Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče J.R.

Rok narození: 1976
Místo, kde hraje pravidelně: Praha / Praha 4
Místo, kde hraje občas: Praha / Praha 8


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Bang! Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne - základní hra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Lovci a sběrači Ano Nemám a nechci koupit
Citadela Ano Mám a nechci prodat
El Grande Ano Nemám a nechci koupit
Galaxy Trucker Ano Nemám a nechci koupit
Halali! Ano Nemám a nechci koupit
Java Ano Nemám a nechci koupit
Klany Ano Nemám a nechci koupit
Merry Men of Sherwood Ano Nemám a nechci koupit
Metro Ano Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu Ano Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu: Karetní hra Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Rozšíření pro 5-6 hráčů Ano Mám a nechci prodat
Poštovní kurýr Ano Mám a nechci prodat
Proroctví Ano Mám a nechci prodat
Proroctví - Dračí říše Ano Mám a nechci prodat
Proroctví - Vodní říše Ano Mám a nechci prodat
Puerto Rico Ano Nemám a nechci koupit
Risk Ano Mám a nechci prodat


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele J.R. je k dispozici celkem 13 recenzí.

Vytvořeno: 08.01.2008.  Recenze hry: Galaxy Trucker Hodnocení:
Konečně vesmírným truckerem!
Hra je rozdělena na dvě části, jednu přípravnou a jednu herní. Obě samozřejmě souvisí, ale každá vyžaduje jiný způsob hry. Před každým herním kolem je třeba postavit si co nejlepší raketu z mnoha rozdílných částí. Musíte si vybrat, zda budete mít velkou posádku nebo hodně děl, zda chcete mít rychlou loď nebo spoustu štítů, a to ani nemluvím o bateriích nebo skladišti, bez kterého jen těžko naložíte nějaké zboží...

Zajímavý je především způsob stavby. Probíhá totiž současně, všichni hráči se najednou perou (podle jistých pravidel :-)) o ty nejlepší kartičky, které se hodí přesně do té vaší lodi. Jakmile nějakou kartu přeci jenom ukořistíte, můžete jí zahodit nebo použít, ale jakmile jí použijete, už musí zůstat na svém místě. Přesně v tu chvíli najdete kartu lepší :-)

Samotná hra se pak skládá z několika kol pozitivních nebo negativních událostí, které obvykle z vaší lodě ukusují jednotlivé dílky (meteory, piráti, ...). Jak to tak bývá, máte pouze omezení zdroje (posádku, baterie, skladiště), takže je třeba přemýšlet, jaký štít zapnout teď, co si můžete dovolit ztratit, zda vás neohrozí přesun posádky do jiné lodě apod. Na konci kola se ocení to, co z vaší lodě zbylo a jede se do kola dalšího.

Pokud máte zájem o skutečně netradiční strategii z vesmíru, která baví dospělé, děti i dospívající, nemluvě o hráčích PC her, pak jsou Galaxy Truckers vynikající volba!


Vytvořeno: 23.10.2007.  Recenze hry: Thurn und Taxis Hodnocení:
Sympatická hra
Na Poštovním kurýru se mi asi nejvíce líbí, že je také pro dva hráče a že v něm prakticky není možné škodit. Sice si můžu vzít kartu, která by se mohla hodit soupeři, ale nedochází k ničení budov apod. Hra je zajímavá i ve více lidech, i když pak se logicky ke slovu dostává více náhoda neboť nabízené karty se během jednoho kola několikrát zcela změní. I tak lze volit mezi několika možnostmi, z nichž jenom jedna je ta nejlepší. Doporučuji.


Vytvořeno: 08.02.2007.  Recenze hry: Halali! Hodnocení:
Jednoducha hra ke krbu
Idealni rychla hra pro dva hrace, ktera se hodi na horskou chatu ke krbu a vinu. Pokud chcete neco delsiho na dlouhe zimni vecery, vemte si s sebou jeste jine hry.


Vytvořeno: 08.02.2007.  Recenze hry: Merry Men of Sherwood Hodnocení:
Bohatym brat a chudym taky?
Dalsi povedena hra Vladi Chvatila predstavuje svou verzi o vzniku legendy o zbojnikovi, kterym bohatym bral a chudym snad daval. Zde spise berete, ale to neznamena, ze si neuzijete legraci. Hra je zabavna i pro mene zkusene hrace, protoze ma lehce pochopitelna pravidla, neni dlouha a kazde kolo nejspis vyhraje nekdo jiny. Nahoda take hraje jistou roli, coz neznamena, ze nelze taktizovat, treba s tim, kdy je vyhodne jit do vezeni a kdy za to lup nestoji. Diky tomu, ze hra vysla jakymsi "samizdatem" hernich nadsencu, nema super drahe karticky jako nektere nemecke hry, ale zato je zabavna a levna.


Vytvořeno: 08.02.2007.  Recenze hry: Puerto Rico Hodnocení:
Nejaky nedostatek?
Tezko najit nejaky nedostatek na tak vyvazene hre jako Puerto Rico, kde ma kazdy tah svuj dopad a kazda chyba je po zasluze potrestana. Snad jen mala rada zacinajicim hracum - nezapominejte na velke budovy, ktere ve finale mohou zamichat celkovym poradim. Jinak se musim pridat k ostatnim, moc pekna hra.


Vytvořeno: 18.10.2004.  Recenze hry: Bang! Hodnocení:
Ja nejsem šerif!
Přiznám se, že strategie spočívající pouze v blafování mě neuchvacují, ať už jde o jakýkoliv typ her, tedy ani v případě této nepovedené karetní náhrady za známou hru Na mafiány. Hra, kde bez ohledu na schopnosti hráče, lze vypadnout již v prvním kole prostě není pro mě.


Vytvořeno: 12.06.2003.  Recenze hry: Metro Hodnocení:
Postavte si svoje "áčko", "béčko" i "céčko"
Nezvykle vysoká krabice s podtitulem „Paris, 1898“ nebsahuje ani historickou simulaci strojvedoucího metra, ani sadu kolejí a výhybek pro složitou stavbu, ale na pochopení jednoduchou a docela zábavnou hru až pro šest hráčů, kterou si jistě rychle oblíbíte.

Po otevření krabice naleznete herní plán, dvoustránkový manuál, šest karet a figurek pro hráče, 60 kartiček připomínajících pexeso, 61 barevně odlišených dřevěných vagónků a můžete se pustit do hraní. Cílem hry není ani tak prohánění vagónků po plánu, ale stavění nejdelší možné trati pomocí kartiček se symboly kolejnic. Kombinací, jak umístit čtyři různě zatočené koleje na jednu kartičku je hodně a kombinací, jak takové kartičky umístit na herní desku, ještě víc. Přesto do sebe koleje vždy „zapadnou“, takže jednou se musí každá cesta uzavřít a spojit tak dvě stanice, odkud na cestu vyrazí dosud odpočívající vagónky a posunou tak hráčovu figurku o odpovídající počet políček.

Možná to vypadá, že každý dosažený bod je k dobru a skutečně lze takto po určitou dobu udržovat náskok, ale výhodnější je budovat co nejdelší trať využíváním již postavených kolejišť. Vytvoření dlouhé tratě pochopitelně trvá delší dobu, během které na vás budou útočit ostatní, ale ani vy se nemůžete pořád soustředit jen na stavbu vlastních tratí. Stále je třeba sledovat osatní hráče a bránit jim v zamýšleném postupu. Věřte mi, že není tak jednoduché sledovat všechny možné trasy pěti spoluhráčů, propočítávat možné body pro každou kombinaci a ještě přemýšlet o svém postupu. Tohle není domino!

Základem úspěšné strategie je rozhodnutí, zda prodlužovat „svou“ trať, nebo naopak znemožnit soupeři prodlužovat tu jeho. Ale nezapomeňte, že z každé trati, kterou pečlivě budujete pro svůj vagónek si pouhým připojením kolejí může váš soupěř udělat trať „svoji“. Nedojde tak ke srážce vlaků, protože koleje vedou vždy jedním směrem a na kartičce se míjejí, pouze někdo šikovnější využije již hotové trasy, aby se na ní napojil. Postavené koleje, které ještě nevedou do cílové stanice, jsou tak pro všechny hráče hrozbou i výzvou zároveň.

Čím více lidí hraje, tím je podle mě i zábavnější a zapeklitější, ale méně strategická. Není totiž čas orientovat se na rychle měnícím plánu a dlouhodobě kalkulovat s počtem zbývajících vagónků svých soupeřů. Čím více vagónků vám zůstane ke konci hry, tím máte větší šanci napojit se na delší trať a tím získat víc bodů. S ubývajícím počtem volných polí i kartiček téměř pokaždé ovlivníte trasu i několika vagónků a je velmi důležité, komu body připíšete a koho o ně připravíte. Právě v posledních minutách se totiž rozhoduje o vítězi.

V základní hře se kartičky pokládají ve směru šipek na plánu, ale podle mě je zábavnější varianta s libovolnou orientací nebo ta, kdy má každý v ruce dvě karty, ze kterých si může vybírat. Obě varianty prohlubují taktické možnosti a také pobaví, až vás základní verze omrzí. Pravidla se lehce naučíte i bez znalosti neměckého jazyka pomocí obrázků na krabici a pak už nezbývá než pilovat taktiku.

Jednoduchá a přitom promyšlená hra v sobě skrývá velký počet kombinací, různé herní principy brání snadnému okoukání a spád hry je atraktivní také pro přihlížející. Náročnost není nijak závratná a pokud nepromýšlíte všechny varianty jako Kasparov, stihnete ještě ovlivňovat ostatní hráče, popíjet (ne)alkoholické nápoje nebo třeba hlídat mladší sestřičku. Jedinou nevýhodou je absence distributora v Čechách a pro našince vysoká cena, zapříčiněná zejména cenou dřevěných figurek. I přes tento nedostatek je Metro dobrá volba!

Recenze vyšla na http://zabava.atlas.cz


Vytvořeno: 12.06.2003.  Recenze hry: El Grande Hodnocení:
Král a intrikáni
Strategická hra “El Grande” s podtitulem “Král a intrikáni” se odehrává ve Španělsku 15. století, ale nemusíte se hned děsit nějakého naučného výletu do evropské historie. Ta autorům posloužila jen jako kulisa pro rozpoutání netradičního boje o území na hracím plánu!

Při hře se vžijete do role jednoho ze španělských šlechticů, bojujících o moc v každé z devíti provincií: Galii, Katalánii, Valencii, Grenadě a dalších. Hra začíná rozlosováním území, kde bude vystavěn rodný “castilo”, tedy hrad každého šlechtice. Toto území je velmi důležité, neboť přidává body svému pánu, pokud si na tomto poli v průběhu hry udrží nejvyšší vliv. Vliv hráčů v provinciích určuje počet tzv. “caballeros”, znázorněných pomocí dřevěných kostiček. Ty reprezentují nižší šlechtu a jejich armádu pod vaším velením, kterou lze přesouvat a doplňovat podle pokynů na tzv. akčních kartách, jež se obměňují každé kolo. Na nich lze najít např. pokyn pro přesun caballeros nebo hradu, obodování vybraného území, vetování předchozí akce apod. Důležitým prvkem ve hře je král, jehož přítomnost zcela omezuje pohyb caballeros v provincii, na druhou stranu hráči s největším vlivem přináší bonus. Jednou za tři kola se provádí součet bodů a vítězem je ten, kdo jich má po devátém, posledním, kole nejvíc.

Zatímco se každý hráč snaží získat co nejvíce bodů pro sebe a zároveň co nejméně pro soupeře, musí počítat s omezenými zdroji. Jedním z nich je počet caballeros, který se určuje podle pořadí hráčů v daném kole. První hráči na tahu dostávají méně caballeros, které mohou umístit na plán, ale mají výhodu při výběru akčních karet. Ti další mají k dispozici o něco více caballeros, ale zase mají omezený výběr akčních karet, poslední hráč z pěti už nemá výběr žádný, respektive musí vzít za vděk poslední kartou. Základem strategie je tedy vhodná volba pořadí ve hře podle akčních karet nabízených v daném kole.

Na první pohled složitá pravidla se lze rychle naučit, ale mnohem déle trvá vypracovat si dobrou strategii. Je nutné dobře sledovat všechny akční karty, přestože každý hráč může zahrát jenom jednu z nich, ale kvalitním plánováním lze využít i karet, které zahrají jiní. Každá akce totiž může ovlivnit počet caballeros a tím i bodů, které hráč získá při dalším bodování. Někdy se vyplatí spíše vyrovnat stav caballeros, než se snažit získat převahu, protože pak se o body se soupeřem dělíte. Jindy je jednodušší zaútočit na soupeřovo domácí pole s hradem, a tak ho donutit stáhnout se z vámi vytipovaných území.

Pokud máte dobrou paměť, šikovným trikem je přesouvání caballeros do věže, což je samostatná provincie na ostrově, kde jsou caballeros skryti před zraky hráčů a lze je přesunout až těsně před bodovacím kolem. Právě tyto “zálohy” mohou situaci překvapivě zvrátit. Některá území znamenají méně bodů než jiná, a tak se na první pohled ani nevyplatí o ně bojovat. Na druhou stranu, někdy je lepší několik dobře obsazených méně atraktivních provincií, než nelítostný boj o tu nejlepší, kde se caballeros protihráčů doslova mačkají. Jak vidíte, hra nabízí skutečně nepřeberné množství variant i pro zkušené stratégy.

El Grande určitě vyžaduje jistou dávku přemýšlení a drobet strategického talentu, ale po jedné či dvou partiích přejde do krve i méně zkušeným hráčům a stane se zábavou na dlouhé hodiny. Velký hrací plán, spousta dřevěných kostiček, akční karty a hlavně spousta zábavy jistě stojí za trochu peněz. Všem stratégům s modrou krví vřele doporučuji!

Recenze vyšla na http://zabava.atlas.cz


Vytvořeno: 12.06.2003.  Recenze hry: Java Hodnocení:
Rozdělte si rýžová pole na ostrově Java
Hráči se snaží panenský ostrov rozdělit a posléze ovládnout budováním měst, jejichž obyvatelé pak oslavují sklizeň z okolních rýžových polí. Města lze zakládat pomocí karet, jejichž tvar je odvozen od herní plochy – nejčastěji se jedná o tři spojené šestiúhelníky a dále vzácnější karty složené ze dvou, případně jen jednoho šestiúhelníku, kterých má každý velmi omezený počet. Tyto karty pak na plánu představují města, rýžová pole, chrámy a zavodněné plochy. Právě o města se ve hře Java povede krutá bitva.

Na začátku všeho v tomto případě nebylo slovo, ale vesnice. Teprve postavením chrámu vzniká město, které hráčům přináší body. Každé město má totiž jistý počet obyvatel, který roste přikládáním dalších karet se symbolem domorodých chýší. Čím větší město, tím více bodů pro toho, kdo v něm uspořádá slavnost. Pořadatel ale zároveň musí splňovat jednu podmínku – být ve městě přítomen na nejvyšší možné pozici. Ano, jednotlivé žetony lze stavět také na sebe, čímž vznikají roztomilé kopiie terasovitých rýžových polí, jak je známe z exotických zemí Tichého oceánu.

Vždy existuje nepřeberné množství kombinací, kam je možné přiložit další kartu, ale jen některé z nich vám přinesou okamžitý bodový užitek. Někdy je vhodnější obsazovat nejvyšší posty v již vybudovaných městech svých protihráčů namísto zakládání nových osad, protože na konci hry proběhne ještě velké bodování, kdy rozhoduje právě “výšková” pozice hráčů. Mnou doporučená startovní strategie spočívá ve stavění vodních rezervoárů, které nejsou obodovány na konci, ale představují rychlý bodový zisk do začátku. Navíc tak předejdete situaci, kdy podobný rezervoár postaví někdo jiný, protože počet “vodních” šestiúhelníků je omezen.

Pozor si také dávejte na speciální karty, kterých má každý hráč pouze několik, a proto si je obvykle schovává na závěr hry. S nimi je možné zamíchat závěrečným bodováním, neboť umožňují takové “podpásovky”, jako rozdělení vetších měst na menší, s tím že bodována zůstává pouze část s chrámem, což nemusí být ta, ve které se nachází vaše firgurka. Překvapení skrývají, zejména s blížícím se závěrem, také akční tokeny, které má k dispozici každý hráč. Jejich jednorázovým použitím hráči získávají tahy navíc.

Šíře možností od zakládání vesnic, přes rozvíjení chrámů až po dobývání “vyšších” pozic ve městech, dělá hru poměrně komplexní, a tím pádem náročnou. Průběh obvyklé partie se skládá spíše z tichého dumání hráče na tahu a hlasité diskuze ostatních, kteří se snaží hájit svoje zájmy. Protože každý tah změní velký kus hracího plánu, jen těžko lze plánovat dlouhodobá strategická rozhodnutí. Přesto ve hře nevítězí náhoda, ale pouze taktika a kombinační schopnosti. Pokud máte dvě hodiny času (po naučení pravidel stačí 1-1,5 hodiny) a hlavně se necítíte vyčerpáni po perném dni ve škole, Java vám zvedne náladu a promaže vaše mozkové závity. V případě, že se chcete spíš bavit, než přemýšlet, sáhněte třeba po rychlém Metru.

I když je Java chytlavá a zábavná, je také celkem obtížná a pro nezasvěcené možná i nudná. Věřím ale, že jakmile je přemluvíte k první partii, už budou promýšlet strategie pro další hru!

Recenze vyšla na http://zabava.atlas.cz


Vytvořeno: 12.06.2003.  Recenze hry: Carcassonne Hodnocení:
Jednoduchá, rychlá a zábavná!
Pravidla jsou více než jednoduchá. Hra nemá herní plán, ten tvoří hráči přikládáním rozličných kartiček k prvnímu základnímu kameni. Na kartách jsou obrázky měst, rozličné cesty a křižovatky, které je třeba smysluplně pokládat na “stůl”, ovšem kromě návaznosti na již vybudované území je třeba mít na paměti také vlastní prospěch.

Body nezískáváte za budování, ale za strategické obsazování budoucích ploch. Zní to složitě, ale hraje se to jednoduše. K dispozici máte několik dřevěných “poddaných”, jejichž úkolem je zaujmutí vhodné pozice. Svého panáčka totiž můžete postavit do města, na cestu, do kostela, nebo na louku a při závěrečném bodování tak za něj získat cenné body, čím větší město nebo delší cesta, tím lépe.

Body ale chtějí uzurpovat i ostatní hráči, takže se snaží vaše cesty “ukončit” dříve, než vytvoříte transsibiřskou magistrálu, dobývají se do vámi založených měst a okupují vaše louky. O bodech pak rozhoduje počet poddaných na daném území, které ale nesmíte po plánu nijak přesouvat. Pouze v případě dokončení stavby v průběhu hry se k vám figurka vrátí, ostatní zůstávají ve hře do umístění poslední kartičky, kdy dojde k závěrečnému bodování.

Díky svižnosti hry stihnete za večer několik partiček a za čas se jistě naučíte v duchu počítat, kolik ještě zbývá “křižovatek” a “kostelů bez cesty”. Až vás základní verze omrzí, web výrobce vám nabídne více než deset variant a zdarma dalších dvanáct kartiček s řekou, protékající mezi městy. Koupit si můžete oficiální rozšíření s novými kombinacemi, katedrálou a rybníky až pro šest hráčů a registrovaní uživatelé hrají online turnaje!

Jednoduchá hra nepotrápí unavenou mysl, ale pokud chcete zvítězit, musíte překonat vlastní lenost, naučit se kombinovat a zlepšit si základní matematiku. Nepřítomnost herního plánu je výhodou pro hráče turisty, podpora výrobce zase pro ty, kterým základní verze nestačí. Ať už patříte do kterékoliv skupiny, v Carcassonne se stanete středověkými architekty často a rádi!

Recenze vyšla na http://zabava.atlas.cz


Vytvořeno: 12.06.2003.  Recenze hry: Osadníci z Katanu Hodnocení:
Osídlete nově objevený ostrov!
Když v roce 1995 spatřila světlo světa krabice s nápisem Die Siedler von Catan, právem získala ocenění Spiel des Jahres a pozornost hráčů v celém Německu. Brzy následovalo vydání mnoha variací včetně i čistě amatérských rozšíření, vznikly verze pro PC a Osadníky po internetu hrají jenom v Německu tisíce lidí. Více o tomto fenoménu a také pozvánku na letošní Mistrovství České republiky najdete v tomto článku.

Hru uvádí jednoduchý a přitom přitažlivý příběh: Za devatero horami neznámé moře omývá břehy ostrova Katan, na jehož pláže právě dorazili první průzkumníci, kteří se snaží o nadvládu nad cennými zdroji surovin. První osadníci staví první vesnice a s postupným rozšiřováním obydleného území dochází k prvním střetům o nadvládu nad celým ostrovem.

Hrací plán, představující ostrov Katan, se skládá z hexů, což jsou šestiúhelníkové destičky, které možná znáte nejen z počítačových strategických her. Právě absence pevného hracího plánu umožňuje neuvěřitelnou variabilitu při sestavování ostrova, a tím i variabilitu poloh zdrojů surovin. Náhodné sestavení hexů na začátku hry určí, kde se bude pěstovat obilí, kde se budou pást ovce, kde se těží dřevo, kde se láme kámen a kde budou páleny cihly. Tvar hexů umožňuje strategicky umístit vesnice na hranici tří polí, v tom nejlepším případě tedy i tří zdrojů surovin. Vesnice na okraji ostrova sice sousedí pouze se dvěma hexy, ale nabízejí nezanedbatelnou výhodu v podobě přístavů, kde lze směňovat jednotlivé suroviny.

Tyto suroviny pak lze použít pro stavbu cest, najímání rytířů a rozvoj vesnic na města. Z toho vyplývá, že strategické umístění vesnic zásadně ovlivňuje celý průběh hry. Kromě snahy sousedit svými vesnicemi se všemi surovinami je třeba ještě přihlédnout k prvku náhody. Jaké hexy v daném kole vynáší suroviny, totiž určuje hod kostkami. I když náhodu přímo ovlivnit nelze, šikovným umístěním vesnic lze prvek nejistoty dobře eliminovat. Každý hráč může počítat se zákony pravděpodobnosti, a tudíž očekávat, že čísla 6 nebo 8 padají více než třeba 2 nebo 12, takže je výhodné budovat vesnice právě v okolí čísel, která padají nejčastěji.

Na hře je také hezké to, že vesnice nelze ničit. Ostrov lze osídlovat pouze šikovnou výstavbou a budováním obchodních cest, které jsou potřeba k přemísťování surovin. A zde přichází na řadu další vynikající herní prvek – obchodování mezi hráči. Pokud se některému z hráčů nedostává surovin, může se s konkrétní poptávkou obrátit na ostatní. Ti na oplátku nabízí, jaké suroviny jsou ochotni směnit. Zde lze uplatnit dvě strategie – buď se snažíte měnit bez omezení to, co je právě potřeba, nebo lépe zbudujete cestu k nejbližšímu přístavu a měníte se “zahraničím”. Nenahráváte tak svým soupeřům, ovšem takto směněné suroviny bývají dražší.

Neméně zajímavým prvkem ve hře je zloděj. Pokud na kostkách padne číslo sedm, hráč na tahu může pohnout černou figurkou zloděje na některý z hexů, a tak zamezit produkci na tomto poli. Zároveň o několik surovin okrade hráče, jehož vesnice s postiženým hexem sousedí. Jako obranu si lze najímat potulné rytíře, kteří zloděje z vašeho hexu vyženou. Figurka zloděje potrápí každého hráče a někdy může i dočasná nevýhoda zamezit ve vítězství.

Hra končí, pokud jeden z hráčů získá nejméně deset bodů. Body přináší každá vesnice nebo její rozšíření – město. Město kromě více bodů přináší zejména výhodu ve vyšších výnosech z okolních polí. Další body lze získat za postavení nejdelší cesty, vybudování armády s největším počtem rytířů nebo za speciální bonusové karty.

Nenáročná pravidla, slabý prvek náhody a strategické možnosti lákají jak začínající hráče, tak ostřílené harcovníky deskových her. A i když nemáte touhu stát se profesionálním Osadníkem, jistě uvítáte množství klubů, které sdružují hráče všech věkových kategorií a rozdílných zkušeností.

Recenze vyšla na http://zabava.atlas.cz



Vytvořeno: 12.06.2003.  Recenze hry: Proroctví Hodnocení:
Hra pro všechy, kterým v žilách koluje krev dávných hrdinů
Hráči představují hrdiny, kteří procházejí zpustošenou zemí, konají hrdinské skutky, posilují mysl i tělo a shánějí mocné zbraně a magické předměty. Na výběr máte z deseti postav, mj. hraničářka, paladin, zaklínačka, žoldák nebo druid. Každá z nich vládne jinou dovedností, hraničářka je dobrá v boji, naproti tomu mystik využívá sílu vůle.

Díky získávání zkušenosti lze každou postavu cvičit v bojových i nebojových dovednostech, takže jen na hráči záleží, kterým směrem se postava bude vyvíjet a jaké předměty může používat. Trénování postav je nejen zábavné, ale také důležité pro vítězství. Jedině dostatečně silná postava se může odvážit do astrálních sfér, aby démonům vyrvala dávné artefakty. A věřte, že sféry hlídají krvežížnivé bestie se zvláštními schopnostmi, kterými dokážou potrápit i dobře vyzbrojeného odvážlivce.

I přes možnost rozvoje výběr postavy do značné míry určuje herní strategii. Síla totiž udává zároveň počet životů a je-li postava zraněna, ztrácí nejen život, ale je i slabší, dokud se nevyléčí. To je velmi důležité zejména u soubojů s více nepřáteli, jako je třeba smečka vlků. Může se stát, že počáteční jasná převaha končí bojem o holý život. Podobně se zachází s magenergií, kterou určuje síla vůle. Sešle-li postava kouzlo, které ji stojí dva magy, její vůle bude o dva nižší, dokud si magenergii nedoplní. Ani nejsilnější hrdina tak není nezranitelný a je třeba dobře vážit síly před každým soubojem.

Kromě síly a vůle hráč bojuje o zlato a zkušenost. Za ně si potom kupuje nejrůznější předměty a učí se dovednosti a kouzla. Mezi obyčejnými předměty najdeme svitek teleportace nebo dřevěnou palici, mezi vzácné a dražší předměty patří ostnatý štít, svitek přání nebo sekera šílenství. Zatímco palice je jednoduchá zbraň, meč samobij lze pomocí magenergie “nabíjet” a zvýšit si tak útok až o další tři body. Takový meč je pak nebezpečný i v rukou relativně slabého druida, na druhou stranu, zvěd meč samobij zpočátku nevyužije naplno. Nic mu ale nebrání si tréninkem magenergii zvýšit.

Každé kolo začíná náhodnou událostí a umístěním příšer, které hrdinové na své pouti mohou potkat. Hráči tak vidí, jaká kouzla se lze naučit v magické věži a jaké příšery na svých cestách potkají, ale protože na každém poli jsou dvě karty, z nichž jedna je lícem dolů, nikdo si nemůže být jistý tím, zda na skryté kartě narazí na obřího štíra nebo naleziště diamantů. Zatímco příšera většinou zaútočí a hrdinovi nezbývá, než se pustit do boje, událost obvykle nabízí bonusy k vlastnostem a předměty. Pamatujte ale, že nic není zadarmo!

Podle situace na plánu hráč volí cíl své cesty. Někdo chce koupit zajímavou zbraň, ale k tomu potřebuje peníze, někdo touží po účinném kouzlu, ale nejprve musí získat dostatek zkušenosti. Někdy mají hráči zájem o stejný předmět, ale pouze rychlejší ho získá. Pokud má hráč zájem o předmět v cizím vlastnictví, může se pokusit ho vybojovat. Každá postava v boji používá předměty a kouzlí, takže boje jsou vyčerpávající a rozhoduje každé kolo. Postava, která prohraje pak musí odevzdat jeden ze svých předmětů nebo ztratit život.

Účelem putování je zlepšování postav, získávání zbraní a předmětů a cvičení těla a mysli. V běžném boji s nestvůrami je zapotřebí síly, ale inteligentní bytosti a ostatní postavy mohou bojovat pomocí vůle. Boj vůlí má vždy přednost před bojem silou, ovšem navázat duševní kontakt není jednoduché a ten kdo boj vůlí vyvolá, musí zaplatit určité množství magenergie, čímž vlastně sníží své šance v boji. Vyvolat souboj vůlí je tak výhodné jen tehdy, je-li vůle postavy o hodně vyšší než vůle soupeře.

Když se hráč rozhodne, že postava je dostatečně silná, vkročí do některé z astrálních sfér. V nich se utká s těmi vůbec nejsilnějšími nestvůrami ve hře a pokud je porazí, získá jeden z pěti artefaktů. Zde se projeví, kdo se opravdu dobře připravil, neboť i vítězství nad astrální bestií postavu natolik oslabí, že se i s drahocenným artefaktem stane snadnou kořistí soupeřů. Na druhou stranu, artefakty jsou velmi mocné, a tak jejich majitelé získají převahu. Dlouhé otálení ostatních tak může vést k prohře.

Vítězem se stane majitel čtyř z pěti artefaktů. Stává se, že hráči dobudou všech pět artefaktů, ale nikdo nemá čtyři. V tom okamžiku nastává závěrečný boj – hrdinové spolu bojují navzájem, přičemž poražený odevzdá vítězi artefakt. Kdo nemá žádný artefakt, z boje vypadne.

Hrou Proroctví jsem strávil hodně času, a přesto mě stále láká množstvím možností, jež nabízí. Mohu hrát jiné postavy, soustředit se na jiné schopnosti a zvolit odlišnou taktiku. Díky silné orientaci na vývoj postav je hra zábavná během celé herní doby, neboť i ty neslabší postavy se mohou vypracovat a naopak i ty nejsilnější těžce narazit. Díky komplexnosti pravidel a množství událostí hra “nepustí” i po mnoha dohráních.

Recenze vyšla na http://zabava.atlas.cz


Vytvořeno: 12.06.2003.  Recenze hry: Clans Hodnocení:
Jakou moc získá váš klan?
Nejprve se podívejme na hrací plán. Najdeme na něm hory, pláně, lesy, pole a jezera. Zatímco jezera tvoří přirozené překážky pro rostoucí populaci, všechna pevninská políčka jsou obsazena drobnými chatrčemi v barvách jednoho z klanů. Vždy pět políček složených například ze dvou polí, jednoho lesa a jedné hory tvoří region. V každém regionu musí hráči před začátkem hry rozmístit pět chatrčí, tedy jednu od každého klanu, ale jejich rozestavění je zcela náhodné. Těchto regionů je ve hře celkem dvanáct, takže začínáme se šedesáti chatrčemi. Protože jejich poloha je v regionu náhodná, může se stát, že spolu sousedí dvě i tři chatrče stejné barvy, což bývá příčinou tahanice o vliv.

Tahanice probíhají doslova taháním jednotlivých figurek po plánu za splnění následujících pravidel:

Posunovat lze pouze všechny chatrče z jednoho políčka najednou.
Posunovat lze pouze na políčko s nejméně jednou chatrčí, nelze tedy posunovat na uvolněná prázdná políčka. Sedm chatrčí již nelze posouvat, ale je možné k nim chatrče přidávat. Cílem je vytvořit co největší množství co největších vesnic s co největším vlivem mého klanu. Jednoduše se to řekne, ale hůř provádí!

Vliv klanu se totiž projeví až ve chvíli, kdy vznikne vesnice. A vesnice vznikne tak, že chatrče již nelze nikam posunout, ani žádnou chatrč posunout k ní. V podstatě tak vznikne “ostrůvek civilizace” obklopený prázdnými políčky. Nyní se spočítá, kolik chatrčí má takto založená osada a všechny zúčastněné klany získávají počet bodů rovný počtu chatrčí. Ale takto se všechny klany posunou stejně, kde je výhoda? Nezapomeňte, že vesnice složená třeba ze dvou červených chatrčí posouvá jenom červeného. Na druhou stranu jen o dva body a navíc přijde o možnost “svézt” se s nějakou větší osadou, protože počet červených chatrčí je omezený.

A navíc je tu ještě pravidlo o hádce: Pokud se v některé vesnici nachází všech pět barev, jsou ještě před bodováním z vesnice zapuzeny všechny barvy zastoupené pouze jednou chatrčí. Pokud se vám např. podaří založit vesnici se dvěma modrými, jedním žlutým a jedním červeným žetonem, dostanou všechny zúčastněné barvy čtyři body. Pokud by se k vám ještě přidali dva zelení a jeden černý, pak by se před bodováním vystrnadila žlutá, červená a černá barva a čtyři body by získali pouze modrý se zeleným. Ale kdo je zelený?

Jedním ze zábavných prvků Klanů je, že nikdo z hráčů neví, kdo hraje za jakou barvu, neboť barvy jsou vylosovány tajně. Protože jsou vylosovány také náhodně, nikdo nemůže “připravit” hrací plochu ke své výhodě, protože prostě nevíte, která barva klanu na vás vyjde. Dalším zábavným doplňkem je pátá barva. Hrát mohou maximáně čtyři hráči (a ve čtyřech je také nejzábavnější), takže pátou barvu hraje “duch” a celou hru tak dumáte, jestli náhodou nevyhrává právě tento “nehrající kapitán”. I nejlepší z hráčů tak může skončit druhý.

Možnost odhadnout, kdo za jakou barvu hraje, nám dávají epochy. Epoch je pět a každá z nich jeden typ políček zvýhodňuje a druhý naopak. Pokud tedy vidíte, že někdo posunul modré na právě výhodný les, asi hraje za modré. Ale možná se jenom snaží oddělit soupeře od svých červených, aby je neposunul na nevýhodná skaliska. Epochy končí s pevně daným počtem osad, takže se může stát, že vaši početnou osadu už už mířící k bonusovému lesu zastihne změna na dobu, která přeje polím. Hra končí postavením dvanácté osady.

A to je vlastně všechno. Úplně na konci se odhalí, kdo za koho hrál, započítají se poslední bonusy a klan v čele pelotonu na bodovací dráze je první. Bude jednoho z vás nebo “duchův”? Hra je jednoduchá k pochopení, a přitom dostatečně variabilní, netrvá dlouho a pobaví i víckrát po sobě a navíc je skladná na cesty. Co víc si může pravěký obyvatel chatrče přát!

Recenze vyšla na http://zabava.atlas.cz


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |