Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Martin Blatný

Rok narození: 1968
Místo, kde hraje pravidelně: Jihomoravský kraj / Brno
Místo, kde hraje občas: Jihomoravský kraj / Brno


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Abalone Ano Nemám a nechci koupit
Aktivity 2 Ano Nemám a nechci koupit
Alhambra Ano Mám a nechci prodat
Arne Ne Mám a chci prodat
Atlantic Star Ano Mám a nechci prodat
Bang! Ano Mám a nechci prodat
BANG! - A Fistful of Cards Ano Mám a nechci prodat
Bláznivá křižovatka Ano Mám a nechci prodat
Bluff Ano Nemám ale chci koupit
Carcassonne - řeka I. Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne - základní hra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Hostince a katedrály (1. Rozšíření) Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Hrad Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Kupci a stavitelé (2. rozšíření) Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Lovci a sběrači Ano Mám a nechci prodat
Cartagena Ne Mám a nechci prodat
Cesta kolem světa za 80 dní Ano Nemám ale chci koupit
Citadela Ano Mám a nechci prodat
Dodge City Ano Mám a nechci prodat
Dostihy a sázky Ne Mám a nechci prodat
Dvorana Děsu Ano Nemám ale chci koupit
Elfenland Ano Mám a nechci prodat
Euphrat & Tigris Ano Nemám a nechci koupit
Evo Ano Nemám a nechci koupit
Expedice Ne Nemám a nechci koupit
Fantom Ano Mám a nechci prodat
Fazole Ano Mám a nechci prodat
Formule D Ano Nemám ale chci koupit
Giganti Ano Nemám a nechci koupit
Halali! Ano Mám a nechci prodat
Kahuna Ano Nemám a nechci koupit
Kaleidoskop Ano Nemám ale chci koupit
Klany Ano Nemám a nechci koupit
Kocourkov Ano Nemám a nechci koupit
Labyrint Ano Mám a nechci prodat
Labyrinth mini Ano Mám a nechci prodat
Legie Ne Mám a nechci prodat
Ligretto červené Ano Mám a nechci prodat
Linka č.1 Ano Mám a nechci prodat
Manhattan Ano Mám a nechci prodat
Mariáš Ano Mám a nechci prodat
Mastermind Ano Mám a nechci prodat
Medina Ano Mám a nechci prodat
Merry Men of Sherwood Ano Mám a nechci prodat
Metro Ano Mám a nechci prodat
Niagara Ano Nemám ale chci koupit
Osadníci z Katanu Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Karetní hra Ano Nemám ale chci koupit
Osadníci z Katanu: Námořníci (rozšíření hry) Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Rozšíření Města a rytíři Ano Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu: Rozšíření pro 5-6 hráčů Ano Mám a nechci prodat
Paris Paris Ano Mám a nechci prodat
Peloton Ano Mám a nechci prodat
Poštovní kurýr Ano Nemám ale chci koupit
Přes poušť Ano Nemám a nechci koupit
Puerto Rico Ano Nemám a nechci koupit
Rallye robotů Ano Nemám ale chci koupit
Sabotér Ano Mám a nechci prodat
San Juan Ano Nemám a nechci koupit
San Marco Ano Mám a nechci prodat
Sankt Petersburg Ano Mám a nechci prodat
Scotland Yard Ano Nemám a nechci koupit
Scrabble Ano Mám a nechci prodat
Ticket to Ride Ano Mám a nechci prodat
Tikal Ano Nemám a nechci koupit
Torres Ano Nemám a nechci koupit
Trans America Ano Mám a nechci prodat
Trans Europa Ano Nemám a nechci koupit
Trias Ano Nemám a nechci koupit
Ubongo Ano Nemám ale chci koupit
Union Pacific Ano Nemám a nechci koupit
Vinci Ano Nemám a nechci koupit
Viva il Re! Ano Nemám a nechci koupit
Vysoké napětí Ano Mám a nechci prodat
Zajíc a želva Ne Nemám a nechci koupit
Závod čarodějnic Ano Nemám a nechci koupit
Zlatohrad Ano Mám a nechci prodat
Ztracená města Ano Mám a nechci prodat
Ztracené údolí Ano Nemám a nechci koupit


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Martin Blatný je k dispozici celkem 6 recenzí.

Vytvořeno: 27.09.2006.  Recenze hry: Saboteur Hodnocení:
Jednodušší Bang
I když je jasné, že se srovnání s Bangem nevyhneme, začněme stručným popisem herních mechanismů.

Parta trpaslíků se vydala kopat poklad. Jsou mezi nimi ovšem sabotéři, kteří se naopak snaží práci "hodných" trpaslíků co nejvíce ztížit. A tak vytvářejí slepé cestičky, kopou špatným směrem či dokonce způsobují závaly. Hodní trpaslíci si ovšem nenechají nic líbit a sabotérům rozbíjejí nářadí, bez kterého nelze kopat. Sabotéři jim ovšem oplácejí stejnou mincí. Na začátku hry nikdo neví, kdo je kdo, takže dochází k situacím, že si navzájem škodí hráči, kteří hrají spolu. Uplatní se zde tedy i blufování.

Hráč, který je na tahu, zahraje jednu kartu a dolízne si místo ní náhradu. Většinou pomocí karet buduje cestu směrem k pokladu (případně zahradit cestu kartou se slepou uličkou), může však i zahrát akční kartu. Třetí možností je kartu odhodit, a to ji tajně.

Akční karty jsou několika druhů. Kterémukoliv trpaslíkovi lze rozbít příslušenství (krumpáč, vozík či lucerna), bez kterého nelze kopat cestičky (takový trpaslík pak může zahrát jen akční karty). Jinými akčními kartami lze rozbité příslušenství opravit (sobě i jinému trpaslíkovi). Pomocí mapy se lze tajně podívat na jednu ze tří cílových karet, zda tam je umístěn poklad. A konečně zával odstraňuje ze hry jednu kartu s již postavenou cestou. Tuto nejmocnější kartu ve hře mohou použít jak sabotéři (přerušení cesty těsně před dosažením cíle), tak hodní trpaslíci (odstranění slepé cesty).

Hra končí v okamžiku, kdy je nalezeno zlato (pak vyhrávají hodní trpaslíci) nebo když dojdou karty (pak vyhrávají sabotéři). Hodní trpaslíci si v případě výhry rozdělí poklad, jehož výše není známa předem. Hráč, který položil poslední kartu a zajistil tak hodným trpaslíkům vítězství, má právo prvního výběru a získává tak nejvíce zlata - to může být u pokročilejších hráčů zdrojem taktizování. Hraje se celkově na tři kola, při každém se samozřejmě role losují znovu. Vítězí ten hráč, který má po třech kolech největší počet zlatých valounů.

Sabotéři mají s Bangem mnoho společného - jedná se o karetní hru pro větší počet hráčů (v Bangu až 7, u Sabotérů dokonce až 10), kde proti sobě bojují skupiny, nicméně na začátku hry nikdo neví, kdo je kdo, a teprve podle průběhu hry lze odhalit své protihráče. Blufování má i zde nedílné místo, i když zdaleka ne v takovém rozsahu jako v Bangu. Sabotérům totiž většinou nezbývá jiná možnost než škodit od začátku, neboť se může stát, že pokud kolo či dvě taktizují a tváří se neutrálně, nestihnou už převahu hodných trpaslíků zablokovat (zvlášť v případě většího počtu hráčů).

Hra není příliš vyvážená, ve většině her vyhrávají hodní trpaslíci, což může být pro sabotéry frustrující (zvlášť když se může stát, že je ve hře pouze jeden sabotér - pak jsou jeho šance docela malé). Na druhou stranu tak obvykle vítězí většina hráčů u stolu. Pokud se ovšem sabotérům daří, je hra zajímavá a napínavá až do poslední chvíle.

Hra je poměrně svižná, tři kola se dají odehrát během půl až tři čtvrtě hodiny, takže nebývá výjimkou, že se za večer odehraje her několik. Oproti Bangu mají Sabotéři výrazně jednodušší pravidla, která se dají vysvětlit za pět minut a začátečník může plnohodnotně hrát již první hru. Nemůže se stát, že by se hra výrazně protáhla, ani nenastane situace, že je některý hráč již ze hry a jen smutně sleduje dohrávku (jako u Bangu). Hra je hratelná i při velkém počtu hráčů (10), nicméně by měli (jako u Bangu) všichni dávat pozor, jak kdo hrál, komu co polámal či na kterou cílovou kartu se díval.

Na druhou stranu mají Sabotéři přece jen méně herních mechanismů a možností než Bang a tak mohou někomu připadat příliš jednodušší. Ve většině her je rozložení rolí jasné již po několika kolech a pak záleží jen na náhodě (na kartách, které mají hráči k dispozici), jestli se sabotérům podaří jejich škodící záměr či ne. Hodní trpaslíci mohou ze začátku bez přemýšlení kopat cestu vpřed a teprve podle škodících tahů sabotérů začít zahrávat akční karty.

Nicméně pro začátečníky jsou Sabotéři ideální - mám to prakticky ověřeno na letních i zimních pobytech, kde není čas na dlouhé vysvětlování pravidel, zato se tam obvykle sejde větší počet lidí ochotných si něco zahrát. Pokud tedy hledáte zábavnou karetní hru pro větší počet hráčů bez přílišného přemýšlení a taktizování, jsou Sabotéři dobrou volbou.


Vytvořeno: 01.02.2005.  Recenze hry: Peloton Hodnocení:
Jedna z nejlepších závodních her
První, co vás po rozbalení hry překvapí, je absence kostky či jakéhokoliv jiného zařízení přínášejícího náhodu. Ano, v Pelotonu prakticky není přítomen prvek náhody. Tím se Peloton zásadně liší např. od Formula Dé, se kterou má jinak mnoho společného.

Peloton poměrně věrně simuluje cyklistické závody. Ve hře je 12 cyklistů ze 4 barevně odlišených stájí. Hra je tedy nejlépe hratelná ve 4 hráčích, kdy každý řídí své 3 závodníky. Dá se samozřejmě hrát v jakémkoli počtu od 2 do 12 hráčů.

Cílem hry je dojet se svými cyklisty co nejdříve do cíle. Kadý závodník má na rovince základní rychlost 3 políčka, z kopce 4 políčka a do kopce 2 políčka. Pokud hráč chce, může využít ještě bonus +1 políčko, pokud jede jeho závodník v závěsu. Chce-li hráč zrychlit, musí sáhnout do "fyzické rezervy" hráče, která je samozřejmě omezená. Navíc nelze zrychlovat vícekrát než 4x za sebou, pak musí závodník aspoň jedno kolo odpočívat.

Tak, jako je tomu ve skutečných cyklistických závodech, musí hráč volit (a v průběhu hry pozměňovat) taktiku. Někdy se vyplatí jet většinu závodu v pelotonu a šetřit síly, hrozí ovšem nebezpečí, že se ve finiši závodník neprobojuje dopředu nebo že unikne skupinka cyklistů, kterou se nepodaří dohonit. Na úzkých silničkách je zase výhodnější jet vpředu a volit optimální stopu, závodník se však díky nemožnosti využít závěs dříve unaví.

Vzhledem k tomu, že rychlost cyklisty se odvozuje z políčka, kde stojí na začátku tahu, je výhodné končit tah těsně za vrcholem kopce (kde už je rychlost 4) nebo na rovince těsně před úpatím kopce (kde je ještě rychlost 3). To (zvláště u více přemýšlivých hráčů) může vést k dlouhému propočítávání a plánování tahů, což může hru neúnosně zpomalit. Vzadu jedoucí závodníci ale většinou příliš možností na výběr nemají…

Velkou výhodou je proměnlivá podoba závodní trasy. Na herním plánu lze kdekoli vyznačit start i cíl, hranice úseků do kopce a z kopce, případně zvolit směr při průjezdu křižovatkou. Každý závod je tak jiný a nehrozí nebezpečí stále stejného projíždění optimální trasy. V balení jsou dokonce i doplňkové sady trikotů, takže lze spojit dvě hry vedle sebe a uspořádat závod pro 24 cyklistů (je to pak ovšem velmi dlouho trvající závod).

Hra s použitím pouze několika málo pravidel poměrně věrně simuluje většinu aspektů cyklistických závodů (jízda v pelotonu, úniky, brždění, spolupráce na špici, jízda v závěsu, závěrečný spurt atd.). Navíc se dají použít rozšiřující pravidla (počasí, vítr, rychlostní a horské prémie, víceetapové závody, časovky atd.), které hru ještě více zpestřují.

Drobnou nevýhodou jsou nejasná pravidla, jak projíždět zatáčky. Díky tomu, že se zatáčkami a křižovatkami neprojíždí stále v jednom směru, odpadá možnost vyznačit šipkami možné průjezdy zatáčkou (jako např. ve Formula Dé). Pravidla sice nějaké možnosti (v sekci pokročilých pravidel) definují, není to však příliš pochopitelné. Doporučuji tedy projíždět zatáčkami jakkoli (samozřejmě při zachování základních pravidel pohybu), hře to nijak neubírá na zábavnosti.

Velkou nevýhodou je ovšem fakt, že se hra již nevyrábí a prakticky se nedá koupit. Je to velká škoda, neboť jde o velmi kvalitní a zábavnou hru (navíc původní českou), která snese porovnání např. i s Fomula Dé a jiné závodní hry, které se u nás prodávají, v pohodě strčí do kapsy. Kdyby se někomu podařilo hru znovu vydat (a třeba ještě v hezčí grafické úpravě), byla by to určitě dobrá zpráva pro všechny fanoušky cyklistiky i hráče deskových her.


Vytvořeno: 03.01.2005.  Recenze hry: Ticket to Ride Hodnocení:
vynikající vláčková hra
Geniální herní princip, výborné grafické zpracování, jednoduchá a srozumitelná pravidla, svižný průběh a přiměřený podíl náhody - to jsou hlavní devizy hry, která právem získala ocenění Hra roku 2004.

Princip hry je jednoduchý - budovat železniční síť tak, aby hráč propojil města, která si (víceméně) vylosuje na začátku hry. Poté si může dobrat další kartičky s úkoly a spojit další města. Vše je ale komplikováno nejen potřebou karet různých barev pro různé tratě, ale především soupeři, kteří v nejméně vhodný okamžik postaví trať přesně tam, kde chcete vy...

Je tak potřeba nejen stavět svou trať, ale sledovat i protihráče, kam se svými vlaky míří a jaké barvy karet sbírají. Úspěch pak většinou spočívá v postavení trati ve vhodnou chvíli. Zdá se výhodnější co nejdříve obsadit krátké tratě, neboť delší se soupeřům hůře budují a je tedy menší riziko jejich zablokování. Častokrát bduete zažívat dilema, zda ještě sbírat kartičky s vagóny a čekat na správnou barvu či lokomotivu anebo zda postavit trať co nejdříve, i za cenu toho, že se to časem neukáže jako příliš výhodné.

Prvek náhody do hry vnáší mechanismus výběru karet s úkoly. Počáteční dva úkoly většinou hráči snadno splní, s těmi dalšími už to není tak jasné (pokud náhodou nezískají úkol, který již mají víceméně splněn z předchozího průběhu hry). Opět budete prožívat dilema, zda kartičky s úkoly dobírat raději dříve nebo později. Více karet s úkoly na ruce totiž dovoluje lépe naplánovat proces výstavby, zvyšuje se tak ale i riziko nesplnění úkolu a odečítání bodů. I zde se projeví různé typy hráčů - někteří berou jen "jisté" úkoly za méně bodů, jiní se (s velkým rizikem) pouštějí i do budování dlouhých (a lépe hodnocených) tratí.

Podle mého názoru je hra nejlepší ve 3 nebo 4 hráčích (a díky pravidlu o možném paralelním stavění ve 4-5 hráčích se podstatně mění taktika, neboť se hůře blokuje). Ve 2 hráčích je všude dost prostoru a hra se změní v honbu za body, naopak v 5 hráčích je na mapě až nepříjemně těsno a velice záleží na štěstí při dobírání úkolů, navíc je hra v 5 hráčích poměrně zdlouhavá. I v obou extrémech (2 či 5 hráčů) je ale hra výborná a smělě konkuruje jiným hrám pro daný počet hráčů.

Zalíbení zde najdou jak mírumilovní hráči, kteří budují svou trať a o soupeře se nijak zvlášť nezajímají, i vyložení škodiči, kteří se mohou při blokování tratí dosyta vyřádit. Díky jednoduchým pravidlům a rozumně krátké hrací době se hra hodí i pro začátečníky, pokročilejší hráči zde pak najdou dostatek možností pro hledání vítězné strategie.


Vytvořeno: 19.05.2004.  Recenze hry: Bang! Hodnocení:
Nešetřme superlativy
Pro mne jedna z nejlepších deskových her, i když vlastně ani desková není.

Hlavní devizou této hry je čistá, koncentrovaná ZÁBAVA. Jistě, jsou hry, kde lépe uplatníte své strategické schopnosti, plánování postupu či propočítávání variant, kde se víc vyžijete v odhadu soupeřových plánů či v blafování. Bang to ale vyvažuje relativně jednoduchými pravidly, krátkou dobou hry a hlavně jakýmsi nepojmenovatelným kouzlem, které nutí hráče okamžitě po dohrání partie začít novou. Málokdy se také vidí, aby ze hry vypadlí hráči se zaujetím přihlíželi, jak partie dopadne, stejně tak jako nebývá zvykem početný dav přihlížejících, kteří průběh partie odborně komentují a v koutku duše doufají, že se pro příští partii uvolní aspoň jedno místo.

Na rozdíl od třeba Ohne Furcht und Adel se při Bangu stále něco děje, všichni hráči jsou neustále zataženi do hry a prakticky neexistují hluché chvilky. Pro svou skladnost je Bang ideální předmět na dovolenou, do hospody či na návštěvu u přátel.

Jedinou drobnou muškou je vhodný počet hráčů. I když se Bang dá hrát i ve čtyřech (a existují dokonce pravidla pro dva či tři hráče, i když hra v tomto počtu je už spíš o něčem jiném), nejlépe se Bang hraje v šesti či sedmi hráčích. Nicméně maximální počet hráčů není vyžadován, takže nemusíte s Bangem skončit, když po několika hodinách hraní někdo odejde. A pro tři či čtyři hráče existuje spousta jiných výborných her...


Vytvořeno: 05.06.2003.  Recenze hry: Zlatohrad Hodnocení:
Pro děti ideální
Hra je variací na známý Boj o poklad. 81 kartiček uspořádaných do čtverce je na začátku otočeno rubem nahoru. Hráči postupně odkrývají jednotlivá pole, sbírají poklad a odnášejí ho do svého vozu (který se pohybuje po okraji čtverce), přičemž se musí vyhýbat nejen nebezpečným políčkům, ale hlavně si chránit poklad před ostatními.

Díky proměnlivému hracímu plánu je každá hra jedinečná. Většinou vítězí ten, kdo najde nejrychlejší cestu k objeveným pokladům a stihne z nich největší část ukrýt do svého vozu. Podíl náhody je značný, možná i proto je hra zábavná i pro děti.

Hra je velmi skladná (karičky + figurky) a pěkně graficky zpracovaná. Jedna hra trvá 30-40 minut, s dětmi o něco déle. Nejlepší je ve čtyřech, kdy se svádějí líté boje o poklady. Ve třech má jeden hráč mírnou nevýhodu, neboť má k některým políčkům dál než jeho soupeři. Hra se dá hrát i ve dvou, i když zde pak nedochází k tolika bojům a oba hráči se soustředí spíše na objevování své části území.

Mírnou výtku bych měl k pravidlům, která neřeší některé nejednoznačné situace. Také je nepříjemné, když má některý hráč ze své strany hracího pole nevhodné kartičky a prakticky se nedostane do hry.

Kladem je rozhodně jednoduchost hry, pravidla se i menší děti naučí za jednu partii a strategii již po několika hrách. Díky variabilitě ale tato hra neztrácí na zábavnosti ani později.

Pro děti je Zlatohrad jedna z nejlepších her, které jsou u nás k dispozici.


Vytvořeno: 25.04.2003.  Recenze hry: Metro Hodnocení:
Svižná a zábavná hra
Na první pohled vypadá hra Metro složitě, ale po přečtení pravidel zjistíte, že je vcelku lehce pochopitelná. Přikládáním kartiček s kolejemi se hráči snaží vybudovat co nejdelší tratě ze svých stanic a přitom v tomtéž zabránit protihráčům. Každý hráč má na začátku přiděleny stanice, ze kterých se snaží vhodným stavěním (a napojováním na již postavené úseky, a to i cizí) vybudovat co nejdelší trasu. Protože na každé straně kartičky jsou dvě koleje, lze kartičku vždy přiložit a každá kolej na konci povede do nějaké stanice. S trochou snahy lze postavit i docela dlouhé trasy, které přinesou hodně bodů. Uprostřed hrací plochy („v centru“) jsou čtyři stanice, které přinášejí dvojnásobek bodů. Body se (obdobně jako třeba v Tikalu) okamžitě přičítají a znázorňují figurkou na okraji hracího plánu, takže průběžný stav je v každém okamžiku dobře patrný.

Hra je celkem svižná, partie netrvá déle než 20 - 30 minut. Nejhratelnější se jeví pro 3 nebo 4 hráče – ve více hráčích je zdlouhavá, hráč má málo tratí a intervaly mezi tahy jsou dlouhé. Hra se dá hrát i ve dvou, ale není to ono – každý pak má spoustu tratí a stanic a hra ztrácí na přehlednosti.

Provedení je nutno pochválit – pevný hrací plán, dřevěné barevné figurky a vozy a kartičky z kartónu, to vše v pevné krabici, i když na můj vkus příliš velké (na cesty lze ovšem vzít pouze hrací plán, kartičky a figurky). Graficky je hra pěkně vyvedená, připomínky mám pouze k mírně nepřehlednému seznamu stanic pro jednotlivé hráče. Česká pravidla jsou dobře sepsaná a pochopitelná, doplněná ilustrujícími obrázky.

Jedinou podstatnou nevýhodou hry je fakt, že často bývá výhodnější škodit ostatním než budovat své tratě. Na druhou stranu to přináší zajímavé taktické momenty, kdy se několik hráčů snaží napojit se do volné stanice v centru nebo na dlouhou trať.

Po několika odehraných hrách doporučuji vyzkoušet i alternativní pravidla pro pokročilé. Pokládání kartiček s jakoukoli orientací (podle základních pravidel je nutné kartičky pokládat pouze v jednom směru, podle šipky na kartě i na hracím plánu) rozšiřuje možnosti stavění tratí, kdežto možnost výběru z několika kartiček hru prodlužuje.


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |