Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Adam

Rok narození: 1980
Místo, kde hraje pravidelně: Praha / Praha 10
Místo, kde hraje občas: Moravskoslezský kraj / Český Těšín
 
Další informace: Nikdy neodmítnu pozvání na klasiky jako Caylus, Tikal, Agricola atd....současný hráčský hit: Eclipse...WANTED: (chtěl bych zkusit) Age of Mythology, Conquest of the Empire TOP TEN: Agricola Amun-Re Příšerky z Podzemí Caylus Through the Ages Memoir ´44 Eclipse Smallworld Tikal Vládci podzemí


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
... ty krávo! Ano Mám a nechci prodat
6 bere! Ano Nemám a nechci koupit
Abalone Ne Nemám a nechci koupit
Age of Empires III: The AGe of Discovery Ano Nemám a nechci koupit
Age of Mythology Ano Nemám a nechci koupitNehodnoceno
Agricola Ano Mám a nechci prodat
Amun-Re Ano Nemám ale chci koupit
Arkham Horror Ano Nemám a nechci koupit
Atlantic Star Ano Nemám a nechci koupit
Attika Ne Nemám a nechci koupit
Automobile Ne Nemám a nechci koupit
Axis & Allies Ano Nemám a nechci koupit
Bang! Ano Mám a nechci prodat
Battle Line Ano Nemám a nechci koupit
Battlestar Galactica Ano Nemám a nechci koupit
Blesk a hrom Ano Nemám a nechci koupit
Blood Feud in New York Ano Nemám a nechci koupit
Blue Moon Ano Nemám a nechci koupit
Blue Moon City Ne Nemám a nechci koupit
Caesar & Cleopatra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne - základní hra Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne: Lovci a sběrači Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Objevitelé Ano Nemám a nechci koupit
Cartagena Ano Nemám a nechci koupit
Caylus Ano Nemám a nechci koupit
Citadela Ano Nemám a nechci koupit
Cleopatra Ano Nemám a nechci koupit
Cluedo Ne Nemám a nechci koupit
Coloretto Ano Mám a nechci prodat
Conquest of the Empire Ano Nemám a nechci koupitNehodnoceno
Čest samurajů Ano Nemám a nechci koupit
Dixit Ano Mám a nechci prodat
Doba kamenná Ano Nemám a nechci koupit
Dominion Ano Nemám a nechci koupit
Dračí zlato Ano Nemám a nechci koupit
Dvonn Ne Nemám a nechci koupit
Dvorana Děsu Ano Nemám a nechci koupit
Eclipse Ano Nemám a nechci koupit
Euphrat & Tigris Ano Nemám a nechci koupit
Fantastát Ano Mám a nechci prodat
Fazole Ano Nemám ale chci koupit
Flandern 1302 Ano Nemám a nechci koupit
For Sale Ano Nemám a nechci koupit
Fury of Dracula Ano Nemám a nechci koupit
Galaxy Trucker Ano Mám a nechci prodat
Goa Ano Nemám a nechci koupit
Goal! Game Ano Mám a nechci prodat
Halali! Ano Nemám a nechci koupit
Hra o trůny Ano Nemám a nechci koupit
Imperial Ano Nemám a nechci koupit
Jungle Speed Ano Nemám a nechci koupit
Karibik Ano Nemám a nechci koupit
Knížata florentská Ano Nemám a nechci koupit
Kronika panství Ano Nemám a nechci koupit
Labyrinth mini Ano Nemám a nechci koupit
Land unter Ano Nemám a nechci koupit
Luna Ano Mám a nechci prodat
Lví srdce Ano Nemám a nechci koupit
Maharaja Ano Nemám a nechci koupit
Mare Nostrum Ano Nemám a nechci koupit
Memoir' 44 Ano Mám a nechci prodat
Merry Men of Sherwood Ano Mám a chci prodat
Město Ne Nemám a nechci koupit
Město duchů Ano Nemám a nechci koupit
Metro Ano Nemám a nechci koupit
Modern Art Ano Nemám a nechci koupit
Mr. Jack Ano Nemám a nechci koupit
Mykerinos Ano Nemám a nechci koupit
Nefertiti Ano Mám a nechci prodat
Oltre Mare Ne Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu Ne Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu: Karetní hra Ano Mám a nechci prodat
Pandemic Ano Mám a nechci prodat
Pirate's Cove Ano Nemám a nechci koupit
Poštovní kurýr Ano Nemám a nechci koupit
Proroctví Ano Nemám a nechci koupit
Příšerky z podzemí Ano Mám a nechci prodat
Puerto Rico Ano Nemám a nechci koupit
Ra Ano Nemám a nechci koupit
Railroad Tycoon Ano Nemám a nechci koupit
Rattus Ano Nemám a nechci koupit
Red November Ano Nemám a nechci koupit
Risk Ano Nemám a nechci koupit
RoboRally Ano Nemám a nechci koupit
Řím Ano Mám a nechci prodat
San Marco Ano Nemám a nechci koupit
Sankt Petersburg Ano Nemám a nechci koupit
Shadows over Camelot Ano Mám a nechci prodat
Shogun Ano Nemám a nechci koupit
Smallworld Ano Mám a nechci prodat
Steam Ano Nemám a nechci koupit
Steel Driver Ano Nemám a nechci koupit
Super farmář Ano Nemám a nechci koupit
Šestiměstí Ano Nemám a nechci koupit
Taj Mahal Ne Nemám a nechci koupit
Through the Ages Ano Mám a nechci prodat
Ticket to Ride Ano Nemám a nechci koupit
Tik tak bum Ano Nemám a nechci koupit
Tikal Ano Nemám a nechci koupit
Továrník Ano Nemám a nechci koupit
Trans America Ano Nemám a nechci koupit
Turbo Taxi Ano Nemám a nechci koupit
Twilight Imperium 3rd Edition Ano Nemám a nechci koupit
Urozenost zavazuje Ano Nemám a nechci koupit
Viva il Re! Ano Nemám a nechci koupit
Vládce Tokia Ano Nemám a nechci koupit
Vládci podzemí Ano Mám a nechci prodat
Vysoké napětí Ano Nemám a nechci koupit
Zajíc a želva Ano Nemám a nechci koupit
Ztracené údolí Ano Mám a nechci prodat
Želví závody Ano Nemám a nechci koupit


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Adam je k dispozici celkem 21 recenzí.

Vytvořeno: 01.12.2012.  Recenze hry: Eclipse Hodnocení:
Vesmírná dokonalost
Hvězdný systém Pax Finitis, hlavní sídlo Terranské unie, 2618 A.D.

"Pane, tři hydranské křižníky vystoupily z hyperprostoru a vletěly do našeho hraničního hustě obydleného systému Tantallus Prime. Pozorovací sondy zaregistrovaly neutronové bomby v podvěsech všech křižníků, Pane. Na orbitu máme jen dvě zastaralé dělostřelecké stanice s ionovými kanóny. Ty je nezastaví, Pane."
"Ať proti nim okamžitě vystartuje letka interceptorů ze základny na Arcturu!".
"Naše obrana ještě není dokončená, stíhači nejsou dostatečně vyzbrojeni, Pane."
"V tom případě kontaktujte Federaci a nabídněte jim hvězdný systém Beta Caeli, pokud zaútočí na Hydrany z týlu."
"Federace má s hydrany dohodu o neútočení a prezident Abraham Setrakian příměří nikdy neporuší...ještě nikdy tak neudělal...Pane."
"To je špatné. Toto není běžný vojenský útok, to je vyhlazovací mise...miliardy lidí zemřou."
"Možná je tu ještě jedno řešení, Pane. Na orbitu Gaey v systému Theta Daedallus je těsně před dokončením bitevní loď třídy Sovereign T.U.S. Andromeda. Zatím není vyzbrojená antihmotovými kanóny a její generátor červích děr dosud nebyl testován, ale..."
"Ať kapitán spustí generátory a loď nešetří. Musí dorazit do Tantallu co nejdříve...aby bylo ještě za co bojovat..."
"Pane, ano Pane!!!"

Tato hra mě hned od prvního vyzkoušení nadchla. Autor ´hry je Fin a na hře je to znát. Kdybych ji měl shrnout jedním slovem, řekl bych PRAKTICKÁ.

Kdybych ji měl porovnat s nejbližší konkurencí, na Starcraftu Boardgame mě děsilo předem určení a omezení akcí, kdy člověk musel v jednom tahu jednou pohybovat, jednou stavět, jednou .... tady je pouze na vás a na vaší pokladně, kolik akcí provedete a máte v nich naprostou volnost. Chystáte se na válku? Přezbrojujete a stavíte nové vesmírné lodě o sto šest. Útočíte? Vaše lodě po několik kol zaplavují soupeřovy hvězdné systémy. Máte velký vědecký potenciál? Vyvíjíte jednu technologii za druhou atd. Proti podobnému, více epičtějšímu Twillight empire mi Eclipse přijde kompaktnější, svižnější a zábavnější.

Velké plus hry je ideální mix mezi eurovými prvky (management národa, provádění akcí, obchodování se surovinami...) a americkými prvky (zejména vesmírné souboje, které jsou VELMI zajímavě vyřešené hody kostkami; silnější flotila většinou vyhraje, ale není vyloučeno, že i slabší houževnatý protivník soupeře porazí nebo mu aspoň způsobí těžké ztráty; cíle v bitvě si totiž volí útočící hráč, nikoli že by obránce rozděloval zásahy, jak tomu je např. v Axis and Allies a jeho klonech; to vám dává netušené taktické možnosti, např. zaměřit palbu na jinak téměř nezničitelnou loď protivníka a koncentrovanou salvou ji hned na začátku boje rozmetat z oblohy).

A poslední velký klad - herní doba. I v maximálním možném počtu šesti hráčů, když znají pravidla a nemusí se vysvětlovat, je hra odehraná do 3 hodin. Protože se jedná o de facto civilizační hru se silnými prvky budování, výzkumu, rozvoje i válčení, je to podle mě parádní bilance.

Závěrem - doporučuji všem hráčům, kteří mají rádi deskovkové strategie. Takhle vyladěná civilizační hra tu ještě nebyla a asi zas dlouho nebude.


Vytvořeno: 06.04.2012.  Recenze hry: Dungeon Petz Hodnocení:
Příšerky k sežrání
"Pane, vaše nová kobrokočka zase přeskočila klec a pokousala dva zřízence".

"Nevadí, to je prostě byznys, pošlete pro ně někoho do nemocnice, ať si je tam nenechají zbytečně dlouho, je tu práce jak na kostele".

"Dobře. Co s tou kobrokočkou? Služba před dalším krmením vychází na mě a nerad bych..."

"Hmm....nechte jí zesílit klec, a dobře ji nakrmte, ať vypadá spokojeně, zítra do města přijede zákazník, co potřebuje malou agresivní mršku, která vypadá na první pohled přítulně. Bude se mu líbit."

Když jako velký fanoušek Vládců podzemí před vánocemi zjistil, že Vlaada vydává volné pokračování Vládců "Příšerky z podzemí" a zahlédl jsem stejný typ grafiky, která se mi tolik líbí u prvního dílu, nemohl jsem jinak než si hru nechat dát pod stromeček.

S ohledem na autora a téma hry jsem neměl obavy, že by se snad hra nepovedla, jen jsem přemýšlel, jaké asi zvolil Vláďa mechanismy. Nastudovali jsem příjemně napsaná pravidla a pustili jsme se do první hry ve třech hráčích. Hned první dojmy ze hry byly pohodové - zjistili jsme, že to co v pravidlech vypadalo zajímavě ve hře ožilo a díky silnému tématu tu máme další výborně hratelnou hru.

Příšerky obsahují osvědčené mechanismy skloubené s originálním konceptem samotných příšerek - mláďat, která si pořídíte a o která se staráte. Rostou (čím jsou větší, tím vyšší je jejich cena, ty malé nejde vůbec prodat) mají své potřeby a chovají se do jisté míry nezávisle na Vaší vůli. Hra zahrnuje též něco managementu Vašeho impího obchodu (zajištění vhodných klecí, financí, žrádla, nových zaměstnanců) a důležitá část hry probíhá ala Caylus nebo Agricola, kdy pomocí svých impů obazujete pole jednotlivých akcí na herním plánu. Na rozdíl od Vládců, kde získávaní akcí záleželo i na náhodě reprezentované akcemi ostatních hráčů, zde máte jasnou volbu - držíte v ruce skupinku impů případně s nějakým tím zlaťákem a je na vás, jestli je pošlete ke kováři aby přitáhli zbrusu novou klec nebo je pošlete zevlovat na tržiště. Již obsazené akce samozřejmě nelze toto kolo použít.

Hra trvá cca. 2-3 hodiny s méně zkušenějšími hráči, pradoxně nejrychlejší je hra ve 4, kdy se hraje pouze na 5 kol a odpadá management neutrálních impů. Vaše potvory se účastní soutěží (soutěž v jídle, bojová aréna..) a prodáváte je zákazníkům. Za obojí získáváte prestiž (a za prodej navíc i peníze) a kdo jí má nakonec nejvíce, vyhrává.

Příšerky se hrají velmi dobře, herní komponenty jsou vynikající, hra má spád a díky nevyčerpatelné kombinaci vašich příšerek, soutěží a kupujících se myslím jen tak neohraje. Celkově se jedná o důstojného pokračovatele Vládců. Hra je dobrá i ve dvou hráčích, ale jako většina her pro 2-4 je ideální ve čtyřech.


Vytvořeno: 26.02.2010.  Recenze hry: Smallworld Hodnocení:
Svět je malý. A zábavný!
Po rozbalení hry Smallworld na vás vykoukne velká spousta nádherně provedených komponent. Počínaje ilustrací na krabici přes grafické ztvárnění jednotlivých ras až po úžasně ztvárněný nádherný barevný hrací plán (ve hře jsou celkem 4, jeden pro každý počet hráčů 2-5) si hra získává velké sympatie ještě před začátkem hraní. Kromě žetonků bojovníků všech ras jsou tu např. pevnosti, trolí doupata, opevněné tábory, hory, vítězné mince, hobití nory, hrdinové..

Pravidla nejsou těžká a za 15 minut mají jasno i úpní začátečníci. Hra je velice zábavná a jakmile se do ní člověk ponoří, špatně se od ní vstává. Každý ovládá svoji rasu. Těch je celkem 14 (většinou docela klasické - trpaslíci, elfové, lidi, kostlivci, ale najdou se i méně typické - Tritoni, Krysoidi, Amazonky). Každá rasa má nějakou vlastnost, např. Tritoni lépe bojují v pobřežních územích, Trollové si budují opevněná doupata atd. Kromě toho se ke každé rase náhodně přiřadí speciální schopnost (např. jezdci - silný útok v nížinách, alchymisti - vyrábějí zlato, námořníci - mohou kolonizovat mořská území). Těchto speciálních schopností je celkem 20. Vzniká tak obrovské množství výhodnějších i méně výhodnějších kombinací. Hráč má na výběr vždy z 6 ras, přičemž čím jsou dál od té první tak tím více peněz stojí si tuto rasu vybrat.

Hráč pak se svým nárůdkem na herní mapě ovládá území, dobývá další, a brání ty svoje proti útokům cizích ras. Za ovládání území získává na konci každého tahu vítězné mince, ale ty se získávají i dalšími způsoby (např. trpaslíci těží v dolech, kouzelníci ovládají magické zdroje, lidi ovládají pole v nížinách). Vítězné mince slouží jednak jako vítězné body a druhak jako platidlo při výběru nové rasy. Tím se dotávám k zajímavému elementu téhle hry - jakmile vaše rasa kontroluje mnoho území, potká ji podobný efekt jako starověké římské impérium - mnoho kolonií, málo posádek v nich a stáváte se hodně oslabení proti útokům ostatních agresivních barbarů. V tuto chvíli je čas poslat vaši rasu do úpadku a vzít si novou. Vaše stará pak ještě dožívá na mapě (a většinou je drancována), ale vaše nová zase může dokázat velké věci. Hra se hraje přesně stanovený počet tahů podle počtu hráčů. Kdo má na konci nejvíce vítězných mincí vyhrává. Vítězné mince jsou v hodnotách 1,3,5 a 10 a po zisku se pokládají lícem dolů, takže není jasné, kdo kolik přesně má a napětí panuje až do posledního kola. Hra je nejlepší ve 4 nebo 5 hráčích, ve 3 se ještě dá hrát, ale ve dvou je až moc destruktivní a vyhlazovací a ztrácí svůj původní smysl všichni proti všem.

Tahle hra vypadá na první pohled velice zábavně a taková i je. I když člověk nevyhraje tak má pocit že si to skvěle užil a to u her často nebývá zvykem. Herní systém je jednoduchý a přitáhne i nováčky. Hráli jsme partičku Smallworldu s kamarádem, který před tím znal jenom Člověče a Bang!, po hře byl nadšený, hned se hrnul k internetu a hru si objednal. Nádherné provedení způsobí, že hra se líbí všem bez rozdílu, i něžnému pohlaví jak popisoval kolega ve vedlejší recenzi. Jedna partie v 5 hráčích trvá asi hodinu a půl, což je velice rozumná doba. U jedné partie ale často nezůstane, člověk má chuť dát hned odvetu, vyzkoušet nové rasy a nové strategie. Díky obrovskému množství kombinací ras schopností je každá další hra unikátní a nabízí nové situace. Vzhledem k tomu, že Smallworld je v mém TOP10 a rozhodně z něho nevypadne, nemůžu dát jiné hodnocení než 5 hvězdiček.


Vytvořeno: 05.11.2009.  Recenze hry: Through the Ages Hodnocení:
Matka všech her
Velká recenze už byla napsána a asi každý, kdo se v deskovkách trochu orientuje, ví o čem Ages jsou. Proto se v téhle krátké recenzi nebudu zabývat popisem téhle hry, ale napíšu, co si o ní myslím.

Až doposud jsem měl úzkou skupinu her, které tvořily můj TOP, ale bylo těžké vybrat z nich tu nejoblíbenější. S příchodem Ages se tahle otázka vyřešila s nebývalou silou a dost možná na dloooouhou dobu (nadobro???:) Je hodně výborných her, které si člověk rád zahraje, ale touhletou hrou člověk ŽIJE! Po dohrání partie Ages mám pocit, že jsem za několik hodin prošel historií lidstva, že můj národ vyrůstal, prodělával počáteční strasti, hladomory, války, prošel středověkem, renesancí, vedený odkazem Kryštofa Kolumba nebo Alberta Einsteina, postavil nádherné divy světa, kolonizoval nová území, vybudoval velká města plná honosných budov a skončil s počítačovými laboratořemi, nadzvukovými stíhčkami, řetězci fast foodů a jako vítěz závodu do kosmu. Nebo v kouřících ruinách a sutinách v případě prohrané totální války s některým z "náckovských" národů? Po málokteré hře vám ještě po několika dnech v hlavě hučí její průběh, přemýšlíte o rozhodnutích která jste udělali a hrajete sami se sebou hru co by se stalo, kdybych tehdy jinak...

Největší výhoda Ages je neskutečně silné téma, které ze hry čiší každým tahem, každou novou kartou, která se objeví v řece času. Krásné, precizní zpracování a české texty nové edice přispívají k hratelnosti a hřejí u srdce. Je pravda, že grafika karet mohla být trochu bohatší (zejména u akčních karet typu "střídmost", "vlna vlastenectví", "výjimečné dílo" atd., které jsou pouze textové, si téma karty o obrázek přímo říká). Existující grafika ale je hezká a přehledná.

Abych to neprotahoval, závěrem chci říct jednoduchou myšlenku: tahle hra si na nic nehraje. Určitě není pro každého, není lehká a není krátká. Ale po jejím zvládnutí odmění tak silným a intenzívním zážitkem, že se vám o některých partiích možná bude zdát.


Vytvořeno: 24.06.2009.  Recenze hry: Axis & Allies Hodnocení:
2. světová válka bez kompromisu
Protože tahle klasika klasik tu ještě nemá recenzi, je třeba s tím hned něco udělat. I když o hře by se dalo psát dlouhé hodiny, poskytnu aspoň základní informace. Jedná se o klasickou wargame, zasazenou do 2. světové války, do období, kdy německá fronta je zakousnuta hluboko do sovětského území a v Moskvě připravují zoufalou obranu, zatímco na dálném východě vrcholí japonská agrese v kontinentální Asii a prohnaný Hirohito chystá smrtící útok na Pearl Harbor.

Hra je ideálně pro 5 hráčů, každý se stane vůdcem jedné z 5 mocností. Proti sobě stojí Německá říše a Japonské císařství na straně jedné a USA, Velká Británie a Sovětský svaz na straně druhé. Hra za každou mocnost je jiná, unikátní a každá přináší odlišný způsob hry (např. vůdce SSSR se vyřádí v rozsáhlých pozemních bitvách na široké frontě, nemá však prakticky žádné loďstvo, naopak Japonsko má masivní námořnictvo, vede obojživelné kampaně, námořní výsadky a souboje na moři i ve vzduchu).

Hra se odehrává na mapě světa. Ten je rozdělen na víceméně historická území. Každé území přináší dle svého ekonomického významu kontrolující mocnosti určitý počet IPCs (industriální produkční body), za které mocnosti připravují své armády a staví výrobní komplexy, ve kterých jsou jednotky produkovány). Typů jednotek je ve hře poměrně dost. Do bojů zasáhne pěchota, dělostřelectvo, tanky, stíhací i bombardovací letectvo, a kompletní námořnictvo - ponorky, torpédoborce, letadlové, transportní i silné bitevní lodě. Jsou to hezké plastické miniatury a každá vypadá podle své historické předlohy. (Takže např. Němci mají Panther, zatímco Sověti T-34, ale vlastnosti jsou u všech národů stejné).

A jak se hra hraje? Parádně!!! Plán je poměrně velký a člověk má pocit vojevůdce stojícího nad mapou a přesunujícho své divize. Atmosféra je často tak hutná že se dá krájet nožem. Čas od času se někteří generálové zvednou a odejdou diskrétně do ústraní probrat další postup ve válce, případně nějakou delikátní operaci vyžadující např. koordinaci úderů na více frontách. Nečekejte ale diplomcii - týmy jsou předem jasně dané (Osa vs. Spojenci), zradit nelze. Hra vyslověně oceňuje dobře naplánované a precizně provedené válečné operace. Stejně jako v historii zde platí, že kdo bojuje na více frontách, je slabý. Problém je, že člověk by chtěl mít najednou silné pozemní síly, námořnictvo i letectvo, chtěl by mít silnou vojenskou přítomnost všude, ale to - nejde. Je třeba si určit priority a po nich jít. Typický příklad - mají Němci vrhnou všechny síly na východní frontu a zlomit sovětského medvěda dříve než získá sílu? Nebo posílit Afrikakorps a podmanit si britskou Afriku, což výrazně podkope stabilitu britské říše (ale zase poleví v tlaku na Sověty)? Nebo mají doplnit flotilu v Baltu a poslat ji na střet s anglickou Home fleet? Nebo vyvinout rakety V-2 a bombardovat Londýn: (ve hře je zastoupen i výkum nových zbraní, byť jen spíše okrajově) Nebo posílit obranu Norska kde lze očekávat britský výsadek? Nebo, nedejbože, zkusit provést Sea Lion a dostat statečné chlapce z Wehrmachtu na Piccadily? Možností je hodně a je jasné že kdo honí více králíků nechytí nakonec ani jednoho.

Šance na vítězství pro obě strany jsou zhruba stejné. Byť se uvádí, že mezi špičkovými hráči mají výhodu Spojenci, tak u nás je zatím bilance vzácně vyrovnaná (nejsme ještě špičkoví hráči:-) Když dojde ke střetu, boj probíhá pomocí hodů kostkou, platí že silnější armáda zpravidla porazí slabší, ale, jako ve skutečnosti, i zde se občas slabší síly překvapí a zvítězí. Boj alá Rambo, že jediný jednotka pěchoty porazí několik tankových divizí se tu však nekoná. Boje jsou svižné a zároveň napínavé a štěstí v boji dokáže zachránit i jinak zpackanou operaci (nebo aspoň zmírnit její nepříznivé následky).

Hra trvá cca. 4-6 hodin a je třeba na ni vyhradit večer, příp. odpoledne. Odměnou je výjimečný zážitek, jaký u běžných her nenajdete. Co se týče náročnosti, pravidla nejsou zas tak těžká a po pár kolech každému přejdou do krve. Hra je ideální pro všechny fanoušky WW2 a vojenství vůbec, na věku NEZÁLEŽÍ! :-)


Vytvořeno: 03.02.2009.  Recenze hry: Coloretto Hodnocení:
Nečekané překvapení
Hru jsem vyhrál na turnaji v Bangu a od počátku jsem k ní přistupoval s velkým despektem, protože jsem očekával variaci na prší. To jsem se ale HODNĚ spletl. Hra je totiž parádní! Pravidla jsou jednoduché a vysvětlit je netrvá déle než pár minut. V kontrastu s jednoduchými pravidly je herní systém tak propracovaný, že jsem se nestačil divit. Ve hře se doplňují dva základní prvky - pomáhat sobě (kde to jenom jde) a škodit jiným (kde to jenom jde:-)) Hra vás postupně, jak tahy jdou, staví před desítky zábavných a mnohdy obtížných rozhodnutí. Nejlepší tah je samozřejmě ten, kdy sobě hodně pomůžete a jinému těžce uškodíte. Obecně není hra úplná oddechovka typu Střelených kachen, musí se u ní trochu zapřemýšlet. Přesto hra odsýpá svižně a hráč nemá možnost se nudit, neboť je pořád vtažen do hry a co chvíli je na tahu. Hra, !!!pozor!!!, není o náhodě, i když ta se tu vyskytuje, tak v omezené míře a dobří hráči vyhrávají častěji než ti horší. Hru si vychutnají nováččci i pokročilí hráči (když se dostanou do skupinky s nováčky, kteří prostě s vámi ten Axis and Allies nezahrajou) i když asi největší fandy bude mít hra v okruhu příležitostných hráčů, co si ji díky skladnosti vezmou třeba do batohu na hory, na dovču, a tak. Závěrem shrnu a podtrhnu, že Coloretto je hra až nečekaně vysokých možností, kdy na jednoduchém principuje je postavená výborná zábava.


Vytvořeno: 02.01.2009.  Recenze hry: Pandemic Hodnocení:
Smrtící epidemie propuká...
Když se mi dostala tahle hra do ruky, úplně jsem se těšil nedočkavostí, až ji vyzkouším. Po hodně nadšených ohlasech na Geeku i po doporučení od známých, co už ji hráli, jsem od Pandemicu hodně očekával. A Pandemic - NEZKLAMAL! Spíše naopak ve 2:00 ráno po třetí zkáze lidstva (porážce:-) za sebou jsem musel pořád přemýšlet, jak hrát příště lépe a co jsme dělali za chyby. Takhle mě už opravdu dlouho jiná hra nechytla. (a nejenom mě, Pandemic funguje jako pozitivní nákaza v tom smyslu, že skoro každý kdo si ho zahrál, byť mu předtím deskovky nicneříkaly, touží si ho znova zahrát.)

V čem je tedy hra výjimečná? Jedná se o kooperativní hru, ve které hráči tvoří krizový tým a společně se snaží najít léky na čtyři smrtící choroby (pracovně pojmenované Asie-SARS, Afrika a Jižní Amerika-Ebola, Evropa a severní Amerika-tyfus a kontinentální Asie-mor) dříve než tyto zničí lidstvo. Tohle téma má obrovskou výhodu v tom, že je každému docela blízké, téhle hře vysloveně sedlo a vyhání tak její atmosféru hodně vysoko. Pandemic se odehrává na mapě světa. Ve velkých městech se podle určeného mechanismu náhodně objevují zpočátku malá ohniska nákaz, která mají tendenci sílit a pokud nejsou léčena tak hrozí přerůst ve smrtící epidemii.

Tomu musí tým hráčů zabránit, ale hlavním úkolem je včas vynalézt vakcíny na ony choroby. Experti záchranného týmu se pohybují po světě (většinou autem nebo lodí, v případě nutnosti rychlého zásahu letecky) a plní své úkoly. Zde do hry vstupuje chytlavý RPG prvek, protože i když všechny postavy mohou vykonávat všechny akce, je zřejmé, že např. takový medik v terénu vyléčí nákazu snadněji než třeba vědec, ovšem tomu zas nedá tak velkou práci vynalézt vakcíny. Proto každá postava má svůj jedinečný styl a efektivní využívání jejích výhod je klíčem k úspěchu celé hry. Krátký exkurs:
medik - velmi efektivní při léčení v infikovaných městech
vědec - vyzkoumá vakcíny snáze než ostatní postavy
operační expert - buduje síť výzkumných stanic mezi kterými se lze rychle pohybovat kyvadlovou leteckou dopravou a ve kterých se vyvíjejí vakcíny na choroby
dispečer - umožňuje koordinovat pohyb hráčů po světě, usnadňuje transport a přispívá k tomu, že hráči jsou na místě kde potřebují být včas
výzkumník - předává ostatním hráčům výsledky svého výzkumu a urychluje tak jejich práci na výzkumu vakcíny

Hra za jakoukoli roli má své kouzlo a vyžaduje dobrou znalost nasazení jejích zvýhodňujících vlastností. V praxi ale, stejně jako v reálném životě nic není ideální a všechny postavy musí často provádět všechny činnosti, např. vědec pomáhá při léčení nákaz nebo stavění výzkumných stanic. Role se v každé hře losují, takže hra přináší velký počet kombinací složení týmu. Hra je pro 2-4 hráče, je skvěle hratelná v jakémkoli počtu hráčů, ale mě se asi nejlépe, nevím proč, hrála ve 3. Lze hrát i jako solitaire, ale to jsem nezkoušel.

Hráči společně buďto vyhrávají, pokud včas vynaleznou vakcíny, nebo prohrávají, pokud to nestihnou včas, nebo se jedna z nemocí zcela vymkne kontrole, nebo dojde k 8 nekontrolovatelným propuknutím infekcí. Ve hře se hodně komunikuje, hráči se domlouvají na rozdělování úkolů, navrhovují řešení akutních situací, atd. To vše přispívá k atmosféře a k pocitu že všichni jsou na jedné lodi a na činech každého z nich závisí záchrana lidstva. Hra je poměrně obtížná, je mistrně vybalancovaná tak, že pokud krizový tým funguje správně a hráči už mají zkušenosti, tak vyhrajou podle mých zkušeností zhruba 4 možná 5 z 10 her na základní obtížnost. V případě Heroic game je hra tak tuhá, že vítězství je rovno malému zázraku ale ten pocit pak stojí za to! Každopádně každá nová hra představuje velkou výzvu a vítězství vždycky potěší.

Provedení herních komponent je výborné, nešizené a hlavně figurky vypadají svou velikostí a bytelností doslova bohatýrsky. Provedení mapy světa včetně použitého křídového papíru je luxusní a je snadné se jediným pohledem zorientovat v situaci.

Co říct závěrem? Pandemic je hra, která přináší herní systém, který jsem u her prakticky neviděl. Navíc mám po dlouhé době pocit, že NEJDŘÍVE bylo vymyšleno téma a speciálně pro něj byl vypracován herní systém. Další výhoda je, že herní doba se vleze do hodinky a skvěle se zahrají i ne-hráči. Já jsem si obstaral hru v angličtině, ale výborná zpráva je, že Albi bude brzo vydávat českou verzi a to podle jeho práv navíc za velice přijatelnou cenu (mezi 600 a 700 Kč). Takže poslední doporučení - pokud nepatříte do těch 10 procent populace, ve které jsou zarytí odpůrci deskovek, hnidopiši a marťani, hra vás bude bavit a to setsakra hodně!


Vytvořeno: 28.12.2008.  Recenze hry: Ausgerechnet Uppsala Hodnocení:
Pohodová hra pro všechny
Celkovým popisem hry už se zabývala předchozí recenze, takže už nebudu probírat podrobnosti ale dojmy ze hry. Ani Uppsala ani Kotěhůlky nejsou žádné hard core hry, jejich princip je jednoduchý a přitom zábavný. Díky možnosti zpochybnit umístění města soupeřem jsou ve hře pořád všichni hráči i mimo svůj tah. Nikdo nevypadává, pouze vám řečeno bangovou terminologií můžou ubývat nebo přibývat životy (body:-) Hra mi přišla fajn v kterémkoli počtu lidí 2 stejně jako 6 je ok. Velká výhoda jsou lehké pravidla, které pochopí do 5 minut i největší nováčci a pak už záleží všechno jen na znalosti zeměpisu. Prvek blafování se dá uplatnit v omezené míře pokud hráči ještě neznají dobře kde přesně to které město leží. Ve větším počtu hráčů to většinou nevyjde, skoro vždycky se najde někdo kdo lest odhalí:-) Hra svižně odsýpá a trvá zhruba tři čtvrtě hodinky. Díky velkému množství karet a nekonečně mnoho různých kombinací se prakticky asi nedá ohrát. Uppsala je skoro stejná Kotěhůlkama, ty mi ale přijdou přece jenom o něco těžší. Záleží na tom, jestli máte raději a vyznáte se v Česku nebo spíše v Evropě. Ať hledám jak hledám nenacházím vlastně žádnou chybu. Pokud nečekáte něco komplexnějšího bude se vám líbit. Při hodnocení musím vyjít z toho že hra je určena co možná nejširšímu hráčskému poli a v této kategorii dávám solidní 4 hvězdičky z 5.


Vytvořeno: 21.11.2008.  Recenze hry: Mr. Jack Hodnocení:
Jack Rozparovač řádí
Temné křivolaké uličky Whitechapelské oblasti v Londýně...mlha se válí ulicemi a ponurá tma je pouze na několika místech rozehnána nazelenalým světlem plynových lamp. Najednou se ze tmy ozve dusot blížících se kroků. Kolem kašny proběhne rychle jako blesk osoba v dlouhém vlajícím plášti a těsně za ní pádí jeden z elitních detektivů Scotland Yardu ... ale ... byla pronásledovaná postava skutečně Jack Rozparovač??? ... a pronásledovatel ... byl to vůbec detektiv a ne pouze obratně maskovaný Mr. Jack? ...

Protože tato výborná hra tu ještě nemá recenzi, považuju za povinnost ji představit naší herní komunitě. Mr. Jack je hra pro dva hráče, jeden bere úlohu vyšetřovacího týmu detektivů, zatímco druhý se stane všemi mastmi mazaným Jackem Rozparovačem. Jeho úkolem není zabíjet, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale hra začíná ve fázi, kdy již byl Jack policisty lokalizován a probíhá finální zátah, ze kterého se Jack pokouší uniknout.

Hra se odehrává na úžasně vykresleném hexovém plánu čtvrti Whitechapel. V ní se pohybuje osm legendárních postav s úkolem Jacka chytit. Mezi detektivy jsou např. Sherlock Holmes, jeho přítel Watson, inspektor Lestrade, seržant Goodley ale také slídivý novinář Jeremy Bert nebo záhadná Miss. Stealthy. Každá z postav má svoji unikátní vlastnost a pohyblivost, např. seržant Goodley dokáže svou píšťalkou přivolávat ostatní detektivy, zatímco novinář Bert může využívat kanalizační systém. Aby se Jack zachránil a protože je vychytralý, vezme si přestrojení jedné z těchto 8 postav (určeno náhodně na začátku hry). Jack má dvě možnosti jak vyhrát, buď po anglicku vzít roha, nebo vydržet nechycen až do časného rána (8 tahů), kdy se v ulicích objevují první lidi mezi kterými se snadno ztratí. Naproti tomu hráč detektivů musí včas přijít na to, za koho se Jack vydává a zaklapnout mu na ruce želízka, dříve, než se nenávratně ztratí.

V každém z 8 tahů se podle přesně určeného pořadí střídají oba hráči, ke svému prospěchu využívají vlastností postav. Ty se pohybují většinou o 1-3 pole, lze využít i kanály a zkrátit si cestu stokou. Nejdůležitějším pomocníkem detektivů jsou ale osvětlená místa, protože jak se postavy pohybují světlem a tmou, Jack je nebo není spatřován a postupně se zužuje okruh podezřelých. Je tu moře příležitosti k blafování (např. hráč Jacka táhne nevinnou postavou jako že s úmyslem prchnout ze čtvrti, detektiv se na tuto postavu zaměří a ukáže se že to je volavka), průlom ve vyštřování může způsobit Sherlock Holmes se svoji unikátní dedukcí nebo třeba inspektor Lestrade převelením policejních kordónů na jiné místo. Títmto místem pak neproklouzne ani myš. Ale co Jack? :-) Navíc lucerny jedna za druhou postupně zhasínají a ulice se čím dál více utápějí ve tmě.

Hra možná může vzdáleně připomínat stařičkou klasiku Fantom staré Prahy (a.k.a. Osoba X, a.k.a. Scotland Yard), ale není tomu tak. Její mechanismus je naprosto výjimečný a v jiné hře jsem ho neviděl. Jedna partička se vždycky vleze do půl hodinky tak není problém prohodit role a dát hned odvetu. Hra má spád a oba hráči jsou pořád vtaženi do hry. Když k tomu přičtu reprezentativní krabcici, hezké a nešizené zpracování hracího plánu i ostatních herních komponent a hlavně fakt, že hra je určena přímo a jen pro 2 hráče, pro které dobrých her zase není tak moc, tak mi to vychází chtě nechtě jako nejoriginálnější pecka pro 2 hráče od dob Revolt in Rome. Ikdyž se snažím neplýtvat hvězdama, přijde mi, že tahle hra si za svoji unikátnost těch 5 fakt zaslouží. Mám odehraných desítky partií a každá hra je pořád jiná a přináší nové situace. Člověk už si myslí, že to hraje dobře a Jack ho znovu pokoří novou fintou...:-)

P.S.: aby nevypadalo, že chválím jenom já, tak na Geeku je hra na velmi dobrém 69. místě s průměrem 7.54 bodů z 10.


Vytvořeno: 23.08.2008.  Recenze hry: Age of Empires III: The Boardgame Hodnocení:
Objevitelé nového světa
Age of Empires III vychází z počítačové předlohy, nicméně s počítačovou hrou ji pojí pouze název. Hra samotná je tvořena velice zajímavými (a skvělými!!) mechanismy a dost těžko by bylo přirovnat ji k jiné hře. V diskusi někdo psal že je podobná Portoriku, já jsem takovou podobnost moc neviděl (snad až na budovy a jejich bodování). Hráči představují jednotlivé evropské mocnosti (Británie, Francie, Španělsko, Portugalsko, Holandsko) a jejich úkolem je dosáhnout největší slávy při kolonizaci nového světa. Hru tvoří 3 věky, každý se skládá ze 3 fází, poslední věk je tvořen pouze 2 fázemi. Na konci každého věku proběhne bodování.

Během každé fáze dostane národ určité množství kolonistů, kteří se postupně umísťují na jednotlivé činnosti na "evropské" části herního plánu. Umísťování probíhá tak, že hráč s největší iniciativou umístí kolonistu na činnost, druhý hráč umístí atd., až umístí všichni hráči, začíná zase první a tak to jde až do té doby, než jsou umístěni všichni kolonisti. Po této přípravné fázi se spustí akční část fáze a jsou prováděny jednotlivé akce, a to hned za sebou. Hráči tak bojují o iniciativu, staví budovy, získávají obchodní komodity, budují obchodní loďstvo, posílají své kolonisty do akademie kde se z nich stávají vojáci, obchodníci, navigátoři a misionáři. Velká část kolonistů směřuje do přístavu, kde je z nich utvořena objevitelská expedice a asi největší množství kolonistů zamíří na loď, která je převeze přímo do některé z kolonií v Novém světě.

Zpočátku je známa pouze kolonie Carribean, později jsou díky objevitelským misím poznávány a dobývány od domorodců nové kolonie, a to po celé jižní a severní Americe. Každá objevitelská mise musí překonat odpor domorodců a když je její síla větší než tento odpor, území je dobyto a nová kolonie je připravena na příliv prvních osadníků. Odpor domorodců nelze dopředu zjistit, tudíž občas je slabší expedice rozprášena nelítostnými (a rozzuřenými:) indiány. Objevování nových kolonií přináší docela velký zisk vítězných bodů. Po té, co jsou objeveny všechny kolonie v Novém světě je možno posílat expedice do vzdálených míst po celé zeměkouli, např. Indie, Afrika, Dálný východ atd.

Nové kolonie jsou osídlovány kolonisty a na konci každého věku proběhne bodování tak, že nejmocnější národ v každé kolonii získá 6 bodů, druhý získá 2 body, zbytek nic. V koloniích mohou, po té, co jsou tam dopraveni první vojáci, probíhat boje. Ty jsou částí hry, ale ne její hlavní náplní a vojenská cesta není ta, která jistě
vede k úspěchu. Důležitý je příliv peněz, který zajišťují specializovaní
obchodníci, dostatek obchodních komodit a některé budovy, jako např. tržiště nebo v pozdější fázi továrna. Za peníze se staví budovy a platí se z nich války. Některé budovy vycvičí každým tahem vojáky, obchodníky, námořní navigátory nebo misionáře.

Pravidla nejsou těžká na naučení a hráč si pak vede svůj národ cestou, která mu vyhovuje. K úspěchu vede více cest, přičemž o žádné se nedá říct, že by byla lepší nebo horší než jiné. Někteří se zaměří na námořní expedice a objevování nových zemí, jiní budou mít spousty obchodníků a komodit a za peníze postaví monumentální budovy, další budou dbát na silnou armádu a někdo zase na silné zastoupení v koloniích. Samozřejmě existuje i zlatá střední cesta, cesta vyvážených sil. Asi jediné minus, které bych hře dal je to, že jednotlivé národy nejsou od sebe mimo barvy ani trochu odlišeny (přivítal bych aspoň kdyby každý měl nějakou národní výhodu, např. Portugalci-objevitelé, Nizozemci-obchodníci, Španělé-dobyvatelé.....) Skoro na závěr jsem si nechal zpracování - to je nádherné, počínaje skvěle vykresleným barevným hracím plánem až po množství a roztomilost provedení figurek jednotlivých kolonistů.

Co je na hře ale nejlepší a to je PLUS s velkým P, je její hratelnost. Hra ve 4 hráčích zabere nějaké 2 a půl hodinky a člověk má celou dobu pocit, že stojí při vzniku nového světa a královsky se při tom baví. Hra si nehraje na nějakou hard core kolonizační strategii, ale není to ani jednoduchá oddychovka. Hráč je celou dobu vystaven potřebě činit mnohá nikoli nevýznamná rozhodnutí. Pro mě samotného to je ideálně vytvořený mix mezi zábavou a přemýšlením.


Vytvořeno: 03.12.2007.  Recenze hry: Railroad Tycoon Hodnocení:
Hra s velkým H
Hned na začátku recenze musím říct, že dávám bez rozmýšlení 5 hvězdiček, protože tahle hra se od začátku líbí a hraje tak, jako málokterá jiná.

Na první pohled vám oči pohladí velmi hezké zpracování, extrémní velikost a nádherné grafické provedení herního plánu, propracované modely lokomotiv a nádražních staveb, velice povedené bankovky dolarů (neskutečně odfláknuté Elektra ve Funkenschlagu ať se jdou zahrabat!!!). Tady když máte v rukou balík peněz, tak je to vážně balík, a ne hromádka papírků o velikosti vizitek. Možná papír bankovek mohl být trochu tlustší ale to je jen malý detail. Hra obsahuje další komponenty, jako akční karty, karty železničních magnátů, černobílé s působivými dobovými obrázky a písmem, dřevěné kostičky nákladu, vše ve velice decentní kvalitě. Svým zpracováním si mě ale asi nejvíce získaly akcie, ty nemají chybu. Co se týče provedení, hra působí opravdu velice příjemně a poctivě. Jestli se vám občas stane, když vás napadá neodbytná myšlenka, za co že jste ten balík peněz vlastně zaplatili, když na vás z krabice hry za 1.000 Kč vykoukne pár laciných plastových figurek a balíček karet, tak to se vám s Tycoonem ani náhodou nemůže stát.

Dobře - zpracování výborné, ale jak se to hraje? To je snadné, hraje se ještě lépe než vypadá. Pravidla nejsou komplikovaná, jak by se na první pohled mohlo zdát a za 20 minut jsou i nováčči připraveni ke hře. Kdykoli během hry můžou hráči vydávat akcie a tak získávat prostředky pro rozvoj firmy. Akcií lze vydat neomezené množství, ale není radno to přepálit, protože na konci každého kola je třeba vyplatit vašim chtivým akcionářům dividendy. Za peníze budujete železiční síť a pořizujete lepší lokomotivy, nebo třeba můžete dotovat industriální rozvoj vybraného města. Je možno získávat akční karty, jako např. pořídit si hotel v některém z měst na východním pobřeží, nebo podepsat s vládou kontrakt o volné půdě k výstavbě železnice. Každý z hráčů si také na zaátku hry losuje železničního magnáta, který mu bude šéfovat ve firmě, což vlastně znamená tajný úkol, neboť každá z těchto historických osobností má jiný cíl, např. vlastnit na konci hry největší železniční síť nebo mít nejvíce peněz. Určité události odmění hráče, např. první kdo vybuduje spojení se západem, nebo kdo doveze první pasažéry do určitého města. Ale hlavní náplní je samozřejmě přeprava nákladu, a to v ideálním případě po vámi provozovaných tratích. Za to získává firma na hodnotě, což generuje zisk a také je to určující kritérium v závěrečném hodnocení.

K tomu všemu přistupuje ve hrách vždy atraktivní prvek aukce, kdy se draží pořadí hráčů během tahu. To má velký význam např. v situcích, kdy je třeba postavit klíčový úsek železnice jako první, nebo dosadit na federální ředitelství železnic svého člověka a získat tak akci navíc.

Připadá mi, že ve hře je pořád prostor pro vymýšlení té správné strategie a že hra se téměř nedá ohrát, už jenom proto že rozmístění nákladních komodit se při každé hře náhodně losuje a navíc čtu na Boargamegeeku názory lidí, kteří mají za sebou desítky partií a hru si nemůžou vynachválit. Takže co říct na závěr? S Tycoonem asi nemůžete udělat chybu - zkuste a uvidíte:-)


Vytvořeno: 13.09.2007.  Recenze hry: Revolte in Rom Hodnocení:
Povstání v Římě - jsem PRO Řím!
Přečetl jsem si recenze a následující diskusi a chci napsat že se jednoznačně připojuju mezi příznivce téhle výborné hry. Musím říct že málokterá hra pro 2 má takový spád a přinese tolik zábavy - akcí a protiakcí na ně. Originální herní princip zisku tří akcí pomocí hodu tří kostek nepřekonatelným způsobem naplňuje heslo Alea Iacta Est aka Kostky jsou vrženy a hra samotná je tak pestrá a skrývá tolik možností, že neomrzí ani po několika desítkách partií.

Co se týče naddimenzované účinnosti fóra, příp. komba s chrámem a bazilikou, plně se připojuju k tomu co už bylo napsáno - forum je silné tak akorát aby bylo výraznou hrozbou ale existuje mnoho způsobů jak jej neutralizovat. Mě osobně ještě napadla jedna zajímavá souvislost, která tu nebyla moc zmíněna, zvažte: protože hráč s fórem je o něco méně akceschopný (čas od času použije 2 ze 3 kostek na aktivaci fóra), takže do jisté míry stagnuje nemá ani nadbytek karet, ani nadbytek peněz. A protože ke zničení fóra je třeba vybudovat jistou ofenzívní sílu, v praxi často nastává situace, že je nasazeno forum(a), jeho majitel sice získá určitý počet vavřínů, ale nasazení fóra vyvolá zbrojení na druhé straně a po čase je fórum(a) zničeno ofenzivní mašinou soupeře (např. Centurio, Essedum, Scaenicus, Onager). Tyto ofenzivní jednotky pak po zničení fóra (fór) stojí před polovymlácenou sestavou soupeře a cokoli nového je proti nim nasazeno, je velice rychle ničeno a ničeny jsou i ostatní zbývající karty. Proto může být taktika nasazení fór a spoléhání na ně taky prvním krokem na cestě do pekla....

Jiná káva je ovšem Mercator, tato karta je opravdu poměrně kontroverzní a spíše než k "totálnímu nasazení", jež propaguje Murphy, jsem pro umírněnější variantu a ačkoli se snažím do maxima ctít původní pravidla her, tak toto je jediná změna, kterou bych udělal a to omezení 6 sesterciů na aktivaci. Jenom orientačně zabrousím do ostatních polemik, sestava 2 věže skutečně přidá všem jednotkám +2 do obrany a každé z věží +1, takže ke zničení je třeba mimo Nera Centurio anebo stačí obyčejní legionáři či katapult a účinné využití válečných vozů.

Asi vše co jsem měl na jazyku. Chápu, že tahle hra se nelíbí každému, ale pro mě osobně je to jedna z nejlepších her pro 2, kterou jsem kdy hrál (a v současné době 2-player č. 1)


Vytvořeno: 16.07.2007.  Recenze hry: Caesar & Cleopatra Hodnocení:
Intriky v Římě - jak je to doopravdy?
Je tu několik recenzí, které hru vychvalují a jedna váhavě kritická. Já sám bych se po dvou třech odehraných hrách připojil spíše k té kritické, ale později bych musel názor změnit. Hra má zvláštní kouzlo, které se objeví až časem. Aspoň takhle to bylo u nás. Hra nemá takový spád, aby hned od počátku zaujala a nutila hrát stále znova a znova. Už jsem ji chtěl někomu prodat nebo darovat, ale pak jsme ji vzali na dovolenou, kde jsme si vždycky večer po pláži dali s přítelkyní jednu dvě partičky a hra si nás postupně získala.

Pravda je, u všech her a u téhle obzvlášť, že hra je zajímavá tak, jaký je partner, se kterým ji hrajete. Z duše mi promluvil předchozí recenzent Rubick, že hra s mírně znuděnou manželkou (kterak vytahuje kartu s obrázkem kobry a se slovy „na čtyřku“ s ní ťuká kamsi do mých vlivových karet!!!:))) to mě dostalo, vážně přiléhavé přirovnání!!, není vrcholem hratelnosti. Pokud je však partner(ka) pro hru zapálený, je v ideálním případě opačného pohlaví a umí se hraním BAVIT, pak se z Caesara a Cleopatry stává ukrytý klenot, který odkryje svůj mocný potenciál. K tomu přispívá zejména úžasné provedení karet, které spolu s originálními rozměry karet navodí atmosféru antického Říma a boje o moc. V tomto ohledu vynikají zejména akční karty, ze kterých přímo číší děj a atmosféra, např. "Caesarovo veto" a jeho použití je bez chyby a vždycky se na něho těším:) Kromě provedení je to však hlavně velmi zajímavý herní mechanismus, který ve své recenzi dobře vystihl Piškuntál. Pro lepší požitek doporučuju angličtinářům objednat si anglickou verzi hry, protože byť textu na kartách není moc, pro ně vyždycky zní lépe slova jako dancer a assasination nežli die tanzerin a Anslag.

Hra se určitě netrefí do vkusu každé dvojici, ale kdo ji přijde na chuť získá v ní výbornou hru s velkou mírou hratelnosti, která má tu vlastnost, že jen tak neomrzí. Na konci recenze mám úplně stejné dilemá, jako Rubick, hra se objektivním pohledem přesně trefuje do rozmezí 3,5-4 body, ale u mě spíše převáží ta 4.


Vytvořeno: 01.05.2007.  Recenze hry: Battle Line Hodnocení:
Antická bitva
Battle Line je jedna z klasických karetních her pro dva hráče od starého známého Reinera Knizii, byť u nás není až zas tak moc rozšířená. O co v ní jde? Každý z hráčů představuje vojevůdce, který se snaží zvítězit v antické bitvě. Bitevní pole (bitevní linie = battle line) je tvořena devíti vlajkami, o které se svádějí nelítostné boje. Hráči střídavě rozmísťují do boje k jednotlivým vlajkám své jednotky s cílem získat převahu nad soupeřovými bojovníky nastupujícími proti nim na druhé straně. Výběr vojáků je hodně bohatý, k dispozici máte od nejslabších lučištníků a oštěpařů přes středně silné hoplity a lehkou jízdu až po, když vhodně nasazené, téměř neporazitelné válečné vozy, těžkou jízdu a bojové slony. Všechny jednotky ve hře mají bojovou sílu od 1 (lučištníci) až po 10 (váleční sloni) a jednu z šesti barev. Jednotky ale nelze umisťovat jen tak ledabyle, ale je třeba z nich vytvářet formace. Formací je několik typů, podle druhu jednotek a barev, liší se účinností, tvoří ji vždy 3 jednotky a všechny značným způsobem zvětšují bojovou sílu jednotek, které ji tvoří. Takže např. i slabší jednotky v některé z formací (např. bojová řada tvořena Hoplity o síle 4, zažene na útěk neforemný zástup silnějších bojových jednotek na druhé straně.

Cílem hry je samozřejmě vyhrát, ale její kouzlo je v tom, že vítězství se dá dosáhnout dvěma způsoby. Buďto se jednomu z hráčů podaří získat 5 libovolných vlajek (tzv. envelopment, postupné vítězství) nebo se jedné z válčících stran podaří průlom na určité části linie tím, že v bojích získá 3 vlajky vedle sebe. Právě v této možnosti se skrývá obrovský taktický potenciál, protože je třeba neustále sledovat situaci na bitevní linii, aby soupeři nevznikla možnost vytvořit průlom a podle toho posílat na ohrožená místa silné jednotky aby tomu zabránily. Hra končí hojně oběma způsoby, někdy bitva zuří téměř nerozhodně do poslední chvíle a posledního muže, jindy zas možnost průlomu dává hráči, který už ustupuje na celé délce fronty a drží posledních pár opěrných bodů, možnost posledním zoufalým útokem na jedno místo zahnat tak vítězící armádu na útěk. Samozřejmě ale, asi stejně jako v reálné bitvě, má výrazně větší šanci na úspěšný průlom vítězící armáda než naopak.

Hru ještě zpestřuje možnost použití taktických karet, např. lze vytvořit na určité části bitvy mlhu, která znesnadňuje viditelnost a ruší účinky formací, bahno, které zpomaluje pohyb a formace musí být tvořeny více jednotkami, klasika v podobě dezerce nebo zrady, průzkum, univerzální jednotky štítonošů a jízdy, a jako perličku je možno do boje nasadit vůdce každé ze stran Alexandra Velikého příp. perského krále Dareia. Vojevůdci jsou opravdu silnými postavami a jejich nasazení do boje hodně často končí zahnáním zděšeného soupeře na druhé straně vlajky na útěk. Proto je třeba je nasadit (lze pouze jednou za hru) v co možná nejvhodnější situaci např. při snaze o vytvoření průlomu nebo obraně slabšího místa vaší linie.

Hra trvá zhruba 20-30 minut a má poměrně jednoduchá pravidla. Míra náhody není velká, ikdyž hráči si přibírají náhodně karty, vzhledem k délce bitvy se nejedná o zásadní věc. Asi jen jednou z přibližně 30 her jsem si musel po totálním debaklu říct, že mě opravdu zařízly špatné karty, resp. spíš soupeřovy extrémně dobré:) Protože hra má spád, ale často taky připravé těžké chvíle a dilemáta v rozhodování, jak reagovat na vzniklou situaci, ocení ji zkušení i nenároční hráči. Vzhledem k tomu že se jedná o solidní hru pro 2 hráče, kterých není až zas tak moc, hodnotím 4 z 5.


Vytvořeno: 17.04.2007.  Recenze hry: Flandern 1302 Hodnocení:
Flandry - nepotěší, neurazí
Flandry vážně přicházejí v bytelné krabici, která vypadá hodně lákavě a slibuje zajímavou hru. Mě však hra samotná poněkud zklamala. Provedení herního plánu a komponent není špatné, ale spíše se nese ve stylu nepotěší-neurazí. Na samotné hře mi vadí malá variabilita toho, co se dá provádět. Akcí je málo. V zásadě si hráč buduje silnou pozici v jednom dvou městech, ostatní města radši pasuje jiným, protože kdo bojuje na více frontách, je slabý, nemá ve výsledku nic a v téhle hře to platí obzvlášť. Kdo usiluje o vliv ve více městech, dostane sice v každém určitý počet bodů, ale hráči se silnou pozici v nich ho při bodování převálcují. Rovněž škození umisťováním šedých čtvrtí jiným hráčům do jimi kontrolovaných měst je spíše výjimkou než pravidlem, protože ve většině případů se opět vyplatí posílit "vlastní" města, či nabít ruku doplněním karet. Protože nic moc jiného se už ve hře dělat nedá a akční karty se stále opakují, vychází z toho poměrně nízké hodnocení. Flandry mi připadají tak nějak spíchnuté horkou jehlou a v kategorii "vlivových her" se určitě najdou lepší kousky.


Vytvořeno: 25.01.2007.  Recenze hry: Pirate's Cove Hodnocení:
Nemějte s piráty žádné slitování...všechna děla - PAL!!!
Hra Pirate´s Cove (v překladu pirátská zátoka) dělá čest svému jménu a piráty se to v ní jen hemží. Každý z 3-5 hráčů se stane začínajícím pirátským kapitánem, dostane k dispozici poměrně slabou loď s pár chlapy a kanóny a jeho cílem je stát se během 12 měsíců, na které je hra rozdělena, tím nejobávanějším a nejstrasnějším hrdlořezem. Jak toho dosáhnout?

Každý měsíc (každé kolo) se umístí na každý z 5 ostrovů na hracím plánu poklad. Poklady jsou různě hodnotné (jsou tvořeny kombinací slávy, peněz, truhel s poklady a akčními kartami) a během navigační fáze každý hráč nastaví tajně na svém kormidelnickém kole, na který ostrov se svou lodí popluje. Volba je ovlivněna nejen hodnotou pokladů, ale i tím, že na každém ostrově jsou doky, ve kterých lze vylepšit určitou sekci lodí. Výjimkou jsou ostrov s hospodou, ve které lze sedět a poslouchat šuškandu a získávat tak akční karty a ostrov pokladů, kde lze zakopat naloupené truhly s pokladem a zlaté dublony. Po určení kursu hráči odkryjí svá kormidla a plují kam si dříve určili. Až doplují na ostrov, kde v ideálním případě jsou sami, zplundrují ho, získají kořist a můžou si v docích za cenné dublony vylepšit loď. Pointa je v tom, že to není tak snadné - k ostrovu většinou připluje více lodí a pak nastává hlavní část hry - námořní bitva.

V námořní bitvě je kromě štěstí důležitá síla a vyváženost lodí. Každá loď má 4 statistiky, a to rychlost, počet posádky, počet kanónů a sílu trupu. Rychlost určuje pořadí v boji, počet posádky musí být takový, aby chlapi stihli obsluhovat všechny kanóny, kterých, čím je více, tím je větší palebná síla, a síla trupu určuje kolik loď uveze beden s poklady. Proto, má-li například někdo velkou palebnou sílu, ale pomalou loď, dostane se k palbě až na konci tahu a mezitím už může mít z lodě děravé necky. Zase ale rychlá loď s malou palebnou silou sice vystřelí z pár kanónů jako první, ale pak může chytnout masivní salvu pomalejší ale lépe vyzbrojenější lodě a je třeba téměř vyřazena z boje. Rovněž když má některá loď obrovský arzenál ale v boji přijde o posádku, nemá kanóny kdo obsluhovat a jinak mocná loď je bezbranná. V boji je třeba mířit na jednotlivé sekce lodi (plachty, posádka, děla, trup) a využívat slabiny jiných lodí ke svému prospěchu. Hráč hází tolika kostkama, kolik má kanónů ovládancýh posádkou, zásahy jsou, pokud hráč nemá vylepšené kanóny, všechny 5-ky a 6-ky. Kromě běžných salev se díky akčním kartám dostávají do hry nejrůznější pirátské drsňárny jako třeba výbuch sudu s prachem, který poškodí všechny lodě v okolí, speciální všeničící kartáčové střely, kouřové clony, nebo zahákování a boj na život a na smrt. Loď která je vyřazena z boje se musí stáhnout do pirátské zátoky, ve které panuje gentlemanská dohoda o neútočení a tam svou loď opravit.

Cílem je získat co nejvíce slávy, ta se získává v námořních soubojích, zplundrováním ostrovů, zakopáním beden s poklady a peněz na Ostrově pokladů a v neposlední řadě i pomocí akčních karet (za složení slavné pirátské písně nebo třeba za dovoz kvalitního jamajského rumu). Kromě toho se do hry pomocí akčních karet dostává velká spousta dalších věcí, třeba královské námořnistvo, které může být nápomocno jednomu hráči a pomoct k vítězství v jinak už skoro ztracené bitvě, mluvící papoušci, kteří svými kecy proslavují kapitána, kterému sedí na rameni a vylepšují schopnosti jeho lodi v boji, tajné mapy k pokladům, smlouva o spolupráci a dělení kořisti, korzárský dekret a další a další.

Na skoro závěr jsem si nechal takovou třešničku na dortu - po mapě se pohybuje tzv. legendární pirát. Ten je určen náhodně a pluje po mapě tak dlouho, dokud není potopen v boji (což je mnohdy až do konce hry), po jeho potopení na jeho místo nastupuje ihned další. Je jich přibližně pět (např. Captain Hook, Bludný holanďan, Černovous) a jsou různě dobří, každý má trochu jiné chování v boji a speciální schopnost. Platí ale vždy, že i ten nejslabší z nich je tak silný, že zpočátku bez potíží potopí jakéhokoli hráče, který by se odvážil na něho zaútočit. Proto je třeba trpělivě vylepšovat loď a časem si na legendárního piráta troufnout. Následuje spektakulární námořní bitva s krajně nejistým koncem. Netřeba však dodávat, že za potopení slavného piráta je poměrně hodně slávy.

Celkově by se dalo říct, že hra je hodně akční, nemá složitá pravidla a nejpozději po dvou kolech už je každému jasné jak se hraje. Obsahuje hodně komponentů a je krásně graficky a po materiálové stránce provedena. Herní doba není delší než hodina a půl pro hru 5 hráčů, méně hráčů se vleze do hodiny. Co mi ale trochu vadí, a proto dávám jen 4 body z 5 je to, že hra je poněkud drsná (odpovídá realitě) a pokud se některým hráčům dlohodobě nedaří, nemají pak proti těm se silnýma loděma už moc šancí. Což zas, když jste ten, kterého se ostatní bojí a radši se souboji s ním vyhýbají, potěší, ale na druhou stranu když v kůži ubožáka s kocábkou s hrstkou posádky a dvěma děly bezmocně bloudíte po mořích, to není zas moc odvaz. Stát se sice může. že i výrazně slabší loď porazí loď výrazně silnější, ale spíše to je výjimka a shoda šťastných náhod. Na druhou stranu, mezi piráty přežijí jen ti nejdrsnější a když se někomu dlouhodobě nedaří, těžko se může stát nejslavnějším pirátem...:)) Takže nabít děla a pal!!!


Vytvořeno: 15.11.2006.  Recenze hry: Blitz und Donner Hodnocení:
Souboj titánů
Rychlý kentaur, po té co kopím probodl amazonku, zaútočil na dalšího protivníka. S hrůzou v očích však zjistil, že se jedná o obávanou medusu, s hady místo vlasů a jedem místo krve. Útok ani nestihl dokončit, smrtící pohled na strašlivého protivníka jej proměnil v kámen. Celou scénu pozoroval hrdina, který se s mečem a bronzovým štítem vrhl na medusu ze strany a jediným seknutím jí odťal od těla hlavu. Hrdina nespěchal, otřel meč a na chvíli spočnul. Pak postupoval dál směrem do temných bažin, kde ho však napadla smrtící Hydra. Hrdina se statečně bránil, ale mocná hydra byla nad jeho síly a její zuby se brzo zakously do masa opovážlivce, který ji vyrušil z jejího klidu. Ani hydra si však neužívala svého vítězství dlouho - země se začala otřásat a bažiny od obzoru k obzoru překryl obrovský stín. Hydra byla ve zlomku vteřiny napíchnuta na obrovský trojzubec jako neškodný červ a Diův nejvěrnější spojenec Poseidon se přitom ani nezastavil v chůzi. Nad bojištěm proletěli dva pegasové a začali kroužit nad západním horizontem. Ohromný Poseidon přidal do kroku, krásná Io je už blízko a souboj titánů se blíží...

Hru je v Česku poměrně obtížné sehnat, ale tyto obtíže se rozhodně vyplatí překonat. Dostane se vám do ruky jedna z nejlepších her pro dva hráče. Jeden z hráčů hraje za vládce bohů Dia a druhý za jeho manželku Heru. Protože mezi sebou právě nemaji nejlepší vztahy (Zeus touží po Heřině kněžce Io a Hera naopak po vševidoucím Argusovi) je třeba rozhodnout tento střet bohů na bojišti, respektive na vašem stole.

Každý z hráčů velí svým bytostem a stoupencům, od těch slabších, jako jsou kentauři, obři, harpyje po ty nejsilnější. Mezi ty nejsilnější se počítají ostatní bohové a bohyně, např. na bojišti téměř neporazitelní Poseidon nebo Nemesis. Karty jsou hezky zpracované a ačkoli oba hráči mají k dispozici bojovníky se srovnatelnými schopnostmi, tito se liší zpracováním, takže za Dia statečně bojují hrdinové, kentauři, kyklopové, Heru brání amazonky, hydry, nebo třeba také bohyně Artemis. Hráči rozmisťují své postavy na bojišti a posílají je do střetů s cílem získat převahu nad protivníkem. Kromě obyčejných pěšáků bojujících "tam dole" do děje zasahují z nebes mocné mytologické bytosti, většinou samotní bohové s rozličnými schopnostmi, např. Hades, bůh podsvětí, dokáže přivést zemřelého zpět mezi živé, polonahé Sirény svedou soupeřova bojovníka, věštkyně Pýthia dokáže odkrýt protivníkovy plány, skříňka plná nemocí, kterou nese drobná dívka Pandora, pakliže je otevřena, je schopna zdecimovat celé šiky atd.

Karty jsou nasazovány do bojů lícem dolů, takže soupeř zpočátku neví, kdo proti němu stojí. Cílem hry je zajmout soupeřova rukojmího (Io, Argus), ale hra končí i úplným vítězstvím na bojišti. To jí dává velký náboj až do posledního okamžiku, protože i když bitva už je téměř rozhodnuta, poražený může posledním zoufalým útokem osvobodit vězněného rukojmího a dosáhnot tak vítězství. Hra může trvat od 5 minut do půl hodiny, takže se vždycky najde prostor pro odvetu. Ve hře se dá uplatnit celá řada taktik a postupů, jak bránit svého rukojmího proti soupeři, jaké finty používat na bojišti, vícero karet má různé varianty využití, je možno hrát ofenzivně/defenzivně, riskantně, "na jistotu", takže hra má pořád spád a je velice pestrá. Někteří borci na Boargamegeeku udávají, že mají nahráno stovky partií a hru hrají pořád dál a dál.

Celkově by se dalo říct, že na poměrně jednoduchých pravidlech je postavena komplexní hra s rozumnou mírou náhody, blafování a taktiky. Pro mě patří tato hra ve své kategorii her pro 2 hráče mezi to nejlepší a těžko se to časem změní. Taky mě nenapadá žádná chyba nebo nedostatek, ani v pravidlech, ani v herní koncepci, proto hodnotím 5 hvězdiček.

(...jo a nejsem prodejce téhle hry:)))


Vytvořeno: 13.03.2006.  Recenze hry: Merry Men of Sherwood Hodnocení:
Pohodová oddechovka
Hra od českých tvůrců je pro 2-4 hráče, každý vede jednu družinu sherwoodských zbojníků a snaží se stát se tou nejslavnější bandou v oblasti (největším trnem v zadku nottinghamského šerifa:-) Všichni hráči mají zpočátku v družině stejné typy postav, pouze se jinak jmenují (Robing Hood tad.) takže všechny družiny jsou naprosto rovnocenné a je na hráčích, jak se svými veselými chlapci naloží.

Každá z postav má 3 schopnosti - boj s mečem, střelba z ruku a mazanost + nápadnost při akci. Hráči dále získávají do své družiny další, zpočátku neutrální postavy, které mají oproti těm základním nějakou zvláštní schopnost navíc. Jádro hry spočívá v přepadávání nebohých šlechticů, výběrčích daní a biskupů, kteří míří skrz Sherwoodské lesy do Nottinghamu. Každý hráč pošle do akce libovolný počet svých lidí a ti se snaží přepadnout jednu z výprav. Na každou výpravu platí jiná taktika - jednu získá vyslaný tým s největším uměním boje, druhou nejlepší lukostřelci a třetí nejmazanější zbojníci. Zbojníci, co byli nejnápadnější, jsou pochytáni šerifovými lidmi a jdou za mříže (kde se po čase propuštějí, je možno i uplatit strážného, aby jich propustil víc najednou).

S přepadenou výpravou je možno naložit několika způsoby - klasicky okrást (zisk zlata, bonusových předmětů), nebo zesměšnit (třeba hnát biskupa vesnicí ve spodním prádle) - zaručí oblíbenost družiny u přihlížejících vesničanů, nebo nekompromisně chyceného nebožáka výběrčího popravit. Pak hráče uctívá vesnice, jejíž obyvatele dotyčný popravený obvzlášť rád šikanoval. Hráči umisťují své "kameny vlivu" do jednotlivých vesnic na hracím plánu a takto bodují - čím větší souvislé území, kde jsou uctíváni za hrdiny, tím více bodů.

Finále hry je tvořeno příjezdy v.i.p. výprav, za jejichž přepadení jsou větší výhody a nakonec do Nottinghamu přijíždí i král Richard, kdo ho polapí, získává nehynoucí slávu a jeho největší území se násobí 3 body (což víceméně zaručuje celkové vítězství ve hře, dle mého názoru by bylo vyváženější dvojnásobit nebo přičíst určitou konstantu, např. 10 bodů. Ale tohleto bylo určitě vychytáno betatestingem a tvůrce hry určitě věděl, co dělá a prostě to tak chtěl). A co závěrem? Hra není náročná, trvá zhruba hodinku a dle mého názoru velmi dobře odsýpá. Zkuste a uvidíte:-)


Vytvořeno: 06.09.2005.  Recenze hry: Carcassonne: Lovci a sběrači Hodnocení:
Výborná zábava
Carcassone: Lovce a Sběrače jsem si koupil po té, co jsem sledoval, jak dlouho a dobře si vedou na žebříčku oblíbenosti na WWW.HRAJEME.CZ. Protože jsem znal už modrý Carcassone, věděl jsem tak zhruba co můžu od hry očekávat. Nebudu se dlouho rozepisovat - myslím si že hra předčí svého předchůdce. Ikdyž herní princip je prakticky stejný, několik nových prvků dělá hru pestřejší, zajímavější a taktičtější (např. že lovci loví konkrétní zvěř mi přijde jako lepší nápad než abstraktní sedláci, nebo říční systémy, na kterých se staví osady a bonusové karty za ukončení lesa jsou dobrý nápad.) Další dobrá věc je že hra není příliš náročná a zapojit se do ní může i čiperná babička nebo mladší bráška.

Asi ideální počet hráčů pro tuto hru je 4, ale je zábavná v jakémkoli počtu, i ve 2, ve 3 a v 5. Po důkladném zvážení jsme se rozhodli eliminovat vliv neúprosné karty - monumentu a hrajeme ho nadále tak, že kdo ho získá (postaví), získává automaticky 3 body, ale monument je už pouze na parádu. Pravdu má jeden z předchozích recenzentů, že v případě hry s monumentem "na ostro" je průběh celé partie po odehrání této karty často naprosto změněn a zavedení lovci šmahem jedné bonusové karty přijdou o svá těžce obsazená loviště (poté, co se jim na louku vloudí šťastný lovec od monumentu a řekne "Hoši tady to máte marné, teď tomu už šéfuju já" :-)) Ale to jsem se zapovídal. Hra vám dlouho vydrží a cena je příznivá, takže Carcassone Lovce a Sběrače nelze hodnotit jinak než kladně!!!


Vytvořeno: 26.02.2005.  Recenze hry: Osadníci z Katanu: Karetní hra Hodnocení:
Skvělá zábava pro 2!!!
Osadníci z Katanu - karetní hra je skvělá zábava pro dva. To je jeden z největších kladů celé hry, stačí jeden spoluhráč a jde se na hru. Všechny klady už byly trefně vystiženy předchozími recenzenty, jenom zrekapituluju: skvělá hratelnost, moc pěkné grafické provedení, propracovanost, více strategií vedoucích k úspěchu, schopnost "vtáhnout do hry".

Asi jediná nevýhoda je PROKLATÁ náhodovost. Většina her je vyrovnaných, ale zhruba jednou za čtyři hry se stane, že jeden hráč druhého naprosto převálcuje, např 12:5 a smůla je v tom, že to prostě není vinou toho prohrávajícího, nebo geniálností toho vyhrávajícího. Ale - kostkou. Když jednomu pořád chodí ruda, cihly atd., případně hned násobené hutí a cihelnou, dá se proti tomu těžko co dělat...jednu hru se mi právě toto stalo - protihráči chodily potřebné suroviny jako na zavolanou a já jsem z mých sviňských ovcí, jak už jsem jich měl celé tucty, už dostával amok - nejradši bych je všechny poslal na jatka. Nechci ale aby to vypadalo nějak pesimisticky. Osadníci jsou SKVĚLÁ hra, o dramatické zvraty ve vývoji v ní není nouze a o výsledku často rozhoduje infarktový závěr. Několikrát se stane, že otázka celkového vítězství či porážky je dílem jednoho jediného tahu. Po 2 hodinách usilovného snažení pak člověk bojuje jako by šlo o život a tepová frekvence, přitom vystřelí hodně nahoru.

Ve hře je taky vhodně zastupený prvek blafování a odhadování síly soupeře - mám vyslat žháře, nemá soupeř náhodou biskupa, který ho otočí proti mně? Mám vyslat černého rytíře...Skvělá karta je špión, který mnohdy zvrátí vývoj hry. Po větě, kterou rád uvádím špióna do hry "Vysílám svého nejlepšího zvěda na zasedání tvé městské rady, aby vyslechl tvé plány", ukazuji obrázek špeha, poslouchajícího za rohem a soupeři se protáhne obličej zklamáním. A já vím, že špión narazí na něco VELKÉHO. Taky mám moc rád v ruce Biskupa, nejenom pro to abych mohl zastavit blížícího se žháře se slovy: "Stůj, hříšníku. Copak nevíš že žhářství je zločinem z nejhorších? Bůh takový zločin potrestá, a proto otoč své kroky, vrať se zpátky k tomu, kdo tě navedl napadnout tuto mírumilovnou osadu a spal MU (radnici, huť, knihovnu, mincovnu, sklad...dle libosti) ať pozná jaké to je protivit se zákonům božím." Žhář to pak nevydrží a většinou (pravděpodobnost 66 procent:) to opravdu otočí:-)) Verdikt: určitě doporučuju, Katani karetní hra jsou skvělá zábava a vydrží dlouho aniž by se ohráli. Berte všemi deseti!!!


Vytvořeno: 01.11.2004.  Recenze hry: Bang! Hodnocení:
Nepřekonatelná hra na DLOUHÉ zimní večery
Tuto hru jsem si koupil na základě komentářů a recenze tady na Hrajeme.cz (mimochodem skvělé stránky, 5 z 5!!). První hra dvě, kdy jsme se seznamovali s pravidly, byly ještě rozpačité ale pak už to člověka chytne a nepustí. Hra je velice zábavná, uplatňuje se při ní Einsteinovo pravidlo o časové kompresi - připadá vám že hrajete sotva chvilku a už jsou dvě hodiny pryč, výjimkou není že prostřílíte celý večer ani nevíte jak.

Hra má dobrý spád, opravdu se vyplatí hrát ji v co nejvíce lidech, 7 ideální, ale i v 5 se hraje docela obstojně. 4 je málo, nedoporučuju, pouze v nouzi. Ikdyž třeba zemřete v přestřelce jako první, hra je tak chytlavá, že je velká zábava potom byť i jen sledovat další vývoj situace. Je fajn mít na Bang! dobré lidi, spíše známé. Do rodiny to moc není, ochudíte se o peprné hlášky a jiné zajímavé situace. Ideální je když je zastoupeno i ženské pohlaví.

Na závěr dva hinty: pro atmosféru hry je dobré oslovovat se navzájem jen jmény charakterů, za které hráči právě hrají, tzn. ne Michale, Petře, Katko ale Butchi, Gringo nebo Janet. A druhá rada, pro fajnšmekry:o) kdykoli někdo dostane zásah, nestačí, že si sníží lifebar o jednu dolů, ale musí sebou předtím trhnout a zařvat, jako kdyby opravdu dostal kulku. Zkuste a uvidíte!!!

Neoficální turnajová pravidla počítání bodů přeložena z italského serveru:
1. Vyhraje li šerif, získává bod a s ním i všichni pomocníci, byť už byli třeba v boji předtím zabiti (protože určitě pomohli svou účastí šerifovi ke konečnému
vítězství)
2. Je-li zabit šerif, bod získávají všichni banditi, žijící i už mrtví.
3. Zůstane-li odpadlík poslední ve hře a vyhraje ji, získává 2 body.
4. Každý hráč získá 1 bod za každé 3 pistolníky, které zprovodí ze světa (bez ohledu na počet her: např.v první hře zabije jednoho a v druhé dva pistolníky, získá 1 bod), ovšem pokud se nejedná o tzv. friendly fire, zabití postavy bojující na vlastní straně.


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |