Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Piškuntál

Místo, kde hraje pravidelně: Praha / Praha 1
 
Další informace: Nejradši mám strategické hry s historickým pozadím.


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Caesar & Cleopatra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne - základní hra Ano Mám a nechci prodat
Dostihy a sázky Ano Mám a nechci prodat
El Grande Ano Mám a nechci prodat
Go Ano Mám a nechci prodat
Klany Ano Mám a nechci prodat
Knížata florentská Ano Mám a nechci prodat
Labyrint Ano Mám a nechci prodat
Labyrinth mini Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu Ano Mám a nechci prodat
Risk Ano Mám a nechci prodat
Scrabble Ne Nemám a nechci koupit
Tikal Ano Nemám ale chci koupit


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Piškuntál je k dispozici celkem 3 recenzí.

Vytvořeno: 08.04.2004.  Recenze hry: Caesar & Cleopatra Hodnocení:
Nemá moc konkurence

Na začátek bych uvedl, že opravdu nemám rád nekriticky oslavné recenze s každou nově rozbalenou krabicí ani pětihvězdičková hodnocení pro každou hru, která se mi líbí. Ještě jsem to neudělal ani jednou. Jenže tady prostě musím.

C&C přitom není ta má nejoblíbenější ani není hrou z těch nejlepších. Obecně vzato. Jenže zde se jedná o hru čistě a jen pro dva a jako taková nemá moc konkurence. Takže vyniká.

Především má atmosféru. Není to žádná abstraktní tahačka jako Šachy, Dáma, Pylos či Abalone. Přitom nad konkurenty z opačné strany, tím myslím úpravy pro dva hráče takových veleher jako Portoriko, Knížata, Osadníci, Carcassonne, vč. Clans (viz recenze hry na tomto webu) vyniká plnou hratelností. Opravdu Vás vtáhne do děje, a to zvláště, hraje-li muž za Casara se ženou alias Cleopatrou. Natolik, že hlášky, které tvrdí muziku, Vám vypadnou z úst, ani se nenadějete. Jinde se musíte docela nutit nějak opepřit abstraktní neatraktivitu, tady na Vás manželka poštve kobru zcela nenuceně. Vy naopak s přehledem chladíte egyptské vášně výroky typu „ano, jsem rád, že nejvyšší adil uznává názor mého filozofa, že méně je někdy více, pročež se, milá dámo, samozřejmě v našem sporu přiklání spíše na mou stranu“.

Hra je pokaždé jiná. Nikoliv hracím plánem, ale průběhem, což je důležitější. (Zde bych upozornil na kontrast s jednotvárností tolik vychvalovaných Osadníků). A chce to myslet. V C&C musíte, chcete-li vyhrát: Myslet na více tahů dopředu („kdy si budu moct dovolit donutit toho křivohubýho censora konečně říct, komu nadržuje?“), zvažovat stále se měnící pravděpodobnost („na orgiích byli minule, teď už toho senátora ta politika snad bude zajímat“), vybírat z mnoha různých možností – z rolí („aktivně či pasivně?“) či z balíčků karet („mám nějak moc otevřenou partii, chtělo by to zamlžit; na kdy jsem si nachystal tu rošádu?“) či z různých patricijských skupin („u těch pratorů mi jde sice o všechno, ale hlas quastora bych měl skoro zadarmo“) či z toho, zdali dáte přednost utajení nebo síle („mám na toho chlípnýho senátora poslat tajně jednoho gigola nebo mu veřejně daruji dva otroky?“), blafovat („ta jediná karta rubem nahoru tě ale vůbec nemusí zajímat, je to jen otrok, uvidíš!“ nebo „ty se mi o toho adila nějak moc zajímáš!“), k vítězství přitom nevede jediná strategie (jako u těch Osadníků univerzální hesla stavět cokoliv, kdykoliv můžu! a obsadit ty nejčervenější čísla!, ale tady – přestože jde o každou hlavu – musíte třeba i umět vzdát souboj o patricia, po kterém jste dosud pásli).

Z toho vyplývá, že hru si vychutnají strategicky i takticky zdatní hráči. Ovšem často se stává, že chladný kalkul Casarův rozbije jedno prosté elegantní gesto jeho protihráčky...

Té vychvalované variabilitě trochu škodí, že karty jedné hodnoty jsou všechny stejné (oproti takovému Bangu, kde máte třeba karty typu Mancato či Bang! v několika provedeních), ale patricijové už pak mají každý jiný ksicht i jméno (velká škoda, že autoři nezachovávají přísnou historickou formu latinských jmen, ale zase je sranda). Ale to vše nakonec není zas tak důležité, na ztotožnění se s rolí ani na skvělosti grafiky to neubere.

Nevadí tu němčina (protože Němci se – narozdíl třeba od Italů – chovají k latině s respektem). Pravidla jsou neuvěřitelně jednoduchá, přičemž zbytečně neabstrahují uvažování. Dále je tato hra, tím, že je čistě karetní, snadno přenositelná. K těm kartám obecně: zde princip karet nepředstavuje ani tak náhodu (i když taky trochu), ale spíše utajení.

Hra jako by byla stvořena pro partnerské páry. Tedy – ona je pro ně přímo stvořená. Je tu silný mužský a na druhé straně ženský aspekt, a to především graficky akcentovaný. Zde mohu jen litovat, že se nepodařilo autoru hry prosadit Mars a Venuši i do schématu akčních karet. Oba totiž ve hře umějí  to stejné. Přitom styl hry přímo svádí k tomu, aby Casar spíše jakoby silou armády rušil Kleopatře karty (Úder, Hněv Bohů), zatímco Kleopatra by pak svým uměním kalila vodu (špión, vyzvědač, rošáda). Nu, škoda. Zde si hráč upraví pravidla těžko přetěžko, musel by přemalovat karty.

Koupit či nekoupit? Bezpochyby ano, chybí-li Vám v repertoáru neabstraktní hra pro dva, a obzvláště potřebujete-li se nějak zabavit s partnerkou ve chvílích samoty :o) A nemusíte mít profesionální zájem o starý Řím jako já. Chytne to každého.

Užívate-li ovšem stolních her spíše ve společenství přátel nebo hráváte s různými partnery, cizími tak, že to mezi vámi přirozeně nejiskří, rozhodně ne. Nevyužili byste největší kouzlo hry.

Předpokládám ovšem zájem při variantě první, takže hře dávám plný počet hvězdiček. Druhou eventualitu ignoruji. Na konec ještě malá nápověda pro Casary: Váš velký jmenovec se na počátku své politické kariéry stal jak quastorem, tak i pratorem. Zkuste to během hry využít k vhodným narážkám. :o)



Vytvořeno: 17.03.2004.  Recenze hry: Osadníci z Katanu Hodnocení:
Názor zkušeného Nekatanáře
Těžko se vzdoruje davu nadšených obdivovatelů...
ale já mám na Osadníky vlastní názor, docela kritický.
1. Je tam opravdu velký podíl náhody. Ta se dá trochu eliminovat tím, že člověk nerozestaví plán náhodně, ale s rozmyslem tak, že vyloučí, aby se vedle sebe objevila šestka dřevo s osmičkou jílem, přístav na obilí těsně vedle dvou polí s obilím atp., takže se tam neobjeví místa, která dají tomu, kdo je v úvodu zabere, téměř jistotu vítězství. Ale pořád: je tu ta KOSTKA! Přitom hlavní strategie zní: obsazovat pole č. 6 a 8, protože tato čísla padají nejčastěji. Přesněji: Mají padat nejčastěji... Ten nejschopnější, kdo se téhle strategie dokáže nejvíc držet, bývá často zklamán. Přitom zůstává, že jsou místa zaručeného zbohatnutí. Protimluv? Divné? Katan!
2. Hra je jednotvárná. Nestačí mi, že je plán pokaždé jiný. To je mizivá výhoda. Daleko důležitější je, že vždy zvítězí ten, kdo prostě nejvíc staví. Jinak řečeno ten, kdo ví, co je právě třeba udělat. A to je pořád to stejné: stavět a občas si vzít bonuskartu... Jakékoliv strategické plánování do budoucna je omezeno na to, kudy povedu cestu. Což není tak těžké, protože málokdy mám na výběr mezi srovnatelnými variantami. Ideálně Osadníky hraje ten, kdo se v každém tahu rozhodne pro to, co je pro něj nejlepší právě v tom daném okamžiku. Budoucnost zaručena.
3. Nedá se škodit soupeřům. Ne, že bych si liboval v tom, že dělám z protivníků hromádky rosolu, ale je v tom opět to zjednodušení: rozhoduji se jen podle toho, co vyhovuje mně. Na soupeře beru ohled opět jen v tom vedení dálnic. Zloděj? Ale nepovídejte. Celou hru skáče po dvou třech nejúrodnějších polích. Tomu říkám kontrování. :o(
4. Hra je hrozně, ale příšerně zprofanovaná. Většině to ovšem nevadí, ale ten, kdo je v hrách tak trochu sběratel, to jen tak nepřekousne.
5. Většina rozšíření je jen trik, jak z lidí dál tahat prachy. Viz bod 4. Na hře jako takové nic moc nezmění, o nějakém apgrejdu nemluvě, jen ji zatraktivní a dál "zhodnotí" komerčně. Viz bod 4. (Proč jsou stále dokola "vylepšovány" jen Osadníci a Carcassonne? Že by byly tak špatné? :o)
6. Soutěže v Osadnících? Uhodnete, že s tím, co jsem napsal v bodech 1. až 3. se nemůžu než smát.

Katanářům zdar! Neušlapte mne ve frontě v Tescu!


Vytvořeno: 17.03.2004.  Recenze hry: Clans Hodnocení:
Úprava pro dva
Původní verze pravidel je sice zajímavá, dá se tu mluvit o jakémsi strategickém myšlení (i když se bez něj dá obejít – viz předešlá recenze ve smyslu "stačí tahat"), ale to pravé, ty pravé "šachy" začnou, až když hrají dva – ovšem s mírnou úpravou pravidel:
Každý si tajně vylosuje DVĚ barvy: jedné se bude snažit maximálně pomáhat, druhé maximálně škodit. Na konci se totiž výsledné body získají z rozdílu své "plusbarvy" a "mínusbarvy" (při hodně velké nešikovnosti anebo díky schopnému partneru, který vás správně odhalí a jde proti vám, se tak můžete dostat i do mínusu), samozřejmě doplněný ještě o prémiové body.
Přináší to dvojí plus: Za prvé se ve hře posílí princip utajení a blafování: nejde vám totiž ani tak o to, odhalit soupeřovy dvě barvy (víte totiž dvě svoje, takže už zbývají jen tři možné), ale především musíte správně určit, která je jeho "plusová" a která naopak, abyste mu ještě nepomáhali! Za druhé tím, že se umožnila hra ve dvou, máte větší vliv na dění na hracím plánu, takže se zde více projeví vaše strategické schopnosti. Jinak řečeno: Zkažení plánovaného tahu odsunutím figurky vám může provést jen jeden protivník.
Znova opakuji: to jsou teprve ty pravé šachy! A s legendou, která vás vtáhne do děje líp než ty šachy samotné.


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |