při koupi slevu v případě, že o kartičku není zájem nebo pokud již mám stejnou vyloženou. Slevu lze dokonce i kombinovat, takže někdy lze nakoupit i zadarmo, tedy skoro.

Jaký je Sankt Petersburg? Rozhodně zajímavý a napínavý. Prvním překvapením pro mne bylo, že i při zcela odlišných strategiích bývá mezi vyrovnanými hráči na konci hry malý bodový rozdíl. Když se hra objevila na internetovém serveru BSW, prvních pár her jsem hladce vyhrál, postupně jsem ale vyhrával čím dál méně často. Prostě soupeři se poučili a hru se naučili.

Kdo rád přemýšlí, co a za kolik se koupit vyplatí a co už ne, tomu se bude v Sankt Petersburgu líbit!



Vytvořeno: 07.11.2004.  Recenze hry: Mamma Mia! Hodnocení:
Vaříte rádi? Co takhle pica jako z italské picérie...

Tuhle hru jsem se naučil na herním víkendu zhruba v 5 hodin ráno a můj původní úmysl - totiž jít už konečně spát - jsem musel o několik hodin odložit. Ne že by hra byla tak dlouhá, ale je drobátko návyková a když se navíc hraje v tak exkluzivním složení jako tehdy... A tak jsme vařili jednu picu za druhou. A nebyly to ledajaké picy, ale kromě obyčejných paprikové, salámové, olivové, houbové a ananasové i takové speciality jako pica Minimale, Bombastika a Monotoni.

Hráč má na ruce na začátku celkem 7 karet. Z toho je jedna karta receptů a šest karet přísad do picy. Přísad je celkem pět druhů: salám, paprika, houby, olivy a ananas. Stejně tak je 5 odlišných sad receptů. Každý hráč obdrží na začátku hry sadu receptů. Ta se od sad receptů ostatních hráčů se liší tím, kterou přísadu preferuje. Preferovaná přísada je povinnou součástí všech pic dané sady. Herní princip je jednoduchý: Když je hráč na tahu, odloží na odkládací balíček libovolný počet kusů jedné přísady a pokud chce navíc jeden recept. Poté si dolízne do sedmi karet buď recepty nebo přísady. Když je rozebrán lízací balíček vezme jeden z hráčů (ten který si během hry lízl kartu Mama Mia) do ruky odkládací balíček, otočí ho rubem nahoru a začne třídit karty přísad do řad. V okamžiku, kdy narazí na recept některého z hráčů, ten se pokusí picu uvařit. Může použít přísady, které jsou na stole k dispozici, případně doložit další z ruky. Pokud se mu picu podařilo uvařit, recept i přísady se odloží a hráč získává bod. V opačném případě se recept hráči vrací na hromádku jeho receptů a všechny přísady na stole zůstávají a mohou být použity na jiné picy. Takto se odehrají tři kola (balíky). Nejlepším kuchařem je samozřejmě ten, komu se povedlo uvařit nejvíce pic.

O co jste tedy vlastně dosud přicházeli, když tuto svělou malou karetní hru neznáte? Především o spoustu zábavy a humoru. Původní italského pojmenování některých pic je roztomilé a navozuje navíc tu správnou atmosféru italské picérie. To se prostě musí zažít, když někdo zkouší uvařit picu Pizza Bombastica (musí obsahovat minimálně 15 kusů přísad) a stůl zeje prázdnotou nebo se pokouší o salámovou picu, ve chvíli, kdy salám je jediná přísada, která na stole není k dispozici :-). Hra ale rozhodně nepatří mezi ty, ve kterých bezduše odhazujete karty a váš mozek si vybírá volno. Ba právě naopak! Zkuste chvíli dávat pozor a snažte si zapamatovat jaké přísady budou nejspíše v době vaření k dispozici. A vyplatí se dobrat nové recepty nebo raději další přísady? Protože vše samozřejmě nespočte ani profesor matematiky, na své si ve hře Mama Mia přijdou všichni. Třeba k hraní nalákáte i nějakou tu hospodyňku od plotny!



Vytvořeno: 07.11.2004.  Recenze hry: Halali! Hodnocení:
Do lesíčka na čekanou...
Málokterá hra pro dva v sobě skrývá tolik zábavy jako Halali. Hra je výjimečná především tím, že každý hráč má své kameny, které mají jiné možnosti tahu a částečně také jiný cíl. Tento herní princip není zdaleka běžný a málokdy je tak dobře vyvážený jako zde. Když jsem Halali hrál poprvé, prohrál jsem postupně za obě strany a ne jednou...

Po rozbalení krabičky rozložíme hrací plán a vykouknou na nás pěkně ilustrované kartičky se stromy, kachnami, bažanty, liškami, medvědy, lovci a dřevorubci. Na první pohled se může zdát, že jste omylem sáhli po hře pro malé děti. Ano pravidla zvládnou i menší děti, ale nelekejte se, při Halali se rozhodně nebudou nudit ani dospělí! Po přečtení pravidel můžete získat dojmu, že je to vlastně snadné a celé dost o náhodě. Ale zdání klame. Ve většině partií skutečně vyhrává ten lepší a ne ten šťastnější lovec.

O co vlastně jde? Jeden ze soupeřů hraje za lovce a dřevorubce a tudíž loví zvěř a kácí stromy, druhý se stává "pánem džungle" a vede do boje proti lovcům lišky a medvědy. Ti loví kachny a bažanty a medvědi nepohrdnou ani člověkem. Na začátku hry se kartičky zamíchají a rozloží na hracím plánu jako pexeso s jedním prázdným polem uprostřed. Hráč, který je na tahu vždy buď pohne některou z kartiček, se kterými smí hrát nebo otočí další kartičku lícem nahoru. Po odkrytí poslední kartičky nastává závěrečných pět kol, během kterých se hráči snaží vyvést co nejvíce svých kartiček ven z lesa. Pohyb kartičkami se řídí přesnými pravidly, stejně tak způsob lovu. Nejtěžší to mají lovci. Každý z nich se prostě objeví s flintou namířenou jedním směrem a běda mu, když ho medvěd přepadne ze zad...

Všechny kartičky mají svoji bodovou hodnotu odstupňovanou od 2 bodů za každý strom a každou kachnu až do 10ti bodů, kterými je oceněno ulovení medvěda. Úspěšnějším lovcem je ten hráč, jehož bodový součet za ulovené nepřátele a vyvedené vlastní kartičky má vyšší hodnotu.

A která strana že je silnější? Promiňte, ale já to prostě nevím. Dlouho mi připadalo, že ta, za kterou hraje můj zkušenější soupeř... Ještě jsem vás nepřesvědčil? Zkuste a uvidíte, rozhodně nebudete litovat!


Vytvořeno: 05.09.2004.  Recenze hry: Löwenherz Hodnocení:
Staňte se na chvíli hradními pány!

Staňte se na chvíli hradními pány a starejte se o své léno!
Nejprve si musíte vymezit své území. To pak svými věrnými rytíři chráníte před ostatními a naopak se snažíte občas ukrojit kousek z cizího pro sebe.

Hra má krásný hrací plán, škoda jen sice pěkný, ale umělohmotných, figurek. Přestože nejsem zrovna přívržencem válečných her, Löwenherz si mne získal hned při první partii. Boj zde totiž není cílem, ale jedním z prostředků, jak získat body. Mimochodem, kdo zná nějakou jinou hru, kde se v průběhu hry ukazatel bodů pohybuje na bodovací tabulce dopředu i dozadu?

Ve hře jsou 4 různé akce, které může hráč provádět. Vzít si peníze, postavit hradby, umístit nového rytíře (popř. rozšířit své území), získat speciální kartu. V každém kole jsou ale k dispozici akce pouze tři. Každý hráč si zvolí, o kterou akci má zájem. Když se sejde zájemců více, buď se dohodnou na finančním odškodnění nebo musí do dražby.

Výběr akce je v každém kole velmi důležitý. Pokud nehrají zhruba vyrovnaní hráči, může nezkušený protivník partii výrazně ovlivnit tím, že nechá projít bez boje silnou akci.

Každé nové léno je okamžitě oceněno body dle tabulky, stejně tak se děje při rozšiřování území. Naopak pokud hráč o část území přijde, přichází i o body. Krajina obsahuje také města, která mají vyšší bodovou hodnotu a doly, za které hráči získávají několikrát za hru další body.

Tato hra patří k tomu nejlepšímu, co bylo na poli deskových her vymyšleno. Rozumná hrací doba, velký prostor pro vlastní invenci. Napínavé dohadování o ceně akcí, hraniční půtky, v nečekaných momentech zahrané akční karty. V Löwenherzu nic není zadarmo. Vše (nebo tedy skoro vše) ale máte ve svých rukou.



Vytvořeno: 29.07.2004.  Recenze hry: San Juan Hodnocení:
"Jen" karetní Portoriko?
Již grafické provedení krabice, název hry i shodné jméno autora nikterak neskrývá, že San Juan bude mít hodně společného s veleúspěšnou hrou Portoriko. Ve světě deskových her se častěji vydávají autoři cestou drobných (Carcassonne) či větších (Osadníci) rozšíření úspěšné hry. Málokterá hra se pak dočká přenesení z deskové do karetní podoby nebo naopak. V případě Portorika by byl ale skoro hřích nevyužít jeho obrovské popularity a o karetní verzi se nepokusit. Jak to dopadlo?

Herní mechanismus samozřejmě do určité míry vychází z Portorika. Autor přišel i tentokrát s novou geniální myšlenkou, když spojil funkci budov, peněz a zboží dohromady. Ve hře existují pouze karty budov, samozřejmě opět jsou to jednak známé produkční budovy (po osmi kusech od každého druhu), ke kterým pouze přibyl stříbrný důl, jednak fialové budovy (po třech od každého druhu) zvětšující zisky z jednotlivých rolí. Při stavbě budovy prostě zaplatíme cenu odpovídajícím počtem karet z ruky. Při produkci si jednoduše umístíme jednu kartu z balíčku rubem nahoru na produkční budovu. Skladba a funkce rolí také doznala pár změn, marně by jste hledali kapitána a purkmistra, zato se můžete stát alespoň na chvíli radním a vybrat si do ruky nějakou pořádnou budovu. S počtem rolí také souvisí změna max. počtu hráčů. K San Juanu mohou zasednout maximálně čtyři hráči, na pátého už se nedostane.

Cílem hry je získat nejvíce vítězných bodů za postavené budovy. Existují opět čtyři speciální fialové budovy, které se v balíčku nacházejí po dvou kusech. Každá z nich může hráči přinést celkem dost dalších bodů. Jde o to, jen mít tu správnou včas na ruce. Jakmile některý hráč postaví 12 budov, hra končí a vyhodnotí se výsledky.

Ve třech a čtyřech hráčích je ve hře značný vliv náhody. Když mi na začátku slušné budovy nepřijdou, těžko s tím něco nadělám. Pokud ale náhoda působí zhruba rovnoměrně (což se většinou děje), zbývá pro každého hráče dost prostoru ukázat své umění. Naopak vynikající je hra ve dvou hráčích. Také tady samozřejmě jednomu mohou karty chodit lépe a druhému hůře, ale odpadá náhodný prvek v podobě neočekávaných tahů soupeřů.

Asi logicky ode mne očekáváte srovnání hratelnosti San Juanu s Portorikem. Portoriko je a zůstane jednou z nejlepších strategických her. San Juan, byť vychází se stejného herního mechanismu, se ubírá jinou cestou a jde o hru pro trochu jinou skupinu hráčů. Oproti Portoriku je hra výrazně svižnější, průměrná partie trvá 30-45 minut. Převažují zde taktické prvky nad strategickými a výrazně vyšší roli hraje náhoda. V San Juanu může i začátečník porazit zkušeného hráče, což si lze v Portoriku jen stěží představit.

San Juan je zábavná svižná karetní hra, vynikající zejména ve dvou hráčích. Sáhnou po něm třeba hráči, kteří rádi hrají třeba Bohnansu, Bez bázně a urozenosti a chtěli by zkusit něco maličko složitějšího. Nezklame ale ani většinu přívrženců Portorika.


Vytvořeno: 06.07.2004.  Recenze hry: Ticket to Ride Hodnocení:
Delikatesa od A.M.Moona

Jaký je recept na úspěšnou hru?
Smícháte hru Trans Amerika (TA) s Union Pacific (UP), přidáte trochu koření, vše promícháte, přibarvíte a "Hra roku 2004" je na světě!
Ano, tak nějak se dá charakterizovat "Ticket to Ride". Ono upřímně řečeno, vytvořit dnes zcela originální hru dá pořádnou fušku. Alan R. Moon použil několika známých herních mechanizmů, šikovně je spojil, přidal pár vlastních nápadů a vznikla pěkná nová hra. Moon tak potvrdil své dominantní postavení mezi autory "dopravních" her.

Jak vypadá samotná partie?
Obdobně jako v TA i UP hráči vytvářejí železniční sítě na mapě Severní Ameriky. Na rozdíl od obou uvedených her zde každý hráč ovládá výlučně vlastní síť tratí. Na prázdném hracím plánu jsou některá města navzájem spojena jednou nebo dvěma spojnicemi o délce 1-6 políček. Některé spojnice jsou nakresleny neutrální (šedou) barvou, jiné jednou z 8 ostatních barev.
Každá trať přináší vlastníku body. Čím je delší, tím více bodů pro železničního magnáta. Spojnici mezi dvěma městy lze obsadit (= umístit na ni své vagónky) pouze tehdy, odevzdá-li hráč tolik kartiček vagónků, kolik je políček na jejich spojnici. Kartičky musí být všechny stejného druhu. Pokud jde o barevnou spojnici, musí navíc být této barvy. Aby to nebylo tak těžké, mohou hráči během hry získat také kartičky lokomotiv, které slouží jako "žolíky".
Druhým způsobem, jak přijít k nějakým bodům, jsou "lístky na cestu" (jízdenky). Hráč má od začátku hry minimálně dva a může získat během hry i další. Na kartičce je napsáno, které dvě města musí hráč spojit, aby získal body uvedené na kartičce (= minimální vzdálenost obou měst). Ale pozor, pokud se spojení nepodaří vytvořit, body se odečítají! Na závěr hry získá ještě vlastník nejdelší tratě 10 bodů.
Během hry si hráč na tahu vždy vybere jednu ze tří možností: dobrání dvou kartiček vagónků, vyběr jízdenky nebo obsazení tratě mezi dvěma městy.
Hráči se snaží skrývat své plány před soupeři a efektivně využívat získané prostředky k obsazování tratí. Po prvních sehraných partiích se mi zatím zdá, že k vítězství cesta vede jen přes splnění alespoň části "lístků na cestu" a stavění co nejdelších - tedy nejvíce honorovaných tratí.

Jaké celkové hodnocení nám vychází? 
"Ticket to Ride" je jedna z her, které spolu mohou hrát různě zdatní hráči, aniž by to něčemu vadilo. Hra je svižná, má jednoduchá a jasná pravidla, pěkný herný materiál. Do výsledku partie výrazně promlouvá štěstí (především u jízdenek je rozdíl, jestli se mi 20 bodů počítá do plusu nebo do mínusu), tedy i slabý hráč může občas porazit silného. Zkušení hráči možná raději sáhnou po nějaké složitější hře s nižším prvkem náhody, ale ani pozvání na partii Ticket to Ride vám pravděpodobně neodmítnou. Pádným argumentem je také velmi vydařené grafické řešení hry, zejména pak nádherné ilustrace kartiček. Skvělá grafika nepochybně výrazně napomohla k úspěchu při volbě letošní hry roku. Osobně si myslím, že oba "rodiče" (TA i UP) mohou být na svého potomka jen a jen pyšní!



Vytvořeno: 12.04.2004.  Recenze hry: Alhambra Hodnocení:
Dobrá zábava pro malé i velké

Konečně jsem se odhodlal napsat recenzi hry loňského roku. Proč jsem s ní tak dlouho otálel? Krabice mi doma leží sice již od října, ale k jejímu pořádnému otestování jsem se dlouho nedostal a měl jsem pocit, že první dojem může být klamný.

Hrací materiál vypadá velice pěkně, zejména peněžní karty se bezesporu grafikům povedly. Horší už je to s bodovací tabulkou. Ta jako by snad ani k ostatnímu hernímu materiálu nepatřila. Odmyslíme-li si, že na stole většinou překáží, odradí nás stejně její provedení. Nechápu, proč se výrobci neinspirovali "klasikou" bodovací tabulkou na okraji plánu (zde deska s nabízenými kartičkami)?

Přejděme ale k vlastní hře. Málokdo u nás asi ví, že se nejedná o zcela původní hru, ale upravenou hru Stimmt So!. Nová verze své jméno dostala podle středověké pevnosti Alhambra chráněné vysokými hradbami. Pevnost se vypíná nad španělským městem Granada. Samotná Alhambra se však neproslavila ani tak jako vojenská pevnost, ale spíš krásou a originalitou svých interiérů. Za hradbami vznikly nádherné paláce, pavilóny, fontány, jezírka a další stavby. Ve hře se skutečně hráči snaží postavit podobně nádhernou kopii té původní Alhambry.

Hráči kupují kartičky staveb, které přikládají k základní kartičce a vytvářejí tak svoji Alhambru. Některé kartičky mají po jedné až třech stranách úsek hradby. Pro přikládání kartiček jsou definována omezující pravidla. Koupenou kartičku smí hráč ihned umístit. Pokud zaplatí přesně cenu uvedenou na kartičce, získává možnost další provést další akci. Je-li hráč na tahu, může buď koupit kartičku, přiložit dříve koupenou kartičku ze zásoby na své odkládací ploše, odložit kartičku z Alhambry do zásoby, zaměnit kartičku z Alhambry za kartičku ze zásoby nebo si vzít peníze. Během hry a na konci jsou celkem tři bodování, ve kterých hráči získávají body za převahu v jednotlivých druzích budov a za svoji nejdelší hradbu.

Úspěch ve hře přináší většinou promyšlená strategie (plánovité kupování a umisťování kartiček i výběr peněz), ale občas stačí k výhře jen pořádná dávka štěstí na kartičky. Prvek náhody se výrazně zvyšuje s vyšším počtem hráčů. Ve třech strategie náhodu výrazně převyšuje, v pěti už je to takové lepší "Člověče, nezlob se". Pravidla hry jsou poměrně stručná a jasná, hra má rychlý spád, je napínavá, kreativní. To byste koukali, jaké zajímavé architektonické skvosty jsou někteří hráči schopni vymyslet! Proč tedy nepěji chválu, ale je z recenze cítit určitý odstup?

Hra v sobě skrývá jedno nebezpečí. Může se stát, že některému hráči se bude doslova lepit smůla na paty. Pokud se k tomu přidá větší rozdíl ve hráčské kvalitě, ten slabší může být hrou pořádně otráven. Pro srovnání: Pokud prohraji např. v Carcassonne, budu mít stejně pocit, že jsem nějaké body získal a slušně jsem si zahrál. Když se mi nebude dařit zde, nekoupím skoro žádné kartičky, tudíž získám minimum bodů a budu dost znechucený. Přihodilo se mi to také a takovou partii člověk opravdu dohrává jen z povinnosti. Naštěstí popsaná situace nastává zcela výjimečně, asi tak jednou za ... let :-). Přesto na tuto možnost pamatujte, zejména hrajete-li s dětmi!

Přes pár kritických poznámek považuji Alhambru za povedenou rodinnou hru na dlouhé zimní večery (většinou nezůstane u jediné partie). Vřele ji doporučuji zejména těm hráčům, kteří mají rádi svižnější hry, hrávají v různém počtu (také varianta pro dva hráče je vcelku dobře hratelná) a nějaká ta náhoda ve hře jim nevadí.

Ty, kteří si již hru stihli oblíbit, nejspíše potěší, že na letošním veletrhu v Norimberku bylo představeno první rozšíření k základní hře obsahující speciální peněžní karty a další kartičky budov, které zvyšují bodový zisk. Je zřejmé, že firma Queen Games by ráda vytvořila z této hry svoji vlajkovou loď (viz Osadníci u Kosmosu nebo Carcassonne u HiG). Nakolik se jí to daří, už posuďte sami.



Vytvořeno: 20.03.2004.  Recenze hry: La Cittá Hodnocení:
Rozvíjej se městečko...

Kdo z nás odrostlejších nostalgicky nevzpomíná na jednu z prvních velkých strategií na PC – hru Civilizace od Sida Mayera? A kdo by si nechtěl něco podobného vyzkoušet i v deskové verzi? Že by to muselo být moc dlouhé a složité? Máte pravdu.

Nevím jak vás, ale mne stejně nejvíce bavila úvodní fáze spojená s objevováním krajiny, zakládáním a rozvíjením měst. A právě taková je La Citta. Krajina je sice již prozkoumána a na válečné výpravy můžete rovnou zapomenout, můžete se ale těšit na výbornou a originální simulaci rozvoje měst. Hra je navíc pěkně zpracována a zaujme tak hned na první pohled. Figurky obyvatel jsou sice z umělé hmoty, ale příjemné pro zrak i hmat.

Každý hráč začíná se dvěma městy. Hraje se na 6 let.V každém roce hráči postupně provedou pět akcí. Většinou se jedná o rozvoj měst, tj. postavení nějaké budovy. Na konci roku přibude do všech měst po jenom obyvateli. Počet obyvatel je omezen obdobně jako v Civilizaci před postavením aquaduktu. Zde před postavením tržnice smí mít město maximálně 5 a pokud chybí lázně max. 8 obyvatel.

Kromě statků a kamenolomů, které zajišťují přísun potravy (aby vám lidé nepomřeli hlady) respektive peněz (za něco se stavět musí), a tržnice (možnost dalšího růstu města) zbylé druhy staveb zlepšují jednu nebo dvě oblasti života (kultura, vzdělání, zdraví) obyvatel. Získat vysokou úroveň života je pro město důležité, protože jen tak může rychleji růst. Pokud se totiž k sobě některá dvě či více měst přiblíží, mohou na konci roku nespokojení občané přesídlit do města s vyšší životní úrovní.

Každý rok preferují občané nejvíce jinou životní oblast. Ta je určena kartami. Na začátku roku se vyloží čtyři karty oblastí života. Jedna odkrytě a ostatní tajně. Na konci roku se otočí i tři zbylé a převažující oblast života je pro tento rok občany preferovaná. Mezi každými dvěma cizími městy vzdálenými od sebe méně než tři pole se stěhuje za lepším jeden obyvatel. To znamená, že takto mohou některá města během hry i zcela zaniknout.

Na konci hry se hráči spočítají obyvatele svých měst a přičtou si bonus 3 body za každé své město, ve kterém stavby podporují všechny tři oblasti.

Autorovi se podařil husarský kousek, když vytvořil zdařilou simulaci rozvoje měst, která má zároveň srozumitelná a poměrně jednoduchá pravidla, spoustu možností při hře a zároveň hrací dobu pod 3 hodiny. Hodně záleží na rychlosti hráčů, dá se zvládnout i pod 2 hodiny. Pokud máte na hraní dost času, bavila vás Civilizace a nevadí vám, že musíte při hře trochu počítat (alespoň, aby vám nepomřeli obyvatelé), neváhejte a vyzkoušejte! Určitě nebudete zklamáni.



Vytvořeno: 07.01.2004.  Recenze hry: Bang! Hodnocení:
Tenkrát na divokém západě...

Bang! Mancato! Bang! Duel! Bang! Bang! Pivo! Ne, nebojte se, recenzent se nezbláznil, jen, jako už mnoho jiných, propadl kouzlu nové hry Bang! od prakticky neznámé italské firmy DaVinci.

Přiznám se, že má první dvě setkání s hrou mne příliš nenadchla. Předem jsem byl ale vystaven pění velké chvály na Bang! ze strany brněnských příznivců deskových her. Proto jsem na něj nezanevřel a třetí test přišel na řadu o vánocích na Šumavě. Tentokrát jsem již neměl šanci odolat a hra si mne i mé spoluhráče zcela získala. Proč až na napotřetí? Poprvé a podruhé jsme hráli jen ve čtyřech a to zdaleka není ono. Čím víc lidí hraje, tím je hra zábavnější!

Většina z vás asi zná Mafii, Bang! s ní má dost společného. Hráči si na začátku vyberou pistolníka, kterého představují, a vylosují své role. Můžete se stát šerifem nebo jeho pomocníkem či naopak budete stát na straně zla jako desperát či dokonce odpadlík, který bojuje proti všem. Na rozdíl od Mafie, Bang! je karetní hra určená pro 4-7 hráčů.

Každý hráč má 3-4 životy podle toho, kterého pistolníka z bohatého výběru (např. Calamity Jane, Jesse Jones, El Gringo, Black Jack) představuje, šerif o jeden více. Hráč, který si vylosoval kartičku šerifa, se veřejně přihlásí a celou hru zahajuje. V prvních několika kolech většinou není příliš jasné, kdo je kdo. Jakmile ale desperáti (mají jediný cíl - jakkoliv zlikvidovat šerifa), zahájí palbu, situace se vyjasní. Jenže ono to není tak jednoduché, pálit na šerifa nebo kohokoliv jiného mohu pouze, pokud na něj dostřelím. No a na začátku hry ze své malé pistolky mohu zasáhnout jen své dva sousedy.

Základní dvě karty ve hře jsou Bang! a Mancato!. Bang! hraje převážně pistolník, karta symbolizuje střelbu. V rámci jednoho tahu může hráč zahrát jen jedinou kartu Bang!. Existují výjimky, které jsou v pravidlech popsány. Druhá (Mancato!) říká, že střelec minul a je samozřejmě oblíbenou reakcí napadeného hráče. Pokud už vám soupeři ubrali nějaký ten život, s radostí zahrajete kartu Birra (předpokládám, že nemusím překládat :-)), která vám jeden život vrátí. Dalších karet je již v balíčku méně, ale jsou velmi vhodně vybrány a hru skvěle dramatizují. Nezřídka se stává, že se pistolník ve zdánlivě bezvýchodné situaci díky vhodně dolíznutým kartám nečekaně obživne a naopak hráč, který se cítí téměř nesmrtelný, umře během jednoho kola.

Bang! je typická "party game", zábava je především v překvapivých zvratech, výsledek není důležitý. Ke hře patří také povídání, ať už třeba blafování, ukecávání soupeřů, komentáře ozvláště povedených akcí spoluhráčů nebo i jiná vážná i lechtivá témata nikterak nesouvisející se hrou. Samotná hra je svižná a tak zřídka zůstane u jediné partie...

Osobně mám rád především dva druhy her. Strategické složité hry ala Portoriko, ve kterých je minimum náhody a vyhrává většinou skutečně ten lepší a naopak odlehčené hry, kde kouzlo hry nespočívá ve vítězství nebo alespoň zisku nějakých těch vítězných bodů, ale ve hře samotné, drobných fintách a tricích, ať už je hraju já nebo jsem naopak jejich cílem. V této kategorii u mne Bang! jasně vede.

Ve srovnání s jinou výbornou hrou z této kategorie Bez bázně a urozenosti je Bang! živější, i v sedmi hráčích se stále něco děje. Prakticky neexistují nudné pasáže hry. Skvěle vymyšlený herní princip dává příležitost k překvapivým zvratům. Italské názvy karet a pistolníci inspirovaní známými postavami divokého západu skvěle dokreslují atmosféru hry. Prostě Bang! nemá chybu.

Úplně na závěr se ještě zmíním o rozšíření k základní hře, které se jmenuje High Noon. Ještě jsem je sice nevyzkoušel, ale již od pohledu to vypadá, že o zábavu a nová překvapení při hře rozhodně nebude nouze...



Vytvořeno: 14.12.2003.  Recenze hry: Java Hodnocení:
Vynikající třírozměrné strategické puzzle!

Java není jen programovací jazyk a ostrov v Tichomoří, ale také výborná desková hra. Již designem nezapře svého staršího bratříčka Tikal. Hracího materiálu obsahuje ještě o něco více a také samotná hra je trochu složitější. Tentokrát nevyrážíte po stopách původních amerických civilizací, ale postupně osidlujeme a dotváříme ráz krajiny na krásném ostrově v Tichém oceáně.Zakládáte a rozšiřujete města a kolem nich na terasovitých políčkách pěstujete rýži.

Java je jednou z mála strategických deskových her, ve kterých se autorům podařilo do hry úspěšně zakomponovat třetí rozměr. Kartičky s políčky měst a rýžových polí lze totiž klást i přes sebe. Kromě potěšení ze hry tak nenásilnou formou podporuje u hráčů prostorovou představivost.

Nutnost stoupat do stále vyšších pater je dána pravidlem, že pro rozšíření města a zisk tomu odpovídajících bodů je potřeba mít ve městě svého zástupce nejvýše. Také při závěrečném bodování si v každém městě body připíší jen dva hráči, jejichž figurky shlížejí na ty ostatní z největší výšky. Hráči, kteří mají ve městě svého zástupce se dále mohou účastnit slavnosti, kterou v něm vyhlásil libovolný spoluhráč, a získat tak další body. Autoři hry mysleli nejspíše i na ekologii a do krajiny umístili několik malých jezer. Hráči je mohou rozšiřovat, případně založit jezera další. Protože je to celkem dobrý zdroj bodů, nikdo je k tomu nemusí příliš nutit. Pro celkový výsledek jsou důležité jak body získávané průběžně, tak zejména body ze závěrečného bodování, které tvoří více než polovinu celkově dosažených bodů.

Hratelnost je stejně skvělá ve dvou, třech i čtyřech hráčů. Pouze pro hru ve dvou doporučuji před vlastní hrou licitaci o to, který z hráčů bude hrát jako první. Soupeř dostane vylicitovaný počet bodů k dobru. Tím se vyrovná nesporná výhoda, kterou zde začínající hráč má. Bohužel si z pouhých dvou partií, které jsem ve dvou sehrál, netroufám odhadnout bodovou hodnotu této výhody.

Java není hrou pro úplné herní začátečníky, ti by se asi ztratili ještě při výkladu pravidel. Zato zkušení herní harcovníci si na tomto skvostu zaručeně smlsnou! A proč jsem dal hodnocení "jen" 4,5? S maximálním hodnocením raději zatím zacházím velmi opatrně, protože se bojím, že jinak bych je brzo začal dávát skoro každé nové hře.



Vytvořeno: 27.11.2003.  Recenze hry: Die Fürsten von Florenz Hodnocení:
Obstojíte v životě na panství mezi ostatní šlechtou?

Líbí se Vám Tetris, často navštěvujete aukční síně, rádi počítáte, odhalujete tajné plány soupeřů a snažíte se z minima vytěžit maximum? Pak neváhejte a vyzkoušejte sice již několik let starou, ale přesto výtečnou hru Knížata Florenská!

Stanete se šlechticem s vlastním panstvím. Samozřejmě nejste přece takový břídil jako soused od vedle, takže chcete svůj pozemek zvelebit. Zvete k sobě na dvůr různé učence a umělce. Aby se jim lépe pracovalo, studovalo i odpočívalo, stavíte jim dílnu, univerzitu, nemocnici, nemocnici, kapli a další důležité budovy, zakládáte a rozšiřujete zámecký park, lesy a rybníky. Při budování vám může pomoci také jeden nebo více stavitelů. O zábavu se vašim hostům postará skupinka kejklířů. Samozřejmě na Vašem panství také vyhlásíte alespoň nějakou ze svobod vyznání, pohybu i slova. Čím spokojenější jsou totiž vaši zaměstnanci, tím větší díla Vám vytvoří a zaručí Vám tak větší věhlas.

Ve hře několik pěkných originálních prvků, které se mi velice líbí. Mimo jiné jde o možnost výběru při kupování karet, zajímavý dražební systém, již naznačená možnost hrát "tetris" z budov na svém panství. Požitek ze hry zvyšuje u edice Alea tradičně vysoká úroveň herního materiálu. Snad jen naha držet se optimální strategie hry ve druhé fázi jednotlivých kol poněkud omezuje možnosti volby (alespoň ve čtyřech hráčích). Na své si každopádně přijdete při dražbě a plánování, pro které stavby se nakonec rozhodnete. Prostě tato hra se povedla a patří jednoznačně do zlatého fondu moderních deskových her.

Na závěr ještě pár jednoduchých rad do začátku. Při dražbě je nejcennější kejklíř, špatná není také odlákávací karta. Při hře ve čtyřech hráčích doporučuji nechat na svém panství vytvořit dílo 6 nebo nejlépe 7 umělců. Většinu děl vytvořte až v posledních třech kolech tak, aby měla co nejvyšší hodnotu.



Vytvořeno: 12.09.2003.  Recenze hry: Tadsch Mahal Hodnocení:
Postavte si palác v Agře!

Již ocenění „Hra německé veřejnosti“ v roce, ve kterém konkurovaly takové hry jako např. Vinci, La Citta, Torres, Knížata florentská dává tušit, že nepůjde o „tuctovou“ hru.

První dojem po rozbalení a rozložení hry sice poněkud zkazí barevně nepříliš povedený herní plán. Zato ostatní materiál a zejména dražební karty vypadají vskutku nádherně a rychle navodí správnou atmosféru. Přeneseme se totiž, jak ostatně napovídá již samotný název hry, o několik století zpět a tisíce kilometrů dál až do Indie. Budeme používat slony, stavět paláce, ovládat dopravní tepny a bohatnout obchodem.

Hráči postupně společně putují provinciemi a staví paláce, které se snaží propojit se svými paláci postavenými v dříve navštívených provinciích. Před zastávkou v každé provincii probíhá dražba. V každé dražbě je k dispozici šest zajímavých předmětů. Čtyři z nich umožňují při zisku dvojice stejných předmětů převzít jednu ze čtyř specifických karet použitelných při dražbách (na rozdíl od normálních se po použití nezahazují). Dále se draží různé zboží (koření, čaj a rýže) a možnost postavení jednoho paláce v provincii navíc. Kdo vydrží v dražbě déle, většinou toho také vydraží více, ale zase doplňuje dražební karty z již přebrané hromádky.

Vlastní tah po vystoupení z dražby je velmi rychlý – postavení paláce a dobrání dvou z vyložených karet do ruky. To spolu s originálním způsobem dražby způsobuje, že dochází k minimálním prostojům, všichni účastníci jsou stále „ve hře“ a odpadají dlouhé pauzy mezi dvěma následujícími tahy jednoho hráče.

Boduje se průběžně získané zboží a postavené paláce. Pozor, není to jen prosté bodování bod za kus, ale obojí bodování má své zvláštnosti. Občas se navíc dají získat také dva bonusové body.

Partie je neustále zajímavá a dramatická. Hráč může průběžně uzpůsobovat své plány momentální situaci a zejména kartám, které drží v ruce. Nikdo přesně neví, jaké úmysly skrývají soupeři. Rozhodnutí padne často až v posledním tahu. Herní mechanismus dobře funguje v libovolném počtu hráčů.

A rada na závěr? Hra se již bohužel nevyrábí. Neváhejte tedy a kupte si ji!



Vytvořeno: 19.08.2003.  Recenze hry: Amun-Re Hodnocení:
Egypt doby faraónů

Ponořme se na chvíli do světa dávno minulého, do doby starověkých civilizací. Staneme se účastníky boje o moc v Egyptě. 15 provincií ležících podél Nilu čeká na své nové majitele a vládce. Každá provincie má co nabídnout. Některé skýtají možnost vyšších příjmů, jiné okamžitou odměnu. Úroda je úzce svázána se záplavami na Nilu. Bohem Nilu, vládcem úrodné země, ale také bohem mrtvých a podsvětí byl Usire (Osiris). Tomuto bohu je potřeba obětovat za příslib bohaté úrody.

Hra je rozdělena na dvě období symbolizující Starou a Novou říši. Během každého období odehrají hráči tři kola. Na konci obou období probíhá bodování.
Každé kolo začíná rozdělováním provincií. První hráč si vybere provincii a položí svoji značku na políčko stupnice odpovídající částce, kterou je ochoten za její ovládnutí zaplatit. Pokud chce dané území získat jiný hráč, musí nabídnout více peněz (původní zájemce musí značku přesunout do libovolné jiné provincie). Vtip je v tom, že částky na stupnici se zvyšují stále rychleji. Je tedy důležité odhadnout, na jaké políčko stupnice umístit svoji značku, aby se investice ještě vyplatila.
V další části mohou hráči ve svých provinciích zakládat plantáže, stavět pyramidy a kupovat karty. Kolo pokračuje obětí bohu. Osiris vždy své nejoddanější příznivce odmění. Na výši přízně, kterou hráči božstvu věnovali, závisí i výše záplav na Nilu. Ta určuje zisky ze sklizně.

Po skončení prvního období a obodování zůstanou na herním plánu pouze pyramidy. Ty, jak víme, přetrvávají věky :-). Ve druhém období pak opět probíhají boje o provincie, které jsou nyní díky již postaveným pyramidám ještě zajímavější.
Při bodování získávají hráči body za jednotlivé pyramidy, řady pyramid, nejvyšší pyramidu na každé straně Nilu, dosažení provincií splňujících podmínky na získaných kartách a na konci hry získají bonus také nejbohatší hráči.

V celé hře se vše točí kolem peněz. Lze si za ně koupit prakticky vše (včetně přízně bohů). Cena je ale progresivní. Např. jedna karta stojí zlaťák, ale za dvě karty zaplatíme již tři zlaťáky, za tři šest atd. Správně odhadnout, kolik peněz za co utratit, naklonit si pro své plány bohy a neztratit ze zřetele plány protivníků, tudy nejspíše vedla cesta za mocí v Egyptě doby faraónů a v Amun-Re tomu není jinak!

Po hodině a půl hry se neradi vracíme do reality dnešního světa. Amun-Re je skvělá komplexní hra až pro pět hráčů, pro začátečníka snad trochu složitější. Domnívám se, že právě její (většinou hráčů vítaná) komplexnost ji paradoxně zabránila získat v Německu titul „Hra roku“. Titul, který by Amun-Re rozhodně slušel.



Vytvořeno: 01.07.2003.  Recenze hry: Trans America Hodnocení:
Železnicí napříč Amerikou

Po rozložení hracího plánu se přesuneme do USA v době vzniku prvních železnic. Každý hráč se stává manažerem, který má za úkol propojit železnicí pět měst. Aby to nebylo tak jednoduché, každé z nich leží v jiné části Ameriky. V každém tahu smí stavitel prodloužit svoji trať podle obtížnost terénu o jeden nebo dva úseky.

Hráči si mohou úkol ulehčit využitím tratí postavených soupeři. Jakmile se dvě železnice spojí, mohou oba hráči pokračovat ve stavbě z libovolného bodu na spojené trati. Takto se mohou postupně připojit tratě všech hráčů.
Manažer, který první propojí svých pět měst, vyhrál dané kolo hry. Jedna partie se skládá z několika kol. V každém si méně úspěšní stavitelé železnic připíší tolik trestných bodů, kolik jim chybí k připojení zbývajících měst. Když něčí lokomotiva na bodovací tabulce dojede na konec, hra končí. Vítězem je samozřejmě hráč, který trestných bodů získal nejméně.

A čím si vás tato hra vlastně může získat? Především svojí jednoduchostí. Vysvětlení a pochopení pravidel je otázkou dvou minut. Vlastní hra je velmi svižná a napínavá. Ani se nenadějete a je konec. A vy chcete hrát znovu a znovu…

Ale abych jen nechválil, jednu pihu na kráse najdeme. Zkuste rychle spojit nejsevernější a nejjižnější nebo nejvýchodnější a nejzápadnější města Ameriky! Vliv náhody na hru je zmírněn tím, že se hraje více kol, přesto zůstává důležitým faktorem.

Pokud vám ale více náhody ve hře nevadí (alespoň může občas vyhrát mladší sestra nebo třeba osmiletý syn), koupí rozhodně neprohloupíte. Hru mohu vřele doporučit zejména rodinám s dětmi.



Vytvořeno: 02.06.2003.  Recenze hry: Puerto Rico Hodnocení:
Zahrajte si na guvernéra
Právě jste přistáli na ostrově a položili jste základní kámen města San Juan. Musíte rychle založit plantáže a začít pěstovat plodiny. Kukuřici, cukr, indigo nebo raději tabák či snad kávu? A kterou budovu postavím nejdříve? Mám na ni vůbec dost peněz? Je výhodnější postavit továrnu na zpracování cukrovou třtinu nebo tabáku? Ještě, že kukuřici stačí jen zasít a sklidit! Vezmu si peníze nebo raději sklidím úrodu? Jakou postavu zvolit? Mám či nemám do San Juanu přivést nové kolonisty? Co mají za lubem další hráči? Nesmím zapomenout na obchod se zámořím! Co takhle postavit si vlastní loď?

Tyto a spoustu dalších otázek si budete klást v průběhu osidlování a rozvoje San Juanu. Ale pozor, každou akci, kterou se rozhodnete provést, provádějí také všichni ostatní hráči! Vaší výhodou je jen určité zvýhodnění prováděné akce. Prvek výběru postavy (akce) pro dané kolo nápadně připomíná hru "Bez bázně a urozenosti". Zde je ovšem psychologický souboj hráčů nahrazen bojem spíše strategickotaktickým.

Mírumilovné hráče jistě potěší, že ve hře nelze protihráčům přímo škodit. Vhodným výběrem postavy lze ale možnosti protihráčů hodně ovlivnit. Skvělou zprávou je, že hra je velmi dobře hratelná v různém počtu hráčů (3-5). Existují varianty pravidel také pro dva hráče. Koho by snad omrzela základní sada budov, může si další stáhnout na adrese výrobce a vytisknout. Hra tím získá další rozměr.

Puerto Rico prakticky ihned po svém vydání začalo okupovat první místa různých herních žebříčků a jednoznačně se zařadilo mezi nejlepší deskové hry všech dob.
Nejedná se ovšem o hru pro začátečníky, ale pro zkušené hráče. Pravidla jsou rozsáhlá a herní mechanismus poměrně komplexní. Kdo už si ale nějakou tu složitější hru zahrál (např. Tikal) a líbila se mu, bude zaručeně nadšen!

Pěstujte, stavte a obchodujte tak, aby San Juan pod vaším vedením jen vzkvétal!


Vytvořeno: 07.01.2003.  Recenze hry: Carcassonne Hodnocení:
Jak to, že to někoho nenapadlo dříve?

Když už je tady těch recenzí tolik, nedá mi to, abych nepřišel také se svojí troškou do mlýna. Když jsem si předloni poprvé prohlížel obrázky nové hry na internetu, byl jsem dost zvědavý. Vypadalo to na hru zcela odlišnou od těch, které jsem dosud znal. Skutečnost mne nezklamala. Po Osadnících z Katanu asi nejvýznamnější mezník herní historie posledních let přímo vybízí k otázce v nadpisu recenze!

Hrací plán se tvoří postupně přikládáním čtvercových kartiček. Hráči postupně vytváří krajinu s hrady, cestami, kláštery a loukami. Figurku lze umístit pouze na právě přiložené políčko a to pouze na jeden druh terénu (cestu, hrad, klášter, louku). Při ukončení hradu, cesty nebo obestavění klášteru získává hráč body a také figurku zpět, což je velmi důležité, protože jich má k dispozici omezený počet. Hru je možno hrát v různém počtu hráčů, ale nejzajímavější je asi ve třech. Mimochodem víte, že si můžete hrát i sami (viz konec recenze).

Carcassone lze uplatnit různou strategii. Hráč může vytvářet vlastní cesty nebo hrady či bojovat o připojení se k většímu soupeřovu hradu, cestě nebo i louce. V arzenálu silných hráčů nechybí ani tahy znemožňující nebo alespoň znesnadňující soupeřových plány (nejčastěji uzavření hradu).

Bohužel jednu nevýhodu hra bezesporu má. Pokud si budu tahat pouze políčka s cestou, těžko v partii uspěji. Tuto vadu částečně odstraňuje varianta, kdy jsou vždy tři políčka otočená lícem nahoru a hráč, který je na tahu, si vybere jedno z nich nebo si vylosuje z ostatních. Po tahu se vždy doplní počet odkrytých políček na tři.

Ke Carcassonne existují dvě oficiální rozšíření:

První z nich "Die Fluss" (Řeka) lze nyní získat pouze spolu s počítačovou verzí hry nebo si je můžete stáhnout přímo ze stránek věnovaných hře www.hans-im-glueck.de/carcassonne/downloads.htm (Der Fluss). Mě osobně se líbí a mimo jiné je vytvořená krajina s řekou daleko hezčí :-).

Druhé "Die Erweiterung" (Rozšíření), které je volně v prodeji i u nás, jsem ještě nezkoušel (nemohu tedy mluvit z vlastní zkušenosti), ale díky políčkům jako katedrála zvyšuje prvek náhody ve hře.

Chtěl bych ještě upozornit na novinku z loňského podzimu "Carcassonne - Jager und Sammler" (Lovec a sběrač). Jedná se o zcela samostatnou hru od stejného autora, která je samozřejmě původní verzi hodně podobná. Shodl jsem se ale s dalšími hráči na tom, že vypadá jednoznačně lépe a trochu odlišný herní mechanizmus (bonusová pole, zvířata na loukách, ryby ve vodě) přináší ještě více zábavy.

Okolo této hry vzniká (stejně jako kdysi kolem Osadníků) celý nový svět. Víte například o tom, že lze získat originální sáček nebo zásobník (věž) na kartičky? Spoustu informací najdete na stránkách www.hans-im-glueck.de/carcassonne. Mimo jiné bodovací tabulky k oběma Carcassonne, přehled kartiček, další varianty pravidel a každý měsíc také soutěž. Ta je možná vůbec nejzajímavější (jde o určitou obdobu solitéru), máte k dispozici 16 kartiček a omezený počet figurek (většinou 4-5). Cílem je postupným umisťováním políček získat co nejvíce bodů!



Vytvořeno: 08.11.2002.  Recenze hry: Big Deal Hodnocení:
Těžký život burzovního makléře

Big Deal je hra simulující boj tvrdých loktů a velkých peněz. Během zhruba hodinové partie společnosti střídavě zakládáte a prodáváte případně skupujete společnosti protivníků s jediným cílem, mít na konci co největší balík.

Základ herního mechanismu je nákup a prodej čtyř různých druhů zdrojů, které jsou nutné pro založení společnosti (každá společnost má požadavky trochu jiné). Cena zdrojů v průběhu hry kolísá podle poptávky a nabídky (většinou se zvyšuje). Existující společnosti přinášejí hráči každé kolo příjmy z výnosů. Pozor není taktické investovat všechny příjmy, protože pak se nám může stát, že o některé příjmy přijdeme. Konkurent, který má v ruce akcii naší společnosti, nám nabídne odkoupení celé společnosti za určitou cenu za akcii. V tu chvíli máme jen dvě možnosti, buď mu nabídneme za jeho akcii vyšší cenu než on nám, nebo na obchod musíme přistoupit a ztratíme tak jednu ze svých společností. Okamžik ukončení partie je znám pouze přibližně jako např. u Union Pacifiku.

Osobně nejsem nadšencem pro hry tohoto typu, proto hodnocení nevyznívá příliš lichotivě. Big Deal mne nedokázal zaujmout. Díky vysokému prvku náhody nemá navíc hráč prakticky žádnou šanci cokoliv předem naplánovat nebo spočítat. Příznivce burzy a akcií snad potěším alespoň tím, že veškerý herní materiál je kvalitní a zejména design akcií se výrobci povedl.



Vytvořeno: 23.10.2002.  Recenze hry: Medina Hodnocení:
Postavte si z kostek město

Snad každý si v dětství rád hrál s dřevěnými kostkami, stavěl hrady, pyramidy, města a další výtvory dětské fantazie. V této hře od Stefana Dorry můžete budovat město z paláců, hradeb, stájí (kozích chlívků) a tržiště.

V každém tahu musí hráč umístit na plán (do města) dva kameny. Paláce existují ve čtyřech barvách. Od každé barvy smí být rozestaven vždy nejvýše jeden a také každý hráč si smí přivlastnit pouze jeden od barvy. Poté co v některé barvě stojí již paláce všech hráčů, nepoužité kameny této barvy se odkládají. Klíčem k úspěchu je vystihnout správný okamžik k zabrání paláce (pokud ho zaberu moc brzo, získám málo bodů; pokud moc pozdě, vyfoukne mi ho soupeř :-)).

Za každý palác získává hráč na konci počet bodů odpovídající jeho rozloze včetně počtu přilehlých stájí, hradeb a trhovců. Zabrání menšího paláce, který ale přiléhá k tržišti nebo k městským hradbám, může přinést nečekaný bodový zisk. Pro celkový výsledek jsou velmi důležité bonusy za největší paláce v každé barvě a za propojení paláců pomocí hradeb s některou ze čtyř věží. Každá barva a každá věž má navíc bonus jiné hodnoty (od 1 do 4). O bonusy za propojení paláců a věží se bojuje v závěru hry a hráč musí odhadovat, kolik a jaké kameny skrývají soupeři za zástěnou.

Základním herním principem Mediny je, že si nikdo nehraje "na vlastním písečku", ale všichni budují město společně, aniž předem ví, kdo se stane šťastným majitelem kterého paláce. Hra má jednoduchá pravidla, ale stát se nejbohatším obyvatelem Mediny stojí hodně úsilí. V závěru hry může o vítězi rozhodnout třeba jedna chybně umístěná hradba.

Medina skýtá výbornou zábavu jak příležitostným tak i zkušeným hráčům! Požitek ze hry ještě zvyšuje krásný dřevěný herní materiál. Vřele ji každému doporučuji!



Vytvořeno: 19.09.2002.  Recenze hry: El Grande Hodnocení:
Vzhůru do středověkého Španělska!

Přenesme se na chvíli (zhruba tak na 2 hodiny) do Španělska 15.století. Grandi z Aragonu, Baskicka, Katalánska, Valencie a dalších krajů bojují o moc a vliv po celé zemi. Každý z nejvýše pěti hráčů představuje granda, pocházejícího z jedné oblasti Španělska. Ti mají k dispozici své věrné rytíře (caballeros), které vysílají do jednotlivých regionů. Během hry se uskutečňují tři bodování, při kterých získávají grandi body za každý region, ve kterém mají dostatek svých rytířů. V každém regionu může získat body jeden až tři hráči. Navíc se občas bodují pouze vybrané regiony.

Herní princip není složitý: Hráč, který je na tahu, smí rozmístit určitý počet rytířů do regionů sousedích s královským nebo do hradu (castilla) a dále provést zvolenou akci. V každém kole má jeden z hráčů právo přemístit krále do jiného regionu. Před bodováním si hráči tajně určí, do kterého regionu odcestují rytíři z hradu. Chytře zvoleným cílem mohou soupeřům v některém regionu vypálit rybník.


Ke hře existují dvě výborná rozšíření, která se dají hrát také společně:
1. König und Intrigant (Král a intrikán) - výtečný nápad, hra je výrazně zajímavější a složitější než základní varianta. Skýtá neuvěřitelně velký prostor pro tvůrčí invenci, pro dobré i špatné tahy. Vřele všem doporučuji! Navíc je možno od vydavatele hry Hans im Glück získat zdarma 10 dalších karet k této verzi!

2. Kolonien und Grossinqvizitor (Kolonie a velký inkvizitor?) - s Amerikou, Afrikou a Francií. Hra přináší další nové prvky jako transport zlata z Ameriky a zboží z Afriky a možnost ovládat inkvizitora. Hodí se ale pouze pro ty hráče, kteří mají hodně času.

Může být na závěr lepší doporučení než to že, tato Hra roku 1996 se stále drží v první desítce herních žebříčků!?



Vytvořeno: 18.09.2002.  Recenze hry: Tikal Hodnocení:
Nedoceněný skvost

Skvělá hra, která je dle mého názoru i přes zisk titulu Hra roku 1999 nedoceněná. První hra ze série Tikal, Java a Mexica a dle mého názoru také nejlepší z nich!

Čtyři archeologické expedice soupeří mezi sebou o co nejvíce získaných archeologických objevů, staví tábory, odkrývají různě veliké pyramidy a vykopávají artefakty. Během každého tahu hráč nejprve umístí další pole na plán a poté má možnost využít 10ti tzv. akčních bodů. Pyramida náleží tomu hráči, který má na jejím políčku nejvíce členů expedice. Probíhají o ně často napínavé souboje. Cílem hry je získat co nejvíce bodů za pyramidy a artefakty v součtu všech čtyř bodování během hry. Náhoda se ve hře výrazněji projevuje pouze v základní verzi pravidel, v "profi" verzi je její vliv omezen na minimum. Po úvodním seznámení s herním principem jednoznačně doporučuji přejít právě na tuto rozšířenou verzi hry.

Jednoduchý herní princip spolu s dražebním systémem skýtá hráčům prostor pro vymýšlení strategie a minimální vliv náhody dává šanci dovést plán až do konce. Důležitá jsou i okamžitá rozhodnutí během hry (např. zda udržím obě pyramidy nebo jen jednu). V těchto situacích se Vám obvykle zdá, že byste na tah potřebovali ne 10 ale alespoň 20 akčních bodů. Kdo chce uspět, musí hrát především efektivně. Hra bývá napínavá až do posledního tahu. Při řádově 100 bodech na konci hry se nám poměrně pravidelně stává, že se dva hráči během hry od sebe nevzdálí na bodovací tabulce na více než 1 bod!

Nakonec jedna připomínka k pravidlům: Zpočátku jsme díky mému nepřesnému překladu pravidel prováděli bodování jinak než je uvedeno v pravidlech. V bodovacích kolech jsme bodovali všechni najednou až na konci bodovacího kola. Každá pyramida pak mohla být v jednom bodování obodována pouze jedním hráčem. Osobně mi připadá tato varianta bodování výrazně lepší než bodování dle originálních pravidel.



Vytvořeno: 18.09.2002.  Recenze hry: Osadníci z Katanu Hodnocení:
Ideální vstup do světa moderních deskových her německého typu

Ve hře je použit zcela originální herní princip - stavba cest, vesnic a měst ze surovin, které pomocí hodu kostkami "těžíme" u již postavených sídel. Na ostrově Katan se vyskytuje pět druhů stavebního materiálu - dřevo, cihly, ovce, obilí a kámen (jak se u nás vžilo místo správnějšího překladu ruda či kov). Pro každou stavbu potřebujeme zcela konkrétní kombinaci několika druhů a kusů surovin. Možnost obchodování s protihráči dává každému šanci pořádně "pumpnout" toho, kdo shání poslední surovinu na vesnici či město. Když už se nedohodnu s protihráčem, mohu zkusit využít některý z přístavů na hracím plánu. Pro úspěch ve hře je potřeba vhodné plánování rozvoje svých vesnic a měst, obchodnický talent, ale i aby na kostkách alespoň občas padala ta „správná“ čísla.

Hra má poměrně jednoduchá pravidla a zvládne ji opravdu každý. Představuje ideální vstupní bránu do kouzelného velkého světa moderních deskových her německého typu.
Kvalitu českého překladu nemohu posoudit, protože hru vlastním v německém originále. Použité dřevěné hrací potřeby, karty i hrací plán působí příjemně.

Největší výhodou hry je hrací plán, který se pro každou partii sestavuje znovu z šestiúhelníkových polí. Nejenom, že každá hra je pak zcela jiná, ale navíc se vše vejde do malého sáčku. Osadníci proto nikdy nechybí v mém batohu, když vyrážím na dovolenou. Doporučuji vyzkoušet také historické scénáře osadníků a rozšíření Města a rytíři.



Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |