Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Rubic(k)

Rok narození: 1972
Místo, kde hraje pravidelně: Praha / Praha 9
Místo, kde hraje občas: Praha / Praha 3
 
Další informace: Doma hrajeme tak často, jako jinde sledují televizi, to jest v ideálním případě denně. Prakticky se dostaneme ke hře zhruba 2-3x za týden - hodně času trávím(e) v práci. Děti a dům potřebují také nějakou režii a tak se kromě Deskohraní na žádnou herní akci nedostaneme. Pokud zbyde času v noci, vyskytuju se tady: http://www.brettspielwelt.de/HallOfFame/SpielerInfo/SpielerInfoGames/?spielerName=Rubic


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
6 bere! Ano Mám a nechci prodat
7 divů světa Ano Mám a nechci prodat
Abalone Ano Mám a nechci prodat
Activity Kompakt (cestovní) Ano Mám a nechci prodat
Agricola Ano Mám a nechci prodat
Agricola: Rozšíření Ano Mám a nechci prodat
Amos český Ano Mám a nechci prodat
Bang! Ne Mám a nechci prodat
Bláznivá křižovatka Ano Mám a nechci prodat
Blokus Duo Ano Mám a nechci prodat
Caesar & Cleopatra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne - řeka I. Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne - základní hra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Hostince a katedrály (1. Rozšíření) Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Kupci a stavitelé (2. rozšíření) Ano Mám a nechci prodat
Citadela Ano Mám a nechci prodat
Citadela -temná země Ano Mám a nechci prodat
Cronberg (Bonobo Beach) Ano Nemám a nechci koupit
Dáma Ano Mám a nechci prodat
Dobyvatelé vesmíru Ano Mám a nechci prodat
Dominion Ano Mám a nechci prodat
Dominion - Intriky Ano Mám a nechci prodat
Dominion: Pobřeží Ano Mám a nechci prodat
Dostihy a sázky Ne Mám a nechci prodat
Dračí poklad Ano Mám a nechci prodat
Farmáři Ano Mám a nechci prodat
Fazole Ano Mám a nechci prodat
Jenga Ano Mám a nechci prodat
Jungle Speed Ano Mám a nechci prodat
Le Havre Ano Mám a nechci prodat
Mamma Mia! Ano Mám a nechci prodat
Mariáš Ano Mám a nechci prodat
Marrakech Ano Mám a nechci prodat
Mastermind Ano Mám a nechci prodat
Město duchů Ne Mám a nechci prodat
Metro Ano Nemám a nechci koupit
Mořeplavci Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Karetní hra Ano Mám a nechci prodat
Paris Paris Ano Mám a nechci prodat
Pilíře Země Ano Mám a nechci prodat
Poštovní kurýr Ano Mám a nechci prodat
Puerto Rico Ano Mám a nechci prodat
Quarto! (Classic) Ano Mám a nechci prodat
RoboRally Ano Mám a nechci prodat
Sáčky s pepřem Ne Mám a nechci prodat
San Juan Ano Mám a nechci prodat
Sankt Petersburg Ano Mám a nechci prodat
Scrabble Ano Mám a nechci prodat
Šachy Ano Mám a nechci prodat
Šestiměstí Ano Mám a nechci prodat
Tantrix Ano Mám a nechci prodat
Tikal Ano Mám a nechci prodat
Trans America Ano Mám a nechci prodat
Vikingové Ano Mám a nechci prodat
Viva il Re! Ano Mám a nechci prodat
Vládci podzemí Ano Mám a nechci prodat
Yspahan Ano Mám a nechci prodat


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Rubic(k) je k dispozici celkem 4 recenzí.

Vytvořeno: 30.06.2008.  Recenze hry: Agricola Hodnocení:
Pozor návykové!
Recenzí na tuto hru bylo napsáno požehnaně, alespoň já jsem jich bez přehánění tolik četl v češtině i angličtině, než konečně lokalizovaná verze hry zakotvila minulý čtvrtek na čestném místě naší ludotéky. Zakotvila tam právem, je to prostě výborná hra. Psát o ní další recenzi by bylo stejně zbytečné, jako psát recenzi na láhev výborného vína vypitou ve skvělé společnosti. Protože dokud nezkusíte sami, těžko si představíte jak je skvělá, stejně mi neuvěříte, že je návyková a nepochopíte, že i ve Vašem obýváku může nastat tak skvělá atmosféra.
Od Uwe Rosenberga u nás doma známe už dvě velmi dobré hry: Mamma Mia a Bohnanza - obě jsou postavené na dobrém nápadu a matematickém modelu převlečeném do stravitelného tématu, prostě jednoduchost a logika. Teď ještě přidejte spoustu strategie a dostanete takovou pecku, jakou je Agricola. Agricolu můžu jednoznačně doporučit ostřílenějším hráčům a potvrzuji, že narozdíl třeba od Pilířů (které při hře ve dvou pokulhávají) nebo od Puerto Rica (které bez úprav pravidel ve dvou nefunguje vůbec), je Agricola vyvážená při jakémkoliv počtu hráčů (tedy, v pěti jsme to zkusit nemohli, ale karty jsem už nastudoval). Líbit se bude těm, kdo si oblíbili Caylus, Sankt Petersburg, Puerto Rico, Pilíře Země, San Juan - s těmito hrami má několik společných prvků, odlišností je ale také spousta, takže o redundanci by bylo smrtelným hříchem mluvit. Unikátní je zejména komplexní systém bodování, ve kterém se hledí na vyváženost a který Vás nutí při každé hře reagovat na aktuální situaci a vývoj partie, čehož důsledkem je opakovatelnost hraní a dokážu si představit tři naprosto odlišné partie sehrané během jediného večera.
Pravidla jsou také trochu komplexnější, takže první hra ve třech hráčích zabarala tři a čtvrt hodiny. Další partie už se pohybují okolo avizovaných 30-ti minut na jednoho hráče, spíše malinko méně. Kromě času a spoluhráčů budete při hraní potřebovat i hodně prostoru, herního materiálu je opravdu hodně už při rodinné verzi a při "normální" verzi ještě o něco víc.


Vytvořeno: 28.12.2004.  Recenze hry: Caesar & Cleopatra Hodnocení:
čím déle hrajete, tím lepší se zdá
Někde v těchto místech k dispozici bývala, a nyní o kousek níže stále ještě je, páně Piškuntálova recenze. Ta pro mě byla prvním impulzem, abych se o „Caesara a Cleopatru“ začal více zajímat a nakonec si i tuto karetní hru pro dva hráče pořídil.
Rozhodně nelituji, ale úplně jednoduché to také nebylo: po jedenapůlměsíčním čekání a pátrání (za obé děkuji České poště) jsem konečně v ruce držel balík s kýženými rozměry a kýženým obsahem především.
Po zahození obalu na mě vykoukla sympatická krabice, ve které jsem našel tři balíčky karet a pravidla v českém a německém jazyce. Pravidla jsou relativně stručná a přehledná, přesto jsme narazili na pár bodů, které by se daly vysvětlit dvěma způsoby – v této situaci jsme se spoléhali na instinkt a na rady, které jsme zdarma a bez prosení získali od Piškuntála a Mirka Enžla. Obecně pak pro C&C platí, že vyzkoušení více variant pravidel škodit nemůže, alespoň se hra tak brzy neohraje.
Karty jsou graficky velmi dobře zpracované a jsou hubené, aby se jich na stůl vešlo více vedle sebe. Kartám patriciů nelze nic vyčítat, ale akční a především pak vlivové karty by mohly být různorodější, případně obsahovat i nějaký ten kratší textík, aby se podpořil a vytvořil „příběh“.
Tím jsem se dotýkám jedné nepříjemné záležitosti: člověk, tedy průměrný hráč za jakého sám sebe mám, musí použít notnou dávku imaginace, aby se vžil do příběhu, o jehož základ se hra opírá. Ta krásná přirovnání, ty krásné citáty a formulace najdete totiž jen v Piškuntálově recenzi – na kartách i v návodu chybí. Srovnávám-li historickou předlohu s obrazem mé zadumané manželky, kterak vytahuje kartu s obrázkem kobry a se slovy „na čtyřku“ s ní ťuká kamsi do mých vlivových karet, nemůžu se ubránit myšlence, že celý příběh by šel do rámce herního mechanismu zapracovat lépe a hra by si pak našla cestu k více fanouškům.
Poslední negativní záležitostí pro mě je způsob kladení otázek důvěry. Těchto karet je málo a ať míchám jak míchám, vždycky si dokážu zajímavou kartu namíchat nahoru nebo dolů, podle toho jak se mi to zrovna hodí. Snažím se tomu poctivě vyhnout tak, že karty s otázkami důvěry mícháme postupně nastřídačku oba. Tento postup je víceméně nutný, protože orgie bývají nepříjemně často a tak jednu nebo obě karty „orgie“ vylučujeme ze hry.
Hru si naplno užijete už po dvou třech partiích, když se dostanete do obrazu a víte co vás může potkat. Velkým plusem je, že hra nezabere celý večer (teď srovnávám s karetními osadníky) a můžete si ji zahrát dvakrát i třikrát za sebou. Od toho jsme však rychle ustoupili: po rozpačitém začátku se i u nás stali C&C srdeční záležitostí a vítěz první partie odmítá podstoupit riziko prohry v partii další a vychutnává si vítězství „na plná ústa“.
Caesar a Cleopatra jsou hrou, kterých moc není. Cest k vítězství a strategií vede více, vliv náhody se tu bohužel uplatňuje v docela podstatné míře. Proto váhám a uděluji jim 3,5 - 4 body – určitě to není hra pro každého.
Závěrem bych rád poděkoval Piškuntálovi, Mirkovi Enžlovi, Martě Kelnerové a Jaromíru Kovaříkovi za pomoc, rady a inspiraci.
BTW: Kdopak ze čtenářů ví, jak to vlastně tenkrát v tom Egyptě dopadlo?


Vytvořeno: 26.10.2004.  Recenze hry: Osadníci z Katanu: Karetní hra Hodnocení:
Obchod, budování a podrazy na Katanu
Karetní osadníky už vlastním celý rok a mám za sebou zhruba 35 partií. Dost bylo napsáno o kvalitě herního materiálu, kráse grafiky a jednoznačnosti pravidel, připojuji se k předchozím kritikům s tvrzením, že z tohoto pohledu se hře nedá téměř nic vytknout.
Karetní osadníci jsou budovatelskou hrou pro dva hráče a to je její výhodou, ale současně i slabinou: hry na podobném principu bývají určeny nejméně pro tři hráče (a zpravidla platí, že čím více hráčů tím více zábavy). Karetní Osadníci mají systém dobývání surovin velmi dobře funkční i ve dvou hráčích (a pouze ve dvou hráčích), ale o výměně surovin nebo obchodu se spoluhráčem (nebo protihráčem?) v pravém slova smyslu nemůže být řeč. Tento obchodní aspekt je ve hře nahrazen budováním obchodní a vojenské síly v podobě flotil, budov a rytířů, přičemž existuje několik cest a strategií jak získat převahu nebo jak škodit a co nejvíce zkomplikovat život svému soupeři. Věřte, že o dramatické zvraty není nouze a často je zapotřebí svou strategii přizpůsobit aktuálnímu vývoji hry. A to je velmi velké plus.
A nyní něco ke slabinám hry. První měsíc jsme hráli osadníky prakticky denně. Pokud hru vezmete vážně jako my a snažíte se soustředit a nedat svou kůži lacino, velmi rychle zjistíte, že jedna hra karetních Osadníků zabere celý večer. To by samo o sobě nevadilo, ale ta náhoda v podobě kostek! Po některých partiích máme pocit, že to byl ztracený čas a mohli jsme hrát kostky bez budování katanské civilizace. Odhaduji, že náhoda rozhoduje o výsledku jedné ze šesti partií. Další nevýhodou může být, že rozmýšlení nad tahem zabírá někdy dost času. V takovém případě se Váš soupeř nudí a zapíná hudbu, v horším případě televizi což nutně degraduje požitek z hraní.
Každá hra se ohraje, pokud ji hrajete příliš často. To byl i náš případ, jednoho dne se nám zkrátka zazdálo, že jsou si všechna utkání příliš podobná. Kdyby tak bylo možno dokoupit ona rozšíření, která vyšla v Německu... rázem by byl počet variant o něčem jiném. Samozřejmě vím, že vydání rozšíření není legrace a je to investice, která se může zúročit pouze při dostatečném potenciálu trhu, tedy až se prodá dostatek „základních“ karetních Osadníků. Přitom je ještě nutno počítat, že ne všichni jsou do hraní takoví nadšenci jako čtenáři tohoto webu (Přesto věřím, že se to jednoho dne podaří a držím Albi palce).
Kvalita resp. hratelnost Osadníků se projevuje i tím, že se k nim vracíme a hrajeme je zhruba jednou za tři týdny. Ještě další dva dny po partii pak obvykle diskutujeme varianty a strategie, co jsme měli udělat nebo naopak udělat neměli. Na Osadníky si zaručeně vzpomenete a zatoužíte si je zahrát pokaždé, když ve zprávách uslyšíte o osadnících z pásma Gazy nebo Palestiny.


Vytvořeno: 24.09.2004.  Recenze hry: Abalone Hodnocení:
Výborná snadno naučitelná strategie
Abalone je výborná hra a tak mě už delší dobu dráždí absence recenze a pozitivního hodnocení... Abalone svým žánrem spadá do skupiny abstraktních strategií - je to takový nepříliš vzdálený příbuzný šachu, dámy, go, quarta, piškvorek..., ale svoje místo na výsluní mezi moderními společenskými hrami by podle mého názoru mít mělo.
O co v Abalone jde? Cílem je vytlačit šest soupeřových koulí z šestiúhelníkové hrací plochy, při dodržení několika málo základních pravidel. Mezi ně patří axiomy typu: během jednoho tahu hráč může pohnout maximálně třemi svými koulemi a to jedním směrem. Při tlačení soupeřových koulí musí mít "tlačící" hráč "přesilu" - tedy pomocí tří svých koulí může přetlačit jednu nebo dvě koule soupeřovy, pomocí dvou svých koulí může přetlačit jednu kouli soupeřovu. Tah nelze vynechat…. Během tahu jednoho z hráčů se tedy může pohnout od jedné do pěti koulí… všechny se však posunou stejným směrem a pouze o jedno políčko.
Nezní to hrozně, že ne? A pokud ano, při názorném předvádění se to napraví. Svým kamarádům jsem pravidla vysvětlil během dvou minut. Pravidla jsou jasná, stručná a v češtině – obsahují i popis základních strategií. (např. Divide et impera – tedy rozděl a panuj)
Hra je výborná jako duel a na zajímavosti graduje při hře více hráčů… Abalone lze totiž hrát i ve třech ( tři samostatní hráči), čtyřech (dva páry) a šesti hráčích (tři páry nebo dvě trojice). Do hry pak vstupuje další oživující prvek: při tlačení lze použít i spoluhráčovi koule, pohyb však musíte začínat koulí vlastní.
Hra samotná obsahuje 1) hrací desku plastovou (je levnější a černá) nebo zajímavě dřevěně vypadající (světlé dřevo, dražší) s výstupky vedoucími koule žádaným směrem, 2) pravidla, 3) sadu bílých a černých koulí. K pravidlům ani desce nelze mít poznámky ani výtky. Koule samotné lze jedině pochválit, jsou relativně těžké, příjemné na omak a při posouvání vydávají zajímavý, příjemně znějící zvuk. Rozehraná partie na stole zabírá místa „tak akorát“.
Abalone se vyrábí i v cestovní neboli mini verzi, ta mi však do oka nepadla. Představa maximálně dvou hrbících se hráčů nad „prakticky ničím“ se mi nezdá dostatečně důstojná. Naopak impozantně musí vypadat verze, o které jsem slyšel kdysi v jedné prodejně na Karlově náměstí v Praze 2: jedná se o dřevěné Abalone (deska i koule) s téměř metrovou hrací deskou za bezmála 25.000Kč. Takovou sumu bych za žádnou hru nedal, ale de gustibus non es disputandum.
Hra si zaslouží pět hvězdiček proč jí je tedy nedávám? Mám k ní dvě výhrady: 1) je to strategie takže podobně jako v šachách vyhrává ten lepší, dokola a dokola – což někomu (např. mojí manželce) může vadit 2) zajímavá hra více hráčů je možná až po zakoupení dodatečných sad koulí. Nad jejich kvalitou jsem se už rozplýval výše, navíc koule v rozšiřujících sadách bývají mramorované a nádherně zbarvené. Jedna sada však stojí okolo 150-ti Kč, což hru v šesti lidech dosti prodraží.
Každopádně, až někdy navštívíte prodejnu Albi nebo Billard Centrum, věnujte pozornost černé šestiúhelníkové krabici. Kdo koupí, určitě litovat nebude.


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |