Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Darn

Rok narození: 1981
Místo, kde hraje pravidelně: Praha / Praha 7


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Alhambra Ano Mám a nechci prodat
Bang! Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne - základní hra Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne: Hostince a katedrály (1. Rozšíření) Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne: Kupci a stavitelé (2. rozšíření) Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne: Lovci a sběrači Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Princezna a drak (3. rozšíření) Ano Nemám a nechci koupit
Caylus Ano Mám a nechci prodat
Caylus - karetní hra Ano Mám a nechci prodat
Citadela Ano Mám a nechci prodat
Coloretto Ano Mám a nechci prodat
Dodge City Ano Mám a nechci prodat
El Grande Ano Mám a nechci prodat
Euphrat & Tigris Ano Mám a nechci prodat
Euphrat & Tigris: Souboj králů Ano Mám a nechci prodat
Halali! Ne Mám a nechci prodat
Java Ano Mám a nechci prodat
Jungle Speed Ano Mám a nechci prodat
Kaleidoskop Ano Nemám a nechci koupit
Land unter Ano Mám a nechci prodat
Ludvík XIV. Ano Mám a nechci prodat
Magellan Ano Mám a nechci prodat
Mamma Mia! Ano Nemám a nechci koupit
Měděný kotlík s.r.o. Ano Mám a nechci prodat
Memoir' 44 Ano Nemám a nechci koupit
Metro Ano Mám a nechci prodat
Mezinárodní kavárna Ano Mám a nechci prodat
Niagara Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu Ano Mám a nechci prodat
Poštovní kurýr Ne Nemám a nechci koupit
Puerto Rico Ano Mám a nechci prodat
Pünct Ano Mám a nechci prodat
Ra Ano Mám a nechci prodat
Sankt Petersburg Ne Nemám a nechci koupit
Stratego Ano Mám a nechci prodat
Ticket to Ride Ano Mám a nechci prodat
Ticket to Ride Europe Ano Nemám a nechci koupit
Ticket to Ride: Märklin Ano Mám a nechci prodat
Tikal Ano Mám a nechci prodat
TZAAR Ano Mám a nechci prodat
Verflixxt! Ano Mám a nechci prodat
Vysoké napětí Ano Mám a nechci prodat
YINSH Ano Mám a nechci prodat


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Darn je k dispozici celkem 24 recenzí.

Vytvořeno: 21.01.2007.  Recenze hry: Memoir' 44 Hodnocení:
Zábava a atmosféra
Atmosféra a zábava... to jsou první slova, která se mi vybaví, když se mě někdo zeptá na hru Memoir 44. Pokud je tedy zábava to hlavní, co při hraní her hledáte a nevadí vám, že vám občas štěstěna není při hře nakloněna, pak čtěte dál. Pokud ale máte pocit, že potřebujete mít vše vždy a za každých okolností plně pod vaší kontrolou, pak obraťte list na jinou recenzi (např. Portoriko či Caylus).

Memoir 44 je jednou z řady her vytvořených na principu Command and Colors systému, který přinesl do herního světa autor Richard Borg. Všechny hry tohoto systému (Battle Cry, C&C: Ancients a nejnověji BattleLore) jsou založeny na stejném principu - na bitevním poli 13x9, vytvořeném z šestiúhelníků (hexů) ovládáte pomocí karet svoji armádu a snažíte se splnit úkol, který spočívá v eliminaci určitého počtu jednotek nepřítele. Bitevní pole je rozděleno na tři části (levé křídlo, pravé křídlo a střed) a jednotlivé karty s rozkazy vždy umožňují ovládat určitý počet jednotek v některém ze sektorů. Kromě toho je k dispozici ještě pár "taktických" karet, které umožňují provést nestandardní tahy (zde je nutná minimální jazyková znalost, ale jedná se jen o cca. 20 karet). Pokud dojde při pohybu jednotek k boji, řeší se tento konflikt pomocí kostek (jejichž počet závisí na typu jednotky a vzdálenosti k cíli).

Memoir 44, který vás zavede do období 2. světové války, je pravděpodobně nejjednodušší ze všech her Command & Colors systému. Boj je zde řešen převážně na dálku (narozdíl od ostatních her C&C, kde je důraz kladen na boj zblízka, tedy na sousední pole) a zcela zde chybí pravidla pro poskytování podpory ostatním jednotkám, morálka mužstva a podobně. Neznamená to ovšem, že je Memoir pouze bezhlavým házením kostek. Místa pro vymýšlení vhodné taktiky, správného načasování a využití terénu bojiště je zde víc, než dost. A i když by se mohlo zdát, že až příliš záleží na tom, jaké karty vám přijdou (občas se může stát, že několik kol nemůžete dát např. rozkaz levému křídlu) a co zrovna hodíte na kostkách, tak si myslím, že dobrý taktik vyhraje většinu her. Jde zkrátka o to minimalizovat vliv náhody na minimum. A proto nebudu zbytečně obětovávat jednotky jenom proto, že zrovna můžu zahrát kartu na pravé křídlo a budu si šetřit silné "taktické" karty na chvíle, kdy mi opravdu přinesou to, co potřebuji a dovedou mě k vítězství.

Aby byla zachována pestrost hry, je možné vytvořit si prakticky jakýkoli terén bojiště, k čemuž slouží kartonové šestiúhelníky s obrázky lesa, měst, kopců, bunkrů... fantazii se praticky meze nekladou. Každý terén má určité vlastnosti (např. proti jednotce v lese se hází o jednu kostku méně) a komu by nestačilo těch základních cca. 40 kartiček, tak pro toho jsou určeny rozšíření, které hru zpestří. Samozřejmě jsou v návodu předpřipravené scénáře podle skutečných bitev 2. světové války, které sice nejsou vždy vyvážené (např. vyhrát Omahu za Američany je opravdu tvrdý oříšek), ale to ostatně ani válka nebyla...

Pokud bych měl srhnout mé pocity z Memoiru 44 - hlavní devizou hry je bezpochyby její rychlost (jedna partie cca. 30-45 minut... ale u jedné málokdy zůstane :o) ), atraktivita (miniatury vojáčků jsou snem každého průměrného muže :o) ) a velká porce zábavy. Ano, občas to prostě nepadá ani kdybyste se postavili na hlavu, ale to už asi k válce patří. Pokud máte ale přirozený odpor ke všemu, co obsahuje kostku, pak pro vás Memoir určitě nebude. Vaše škoda, připravíte se tak o spoustu zábavy, kterou je schopna v takové míře poskytnout jen málokterá hra.




Vytvořeno: 22.04.2006.  Recenze hry: Thurn und Taxis Hodnocení:
Ne, děkuji...
Po vyzkoušení velice pěkně vypadající hry od autora Puerto Rica (hra, která se drží na prvním místě v žebříčku popularity, jak v Čechách, tak v zahraničí) musím říct, že Thurn & Taxis jsou pro mě velkým zklamáním a překvapuje mě, že tato hra vyšla z dílny právě Andrease Seyfartha. Zatímco v PR je náhoda maximálně potlačena, Thurn & Taxis trpí opačným extrémem.

Ve hře představujete majitele poštovní společnosti a vaším cílem je vytvořit co největší poštovní síť za co nejvíce bodů. To činíte v několika fázích - v té první si doberete karty měst z nabídky, v té druhé z nich vytvoříte poštovní cestu (přiložením k té existující) a ve třetí vyloženou cestu vyhodnotíte (pokud ji nechcete už v dalších kolech prodlužovat) Za vyhodnocenou cestu dostanete body a můžete umístit své pobočky do některých měst na vyhodnocené cestě (ale většinou ne do všech). Pokud svými pobočkami obsadíte všechna města v určitém kraji (barevně odlišeno), pak dostanete ještě zvláštní bodový bonus. Kromě toho můžete jednou za vaše kolo využít služeb poštmistra (Postal Official), který vás v dané fázi nějak zvýhodní (povolené podvádění :o) ) Toto schéma se pak opakuje tak dlouho, než některý hráč nepostaví svoji pátou trať (ta musí mít alespoň sedm měst) a hráči si spočtou body.

Hra trpí několika zásadními nedostatky. V prvé řadě je to absence zásadních rozhodnutí. Ve hře jsou de facto pouze tři momenty, ve kterých hráč uplatňuje svá rozhodnutí a ani jeden z těchto momentů s sebou nenese pocit zásadního rozhodnutí nebo i většího dilematu, protože většinou je zcela očividné, co je v danou chvíli nejlepší. Prvním momentem je výběr karet, kde jste ovšem přiliš často zcela odkázáni na náhodu, tím druhým je volba poštmistrovi pomoci, kde se málokdy rozhodujete, protože jedna z možností je pro vás nezbytná a tou poslední je vyhodnocení trati a umístění poboček do měst. Tato chvíle je asi nejzajímavější, protože při špatném naplánování vám může utéct bonus nebo ho soupeř může vzít dřív, než vy a tím vám jeho hodnotu snížit o celý jeden bod :o)

Já však na hře vidím ještě jeden (zcela zásadní) nedostatek, který z Thurn & Taxis dělá nezajímavou a nudnou hru, a to naprostou absenci interakce a komunikace mezi hráči. Thurn & Taxis je spíš takové Solitare pro více hráčů. Člověk za celou dobu nemusí promluvit ani slovo a hlavně nemá pocit, že by jeho tahy nějak ovlivnily protihráče. Prostě si každý tvoří svoji poštovní síť a nijak tím neomezuje ostatní.

Nepochybuji o tom, že si T&T najdou své příznivce. Já raději volím hry, ve kterých potřebuji živé protihráče a u stolu probíhá taky nějaká ta interakce nebo komunikace. Takže až někdo zase přijde s tím, jestli si nechci zhrát Thurn & Taxis, mám už připravenou odpověď: "Ne, děkuji..."



Vytvořeno: 21.04.2006.  Recenze hry: Ticket to Ride: Märklin Hodnocení:
Do třetice všeho nejlepšího
Komerčně úspěšné hry vždy svádějí autory k tvorbě nejrůznějších rozšíření (a nyní neřešme, nakolik je to snaha vytvořit z dobré hry hru ještě lepší a nakolik jen touha po ještě větším komerčním úspěchu :-) ) V obchodech najdete nepřeberné množství rozšíření ke Carcassonne, Alhambře, Osadníkům... ať už v podobě doplňků k základní hře, či různým variacím na jedno téma. A nutno říci, že ne vždy je to ku prospěchu věci...

Alan Moon se svým Zug um Zug (Ticket to Ride) kráčí cestou tvorby "plných" her za plné peníze - neboli při koupi Zug um Zug Marklin (stejně jako Zug um Zug Evropa) nepotřebujete ke hře zádnou základní sadu. Každá nová verze vychází z pravidel té původní "Americké", ale kromě nové mapy (v tomto případě je to mapa Německa) a nové grafiky vždy přináší do hry nějaký ten prvek. V Evropě to byly tunely a nádraží, v Zug um Zug Marklin to jsou cestující. A zatímco v Evropské verzi jsou nádraží spíše na obtíž a ubírají hře na napětí a zábavě (hůř se blokuje), tak cestující jsou rozhodně krok správným směrem a posouvají hru zase o něco výše. V principu jde o to, že každý hráč dostane na začátku k dispozici tři cestující, které může při stavbě umístit na svoji trať a poté, místo jednoho svého tahu, s nimi po své trati cestovat a sbírat bodové žetony, které jsou rozmístěny v různých městech. Vhodným načasováním lze tímto způsobem posbírat i 45 bodů, což rozhodně není zanedbatelný bodový zisk. Důležité je ale to vhodné načasování, které nádhnerným způsobem zvyšuje napětí ("vyšlu cestujícího už toto kolo, protože by to mohl udělat můj soupeř dřív a nebo radši postavím tu zbývající trať, protože by mi ji soupeř mohl zablokovat a já bych pak nesplnil svůj lístek?!").

Další úpravou prošlo sbírání lístků/úkolů. Nyní máte na výber ze dvou balíčků - dlouhých (12-22 bodů) a krátkých (5-11). A zde je další faktor, který výrazně zvyšuje napětí (zvláště při hře 2 a 3 hráčů) - téměř všechny krátké lístky jsou situované v jihozápadní části Německa, kde se ovšem nacházejí téměř výhradně krátké šedé spoje, které je velice jednoduché zablokovat. A tím se Zug um Zug Marklin vraci opet ke starém dobrému konceptu z původní hry a to snaze zablokovat soupeřům jejich tratě.

Nyní už zbývá pouze zmínit poslední stránku hry a to její grafické provedení. A zde bude potřeba říci, co znamená slovo Marklin v názvu. Nejedná se o zadne německé město, ale o firmu, vyrábějící modely vláčků, čímž se Zug um Zug Marklin stává také propagačním materiálem této firmy (a bude prý distribuován i do obchodů specializovaných na modely vláčků :o) ) Propojení hry Zug um Zug s firmou Marklin znamená především to, že se ze hry stává tak trochu i umělečké dílo, protože každý vagónek i každá lokomotiva je na své kartičce reprezentována zcela unikátním obrázkem některého modelu firmy Marklin. Zprvu to může být trochu matoucí, ale rozhodně je to zajímavé a oku lahodící (a občas to svádí i k tomu sbírat pouze žluté a černé vagónky, které jsou prostě k sežrání :o) ) Kromě toho doznala hra ještě několika kosmetických změn (hráč už nemůže hrát za modrou a zelenou, ale fialovou a bílou aj...), které ale těžko ovlivní kvalitu hry, jako takové.

Kdybych měl svoji recenzi shrnout do několika vět, tak Zug um Zug Marklin je důstojný nástupce svého staršího bratříčka a posunuje celou sérii do více "hráčských" sfér (rozhodně nic "hardcore"). Ale i nehráči se u ní výborně pobaví, přestože pro ně bych volil pro první hru spíše původní verzi nebo bych hrál bez cestujících. Hra bývá hodně napínavá a hodně "blokovací", což je jenom ku prospěchu hry. Řekl bych, že (narozdíl od Evpropy) Zug um Zug Marklin původní verzi překonává. Otázkou zůstává, zda do ni investovat, pokud už nějaký ten Zug um Zug doma máte, přeci jen je to pořád pouze nová mapa a 118 nádherných obrázků...



Vytvořeno: 07.03.2006.  Recenze hry: Niagara Hodnocení:
Překvapila
Niagaře jsem se poměrně dlouhou dobu vyhýbal a nijak jsem netoužil po tom to změnit. Velkou měrou se o to zasloužily rozporuplné reakce na různých herních serverech i to, že jsem nikdy neslyšel své "hrající" kamarády o Niagaře mluvit. Navíc spousta lidí tvrdila, že za úspěchem Niagary stojí především její design a provedení. Přesto jsem si říkal, že za titulem Hra roku 2005 musí být přeci jen něco víc. Před měsícem jsem měl možnost tuto hru vyzkoušet poprvé a po cca. 20ti odehraných partiích mohu s klidným svědomím prohlásit, že Niagara (mile) překvapila (vzhledem k tomu, že mé očekávání nebylo příliš vysoké, tak by se dalo říct, že překvapila velmi mile).

První, co vás udeří do očí po otevření krabice, je hrací deska, která vypadá opravdu netradičně (dalo by se říct i trochu 3D) a když posléze zjistíte, že deska se nepokládá na stůl, nýbrž na otočenou krabici od hry, je na světě první velký klad hry. Hrací deska totiž opravdu vypadá jako řeka, která směřuje k vodopádům, které volně přepadají přes okraj krabice. Kvalitu zpracování pak jenom podtrhují hezké dřevěné lodičky a pět sad různých druhů drahokamů, které jsou sice vytvořeny z umělé hmoty, ale jejich zrakový vjem je téměř dokonalý.

Samotný herní mechanismus není nijak převratný. Každý hráč si tajně vybere číslo, které symbolizuje o kolik bude táhnout svojí lodí po řece a poté jeden hráč za druhým oskrývají své kartičky a provádí zvolené pohyby. Co ale už zajímavé bezesporu je, že svými loděmi pohybují po jakýchsi průhledných discích, které se předtím umístí do koryta řeky (a onu řeku právě symbolizují). A tím se dostáváme k nejzajímavějšímu bodu hry a to je právě pohyb řeky. Poté, co každý hráč odehraje svůj tah, se pohne i řeka a to tak, že se do koryta postupně vsunují nové disky a tím se ty staré posunují čím dál blíž vodopádu. A tak se občas stane, že některá z lodiček zmizí ve vodní propasti (velice efektní :-) ).

Celkově mi Niagara přijde jako velice povedená rodinná hra, která však nabízí překvapivě dost možností i pro zkušenější hráče. Občas si někdo stěžuje, že posun řeky je příliš náhodným faktorem, ale vzhledem k tomu, že existuje jasné pravidlo, podle kterého se tento pohyb řídí, tak si myslím, že naopak může být součástí použité strategie. Mám pocit, že většina hráčů se staví k Niagaře negativně proto, že je prezentována jako rodinná hra. A to je škoda, protože kromě mimořádného provedení (které je jednou z deviz této hry, na které "utaháte" leckterého "nehráče") a dobré zábavy nabízí i možnost taktizování a až překvapivě mnoho záleží na tom, jak hrajete.

Závěr: Skvělá rodinná hra s mimořádným provedením, nepříliš složitými pravidly, zábavná, napínavá, ideální hra pro rodinné večery s hrami nebo setkání "hráčů" s "nehráči". A proč dávám 4 hvězdičky? Možná bych dal i o půl hvězdičky víc, ale čím déle hraji hry, tím víc si těch 5 hvězdiček šetřím na ty opravdové skvosty (ale rodiny a herní nadšenci, kteří nemusí v jednom kuse hrát jen Portoriko, si klidně mohou ještě půl hvězdičky přidat).


Vytvořeno: 06.03.2006.  Recenze hry: Niagara Hodnocení:
Překvapila
Niagaře jsem se poměrně dlouhou dobu vyhýbal a nijak jsem netoužil po tom to změnit. Velkou měrou se o to zasloužily rozporuplné reakce na různých herních serverech i to, že jsem nikdy neslyšel své "hrající" kamarády o Niagaře mluvit. Navíc spousta lidí tvrdila, že za úspěchem Niagary stojí především její design a provedení. Přesto jsem si říkal, že za titulem Hra roku 2005 musí být přeci jen něco víc. Před měsícem jsem měl možnost tuto hru vyzkoušet poprvé a po cca. 20ti odehraných partiích mohu s klidným svědomím prohlásit, že Niagara (mile) překvapila (vzhledem k tomu, že mé očekávání nebylo příliš vysoké, tak by se dalo říct, že překvapila velmi mile).

První, co vás udeří do očí po otevření krabice, je hrací deska, která vypadá opravdu netradičně (dalo by se říct i trochu 3D) a když posléze zjistíte, že deska se nepokládá na stůl, nýbrž na otočenou krabici od hry, je na světě první velký klad hry. Hrací deska totiž opravdu vypadá jako řeka, která směřuje k vodopádům, které volně přepadají přes okraj krabice. Kvalitu zpracování pak jenom podtrhují hezké dřevěné lodičky a pět sad různých druhů drahokamů, které jsou sice vytvořeny z umělé hmoty, ale jejich zrakový vjem je téměř dokonalý.

Samotný herní mechanismus není nijak převratný. Každý hráč si tajně vybere číslo, které symbolizuje o kolik bude táhnout svojí lodí po řece a poté jeden hráč za druhým oskrývají své kartičky a provádí zvolené pohyby. Co ale už zajímavé bezesporu je, že svými loděmi pohybují po jakýchsi průhledných discích, které se předtím umístí do koryta řeky (a onu řeku právě symbolizují). A tím se dostáváme k nejzajímavějšímu bodu hry a to je právě pohyb řeky. Poté, co každý hráč odehraje svůj tah, se pohne i řeka a to tak, že se do koryta postupně vsunují nové disky a tím se ty staré posunují čím dál blíž vodopádu. A tak se občas stane, že některá z lodiček zmizí ve vodní propasti (velice efektní :-) ).

Celkově mi Niagara přijde jako velice povedená rodinná hra, která však nabízí překvapivě dost možností i pro zkušenější hráče. Občas si někdo stěžuje, že posun řeky je příliš náhodným faktorem, ale vzhledem k tomu, že existuje jasné pravidlo, podle kterého se tento pohyb řídí, tak si myslím, že naopak může být součástí použité strategie. Mám pocit, že většina hráčů se staví k Niagaře negativně proto, že je prezentována jako rodinná hra. A to je škoda, protože kromě mimořádného provedení (které je jednou z deviz této hry, na které "utaháte" leckterého "nehráče") a dobré zábavy nabízí i možnost taktizování a až překvapivě mnoho záleží na tom, jak hrajete.

Závěr: Skvělá rodinná hra s mimořádným provedením, nepříliš složitými pravidly, zábavná, napínavá, ideální hra pro rodinné večery s hrami nebo setkání "hráčů" s "nehráči". A proč dávám 4 hvězdičky? Možná bych dal i o půl hvězdičky víc, ale čím déle hraji hry, tím víc si těch 5 hvězdiček šetřím na ty opravdové skvosty (ale rodiny a herní nadšenci, kteří nemusí v jednom kuse hrát jen Portoriko, si klidně mohou ještě půl hvězdičky přidat).


Vytvořeno: 07.02.2006.  Recenze hry: Ticket to Ride Europe Hodnocení:
Lepší nebo ne?!
Zug um Zug Evropa (Ticket to Ride Europe) navazuje na úspěch svého předchůdce, který byl zvolen Hrou roku 2004. Zatímco původní verze se odehrává na mapě Spojených států, Ticket to Ride Europe nás přenese na starý (dobrý) kontinent. Nová mapa by ale samozřejmě za ty peníze asi nebyla dostatečným lákadlem, a tak Alan R. Moon přidal do své hry ještě pár nových pravidel. Otázkou zůstává, jestli tyto změny jsou k dobru věci...

První změnou je grafická stránka věci. Že se celá hra odehrává na nové mapě již zmíněno bylo, nutno jetště dodat, že mapa je velice vydařená a pěkná. Další změnou v designu je výrazné zvětšení kartiček s vagóny, které jsou v evropské vezi snad ještě hezčí, než ty původní. Grafická stránka je tedy jasné plus.

Změn ovšem dostál i herní systém. A to hned několika. První důležitou změnou je rozdělování lístků na začátku hry, kdy kromě klasické trojice dostanete ještě jeden bonusový s opravdu dlouhou a složitou tratí. Tento prvek má snížit procento náhody ve hře (přeci jen ty dlouhé tratě mohou přinést opravdu velký počet bodů) a rozhodně patří k pozitivům této hry. Další změnou jsou zvláštní spoje mezi městy. Zaprvé to jsou spoje přes moře, na které musíte použít určité množství lokomotiv, a potom spoje vedoucí v tunelu, kde hrozí, že i přes dostatečný počet vagónků se vám trať nemusí podařit postavit kvůli závalu. Tyto speciální tratě bych opět zařadil mezi pozitivní faktory. Na závěr jsem si nechal asi nejspornější úpravu, kterou evropská verze přináší, a to nádraží. Každý hráč má totiž k dispozici tři nádraží, která může postavit do nedostupných měst a využít tak soupeřovu trať, aby mohl splnit některý ze svých lístků. V praxi to znamená, že ve hře je poměrně hodně potlačen prvek blokování tratí, protože tři nádraží většinou stačí, abyste se dostali téměř kamkoli (zvláště při menším počtu hráčů). Čímž se hra může stát pouze honem na lukrativnější lístky.

Na závěr si zbývá položit otázku, jestli zvolit starou USA verzi nebo tu novou evropskou. Ticket to Ride Europa rozhodně neztrácí nic ze svého původního kouzla (je to pořád stejně chytlavá hra, jednoduchá na vysvětlení a velice zábavná) a grafickým zpracováním svého staršího bratříčka rozhodně předčí. Nápad s lístky je rozhodně velké plus, ale člověk ho může použít i u své staré verze (prostě jenom vyberete těch 6 nejdelších lístků). A co se týče nádraží? Pokud se vám hra s nimi zdá příliš jednoduchá a nezajímavá, není nic jednoduššího, než hrát bez tohoto pravidla.

Zug um Zug Evropa je rozhodně důstojný nástupce Hry roku 2004 a pokud ještě doma nemáte hru s tímto názvem, tak rozhodně sáhněte po té evropské. Jenom je škoda, že Days of Wonder nedistribuují pro zájemce pouze evropskou mapu. Přeci jen těch tisíc korun je za trochu větší kartičky a jednu mapu je možná trochu moc, když už doma máte původní verzi...


Vytvořeno: 25.01.2006.  Recenze hry: Halali! Hodnocení:
Větší, než malé množství náhody
Po značném množství odehraných partií musím konstatovat, že vliv náhody v této hře je natolik markantní, že většina partií se zvrhne v pouhé obracení kartiček, kdy je už od začátku jasné, která strana zvítězí. Při této hře si člověk naprosto jasně uvědomí, co je to bezmoc a beznaděj. A protože se to až příliš často stává v prvních partiích, kdy se snažím hru někomu vysvětlit, tak většina lidí už na druhou partii nemá ani náladu.

Občas se sice stane, že rozmístění kartiček vytvoří prostor ke kombinační hře a potom může být Halali! opravdu zajímavou hrou, bohužel tato situace nenastává ani v 50% partií.

Verdikt - hra má hezkou myšlenku a ocenil bych na ni především to, že je nesymetrická (každý hráč má k dispozici jinou "výbavu"). Rozhodně je velice příjemně graficky ztvárněná (pro někoho možná infantilně, ale mně se to líbí). Jenže v hezkém obalu se nachází hra s příliš velkým podílem náhody...


Vytvořeno: 12.01.2006.  Recenze hry: Mamma Mia! Hodnocení:
Velká porce zábavy
Existují lidé, kteří mají vrozený odpor ke karetním hrám a exitují lidé, pro které hra musí splňovat tato kritéria - minimální náhoda, 100% informace, složitý herní systém, dlouhá hrací doba. Tito lidé asi nikdy po Mamma Mia! nesáhnou... jejich škoda!

Tuto hru jsem dostal k Vánocům od svého kamaráda a přiznám se, že sám bych po ní v obchodě asi nesáhnul. A už dnes můžu říct, že vím, že bych se tím ochudil o několik příjemně strávených večerů.

Mamma Mia! je rychlá, jednoduchá, svižná, vtipná, skladná a návyková. A díky ní jsem si po dlouhé době uvědomil, že to, co moji kamarádi většinou u her hledají, je právě ta zábava a skupinová relaxace u podobných her. Ale pozor! Mamma Mia! není rozhodně hra hloupá a vše záleží z velké části na vaší taktice a především na vaší paměti (i když právě ta paměť může některé lidi poměrně lehce odradit).

Až příště půjdu na hrací večer se svými kamarády, tak asi nechám El Grande, Euphrat&Tigris a Portoriko doma a vezmu s sebou právě těch pár her, u kterých se člověk nemůže splést, pokud hledá rychlou a milou zábavu pro skupinu, která nemusí za každou cenu dvě hodiny v kuse přemýšlet... a v první řadě to bude Mamma Mia!


Vytvořeno: 23.11.2005.  Recenze hry: Funkenschlag Hodnocení:
Jedinečný systém
Ve hře Funkenschlag (v překladu něco jako "zásah elektickým proudem" :o) ) se stáváte majitelem firmy, která dodává elektřinu do německých domácností (potažmo amerických, záleží na tom, jakou stranu hracího plánu zvolíte - takže vlastně máte 2 hry v jedné). A aby všechno fungovalo, musíte nakupovat elektrárny, palivo, na které pracují a budovat svoji elektrickou síť.

Vysvětlovat pravdila by byla práce na víc, než jednu recenzi, takže jen stručně. Hra se hraje v jednotlivých kolech, ve kterých se střídají pravidelně čtyři fáze. V první nakupujete elektrárny systémem aukce (čím víc domů "vyživí", tím dražší je), ve druhé nakupujete suroviny (je šest typů elektráren - tepelné na uhlí, tepelné na ropu, hybridní na ropu nebo uhlí, jaderné na uran, elektrárny fungující na odpadky(?) a ekologické, které pracují zadarmo), ve třetí potom stavíte rozvodnou síť (takové malinké domečky, jakoby Osadníkům s vesnice vypadly :o) ) a ve čtvrté potom spálíte suroviny a dostanete peníze za "vyživené" domečky. Celá hra končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů postaví předem určený počet domečků a pak vyhrává ten, který VYŽIVÍ nejvíce domácností (tzn. ne nezbytně ten, který má nejvíc domků!!!).

Zdá se to jednoduché, ALE - surovin není nazbyt a navíc se zvyšující poptávkou roste i jejich cena, takže hráč, který se dostane k nákupu jako poslední, občas už prostě nemá co koupit (nebo za nekřesťanské peníze). A tady přichází ke slovu hlavní deviza hry - určování pořadí. To se mění po každém kole (po čtvrté fázi) podle toho, kdo má aktuálně nejvíce domků (tzn. je hypoteticky nejsilnější a nejvíc v daném kole vydělá). Hra tím pádem tlačí nahoru hráče, kteří jsou vzadu a nejdůležitější na celé hře je moment načasování, kdy se vydat z posledních pozit k vítězství. Vystartujete příliš brzy a nedoběhnete, příliš pozdě a budete až do konce hry koukat soupeřům na záda. Pořadí je totiž naprosto rozhodujícím faktorem a je občas lepší dvě, tři kola vydělat méně, ale celkově získat více (tento faktor je tím citelnější, čím vyšší je počet hráčů).

Funkenschlag je naprosto výjimečná hra (jak už to u Friedmana Friese bývá), ale co víc - ona je k tomu i úžasná! A to vše hlavně díky geniálnímu systému, ve kterém o bytí a nebytí rozhoduje vaše pořadí. A pro ty, které ani toto neoslovilo nezbývá, než dodat, že hra je hratelná v jakémkoli počtu hráčů (2-6) a v ani jednom není nudná.


Vytvořeno: 23.11.2005.  Recenze hry: Sankt Petersburg Hodnocení:
Každý sám za sebe
V Sankt Petersburgu mám odehráno dotatečné množství partií s počítačem i živými lidmi, abych mohl říct, že mi tato hra k srdci nepřirostla, i když jsem se o to snažil.

Možná se mnou nebudou fandové této hry souhlasit, ale přijde mi, že v StP je vše tak nějak předem dané. Po vyložení karet je totiž evidentně jasné, jakou kartu si vzít a hra se tak stává trochu stereotypní. Navíc, pokud se sejdou opravdu kvalitní hráči, vyhrává prostě ten, kterému přijde karta (a to nemluvím o kartě Hofmeisterin, která rozhoduje hru už v prvním kole)

Co mě však na hře chybí ze všeho nejvíc je nutnost přizpůsobovat svůj tah podle toho, co udělají ostatní hráči a to je "vlastnost", které si na hrách cením nejvíc a která do hry přináší tu pravou zábavu. Chybí tu takový ten pocit - když udělám tohle, odpoví na to soupeř tak, jak očekávám? Tady totiž tahy soupeře moji hru prakticky neovlivní (a nebo až moc, pokud mi nezkušený soupeř nechá ležet silnou kartu). V této hře hraje prostě každý sám za sebe a hra proti počítači se od té s lidmi příliš neliší (alespoň z mé zkušenosti).

Nechci tuto hru nijak shazovat, možná jsem i trochu ovlivněn tím, že první partie jsem zkusil proti počítači. Věřím, že si StP své příznivce jistě zaslouženě najde. Já však radši sáhnu po něčem, kde mám pocit, že protihráče potřebuji.


Vytvořeno: 21.11.2005.  Recenze hry: Euphrat & Tigris Hodnocení:
Vznik velkých civilizací ve VELKÉ hře!
Předem mé recenze bych chtěl zdůraznit, že hráči se rozdělují na dvě skupiny - na ty, kteří Euphrat&Tigris milují a na ty, kteří ho nemohou vystát. Já patřím k té první...

V roce 1998 přivedl Rainer Knizia na svět hru, která je dle mého názoru naprostým vrcholem mezi deskovými hrami (ano, hrál jsem Portoriko a mám ho velice rád!). Tato hra v sobě spojuje zajímavý herní systém, který člověka nutí hrát vyrovnaně, dává možnost volby mezi "mírovým" a "válečným" řešením (i když, jak je psáno v pravidlech, bez konfliktu žádná civilizace nedojde svého vrcholu) a k tomu všemu je v pozadí celé hry silné téma vzniku a vývoje velkých civilizací.

Hra není určena pro začátečníky a pravdila jsou opravdu složitá. Během prvních her se nevyhnete opakovanému nahlížení do návodu a věčně budete řešit rozdíly mezi "vnitřním" a "vnějším" konfliktem. Není výjimkou, že i po několikanásobném přečtení návodu, na nějaké to drobné pravdilo prostě zapomenete.

Hraní Euphrat&Tigris je pro mě jako Vánoce. Ta hra má své nezaměnitelné kouzlo, které stojí za to objevit. Nenechte se odradit první hrou. S každu další se totiž budete přibližovat tomu, abyste pochopili, co z této hry dělá naprostý herní klenot. Možná je to silným tématem, možná i pěkným grafickým zpracováním, ale pokaždé, když tuto hru hraju, mám pocit, že tam jsem a stojím u zrodu největších civilizací lidských dějin...


Vytvořeno: 06.07.2005.  Recenze hry: Carcassonne Hodnocení:
Malá předehra pro velké finále
Carcassonne je velice pěkná hra s nápadem (dalo by se říci revolučním... mám pocit, že s nápadem tvoření krajiny pokládáním kartiček nikdo předtím nepřišel... ale možná se mýlím :o) ) Bohužel základní sada se tak trochu utápí ve stínu všech svých rozšíření (a že jich je!), které hru posouvají o několik hvězdiček výš. Je totiž velice jednoduché, vzhledem k "pestrosti" a množství kartiček základní sady blokovat vaše panáčky a zamezit vám dokončení města bez sebemenší naděje na to, že si vytáhnete vhodnou kartičku. A těch kombinací, které v základní sadě chybí je bohužel opravdu mnoho. A tak se z Carcassonne stává především hon na louky, kde nezřídka vyhrává hráč, který byl ochoten obětovat třeba čtyři své panáčky.

Carcassonne není špatná hra a určitě chytne. Jen pro toho, kdo si zahrál všechna rozšíření, už prostě nemá to kouzlo. Pokud chcete dobrý Carcassonne v jedné krabici, tak sáhněte raději po Lovcích a sběračích (zelený Carcassonne), s modrým Carcassonne přichází to pravé napětí a zábava až s druhou a třetí krabicí.





Vytvořeno: 23.06.2005.  Recenze hry: Einfach Genial Hodnocení:
Jednoduše geniální(?!)
Jednoduše geniální - to je doslovný překlad názvu nové hry od Reinera Knizii a také stará lidová moudrost, že v jednoduchosti je síla, což podle mého názoru je u her téměř vždy jejich kladem (i když sám mám rád i pár takových, kde toto přísloví zrovna dvakrát neplatí)

Hra opravdu jednoduchá je. Přikládáním dvojic různých symbolů na hrací plochu se snažíte vytvořit co největší řady právě umístěných symbolů, za které si potom přičítáte body na své tabulce. Symbolů je šest a vyhrává ten, který má největší počet bodů u svého "nejslabšího" symbolu (neboli u symbolu, u kterého má na své tabulce bodů nejméně). Zní to složitě a trochu nepochopitelně (ne tak úplně to odpovídá klasické představě, že vyhrává ten, kdo má prostě nejvíc bodů), ale je to taková Kniziova specialitka, kterou ve svých hrách rád používá a která vás donutí hrát "vyrovnaně".

Musím se přiznat, že osobně nejsem velký fanda "abstraktních strategií" (Šachy, Dvonn...) a podobně laděných her (i když i u šachovnice mě občas najdete). I přesto si mě Einfach Genial získalo... ani vlastně nevím čím. Možná právě tou jednoduchostí, ve které je síla této hry. Není to sice oddychovka nebo nedej bože hra pro večírky, nelákal bych na ni nezkušené hráče a už rozhodně bych se je nesnažil touto hrou "okouzlit". Rozhodně si ji ale znovu a ještě několikrát rád zahraji.

PS: Doporučuji vyzkoušet na www.brettspielwelt.de, kde je nově (od 19.6.2005 k dispozici pro on-line hraní)


Vytvořeno: 23.06.2005.  Recenze hry: Verflixxt! Hodnocení:
I s kostkou se dá ještě hrát...
... a dokonce být nominován na titul Hra roku 2005! Autoři trojice her Tikal/Java/Mexica a nebo Torres uvedli na trh další svoji hru, která se velice liší ode všeho, co jste dosud měli tu čest od nich hrát.

Princip hry je jednoduchý - sestavíte si cestičku ze 34 šestiúhelníků, z nich každý má jinou hodnotu, některý vám body přidá, některý odebere a některé šestiúhelníky umí měnit body mínusové na plusové! Potom si seřadíte svoje figurky na začátku cestičky (2-3 figurky pro každého hráče) a můžete začít. Ve svém tahu nejprve hodíte kostkou a poté posunete jednu ze svých figurek o příslušný počet polí vpřed po cestičce.Pokud opoušíte nějaké políčko, na kterém je vaše figurka jako poslední (a tutdíž jediná), toto políčko si berete k sobě a získáváte/ztrácíte příslušný počet bodů. Kromě vašich figurek jsou na ploše ještě neutrální "hlídači", kteří blokují některá políčka a vy je za určitých podmínek (musí s nimi být na políčku ještě alespoň jedna figurka některého z hráčů) můžete pohybovat. Na konci hry si všichni sečtou (a odečtou) body a ten, kdo jich má nejvíc, překvapivě vyhrává.

Velice jednoduché, velice rychlé, velice zábavné... velice přenosné :o) Pokud vás bude nudit standardní rozestavení kartiček, můžete si je rozestavit naprosto náhodně (velice variabilní?). To všechno je sice hezké, je tu však jedno ALE, které sráží hodnocení na 3,5 hvězdičky (toto hodnocení ať berou v potaz především ortodoxní vyznavači her typu Portoriko nebo abstraktních strategií, Osadníci ať si klidně hvězdičku přidají). Tím ALE je přítomnost opravdu slušného faktoru náhody v podobě kostky. Sice hru můžete ovlivnit zvolenou taktikou, ale i přes výběr ze tří figurek se vám může stát, že vám za celou hru nepadne dobré číslo a vy se můžete postavit na hlavu a stejně s tím nic neuděláte. Jsou lidé, kteří říkají, že kostka dělá zábavu a tohle je hra stvořená přesně pro ně (rozhodně se nedá říct, že je to jenom Člověče, nezlob se!)

Je překvapivé, že i v dnešní době a při takovém množství nových her získá nominaci na Hru roku zrovna Verflixxt, kde často kostka rozhodne, ale budiž mu to přáno. Také si ho rád zahraji.

PS: Doporučuji vyzkoušet hru na www.brettspielwelt.de nebo přímo na stránkách Ravensburgeru.


Vytvořeno: 10.06.2005.  Recenze hry: Java Hodnocení:
Neobvyklé, mimořádné
Pod rukama autorů Michaela Kieslinga a Wolfganga Kramera vznikla trojice her, jejichž krabice jsou si nápadně podobné a jejichž jména většina hráčů vyslovuje dohromady (pro upřesnění Tikal, Java, Mexica). Je s podivem, že se autorům podařilo vytvořit hry zdánlivě podobné, ale přesto zcela a naprosto odlišné (měl jsem tu čest vyzkoušet pouze první dvě).

Java je dle mého názoru nejlepší ze jmenovné trojice a přináší (jak zde už bylo řečeno) do hry jeden zcela výjimečný a málo vídaný princip - třetí rozměr, který vzniká tak, že se jednotlivé kartičky pokládají na sebe a tak vytvářejí jednotlivá převýšení. Hra je zdánlivě velice složitá, ale po zahrání jedné, dvou partií člověk rychle zvládne všechny principy. Nebo spíše ten hlavní - být vždy nejvýš (u her naprosto neobvyklé).

Co říci o Javě ve zkratce - zábavná, neobvyklá, krásně provedená, téměř NULOVÁ NÁHODA... hra má snad jediný zápor - existuje určitá skupina lidí, kteří trpí absencí jakékoli prostorové představivosti a kteří prostě kouzlo Javy nikdy neobjeví. Pro všechny ostatní - 5 hvězdiček! (nedoporučuji začátečníkům)


Vytvořeno: 10.06.2005.  Recenze hry: Tikal Hodnocení:
Jako víno
Tikal je opravdu jedním z klenotů společenských her, který si plně zaslouží titul Hra roku 1999. O principech hry už bylo vše podstatné řečeno, tak snad jen dodat, že Tikal nepatří do rodiny her určené úplným nováčkům a nehodí se k zasvěcování "nepolíbených" (nebo "neohraných"?! :o) )hráčů. Je to povedený kousek určený těm, kteří si chtějí při hraní i trochu zapřemýšlet, i když o zábavu a soutěživost rozhodně není nouze (žádná abstraktní stategie). Nenechte se zmást zdánlivě složitými pravdily. Tikal je jako víno - zraje s každou odehranou partií!

Na závěr snad jen vysvětlení, proč jenom 4,5 hvězdičky. Odpověď je jednoduchá - Java (druhá z trojice her Tikal, Java, Mexica), která dle mého názoru svého staršího bratříčka ještě předčí.


Vytvořeno: 09.06.2005.  Recenze hry: Ticket to Ride Hodnocení:
Jednoduché, chytré, chytlavé
Zug um Zug (Ticket to Ride) je z rodiny her, které je nejlepší vytáhnout na stůl, když chcete k hraní přilákat někoho nového, tím spíš, pokud má (jako spousta lidí) k hraní vrozenou nedůvěru. V tomto ohledu se mi Zug um Zug krásně osvědčilo, stejně jako například Metro nebo Citadela.

Hra má směšně jednoduchá (ale nikoli nezábavná, či hloupá!!!) pavidla a vysvětlíte ji během pěti minut úplně každému. Hra je většinou svižná, nikdo se moc dlouho nenudí, pořád se něco děje. Nedá se říct, že vždy vyhraje ten nejlepší (což je v případě zasvěcování nováčků jenom dobře :o) ), ale pokud budete hrát špatně, tak vám nic nepomůže. K tomu všemu má Zug um Zug krásné provedení (i když osobně bych preferoval vláčky ze dřeva), takže hra, která rozhodně stojí za to (i když titul Hra roku 2004 bych asi svěřil do jiných rukou...).


Vytvořeno: 09.06.2005.  Recenze hry: Carcassonne: Lovci a sběrači Hodnocení:
Jedna malá velká výtka
Vše podstatné již bylo napsáno níže a s většinou (až na "nelíbí" :o) ) lze naprosto souhlasit. Zelený Carcassonne je opravdu těžší a strategičtější (méně figurek v tomto případě znamená více strategie), v některých aspektech dotaženější, než originál (i když nevím, jestli je započítávání neuzavřených měst vždy jen na škodu hry), zajímavým přínosem jsou bonusové kartičky atd.

Bohužel musím hře vytknout jeden zcela zásadní nedostatek, který se skrývá (možná se mnou nebudete souhlasit) právě v bonusových kartičkách. Tím nedostatkem je kartička, kterou si hráč přivlastní celou louku, bez ohledu na počet lovců. 75% her totiž (alespoň podle mé zkušenosti) rozhodne právě tato kartička, takže celá hra se tak zvrhává na hon za tímto pokladem.

Tím nechci Zelený Carcassonne nijak shazovat. Je to jedna z mých velice oblíbených her. Jenon to prostě až příliš často závisí na jediné kartě.


Vytvořeno: 27.12.2004.  Recenze hry: Osadníci z Katanu Hodnocení:
Historický milník
O Osadnících toho bylo v předchozích recenzích napsáno až až a každý má svým způsobem pravdu. Je naprosto nezpochybnitelné, že Osadníci znamenají zcela zásadní milník v historii deskových her a tuto pozici jim už asi těžko někdo odepře. Většina lidí, které znám (vlastně včetně mě), se k hrám dostala právě přes Osadníky. Tuto hru doporučuji všemi deseti pro lidi, kteří se rozhodli začít s hraním Moderních deskových her a nevědí, po čem sáhnout do začátku. U této hry je úspěch prakticky zaručen a jestli vás nechytnou Osadníci, pak asi hrám těžko propadnete.

Na druhou stranu v současné době, kdy už jsem si nashromáždil nějaké ty zkušenosti s hrami (a nějaké ty hry), se k Osadníkům zase tak často nevracím a radši sáhnu po jiném kousku ze své sbírky. Možná je to tím, že jsem je hrál už tolikrát, možná je to trochu i tou kostkou (i když i určitá dávka náhody dělá zábavu, jinak by se hrály jenom šachy a spol. :) )

Osadníkům budiž vzdávána čest a úcta, jaká patří velikánům dějin, já jsi jdu zahrát partičku Portorika :)


Vytvořeno: 06.12.2004.  Recenze hry: Puerto Rico Hodnocení:
Co dodat?
Protože v předchozích recenzích bylo o Portoriku napsáno víc, než dost, nezbývá nic jiného, než se připojit k nadšeným fanouškům této hry a dát jí plných pět hvězdiček, které si tato hra plně zaslouží. V této hře opravdu platí - ať vyhraje ten nejlepší (nebo alespoň ten lepší :o) ), protože v této hře nehraje náhoda prakticky žádnou roli.

Nic jednoduchého na vysvětlení a pochopení (a příprava na hru také zabere nějakou tu minutku), ještě těžší nalézt si tu správnou taktiku. Všem doporučuji stáhnout a vytisknout si doplňkové budovy!


Vytvořeno: 02.12.2004.  Recenze hry: Dodge City Hodnocení:
Až na ty pravidla...
Vzhledem k tomu, že původní Bang! jsem si velice oblíbil jako oddychovku pro dlouhé večery s mnoha přáteli, když zrovna není chuť na nic náročnějšího, tak jsem s napětím očekával, co přinese rozšíření Dodge City. A musím s radostí konstatovat, že jsem byl více, než mile překvapen. Karty se zeleným okrajem (které smíte hrát až další kolo) a nové postavy dávají do hry tu správnou novou šťávu a otevírají možnosti novým strategiím.

Další možnost, kterou Dodge City nabízí, je hra v osmi nebo třech hráčích, což je sice milé, nicméně stále preferuji hru v 5-7 hráčích.

Pokud máte rádi Bang!, tak je pro vás Dodge City povinná volba, pokud Bang! nepatří k vašim favoritům, ani po tomto rozšíření se tak nestane.

Mám však jednu velkou výhradu k překladu pravidel, které poněkud mění význam některých karet, za předpokladu, že hráči nejsou dostatečně vybaveni znalostí angličtiny

1. Pat Brennan si může líznout BUĎ 2 karty z balíčku A NEBO 1 (a pouze tuto jednu a nikoli jako druhou kartu!!!!) od jineho hráče ze stolu, což je poměrně velký rozdíl.
2. Při kartě Brawl (Rvačka) si volí hráč, který kartu zahrál, jakou kartu ostatní odhodí (tzn. jako několikanásobné Cat Balou), což v českých pravidlech také není zdůrazněné.
3. A to není ani v těch anglických - můžu mít vyložené před sebou 2 stejné ZELENÉ karty. Z pravidel tak trochu náznakem vyplývá, že asi ne, ale jasně řečeno to v nich nikde není.




Vytvořeno: 05.11.2004.  Recenze hry: Coloretto Hodnocení:
V jednoduchosti je SÍLA
Coloretto je ve svém principu jednoduchá hra pro 3-5 hráčů (doporučuji hrát alespoň ve čtyřech), do jejíchž pravidel rychle a lehce zasvětíte své kamarády (i když první hru budou ještě lehce tápat a je vhodné jim alespoň trochu nastínit taktiku, zvlášť, pokud nemají předchozí zkušenosti s moderními hrami) A věřte, že i lidé od přírody nedůvěřiví k moderním či karetním hrám Coloretto velmi záhy chytne a nepustí a možná se vám stane, že nakonec na vás nezbyde místo u stolu.

Cílem hry je sbírat chameleony jedné barvy (k dispozici je barev 7, každá má devět chameleonů a ještě jsou ve hře "žolíci" a bonusové body) Celý vtip je v tom, že na závěr se vám do hodnocení započítávají chameleoni pouze od tří barev, každá barva navíc pro vás znamená mínusové body. Chameleony sbíráte tak, že je přikládáte na "vozíčky" a potom sami jeden z "vozíčků" seberete. Vypadá to možná trochu zmateně a složitě, ale věřte - jedna hra a pochopíte a co víc - hru si zamilujete, zvlášť, pokud hrajete s lidmi s tím správným "barvocitem" :o)

Hra je pěkná, skladná (jak se ostatně u karetních her předpokládá) a docela svižná (vejdete se do dvaceti minut, půl hodiny) Problém je v tom, že jedna hra většinou nestačí... Nezbývá, než poděkovat Albi, že Coloretto je od října k dostání i v Čechách


Vytvořeno: 03.11.2004.  Recenze hry: Ohne Furcht und Adel, Citadels Hodnocení:
Zábavné, chytlavé, napínavé
Velice dobrá, chytlavá a napínavá hra, ve které do posledního kola není rozhodnuto o vítězi. Celá hra je postavena především na správném výběru postav a odhadu, co si asi vezmou vaši protihráči a to zejména v posledních kolech, kdy se vám nesprávná volba může stát osudnou a naopak ta správná vám může vyhrát hru. A vy pak už jen sedíte a modlíte se, aby vás nějaká "svině jednooká" nezabila.

Bohužel nesouhlasím s názorem, že nejlepší je hra ve třech. Naopak právě kvůli hře ve dvou nebo ve třech hráčích strhávám jednu hvězdičku a pro tuto variantu doporučuji jiné hry. Naopak zcela ideální je Citadela pro pět a šest hráčů.

Chytlavá hra s nádhernými obrázky a co navíc - velice skladná a přenosná. Pokud budete mít štěstí jako já a najdete si tu správnou partu, jen těžko se od této hry budete odtrhávat.


Vytvořeno: 01.10.2004.  Recenze hry: Metro Hodnocení:
Naprosto geniální
Možná je trochu brzy psát recenzi na hru, kterou jsem hrál dnes poprvé a všehovšudy třikrát, ale mé nadšení je natolik intenzivní, že se o ně musím podělit.

První, co člověka uhodí do očí je jistě zbytečně velká krabice (ale přiznejme si - která kvalitní hra v dnešní době velkou krabici nemá a navíc je dle mého názoru ještě stále vhodnější, než třeba ta na Osadníky nebo Jungle Speed)a pak už jen ta pozitiva, která začnou nádherným (přestože jednoduchým) zpracováním hrací desky, hracích žetonů a figurek, které jsou ze dřeva (které je dle mého názoru jako materiál nenahraditelné).

Pravidla hry jsou opravdu jednoduchá a vysvětlíte je i největším zabedněcům během deseti minut. A v jednoduchosti se často skrývá genialita!!! Hra nabízí obrovské množství kombinací a nestačí se jen zaměřit na stavbu vlastní trati. Tu pravou zábavu a cíl k úspěchu nabízí právě možnost škodit soupeřům a krátit jejich tratě. A pro ty, kterým by to nestačilo, jsou k dispozici ještě "speciální pravidla" (opět velice jednoduchá).

V pokročilejších fázích hry vám možná přijde, že tuhle hru musel vymyslet člověk pod vlivem značného množství alkoholu, ale i přesto se dá ve hře pořád docela dobře orientovat (i přesto člověk občas nějakou tu chybu udělá :o) )

Měl jsem dosud možnost vyzkoušet hru pro tři a pro dva hráče. Musím říct, že nejvíc mě potěšilo, že hra dvou hráčů nic neztrácí na svém kouzlu, ba právě naopak, což také není jev příliš vídaný, ale rozhodně potěšující (občas k sobě prostě neseženu víc, než jedno další "dítě" :o) ). Domnívám se, že ani v maximálním počtu hra nebude nijak zaostávat.

Výsledek - přehledné, krásné, víc než hratelné ve dvou... nelze jinak, než pět hvězdiček. Možná je na nějaké velké soudy trochu brzo, ale v mé sbírce her mám ode dneška zcela jasného favorita. Chcete-li skvělou zábavu s fantazií a přemýšlením, víte kam sáhnout!!!


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |