Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Kadaver

Rok narození: 1983
Místo, kde hraje pravidelně: Moravskoslezský kraj / Ostrava


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Agricola Ano Mám a nechci prodat
Agricola: Rozšíření Ano Mám a nechci prodat
Arkham Horror Ano Mám a nechci prodat
Arkham Horror Expansion: Curse of the Dark Pharaoh Ano Mám a nechci prodat
Arkham Horror rozšíření: Dunwich Horror Ano Mám a nechci prodat
Arkham Horror: The King in Yellow Expansion Ano Mám a nechci prodat
Bang! Ano Mám a nechci prodat
Blue Moon City Ano Mám a nechci prodat
Caylus - karetní hra Ano Nemám a nechci koupit
Citadela Ano Mám a nechci prodat
Citadela -temná země Ano Mám a nechci prodat
Dorn Ano Mám a nechci prodat
Graenaland Ano Nemám a nechci koupit
Královské rošády Ano Mám a nechci prodat
Kutschfahrt zur Teufelsburg Ano Mám a nechci prodat
Město duchů Ano Mám a nechci prodat
Mykerinos Ano Mám a nechci prodat
Notre Dame Ano Mám a nechci prodat
Osadníci z Katanu: Karetní hra Ano Mám a nechci prodat
Pán Prstenů Ano Mám a nechci prodat
Pilíře Země Ano Mám a nechci prodat
Puerto Rico Ano Mám a nechci prodat
Řím Ano Mám a nechci prodat
Říše Snů Ano Mám a nechci prodat
San Juan Ano Mám a nechci prodat
Sankt Petersburg Ano Nemám a nechci koupit
StarCraft: The Board Game Ano Nemám a nechci koupit
Střelené kachny Ano Mám a nechci prodat
Šestiměstí Ano Mám a nechci prodat
Vikingové Ano Nemám a nechci koupit
Zooloretto Ano Mám a nechci prodat


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Kadaver je k dispozici celkem 2 recenzí.

Vytvořeno: 16.01.2008.  Recenze hry: Zooloretto Hodnocení:
Hra se zvířátkama? To si děláš srandu, ne? To fakt chceš hrát?
Podobné hlášky padaly, když jsem poprvé hru navrhnul před naší hráčskou skupinkou. Naštěstí jsem se ale nedal (poháněn dvěmi hrami, které jsem stihl před tímto návrhem zahrát s přítelkyní a kamarádem) a prosadil si svou. Rozbalili jsme tedy pěkně vypadající krabici s pandičkou a začali se připravovat na hru ve čtyřech hráčích.
"Tak tady máme čtyři náklaďáky," přičemž se na mě ostatní skepticky dívali, jestli už jsem se náhodou opravdu nezbláznil, když už kousky dřeva považuju za náklaďáky.
Nedal jsem se ale jejich pohledy zdeptat a pokračoval jsem: "Jaké zvířátka se vám nelíbí? Plaměňáci, velbloudi, leopardi, sloni, pandy, opice, zebry nebo klokani?" Na tvářích mých spoluhráčů se zračilo znechucení a jako bych z jejich očí četl: "To opravdu nemyslí vážně, že budeme hrát hru se zvířátkama." Opice se setkaly s největším opovržením (osobně nevím, co proti nim měli), tak pro tuto hru putovaly zpátky do krabice.
"Zbytek tilů je třeba zamíchat a tady porozkládat do libovolně velkých kupek. Jenom jedna kupka má mít 15 kousků a na ni se pak položí tady tenhle červený nesmysl," rozdával jsem rozkazy, abych to všechno nemusel dělat sám. "Jo, a ještě ty kulaté kousky dejte bokem, to jsou mláďata."
Každému hráči jsem dal vlastní hrací plochu, na které se vyjímala jeho objemná stodola s pár výběhy kolem, rozšiřující výběh se sice někteří snažili nenápadně otočit, ale mé oči byly bystré. "Ještě každý dostane dva zlaťáky a můžeme začít." (Zlaťáky? No dobře, tak jsem trochu ovlivněný svými oblíbenými RPGčky. Penězům už skoro ani jinak neříkám :-) )
"V každém tahu může hráč udělat jednu ze tří akci," začal jsem bryskně vysvětlovat pravidla. "Buď můžete vzít jeden tile z libovolné hromádky, kromě té s tím červeným kolečkem, a dát ho na libovolný náklaďák, nebo si můžete vzít nějaký neprázdný náklaďák k sobě a vyložit si ho do své zoo, a nebo si můžete zaplatit nějakou placenou akci. Blbé je, že když si vezmete náklaďák, tak do konce kola už nehrajete a kolo končí až si vezmou náklaďáky všichni. Tak si dobře rozmyslete, kdy si ho vezmete, protože když ukládáte zvířátka, tak se musíte řídit pár zajímavými pravidly. Do každého výběhu můžete dát jenom jeden druh zvířátek a to navíc jen tolik kousků, kolik se vám tam vleze. Pokud se vám nějaké zvířátko z náklaďáku nikam nevleze, musí jít holt do stodoly a to nechtějte vědět, co vám takový slon nadělá ve stodole. Navíc můžete v náklaďáku dostat prodejní stánek (tož, to musí být též dobrý jeřáb ten náklaďák), který si taky umístíte na příslušná místa v zoo, a nebo se nad vámi smilují všichni svatí a na náklaďáku vám přivezou bednu plnou zlatých cihel (které ve skutečnosti mají hodnotu jednoho zlaťáku). Těžce vydělané penízky pak můžete použít na různé šílené přesuny zvířat ve vaší zoo, nákup zvířat ze stodol jiných hráčů nebo si můžete rozšířit svou zoo o další výběh, což se rozhodně hodí."
Obočí mých spoluhráčů se při vysvětlování pomalu začala zvedat z nedůvěřivého mračení v zájem, asi začali pomalu chápat, že i s celkem jednoduchými pravidly bude tato hra obsahovat spoustu zajímavých taktických rozhodnutí a nebude to taková primitivnost, jakou původně očekávali. Usmál jsem se a dodal: "A to ještě netušíte, že se vám tam budou ty zvířata množit. Když totiž dáte do stejného výběhu samce a samici, tady to vidíte označené na těch tilech," ukazoval jsem jim samce a samice opic, které jsme před hrou vyřadili, "tak se vám ihned vygeneruje dítě." Od té doby jsem tímto slovním spojením proslulý. No co, já jsem hrdý na to, že jsem informatik, a u nás se budou děti zásadně generovat :-)
„Na konci hry se to pak všechno spočítá, nejdůležitější je, abyste měli plné nebo skoro plné výběhy a pokud nemáte, tak je dobré u nich mít stánek. Na druhou stranu je zase blbé, když vám zůstanou nějaká zvířata ve stodole, to se pak celkem prodraží,“ uzavřel jsem svůj stručný výklad a nastala hra. Zezačátku všechno pozvolně probíhalo, nikdo si s ničím nedělal hlavu, ale po pár kolech už začalo přituhovat a to si každý jo rozmýšlel, co bude dělat, a bezhlavá hra se změnila na taktickou bitvu o každý jediný náklaďák, ať už v něm bylo cokoli. Když tam prostě zbyly náklaďáky, ze kterých se hráči nehodil ani jeden, tak začal uvažovat, který vzít, aby co nejvíce uškodil. Nakonec to dopadlo těsně ale spravedlivě... Vyhrál jsem :-) Další hra na sebe ale nenechala ani chvilinku čekat a i ti nejzarytěšjí odpůrci zvířátek nad ní spokojeně pomlaskávali.

Dosti ale už rozebírání, zkusím to stručně shrnout pro ty, které ty moje povídačky odradí. Zooloretto je velmi příjemná rodinná hra s překvapivou taktickou hloubkou, která začíná pozvolně, ale postupně se zvyšuje intenzita rozmýšlení, jestli si ten náklaďák už vzít s nižším ziskem i ztrátou a nebo počkat na lepší zisk, ale riskovat, že vám ho někdo „vylepší“. Graficky je hra pěkně provedená a vše funguje tak jak má. Hratelnostně je na tom velmi dobře a hrát ji je vždycky zábava (zkoušeli jsme ji ve 3 až 5 hráčích). Rozhodně se nedivím, že se v německých oceněních umístila tak vysoko.


Vytvořeno: 13.01.2008.  Recenze hry: Blue Moon City Hodnocení:
Město modrého měsíce je v troskách! Pojďme ho společně znovu vystavět!
Cílem této hry je vystavět Město modrého měsíce (no nezní to lépe než Blue Moon City? :-) ), které bylo rozvráceno válkou mezi jednotlivými rasami obývajícími svět, ve kterém se nachází. Jednotlivé rasy našly přec i jen po válce společnou cestu a pokouší se vystavět dávné město do jeho původní krásy a slávy. Nejlepší architekti jednotlivých ras se sesedli k jednomu stolu a spojili svá rozdílná umění, aby sestavili návrhy všech významných budov města. Každá rasa má však svůj vlastní náhled na architekturu i samotné stavění, takže jen řemeslníci dané rasy znají tajemství své výstavby.

Hra probíhá na plánu sestaveného z jednotlivých políček náčrtků budov, po kterém se hráči pohybují a podle karet, které mají na ruce, mohou pomáhat s výstavbou města. Jako odměnu za postavené budovy získávají hlavně krystaly, které poté obětují bohům pod obeliskem, který dominuje hlavnímu náměstí města. Tento obelisk přinášel za dob míru městu ochranu bohů a blahobyt. Vyhrává ten hráč, který jako první obětuje obelisku příslušný počet krystalů (mění se v závislosti na počtu hráčů).
Zdá se vám to příliš jednoduché a primitivní? Nenechte se zmýlit prvním pohledem. Budovy se totiž nestaví najednou, ale každá obsahuje několik částí, které musí být všechny sestaveny, než bude budova hotova. Největší vtip je v tom, že jednotlivé části budov nemusí vždy stavět stejný hráč, ale na stavbě jedné budovy se může podílet více hráčů a všichni pak dostanou za postavení této budovu odměnu. Ten, kdo se na výstavbě podílel nejvíce, dostane samozřejmě ještě něco navíc.
Je vám asi jasné, že různé budovy přinášejí různé odměny, ale to není ještě zdaleka všechno. Navíc ještě záleží na tom, v jakém pořadí se budovy dokončují. Pokud se totiž dokončí budova, která sousedí s nějakými již postavenými, dostanou všichni její stavitelé ještě navíc přídavek, který generují sousední vystavěné budovy.
Zajímavým prvkem hry jsou pak i draci, kteří jsou v této hře výhradně hodní. Když vás totiž vidí stavět nějakou budovu, dostanete od nich za odměnu jednu z jejich mnoha šupin, které se pak dají směnit za krystaly. Když totiž dojdou drakům šupinky, porovnají se počty šupin všech hráčů a ten, kdo jich má nejvíc, dostane nejvíce krystalů. Ostatní se budou muset smířit s tím, že dostanou stejně nebo nic, podle toho, kolik šupin nasbírali.
To, že některé karty mají ještě navíc speciální schopnosti, které vám při hře pomáhají, již určitě nemá cenu zmiňovat.

Hra je moc krásně graficky zpracovaná, ale ani její hratelnost za grafickým zpracováním vůbec nezaostává. Nejvíce se mi líbí systém sestavení hracího plánu z jednotlivých budov, takže pro každou hru vypadá hrací plán jinak. Dobrý nápad je i s obracením jednotlivých polí budov při postavení a přidávání bonusů pro stavění vedlejších budov, což přidává další zajímavý strategický rozměr.
Na druhou stranu ještě jedna věc, kterou cítím trochu jako nevýhodu, je jakákoli absence možnosti poškození jiného hráče. Žádné sabotáže, žádné podrazy, všechno pěkně v mezích fair-play. Pokud to ale neberete jako nevýhodu, pak bude tato hra pro vás určitě velmi příjemným zpestřením vašeho hracího času.

Je lepší stavět budovy sám, rozestavovat budovy a motivovat ostatní hráče, aby je dostavěli, nebo být ten, kdo zametá po ostatních a sbírá odměny? V jakém pořadí by bylo nejlepší budovy stavět, abych dostal co největší bonusy? Tahle rozhodnutí jsou už jen na vás, ale nikdy nezapomínejte na draky.


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |