Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Bunda

Telefon: 724591557
Místo, kde hraje pravidelně: Praha / Praha 4
Místo, kde hraje občas: Praha / Praha 5
 
Další informace: Můj přirozený sklon ke hravosti bohužel obvykle nenachází odpovídající odezvu v rodinných kruzích, takže touto cestou pátrám po jiných možnostech, jak své choutky ukojit :-) Zvládám Osadníky (i karetní), Tikal, Carcassone, Risk, scrabble, Citadelu, Agricolu, Puerto Rico, Vládce podzemí a Člověče, nezlob se :-) ale nebráním se rozšiřování svých hráčských obzorů. Takže jestli vám někdy bude chybět někdo do partie, když budu mít čas, rád se zapojím. B.


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Agricola Ano Mám a nechci prodat
Agricola: Balíček Č Ano Mám a nechci prodat
Agricola: Balíček Ő Ano Mám a nechci prodat
Agricola: Rozšíření Ano Mám a nechci prodat
Agricola: Sedláci z Blat Ano Nemám ale chci koupitNehodnoceno
Carcassonne - základní hra Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne: Hostince a katedrály (1. Rozšíření) Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne: Kupci a stavitelé (2. rozšíření) Ano Nemám a nechci koupit
Citadela Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu Ano Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu: Historické scénáře II: Trója & Velká čínská zeď Ano Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu: Karetní hra Ano Mám a nechci prodat
Puerto Rico Ano Mám a nechci prodat
Risk Ano Mám a nechci prodat
Scrabble Ano Mám a nechci prodat
Tikal Ano Nemám a nechci koupit
Vládci podzemí Ano Mám a nechci prodat


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Bunda je k dispozici celkem 1 recenzí.

Vytvořeno: 24.03.2010.  Recenze hry: Dungeon Lords Hodnocení:
Není špatné být někdy zlý
Celé dny vás v práci či ve škole, doma nebo ve společnosti nutí, abyste byli milí, vstřícní, ochotní, poctiví, slušní, prostě pozitivní. Protože s poctivostí, jak známo nejdál dojdeš. (Chachacha, řekli by lidé z Ministerstva dungeonů). A vy přitom máte strašnou chuť být ale mega zlí, zchladit si žáhu na všech těch kladných hrdinech, premiantech třídy, pracovních údernících. Vydejte se v Vlaaďou Chvátilem do temného podzemí, vybudujte si svou undergroundovou říši a v pravou chvíli to těm kladným hrdinům natřete.
Právě to je asi na Vládcích podzemí oproti jiným hrám zvláštní. Tady nezvítězí dobro. Respektive, pokud dobro zvítězí, VY jste prohráli… Novinka, která se dere na špičku českého žebříčku stolních společenských her, stojí na poutavém a vtipném příběhu, netradičním pojetí, sice rozvětveném, ale snadno pochopitelném herním principu a na dramatičnosti do poslední chvíle. To vše v hezkých kulisách a s kvalitně vyvedeným materiálem.

Herní komponenty
Co asi každému padne do oka hned po rozbalení krabice s novou hrou, je její provedení. V případě Vládců je podle mne výborné. Hrací desky, centrální plán, plán roku i Vzdálené kraje mají hezkou grafiku, krásně „zlé“ jsou karty příšer, hrdinové jsou už na první pohled pěkní syčáci. Tvrdý karton je bytelný, papírové karty s pastmi, bojem atd. vypadají rovněž kvalitně, impové jsou roztomilí a krev nádherně červená. Majitel nemá pocit, že by byl za své peníze nějak ošizen. K provedení mám jen dvě drobné připomínky: symboly jednotlivých úkonů na centrálním plánu trochu zapadají v pestrobarevné ploše s řadou jiných prvků a především začátečník (než si zvykne na rozmístění) je musí trochu hledat. Otázkou na dlouhodobější pozorování je, zda se překládané části herních plánů časem neprošoupou ve švech. Zatím se tváří, že ne, tak snad jim to vydrží… Co mi chybělo, byly nějaké sekce v krabici, či alespoň baterie pytlíčků, protože komponentů je dost a pokud si je předem roztřídíte, ušetříte spoustu času s přípravou hry.

Pravidla a herní mechanismus
Už dlouho jsem se při čtení pravidel hry (možná vlastně ještě nikdy) tak nepobavil. Na druhou stranu, ani tak se mi nepovedlo, že bych vše okamžitě pochopil. Hra je totiž velmi košatá na možnosti a varianty a teprve herní praxe vám ukáže, že se opravdu není čeho bát (tedy s výjimkou paladina, že…). Průběžná konzultace s pravidly je přinejmenším v několika prvních partiích naprostou nezbytností. Což ovšem rozhodně není na závadu. Komplexnost hry a variabilita možností je totiž zárukou, že vás Vládci jen tak neomrzí. Každá partie je totiž jiná a u všech se zaručeně zapotíte. Za pozitivní prvek považuji cvičné bitvy, ve kterých si můžete osvojit logiku vedení boje, a pak také fakt, že je možné začít s o něco lehčí variantou a teprve po nabytí určitých zkušeností přejít na hardcore (osobně jsem zvědavý, jak s obtížností zatočí předměty, k jejichž použití stále chybí česká pravidla).
Herní mechanismus je v podstatě jednoduchý a pokud se budete držet návodu na plánu roku, nemůžete na nic zapomenout. Hra sama ale rozhodně jednoduchá není. Partie má čtyři fáze, dvě budovací a dvě bitevní. Pomocí tří služebníků si postupně zabíráte zvolené úkony (posíláte je do „práce“ podobně jako třeba v Agricole) a získáváte tak zdroje (peníze, jídlo, odpustky atd.). A za pomoci tlupy průběžně najímaných impů se snažíte vystavět co nejlepší zázemí a co nejlépe se připravit na nevyhnutelný boj s hrdiny, kteří se houfují u dveří. Pak se s nimi servete (vy ne, ale najaté příšery a duchové za pomocí důmyslných pastí – ale oni taky umí být pořádně úskoční, přičemž válečník, zloděj, kněz a čaroděj umí každý něco jiného). Načež se totéž opakuje ve druhém roce, akorát budování je intenzivnější a hrdinové ještě hrdinnější (ovšem i vy si můžete zaplatit vypečenější strašidla). A aby toho nebylo málo, musíte si pohlídat, abyste najaté ovečky měli z čeho uživit a jednou za rok řádně zaplatit daně z činnosti. K tomu musíte kalkulovat jak s protihráči u stolu, tak hlavně se silou hrdinů, pročež to, jak velcí „šmejdi“ na vás vtrhnou, můžete ovlivnit lavírováním na stupnici zla. Kdo je zlý přespříliš, tomu se do čela hrdinné družiny postaví udatný paladin a s tím je už pěkná polízanice… Je toho prostě hodně, co musíte během hry zvládnout ohlídat. Člověka to naštve, když si třeba připraví geniální plán, jak družinu hrdinů přiotráví při nastražené hostině, a když dojde do tuhého, zjistí, že na její uspořádání nemá dost jídla…
Další zvláštností hry je, že po celou dobu vlastně nesoupeříte s lidskými protihráči, ale právě s hrdiny, potažmo s ministerstvem dungeonů, které vás chce sedřít z kůže. Každý hráč si totiž buduje své vlastní separátní královstvíčko a možnosti, jak si škodit navzájem, jsou omezené. Obvykle škodíte vlastně jen druhotně tím, že si pro sebe budujete co nejvýhodnější pozice. (Jedinou výjimkou ve škodění je vlastně hra o dvou hráčích, kdy plánujete poslední akci i za nehrající barvy a tam pak máte při dobrém úsudku velkou pravděpodobnost zablokovat soupeři pro něj výhodný tah, aniž by to nějak přímo prospělo vám). Uškodit vám v podstatě může jen vaše vlastní chyba v úsudku, a to když si usmyslíte provést nějaký úkon, ale ten mezitím před vámi obsadí cizí služebníci. „Bezkontaktní“ systém hry ale vůbec není na úkor interaktivity, protože i tak (či spíš právě proto!) musíte bedlivě sledovat, co mají v plánu ostatní spolu/protihráči. Chyby či podcenění situace totiž tahle hra jaksi neodpouští. Je také naprosto spravedlivá v tom, že se pořadí nasazování služebníků do akcí plynule mění. Náhoda je omezena na minimum spočívající v nalosování hrdinů, událostí, nabídky příšer a místností, bojových karet a v pokročilejší verzi i zvláštních událostí (opravdu hnusné kousky!). Což jsou vesměs věci, na které máte dost času se připravit.

Závěrečné bodování
S lidskými protihráči se vlastně utkáte až při závěrečném zúčtování. Boduje se prakticky všechno, uspěje ten, kdo byl jak šikovný v budování, tak lstivý v boji. Tady se předchozí chybičky projeví a každá zbytečně pobořená chodba či místnost, uprchlý hrdina či ztracené jídlo mrzí dvojnásob. Partie přibližně rovnocenných hráčů jsou totiž naprosto vyrovnané, rozhoduje opravdu každý bod, každý udělený titul. Navíc tím, že bodování probíhá jen jednou, na samém konci, a je tak komplexní, obtížně se předem odhaduje, jak na tom kdo je. Prostě drama až do konce.
Za výhodu považuji i fakt, že hry je stejně dobře hratelná ve dvou, třech či čtyřech hráčích. Samozřejmě, že čím víc hráčů u stolu, tím je průběh napínavější, ale i ve dvou je to skvělá zábava a dokonce si dovolím tvrdit, že právě hra v páru umožňuje hráči ještě víc taktických možností než ostatní varianty. Shrnuto a podtrženo: jsem vážně nadšený a můžu jen doporučit všem, kteří si chtějí lámat hlavu a být aspoň chvíli v životě opravdu zlí. U mě jasných pět hvězdiček z pěti!


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |