Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Dušan Takáč

Rok narození: 1980
Webová stránka: http://www.deskovehry.com
Místo, kde hraje pravidelně: Kraj Vysočina / Bystřice nad Pernštejnem
 
Další informace: Deskové hry jsou pro mne koníčkem už více než pět let, ale v roce 2009 jsem se jim začal věnovat profesionálně, když jsem nejdříve začal psát recenze deskových her do internetového magazínu. Od května 2010 jsme pak s kolegyní založili svoje vlastní stránky DeskoveHry.com, na kterých přinášíme nejen každodenní recenze na nové i staré deskové hry, ale také novinky ze světa deskových her, reportáže, rozhovory a snažíme se nabízet věci, které o deskových hrách jinde nezjistíte...


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Abalone Ano Mám a nechci prodat
Agricola Ano Mám a nechci prodat
Agricola: Sedláci z Blat Ano Nemám a nechci koupit
Aktivity 2 Ano Nemám a nechci koupit
Blokus Ano Nemám a nechci koupit
Blokus Duo Ano Nemám a nechci koupit
Bourací autíčka Ano Nemám a nechci koupit
Byl jednou jeden život Ano Nemám a nechci koupit
Callisto Ano Nemám a nechci koupit
Can´t stop! Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne - základní hra Ano Nemám a nechci koupit
Casino Royal Ano Nemám a nechci koupit
Da Vinci Code Ano Nemám a nechci koupit
Dominion Ano Nemám a nechci koupit
Dostihy a sázky Ano Nemám a nechci koupit
Dračí srdce Ano Nemám a nechci koupit
Esians Ano Nemám a nechci koupit
Evoluce v krabici Ano Nemám a nechci koupit
Fantom Ano Nemám a nechci koupit
Fluxx Ano Nemám a nechci koupit
Go Ano Nemám a nechci koupit
Hej! To je moje ryba! Ano Nemám a nechci koupit
Jungle Speed Ano Nemám a nechci koupit
Kazaam Ano Nemám a nechci koupit
Kazaam Dice Ano Nemám a nechci koupit
Kung Fu Ano Nemám a nechci koupit
Osada Ano Nemám a nechci koupit
Osadníci z Katanu Ano Nemám a nechci koupit
Pandemic Ano Nemám a nechci koupit
Pictureka! Ano Nemám a nechci koupit
Poštovní kurýr Ano Nemám a nechci koupit
Reality Show Ano Nemám a nechci koupit
Scrabble Ano Nemám a nechci koupit
Space Alert Ano Nemám a nechci koupit
Teď předveď! světové filmy Ano Nemám a nechci koupit
Ticket to Ride Ano Nemám a nechci koupit
Uno Ano Nemám a nechci koupit
Vlci a ovce Ano Nemám a nechci koupit
Závod stavitelů Ano Nemám a nechci koupit


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Dušan Takáč je k dispozici celkem 101 recenzí.

Vytvořeno: 26.11.2013.  Recenze hry: Shadowhunters Hodnocení:
Lovci noci - upíři bojují proti vlkodlakům
Ještě před chvílí bych vám řekl, že se nikdy ničeho nebudu bát. Měsíc prosvítal mezi stromy a já se vracel z hostince domů. Za sebou jsem ještě slyšel zpěv svých kamarádů. Jenže s každým dalším nádechem se veselí, které jej naplňovalo, měnilo na hrůzu. Výkřiky se staly děsivým jekotem. Postupně všechno utichalo, až se les kolem stal tím nejtišším místem na zemi. Dokonce i vlastní dech mi připadal příliš hlučný, stejně jako překřikující se myšlenky..

Trvalo hodně dlouho, než jsem se vzpamatoval ze šoku. V tu chvíli jsem si uvědomil, že běžím. Tělo mne samo neslo pryč, v zoufalé snaze zachránit se. Nevěděl jsem, co se mým přátelům stalo, ale probudil se ve mně zbabělec. Sám proti myšlenkám a stínům jsem nezmohl nic a zmámený strachem jsem vyklopýtal na mýtinu. Měsíc, můj kamarád, přihlížel mojí záchraně. Jenže ho najednou obklopily černá mračna, když se zpoza stromů vylouply dva stíny. Poslední paprsek osvítil jejich shrbené postavy..

Mnoho pocitů a zážitků v sobě ukrývá také desková hra Lovci noci. Můžeme vás utěšit pouze prohlášením, že vám nepůjde o krk. Tedy pouze v případě, že váš pošťák ve skutečnosti není vlkodlakem a nezjistí, co jste si objednali za hru. Její auru, kterou jí dodala vydavatelská společnost Kosmos v roce 2010, určitě vycítí už na dálku. A stejně tak pach české lokalizace, za kterou je zodpovědná společnost MindOK.

Jejím autorem je bezpochyby také vlkodlak Yasutaka Ikeda (nebo možná upír? K tomu by se jméno hodilo víc) a novinka vychází z jeho původní verze Shadow Hunters, která byla publikovaná už v roce 2005. Změnilo se ale víc než název (nově podle Kosmosu Jäger der Nacht), ale také ilustrace, které připravila kompletně znovu Michaela Kienle.

Oproti původní verzi je tato krabice čistě čtvercová a na jejím víku vyje vlkodlak. Ne na vás, ale na měsíc, a spolu s netopýry a siluetou hradu dodává hře hororovou atmosféru. Ale proč tedy je doporučená už od deseti let? Protože zde žádnou krev ani násilí nenajdete. Místo toho na vás čekají pravidla a rozkládací herní plán.

Ten vás určitě zaujme nejen černobílými skvrnami (krev?) na zadní straně, ale především obrázkem hradu obklopeným šesti lokacemi. Po jedné straně pak je trasa zranění vystavěná z velkých kamenů. Místo výstupu budete ale klesat z útesu s vodopádem dolů, blíž k nebezpečí. Čím vás ale plán zaručeně zaujme je fakt, že místa jsou vyjímatelná. Herní plán tak není celistvý, ale můžete do něj udělat šest děr.

Z komponent musíme zmínit také figurky zvláštního tvaru a ještě neobyčejnější žetony. Ty nejvíc připomínají takového malého barevného Pac-Mana. Ale ten sem nepatří, protože před upíry a vlkodlaky není pro takové malé nemluvné stvoření úniku. Nechybí ani dvojice kostek – čtyřstěnná a šestistěnná.

A pak jsou tu karty, které roztřídíte na pět hromádek. První z nich tvoří nápovědy pro jednotlivé hráče. Zde najdete asi jedinou grafickou vadu na kráse hry, protože na kartu se podařilo proklouznout jedné gramatické chybce na zadní straně (vlkodlad). Tyhle karty ale naštěstí nejsou zdaleka ty zásadní.

Mnohem víc vás budou zajímat ty, které mají na zadní straně otazník, protože představují vaši tajnou identitu. Budete upír, vlkodlak nebo člověk? Kromě rasy a obrázku najdete na kartě také cíl, zvláštní schopnost a také pozici v podobě písmene z počítadla, na kterém dané postavě dojdou životy. A pak je zde trojice dalších karet, které představují karty věštby (zelená), výhod (modrá) a také bojové karty (červená).

Tak ale teď už se z nás stanou lovci noci nebo naopak vyklepaná lidská oběť, která se ukrývá za kamenem a naivně doufá, že ji vlkodlak svým psím čenichem neucítí. Skoro jako v tom nejlepším béčkovém hororu (nezdá se vám, že na prohlášení, že tohle není hororová hra, se zde vyskytuje poměrně často slovo horor? – pozn. red.).

Na začátku si před sebe položíte prostředí s hradem, kde se bude veškeré to nahánění odehrávat. Náhodně do volných šesti míst rozdáte a zacvaknete lokace. Hráči si musí vybrat jednu barvu, od které dostanou nejen nápovědní kartičku, ale především figurku (do hradu ve středu herního plánu) a žeton (na počítadlo zranění).

Teď je potřeba náhodně rozdělit role mezi hráče. Podle počtu soupeřů je ale jasně dané složení a poměr. Toto pravidlo platí bez výjimky alespoň pro hry na začátku, později si můžete nalosovat klidně i náhodnou sestavu. Z náhodně vybrané skupinky karet, které odpovídají počtem množství hráčů, si vybere každý tajně svoji roli. Ve hře jsou v této situaci vždy alespoň dva vlci a upíři.

Hráči se ve svých tazích střídají. Každý bez rozdílu zahajuje hod dvojicí kostek. Jejich součet určí jedno konkrétní místo, na které se hráč přesune. Sedmička funguje jako žolík a hráč si může vybrat libovolnou pozici. Nikdy ale nesmí zůstat na stejném místě a musí se přesunout, proto může případně hod i opakovat.

Nyní je na čase, aby se podíval, na jakém místě se to ocitnul a využil jeho speciálních schopností. Může rozdat ostatním zranění, léčit je, ale především získat karty. Ty si často ponechá, protože může jít buď o vybavení do soubojů (červené karty) nebo o modrou obrannou výstroj. Důležitá informace je, že nejsou tajné! Mnoho karet má ale v horní části napsané slovo „událost“, což znamená, že se dějí okamžitě a všem. Hráči se podle jejích pokynů musí zařídit.

Zelené karty věštby se aktivují okamžitě a provede se text na nich napsaný. V partii hrají důležitou roli, protože s jejich pomocí můžete určit nebo alespoň upřesnit identitu soupeřů. Vždy si ji doberete a okamžitě si vyberete někoho, komu ji dáte. Ten musí zareagovat podle daného textu, ale jasnou odpověď vám to může dát pouze někdy. Navíc se informaci dozvíte pouze vy, protože v balíčku jsou rozdílné karty a nikdo kromě vás neví, kterou jste protivníkovi podali.

Poslední šancí ve vašem tahu je možnost zaútočit. To je možné pouze ve chvíli, kdy se s některým jiným hráčem nacházíte ve stejné lokaci nebo v místě, které je spojené pavučinou (každá lokace má jedno takové sousední místo). Pak ho můžete vyzvat na souboj a využít k tomu veškeré svoje vyložené vybavení. Výsledek šarvátky ale určí hod kostkami. Rozdíl mezi hodnotami na obou kostkách může být nulový nebo kladný a odhaluje počet zranění, které jste svému sokovi uštědřili.

V důsledku soubojů, ale i hraní karet, se hráčům postupně tenčí zásoba životů. Jakmile některý z nich dosáhne svého limitu (schodu s jeho písmenem), je ze hry vyřazen. Konec hry nastane ve chvíli, kdy některý z hráčů splní cíl na své kartě. Ten se liší podle rasy – upíři a vlkodlaci jsou nesmiřitelní soupeři a snaží se navzájem zcela vyvraždit. Naopak lidé mají svoje úkoly, které se liší. Často se ale může stát, že zvítězí současně i více účastníků. Dokonce tak může vyhrát i hráč, který už byl dříve vyřazen!

Lovci noci se snaží udělat dojem na všechny hráče, kteří mají doma často početné návštěvy kamarádů. Každému umožňuje být zrádcem a držet si to svoje malé tajemství. Napětí a nedůvěra se skrývají za každým rohem, což tvoří ideální živnou půdu pro nenáročnou zábavu.

Ve hře najdete samozřejmě velkou řadu možností ke konfliktu. Například Kamenný kruh umožňuje soupeřům si navzájem krást vybavení, způsobovat ostatním zranění, ale především útočit. Zde ale hodně závisí na složení herní skupiny, protože někteří hráči jsou více naklonění napadání protivníků, než ostatní.

Boje jsou méně časté zpočátku, kdy nikdo neví, kdo je kdo. V průběhu partie, jak sondujete ostatní a začínáte si dělat představu, kdo je na vaší straně, zvětšuje se i motivace k útoku. Každá strana chce vítězství pro sebe, takže netrvá dlouho a všichni útočí na všechny.

Později ve hře je také důležité správně načasovat odhalení svojí identity. To potřebujete udělat, abyste mohli používat svoji speciální dovednost. Proto je dobré sledovat ostatní a dobře otočení karty načasovat. Na kartách postav jsou schované útočné šance, které mohou rozhodnout celou hru, ale i léčivé schopnosti.

V partii ale nehrají každý za sebe. Místo toho se snaží odhalit a najít své spojence a soukmenovce. To platí pochopitelně především pro vlkodlaky a upíry, kteří mají vždy jasně dané vítězné podmínky. Ve více než čtyřech hráčích ale do partie vstupuje nejistota v podobě lidí, kteří mají úkoly unikátní a odlišné. Díky tomu může hra skončit naprosto předčasně a nečekaně, což je pouze další stupínek napětí.

Co bychom Lovcům noci a jejich společenskému duchu vytknuli? Není toho mnoho. Ten zásadní problém je neodstranitelný a souvisí s herním systémem. Díky tomu není možné hrát v méně než čtyřech hráčích. To je ale současně také klad, protože zde nenajdete žádný kompromis. Ačkoliv upřímně, hra začíná být opravdu zajímavá až v pěti a více lidech, takže partie ve čtyřech se dá brát jako první drobný zápor.

První opravdová výtka ale může směřovat k faktu, že hráči zde mohou být rychle vyřazení v důsledku trochy smůly. Jedním útokem lze ubrat až pět životů a některé lidské postavy jich mají celkem jen osm. Takové nečekané překvapení dokáže pokazit dojem ze hry nejen dětem, ale i dospělým hráčům. A přestože je partie celkově poměrně rychlá a vejde se do 45 minut, čekání je nepříjemné.

Druhá pak je ke štěstí. To zde hraje poměrně velkou roli. Prvním krokem k tomu je už samotný hod kostkami, který vám zcela jasně říká, kam můžete jít, což připadá hodně hráčům dost omezující. Jako výsledek si navíc ani nemůžete určit, kterou kartu si doberete. Máte to jasně dané. A jestli dostanete zrovna tu, která se vám hodí, rozhodne zase náhoda.

Když jsme si stěžovali na spodní hranici hráčů, je třeba vyzdvihnout tu horní. Do partie můžete zařadit celkem až osm soupeřů, což už je velký počet zapojených hráčů. A všichni se aktivně podílejí a nemusí být uměle dělení na týmy, jako třeba v Aktivitách.

Je tedy možné hrát Lovce noci v rodině? Ale samozřejmě, že ano. Děti mají často mnohem méně zábran a snaží se poctivě útočit. A protože je celá hra v češtině, nemusí jim nikdo radit. Pravidla jsou jednoduchá a kromě textů na kartách není příliš co vysvětlovat. Hra navíc poskytuje potěšení z útoků a škození soupeřům, což děti určitě ocení, stejně jako přítomnost náhody. Není zde nic tematicky nevhodného.

Lovci noci jsou v podstatě téměř dokonalá párty hra se skrytou identitou. Napětí si užijete třeba i s klasickým městečkem Palermo. Ale hororový nádech, krásné zpracování a mnohem větší úroveň podezření a konfliktů dělá z téhle hry zcela jinou úroveň zábavy. Pokud vám nevadí větší podíl náhody, která se spolupodílí na vašem vítězství (jejíž zařazení je u nenáročné hry pochopitelné), pak je tahle hra skvělým kouskem do každé početnější společnosti.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1356/recenze-lovci-noci-upiri-bojuji-proti-vlkodlakum


Vytvořeno: 30.10.2013.  Recenze hry: Rialto Hodnocení:
Rialto - Benátky jsou plné gondol a mostů
Gondoly jsou prý nejromantičtějším dopravním prostředkem na zemi. Kdesi jsem to četl, ale nesouhlasím s tím. Jsem jedním z gondoliérů, kteří se po hladině v Benátkách prohání, míjí všechny ty překrásné mosty, ale něco tomu chybí. Atmosféra. Město je přeplněné lidmi, kteří všude postávají, a z jinak láskyplné projížďky se stane nakonec zase jen turistická atrakce.

Čekám, že by se to mohlo změnit, ale nevěřím tomu. Zrovna v těchto chvílích vrcholí boj o nadvládu v našem městě mezi novými zájemci o křeslo starosty. Někdy je také vezu na schůzku a zaslechnu některý z telefonických hovorů. Nasazují všude svoje lidi, přesvědčují obyvatele i vlivné funkcionáře. Třeba jeden z nich udělá z Benátek zase to romantické, tiché město, kde si člověk projížďku na loďce může opravdu užít..

Právě zušlechtění slavného italského města může být jedním z vašich cílů, když se pustíte do hry Rialto. Není sice součástí samotné partie, ale jako vítěz si můžete dělat, co chcete. Autorem hry je vynikající designér Stefan Feld, který má za sebou velkou spoustu zajímavých her, stačí jmenovat například The Castles of Burgundy (recenze) nebo Notre Dame (recenze). Jeho novinka pak nemůže mít snad klasičtější zasazení, než jsou Benátky.

Rialto vychází pod záštitou společnosti Pegasus Spiele v Německu, v češtině ji vydává MindOK. V obou případech se jedná o novinku pro rok 2013 a tedy zbrusu novou strategickou hru. Ilustrace pro herní plán i karty zpracoval Andreas Resch.

Hra vás na první pohled svým tmavě vínovým obalem na poličce zaujme. Víko pokrývá kresba jednoho z krásných visutých mostů a pod ním plavou gondoly s touhou uvidět celé Benátky. Alespoň na rozkládacím herním plánu, který má jejich mapu nakreslenou v pravých třech čtvrtinách. Vlevo zůstává prostor pro zásoby dílků a žetonů, nahoře se vine jako had stupnice vlivu dóžete a dokola celou mapu obíhá (jak jinak) stupnice vítězných bodů.

Pod mapou najdete devadesát figurek radních v barvách hráčů a také deset kulatých žetonů. Poslední figurkou je kámen čtvrti, který označuje aktivní čtvrť. Nechybí ale ani karty, kterých je po jedenácti od každého ze sedmi druhů, jejichž kombinace vám vydláždí cestu k vítězství.

Zbývají nám kartonové součástky, které jsou na začátku schované ve společném archu. Z něj vycvakáte především šedesátku různých budov, které je možné ovládnout a využívat pak jejich schopnosti. V základu je můžete rozdělit na zelené, žluté a modré – každé z nich slouží k vylepšení jiné fáze vašeho tahu.

Kartičky nejsou ale jediné předměty z kartonu, které vám budou dělat při hraní společnost. V krabici nesmí chybět ani žetony již zmiňovaných mostů a gondol, které jsou jediným způsobem, jak propojit jednotlivé čtvrti na plánu. Třicítka zlatých mincí nepředstavuje nějakou hlavní měnu ve hře, ale určitě je využijete k aktivování efektů budov. Poslední větší žetony s číslicemi budou rozložené na čtvrti a určí pořadí, ve kterém je budete hrát.

Samotné město je na mapě barevně rozdělené na šest čtvrtí, které propojují kanály. Každá má svůj název a také pozici pro umístění žetonu s pořadím, ve kterém bude hra přes město postupovat. Na první pohled si určitě také všimnete chybějících mostů, které zatím nahrazují jen jejich šedivé siluety. Právě jejich postavení je jedním z vašich důležitých úkolů.

Každý hráč dostane z krabice jeden svůj malý hráčský plán s pozicemi pro sedm budov, hotovost a figurky pěti radních. Těchto postaviček, které budete vysílat do ulic města, dostane každý hráč osmnáct ve svojí barvě. K barvě dostanou hráči také dva označovací kameny ve svojí barvě: jeden na stupnici vlivu a druhý na počítadlo bodů. V obou místech se postaví do komínku, ale pouze u vlivu je toto pořadí důležité. Podle předem daného vzorečku pro každý počet hráčů si do začátku rozdělí soupeři startovní počet mincí.

Náhodným způsobem rozložíte žetony číslic na čtvrti a tím určíte pořadí, ve kterém jimi ve hře projdete. Žetony mostů, gondol a budov položíte na vyznačená místa, zatímco mince budou odpočívat ve společné zásobě ještě se zbývajícími radními hráčů, které nedostali do začátku. Vedle plánu položíte také zamíchaný balíček karet, určíte začínajícího hráče. Ještě než začnete, dostane každý účastník do začátku jednu budovu pod svojí kontrolou. Může to být však pouze stavba hodnoty jedna, kterou si umístí před sebe na hráčskou desku.

Pro každou čtvrť si v partii užijete jedno kolo. Dohromady jich tedy je jednoduše šest, stejně jako obyvatelných oblastí v Benátkách, alespoň v této hře.Tato kola se dále dělí vždy na tři fáze, kterými hráči prochází společně a dělí se na dobrání karet, hraní karet a aktivaci modrých budov. K prvním dvěma částem tahu se také váže vždy jedna barva budov, kterými je možné vylepšit svoje šance.

Na začátku každého kola je první fáze, v níž dostanou hráči do ruky osm karet. Jenže jejich rozdání je opravdu unikátní. Stůl zaplníte sloupečky šesti karet tak, aby jich bylo o jeden víc, než je hráčů. V pořadí od nejvíce vlivného dále si rozeberou karty a k tomu dolíznou ještě dvě náhodné z vrchu balíčku. Z této sady si mohou hráči ponechat sedm, tedy o jednu víc, než ve skutečnosti použijí. Ta jim zůstane i do dalšího kola, takže je možné s kartami plánovat a taktizovat.

V tuto chvíli je také správný čas na aktivaci zelených budov. Ty mají sílu změnit počty dobíraných karet a pomoci vám k lepšímu výběru v tahu. Nyní je ale také třeba zmínit pravidlo, že za každé použití budovy (bez rozdílu a ve všech fázích) musíte zaplatit jednu minci ze zásoby.

Tím se dostáváme do druhé fáze, kterou představuje hraní karet postupně procházející všechny druhy karet ve hře. Každý typ dává možnost všem účastníkům zahrát libovolný počet karet této barvy z ruky a pokusit se tak nejen využít akce, ale také získat bonus pro hráče s největším vyloženým počtem symbolů dané barvy. Je pouze na samotných soupeřích, kolik karet zahrají, nemusí hrát všechny a dokonce vůbec žádné.

Využitím karet získávají hráči vliv za každého vyloženého dóžete nebo zlato. To jsou první dvě možnosti, ale teprve teď se dostáváme do zajímavých vod. Karta s cihlami na obrázku vám umožní postavit novou budovu v hodnotě odpovídající maximálně počtu zahraných karet. Podobně lze stavět mosty a najímat gondoly spojující čtvrti.

Loďky vám ale jako první dovolí pracovat s radními, kteří jsou nejdůležitějšími postavami celé hry. Zásluhou gondol je povoláte z domova do služby, takže si vezmete ze společné zásoby tolik válečků, kolik jste obětovali karet. V následující akci můžete tyto radní posílat na herní plán do čtvrti, která je právě aktivní. V každém kole to je tedy jiné místo ve městě. Do žádného z nich se už nevrátíte znovu.

Závěr kola vám zpříjemní aktivace modrých budov umožňující speciální akce. Na konci kola musíte posunout ukazatel aktivní čtvrti na další číslo v pořadí. Karty v ruce hráčům zůstávají a celý kolotoč začíná od začátku vyložením nových sad šesti karet do sloupečků. Tyto nové karty si hráči přidají do ruky až poté, co jednu z nich odhodí.

Partie končí poté, co jste prošli se svými radními celé město. K již získaným bodům dostanete ocenění nejen za vaše zbývající postavičky a budovy, ale především za kontrolu čtvrtí. Čím je ale určena hodnota těchto míst? No přece čísly z přiléhajících gondol a mostů! Tuto částku získá hráč s největším počtem radních, druhý dostane polovinu, třetí čtvrtinu. Vítězí hráč, který dohromady nastřádal nejvyšší počet bodů.

Rialto je novinkou pro rok 2013 a jako na takovou jsou na ni kladeny zase o trochu větší nároky rozšiřujícího se trhu s deskovými hrami. Stefan Feld je ale jménem zaručujícím kvalitu a to platí i tentokrát, přitom ale zase není zas tak klasickou feldovkou, protože neobsahuje žádné kostky, kterými je jinak tento autor doslova fascinován.

A můžeme potvrdit, že jeho zatoulání do vod karetních her dopadlo na výbornou. Partie je napínavá, a přestože možností k realizaci přemýšlivých hráčů na první pohled příliš není, tento dojem klame. Bonusové akce za zahrání nejvíce karet konkrétního typu jsou velice lákavé a mohou vám přinést velkou výhodu oproti soupeřům. Proto je důležité se dobře rozhodovat, kdy jakou kartu zahrát.

Čeho si na Rialtu ale ceníme nejvíc je variabilní bodování. Propojování čtvrtí je výsledkem dvou bonusových akcí, o něž se budou hráči přetahovat nejvíc. Každý se snaží zvýšit hodnotu čtvrti, která je právě jeho a v každém kole položíte jeden pár, dokud nejsou mosty zaplněné. Ale kdo z toho nakonec bude těžit, určí mnoho dalších rozhodnutí.

Převahových her je v poslední době v nabídce dost, třeba nedávno jste si mohli přečíst o Dominare (recenze). V češtině jich zase tolik není, ale stačí vzpomenout třeba zajímavou Veronu (recenze), která trochu doplatila na zpracování. Rialto tak má konkurenci, ale pomáhá mu fakt, že se řadí mezi kvalitně zpracované hry, s dobře vnímaným prostředím (lidé Benátky milují) a především, že je to veskrze dobrá hra.

Jako hráči jsme jen a jen rádi, že si společnost MindOK vybrala Rialto jako jednu ze svých novinek pro rok 2013. Ačkoliv s tím byly zpočátku spojené určité nepříjemnosti zaviněné v originálních pravidlech (hra vyšla česky společně s ostatními jazykovými mutacemi, proto se nepodařilo chybu odhalit ihned), nakonec mají čeští hráči zase o jednu vynikající taktickou hru víc. Jediné povzdechnutí tak platí ne na samotnou hru, ale na fakt, že v češtině chybí spousta dalších zásadních počinů tohoto autora – například Bruges, Bora Bora nebo Macao. Ale nikdy není pozdě to napravit.

Rialto je výbornou přemýšlivou hrou, ve které se v důsledku snažíte vyslat co nejvíce zástupců do správných čtvrtí. Jejich bodovou hodnotu ale hráči určují společnými silami, takže se musíte neustále přizpůsobovat aktuálnímu stavu. A díky tomu vás Rialto jen tak neomrzí!

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1235/recenze-rialto-benatky-jsou-plne-gondol-a-mostu


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Penguins on Ice Hodnocení:
Smart Games Tučňáci na ledu
Víte, že tučňáci mají svoji vlastní předpověď počasí? Založil ji první velký tučňák, který objevil jejich současné hnízdiště. Do Sněhové hlídky, jak se určená skupina tučňáků nazývá, se dostanou vždy pouze ti nejlepší z nejlepších.

Jejich oddíl obsahuje možná jediné tučňáky na celém světě, kteří létají. Tito malí, jinak nelétaví opeřenci, totiž nejsou vůbec hloupí a vyrobili několik malých draků. Každé ráno na nich vypustí šest tučňáků do mraků a ti signalizují na zemi situaci a hlídají, aby nepřišla sněžná bouře.

Poslední problém, který musel Velký tučňák vyřešit, byla komunikace. V současné době se tučňáci dorozumívají tak, že na obloze představují nejrůznější formace. Slabý hlas hlídky tučňáků totiž na zemi, kde čeká jeden pozorovatel, nedolehne.

Ale protože se při jedné vánici ztratil seznam sestav, které tučňáci ve vzduchu tvoří, je nyní na vás, abyste jej dali zpět dohromady. Za tímto účelem (a možná za účelem trochy zábavy) vznikla hra s názvem Tučňáci na ledu (v originále Penguins on Ice) a jejím autorem je Raf Peeters.

Patří do velice oblíbené série her SMART, které už simulovaly jízdu metra po celém světě (Metro - recenze), nebo soužití ledních medvědů a eskymáků (Na ledové kře). Dnes se do ledového prostředí Antarktidy vrátíme, ale méďové nás budou jen z dálky pozorovat. Tučňáci patří do stáje společnost MindOK, která stojí i za ostatními SMART hrami.

SMART hry mají jednotný styl, takže je pochopitelné, že i u Tučňáky na ledu najdeme v průhledné krabičce. Její zásluhou si můžete s postavičkami Tučňáků potykat ještě před samotnou koupí. Když už se s nimi budete mazlit a chovat je v náručí, určitě nebude daleko okamžik, kdy jim budete chtít udělit svobodu.

A jakmile otevřete víko krabice na straně, dýchne na vás atmosféra Antarktidy. Po plastovými držáky si můžete představit ledové kry, ve které je celý tučňáčí národ uvězněný. Stačí několik šikovných pohybů a všechno je zase v pořádku.

Samotní tučňáci však bohužel během tvrdé zimy přimrzli k jednomu místu. Pokud tedy budete chtít rekonstruovat navigační prvky, musíte je dokázat vždy naskládat do připravené čtvercové plochy. Naštěstí všechny ledy nejsou tak pevně přimrzlé a díky tomu můžete s některými částmi hýbat.

Kromě samotných dílků s tučňáky a základny najdete v pravidlech ještě modrou gumu, kterou využijete buď jako označení navigační jednotky (tedy jako čelenku) nebo (a to především) ke svázání hry, když ji budete přenášet. Díky tomu se vám krabice nikdy neotevře v batohu.

Ke hře určitě budete potřebovat také brožurku se zadáními, které jsou již klasicky rozděleny do pěti obtížností po spoustě úkolech od nejjednoduššího juniora až po extrémního wizarda. Pod ním na stupnici jsou jak expert, tak master. Prostě wizard je v Belgii nejvíc. Ve zmíněné barevné brožurce najdete také řešení ke všem úkolům a pravidla v anglickém jazyce. Ta česká jsou vložená na jednom černobílém listu, takže dávejte dobrý pozor, ať je neztratíte.

Ale ony v podstatě ani nejsou třeba. Princip hry je totiž velice jednoduchý. Musíte naskládat do základny všechny dílky s tučňáky a to tak, aby postavičky stály na zadáním stanovených místech.

Ano, nejspíš si teď říkáte stejně jako my, když jsme hru poprvé vybalili, že se jedná jen o další variantu na Na ledové kře (recenze). Jenže to byste nemohli být dál od pravdy. Konečný úkol je sice totožný, ale způsob, kterým se k němu doberete, je naprosto jiný.

Dílky s tučňáky jsou totiž vždy nepravidelného tvaru a mají jednu část pohyblivou! Tím se nabízí obrovské množství kombinací, které lze s tučňáky dělat. Ale protože je nahoře na ploše vždy jeden přimrzlý tučňák, máte alespoň jednu jistotu - dílky nelze otáčet vzhůru nohama.

Přesto je důležité u této hry dodržet opět posloupnost obtížností a nevrhnout se slepě na některou z dvou nejvyšších. Můžeme vám zaručit, že pokud to uděláte, připravíte si těžké chvilky. Naopak pokud začnete pěkně zvolna, spřátelíte se s tučňáky i jejich systémem a hra vám půjde mnohem lépe od ruky. Víme, že ani tak neodradíme některé hráče, kteří mají rádi výzvy, od skoku do ledové vody, ale varovali jsme vás.

V této hře tedy k prostorové představivosti a nezbytné náhodě (občas se prostě to poskládání dílků podaří, ani nevíte jak) přidává paměť. Musíte mít osahaný každý dílek, vědět co dělá a v jakých tvarech vlastně může být. Pak už zbývá jen všechny správně natočit a poskládat.

Tučňáci mají vždy předepsanou polohu, ale ne všichni. Tím se řešení ještě ztěžuje, protože polohu třeba zbylých dvou tučňáků vůbec neznáte. A tak nelze snadno odhadnout rozložení dílků.

SMART hry tradičně sází na zpracování, které je zde naprosto skvělé. Dílky s posouvacím mechanismem jsou pevné a všechno působí dojmem, že by to mohlo fungovat donekonečna. To je určitě dobrá zpráva. Navíc samotné dílky mají i zajímavý designový prvek, kdy každý čtvercový kousek na nich je jinak vysoko a jinak naklopený, takže sestavená hrací plocha působí jako opravdu zamrzlá krajina na jižním pólu.

Tučňáci na ledu jsou tentokrát pro všechny věkové kategorie a generace. Nejmenší zaujmou roztomilé figurky tučňáků, a všechny bez rozdílu pak posouvací mechanismus. Ten tvoří srdce celé hry, je zpracovaný skvěle a především představuje nový přístup k řešením, která se dříve zdála jednoduchá.

Řešení nejsou vůbec jednoduchá, a ačkoliv na prvních dvou obtížnostech najdete v zadání i nějakou tu nápovědu (pozici jednoho dílku), přesto vám při prvních hrách dají zabrat i tyhle rébusy. Natož pak ty mnohem obtížnější, které přísluší opravdu jen lidem z řad kouzelníků.

Tučňáci na ledu jsou vynikající logickou hrou, která sahá po příčce nejlepší SMART hry, již jsme měli zatím možnost recenzovat. Zpracování je na vynikající úrovni, obtížnost je vysoká, takže trvanlivost celé hry je zaručena. A protože jsou tučňáci zamrzlí v ledu, nepřijdou za vámi sami. Musíte jim jít naproti do nejbližšího obchodu. A věřte nám, že to setkání bude nezapomenutelné a srdečné.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/580/recenze-smart-games-tucnaci-na-ledu


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry:  Camelot Junior Hodnocení:
SMART Zámecké schody – zachraňte princeznu
Sotva jste si postavili svůj vysněný hrad, zatopili v něm a udělali si pohodlí na nově potaženém trůnu, zaútočil na vaši říši zlý lord Bublifuk. Jeho armáda rozdrásala hory a louky, poddaní se začali třást strachy. Síly vaší armády nebyly k ničemu, muži vyčerpaní po stavbě velké pevnosti brzy podlehli nájezdu a hrad padnul do rukou nepřítele.

Jenže to dobyvateli nestačilo, našel totiž zalíbení ve vaší dceři, princezně Pance a zavřel ji do nejvyšší věže v opevnění. Nahoru vedou jen jediné točité schody a ty jsou hlídané dnem i nocí pěticí strážných. Zdá se nemožné dostat se nahoru a zachránit ji.

Naštěstí vaše království je známé svojí stavitelskou dovedností. Jako král se skrýváte ve vesnici mezi svými poddanými a potají připravujete plán. Sestavu schodů, které přes noc rychle postavíte na sebe, doběhnete za princeznou a zachráníte ji.

Záhadný hrad (recenze), o kterém jsme si povídali minule, se stane v podstatě dějištěm dalšího přírůstku do sbírky SMART her. Nová hra se sice jmenuje Zámecké schody a avizuje tak dějiště spíše na zámek, ale princezny žily určitě i na hradech a nám se líbí víc myšlenka, že jsou tyto dvě hry propojeny.

Každopádně se tedy jedná o hru z tvůrčí řady Rafa Peeterse, který stojí i za dospělejšími Metrem (recenze) nebo Tučňáky na ledu (recenze). Ale Zámecké schody jsou spíše určené pro děti a jako takové je také distribuuje česká společnost MindOK. Tato dřevená řada se brzy rozroste o třetí kousek, který však bude postrádat romantiku starých staveb. Místo toho se zaměří na kluky a jejich zálibu v autech - jedná se o SMART Car. I o této hře si někdy povíme.

Jak už jistě víte, SMARTy jsou vlastně spíš hlavolamy než hry. A to je pochopitelně případ i Zámeckých schodů. Krabička je stejná jako u Záhadného hradu - tedy neprůhledná, s odklápěcím víkem a oušky zastrčenými do přední části. Po nahlédnutí dovnitř objevíte dřevěné dílky věží a schodů. Všechny si opět pěkně pohodlně hoví uložené v hnědém kartonu, pevně a tak, aby se nemohly poškodit při přenosu.

Kromě osmi dílků (v rozměrech jeden až tři čtverečky) najdete v krabici především dvě figurky - prince a princeznu. Právě oni jsou hlavními hrdiny celého příběhu, který Zámecké schody vypráví. Princezna bude zachraňována odvážným princem. Ten si k ní ale nejdříve musí postavit cestu. Veškeré stavění se odehrává na dřevěné podložce, která má v sobě šestici otvorů pro postavení věžiček.

Nedílnou součástí krabice jsou pochopitelně také pravidla. Konkrétně dva vložené lístky s českým a slovenským návodem ke hraní a pak především v kroužkované vazbě provedenou brožuru se zadáními. Těch je celkem 48 a dělí se do čtyř skupin po dvanácti podle obtížnosti - starter (začátečník), junior, expert a master. Poslední smartovská obtížnost wizard v těchto dětských hrách chybí.

Na začátku každého zadání stojí na jedné straně princ a na druhé princezna. Vy podle zadání rozestavíte několik věží, které tam stály ve chvíli, kdy byla vznešená dívka unesena. Princ dorazil na místo až později a musí se teď vypořádat s překážkami, které mu stojí v cestě. Na věže šplhat neumí, proto je nejlepší propojit dílky co nejlépe za pomoci schodů.

Nedělí je obvykle pouze vzdálenost, ale také výška. Vaším úkolem je pomoci princi nalézt cestu k princezně, ale pouze za použití předem stanovených dílků schodů a věží. Ty jsou vždy nakresleny přímo u daného zadání a jiné dílky nesmíte při řešení použít.

Na začátku mají malí hráči k dispozici obvykle pouze dva dřevěné dílky, ale jak obtížnost stoupá a oni se propracovávají zadáními dál, přibývá i dílků a především důmyslných triků, které musí používat. Pravidla jsou jednoduchá - princ musí mít jasnou cestu, která nesmí zahrnovat žádné skoky či pády. Musí tedy vždy jít buď po rovince nebo po schodech nahoru či dolů. Stavba, kterou cestu připravíte, nesmí padat a musí být stabilní tak, že figurku opravdu unese. Teprve pak je úkol splněn.

Správné řešení je nakreslené hned na stránce následující za zadáním, ale vždy je kvůli němu třeba otočit stránku, což je dobře. Kdyby jej hráči měli přímo na očích (jako bývá třeba v rébusových knihách), asi by se nedalo ubránit nějakému nakouknutí. Některé hádanky mají rovnou několik různých řešení, hlavní je vyvedené ve velkém obrázku a ty ostatní v menších náhledech nad ním.

Zámecké schody využívají jednoduchý systém skládání dílků na sebe, ovšem jejich největší zbraní kromě dřevěného zpracování je především prostorovost celého rébusu. Řešitel si tedy může opravdu s kostičkami hrát a musí je umístit nejen na správné místo, ale také celou plochou, aby drželo.

Přitom ale jsou náročnější na prostorovou představivost než Záhadný hrad, kde stačilo pouze získat představu o pozici děr v kostičkách. Tentokrát musíte kromě představivosti zapojit také logické uvažování, protože k dosažení princezniny věže je třeba často vymyslet důmyslné konstrukce. A v tom spočívá opravdu velká zábava a legrace.

Pro děti jsou Zámecké schody skvělým kusem hádankové hry. Ačkoliv na obalu najdeme holčičku, která si hraje s princeznou a princem, určitě by se neměla tato hra limitovat pouze na dívčí publikum. Stejným způsobem totiž zaujme i chlapce, kteří se naopak mohou vžít do odvážného zachránce.

Zastoupení obtížností je tentokrát trochu lépe provedené. Nedochází k výrazným rozdílům mezi úrovněmi, jak se tomu stalo u Záhadného hradu. Tentokrát lze hrát opakovaně i nižší obtížnosti s výjimkou zcela výukového začátečníka.

Zpracování je kompletně ze dřeva, což je u hry pro malé děti od tří let určitě jednoznačnou výhodou. Navíc jsou kostičky a figurky pěkně barevné a sestavením vždy vznikají líbivé obrazce. Hlavní roli ale v dojmu hrají určitě postavičky princezny a prince, díky kterým si lépe představujete téma hry.

Zámecké schody jsou výbornou zábavou pro malé děti, na nejvyšší obtížnost ale potrápí na chvilku i dospělé, kteří si tak mohou hrát se svými dětmi. Největší efekt ale samozřejmě představuje výukový vliv na děti, jejich představivost, motoriku a logické uvažování. V tom nový SMART opravdu vyniká.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/655/recenze-smart-zamecke-schody-zachrante-princeznu


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Castle Logix Hodnocení:
SMART Záhadný hrad – postavte pevnost ze dřeva
Hrady jsou odjakživa sídlem princezen a princů. To všichni moc dobře ví. Jenže kdo takový hrad postavil? Jak dát kámen ke kameni, abyste měli nakonec tu grandiózní stavbu, ze které se všem kolemjdoucím zatají dech a zároveň udrží před svými hradbami zlé nepřátele a rozzlobené odmítnuté nápadníky?

A co vaše děti? Chtěly si někdy postavit hrad? Z kostek, z nějaké stavebnice, z čehokoliv? Pak se z nich mohou jednou stát slavní architekti a vy byste v nich měli tuto touhu a zájem podporovat. Měly by vědět, kam patří střecha, kde budou okna a jak to všechno spojit dohromady, aby stavba držela a nespadla.

Společnost MindOK jim tyto vědomosti představuje nově v podobě krásné dřevěné deskové hry s názvem Záhadný hrad. Tato logická hra patří do řady SMART Games pro nejmenší a je určena dětem už od tří let. Autorem herního designu je belgičan Raf Peeters, který vytvořil i starší logické hry pro starší děti, jako je Na ledové kře (recenze), Safari schovej a najdi (recenze) nebo Metro (recenze).

Z řady SMART her připravuje společnost MindOK nově další dřevěnou hru pro nejmenší s názvem SMART Car, jak jsme informovali v našem novinkovém článku na přelomu roku.

Ale zpět k Záhadnému hradu, který čtvercovým formátem nijak nevybočuje z řady chytrých her. V originále se hra nazývá Castle Logix. Jen tentokrát při výrobě udělali výjimku a krabice není průhledná. Nemůžete tak na první pohled vidět dřevěné dílky, ale místo nich si prohlédnete kreslený obrázek hradu.

Pokud si hlavolam přinesete domů a začnete jej rozbalovat, musíte z krabice vytáhnout ven papírovou vložku. U dětské hry se určitě jedná o lepší volbu oproti ostrému a relativně nebezpečnějšímu plastu u již zmiňovaných SMART hlavolamů pro starší.

Když si prohlédneme pozorně dřevěné bloky, tak každý ze čtyř velkých dílků má v sobě nějaký ten kruhový otvor. Pokaždé jej najdete na jiném místě. Důležité také je, že každá z kostek má zepředu a zezadu různé obrázky, takže natočení je při řešení také důležité.

A jak vlastně takové řešení vypadá? To závisí na zvolené obtížnosti. U prvních úrovní totiž hráči dostanou na kartičce zadání rovnou i nápovědu v podobě obrázku ze strany. Tím je na první pohled jasné, který dílek patří kam a na řešiteli zůstává pouze úkol umístit správně tyčinky, a provléct je těmi správnými otvory. To se samozřejmě může zdát příliš jednoduché, ale to není pravda.

Každá z tyčí je odlišně dlouhá a někdy třeba vyčnívají nad zdi hradu, takže je potřeba dávat pozor na správné natočení dílků a jejich rozmístění. Všechny úkoly mají pouze jedno řešení a tak se k němu děti časem doberou a budou se v řešení postupně zdokonalovat.

V otvorech si pohodlně hoví několik krásných masivních dřevěných součástek, které dohromady představují věže a hrad. Čtyři kostky o rozměrech jednoho až tří čtverců a tři spojovací díly, které mají tvar dlouhého válečku s věžičkou na konci.

Ke všemu pak patří už jen brožurka se zadáními a také dva vložené listy s českými a slovenskými pravidly. Opět není příliš co vysvětlovat, takže textu zde najdete pomálu. Jednotlivé úkoly mají logické seřazení podle obtížnosti. Jenže Záhadný hrad je zároveň i výukovou hrou, a proto je doporučené dodržovat opravdu pořadí tak, jak je navržené v brožurce. Začnete tedy tuctem základních starter zadání, pokračovat budete přes další tucty juniora a experta. Celá architektonická pouť pak skončí u obtížnosti master, která také obsahuje dvanáct zadání. Dohromady tedy hra obsahuje 48 úkolů, které menší hráče zaměstnají na dlouhou dobu.

Právě proto zde pak najdete obtížnost master, která u svých dvanácti úkolů již neobsahuje nápovědu. Zatímco u prvních tří úrovní se postupně zvyšuje obtížnost především rozložením tyčí, které se postupně začnou strkat i zboku a děti tak skvěle připraví na závěrečné úkoly. U mastera však v zadání už najdete pouze světle hnědou plochu hradu a je pouze na hráčích, aby objevili správné rozložení dílků.

Na druhé straně zadání je nakreslené řešení jednoduše tak, že kostičky jsou "průhledné" a díky tomu je vidět přesné rozmístění spojovacích tyčí. Umístění hned na druhé straně opět trochu pokouší netrpělivce, kteří by se mohli hned raději nakouknout na řešení. Proto je lepší na dítě dohlédnout, aby nepodvádělo, protože ještě nemá jasný koncept toho, že je to nesprávné a že si tím vlastně kazí celou hru. Zvlášť pokud se delší dobu nedaří, je pak i pro dospělého těžké odolávat a nezvolit jednodušší cestu s odhalením řešení.

Osmačtyřicet zadání u takovéto dětské hry je určitě dostačující počet. Jen je škoda, že právě těch obtížnějších zadání s utajeným rozložením dílků není více. Pokud totiž zvládne základní principy, pak pro něj budou představovat výzvu především úkoly na konci, které dají zabrat i leckterému dospělému. Z toho důvodu by určitě potěšilo, kdyby jich bylo třeba alespoň 24, klidně i kdyby šlo o zopakované některé zadání z předchozích jednodušších (není totiž možné si je všechny jen tak zapamatovat).

Už v pravidlech sám autor nabádá ke zpětnému postupu, pokud jsou pro děti úkoly příliš těžké. To se může stát, pokud opravdu budete hrát Záhadný hrad s dětmi starými tři roky. Zpětný postup znamená, že rodič nejdříve sestaví hrad, a pak postupně ukazuje dítěti, jak to vlastně funguje a rozkládá kostičky před jeho očima. Právě tak se děti nejlépe naučí zákonitosti hry a za chvíli si s ní mohou hrát samy.

Vzhledem k opravdu kvalitnímu provedení a skutečnosti, že v krabici nejsou žádné malé dílky, můžete děti nechat s touto dřevěnou hračkou klidně i o samotě. Skládání hradu je pro mnoho malých hráčů opravdu lákavou zábavou a naprosto je pohltí.

Záhadný hrad je krásně zpracovaným hlavolamem pro nejmenší a potěší nejen děti, ale i jejich rodiče. Mohou totiž nechat svého potomka o samotě s kostkami a nemusí se bát, že by něco provedl. Navíc hra výborně cvičí manipulaci s předměty, prostorové vnímání a zákonitosti třetího rozměru.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/636/recenze-smart-zahadny-hrad-postavte-pevnost-ze-dreva


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Day and Night Hodnocení:
SMART GAMES Den a noc – království z kostek
Den a noc se od sebe liší stejně jako světlo a tma, jako bílá a černá barva. Ve dne je všechno krásně barevné a září do očí, v noci barvy vybledají do neurčité černé a rozeznat tvary je více než obtížné. Noc je královstvím tajemství, skrýší a nebezpečí.

Den a noc je další logický hlavolam od společnosti SMART Games, který ve svojí edici SMART hry vydává česká firma MindOK. Stejně jako předtím recenzované hry Záhadný hrad (recenze) a Zámecké schody (recenze) je i Den a noc hlavolamem pro ty nejmenší. Na krabici najdete jasně vyraženou číslovku 3+. Autorem hlavolamu je belgický designér Raf Peeters a hlavolam pochází z roku 2010.

Série pro nejmenší ale není jediný způsob, jak se hry mezi sebou podobají. Už při nákupu totiž uvidíte okýnkem dovnitř a na první pohled rozeznáte dřevěné součásti. Po rozbalení krabice zjistíte, že všechny dílky jsou opravdu z masivního dřeva se zabroušenými hranami, které mohou děti bez problémů používat. Doplňuje je dřevěná základna se třemi tyčemi, na které budou hráči dílky nasouvat při luštění hlavolamů.

Jednotlivé dílky v krabici nemají stejné tvary, ale jsou různě zakulacené, aby do sebe zapadly jen v některých polohách. V krabičce pak najdete samozřejmě také brožurku se zadáními a lístek s českými pravidly, která jsou opravdu velice jednoduchá, jak už to u takových dětských her bývá.

Brožurka zadání je tentokrát ale přecejen něčím unikátní. Přehnutím spodní části do tvaru W můžete knížečku postavit a zadání tak mít neustále na očích. Obtížnost úkolů je rozdělena do čtyř sekcí od dvanácti úkolů STARTER až po tucet těch nejtěžších MASTER. Tyto oddíly lze současně opět sloučit pouze do dvou podle druhu zadání - první, jednodušší polovina zadání, je osvětlená, zatímco následujících 24 úkolů je zadáno ve tmě.

Tentokrát nejsou samotné řešení potřeba, protože zadání je současně řešením. Tedy alespoň v případě první poloviny úkolů, kdy přímo na obrázku děti vidí výsledný tvar, který mají na třech tyčích se základnou složit. Jejich jediným úkolem tedy je, najít správný otvor a ve správném pořadí je navléknout tak, aby se obrázek shodoval s jejich vytvořeným dílem.

Samozřejmě tato část hlavolamu Den a noc je zaměřena především na vylepšení a zpřesnění motoriky. Právě proto je hra doporučena už od tří let, kdy se děti mohou snažit zkopírovat obrázek za pomoci prostorových objektů do reality. Pro dospělého je samozřejmě splnění takového úkolu dílem desítek vteřin.

Obtížnější situace nastane, pokud se dostanete do druhé poloviny kalendáře se zadáními. Dílky jsou zde ponořeny do tmy a děti vidí pouze základní obrys, jak by měl výsledný obrázek vypadat. Jejich úkol ovšem zůstává stejný - napodobit tvar na stole za pomoci dostupných dílků.

Nyní se k podpoře motoriky přidává další důležitá schopnost - představivost. Děti musí být schopné pouze podle obrysu identifikovat správný dílek a navléct je ve správném pořadí. Tím se jim podaří splnit úkol, který je v první polovině nočních zadání jednodušší, zatímco v druhé polovině se postupně ztěžuje.

Den a noc je hlavolamem pro malé děti. Obrázky na kostkách jsou veselé a na první pohled hra vzbuzuje úsměv i u dospělého. Děti si s ní vydrží hrát opravdu dlouho. Neustále přeskládávají kostky, ze kterých lze vytvořit třeba i panáčka. K dispozici mají hned dva smajlíky nakreslené na dvou nejmenších kulatých dílcích.

Nemůžete samozřejmě počítat, že taková hra bude bavit děti starší, pro které netvoří poskládání dřevěných dílků žádnou výzvu. Tedy alespoň těch prvních 24 úkolů. Ovšem na chvilku je potrápí těch dalších 24, takže se se hrou zapotí několik minut třeba i starší sourozenci, kteří by mohli dítěti jeho novou hru závidět.

Den a noc není pro školáky, to je jisté. Jejich místo je v rodinách s malými dětmi, které začínají zkoumat svět kolem sebe a učí se jeho zákonitosti. S pomocí této hry dosáhnou dalšího poznání a navíc si potrénují některé důležité základní schopnosti. Pokud tedy chcete svému mrňousovi udělat radost, pořiďte si Den a noc.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/761/recenze-smart-games-den-a-noc-kralovstvi-z-kostek


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Smart Car Hodnocení:
Smart Games Car - chytré autíčko především pro kluky
Rafovi nikdo nevěřil, že si s ním jeho autíčko povídá. Každý večer, když šel spát, vzal si ho do postele a jakmile zhasnula všechna světla, autíčko otevřelo oči. Povídalo si s ním, vyprávělo mu pohádky a on mu na oplátku říkal, jak se ten den měl. Autíčko bylo barevné, mělo velká malovaná kolečka. Jeho majitel si mohl poskládat čtyři různé díly ve tvaru L tak, jak se mu zrovna chtělo. Na některých byly oči.

A když malý Rafík vyrostl a autíčko k němu přestalo mluvit, rozhodl se, že přinese ostatním dětem také tuhle zábavu domů. A vymyslel SMART Car, tedy Chytré autíčko. My dospělí nepoznáme, jestli umí mluvit, ale určitě víme, že lze skládat a funguje jako výborná hádanka pro všechny děti.

Už jste asi pochopili, že SMART Car je dalším hlavolamem z řady úspěšných logických hádanek SMART hry, které pocházejí z Belgie a jejich autorem je v poslední době převážně Raf Peeters. Nejinak tomu je i v tomto případě. Pokud by vás zajímaly další hry z této řady, podívejte se třeba na Tučňáky na ledu (recenze), Na ledové kře (recenze), Metro (recenze) nebo Auto Blok (recenze). Všechny tyto hry do češtiny přináší společnost MindOK.

Dnes si ale budeme povídat o SMARTu, který je celý ze dřeva a je tedy určený menším dětem než zmiňované hry. Patří do řady dřevěných her, podobně jako Záhadný hrad (recenze), Den a noc nebo Zámecké schody (recenze).

Ale teď už zpátky za autíčkem, aby mu nezačalo být smutno. Schovává se ve čtvercové krabici, která je celá vyplněná měkkým materiálem s prolisy. V nich jsou pečlivě a bezpečně uložené všechny dílky - velký dřevěný podvozek auta s připevněnými koly. Autíčko má také na přední straně nakreslenou pusu, abyste na první pohled poznali, kterým směrem má jet.

Kromě něj jsou v krabici také dílky do L v různých barvách. Na některých z jejich stran najdete nalepené oči, které se na vás budou usmívat, až budete plnit jednotlivé úkoly. No a právě k nim budete potřebovat návod tvořený českým listem a především brožuru se zadáními a řešeními všech hádanek.

Stejně jako ostatní chytré hry, i tato má zadání rozdělená podle obtížnosti na čtyři části. Nejjednodušší je určená pro úplně nejmenší hráče. Ti dostanou v zadání přímo fotografii autíčka tak, jak má vypadat. Protože se jedná o šikmý pohled, je na první pohled vidět, jak mají dílky být rozmístěné. Tedy alespoň pro dospělého. Pro dítě je hlavním úkolem dokázat kostičky podle návodu naskládat tak, aby odpovídaly zadání. Tahle první obtížnost je právě ta, kterou využijete v nejnižším doporučeném věku - ve třech letech.

Jak se začnou děti zlepšovat, přejdete postupně k dalším obtížnostem, které už autíčko ukazují jen z jedné strany. V tu chvíli už si hráči musí domýšlet podle barev jednotlivých dílků, jak mohou ležet v prostoru. Pouze jedno řešení je vždy správné. Každá kostka má jinou barvu, je tedy snadné je od sebe odlišit. Stavitelé si musí dát také pozor na natočení dílků, protože na některých stranách kostek jsou oči, které by měly koukat jen dopředu.

Poslední obtížnost pak ještě ubírá informací, které děti dostanou na začátku luštění. Některé kostičky totiž při pohledu zboku už nejsou ani vidět a je na jejich místě nakreslený pouze bezbarvý čtvereček. Ale v této fázi luštění už hráči většinou znají svoje kostičky velice dobře.

Pokud by se náhodou zasekli při některém luštění, na druhé straně listu je vždy nakreslené řešení. To má právě podobu šikmého pohledu shora na autíčko, který odhaluje přesné rozmístění kostek.

Chytré autíčko je pěkná a jednoduchá logická hra, která těží především ze svého výborného zpracování. Všechno je poctivě vyrobené tak, aby se s hrou mohli opravdu zabavit i ti nejmenší. A to je přesně, co od takovýchto her očekáváme.

Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o autíčko, je tato hra směřovaná především na chlapce. Výhodou také je, že kdykoliv si může dítě hračku sestavit a jezdit s ní, jako s klasickým autíčkem. Hlavolam je tedy pouze jednou ze dvou funkcí Chytrého autíčka.

Rodiče, kteří hledají pro svoje malé závodníky nějakou zábavu a zároveň by rádi, aby se při tom děti něco přiučily, by se měli porozhlédnout po Chytrém autíčku ve svém okolí. Je to totiž opravdu moc pěkná a povedená hračka pro nejmenší.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/860/recenze-smart-games-car-chytre-auticko-predevsim-pro-kluky


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Colori Duo Hodnocení:
Barvínek - s barvičkami za zábavou pro nejmenší
Konvička, dráček, čepička, motýlek, autíčko. Všechny tyhle věci mohou být opravdu hodně barevné, často mají hned několik barevných pruhů nebo skvrn, ze kterých se skládají. Právě v tom je také jejich krása. No a pro všechny děti, které mají rádi barevné předměty a chtějí zažít trochu dobrodružství je nová postřehová hra Barvínek.

Barvínek pochází z edice společnosti Amigo Spiele, podobně jako třeba Bobří banda (recenze). Autorem Barvínka je Reinhard Staupe a grafiku ke hře vypracoval Oliver Freundreich, který má za sebou mnoho ilustrací karetních a deskových her. Hra vyšla v České republice jako novinka v červnu letošního roku 2012 pod značkou společnosti MindOK.

Hru najdete v malé krabičce s odděleným víkem, jak u karetních her bývá zvykem. Když box otevřete a odložíte stranou skládací pravidla, najdete pod nimi patnáct oboustranných destiček s obrázky. Z jedné strany jsou modré a z druhé žluté – každá strana bude sloužit jedné hře. Stejně tak pravidla jsou oboustranné a na krátkém prostoru vám vysvětlí pravidla obou her. Druhá strana je pak vyhrazená pro slovenštinu.

Barvínek, jak napovídá nadpis recenze, je směřovaný na ty úplně nejmenší děti od čtyř let věku. Tomu je uzpůsobené také grafické zpracování, které si zakládá hodně na rozeznávání barev. Ty jsou na kartách od sebe dobře odlišitelné a děti nebudou mít problém s tím, že by je rušila třeba podkladová barva.

Pro základní hru slouží modrá strana destiček. Hráči je na začátku partie zamíchají a připraví do hromádky uprostřed stolu, která však musí být nahoru svojí stranou s opačnou barvou – v tomto případě tedy žlutou. Tím je celá hra připravená a nejzkušenější hráč nyní může vzít dvě horní karty a položit je tak, aby na ně všichni hráči viděli.

Nyní je úkolem všech snaha co nejrychleji najít dva naprosto stejné obrázky na těchto kartách. Zrada je v tom, že obrázky jsou ve skutečnosti vždy na všech kartách, ačkoliv různě poházené. Ovšem pouze jeden z nich má úplně stejnou kombinaci a rozložení barev na obou kartách.

Stejně jako karet, i obrázků (a tedy předmětů) na kartách je patnáct tak, aby vyšlo dobře, že každá karta se shoduje právě s jednou další. Všechno tedy je o barvách a nalezení dvou úplně totožných symbolů.

Jakmile hráč nalezne shodu, musí vykřiknout, že ji našel a ukázat ostatním. Pokud měl pravdu a našel správný obrázek, může si za odměnu vzít tuto kartu k sobě. Kdo z hráčů nasbírá nejvíce karet, se stává vítězem.

Žlutá strana kartiček, se kterou se jinak hraje zcela stejně, se shoduje rovnou ve dvou obrázcích. Hráči tedy musí najít oba, než se přihlásí o vítězství v kole. Tato verze je o něco obtížnější a také časově náročnější.

Barvínek je jednoduchou postřehovou hrou, která si bere za předlohu oblíbený kulatý Dobble (recenze). Ovšem zatímco Dobble je těžší a náročnější na hraní, Barvínek jde čistě dětskou cestou. Obsahuje pěkné jednoduché kresby, které děti bez problémů rozeznají a pojmenují a především jednoduché barevné kombinace.

Přesto hra výborně cvičí postřeh a koncentraci u každého z účastníků. Navíc neurazí ani dospělého, který by si měl s dětmi v této jednoduché a především rychlé karetní hře zasoutěžit. Každý souboj končí do deseti minut od chvíle, kdy začal a hry se může účastnit až osm hráčů.

Právě proto je tato hra vhodná na rodinná setkání, ale i na klidné večery, kdy chcete dítě ještě trochu unavit. Autorovi se podařilo zachovat ducha postřehových her a vystavět jej na jednoduchém porovnávání barev.

Kartičky jsou si podobné, takže ani pokud budete hrát partii popadesáté, nemáte šanci najít dva stejné obrázky jen po paměti. Vždy budete muset hledat. Samozřejmě s cílovou skupinou je zde také riziko, že kartičky dojdou nějaké újmě. Naštěstí jsou z poměrně tvrdého materiálu a mohly by nějaké horší zacházení vydržet, protože výraznější vizuální poškození by pokazilo zážitek ze hry.

Barvínek je velice dobrou hrou pro ty nejmenší děti. Pomůže jim s rozeznáváním barev a naučí je rychlým reakcím. Za velice příznivou cenu tak dostanete patnáct kartiček plných barevné zábavy pro mrňouse.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/822/recenze-barvinek-s-barvickami-za-zabavou-pro-nejmensi


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Stone Age Erweiterung Mit Stil zum Ziel Hodnocení:
Doba kamenná Stylově k cíli - i tenkrát nosili lidé šperky
Rodiny si spokojeně žijí svoje kamenné životy. Lovci loví mamuty a ochočená zvířata poskytují spoustu dalších surovin a masa. Prostě spokojený život byl možný nejen dnes, ale věřte tomu nebo ne, i v době kamenné před tolika tisíci let.

Jenže to by nebyli členové rodu homo sapiens, kdyby si nevymysleli nové věci, za kterými se trápit. Nemůžeme to samozřejmě porovnávat s dnešním způsobem konzumního života, ale prostě a jednoduše se obě pohlaví začaly zajímat o nějakou tu ozdobu, kterou by mohli nosit. A najednou se objevily šperky. Muži si schovávali zuby po zabitých zvířatech a pro ženy vyráběly z klů zabitých mamutů prsteny a náramky na ruku.

Něco podobného se stalo i ve světě, který obklopuje oblíbenou deskovou hru Doba kamenná (recenze). Jejím vydavatelem v České republice je firma MindOK. Pochází z Německa, kde ji pro firmu Hans im Glück vytvořil Michael Tummelhofer. Hodně jsme si o ní povídali v naší podrobné recenzi. Důvodem, proč se k ní vracíme, je skutečnost, že na český trh se dostalo nově také rozšíření této hry s názvem Stylově k cíli.

Krabice s rozšířením na víku ukazuje spokojenou vesnici s jedním párem. Za nimi je velká spokojená vesnice plná obyvatel, kteří čekají, až jim uděláte radost šperky. Ještě na jeden rok vás zvolili náčelníkem a teď je váš úkol jasný. Být tou nejštědřejší a nejbohatší vesnicí v okolí. Soupeřit o tento titul s vámi bude hned několik dalších kmenů.

V balení najdete pochopitelně pravidla popisující novinky oproti základní hře. Pod nimi je pak jeden výřez z herního plánu, který slouží k překrytí částí základní mapy. Je to proto, že na nové destičce najdete novou stupnici pro obchodování. K ní se vztahuje také nový domeček obchodníka postavený na místě, kde dříve byla skála.

Deska zabírá zhruba čtvrtinu velikosti původního herního plánu. Její zásluhou se vám z plánu ztratí místo pro nabídku budov, které musíte nyní umístit na stůl. Navíc jejím přiložením vznikne ještě jedno místo pro nákup civilizačních karet, tentokrát nalevo od čtyřech původních, na něž jste zvyklí. Platit se za ně bude ale zbrusu novými surovinami.

Kromě této desky uvnitř leží ještě jedna větší. Pokud hrajete Dobu kamennou často, tak ji poznáte na první pohled. Jedná se totiž o hrací desku pro pátého hráče, jemuž nové rozšíření přidává všechny potřebné komponenty, tedy nejen desku, ale také desítku figurek černé barvy a nějaké ty kostičky pro označení jídla, obilí a bodů.

Potom tu máme nějaké malé drobné žetony, které na nás pomrkávají z archu. Jedná se o pětici bodovacích žetonů, které určitě uvítají zkušenější hráči. Pokud totiž získáte víc než sto bodů a přesáhnete rozsah stupnice, vezmete si k sobě právě tuto kartičku, aby to bylo na první pohled patrné.

Mnohem víc prostoru v arších zabírají kartičky budov. Je jich dohromady patnáct. Devět věnujících se přímo šperkům, tedy tématu rozšíření, a pak ještě šest dalších z rozšíření Nové chýše. Ty vyšly původně v Německu v časopise Spielbox a nejsou součástí klasické německé verze. Do české se je však podařilo protlačit a my jsme za to MindOKu vděční. Jedná se rozhodně o další obohacení partie.

Teď už nám zbývá jen malý balíček civilizačních karet se zaměřením na šperky a obchod. A pak pytlík plný nových dřevěných komponentů. Jsou tu šperky! Dámy ale moc jásat nebudou. Za prvé jsou ze dřeva a za druhé asi prstýnek na prst nenavlečou. A zuby asi nikdo na krku také nebude nosit. Takže nakonec zůstanou dílky věrné svému hlavnímu použití – jako dárky pro vaše poddané ve hře.

Herní principy Doby kamenné jsou notoricky známé. Na herní plán vysíláte své dělníky, za pomoci kostek lovíte a získáváte suroviny a za ně rozšiřujete svoji vesnici. Nové chýše, civilizační karty a zásoby na zimu. Ale pozor na obilí! Musíte mít dostatek, abyste uživili svoje milované lidičky žijící ve vesnici..

Rozšíření přidává do partie šperky. Od nich dostane každý hráč do začátku jeden zub. O zamíchaných civilizačních kartách do zbytku karet a jednom novém políčku překryté části herního plánu už jsme hovořili. Všechny budovy zamícháte dohromady a vytvoříte sloupečky po sedmi kartičkách množstvím odpovídající počtu hráčů. Nejdůležitější jsou ale nové kostičky, které začínají na nule stupnice obchodu.

Šperky fungují ve hře jako měna. Zub je základní jednotkou a prsten představuje hodnotou přesně tři zuby. Mezi těmito dvěma druhy můžete libovolně měnit kdykoliv v průběhu partie, protože jsou naprosto zástupné. Získáte je při lovu, kdy můžete rozdělit svůj hod mezi získané jídlo a šperky.
Jejich hlavním významem je nákup nových karet a chýší. Ale můžete je také měnit v obchodě za jiné suroviny. K tomu ale musíte pokročit se svojí kostičkou z nuly. Dokud stojíte na úplném začátku, váš kmen ještě o barteru nic neslyšel.

Když obětujete v jednom tahu dva dělníky, můžete na stupnici postoupit kupředu. A jak se vaše kostička pohybuje, zlepšuje se vám poměr výměny. Nejenže budete moci měnit 1:1, ale ve větších výšinách dokonce jedna ku dvěma!

Zajímavé pravidlo s sebou nese i nové políčko pro civilizační kartu. Z něj lze nakupovat zaplacením tří šperků do pokladny. Za další zaplacenou trojici si ještě může skrytě vzít horní kartu z dobíracího balíčku civilizačních karet a ponechat si ji tajně před sebou. Její výhodu a tajemství využije až ve chvíli závěrečného bodování.

Názory na rozšíření se u nás v redakci dost lišily a byli jsme tentokrát netradičně hodně nejednotní v dojmech. Zatímco méně zkušeným hráčům Doby kamenné se rozšíření líbilo a užívali si nových možností bez přílišné analýzy rozdílů, někteří zkušenější hráči si stěžovali.

Je totiž pravdou, že nový mechanismus obchodu s sebou přinesl také menší důležitost samotné těžby. Některé suroviny prostě stačí jen občas vyměnit. To ovšem není nutně nevýhoda, protože právě proto se otevírají nové strategické možnosti.

Největším zádrhelem je náhodnost dobírání nových civilizačních karet. Konkrétně se jedná o nákup druhé karty naslepo za další sadu zubů. Zbytek hry je založený na otevřených informacích, zatímco tuto kartu si hráč ponechává tajně až do konce kvůli závěrečnému bodování. Její zisk pak závisí hlavně na štěstí.

Některé nové chýše mohou také hodně pomoci majitelům na začátku. Ti pak nepříjemně utečou ostatním. Chýše s trhem vám totiž umožní nepřetahovat se s ostatními o políčka na plánu, ale pěkně v klidu si získávat suroviny přímo u sebe, kde vás nikdo nepředběhne.

Bodování se hodně točí kolem stupnice obchodu, která vám může přinést pořádný ranec bodů. Na druhou stranu jste do ní museli investovat hodně času a dělníků, abyste se na tu úroveň dostali. Ale to je pouze důsledek toho, že se jedná o ústřední téma celého rozšíření.

Novinky partii překvapivě příliš neprodlužují. Herní doba je srovnatelná s původní základní verzí. Naštěstí ani příchod pátého hráče tuto informaci o rozšíření příliš neznehodnocuje. Herní doba stále zůstává na mírně překročené hodince.

Zajímavé je, že původně česká verze neměla z finančních důvodů vůbec vyjít. Bohužel i v současnosti se výrobní náklady na ceně podepsaly a je o trochu vyšší, než bychom si představovali. Naše lokalizované vydání je navíc lepší, protože původní německé mělo problémy s kompatibilitou (odlišné zadní strany karet a nepřesně sedící překryvná deska na plánu). Naštěstí českého se to vůbec netýká!

Rozhodně ale potěší možnost zařadit do partie pátého hráče. Na tohle omezení u Doby kamenné jsme už narazili dříve a u takto populární a jednoduché hry je to jen a jen dobře.

Doba kamenná se snaží dobíhat Stylově k cíli. Daří se jí to především nabídkou a zpracováním. Nezalíbí se ale všem. Nabízí nové možnosti, jak si obohatit svůj zážitek z obživy kmene. Jenže také tomu obětuje trochu té náhody. Někomu to může vadit, jinému ne. My vám k tomu řekli, co nejvíc to šlo. Rozhodnutí už teď zůstává (ostatně jako vždycky) na vás.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1096/recenze-doba-kamenna-stylove-k-cili-i-tenkrat-lide-nosili-sperky


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Anaconda Hodnocení:
Anakonda - přemýšlivý had v pralese
Anakonda Anežka se plazila pralesem a zrovna přemýšlela, co si dá k večeři. Nabízelo se toho tolik, až se jí začaly sbíhat sliny. Když vtom se jí postavil do cesty funící ježek. Anežka se zarazila, protože nikdy předtím takového bodlinatého tvora neviděla. Na první pohled vypadal docela chutně.

Chvilku si ho jen tak prohlížela, připlazila se k němu a olízla jeho špičatá záda. Brrr, pomyslela si a nespokojeně zatřásla ocasem. Tohle moje večeře nebude. A už se chtěla vydat dál, když koutkem oka zahlédla pohyb. Ježek byl jen pouhá návnada! Najednou se kolem ní omotaly provazy, lidé ji spoutali a nacpali do krabice. Od té doby musí uvnitř jen v klidu ležet a pomáhat hráčům s jejich logickým myšlením..

Další hra z řady SMART hry je tady. Tentokrát se točí kolem fosforově zeleného hada, kterému máte pomoci najít jeho domov. Designérem hlavolamu je Raf Peeters, který produkuje neuvěřitelné množství těchto hříček za rok. A česká firma MindOK se je snaží všechny vydat a nejinak to je i s Anakondou, která vyšla v češtině teprve před pár týdny.

Krabička je zkosená od spodní nejširší části se pomalu zužuje až k hrdlu, které je současně i vstupem dovnitř. Zepředu ale snadno vidíte obsah přes průhledné okénko, takže nebudete kupovat zajíce v pytli. Na zadní straně je dokonce popsán v podstatě celý princip, jehož řešení se po vás bude vyžadovat.

Se zvláštním tvarem krabice souvisí také hned první výtka. Plastová krabička uvnitř, která představuje také herní plán, se vytahuje těžko a nepohodlně. Uvnitř krabice je ještě bílá papírová vložka, která krabičku drží na místě a současně jsou uvnitř také papírové součástky s pravidly a především brožura zadání.

Ta je provedená jako obyčejná klasická knížečka. Obsahuje rovnou stovku zadání, což je opravdu pořádný kopec úkolů. Ty jsou rozdělené do pěti úrovní podle náročnosti. Zajímavé je, že tentokrát nejsou počty rovnoměrně rozdělené, takže v jednoduchém STARTERu je pouze šestnáct úloh, druhý JUNIOR jich má už 24, EXPERT jen 21 a MASTER dokonce 16, ale vynahradí vám to WIZARD s 23 úkoly.

Ale vás určitě zajímá samotná destička. Ta je přikrytá plastovým víkem, které slouží jen k tomu, aby se vám jednotlivé dílky hada nerozsypaly. Je tu celkem sedm velkých černých dílků a jeden malý čtvercový s kulatým otvorem uprostřed. Díky němu už nyní zjistíte skutečnost, pro kterou byste jinak museli dílky z herního plánu sundat.

Destička, na které se bude všechno odehrávat, je rozdělená na čtverečky poseté písmenky. Slouží pro určení správného natočení plánu, který není souměrný, ale má v levém dolním rohu vykrojený roh a celkem se tak skládá z 24 políček.

Další zajímavou informací je fakt, že dílky mají nejrůznější tvary a především jsou oboustranné. Na každém z nich se nachází část hada, nebo jen černé okolí. Jsou zde tak rovnou dvě hlavy (na různých dvou dílcích) i dva ocasy na stejném dílku, jen opačně natočené.

Každé zadání na sobě má nakreslené jedinečné rozložení částí těla anakondy. Jedná se často o kousek hlavy a ocasu, později ale můžete dostat v zadání třeba i jen kousek těla. K tomu navíc ještě v celé stovce úkolů najdete položený čtvereček, který slouží jako blok při skládání hada.

Poté, co leží všechny startovní dílky na plánu podle zadání, musíte nyní použít vlastní síly, chytrost a představivost k tomu, abyste je rozmístili po zelené herní desce. Úplně všechny. A musí dohromady tvořit jednu spojenou a spokojenou anakondu.

Vzhledem k tomu, že dílky jsou oboustranné, nejedná se o žádný jednoduchý úkol. Právě proto jsou první úkoly v obtížnosti STARTER určené k tomu, abyste se seznámili s tvary, ve kterých dílky najdete. Jsou zde různé velikosti od dvou do čtyř čtverečků v rozměrech herního plánu.

V prvních obtížnostech je třeba si očima určit nejdelší možnou trasu, kterou by se mohl had plazit. Právě tudy obvykle jeho cesta opravdu povede, ačkoliv anakonda v závislosti na natočení dílků má i různou délku. Jedná se tedy rovnou o několik hadů ukrytých v jedné krabičce, jen o tom nevíte!

Ovšem jakmile zmizí ocas a hlava, budete tímto způsobem nahraní. Pak už vám nezbývá než využívat svojí znalosti dílků a postupně se dopracovat k tomu správnému řešení. V něm zůstaly všechny startovní dílky na místě a vy jste položili ostatní tak, že na desce nyní je vidět jedna dlouhá anakonda od hlavy po ocas. Všechny ostatní dílky kolem musí ukazovat jen černou barvu.

Postupně počet dílků ukázaných na začátku hry ubývá a s tím se zvyšuje také obtížnost. Nakonec neuvidíte z hada ani kousek a celé jeho tělo musíte kolem položených dílků omotat vlastními silami. A to už vážně není nic jednoduchého. Tyto úkoly jsou určitě tím nejtěžším, co vás v krabici čeká.

Je zajímavé, že se blokovací čtvereček pomalu posouvá abecedou shora dolů. Právě tak mají autoři ještě podruhé odlišenou úroveň úkolů. Začnete jednoduchým A, kdy se vám vůbec dílek neplete pod nohy a skončíte u dvojitého W na konci obtížnosti MASTER.

WIZARD pak abecedu projede poctivě ještě jednou, ale bez jakýchkoliv dodatečných dílků. A tady je právě jeden problém. Abecedu už jste jednou prošli v nižších obtížnostech a to na stejných místech. Pokud si tedy budete alespoň trochu pamatovat polohu anakondy v daném úkole, budete mít obrovskou výhodu, protože právě to je jedno z možných řešení. WIZARD tedy je spíš takovou rekapitulací, než samostatnými úkoly, protože jeho řešení se opakuje už z dřívějška.

I po odečtení WIZARDa zůstává osmdesát unikátních hádanek, což je víc, než dostanete u většiny ostatních her. Navíc hra má krásné přenosné balení, které si s sebou můžete vzít prakticky kamkoliv. Přitom se do jednotlivých řešení asi zamotáte tak, že si nakonec nebudete pamatovat ani jedno.

Anakonda patří do rodiny jednoduchých her, které jsou založené na pokládání dílků na plán. Tentokrát se nejedná o interakci s tím, co je na podkladu. Místo toho na sebe jednotlivé kostky musí navazovat, protože dohromady tvoří velkého zeleného hada. A tahle anakonda si vás svými náročnými úkoly omotá a bude vás držet pevně, jako opravdový škrtič..

Recenze převzata ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1223/recenze-anakonda-premyslivy-had-v-pralese


Vytvořeno: 09.08.2013.  Recenze hry: Nox Hodnocení:
Nox - pařba kostlivců
Jaká je nejnovější móda ve světě kostlivců? Situace se neustále mění a všichni se musí být schopní přizpůsobit. Jeden den je to buřinka, druhý den elegantní klobouk nebo páska přes oko. Nejdůležitější, co si ale na svém těle kostlivci pěstují, je bílá barva. Každý den chodí pečlivě do čistírny, kde mají připravené speciální kartáče. Ne, nemůže je to bolet, ale hrubý dotek po sobě zanechá krásnou bělostnou čistotu.

Tahle země je celkově zvláštní. Kostry se prokopou ze svých hrobů do světa pod zemí, o kterém nikdo z nás lidí neví. A tam si užívají, schází se a hrají golf. Ale i tak jim hrozí nebezpečí. Z nitra země se čas od času vynoří podivná stvoření, která kostlivce sbírají do svých truhel. Nikdo neví, k čemu je dál používají, ale vybírají podle vzhledu. Právě proto je móda v podzemí tak důležitá. Staňte se na chvíli nemesis kostlivců a ulovte si také jednoho!

Touhle legendou vám představujeme pomalu karetní hru Nox, která je novinkou ve stáji české společnosti MindOK. V originálním jazyce ji vydala společnost Huch! & Friends v roce 2012. Autorem celé myšlenky je Steffen Brückner, všechny obrázky na kartách nakreslili Olivier a Sandra Freudenreichovi.

Nox nepředstavuje žádnou složitou hru. Nachází se v malé krabičce na výšku i na šířku tak akorát odpovídající rozměru karet. Víko vám ukáže trojici kostlivců-gentlemanů, kterým snad chybí k dokonalosti jen hodiny v kapse saka. Jenže tohle jsou jen lebky a ty sako nenosí! To z nich ovšem nedělá o nic menší elegány.

Uvnitř najdete jen papírovou vložku, která drží vysokánský balíček karet. Těch je dohromady devadesát a jejich úkolem je udržet vaši pozornost a pobavit vás. Nic jiného jim v tom nepomůže.

Na zadní straně všech karet je symbol usmívající se lebky (ještě jste nikdy neviděli na lebce úsměv? Koukněte na okolní obrázky). Důležitá je ale přední strana, která je očíslovaná od jedničky do patnáctky. Každá číslovka patří jedné z trojice barev modrá, zelená a oranžová, které také odpovídá jedna lebka. Jednotlivým barvám patří vždy přesně třicet karet, po šesti od pěti různých čísel.

Kromě karet budete v průběh partie potřebovat i tužku a papír kvůli zapisování bodů. Jinak vám stačí jen zamíchat balíček karet a každému ze zúčastněných hráčů rozdáte právě tři kusy. Zbytek vytvoří dobírací hromádku uprostřed a partie s kostmi může začít.

Když na vás přijde řada, zahrajete jednu z karet, které máte v ruce. Nemusíte však jen před sebe, ale můžete ji vyložit také pro jiného hráče. První kartou založíte svoji truhlu, která se může do šířky rozrůstat na větší počet karet do šířky, ale karty také navzájem překrýváte a tím z nich vytváříte hromádky. Zde vždy platí pouze horní, viditelná, karta.

Hráči na konci kola získají body podle karet, které mají vyložené před sebou. Aby se jim ale započítaly nějaké body, musí v tu chvíli mít viditelné karty všech tří dostupných barev. Jednoduchý součet všech hodnot na kartách vám oznámí počet získaných bodů v tomto kole. Všichni si svoje zisky poznamenají na papír. Partie pak končí ve chvíli, kdy hráči v součtu dosáhnou předem stanovené sumy.

V každém tahu tedy můžete karty vykládat buď k sobě, nebo soupeři. Navíc máte na výběr, jestli chcete vytvořit novou hromádku nebo přiložit kartu na již ležící kartu. Pokud ale měníte existující hodnotu, můžete na kartu položit jen číslo stejné barvy.

Zrada ale nastává ve chvíli, kdy se vám na stole v truhle objeví dvě karty se stejnými čísly. Takové hromádky musíte sloučit dohromady. To je právě způsob, jak vám mohou soupeři zničit vaši sbírku kompletní trojice barev, když vás donutí sloučit dva důležité balíčky karet.

A to je vlastně všechno. Partie probíhá tak dlouho, dokud někdo nedosáhne předem stanoveného počtu bodů. Ten může začít tancovat s kostlivci, které si nachytal do truhly. Ostatním zbývá jen a pouze zklamání.

Nox je nenáročná karetní hra, která po vás chce vlastně jen sbírání sad čísel a barev. Přitom ale máte možnost vykládat karty i k soupeřům. Tím si navzájem snažíte zabránit v získání bodů.

Právě pravidlo, že hráč musí mít ve své truhle na konci kola všechny tři barvy, je zdrojem nejvíce konfliktů. Hráči se snaží udržet si svoji sbírku, ale současně snížit hodnotu soupeřových. Slučování hromádek je ideální zbraní, jak toho dosáhnout, pokud se vám podaří zahrát kartu s číslovkou, která je stejná, jako na jiné důležité hromádce soupeře. Jediným způsobem, jak se tomu bránit, je mít hromádek od barev víc. Ale na to není příliš času, protože kolo končí ve chvíli, kdy kdokoliv ze soupeřů dosáhne počtu šesti balíčků v truhle.

Hráči v Noxu nemají příliš šancí ovlivnit nějak víc taktikou, jak souboj dopadne. Všechno záleží na tom, co dostanou oni i soupeři do ruky za karty. Protože je ve hře celkem patnáct druhů karet, někdy opravdu můžete mít smůlu a v trojici karet v ruce prostě nemáte ty správné.

Zpracování krabičky je rozporuplné. Kvalita kartonového obalu je opravdu poctivá a víko jen tak nepromáčknete. Je vidět, že někdo přemýšlel i nad designem uvnitř, protože po stranách hromádky s kartami máte vykrojené díry pro prsty. Díky tomu byste si mysleli, že karty z krabičky snadno vyjmete, jenže otvory nesahají až na dno. Proč? Nevíme. Takhle je radost polovičatá, protože zbytek hromádky musíte vytáhnout otočením krabičky vzhůru nohama.

Krabička by navíc mohla být o centimetr vyšší, protože přihrádka na výšku nepojme všechny karty a pět karet vám bude nahoře přebývat a putovat po krabičce, když ji budete přenášet. Škoda takového detailu, který trochu pokazí celkový dojem.

Graficky je hra opravdu nenáročná. V celé krabičce najdete vlastně dohromady jen tři ilustrace. Tři různé lebky a v devadesátce karet se mění pouze číslovky. Díky tomu hra nemá zpracování až tak působivé, jak by se mohlo podle krabičky zdát.

Nox je jednoduchou a nenáročnou karetní zábavou, kterou mohou hrát i menší děti. Naučí se při ní počítat a ještě si pěkně zasoupeří. Hra je příjemně konfliktní, ale funguje spíš jako rychlé odreagování než jako plnohodnotná hra, kterou vydržíte hrát delší dobu.

Recenze převzata ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1191/recenze-nox-parba-kostlivcu


Vytvořeno: 24.05.2013.  Recenze hry: Rory´s Story Cubes Hodnocení:
Příběhy z kostek - vyprávění může být taky hra
Představte si svět, kde jsou všichni šťastní. Možná budete muset hledat na všech světových stranách, abyste jej našli. A někdo řekne, že tenhle svět nikdy neexistoval a že můžete prohledat i celou historii času. Bezúspěšně. Jenže vy si myslíte něco jiného.

Svět dokonalého štěstí někde opravdu existuje. Možná vás sem zavedla nakonec i trocha štěstí. Nechybělo moc a našli jste si klidné místo pod stromem, kde byste mohli odložit svoji stařeckou hůl, postavit stan a v klidu umřít s pohledem do vlnících se větví.

Ale nakonec jste ho zahlédli. Poprvé to bylo v mírném svitu srpku měsíce. Jen na chvilku jste uviděli ten mír a bílou planinu spokojených těl. Škarohlídi by namítli, že to není žádné místo klidu a míru, ale vy jste se v těch hebkých peřinách ztratili. Našli jste konečně svůj domov mezi stádem ovcí, bezstarostných a šťastných..

Kdo by neměl rád příběhy a vyprávění? Všichni to v sobě máme a někdy jen potřebujeme trochu povzbudit fantazii. Načrtnout nějakou příběhovou linii, které se budeme držet. A tuhle metodu nemusíte použít jen na pohádku na dobrou noc, ale třeba i při začátku psaní nějakého velkolepého románu. Všechno je možné a rozhodně to není podvádění.

Neuvěřitelné a nekonečné možnosti. Devět kostek plných fantazie. Zdá se to být jako málo, ale hra Příběhy z kostek vás velice rychle vyvede z omylu. V originále krabička vyšla pod názvem Rory’s Story Cubes (tedy Roryho příběhové kostky) a český název je tedy velice věrný. A právě tenhle Rory vydal pod hlavičkou The Creativity Hub Ltd. první vydání téhle legrácky. A loni na podzim se svojí šance chytila i společnost MindOK, která hru přeložila do češtiny.

Od prvního vydání se leccos změnilo. Kostky mají ještě kapesnější a luxusnější vydání. Krabičku s plastovým průhledným vnitřkem nahradila krásná elegantní magnetická krabička. Ta je zasunutá uvnitř obalu z tvrdého papíru. Ten ale ve skutečnosti k ničemu nebudete potřebovat, protože všechno důležité se ukrývá pod magnetickým víkem.

Mezi čtveřicí zdí se nachází už zmiňovaná devítka kostek. Každá má šest stran a na každé z nich jedinečný obrázek. Dohromady tedy ve hře najdete 54 různých obrázků a symbolů. Například náš příběh na začátku se skládal z kostek v tomto pořadí: usmívající se tvář, kompas (osm šipek ukazujících všemi světovými směry), hodiny, kostka, strom, hůl, stan, srpek měsíce a postava ovečky.

Ale samozřejmě můžete některé z těchto obrázků vyložit i jinak, pokud si to obhájíte. Z hole může být šnorchl, nebo ze srpku kolébka. Záleží jen na vaší fantazii, ale většina obrázků je na první pohled jasných. Ale jsou zde i symboly, jako autoškola nebo šipka.

Spolu s kostkami putují v krabičce také pravidla. Ony to vlastně nejsou pravidla, jako spíš návod k tomu, jak si s kostkami můžete hrát. Ale i tady se fantazii meze nekladou. Kromě toho vás ale pravidla upozorní na zajímavou skutečnost – na AppStore najdete iOS verzi této hry, pro Android jsou kostky k dispozici za 44 korun.

Ale o softwarové verzi si dnes povídat nechceme. Pocit, že kostky držíte v ruce a opravdu si hodem určujete, o čem budete dnes vyprávět, je pochopitelně lepší. A přitom cena není nijak výrazně vyšší, než za zmiňované aplikace. A přenosná je hra také velice pohodlně a elegantně.

A o co tedy vlastně jde? To už vám určitě došlo, když tu pořád mluvíme o vyprávění příběhu. Jednoduše hodíte kostkami a podle symbolů, které vám padnou, vyprávíte příběh. Ten musí obsahovat všechny obrázky z kostek v nějaké podobě. A všechno to začíná slovy "Bylo nebylo", přitom to ale na rozdíl od stejnojmenné hry (Bylo nebylo – recenze) není hra na vítězství, ale jen tak pro radost.

Pravidla obsahují povzbuzující ujištění. Žádný příběh není špatný. A věřte nám, že s pravidelným hraním se neuvěřitelně rozvine vaše fantazie. Najednou si budete moci dovolit mnohem složitější a zajímavější příběhy a ohromíte ostatní, kteří s vámi u stolu sedí.

A dokonce můžete hrát i soupeřivou variantu, která v pravidlech není. Jednoduše si navzájem budete své příběhy tajně bodovat podle kvality. Záleží pak jen na taktice, kterou jednotliví hráči u bodování zvolí, ale důležitou roli hraje i ten váš odvyprávěný příběh.

Kromě téhle naší speciální verze pravidla obsahují i další možnosti, jak se ke kostkám postavit. Příběh můžete sestavovat z více kostek – po použití všech kostek jej neuzavřete, ale hodíte znovu a navážete tam, kde jste skončili. Většinou tak ale nevznikají tak pěkné příběhy, jako z jednoho hodu, ačkoliv výjimky potvrzují pravidlo.

Mnohem zajímavější možností, jak zapojit do hry více lidí, je řetězové vyprávění. Rozhodíte na stůl všechny kostky, vyberete si jednu z nich a zahájíte vyprávění. Další kostku a text naváže ale už následující hráč. Tak se společně podílíte na vzniku příběhu tak trochu jako bájné psaní různých vět na kus papíru.

Navíc pro všechny, kteří umí anglicky, máme další dobrou zprávu. Na oficiálních stránkách http://www.storycubes.com/play najdete spoustu různých variant, které vymýšlí lidé z celého světa. Například v současné době je první varianta se superhrdiny. Každý z účastníků vyprávění hodí třemi kostkami a podle nich pojmenuje svého hrdinu i jeho schopnost. Pak za pomoci všech devíti kostek vytvoříte příběh o této postavě. Na závěr mu vytvoříte i jeho nemesis, tedy záporáka, se kterým bojuje.

Ačkoliv Příběhy z kostek nejsou ve skutečnosti hra, nedokážete si představit množství zábavy, které se s nimi dá užít. Za chvíli ustoupí obrázky do pozadí a všechno ovládnou fantazie hráčů. Nechte se unášet světem představivosti, protože ten má opravdu co nabídnout!

Co je, ale ještě mnohem lepší zprávou je existence rozšíření. Věříme, že o něm si popovídáme už brzy v samostatném článku. Zatím jsme jej neměli možnost otestovat, takže vám pouze řekneme, že má za téma Výpravy a budou laděni do dobrodružnější podoby.

Příběhy z kostek bourají stereotypy, hranice a jazykové bariéry. Jejich použití jsou nekonečná. Můžete je využít pro trénink svých dětí, ale třeba i na procvičení vlastních jazykových dovedností. Dokážete vyprávět příběh v cizím jazyce? Tahle krabička má ohromnou sílu a potenciál. Měl by ji vlastnit úplně každý, kdo si rád hraje, vypráví nebo si jen tak sám pro sebe přemýšlí..


Vytvořeno: 21.05.2013.  Recenze hry: Goblins, Inc. Hodnocení:
Goblini s. r. o. - továrna na roboty
Kdo myslíte, že vyrábí ty nejlepší bojové roboty? Japonsko? Ne, ty jejich jsou příliš přetechnizované. Amerika? Samé ničení, ale nic z toho. Ti nejlepší stavitelé robotů totiž žijí v ústraní, mají protáhlý zelený nos a podivný vzhled. Jejich rasa se jmenuje goblinové.

A protože se ředitel nejslavnější továrny Goblins Inc. odporoučel od důchodu, o volné místo je velký zájem. Všichni uchazeči do jednoho mají šanci a nepotřebují k tomu žádné manažerské předpoklady. Svoje schopnosti a vědomosti totiž musí předvést praktickým způsobem v bitvě robotů v aréně. Od prvního do posledního šroubku je postaví, a teprve ten, jehož robot bude vítězně stát i po posledním finálovém boji se stane novým šéfem celého komplexu.

Přesně takový příběh vypráví nová desková hra s názvem Goblins, Inc. Jejím vydavatelem je společnost Czech Games Edition, která se zaměřuje na zkušenější autory. Tentokrát ale sáhla po nápadu Filipa Neduka, což navzdory jménu není autor český, nýbrž chorvatský. V naší malé zemičce se pak distribuce chopil tradiční partner CGE a to firma MindOK. Nezaměnitelnou tvář nabídnul této hře opět ilustrátor David Cochard, který ozdobil třeba i Příšerky z podzemí (recenze).

Kromě tohoto gobliního počinu jsme se na konci loňského roku 2012 dočkali ještě novinek Tzolk’in: Mayský kalendář a také rozšíření Vládců podzemí. Ale gobliní hra se z těch strategických pecek trochu vymyká, jedná se totiž v jádru o hru týmovou a docela dost akční.

Uvnitř krabice s obrázkem obrovského vybuchujícího robota, kterého obsluhují desítky malých goblinů, najdete spoustu výbušného materiálu. Většina je vyrobena z tlustšího nebo tenčího papíru. Začneme tedy už téměř tradičně kartonovými komponentami, které vycvakáte z archů. Jsou zde především dvě desky zobrazující montážní haly. Zde se budou rodit vaši roboti, ale odsud budou také bojovat. V jejich středu najdete kabinu, kde budou sídlit vaši goblini a ovládat jej při souboji. Roboti sice nebudou tak obrovští, jako ten na titulním obrázku, ale to nevadí. Hlavně, že to budou vaši roboti..

Ti se budou skládat dohromady z šedesáti dílků se součástkami. Víc než polovina jsou zbraně, ale je zde také pancíř, motory a zbytek dílků s dekoracemi, kterými můžete své bojové monstrum vyzdobit. Jsou tu ale také malé obdélníkové žetony pancéřování a dva trojúhelníkové dílky pro hráče v roli střelce. Ten s nimi bude určovat směr, kterým bude robot v daném kole střílet.

Ale pořád se jen tak nenápadně motáme dokolečka kolem nejdůležitější součástky. Tu si totiž musíte sestavit ze základny, jednoho kruhu a jedné šipky. Dostanete dva ciferníky spojené malým tunelem, které představují ovládací panel pro řidiče. Na levé straně je směrová ručička určující natočení robota. Pravou stranu pak zabírá kolečko s okýnkem, které odhaluje stranu soupeřova robota, na kterou chcete útočit.

To samozřejmě není všechno. V krabici je také hromada karet. Jsou zde výkresy, karty určující složení týmů, taktiky, povýšení i skryté úmysly. Právě těch posledních jmenovaných je nejvíc a jsou zastoupeny ve čtyřech hráčských barvách, vždy po 21 kartách. Uvnitř balíčku se dále dělí na úmysly ničivé, obranné a sázky.

Hráčům budou ale patřit také roztomilé figurky goblinů. Sice nemohou svým vzhledem soupeřit s impy z Vládců podzemí, ale jsou přesto velice pěkné. Každý z hráčů dostane tři figurky. Máme tu také desítku hracích kostek, které mají klasických šest stran a žlutou nebo černou barvu a úplně jsme zapomněli na bodovací desku. Do průběhu hry vás zasvětí pravidla, která jsou plná příkladů a provede vás jimi Norbert, což je pracovník v továrně. Ačkoliv se snaží, není tak nenuceně vtipný (hlavně v závorkách), jako pravidla Vlaadi Chvátila.

Na začátku hry si každý ze soupeřů vybere jednu barvu. Jednoho z goblinů postavíte na bodovací stupnici a pouze dva vám zbudou na ovládání robota. K tomu každý z účastníků obdrží kartu povýšení, kterou položí číslem nula nahoru. Další hromádkou ve vaší barvě jsou skryté úmysly, které zamícháte a položíte před sebe. Zamícháte také všechny ostatní balíčky karet, tedy týmové karty a karty výkresů.

Herní plány továren zatím leží klidně a bez hluku na stole. Nic se v nich nemontuje a je zde ticho před stavitelskou bouří. Někam doprostřed stolu položíte obrázkem dolů všechny čtvercové stavební dílky, které by měly být pečlivě zamíchané. Vedle nich pak zůstanou také žetony pancíře. Kostky a ovladače zatím leží stranou a přijdou na řadu až později.

A teď může začít bitva. Protože jsme vám už dříve prozradili, že Goblini jsou ve své podstatě týmovou hrou, musíte na začátku každého kola hry otočit jednu týmovou kartu. Ta vám ukáže, kdo s kým bude hrát. Tato dvojice si sedne k sobě a vezme si jednu desku montážní haly. K tomu dostane ještě kartu výkresu, která určuje rozložení stavebních pozic u konkrétního robota. Nemůžete si moc vymýšlet, protože skelet, do něhož budete všechny ty zbraně montovat, už vám přivezli připravený. Na robotí zápasy je výrobní linka sází jako Baťa cvičky. Na vyšrafovaných místech jsou políčka, kam nesmíte dávat žádné dílky. A uprostřed je kabina, do níž později umístíte svoje řidiče a střelce, kteří budou tahat za páčky a mačkat všechny ty skvělé knoflíky.

Jenže pak tu je něco, co koncept týmové hry výrazně narušuje. Jsou to karty skrytých úmyslů. Bez nich by Goblini nebyli zdaleka takovou legrací. A protože hráči týmy a spolupracovníky v průběhu partie mění, nakonec hrají jen a jen na svůj úspěch. A ten určují právě tyto karty, za jejichž splnění dostanete na konci každého kola body. Takže někdy fungujete také trochu jako záškodník a o vítězství v bitvě plecháčů vám vlastně vůbec nejde. O životy goblinů se nebojte, ty chrání pevná a speciálně vyrobená kabin, která je testovaná pádem z kosmu.

První fáze sestavování je zajímavě vyřešená. Hráči v týmu se totiž rozdělí a tyto role si průběžně v tahu střídají. V postupném vývoji je první na řadě výběr dílku, který chcete do robota zakomponovat. Oba hráči v roli plánovače si vyberou náhodně pět dílků se součástkami a podívají se na ně. Tři z nich si ponechají a předají je hráči, který je montérem. Ten může už pomalu začít promýšlet jejich začlenění do kompaktního robotického těla.

Dva další pak podají přes stůl protivníkům a od nich na oplátku inkasují dva jejich nechtěné dílky. Tuhle pětici dohromady montéři přivaří k už hotovým částem robota. Nemusí ale stavět postupně. Zatím se nacházíme v beztížném stavu a všechny součástky prostě drží na svém místě, i když zatím nejsou k ničemu připevněny.

Pak si oba hráči role vymění. Díky tomuto elegantnímu systému mají vlastně oba členové týmu výrazně ovlivňovat vzhled jejich robota, ale současně mohou i škodit (nebo pomáhat) protivníkům. Natočení je důležité u zbraní, které střílejí jen směry, kam ukazuje červená šipka. Dílek s pancířem pak překryjete ještě žetonem pancíře. U speciálních dílků rovnou dvěma. Takové železo vydrží rovnou dva plné zásahy.

Než začne samotný boj, gravitace se k vám vrátí na návštěvu. Už v tuto chvíli, bez jakéhokoliv boje, můžete utržit první bolestivé šrámy. Všechny dílky, které nejsou přivařené kov na kov a visí jen tak ve vzduchoprázdnu okamžitě odpadnou na zem. Prásk! Dílky jdou na šrotiště a vy se s nimi můžete rozloučit. Otázkou zůstává, jestli se jedná o náhodu, nebo o sabotáž od vašeho partnera. To ale zatím nezjistíte.

Ze své hromádky taktických karet si nyní vezmete přesně polovinu, tedy 12. Tajně si vyberou čtveřici karet skrytých úmyslů a položí je před sebe obrázkem dolů. Teď vaši hrdinní goblini konečně vystoupí po žebříku do kabiny ve středu oplechovaného monstra. Trochu se třesou strachy, ale to je brzy přejde, jakmile první raketa zasáhne některou z částí robota. Pak už budou bojovat o holý život.

I v bojové fázi hry se o role oba hráči dělí. Jeden má na starosti manévrování robota a nazýváme ho řidič. Ačkoliv ve skutečnosti je takové označení hodně přehnané, protože tyhle potvory se umí jen točit na místě. Nečekejte žádné honění po aréně. Druhý hráč dostal na starost všechny zbraně a bude tedy střelcem. Podle toho do ruky získali také jeden ze dvou ovladačů.

Větší a těžší úkol dostal řidič. Pořádný robot má rovnou dva volanty. Jeden určuje natočení robota (doleva, doprava nebo obrátka o 180 stupňů) a druhý pak směr, kterým po otočce budou zbraně střílet. To znamená, že z chudáka střelce vlastně udělají takovou malou hadrovou panenku na drátkách. No ano, loutku.

Ale naštěstí i přesto má střelec jednu důležitou roli. Vzpomínáte, jak jsme vám říkali o třech taktických kartách otočených vedle hracího plánu? My taky ne, ale to nevadí, říkáme vám to teď. Právě za pomoci trojúhelníkového ovladače střelec vybere jednu z nich. Tajně, ani se svým kolegou se o tom nesmí radit!

Teď se všichni pochlubí tím, co svému robotovi vlastně namačkali za příkazy. Ty se pak následně provedou. Nejdříve oba roboti provedou svůj otočný manévr, ale pouze v případě, že mají dostatečný počet motorů. Následuje bitva o taktické karty mezi týmy. V případě, že zvolí stejnou kartu, získá ji tým, kterému zbylo po pohybu více motorů.

A pak už zaznamenáme poškození. Ta plynou ze střelby zbraní, které míří dopředu. Podle jejich počtu dostane tým kostky, maximálně ale pět. Všechny kostky, které neukazují prázdné políčko, zasáhly. Na střelci je, aby určil, v jakém pořadí se zásahy vyhodnotí. Do takové řady sestaví kostky a pilot soupeřova robota je vyhodnotí. Každé číslo na kostce ukazuje na jednu řadu polí, kterými střela letí. Jakmile něco zasáhne, udělá prásk a pokud ten dílek nemá žádné pancéřování, podařilo se vám jej zničit!

Současně může upadnout také další množství dílků, pokud už nemají žádné připojení ke kabině. Můžete zasáhnout i řídící kabinu, ze které tak odstraníte jednoho z goblinů. Boj trvá maximálně čtyři kola, ale může skončit i předčasně, pokud už nejsou naživu žádní goblini v kabině nebo ve chvíli, kdy tým přišel o všechny střelné zbraně.

Vítězem klání se stává tým, jehož robot všechno ve zdraví přežil. Tedy vlastně spíš jen přežil, protože ve zdraví to asi nebude. Oba hráči dostanou rovnou vítězné body za figurky, které celou tu bitvu přestály. Dva body za postavičku své barvy a jeden za každou soupeřovu.

K zisku ale především připočtou svoje případné úspěchy na kartách skrytých úmyslů. Hráči vymění týmy a partie pokračuje novou přípravou, zcela nových a naleštěných robotů. Kdo získá po třech kolech víc bodů, ten se stává vítězem.

Goblini jsou výtečná zábava, o tom není pochyb. Může za to především fakt, že můžete něco rozmlátit. To je přece vždycky švanda. A navíc to není váš robot, ale ten soupeře. Jenže někdy vám o to vítězství ani tolik nejde a naopak se snažíte sledovat úplně jiné cíle.

Právě karty tajných úmyslů mění dokonale dojem z partie. Často se ocitnete v roli, kdy budete škodit vlastnímu týmu i za cenu ztráty bodů za gobliny v kabině. Dokonce si na vítězství soupeře můžete vsadit! Všechno je na těchhle olejem prolitých píscích robotické arény možné.

Samotný boj je nakonec hodně jednoduchý a všechno stojí a padá na postaveném robotovi. Pokud jej nevyzbrojíte správnými dílky, budete mít problém. A tady jsou hned dva problémy. První je, že o složení vašeho robota rozhoduje štěstí. Nemůžete vracet dílky jako v Galaxy Truckerovi. Pětice, kterou si vylosujete je konečná.

Totéž je pak u soubojů, které za vás řeší kostky. Vy sice můžete ovlivnit, kterými motory budete střílet a jaké výhody z taktických karet použijete, ale nakonec všechno rozhodne náhoda. Ano, je to zábava ničit, ale občas týmy prostě vyhrají neprávem. K zápasení to sice patří, ale možná už je tu štěstí trochu příliš.

Je tu výměna kartiček se soupeřem, která by mohla všechno zachránit. Ale ten vám asi motory nedá, když vidí, že jich máte nedostatek. Tedy v případě, že nakonec není na vaší straně. A tady se to zamotává takovým způsobem, že to nerozmotá ani Sherlock Holmes.

Ale všechno to stejně ustoupí do pozadí ve chvíli, kdy začnete na svém bojovníkovi pracovat. A co teprve, když ho přivezete do arény! Vítězné body nejsou zadarmo. A pořád ještě body získáváte za konkrétní tajné úkoly.

Zásadní zvrat nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že vítězem na konci hry se nestane ten, kdo lépe bojoval. Místo toho bude slavit hráč, který nejlépe podváděl a hrál jen a jen na sebe. V Goblinech nesmíte hledět napravo ani nalevo, sice jste součástí nějakého týmu, ale ten by měl fungovat podle vašich pravidel a pro splnění vašich cílů.

Nebudeme vám zatajovat, že Goblini jsou největší legrací v plném počtu čtyř hráčů. Všechny ostatní verze pro menší počty jsou sice také zábavné, ale jsou jen odvarem té absolutní řežby ve čtveřici. Ve třech kola neubíhají tak rychle. Navíc odpadá veškeré napětí v plánování bojových fází. Je to takové kostrbaté a nefunguje to všechno tak, jak to bylo vymyšlené. Ve dvou pak nemůžete podrážet a to zde chybí. Je nám jasné, že autoři a vydavatelé nemohli napsat na krabici "pro čtyři hráče", tak zakomponovali do pravidel i tyto verze. Nejsou však úplně plnohodnotné.

Co zastiňuje všechny mráčky, je zpracování. Luxusní otočné desky pro řidiče, krásné figurky goblinů a všechny ty ilustrace kolem, to je prostě radost ke koukání. Czech Games Edition a MindOK se prostě opět překonali, podobně jako u Tzolk'inu.

Goblini s. r. o. jsou výtečnou hrou pro čtyři hráče, plnou podrazů, napětí a chrastícího kovového šrotu. Ten ze svých robotů nejdříve musíte udělat. Ve hře je základem týmová hra, která však má v pozadí tajné plány každého z účastníků. Hráči tak nehrají úplně fér a snaží se utržit co nejvíce bodů právě pro sebe. Z toho plyne nejvíc zábavných situací, které ustupují s ubývajícím počtem hráčů. Právě proto ta číslovka v úvodní větě závěrečného odstavce. Pokud se sejdete často ve čtyřech, pak neváhejte, Gobliny si užijete.

Recenze převzata ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1149/recenze-goblini-s-r-o-tovarna-na-roboty


Vytvořeno: 20.03.2013.  Recenze hry: Geistes Blitz 2.0 Hodnocení:
Recenze: Duchová v koupelně - duch dostal dámskou společnost
Co myslíte, co se stane, když se duch místo děsivých míst, jako obývák nebo ložnice objeví v koupelně? A navíc to není žádné strašidlo, ale elegantní paní duchová? Uklouzne na kachličkách? Těžko říct. Vše, co víme je, že se přišla vykoupat. Potřebuje k tomu vanu, ručník a kartáč. A kde se vzala, tu se vzala, sedí s ní ve vaně ještě malá zelená žabka.

Karetní postřehová hra Duch! (recenze) se stala fenoménem vánočního kruhu v mnoha rodinách. Rychlá a jednoduchá hra o reflexech umí bez problémů zaujmout. A tak se o dva roky později (původní Duch! je už z roku 2011) na nás přichystalo druhé strašení. Tentokrát je na řadě paní Duchová, aby všem zájemcům ukázala, jak má takové správné duchařské hraní probíhat.

Tentokrát se místo pohodlného obýváku, který obsadil pohodlný pan Duch, podíváme do koupelny a pomůžeme paní Duchové najít to správné vybavení. Autor hry Jacques Zeimet zůstal stejný, stejně jako původní vydavatel Zoch Spiele. Ilustrace vytvořila Gabriela Silveira. U nás se můžete z českého vydání radovat zásluhou společnost MindOK, která vydala i původní hru. Český název dostala hra podle svého obsahu: Duchová v koupelně.

Rozměr krabičky je stejný, tedy čtverec o straně nějakých třináct centimetrů, vysoký tak akorát, aby se do něj všechno bez problémů vešlo. Hry jsou si podobné jako vejce vejci i co se týká odstínu krabice, takže je odlišíte na poličce především za pomoci nápisu. Na víku však už nebudete pochybovat, protože paní duchovou ležící ve vaně, se rtěnkou na puse, ručníkem omotaným kolem hlavy si nemůžete jen tak splést.

Už na začátku, když vezmete hru do ruky, bude trochu štěrchat. Dílky jsou totiž z větší části dřevěné, ale pak tu máme balíček karet. Těch je opět šedesát, což je tak akorát na pohodovou partii. Na všech obrázcích jsou vidět předměty, které opravdu v krabičce najdete.

Máme tu dřevěnou vanu v šedé barvě, modrý kartáč (který je na obalu mimochodem červený), nebo červený ručník působící dojmem, že si odletěl na dovolenou z výborného Marrakeche (recenze). Na závěr jsou tu ještě dvě živá stvoření, opět vyrobená ze dřeva – zelená žába s vykulenýma očima a bílá paní Duchová. Ta je výrazně menší než pan Duch, takže je od sebe bez problémů rozeznáte nejen podle tváře, ale i podle velikosti.

Duchová v koupelně je samostatná hra a současně i rozšíření. Takže bychom si nejdříve měli zopakovat, jak se vlastně takový Duch! hraje, abychom si mohli vypíchnout základní rozdíly a přidanou hodnotu, kterou získáte s nákupem nové modré krabičky.

Na začátku partie jednoduše postavíte všechny dřevěné dílky do středu. Musí je mít bez problémů na dosah všichni zúčastnění hráči. Pak zamícháte balíček a položíte jej obrázky dolů celý také doprostřed stolu, někam poblíž dřevěných dílků.

Hráči pak otáčí vždy jednu vrchní kartu a položí ji obrázkem vzhůru hned vedle balíčku. Všichni plní úkol současně. Ten zní najít jeden jediný předmět, který odpovídá barvám a předmětům nakresleným na obrázku. V lepším případě zde najdete předmět, který se svojí barvou i tvarem shoduje s tím reálným dřevěným stojícím na stole. Ve chvíli, kdy jej uvidíte, si jej musíte přivlastnit. Kdo drží jeho dřevěnou podobiznu, získá kartu.

Ovšem ve většině případů tam nenajdete obrázek, který by odpovídal jak barvou, tak tvarem nabídce. Pak musíte zapojit dedukci. Na každém obrázku jsou dva předměty a dvě barvy. Takže postupujete vyřazovací metodou – všechny barvy a tvary, které na obrázku najdete, vás nezajímají. Z toho jasně vyplývá, že výsledkem je pátý předmět. Ten není na portrétu zachycený ani barvou, ani tvarem. Tak ho rychle chytněte, musíte být rychlejší než ostatní!

Jako odměnu získáte opět kartu. Tady ovšem nastává riziko, že se často spletete. Buď úplně, nebo na kartě hledáte složitosti a přitom tam ve skutečnosti je předmět ve správné barvě i tvaru. V takovém případě má právě tento předmět přednost. A omyl vás nepotěší, protože za něj musíte odevzdat ze svých těžce vydřených karet jednu hráči, který získal správný předmět. Hra končí, jakmile dojdou karty v balíčku a vítězem je největší sběrač karet.

Tak. Dosud žádné novinky a pro hráče Ducha jen obyčejná rekapitulace toho, co už dávno ví. Takže co nabízí Duchová? No především to jsou nové obrázky v nových situacích. Takže i hraní nové krabičky o samotě vám zamíchá hlavu víc, protože obrázky a barvy nemáte tak zažité, jako u původní hry.

A pak jsou tu tři nové varianty, které opět můžete hrát s touto samotnou krabičkou. První z nich se nazývá Mluvící žába. Teprve s ní zjistíme, proč vlastně tuto hopsací potvůrku do hry autor zařadil. Místo toho, abyste předmět vzali do ruky, musíte říct žábě, který má paní Duchové podat. Tedy pokud je žába přítomná na obrázku.

Když tam je (a nezáleží na tom, jestli ve správné barvě nebo ne), musíte jméno předmětu vykřiknout a nechytat jej! To s sebou přináší řadu legračních situací, kdy hráči natahují ruce k dřevěným figurkám a zase je stahují zpět. Ale jakmile už jednou vykřiknete a zmýlíte se, je pozdě.. Musíte za svůj omyl zaplatit kartou jako vždy.

K této variantě existuje ještě rozšíření ve variantě dvě. V tu chvíli totiž používáte cizí jazyky v situaci, kdy je některý předmět na obrázku ve správné barvě. Pokud jsou všechny předměty špatně a vy hledáte ten pátý do páru, musíte vykřiknout název česky. Ale jen pokud je na obrázku žába. To už je hodně matoucí a náročné na orientaci hráčů.

Poslední třetí varianta se jmenuje Co vysušil ručník? V něm vás zase začne zajímat přítomnost ručníku na kartách v libovolné barvě a podobě. Ten totiž do sebe nasáknul barvu jednoho předmětu, který jste jím sušili. A vy musíte místo standardních pravidel následovat právě tuto barvu a právě podle ní vybrat předmět, který vezmete do ruky.

Všechny tři varianty slouží skvěle pro pokročilé hraní a zesložitění, které uvítají všichni, jimž základní verze připadá už příliš jednoduchá. Lze je navíc vzájemně kombinovat a dosáhnout tak opravdu ultimátního chaosu.

Ale to nejdůležitější, proč si budete pořizovat Duchovou v koupelně, pokud vlastníte Ducha, je kombinace s původní krabičkou. Té se věnuje úplně zvláštní část pravidel, protože se zde liší nejen průběh hry, ale také její příprava. Nejdřív vezmete dřevěné dílky z obou rozšíření a dáte je na stůl na dvě oddělená místa. Jedno místo tvoří sklep a druhé koupelnu.

Při přípravě karet si musíte rozhodnout, jak dlouhou partii chcete hrát. Pokud chcete podobnou délku, pak zkombinujte přibližně stejný počet karet z obou hromádek a pořádně je zamíchejte. Tady je právě největší zádrhel. Pořádné zamíchání totiž je pro správný zážitek opravdu důležité. Pokud totiž budete mít ve hře pouze série jedné nebo druhé hry, nebude to tak napínavé, jako když se karty střídají častěji.

V každém kole pak odkryjete jednu kartu a podle jejího obsahu hledáte buď předmět ve sklepě, nebo v koupelně. Ty sice snadno rozlišíte, ale správě ještě sáhnout pro správný předmět, když na obou hromádkách jsou podobné barvy, není vůbec jednoduché.

Navíc do hry přichází jedno nové pravidlo: pokud karta v místnosti odpovídá barvou i tvarem nějakému předmětu, musíte vyběhnout do druhé místnosti a místo toho tam najít předmět, který má stejnou barvu. Nikdy tedy nechytáte přímo věc, která odpovídá obrázku.

Spojení obou Duchů vytváří ultimátní zážitek, z něhož budou všichni fanoušci této hry opravdu nadšení. Hra je napínavější a díky dvojnásobnému počtu karet si ji můžete dokonce i prodloužit, záleží pouze na vás, kolik karet použijete..

Bohužel tvůrci přece jen udělali při zpracování chybu. Vana ve své fyzické podobě je hodně tmavě šedá, na kartách se však blíží svojí světlostí spíš bílé. Krom toho, že se od sebe hůře rozpoznávají, je největší problém s asociací. A o té hra je. Prostě máte velký problém si spojit světle šedou z karty s tmavě šedou vanou. S postupem partií problém trochu ustoupí, ale je to zbytečná nepříjemnost. Přitom autoři měli na výběr tolik jiných barev a mohli vanu udělat klidně růžovou. Hra má veselé barvy a určitě by to tak nebyl žádný problém.

Duchová v koupelně je skvělý přídavkem. Ačkoliv to na první pohled vypadalo jako zbytečná snaha o svezení se na úspěchu, opak je pravdou. Za příznivou cenu získáte možnost zdvojnásobit obtížnost svých partií. Krásné dřevěné zpracování je tu zpět a s ním i partnerka pana Ducha! Tak mu ji kupte, ať se necítí sám!

Recenze převzata ze serveru DeskoveHry.com:
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1087/recenze-duchova-v-koupelne-duch-dostal-damskou-spolecnost


Vytvořeno: 12.03.2013.  Recenze hry: Tzolk´in: The Mayan Calendar Hodnocení:
Tzolk’in Mayský kalendář - ozubená kola vládnou světu
Blíží se konec světa.. Tedy, cože? Že ne? A co je za rok? 2013? Tak to jsme asi májské proroctví přežili v pořádku a já jsem něco zaspal. A nebo nás naši předkové chtěli jen překvapit a schválně svoji předpověď o nějaký ten kousek posunuli.

Bez ohledu na tento fakt ale stále zůstává Májský kalendář úžasným dílem, před kterým se pozastavuje i naše současná civilizace. Mayové byli velkou společností, která byla velice pokročilá ve všech důležitých prvcích života. Dnes máme tu unikátní šanci se přenést v čase a prožít několik sezón po jejich boku. Vést kmen k vítězství..

Tzolk'in Mayský kalendář je opravdu horká novinka z dílny českého vydavatelství Czech Games Edition, které hru představilo společně se zahraničními partnery na veletrhu Spiel 2012 v Essenu. A hra sklidila značný úspěch. Už předtím ale partner CGE, společnost MindOK, pracovala tvrdě na české verzi, která se mihla na pultech obchodů ještě před vánočními svátky téhož roku. Na rozdíl od vyprodaných Příšerek z podzemí (recenze) a Vládců podzemí (recenze) z minulých let tentokrát firma nepodcenila sílu českého trhu a hra nebyla okamžitě vyprodaná.

A to přesto, že jsme se na ni všichni velice těšili. První obrázky a všechno ostatní napovídalo tomu, že tato strategická hra z hlavy Daniele Tasciniho a Simone Lucianiho, bude nabízet unikátní zážitky. Prvně jmenovaný už má za sebou herní historii a dokonce u nás vyšla recenze ha jeho pasáčkovou hru Sheepland (recenze).

Ale zpět k Mayskému kalendáři, který nijak nevybočuje z rozměrů čtvercových krabic od MindOKu. Modrá krabice s pyramidami tohoto národa vás nenechá ani na chvilku na pochybách o civilizaci, se kterou budete mít uvnitř co do činění. Jenže ani to vás nemůže připravit na komponenty, které vás uvnitř čekají.

Nejdůležitější jsou dílky mapy. Ta tentokrát není rozkládací, ale z technických důvodů je rozdělena na čtyři části. Na levé a pravé straně se jedná o velké díly přes celou výšku. Prostřední část je ale navíc rozdělena napůl uprostřed plánu. Mapa do sebe zapadne za pomoci puzzle oušek a pevně drží na svém místě.

A jaký je ten technologický důvod proti překládací desce? Tzolk'in je totiž hra, která využívá úžasným způsobem systému propojených ozubených kol. Uprostřed všemu vévodí jedno velké odměřující čas partie svým jediným otočením, na nějž je napojených dalších pět, které reprezentují jednotlivé mayské vesnice - Palenque, Uxmal, Tikal, Yaxchilan a Chichen Itza.

Ozubená kola za pomoci plastových patentek upevníte do připravených míst na plánu. Jejich místa i postup je pečlivě a krok za krokem popsaný v návodu. Aby ošklivé čepičky cvočků zmizely, jednoduše je přelepíte kruhovými obrázky s názvy měst. Při této činnosti byste měli dávat dobrý pozor, abyste nic nepřehodili, protože jednotlivá kola mají svoji specifickou funkci a ta je provázaná i jejím názvem.

Na to centrální ještě musíte nalepit na čtvrtiny na označená místa nalepit zelené a hnědé lichoběžníky, které budou odtikávat jednotlivé čtyři části hry, po kterých vždy následuje nějaké to vyhodnocení.

Když pak vidíte hru složenou, až se trochu divíte, že se do takto propracované a technicky náročné produkce nějaké vydavatelství pustilo. O to vděčnější můžeme být, že to bylo vydavatelství české. Je to navíc poprvé, co CGE vydávají hru od nečeského autora, spolu s dalšími dvěma novinkami českých autorů - Goblini s. r. o. od Filipa Neduka a rozšíření Vládců podzemí od osvědčeného Vládi Chvátila.

Ale co je v krabici kromě těchto kol, samolepek a herního plánu rozděleného na části? Kartonové dílky. Archy jich obsahují poměrně dost. Největší prostor je věnovaný 32 budovám a třinácti monumentům, které můžete pro svůj kmen ve hře postavit. Jako pomoc hráči určitě ocení čtyři nápovědní kartičky a velkou důležitost zde má i žeton začínajícího hráče. Je tu ještě 21 podélných destiček počátečního jmění, třicítka destiček sklizně a především kulaté žetony kukuřice ve dvou hodnotách - 1 a 5.

Nechybí ani dřevo. Kromě surovin je rozděleno podle barev pro jednotlivé hráče - sloupečky představující dělníky hráčů (6 pro každého), čtyři větší bodovací žetony (jeden pro každého), a pak na závěr také čtyři krát sedm kulatých označovacích žetonů. Kostičky surovin zde představují dřevo, kámen a zlato, které využijete na nákup budov a monumentů.

A aby společnost CGE zůstala věrná svým unikátním komponentám z minulých let (kdo nevzpomíná na úžasné impy?), vymysleli si pro tento případ komponenty ve tvaru křišťálových lebek. Jsou vyrobeny z průhledného plastu v modré barvě a vypadají pěkně. Jediná výtka tak snad může mířit k tomu, že kromě Indiana Jonese nikdo jiný tyto předměty s mayskou civilizací nespojuje.

Teď ale už začíná partie Tzolk'inu, do které hráči vstoupí se všemi svými kulatými žetony. Nebudou však mít kompletní sadu dělníků, ale naopak na začátku jim budou sloužit pouze někteří, konkrétně tři. Každý hráč dostane do začátku také čtyři tenké destičky počátečního jmění. Z nich si vybere dvě, které využije a dvě další zahodí bez účinku. Podle symbolů na dvou zvolených si pak dobere konkrétní suroviny, které mu usnadní začátek - konkrétně nějaké suroviny nebo dokonce dělníka. A svůj velký skórovací žeton položí na políčko s hodnotou nula na stupnici vinoucí se kolem plánu.

Na střední otočné kolo položíte všechny drobné kulaté žetony kukuřice. Ta tvoří všeobecnou zásobu a bude se na kole točit po celou dobu partie. Palenque (vlevo nahoře) jako jediné z pětice měst vyžaduje nějakou drobnou přípravu. Dohromady jsou zde čtyři pole tvořená čtyřmi dílky. Dohromady tedy šestnáct plošek pro žetony. Do každého z nich umístíte po jednom žetonu sklizně kukuřice. Kromě první čtveřice pak tato políčka s úrodou zakryjete druhou vrstvou - lesem se symbolem klády dřeva. Na to, aby na těchto místech vyrostla kukuřice, musíte nejdřív vykácet porost.

Herní plán má v pravém dolním rohu místo určené pro kartičky monumentů a budov. Odsud z nabídky si je mohou hráči nakupovat. Zatímco počet monumentů je konečný na stavu šesti za celou hru, budovy se budou doplňovat a to postupně z hromádky pro první epochu (první polovinu hry), později se objeví i ty pokročilejší z druhé.

Nezapomeňme ale na božstva, která byla důležitou součástí života mayů. Těm je obětována celá pravá část plánu, kde stojí tři pyramidy - pro každého z nich jedna. Čekají tu na nás Quetzalcóatl, Kukulkan a Chaac. Každý z hráčů vezme své menší kulaté označovací žetony a položí jeden k úpatí pyramidy. Jak se bude stávat vášnivějším služebníkem těchto nadpřirozených mužů, bude postupovat vzhůru a získávat výhody.

Pod pyramidami najdete ještě čtyři řádky věnované technologiím. Zde hráči umístí svoje zbývající čtyři barevné označovací žetony. Ty začínají svoji pouť ve sloupečku zcela nalevo, kde nepřináší svému majiteli zatím žádný bonus. Ale to se s časem spraví.

Všechny suroviny spolu se zbytkem dělníků dají hráči do horní části plánu, kde jako na jediném místě zbývá trocha prostoru. Ozubené kolečko se všemi těmi žetony kukuřice přetočte tak, aby zub s tyrkysovou nálepkou ukazoval na velkou dvoubarevnou šipku na plánu. Tím je partie zahájena a skončí ve chvíli, kdy se celé kolo otočí přesně o celý jeden okruh. Čeká vás tedy přibližně 27 tahů, ale není to úplně jisté, protože za určitých okolností se kolo může pohybovat rychleji.

Partie Tzolk'inu je vlastně velice jednoduchá a intuitivní ve chvíli, kdy se naučíte rozeznávat a rozumět jednotlivým značkám na plánu. Těmi je obklopené každé z menších ozubených kol a všechny vám budou přinášet nějaké ty důležité výhody.

Hra se rozděluje na jednotlivá kola, ve kterých dostane každý z protivníků jednu šanci k provedení akcí. Pak se posune čas kupředu. To znamená, že začínající hráč posune kolo kalendáře (to největší) o jeden zub kupředu. Ve chvíli, kdy někdo v tuto chvíli nově získá žeton začínajícího hráče (na herním plánu je k tomu určena pozice pro dělníka), může pootočit kalendář rovnou o dvě kola a urychlit tak blížící se den výživy. Ten ale přeskočit nejde.

Ve hře jsou čtyři dny výživy, v nichž musíte nastřádanou kukuřicí nakrmit svoje dělníky. Můžete se tomu ale také vyhnout, pokud nakoupíte správné budovy. Ty to pak udělají za vás. Ale to je spíš výhoda druhé části hry. V první prostě a jednoduše potřebujete dvě kukuřice pro každého svého pracanta. To vlastně není vůbec špatné. Bohové mu asi dali za odměnu menší žaludek.

Se dnem výživy se pojí ještě zisk surovin za pozice na pyramidě všech tří bohů. Dostanete odměnu nakreslenou na všech schodech, které už jste dokázali se svým žetonem vystoupat vzhůru. V polovině a na konci hry pak ještě dostanete navíc číselně uvedené vítězné body.

Ale teď vás asi všechny zajímá cesta, kterou se k tomu všemu hráči dostanou. A zde spočívá ta ohromná a kouzelná jednoduchost celé hry, která vás bude na Tzolk'inu asi fascinovat podobně, jako nás. Máte totiž na výběr ze dvou činností, které však mají opravdu velké množství nejrůznějších důsledků.

V základu totiž můžete buď poslat své dělníky na plán a nechat je tam čekat ve frontě na nějakou výhodu. Nebo je můžete stáhnout a podle pole, na kterém se právě nachází, provést patřičnou akci. V jednom kole můžete vyslat nebo stáhnout libovolný počet dělníků.

Ovšem jejich nasazení je zdarma pouze na nultou pozici jednoho z ozubených kol a to jen u prvního z nich. Pak se cena zvyšuje a za každého dalšího dělníka zaplatíte množstevní přirážku podle nápovědní kartičky (například za celkově vyslané 3 dělníky 3 kukuřice, za čtyři ale už 6). Stejně tak každá pozdější pozice na kole, na kterou chcete figurku poslat, stojí nějakou tu kukuřici.

Tady právě vstupuje do hry ten několikrát zmiňovaný otáčecí mechanismus. S každým uplynulým dnem a otočením kalendáře se pohnout také všechna propojená kola a posunou vašeho dělníka o jednu pozici kupředu. Čím déle tam tedy trpělivě čeká, tím lepší akci může využít. A už vás to nic nestojí, jen tu velmi podceňovanou trpělivost.

Dělníků je omezená zásoba, takže volba je to vždy velice těžká. Zvlášť, když kol je dohromady pět a každé z nich poskytuje nejrůznější výhody. Specializace sice není tak úplně výrazná, ale zatímco Palenque se specializuje na pěstování všeho druhu, Tikal nabízí budovy a monumenty (za které ale musíte ještě zaplatit jejich pořizovací cenu), Yaxchilan má v nabídce ostatní suroviny a Chichen Itza zase především vítězné body. Jen Uxmal je takové město pro všechno, které nabízí různé speciality včetně nového pracanta do vašich řad. To znamená, že právě tady bude na začátku partie hodně narváno. Bez více dělníků jste totiž v podstatě nahraní.

No a to je v podstatě úplně všechno. Za pomoci dělníků a otáčecího mechanismu čekáte a aktivujete akce, které vám přináší suroviny, body nebo další vychytávky, které vás přenesou k dalším možnostem. Vylepšené technologie vám pak umožňují získávat z každé akce více surovin.

Jakmile se kolo kalendáře otočí naposledy a oběhlo tedy celý okruh, partie končí. Hráči si ke svému zisku okamžitých bodů přičtou také ty ze závěrečného dne výživy a především ze všech karet, které mají svoji účinnost oddálenou právě na tento okamžik. A hráč, jehož barva dorazila na bodovací stupnici nejdál, si může na znamení vítězství na tento odstín obarvit vlasy. Ale jsou povoleny i jiné oslavy vítězství.

Tzolk'in dovádí k dokonalosti nejoblíbenější mechanismus v moderních deskových hrách dneška. Máme na mysli pohyblivé komponenty, se kterými lze různě kroutit a modifikovat je. Ovšem dělá to tak chytrým způsobem, že jej integruje do úplného základu celé hry.

A je pravda, že takové využití ozubených kol dělá ze hry opravdu vizuální hostinu. Velký podíl na tom má také parádní zpracování, ve kterém se opět pánové z Czech Games Edition vytáhli a přitom se jim podařilo udržet cenu v rozumných mezích. Velké kalendářové kolo je pokryto různými znaky a ta malá mají zase vylisované malé otvory, ve kterých pěkně vaši dělníci drží, když se to všechno otáčí. Paráda na pohled. Navíc oči umocňují samotný zážitek ze hry.

Věřte nám ale, že Tzolk'in není jen líbivá legrácka. Naopak je to nekompromisní strategická hra se všemi těmi parametry, na jaké jsme zvyklí. Nejvýraznější tu je ale zoufalství. Budete totiž nešťastní z toho, že nemůžete zdaleka stihnout provést všechno, co byste chtěli. Nedostatek dělníků, málo kukuřice, zabraná políčka na ozubených kolech, potřeba stáhnout jiného dělníka. Neustále vám bude něco stát v cestě.

Mayský kalendář je zdrojem dlouhého a trvanlivého bolení hlavy. Nutnost zvolit si pouze jednu z akcí - tedy vyslání pracantů nebo jejich stažení je naprosto svazující. Musíte velice dobře plánovat. A hra vám poskytuje opravdu velké množství cest, po kterých se můžete na svojí výpravě za vítězstvím ubírat. A to je dobře, protože to je příznakem dobré hry.

Jsou tu pochopitelně ještě mnohé drobné vychytávky, které jsme nezmínili. Začínající hráč má nespornou výhodu v posílání prvního dělníka v kole, protože obvykle hráči sdílí představy, kam by ho tak chtěli umístit. A aby měli ještě větší motivaci k výměně pořadí ve hře, tak se na každé ozubené kolo, kdy nikdo nevyužil výměny hráčů, pokládá jeden žeton kukuřice. Ten z hráčů, který se pak stane novým začínajícím hráčem, všechny tyto kukuřice získá. A to nemluvíme o té další výhodě, která se s touto změnou pojí: dvojnásobné posunutí kalendáře, kterým poskočí o dvě pozice i vaši dělníci!

V partii se toho prostě děje hodně. A přitom se celé hře daří zůstat velice jednoduchá a nenáročná. A to nejen na hraní, ale také naučení pravidel. Ty jsou výtečně rozvržená a napsaná a jediné, co vás na začátku bude zpomalovat, bude analýza jednotlivých akcí ve městech.

Tzolk'in je bez debat výbornou strategickou hrou, která představuje novátorský princip. Vzhledem k náročnosti na výrobu se s ním asi nebudeme setkávat tak často, ale různá hejblátka prostě hráči deskových her milují. A my nejsme výjimkou. Když se k tomu pak přidá skvělá hratelnost, náročnost na uvažování a krásné zpracování, nemůže být pochyb o tom, jestli byste si ji měli pořídit do svojí sbírky..


Vytvořeno: 21.01.2013.  Recenze hry: Jurassik Hodnocení:
Jurasik - můj kamarád dinosaurus
Dinosauři byli přátelská stvoření. Každé druhé dítě by si chtělo vzít Triceratopse nebo Brachiosaura (pomineme rozměry) do postele a mazlit se s ním. A pak až se probudí, tak si s ním hrát na dvorku a jít ho ukázat kamarádům. Skuteční dinosauři však už (a ještě) nejsou, možná za pár desítek let. Zatím si musí děti vystačit s představivostí.

A dnes ji povzbudíme dílkem z hlavy Charlese Chevalliera, který vytvořil karetní hru Jurasik. Ta je svojí povahou zaměřená na malé děti už od pěti let a má opravdu rychlou herní dobu. Vyšla v produkci francouzské společnosti Ilopeli a ilustrace k ní vytvořil muž s pěkným jménem - David Boniffacy. Pro český trh si ji vybrala společnost MindOK, která ji na začátku léta 2012 začala prodávat.

Krabička je z tvrdého kartonu a má na sobě obrázek triceratopse vesele koukajícího do dáli na pravěkou krajinu. Pokud se od něj necháte pozvat a víko karetní hry zvednete, najdete zde malou brožurku s pravidly a 55 herních karet, některé obsahují dinosaury a jiné kosti.

Dinosauří karty jsou oboustranné. Na jedné straně najdete část kostry některého z dinosaurů a na druhé straně jej najdete celého, živého a veselého. Celkem se ve hře nachází osm dinosaurů a každý se skládá ze čtyř různě orientovaných karet. Dinosaury od sebe oddělíte snadno podle barvy, a abyste poznali správné natočení karty, je v rohu vždy nakreslené celé jeho tělo.

Zbylých 22 karet představuje akce, které budete v průběhu partie využívat, pokud některou z nich při vykopávkách objevíte. Tyto karty na sobě mají spousty kostí a jsou snadno rozlišitelné od dinosauřích karet. Současně ale mají všechny stejnou zadní stranu, abyste nevěděli, která akce se kde ukrývá. Ještě jsme zapomněli na jednu startovní kartu, kolem které budete stavět celé vykopávky.

Představte si, že jste kouzelník, který má magickou moc. Pokud se mu podaří objevit a sestavit celou dinosauří kostru, může jej jedním mávnutím přivést znovu k životu a jít si s ním hrát. Právě na takovém principu je Jurasik založený.

A abyste mohli začít čarovat, musíte nejdříve vzít startovní kartu a položit ji někam na stůl. Kolem ní pak vybudujete naleziště ze všech ostatních karet. Z akčních karet nejdřív náhodně odložíte sedm karet stranou do krabice. Se zbylými patnácti se bude partie hrát. Všechny tyto akční listy musíte položit obrázkem dolů tak, aby nebylo poznat, jakou možnost vám právě ta daná karta umožní. A všichni dinosauři pak patří svojí kostlivou stránkou nahoru. Oživit je můžete až ve chvíli, kdy máte kompletní čtyři karty.

Jakmile vytvoříte obdélník o rozměrech 6x8 karet, už se konečně blíží začátek partie. Stačí už jen odstranit startovní kartu. Tím vznikne mezi 48 kartami mezera, kam se postaví všichni zúčastnění archeologové (hráči). Tedy alespoň v duchu, protože hra žádné figurky neobsahuje.

Právě odsud mohou hráči začít postupovat po vykopávkách a snažit se získat co nejlepší sbírku kostí. Hráči se střídají na tahu a každý si může vzít kartu, která je alespoň z jedné strany volná - sousedí tedy se stále se zvětšujícím otvorem po startovní kartě někde uprostřed.

Všichni vidí na první pohled, kde se nachází kteří dinosauři a mohou tak dobře plánovat, kterou barvu chtějí sbírat. Pouze hráč, kterému se podaří nasbírat všechny čtyři karty od jednoho druhu, může tyto karty seřadit, otočit a mít svého vlastního živého dinosaura. Toho už mu nikdo až do konce hry nevezme.

Pokud ale máte nějaké nekompletní kosti, tedy jednu až tři karty nějaké barvy, je stále možné, že se vám je pokusí soupeři ukrást. Právě to je jeden z účelů akčních karet. Postup hráčů nalezištěm také občas blokují závaly v podobě kamenů. Ty jsou jedním z obrázků, které naleznete na akčních kartách.

Kromě již zmiňovaných karet krádeže a skály najdete také výměnu. Je podobná jako krádež, ovšem hráč musí za sebranou kartu poškozenému dát jednu svoji. Potěší vás určitě dvojitý tah, který umožňuje jako jediný získat dvě karty v jednom tahu.

Ale všechny takovéto speciální schopnosti by měly mít nějakou tu zradu, která vás donutí přemýšlet, jestli se vám chce akce využívat. Nechybí ani tady a jmenuje se odhození. Pokud tedy budete chtít škodit soupeřům, obrátíte akční kartu a na ní bude symbol odhození, nic nezískáte. Naopak ztratíte jednu ze svých pracně nasbíraných karet.

Hra končí ve chvíli, kdy na nalezišti dojdou karty dinosaurů nebo se už k žádným z nich nelze dostat, protože jsou třeba schované za závaly. V takové situaci si všichni hráči spočítají získané body za dostavěné i nekompletní dinosaury. Ten s nejvyšším součtem se stává vítězem.

Jurasik je nenáročná karetní hra pro děti. V popularitě jí určitě pomůže oblíbené téma dinosaurů, na které děti hodně slyší. A to ještě podporují pěkné kresby. Samozřejmě kosti se tolik dětem nelíbí, ale o to víc se těší, až mohou dinosaura dostavět a otočit barevnou stranou vzhůru.

Dětem hra také trénuje plánování a v prvních hrách také představivost, protože musíte dinosaura složit ze čtyř kartiček, které lze různě natáčet. Při oživení dinosaura musíte dát pozor, jakou stranou karty otáčíte, jinak si svůj obrázek rozhodíte a budete jej muset přeskládat. Správně je to tedy za horní stranu dolů.

Jediná větší výtka se týká grafiky akčních karet. Ve snaze být tematická hra zapomíná na přehlednost a jednotlivé akční karty tak nemají na první pohled viditelný význam. V prvních partiích nebo po delší pauze od hraní musíte tak vzít do ruky pravidla a vždy si objasnit, která karta je která.

Díky tomu, že dinosauři jsou viditelní od prvního tahu, je možné ve hře opravdu plánovat a počítat s tím, co udělají soupeři. Málokdy se vám stane, že se podaří sesbírat celého dinosaura bez problémů, obzvlášť pokud hraje více hráčů. Ve dvou je hra spíše o syslení na vlastním písečku a tolik se nepobavíte.

Jurasik je prostě hrou pro děti. Nic víc od ní nečekejte, protože dospělé brzy omrzí. Ale děti, především díky tématu dinosaurů, ji budou rády hrát stále znovu a znovu. Jen si ověřte, že ji mají s kým hrát, protože ve dvou to není ono. Jinak se jedná o pěknou legraci s dinosaury.

Recenze převzata ze serveru DeskoveHry.com: http://www.deskovehry.com/s-pribehem/877/recenze-jurasik-muj-kamarad-dinosaurus


Vytvořeno: 02.10.2012.  Recenze hry: Flash point: Fire Rescue Hodnocení:
Záchranáři - nejtěžší povolání v kooperativní hře
Na chvilku se ohlédl za sebe. Cítil žár, jak se dobývá do jeho obleku z hladových oranžových plamenů plazících se po stropě. Kdyby mu nešlo o život, nejradši by se na jejich hypnotický pohyb jen tak díval a kochal se krásou ohně. Jenže věděl, že oheň s sebou nenese pouze elegantní tetelení, ale především nebezpečí na každém kroku.

Jen malá jiskřička stačila i v tomto domě. Možná to byla odložená zápalka, baterie mobilního telefonu ponechaného na nabíječce přes noc nebo adventní věnec. Teď už to bylo ale všechno jedno. Před ohněm jsou si všichni rovni. Dým se na něj vyhrnul z nitra budovy, když se za ním otevřely dveře. Jeho kolega byl konečně zpátky. Dva prsty. Dva lidé. Někde v tomhle ohnivém pekle. Už nebyl čas koukat se na plameny. Ani na chvilku nezaváhal a vykročil vpřed mezi popadané trámy..

Záchranáři je hra, ve které vás právě takovéto zážitky čekají za každým rohem. V originále nese hra název Flash Point: Fire Rescue a jejím autorem je Kevin Lanzing. Pro české hráče její lokalizaci připravila společnost MindOK, pro kterou se jedná o druhou spolupráci se společností Indie Boards and Cards. První vydanou hrou z tohoto spojení byla Mafie (The Resistance). Americká společnost kromě rozšíření Záchranářů, ke kterým se vrátíme, vydává v roce 2012 ještě hru Gauntlet of Fools od uznávaného autora Donalda X. Vaccarina. Třeba si i tato hra o boji s přívalem příšer najde cestu na český trh.

V češtině se tedy hra celým názvem jmenuje Záchranáři: Boj s ohněm, v redakci jsme si však hru nějak automaticky překřtili na Požárníky. To přesto, že hlavní náplní hráčů není hašení požáru, ale opravdu zachraňování osob, které byly mezi kouřem a ohněm uvěznění. Autorem českého překladu je Karel Vlasák.

O náplni hry vás nenechá na chvilku pochybovat ani krabice, na které je hasič běžící směrem od požáru. Už v levém dolním rohu na víku je skrytá důležitá informace "KOOPERATIVNÍ HRA" a to je dobře, protože kupující láká na něco, co příliš neznají.

A co najdete v této požárnické krabici za nářadí, kterým můžete zachraňovat životy? Především to je oboustranný herní plán. Na každé z jeho stran se nachází dům, ve kterém začalo hořet. Dům je rozdělený na spoustu místností, oddělených pozavíranými dveřmi (ano, majitelé byli pečliví). Kolem domu najdete stanoviště sanitky a také dvě odkládací pole – jedno pro zachráněné a jedno pro ty, ke kterým jste se dostali pozdě.

Při bližším pohledu na herní plán si všimnete ještě jedné důležité skutečnosti. Mapa domu je rozdělená na šachovnicová pole se souřadnicemi. Každému čtverečku odpovídá jedno číslo na červené (šest řádků) a jedno číslo na černé (osm sloupců) kostce. Pro snadnou orientaci jsou nejen po stranách domu, ale připomínají je i malé ikonky na každém poli. Přitom ale plán nepůsobí nijak přepatlaně nebo nepřehledně, ale stále budí kompaktní dojem leteckého pohledu na dům. To je znamení, že grafici Luis Francisco, George Patsouras a Hrvoje Cop odvedli dobrou práci.

Kromě mapy vás nad přihrádkami ještě čeká jedno překvapení, které velmi chválíme. Jedná se o reklamní list hasičského sboru, který varuje před nebezpečími, se kterými se můžeme setkat v našem obyčejném životě a opakuje zásady, jak požáru předejít. Hra vznikala za pomoci Hasičského záchranného sboru České republiky a je věnována všem, kteří toto povolání vykonávají.

A co na všechny natěšené hasiče čeká v krabici dál? Hodně místa na začátku zabírají také dva archy plné žetonů na vycvakání. Najdete zde hodně různých žetonů, nejdůležitější jsou ty kulaté s ohněm na jedné straně a kouřem na druhé. A také modré s otazníkem a portréty lidí. Dále ale vytřídíte také žetony dveří, rozžhavení, nebo aut (hasičský vůz a sanitka). Pro každého z hráčů je připravená také jeden žeton označující barvu hráče.

Nechybí ani tenký balíček karet dvou typů. První z nich jsou jednoduché přehledové karty, které na sobě mají přehledně sepsaná všechna důležitá pravidla hry. Osm dalších karet jsou specializace hasičů, které každé postavě přidělují identitu a speciální schopnosti, které ostatní nemají.

V krabici nechybí ani pytlík s 24 černými dřevěnými kostičkami a dvě kostky – jedna červená šestistěnná a druhá černá osmistěnná. Ale chybí nám to nejdůležitější – samotní záchranáři. Ti jsou ve hře reprezentovaní opravdu povedenými figurkami hasičů. V krabici jich najdete celkem šest, což je také maximální počet hráčů, který může Záchranáře hrát. Barvy figurek odpovídají žetonům hráčů a máte tak neustálý přehled o tom, který hráč kontroluje kterého požárníka.

Nyní je na čase, abychom si pověděli, že hra Záchranáři: Boj s ohněm obsahuje v krabici rovnou dvě plnohodnotné varianty. První z nich je rodinná hra, se kterou by měli začít všichni hráči, kteří se se Záchranáři seznamují. Vynechává některá rozšiřující pravidla a můžete tak hrát dřív. Hru je také jednodušší podle těchto pravidel naučit. Na hru pro pokročilé doporučujeme přejít až po alespoň třech partiích rodinné hry, když už vám základní principy přešly dostatečně do krve.

Z toho tedy vyplývá, že i my se zde budeme zabývat v detailním popise pouze rodinnou variantou. O té pokročilé si povíme později a zhodnotíme oba herní přístupy. Na začátku každé rodinné hry připravíte nejdříve herní plán – rozložíte jej a na všechny symboly dveří položíte žetony dveří zavřenou (černou) stranou vzhůru.

Podle pokynů v pravidlech založíte v domě požár. Ten v rodinné variantě začíná vždy na stejném místě, ale v průběhu partie se rozšiřuje zcela nekontrolovatelně a každá hra je díky tomu zcela jiná. To znamená, že na předem stanovená políčka položíte žetony ohně stranou s plamenem vzhůru. V těchto místech domu už hoří.

Nyní zamícháte žetony osob a tři z nich rozložíte náhodně na herní plán stranou s otazníkem vzhůru. Důvod je ten, že mezi těmito žetony je také pětice prázdných žetonů planého poplachu. V ostatních případech na modrém pozadí najdete portrét člověka nebo zvířecího miláčka. Tyto tři rozložené žetony představují informace, které jste získali při příjezdu na místo. Zde by se měli nacházet obyvatelé domu, od nichž získáte informace o případných dalších uvězněných lidech.

Každý z hráčů si vybere jednoho hasiče a umístí jej na libovolné pole před domem, nejlépe tedy u nějakých vstupních dveří. Všechny ostatní žetony tvoří zásobu blízko plánu, brzy je budete potřebovat, stejně jako kostky. Celá příprava je také přehledně graficky znázorněná na jedné straně pravidel.

Samotná partie se skládá z tahů jednotlivých hasičů, kteří se ve hře střídají. Každý z nich má tři povinnosti a z toho pouze jednu příjemnou. Právě ta pozitivní celé kolo otevírá a představuje tah záchranářem. Každá z figurek má k dispozici čtyři akční body, které může utratit podle svého uvážení za různé činnosti. Nejdříve budete potřebovat pohyb, který v normálním prostředí stojí jeden akční bod za každý přesun na sousední pole. Akční bod zaplatíte také za otevření dveří, které vám stojí v cestě.

Když se vám daří, můžete ve svém tahu dojít na políčko, na kterém se nachází nějaká ohrožená osoba. V tu chvíli odhalíte její identitu. Pokud se jedná o planý poplach, žeton odstraníte, v opačném případě jej necháte na plánu. Osoby musíte vynést ven dřív, než je zahubí zuřící požár. Jenže každý krok s nákladem stojí dvojnásobek – tedy dva akční body místo jednoho. Pokud osobu vynesete z domu, je v rodinné variantě rovnou zachráněná.

V domě se budete potýkat nejen s ohněm, ale také kouřem, což je druhá strana žetonů. Jak oheň, tak kouř můžete se svým záchranářem hasit. Z ohně uděláte kouř za jeden bod, za druhý jej zcela uhasíte a odstraníte žeton z plánu. Pohybovat se můžete i přes oheň a dokonce si můžete prosekávat cestu zdmi.

Tady ale leží první záludnost. Každé zničení zdi stojí dvě akce po dvou bodech. Za každou z akcí na zeď umístíte jednu černou kostičku. Zeď, na níž leží dvě kostičky, tedy už neexistuje a můžete tudy procházet, jako by se jednalo o uličku. Ovšem v případě, že vám dojdou kostičky v zásobě, dům se vám zhroutí na hlavu! Vtip je v tom, že kostičky nepřidáváte pouze vy, ale také oheň!

Tím se dostáváme k druhé fázi vašeho tahu, kterou je šíření ohně. Na začátku této části tahu hodíte oběma kostkami a získáte souřadnice. Za normální situace na toto místo položíte žeton kouře a máte hotovo. Jiná situace nastává, pokud v sousedství zuří oheň. V tu chvíli se i z vašeho kouře stane oheň.

Nejhorší situace pak nastane, pokud se hodem trefíte přesně do místa, kde už oheň hoří. V takové situaci dochází k explozi. Už samotné toto slovo naznačuje, že se nebude jednat o nic příjemného. Výbuch šíří oheň na všechny čtyři světové strany tak dlouho, dokud nedosáhne políčka, kde zatím požár nezuří. Na všechny čtyři strany přidáte žetony ohně v případě, že výbuchu neleží v cestě zeď, který takový výbuch poškodí.

Oheň se šíří řetězově, takže pokud se dostane plamen do sousedství kouře, ten se okamžitě vznítí a tato situace pokračuje tak dlouho, dokud existuje nějaký kouř sousedící s ohněm. Pokud se oheň dostane na pole, kde se nachází některá z ohrožených osob, už jí není pomoci. Odstraníte ji z plánu na odkládací pole ztrát. Pokud ztratíte čtyři osoby, končí pro všechny Záchranáře partie prohrou.

Teď když jste se konečně vypořádali s následky požáru, můžete doplnit počet osob v domě zpět na tři v případě, že jste právě někoho zachránili, o někoho přišli nebo odhalili planý poplach. K tomu opět slouží dvojice kostek, která určí souřadnice, které vám sdělila zachráněná osoba.

Partie může skončit buď vaší prohrou, pokud přijdete o příliš osob, nebo když se vám zřítí budova na hlavu. K vítězství pak potřebujete zachránit alespoň sedm z celkových deseti osob. Můžete však klidně pokračovat, dokud ještě máte v zásobě žetony osob, pokud chcete. Pak můžete kolektivně oslavit úspěšnou záchrannou akci.

Záchranáři jsou velice napínavá kooperativní hra. Každé kolo je plné důležitých kroků a rozhodnutí, které hráči musí společně probírat. Hasič má většinou na výběr hned několik činností nebo si může dokonce šetřit některé akční body do příštího kola a odpočívat. Kromě toho se ale může přesouvat, hasit nebo třeba odnášet ohrožené osoby do bezpečí.

Ve hře má podstatné místo náhoda. Oheň je nevypočitatelný živel i v realitě, takže proti systému se dvěma kostkami nelze říct vůbec nic. Naopak kostky do partie přináší obrovské napětí. Každý hod může mít devastující následky pro všechny hráče a vždy hrozí, že některá z osob krčících se při zemi a čekající na záchranu, bude strávena hladovým ohněm a vy ji nebudete schopní odnést do bezpečí.

Velice elegantní a chytré je rozdělení požáru na kouř a oheň. Dva stupně z nichž jeden škodlivý není (tedy alespoň ve hře, zde se zadusit nemůžete) a druhý je naopak smrtící. Jenže kombinace kouře a ohně je naprosto fatální, což způsobuje vypjaté okamžiky.

Hráči musí vybírat dobrá místa a hasit ve strategicky vhodných lokalitách, kde hrozí opravdové nebezpečí. Často se vyplatí nechat někde oheň hořet a řešit jiné, důležitější problémy. Právě od toho je zde více hráčů, aby to společnými silami vyřešili. Stejně tak není důležité k vítězství uhasit celý dům, stačí se zaměřit na záchranu osob.

A to pořád hovoříme pouze o základní rodinné variantě. Jednou z hlavních novinek, které přináší pokročilá hra, jsou karty specialistů. Jeden z hráčů se tak stane zdravotníkem, někdo dostane do batohu termovizi, zatímco další je strojníkem. Každý má svoje výhody a více se hodí k některým úkolům, což dobře podporuje dělbu činností, která v rodinné hře chybí.

Co dál? Tak předně příprava hry je o trochu složitější. Oheň začíná výbuchy na několika místech (podle zvolené obtížnosti, které má pokročilá hra tři). To znamená, že požár má svůj zdroj pokaždé jinde. V záchraně hrají roli také nebezpečné látky náhodně rozmístěné po domě (explodují, když k nim dosáhne oheň) a žetony rozžhavení v centru požáru.

Právě rozžhavení je dalším krokem k uvěřitelnosti. Čím déle oheň hoří, tím více se rozžhavuje okolí jeho epicentra, které může způsobit vzplanutí na zcela jiném místě v domě. To znamená, že můžete v pokročilé hře házet na rozšíření ohně dokonce dvakrát!

Aby nebyly v pokročilém módu pouze nové nevýhody pro záchranáře, můžete v průběhu partie použít k udržení ohně pod kontrolou použít také hasicí dělo, které hasí několik polí současně. Na oplátku však musíte zachráněné osoby donést až k sanitce a nestačí s nimi pouze vyjít ze dveří! Z toho důvodu je dokonce možné sanitkou popojíždět kolem domu, k čemuž ale potřebujete hasiče.

Záchranáři jsou zábavní ve všech počtech hráčů. Není pravda, že by ve více záchranářích byli nějak výrazně jednodušší, ačkoliv by se to na první pohled mohlo zdát. O to rychleji se zase šíří oheň a než se hráči někam dostanou, zuří plameny téměř všude. A stejně tak jako v počtu je hra univerzální i ve věku, ve kterém ji lze hrát. Děti jsou platnými členy týmu už od desátého roku věku, ačkoliv budete muset některá rozhodnutí dělat za ně.

Někoho může zaskočit přítomnost zvířecích miláčků mezi ohroženými osobami. Není to však vůbec nic výjimečného, stejně jako není výjimkou, že hasiči při záchraně čtyřnohých kamarádů riskují svoje vlastní životy i v reálu.

Hra píše úžasné příběhy a zážitky, na které budete dlouho vzpomínat. To je způsobené tím, že nám je téma opravdu blízké a všichni se dokážeme snadno sžít s tím, že dům, na který se díváme, je náš nebo našich sousedů. A vžití se do obyčejných lidí jde vždycky nejlíp.

Tak jaký mají vlastně Záchranáři zápor? Možná jen drobnosti – neexistuje způsob, jak si poznamenat počet akčních bodů, které jste si nechali do dalšího kola. Pokročilou hru je výrazně obtížnější se naučit než tu rodinnou. A samozřejmě klasický problém tohoto typu kooperativních her – pokud budete hrát s někým, kdo rád rozhoduje za ostatní, budete si připadat spíš jako divák než hráč. Ale to záleží pouze na volbě spoluhráčů a samotná hra za to nemůže.

Obtížnost je opravdovou výzvou a to nejen v pokročilé hře, kde si dokonce můžete její úroveň ještě zvolit, ale i v rodinné variantě. Každé hašení bude jiné a nebude to jen tím, že můžete použít druhou stranu herního plánu, ale také tím, že se pokaždé oheň šíří jinak. Jednou vyhrajete s přehledem a jindy utečete z hroutícího se domu s poslední osobou na poslední chvíli. Přesně jako v reálu.

Recenze už se nám hodně natáhla, ale ještě jsme slíbili zmínku o rozšířeních. V současné době již vyšla krabice s novým oboustranným herním plánem s názvem Flash Point: Fire Rescue Urban Structures, který představuje několik nových pravidel a především nové prostředí pro vaše hasiče. A již za měsíc bude vyjde Flash Point: Fire Rescue 2nd Story, což je rozšíření, za kterým stojí nový autor – Lutz Pietschker. Rozšiřuje koncept hry na vícepatrové budovy, přidává do hry žebříky. A dobrou zprávou je, že pokud to bude jen trochu možné, dočkáme se těchto rozšíření i v češtině!

Záchranáři: Boj s ohněm je vynikající kooperativní hrou. Nemá v podstatě žádné výrazné zápory a je opatřená příznivou cenovkou. Hašení požáru je nám každému blízké. Když k tomu přidáte nutnost spolupracovat, oboustranný herní plán a krásné figurky hasičů, je tu ideální hra pro všechny. Každý požár v Záchranářích je jiný. Jediné, co je spojuje, budete vy – hasiči, kteří se nebojí riskovat svůj život znovu a znovu. Lidé, kteří jsou opravdovými hrdiny. Zaslouží si uznání a zaslouží si takto výbornou hru.

Recenze byla převzata ze serveru DeskoveHry.com: http://www.deskovehry.com/s-pribehem/908/recenze-zachranari-nejtezsi-povolani-v-kooperativni-hre


Vytvořeno: 06.02.2012.  Recenze hry: Dungeon Petz Hodnocení:
Recenze: Příšerky z podzemí - příručka impího chovatele
Příšerky z podzemí je hra českého autora Vládi Chvátila, který ze stejného světa již v roce 2010 představil Vládce z podzemí, tedy Dungeon Lords. Vládci podzemí očarovali každého svým grafickým provedením, a tak když už jednou něco fungovalo, proč nepokračovat ve spolupráci s autorem i nadále. Stejně jako loni se i této hry dočkáme v distribuci společnosti MindOK.

A tak stejně jako Vládcům, tak i Příšerkám z podzemí, vdechl život jeden z nejlepších výtvarníků deskových her současnosti David Cochard. Jak je na první pohled zřejmé, autor se nebál u vzhledu příšerek popustit uzdu své fantazii. Jeho ilustrátorský um dýchá na hráče již z krabice a nenápadně naznačuje, že tohle bude hra, která zajisté bude stát za pozornost, i kdyby to mělo být jen kvůli dokonalým kresbám.

Jak již bylo naznačeno v předešlých řádcích, vzhled balení snad nemůže nikoho zklamat, ale co když je to jen pozlátko, určené ke zmatení a koupi zajíce v pytli? Po otevření krabice na vás žádná příšerka nevyskočí (bohužel), ale za to uvnitř najdete jejich věrné podobizny v podobě kartonových vajíček. Samozřejmě nechybí ani již známí plastikoví impové, tentokráte provedení rovnou ve čtyřech barvách. A stejně jako u Vládců pozdemí v krabici najdeme několik herních plánů. Hlavní a největší plán s tržištěm, který je společný pro všechny hráče. Dále plán s postupem hry a samostatné hráčské plány s dungeonem a s expozicí příšerek.

Z dalších komponent určitě stojí za zmínku plastové kostičky strádání povědomé svým tvarem z Vlaadovy hry Through the Ages (recenze), a pak z dřevěných komponent kostičky jídla, peněz, trusu a barevné postavičky služebníků. Ve hře najdeme i balíček karet s potřebami příšerek a kartonové žetony artefaktů a mutací. Posledními součástmi hry je hromádka ilustrovaných karet hned několika druhů: kartičky zákazníků se speciálními požadavky na kupovanou příšerku, výstavy příšerek, na kterých můžete získat body reputace, a tak svůj obchod lépe proslavit. A aby bylo možné svoji expozici vylepšovat, tak ve hře najdeme ještě kartonové kartičky s klecemi a jejich vylepšeními.

Už z výčtu je jasné, že se jedná se o hru s velkým počtem komponent. Tomu samozřejmě musí chtě nechtě odpovídat složitost pravidel. Text pravidel, jak je zvykem u her Vládi Chvátila, je proložen velkou spoustou obrázků a poznámek, které čtení zpříjemní a člověk si nepřipadá jako při studování nějakého strohého návodu.

Celé jedno kolo se odehrává v šesti fázích, v jejichž průběhu se snažíte získat co nejvíce bodů reputace pro svůj obchod. V průběhu kola budete v jednotlivých fázích nakupovat příšerky na trhu, uspokojovat potřeby příšerek, jako je například touha hraní nebo po jídle. Budete také s příšerkami chodit po výstavách a nabízet je k prodeji potenciálním zájemcům. V průběhu kola vám také příšerky vyrostou a vy jim budete patřičně upravovat a vylepšovat klec.

Do začátku hry každý hráč obdrží dungeon s impy, dřevěné služebníky a expozici s jednou špinavou klecí, čtyři kartičky potřeb a nějaké to zlato, aby bylo s čím poslat impy na trh. Některé z postaviček vaší barvy zůstanou jako vzdálení příbuzní zatím nedostupní, ale v průběhu hry se k vám mohou připojit a pomoci s nákupy a krocením zvířátek. Pomocníci budou tentokrát pouze ukazovat váš bodový stav.

Vedle velkého hracího plánu položíte ukazatel období, na který náhodně vyložíte kartičky zájemců o zvířátka a také soutěží. Hráči vidí vždy několik kol dopředu, o jaké příšerky návštěvník stojí a mohou tomu přizpůsobit svoji taktiku.

Hlavním cílem všech hráčů je mít u sebe spokojené příšerky, které pak lze dobře prodat. Jenže aby bylo možné příšerky nakoupit a mít je ve svém dungeonu, je potřeba pro ně mít prázdné klece. Ty může mít jeden hráč maximálně čtyři libovolného typu, může se tedy starat současně také o nejvíce čtyři příšerky. Ale nebojte, práce to bude i tak dost.

Většina situací se rozhoduje na hracím plánu, kam hráči vysílají skupinky impů. Nejdříve si všichni současně tajně naplánují, kolik impů a v jakých skupinkách chtějí vyslat. Na některá místa lze poslat pouze větší skupinky, jinde je třeba je vybavit žetonkem zlata. Na trh pak jdou nejdříve ty největší skupinky, protože mají výhodu počtu. Menší se pak musí spokojit s výběrem z těch dříve neobsazených míst.

Na trh se příšerky umisťují na začátku každého kola přímo z líhně vajíček, takže si tam můžete koupit malou nemotornou příšerku. Každá z příšerek má své specifické vlastnosti, některá je více hravá, jiná zase žravá nebo agresivní. Hráč musí sledovat, jací zákazníci na trh budou v příštích kolech přicházet a také, jestli má dostatečné zásoby, aby měl jistotu, že budou mít to nejlepší pohodlí.

Pro bydlení svých příšerek můžete nakoupit různé vybavení, které nejčastěji zvyšuje odolnost klecí před magickými nebo silovými schopnostmi obyvatel. Každé příšerce bude také vyhovovat jiný druh klece, proto je důležité vybrat a koupit tu správnou. Ve hře lze najít kovové, dřevěné, kouzelné nebo trávou porostlé klece. Každá klec může mít i nějakou speciální vlastnost, například může být samočistící nebo v ní může být hriště, na kterém si příšerka bude moci sama hrát.

Všechno toto vybavení a předměty přispívá ke kvalitnímu zázemí pro příšerky. Důležité je například čisté prostředí, v němž nemůžou onemocnět a klece, které budou vyhovovat jejich veškerým potřebám. Jelikož jsou příšerky živá zvířátka, budou mít hlad, budou si chtít hrát a budou také v neposlední řadě kakat. Příšerky stárnou, a čím jsou starší, tím větší mají nároky a je těžší jejich touhy uspokojit.

Pokud se o příšerku nebudete hezky starat, bude strádat. A pak vám utrápená příšerka může zmutovat, přenést se do jiné dimenze nebo dokonce umřít! A to byste byli špatní pánové, kdyby se vám to stalo. Jestliže příšerka bude mít velké magické schopnosti a vaše klec je nebude umět všechny utlumit, tak musíte počítat s tím, že vaší příšerce naroste nějaké to chapadýlko. Naopak pokud bude mít příliš velkou sílu a prorazí tvrdé mříže klece, pak musíte mít v záloze impy, kteří ji dokáží chytit, pokud se vám to nepodaří, uteče na venkov, kde si bude asi spokojeně žít. Jen vy z toho nebudete mít nic. Ale ani takové chycení není bez následků, protože příšerka utržená ze řetězu poraní impa, který ji chytá a ten se musí nějaký čas léčit v nemocnici.

A jak se vlastně takové potřeby příšerek uspokojují, aby vás tohle nepotkalo? V průběhu kola po rozmístění impů na hrací plán, si doberete do ruky hromadu karet podle potřeb příšerek. Ty na svých vajíčkách totiž mají symboly, kterých přibývá, jak příšerky rostou. Vajíčka totiž mají na sobě otočnou kruhovou část, kterou postupně odkrýváte. Symboly na nich ukazují potřeby příšerky - tedy magii, žrádlo, a další. Za každý symbol si podle barev nalíznete do ruky jednu kartu z hromádky. Jenže v hromádce nejsou pouze tyto potřeby, ale i jiné a máte tedy vysokou šanci, že se budete potýkat s nepříjemnostmi.

Jakmile máte dobrané karty, pokusíte se je rozmístit k příšerkám tak, aby vám žádná nezmutovala, neutekla ani neumřela. Kromě karet žrádla, hraní, magie či zlosti jsou zde také kartičky hovínek a nemoci. První z nich mají za následek jednoduchou věc - vaše příšerka po sobě zanechá v kleci bobek, do klece tedy položíte jednu hnědou kostičku. Samo o sobě hovínko nemá žádný důsledek, jen si tam tak leží. Jenže situace se změní, pokud přijdou do města nemoci. Každá příšerka s přiřazenou kartičkou nemoci totiž nesmí přesáhnout určitý součet, aby neonemocněla.

Pokud pak touhy příšerky nenaplníte nebo vám onemocní, získává kostičky strádání, které nepředstavují nic dobrého. Nechce je žádný zákazník a ani při soutěžích o tu nejlepší příšerku vám utrápená krasavice nepřinese nějak moc bodů.

Právě v další fázi tahu se budete chlubit svými svěřenci na různých výstavách, ve kterých je možné získat velké množství bodů reputace. A ty vám velmi pomohou proslavit váš podnik (a vyhrát hru). Soutěže, které se budou konat, zná vždy hráč s předstihem, aby se na ně mohl dobře připravit. Může se jednat o soutěže pro jednu příšerku nebo pro celou vaši expozici. Na kartičce soutěže jsou vždy uvedené požadované vlastnosti, které hodnotu příšerky zvyšují (někdo chce příšerku vzteklou, jiný zase hravou) a také nežádoucí vlastnosti, které snižují cenu příšerky (například zmiňované strádání).

Stejně jako soutěže jsou dopředu známí také příchozí zákazníci, kteří si touží nějaké ty příšerky opatřit. Určitě má pozitivní vliv na hru systém, v němž hráči mezi sebou o zákazníky nebojují, ale každý ze soupeřů má možnost prodat zákazníkovi jednu příšerku. Za prodej dostanete zlato (podle velikosti příšerky) a body reputace podle toho, jak jste hodně nadchli zákazníka, tedy jak jste splnili jeho požadavky.

Když příšerku prodáte, můžete ještě s volnými impy vyčistit klece od trusu nebo je poslat pro nějaké zlato. Poslední fází kola je stárnutí příšerek. Čím je příšerka starší tím více má potřeb, ale s tím souvisí i její stoupající cena na trhu. Určitě nebudete mít problém prodat velkou spokojenou příšerku na trhu.

Partie končí po uplynutí stanoveného počtu kol a vyhrává ten hráč, který získal nejvíce bodů reputace. V popisu jsme nezmínili další drobné herní vlivy, které v partii působí, tedy nákup artefaktů, nutnost mít pro příšerku zásobu žrádla (zeleniny nebo masa - některé jsou všežravci, jiné třeba jen býložravci) nebo možnost zvyšovat cenu příšerek prodejem na pódiu.

Příšerky z podzemí opravdu věrně modelují situace, se kterými byste se potýkali, kdybyste se pustili do obchodu s příšerkami. Nabízí neuvěřitelnou šířku různých strategických možností a voleb a také hromadu různých cest k vítězství. Ale přes složitost taktických voleb jsou některé předem dané - například jako velmi nenáročné zvířátko doporučujeme Červoně obrovského v kombinaci se stále zelenou klecí.

Největším zážitek z Příšerek z podzemí je opravdu samotné hraní. Budete si užívat úplně každý nákup příšerky a její růst. Budete s ní prožívat všechny radosti a strasti a ve chvíli, kdy si k ní konečně vybudujete vztah, musíte se s ní rozloučit a prodat ji do cizích rukou. Ani nemáte záruku, že se u nového páníčka bude mít dobře.

Hra samozřejmě vděčí za hodně také svému vizuálnímu zpracování, protože to je zde polovinou úspěchu. Těžko budete hledat někoho, kdo se na první pohled nezamiluje do Jednorožíka růžového nebo do Mecháčka přítuly. A to je možná trošku problém, protože každá příšerka může mít jen jednoho majitele a hráči se o ně často budou hádat a tvrdě o ně bojovat. K neuvěřitelně detailní grafice herních plánů se ještě přidává úžasné zpracování příšerek a jejich systém růstu. Bonusem pak jsou stále úžasné figurky impů. Jediným nedostatkem zůstává chybějící sáček pro losování příšerek, který musíte dodat z jiné hry nebo z vlastní zásoby.

Partie se mohou zúčastnit dva, tři nebo čtyři hráči a ve všech počtech je hra skvěle zábavná. Je vidět, že autor si dal s vyvážením hodně práce a nikdy nezažijete nedostatek strategických voleb. Navíc hodně částí lze hrát souběžně, takže na sebe nemusíte navzájem příliš čekat. Přesto se samozřejmě herní čas vyšplhá vzhledem k náročnosti vysoko přes jednu hodinu a spíše se bude blížit těm dvěma.

Hra sice může vypadat trochu nevypočitatelně, ale všechno v ní je výsledkem pevně stanovené strategie. I dolízávání karet potřeb, které je náhodné, je v podstatě pravděpodobnostním výpočtem. Na zástěnách, na nichž hráči plánují tajně svůj tah, totiž je uvedeno přesně počtem zastoupení jednotlivých typů karet v tom kterém balíčku. Navíc se na spoustu situací můžete připravit vhodným nákupem klece, artefaktu nebo ponecháním si správných čtyř karet potřeb do příštího kola.

Nejtěžší částí není vysílání impů na herní plán, ale starání se o příšerky. Rozdělování karet je složité a náročné na kombinování. Musíte mít dokonalý přehled, co která příšerka chce, potřebuje a kterou kartu kam můžete položit, aby vám neutekla nebo nestrádala. A občas se prostě nějaké té kostičce hovínka nebo neštěstí nevyhnete, ale takový už je život.

Z celého textu je asi zřejmé nadšení a ohromení, které vládne naší redakci při vytažení Příšerek z podzemí dodnes. Je tedy možné na takové hře najít nějaký nedostatek? Kromě partie s hráči, kteří mají chorobnou touhu vypočítat si každou šanci (s těmi je pak rozmisťování karet potřeb k příšerkám utrpení) lze zmínit pouze jednu výtku. Hra totiž postrádá jakoukoliv rodinnou variantu, a tak si ji nebude moci zahrát cílová skupina, kterou svým vizuálem osloví snad nejvíc - děti do dvanácti let. Přitom by určitě vyřazením některých principů bylo možné hru trochu upravit.

Příšerky z podzemí jsou velmi povedenou strategickou hrou s nepřebernými možnostmi. Je zasazena do propracovaně fungujícího světa, kterému nechybí téměř nic k naprosté uvěřitelnosti. Všechno dovádí k naprosté dokonalosti smysl pro detail ilustrátora Davida Cocharda. Příšerky z podzemí jsou nirvánou pro všechny milovníky komplexních strategických her a hrou, která by neměla chybět v žádné sbírce. Prohlašujeme ji zatím tou nejlepší českou hrou, kterou jsme měli tu čest hrát.

Recenze byla převzata ze serveru DeskoveHry.com http://www.deskovehry.com/s-pribehem/647/recenze-priserky-z-podzemi-prirucka-impiho-chovatele


Vytvořeno: 11.01.2012.  Recenze hry: Last Will Hodnocení:
Dědictví aneb jak rozházet všechny prachy po dědečkovi

Rozhodovat se co s hodně penězi získanými bez námahy je v dnešní majetnicky založené společnosti pro mnoho lidí opravdovým snem. A toho si je vědom určitě i Vladimír Suchý, který pro všechny milovníky peněz a utrácení připravil novou deskovou hru Dědictví, která se v zahraničí bude prodávat pod názvem Last Will (tedy Poslední vůle).

Hru, kterou produkoval autor ve spojení s muži skrytými pod názvem Czech Games Edition, tedy se stejnými lidmi, s nimiž dokončoval již dříve svoje 20. století (recenze) a Loděnici (recenze). Vydání české pak po úspěchu loňského odvážní odpadků v 20. století zajišťuje opět společnost MindOK, pro kterou je Dědictví jedním ze dvou velkých předvánočních počinů pro rok 2011. Tím druhým jsou Příšerky z podzemí od Vládi Chvátila.

Dědictví najdete v krásně malované krabici s jednoduchým nadpisem kurzívou. Na víku je nakreslený portrét pána, který viditelně má peněz víc, než je zdrávo. Tedy spíše měl, jak svědčí polozřícená barabizna za jeho zády. Nejspíš si zrovna čte závěť svého dalšího strýčka. Krabice samotná pak má rozměry, na něž jsme si už u her od tohoto vydavatelství zvykli, tedy podlouhlé ve stylu Agricoly (recenze).

Obsah za grafickou stránkou a rozměry balení nijak nezaostává ani zpracováním ani kvantitou, což je určitě příjemné zjištění. V krabici objevíte hromadu karet s různými zadními stranami, od bílé, přes růžovo modrou a červenou až k žlutohnědé a hnědé. Každá z nich má svůj smysl, který objevíme za chvilku.

Většími rozměry zde oplývají také kartonové dílky, jež si hráči položí mezi sebe. Obě desky je nejlepší spojit stranou, protože tak správně navazuje kresba na pozadí. Na centrálním plánu je spousta míst pro pokládání těch různobarevných karet. Stejné je to i s hráčskými deskami, které mají na sobě políčko pro pětici karet a také stupnici určující kolik akcí budou mít v rámci svého tahu. Poslední kartonové dílky jsou doplňkové desky pro herní plán i pro desky hráčů.

Tyto menší desky při prvním rozbalení hry neleží jen tak v krabici, ale jsou pevně umístěné ve vycvakávacích aršících a obklopené dalšími žetony. Ty představují peníze a také ukazatel ceny jednotlivých druhů nemovitostí ve hře.

Zbytek součástek je již dřevěný – pět větších různobarevných žetonů je určeno pro hráče, zatímco další kolečka symbolizují psy (hnědá), koně (žlutá), kuchaře (bílá) a dámy (růžová). Šedivé kulaté žetony určují stav hry, černý šestihran začínajícího hráče a zlaté žetonky domečků označí chátrání nemovitého majetku. Posledním štěrchajícím dřevem v krabici je deset barevných klobouků, které představují poslíčky.

Na začátku partie hráči před sebe rozloží hrací plán stranou podle počtu soupeřů (2-3/4-5). Vlevo je ze zlaťáků vyvedené počítadlo kol, kterých je celkem sedm. Ke čtyřem nakresleným kartám nemovitostí náhodně přidělíte žetony ceny, které mají hodnoty -3 až +3 a zvyšují nebo snižují nákupní a prodejní hodnotu panství a statků.

Společný plán je řešený opravdu skvěle, protože na každém políčku pro karty je jasně uvedeno, jaká karta sem patří – některá místa mají různé požadavky podle aktuálního kola. Ze zamíchaných balíčků karet tedy hráči nakladou na místa karty podle požadavků prvního kola – karty nemovitostí, pomocníků i speciální karty. Zážitky a doprovod zůstanou zatím nevyložené, ale to neznamená, že si je hráč nemůže dobrat později jiným způsobem.

Každý ze soupeřů si k sobě vezme všechny komponenty ve zvolené barvě, tedy jeden kulatý žeton, dva klobouky poslíčků a především hráčskou desku. Na ni položí jeden šedý žeton na počítadlo akcí, na políčko nula. Do začátku dostane každý zbohatlík buď předem stanovenou částku, nebo náhodně vylosovanou podle karet závěti. V ruce mu zůstanou také dvě karty, které si vybere z náhodně rozdaných šesti.

Na začátku každého kola si hráči nejdříve vyberou, co chtějí za den stihnout. K tou slouží deska s plánem dne, obsahující šestici sloupečků. Každý má tři položky: počet dobraných karet, vyslaných pomocníků a akcí. Liší se ve svojí výhodnosti a je tak jasné, že začínající hráč má výhodu. Proto se žeton startovního hráče každé kolo mění. Je důležité vybírat velice pečlivě, protože kol je pouze sedm a každá špatná volba se projeví.

Nyní hráči jednotlivé pokyny z plánu dne začnou postupně plnit. Nejdříve si tedy doberou karty ze zamíchaných hromádek – mohou si vybrat jakoukoliv kombinaci zážitků, nemovitosti, přátel a doprovodu. Tyto karty si vezmou do ruky a budou je moci ve zbytku kola použít podle svého uvážení. Na konci tahu však musí zahodit všechny kromě dvou, které jim zůstanou do dalšího průběhu partie.

Druhou část tahu představuje vysílání pomocníků. Hráči mohou použít jednoho nebo dva poslíčky podle bílého symbolu klobouku na plánu dne a to kamkoliv po hracím plánu, kde je pro ně vyhrazeno šedivé kolečko. Mohou tak vyzvednout nějakého pomocníka, doprovod, společníka nebo nakoupit nemovitost (= všechny čtyři představují sebrání karet připravených na začátku kola), mohou ale také zavítat na trh a zmanipulovat pro vás ceny nemovitostí tak, jak se vám to zrovna hodí. Pokud chcete, aby odpočívali, můžete je poslat za dvě libry do divadla.

Teď se dostáváme teprve ve hře k důležitému prvku – peníze jsou zde důležité a točí se kolem nich úplně všechno. Samozřejmě určují i vítěze, jenže vaším cílem není je sbírat a ochraňovat v pokladničce, ale co nejrychleji je rozházet. Pokud se vám to povede před sedmým kolem, pak hra okamžitě končí vaším vítězstvím.

A peníze se neutrácejí lépe, než v poslední fázi tahu hráčů, kterou je provádění akcí. Nyní mohou karty v ruce proměnit v úžasné zážitky či si obohatit svůj majetek. Nejjednodušší jsou právě jednorázové zážitky, za které zaplatíte smluvenou cenu. Ta se může zvyšovat, pokud si s sebou vezmete nějaký doprovod – dámu nebo pejska (= zahrajete jejich kartu z ruky).

Všechny ostatní karty pak mají své místo na vašem mrňavém barevném hracím plánu, kam je vyložíte. Místa je zde omezeně pouze pro pět karet, ale můžete si obětováním poslíčka dokoupit přídavné desky. Sem tedy přijdou všechny ty salónky, společníci a nemovitosti. Na rozdíl od jednorázových karet vám tyto zůstanou a budou dále poskytovat nějaké ty možnosti, jak utratit zděděné finance.

V každém kole můžete také některé karty aktivovat a využívat jejich utrácecích dovedností (rezervace salónků, a podobně). Mnohem zajímavější jsou však nemovitosti, v nichž lze utopit hromady peněz. Jejich nákup je drahý, a pokud se o ně nestaráte, pak s postupem času chátrají a ztrácí na hodnotě. A protože nemůžete zkrachovat, dokud neprodáte všechny své statky, můžete je nakonec prodat jen za zlomek ceny, kterou jste do nich vložili. A přesně o to vám přece jde.

Jakmile se někomu podaří zbavit poslední libry a už nevlastní žádnou nemovitost, pak zbankrotoval. A stává se díky tomu vítězem partie. Pokud skončí sedmé kolo a všichni ještě mají nějaké penízky, pak vítězí hráč, který utrácel nejlépe, a zbylo mu tedy nejméně.

Dědictví je strategická hra naruby. Samotný nápad otočit zaběhlé herní systémy naopak si zaslouží uznalé poplácání po zádech pro autora. Navíc se mu podařilo k principu vymyslet vynikající téma, které skvěle sedí. Právě utrácení peněz bude všechny zúčastněné bavit nejvíce, protože v obyčejném životě to tak snadno nejde. Nemáme žádného strýčka z Ameriky, který by nám to umožnil.

Ve hře je navíc spousta možností, kterými se můžete ubírat. Nemovitosti lze zdražovat při nákupu a zlevňovat při prodeji, abyste utratili co nejvíc ze strýčkovy pozůstalosti. Na svoje statky si můžete pořídit koně, psy a kuchaře, aby jejich údržba byla ještě dražší. A když je náhodou nebudete udržovat, budou vesele chřadnout a ztrácet na tržní hodnotě sami, bez vašeho přičinění.

Jak již jsme zmínili v popisu pravidel, je nejdůležitější volbou výběr plánu dne. Od něj se odvíjí vaše možnosti v kole. Všechno v třetí fázi stojí kartu, ať už se jedná o vyložení karty, její aktivování nebo další věci. Naštěstí existují také karty, které akce přidávají, takže to nakonec nebude tak špatné, jak to na začátku vypadá. Ovšem o to složitější je občas promyslet všechny možnosti - občas jich je až příliš. Tímto přemýšlením mohou někteří účastníci trochu zdržovat. Naštěstí hráči v podstatě třetí fázi mohou hrát zcela nezávisle.

Jediný výrazný náhodný prvek je právě v kartách (konkrétně v dobírání naslepo na začátku tahu), které mohou ovlivnit plánování všech hráčů. Zatímco pečlivým stratégům může tato vlastnost vadit a kontrastuje s předchozími hrami Vladimíra Suchého, přispívá k větší legraci a nepředvídatelnosti. Díky tomu se i zkušený hráč musí občas potýkat s nepříjemným nedostatkem karet některého druhu.

Právě zde je důležitá druhá část kola. Když potřebujete nějakou tu konkrétní kartu a ona se zrovna objevila v nabídce, můžete výborně ovlivnit své strategické možnosti a nebýt závislí na náhodě v dobírání karet z balíčku.

Co Dědictví rozhodně postrádá, je naučný prvek. Můžeme o hře říct stokrát, že je svým laděním rodinná, a přesto to nebude úplně na 100 % pravda. Kdo z vás by chtěl svoje děti naučit bezhlavě utrácet? Samozřejmě je možné jim neustále zdůrazňovat, že právě tohle se v reálném životě nedělá, ale kdy je to tak baví ve hře, proč by to mělo vlastně být tak špatné.

Když ale odhlédneme od tohoto "navádění" je Dědictví opravdu zábavou pro všechny. Pravidla sice mohou na první pohled vypadat složitěji, ale ve skutečnosti je všechno poměrně jasné a pěkně to na sebe navazuje. S naučením hry tak nebudou mít problémy ani začátečníci.

Zatím jsme se vůbec nezmínili o zpracování hry, které je na velmi vysoké úrovni. Kresby jsou povedené a výborně ladí s celkovým anglickým "gentlemanským" nádechem hry. Není tak problém navodit atmosféru, ve které hráči jsou opravdovým zbohatlíkem, který prostě jen užívá svého jmění.

Náhodné rozlosování karet dědictví na začátku skvěle zvyšuje variabilitu. Zde si dejte dobrý pozor, protože není z pravidel zcela jasné, že si každý z hráčů nelosuje svoji kartu! Naopak všichni mají společnou počáteční sumu a jedná se pouze o náhodné variace, abyste měli vždy trochu jiné podmínky k hraní. Jedná se o výborný nápad a určitě obohacení celé partie.


Dědictví je povedenou českou hrou, která sice nestrhá žádné žebříčky kvality a slávy, ale určitě si najde hromadu fanoušků nejen u nás. Největším kladem je obrácený mechanismus, kdy místo šetření peníze utrácíte až k bankrotu a poskytne vám netradiční zážitek. A právě umožnění věcí, které v reálném životě nejsou možné, jsou dobrou náplní deskových her. Takže závěrečná otázka zní: vyplatí se utratit své peníze za hru, v níž budete utrácet peníze? Odpověď zní ano.

Recenze převzata ze serveru DeskoveHry.com: http://www.deskovehry.com/s-pribehem/626/recenze-dedictvi-aneb-jak-rozhazet-vsechny-prachy-po-dedeckovi



Vytvořeno: 09.08.2011.  Recenze hry: Titanic Hodnocení:
Smart Games Titanic – logika v ledové vodě
Na Titanicu vládla skvělá nálada. Byl večer 14. dubna 1912 a pomalu se blížila půlnoc. V tanečním sále však zábava vůbec nekončila a lidé si užívali každou minutu blyštivého parketu a skvělé hudby. Nikdo netušil, že už za chvíli se budou všichni bát o své životy. A ještě méně pasažérů by napadlo, že na palubě nebude dostatek člunů pro všechny.

Jakmile k tragédii došlo, spousta lidí naskákalo do vody, kde se snažilo potápějícímu se vraku uplavat. Mnohým se to podařilo a ty, kteří měli opravdu štěstí, našel některý z únikových člunů a vzal je k sobě na palubu.

Hra Titanic z řady SmartGames vás přivede do role řidiče jedné takové loďky. Máte na ní pouze omezené místo, které musíte co nejlépe využít. Dokážete vytáhnout z vody všechny lidi a zachránit je před jistým utopením?

S řadou Smart Games jste se u nás už jistě setkali, ať už některou hru vlastníte nebo jste o jejich průhledné krabice zavadili okem v obchodě. Do České republiky je dováží společnost MindOK a mezi největší hity patří například Na ledové kře (recenze) nebo Anti Virus (recenze). Všechny se vyznačují originálním nápadem a jednoduchými herními principy.

Všechny tyto vlastnosti se snaží převzít i novinka v nabídce pro rok 2011, hra Titanic. Na český trh se dostala spolu s další logickou hrou Metro (recenze) na jaře roku 2011 a rozšířila nabídku těchto her v našem jazyce. Autorem principu Titanicu je Ref Peeters, stejně jako u policejního Auto Bloku (recenze).

Pokud vlastníte už některý z předchozích Smartů, pak krabice zapadne přesně do vaší sbírky. Má stejné rozměry a naprosto klasický vzhled. Na přední straně najdete okýnko, kterým můžete nahlédnout dovnitř. Všechny komponenty uvnitř drží průhledná plastová vložka, která ukazuje také člun s postavičkami díky několika prolisům.

Jakmile otevřete z boční strany krabici, můžete vytáhnout pouze jeden celek a ten teprve venku na vzduchu rozebrat. Po nadzvednutí průhledného poklopu získáte jednu velkou modrou krabičku a na ní umístěných několik lodiček.

Modrý hrací plán tvoří mořské vlnky z jedné strany na druhou, kterých je na plánu celkem šest. Jednotlivé záchranné čluny jsou očíslované od jedničky do šestky, první tři mají volné na palubě jedno místo, druhé tři pak uvezou každý hned dva promrzlé a namočené pasažéry. Šest figurek toužících po záchraně je pak od sebe odlišeno barevně a ve hře vždy (stejně jako u člunů) použijete jen některé z nich.

Poslední součástí je pochopitelně brožurka pravidel, která obsahuje kromě samotných herních principů také zadání všech možných variant. Celkem zde najdete čtyři obtížnosti (starter, junior, expert a master) vždy po dvanácti zadáních. Dohromady to tedy dává 48 úkolů, které budete muset vyřešit. Všechny komponenty se snadno vejdou do zavřené krabičky, takže můžete Titanic bez obav přenášet kamkoliv a nevytratíte ani dílek.

Česká pravidla překvapivě nenaleznete jako součást brožurky, ale jako zvláštní vložený list, který je tak o trochu snadnější ztratit. Nám se to naštěstí nepodařilo. Ale ono by to v podstatě ani nevadilo a to hned ze dvou důvodů – pravidla jsou dostupná na webu, ale především pravidla všech Smartů jsou naprosto jednoduchá a intuitivní. Nebo ne?

Titanic má opravdu herní systém o trošku složitější, než jsme si zvykli. Je to dáno tím, že potřebujete nejen pohybovat loďkami, ale také nakládat pasažéry. To principy mírně zesložiťuje, ale nepředstavují nic, co by se nedalo zvládnout za jedno přečtení a zahrání nějakého jednoduššího úkolu.

Jednotlivé úkoly si, stejně jako u všech ostatních Smartů, nachystáte podle obrázku v zadání. Ovšem je to mnohem elegantnější než v případě starších Smartů – obrázek řešeného zadání umístíte do nitra krabičky tak, aby byl nahoře. Když pak krabičku zavřete, uvidíte zadání přes vlny a můžete tak vždy snadno nastavit všechny komponenty na výchozí pozici.

Do vln podle zadání zasadíte jednotlivé barevné postavičky. Protože vlny jsou znázorněny velmi efektně vždy několika plastovými proužky za sebou, mají postavičky na dolní straně tělíčka zářezy tak, aby na vlny pěkně dosedly. Podobně jsou na tom čluny, které se však mohou po vlnách snadno pohybovat, podobně jako například ve hře Anti Virus.

Čluny samozřejmě také zaujmou svoje výchozí postavení, odkud je budete moci navigovat. Doporučujeme opět zahájit hru bez ohledu na zkušenosti v obtížnosti starter, protože hrou se principy a pravidla specifická pro tuto hru naučíte nejlépe.

Teď už je jen na vás, jak dokážete se čluny pohybovat, aby se doplňovaly. Můžete s nimi plout vpřed, vzad a do stran. Zapovězeno vám je pouze otáčení a plavba šikmo. Zdá se tedy, že máte naprostou volnost, ale není to tak docela pravda. Ve vodě se vám motají do cesty pasažéři a ostatní čluny.

Pokud se ocitne některý z člunů vedle člověka volajícího o záchranu, nemá na výběr a musí jej naložit. Nelze tedy nejdříve rozestavit lodě do ideální pozice, a pak teprve začít nakládat. Každá minuta v ledové vodě totiž je strašný zážitek. Čluny mají pouze omezenou kapacitu pro zachráněné lidi, které uvezou. Jakmile se naplní, už nemohou nabírat žádné další.

Nejdůležitějším pravidlem, na které snadno v zápalu zachraňování zapomenete, je, že jakmile záchranný člun naplníte, nesmíte s ním již vůbec hýbat. Tím se z něj v podstatě stává překážka pro ostatní a i pro vás ve splnění vašeho nelehkého úkolu. Samotní pasažéři jsou tak unavení, že v loďce ani nesmí přelézat na sousední místa.

Úkol jste splnili ve chvíli, kdy jsou všichni lidé z vody zachráněni a jsou na suchu v loďkách. Každý úkol má pouze jedno jediné řešení a to najdete v druhé brožurce, která je pod víkem krabičky ukrytá. Je dobře, že řešení je opět umístěno na jiné místo než zadání a nepovzbuzuje tak luštitele k nahlížení.

Titanic vám zamotá hlavu už od úvodní obtížnosti. Důvodem je skutečnost, že se musíte soustředit hned na několik věcí současně. Synchronizace pohybu s čluny je však stále tím nejdůležitějším. Ačkoliv se často dostanete do situace, ve které můžete naložit človíčka do více člunů nebo do různých částí vašeho člunu.

Vždy je jen jedno správné řešení a někdy trvá, než jej uvidíte. Obzvlášť u vyšších obtížností, kde se to čluny a tonoucími jen hemží (tři až čtyři čluny a až sedm cestujících).

Bohužel je pro hráče občas složité sledovat dodržování všech pravidel. Jak už jsme zmínili v popisu herního systému, je občas velice jednoduché zapomenout na zákaz pohybu s plným člunem. Navíc občas můžete minout pasažéra ve vodě bez naložení, protože vás k tomu také nic nenutí.

Naopak jen chválu můžeme směřovat ke zpracování. Od elegantního zpracování průhledné hrací desky pro zadání, přes pěkné figurky pasažérů až po čluny, které mají dokonce na stranách nakreslené čáry vyznačující místa, kudy mohou zachránění naskočit do loďky.

Titanic je doporučený pro hráče od šesti let, což je určitě příliš nízké číslo. Věříme, že děti od osmi si s ním již poradí, ale hra se podle nás spíše nachází právě na úrovni těch složitějších smartů, které jsou všechny od osmi let (Anti Virus, Auto Blok a podobné).

Titanic je zajímavým zpracováním jedné z velkých událostí dvacátého století. Hráči si určitě užijí roli zachránců a budou si své zážitky s hrou dlouho pamatovat. Přesto není hra tak plynulá, jak by mohla být. Musíte neustále myslet na omezení, která ve hře existují.

Ovšem ani to nemůže změnit nic na skutečnosti, že Titanic je dalším velmi zajímavým přírůstkem do této logické rodiny. Pokud už máte jeho bratříčky nahrané, pak vás určitě nezklame. A pokud chcete vstoupit do světa hlavolamů zrovna na mořských vlnách, určitě vás od toho nebudeme zrazovat.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/519/recenze-smart-games-titanic-logika-v-ledove-vode


Vytvořeno: 28.07.2011.  Recenze hry: Geistesblitz Hodnocení:
Duch! - chyťte ducha za uši
Duchové mají těžký život. Nemohou se ničeho dotknout a nikdo z lidí je nevidí, takže si nemohou ani povídat. Proto se spousta z nich uchýlí ke strašení, které jim poskytuje alespoň nějakou legraci. Vidět lidi křičet a utíkat nám možná nepřipadá příliš zábavné, ale duch se prostě baví jinak.

Ovšem ne tak duch Kuba, který jako jediné průhledné strašidlo na zemi je vidět. Díky tomu se musí vyhýbat lidem a jako jediného živoucího tvora, který se ho nebojí, má za kamaráda myšku Františku. Spolu zažili už spoustu dobrodružství, dokonce se byli podívat až v daleké Austrálii. V nákladním prostoru letadla se ho všechna ostatní zvířata bála, takže od té doby Kuba nerad létá.

Na svých cestách našli několik cenných suvenýrů, které jim zdobí jejich opuštěný dřevěný dům na samotě v lese. Především to je modrá knížka s titulkem "Příručka ducha ve světě živých", ale také zelená láhev, do které si Kuba každou noc zaleze a nechá si zdát sny o dalších cestách po světě s Františkou. Myška pak spí v křesle, ale ne nahoře, jak bychom si asi představili. Naopak si vykousala do opěrky díru, kde má pohodlný a měkký pelíšek tak, jak je zvyklá. Ani ta červená barva křesla jí nevadí. A tak si žijí duch a myš společně a šťastně.

A do jejich spokojeného života nás nechá nahlédnout autor Jacques Zeimet se svojí novou akční hrou Geistesblitz. Hra vyšla v roce 2010 pod hlavičkou vydavatelství Zoch Verlag. Do České republiky obyvatelé krabičky, především pak postavička titulního ducha nakoukla právě pod názvem Duch! v červnu roku 2011 a získala si srdce mnoha rodin. Společně se podíváme proč, a čemu za takový úspěch vlastně vděčí.

V srdci celého principu se jedná o jednoduchou karetní hru, kterou doplňuje pětice dřevěných součástek. Všechny tyto komponenty se ukrývají v mrňavé čtvercové krabičce, která svými rozměry připomíná tak trochu hry od Jirky Mikoláše z Jirasgames.

Modrá krabička s rozesmátým duchem na obalu tedy ukrývá balíček šedesáti karet. Pokud si přečtete úvodní příběh hry, pak se dozvíte, že se nejedná ve skutečnosti o karty, ale vyvolané fotografie. Našemu nešťastnému duchovi se totiž rozbil fotoaparát, pravděpodobně byl napaden nějakých duchařským virem. Od té doby nezobrazuje věci těmi správnými barvami, jaké mají ve skutečnosti. Vaším úkolem je pomoci smutnému duchovi fotografie roztřídit a odhalit na nich nepravosti napáchané zlobivým přístrojem.

Věci, se kterými se duch fotografoval, získáte v krabičce jako usvědčující důkazy. Máme tu tedy šedou myšku, modrou knihu, červené křeslo a zelenou láhev. A na všechno vaše kontrolování bude dohlížet samotná figurka ducha, která je bílá jako sněhová vločka. Jen oči a šibalský úsměv prozrazuje, že se nejedná jen o natažené prostěradlo. Všechno doplňují skládací pravidla, která v sobě šikovně ukrývají jak českou, tak slovenskou variantu na opačných stranách brožurky.

Příprava partie je naprosto jednoduchá. Stačí jen rozestavit pětici dřevěných předmětů do středu stolu tak, aby na ně všichni dosáhli a pečlivě zamíchat balíček šedesáti barevných fotografií. Je třeba také určit hráče, který otočí první kartu z balíčku a tím zahájí hon na dřevěné předměty.

Na kartách jsou zobrazeny vždy dva z pěti dřevěných předmětů v nejrůznějších veselých kombinacích. Myš nesoucí lahev, duch s knihou na hlavě nebo třeba myš v křesle. Důležité však nejsou jen předměty, ale také jejich barva. Pokud se některý ze zobrazených předmětů shoduje v barvě se svojí reálnou předlohou, pak je úkolem hráčů co nejrychleji chytit tento předmět do ruky. Ten, komu se to podaří, se stává vítězem kola, vezme si kartu k sobě jako vítězný bod a otočí novou kartu z hromádky.

Takhle se zdá Duch! opravdu jednoduchý a asi by vás za chvíli omrzel. Jenže, jak už vám asi došlo, shodná barva není jediným případem, kdy se budete snažit zvedat některý z předmětů. Mnohem častěji totiž nastane situace, že ani jeden ze dvou předmětů není zobrazený ve správné barvě. Co teď?

Hráči musí najít mezi rozloženými předměty takový, který není na fotce fyzicky, ale není tam ani jeho barva! To už zdaleka není tak jednoduché. Pokud některý z vás zkoušel už někdy Stroopův test (test čtení, při kterém jsou názvy barev napsány jinou barvou), bude mu ihned jasné, jak matoucí tato činnost pro lidské oko je.

A právě na tomhle principu je založena největší legrace ve hře. Musíte totiž velmi rychle (rychleji než soupeři) eliminovat všechny čtyři varianty, ale přitom se nenechat zaskočit kartami, které zobrazují předměty správně. Často se vám budou totiž stávat situace, ve kterých hráč vítězoslavně chytí předmět, ale pak zjistí, že některý na kartě odpovídá realitě.

Aby autor zabránil hráčům ve slepém chytání jednoho předmětu za druhým, přidal ještě jedno pravidlo. Účastník, který vezme do ruky nesprávný předmět musí vrátit jednu ze svých nasbíraných karet a přidat ji dospod hromádky. Tím se hra trošku natahuje, protože se nějakému tomu omylu těžko ubráníte. Zvlášť v napínavých a rozhodujících okamžicích, kdy všechny oči doslova visí na jedné z posledních karet hromádky.

Pochopitelně se vítězem stává hráč, kterému se v průběhu hry podaří ukořistit největší počet karet z hromádky. Na konci vás tedy čeká krátké počítání. Výsledky bývají často velice těsné.

Už tento jednoduchý princip stačí na hodiny a hodiny zábavy, protože Duch! procvičí dokonale váš postřeh. Ale až omyly soupeřů (a koneckonců i vaše) polechtají bránici a způsobí, že hře velice snadno a rychle podlehnete.

A to ještě autor do pravidel přidal jednu složitější variantu, která dává speciální vlastnosti pouze modré knize. Pokud totiž je na obrázku kniha, pak předmět nechytáte do ruky, ale musíte nahlas zakřičet jako první jeho název. Předmět pak berete jen v případě, že kniha na obrázku chybí. To ještě více zvyšuje matoucí kombinaci všech lidských smyslů.

Celý průběh je samozřejmě převážně o rychlém uvažování a postřehu a právě v něm se zde také projeví velké rozdíly mezi hráči. Ale to je vlastnost každé postřehové hry, ať už je to Jungle Speed (recenze), nebo třeba runový Rök (recenze).

Duch je v oficiálních pravidlech určen pro děti od osmi let, ale hrát jej mohou bez problémů i mladší děti. Jen nebudou asi schopné konkurovat starším soupeřům, protože jim bude trvat, než zjistí, který předmět sebrat. Pokud je však postavíte proti podobně silným soupeřům, pak si užijí stejnou legraci, jako jejich starší sourozenci nebo kamarádi. V takovém případě se pak mohou partie účastnit děti už kolem šestého roku.

Zpracování odpovídá kvalitou skutečnosti, že se budete o předměty prát. Jsou kvalitní, dřevěné a nemají žádné části, které byste mohli snadno zničit. Snad až na myší ocásek, ale i ten zatím všechny naše souboje vydržel. Otáčení karet není tak kritické jako třeba v Jungle Speedu, kde na načasování hodně záleží. Zde má největší vliv osoba toho, kdo kartu otáčí, protože právě tento hráč je v daném kole znevýhodněn.

Důležité je, aby se hráči v odkrývání karet opravdu střídali. V pravidlech je jasně řečeno, že následující kartu by měl vždy odkrývat vítěz minulého kola. Tento hráč je totiž otáčením karty mírně znevýhodněn, zpomaluje to jeho reakce a snižuje šanci na úspěch v daném kole.

Duch! není až tak originální, jak se na první pohled zdá. Vychází totiž principem ze starší hry s názvem Knapp Daneben, kterou vydala společnost Haba. V ní jste však vybírali z vikingské tématiky - loď, truhlu, nebo vikingské postavičky. Vše v trochu bláznivější grafice na kartách.

Zajímavá je také historie, která se váže k názvu. Zatímco německý Geistesblitz je dvojsmysl, který znamená "Záblesk ducha" a vystihuje jak rychlost, tak i postavičku ducha, která celou hru rámuje, v češtině byl tento oříšek těžší. Společnost MindOK tak oslovila dokonce i svoje fanoušky na serveru Facebook, aby jí posílaly návrhy. Nakonec se rozhodla pro obyčejný a jednoduchý název Duch!, ale pro pobavení zde uvádíme několik návrhů, které měly šanci na úspěch:

Popletený duch, Zlo duch, Barvy ducha, Duch a buch, Strašidlo popleta, Rychlý doušek, Bubák nekňubák, Zapomnětlivý duch, Rozpustilý duch a spousta dalších.

Duch! zaujme všechny věkové kategorie od nejmenších dětí po dospělé. Zároveň je výhodou jejího tématu, že se hodí v podstatě pro všechny příležitosti a málokdo odmítne nabídku partie. Už tyto vlastnosti z ní dělají v podstatě jasnou koupi v případě, že máte podobný typ her rádi.

Recenze převzata ze serveru DeskoveHry.com: http://www.deskovehry.com/s-pribehem/510/recenze-duch-chytte-ducha-za-usi


Vytvořeno: 30.06.2011.  Recenze hry: Timeline: Inventions Hodnocení:
Recenze: Timeline Vynálezy - historie nikdy nebyla zábavnější
Obyčejná dřevěná tužka. Jsme na ni všichni zvyklí, ale používá se stále méně a méně. Nahrazují ji nejrůznější barevné propisky či kuličková pera. Víte ale, že v kosmu si takovou propiskou obrázek nenamalujete? Zato obyčejnou tužkou můžete psát tak dlouho, dokud nepopíšete celý raketoplán nebo dokud vám z ní nezbude jen ořezaný pahýlek, který už nejde udržet v ruce.

Lidstvo je za svoji dlouhou historii stále pohodlnější a pohodlnější. Proč bych měl dávat pozor, abych nezlomil špičku a muset pořád ořezávat dřevěnou schránku, ve které je tuha ukrytá, když si mohu v obchodě nakoupit za pár korun propisky? A nebo ještě lépe - proč se vlastně vůbec učit psací písmo, když si všechno můžu napsat do telefonu, PDF nebo počítače?

Ale zpět k tužce. Tak kromě ořezávání má ještě jedno oblíbené příslušenství - gumu. A tušíte, jestli byla guma vynalezena dříve nebo později, než samotná tužka? Zdánlivě jednoduchá otázka, dokud o ní nezačnete více přemýšlet. Mohl si Kryštof Kolumbus na Santa Marii posvítit sirkou při svojí plavbě do Ameriky?

Otázky, které vám nedají spát. A právě takových rébusů má v zásobě nová hra Timeline opravdovou hromadu. Její vznik se datuje do roku 2010, kdy ji její francouzský rodič Frédéric Henry vydal pod záštitou tamní společnosti Hazgaard. Tato malá společnost představuje světu samé zajímavé hry v čele s Okko: Era of the Asagiri, ale třeba i jednoduché Pocket Rockets (od Antoina Bauzy, autora Ghost Stories a 7 Wonders) nebo Cadwallon: City of Thieves.

No a jak už jistě víte z našich novinkových článků i recenze Airlines Europe, v České republice vznikla letos nová distribuční společnost s názvem RexHry. A právě rexíci vytvořili s francouzi skvělé spojení, díky kterému se můžeme těšit z kompletního českého překladu dnes recenzované hry Timeline.

Jedinečné ilustrace si pak vzali na starost hned dva francouzští kreslíři - Xavier Colette a Nicolas Fructus. Zatímco první z nich nemá ve světě deskových her ještě žádné zkušenosti, Nicolas Fructus je již zkušeným harcovníkem se spoustou grafických lahůdek v životopise. Za všechny jmenujeme třeba Battlelore (spolu s dalšími, třeba s Miguelem Coimbrou), Asteroyds nebo Small World: Tales and Legends.

Od chvíle, kdy hru uvidíte na vlastní oči, se budete těžko bránit nutkání ji nekoupit. Timeline: Vynálezy se totiž ukrývá v luxusní kovové krabičce, která má na svém horním víku dokonce prolisy, takže působí dokonale plasticky. Je to přesně ten druh krabic, který se nikdy nedává do krabice, protože je na to moc pěkný. A tak bude Timeline spíš zdobit nějakou poličku a bude víc na očích pro případné návštěvy. A také více po ruce, když si budete chtít střihnout jednu rychlou partičku.

Ale vás jistě zajímá, co se ukrývá pod tímto blyštivým pozlátkem téměř sběratelského vzhledu. Odpověď je jednoduchá: 109 karet. Jsou rozdělené na dva téměř stejně vysoké balíčky, které jsou osazené do pohodlné měkké výplně, aby se jim náhodou něco nestalo. Všechno pak překrývá malá barevná brožurka s československými pravidly a malým piškvorkovým logem RexHer v pravém dolním rohu. A to je všechno, co vám bude ke hře stačit.

Každá z kartiček je naprosto jedinečná a především oboustranná. Na jedné straně obsahuje pouze obrázek hádaného předmětu s českým popiskem, na druhé pak také správnou odpověď, tedy rok vynálezu a dokonce jeho autora. Tím obsahuje každá karta užitečné a zajímavé informace nejen pro hru, ale i pro každodenní čtení.

Na začátku partie nezbývá než všechny pěkně zamíchat, aby se roky co nejvíce přeházely. Nyní nezbývá nic jiného, než rozdat každému z účastníků šest karet do začátku. Tohle číslo s počtem soupeřů klesá na pět a nebo na čtyři. Karty si hráči před sebe rozloží na stůl letopočtem dolů. Partie dobyvatelů ztraceného času může začít.

Každá partie se točí kolem jednoho úvodního letopočtu, který najde své místo na začátku uprostřed stolu. Tuto výchozí kartu nalíznete z připraveného balíčku a položíte ji odkrytě, tedy letopočtem nahoru, mezi všechny protivníky.

Hráči se od této chvíle střídají v tazích. Každý má v rámci jednoho kola za úkol úkol umístit do středu hracího plánu jednu kartu a to tak, aby odpovídala svojí polohou všem ostatním. Na začátku je tedy snadné umístit kartu buď nalevo, nebo napravo od startovního letopočtu.

Na letopočet na kartičce nesmíte koukat, dokud ji neumístíte na stůl do prostoru, kam podle vás patří. Teprve pak otočíte vynález rokem nahoru a zkontrolujete správnost. Pokud se vám podařilo umístit kartičku správně, můžete si oddychnout - podařilo se vám zbavit jedné karty. Nyní můžete začít v klidu přemýšlet nad dalšími, které před vámi leží, ale větší legrace je sledovat ostatní.

S postupem času totiž obtížnost narůstá, jak se časová osa na stole prodlužuje. Některé vynálezy se od sebe liší jen jedním nebo dvěma roky a je to velice napínavé rozhodování pro hráče na tahu a velká zábava pro ostatní. Vše navíc obvykle provází veselá debata ohledně historií nebo současnosti daného předmětu.

Pokud ovšem svoji kartičku položíte na nesprávné místo, pak se budete muset nejen poprat s posměchem ostatních hráčů, ale především s novou kartičkou, kterou si musíte dobrat z připravené hromádky. Ta vás samozřejmě zdrží na cestě za vítězstvím.

Postupně se tak podíváte do nedávné minulosti, ale i do dávných věků, kdy naši prapředkové ovládli oheň. A vzhledem k tomu, že při hře šesti hráčů mají hráči celkem 24 karet, tak se připravte ke konci na pořádný nápor na dějepisecké znalosti. Celkový počet letopočtů v rámci jedné partie se pohybuje v rozmezí od 12 karet (hra dvou hráčů) až po 32 v maximálním počtu osmi.

Celou partii pak vyhraje ten, komu se podaří zbavit jako prvnímu všech svých karet. A věřte nám, že ani při čtyřech kartách na hráče to není nijak jednoduchý úkol.

Princip trochu připomíná hry ze série Kde leží, ačkoliv tam se pracuje se zeměpisnou šířkou a délkou a můžete skládat kartičky do kříže. Zde je před vámi pouze jedna linie, kde můžete také umisťovat i mezi již ležící dílky časové osy. A všechno ozdobují krásné ilustrace a především lákavé téma vynálezů jako takových. To je jednou z největších zbraní celého Timeline.

Nejvíce si užijete první partie, kdy nejenže neznáte pořádně žádný z letopočtů, ale především objevujete karty. Pozastavujete se tak s údivem nad každou druhou a to hlavě po jejím umístění. Protože kdo by věřil, že teploměr byl vynalezen už v roce 1593 nebo šek v roce 1742.

S tím souvisí asi nejčastější dotaz na Timeline. Máte dobrou paměť na čísla a s tím obavu, že po více partiích si budete všechny letopočty pamatovat? Je pravda, že některá čísla vám utkví v paměti, ale je hodně těžké si zapamatovat letopočty přesně na rok, spíš budete vědět "oblast", ve které se vynález nachází. A tak vás stejně čeká nejistota při pokládání většiny karet.

Navíc hra s postupujícím "nahráním" také zvyšuje svoji obtížnost, protože se přestanou promíjet omyly a všechno musí být dokonalé na první pokus.

Bohužel do partie těžko můžete přizvat nováčka. Ten se sice bude snažit a v konečném důsledku nebude jeho prohra tak jednoznačná, ale pokročilejší znalost karet je rozhodně výhodou. I když víte pouze oblast, pořád máte vyšší šanci na úspěch než protivník. Přesto věříme, že i nováček v Timelinu může porazit hráče, který již několik partií sehrál.

Při více partiích si zároveň jistě všimnete, že začínající hráč má drobnou výhodu. V prvním tahu se trefuje s šancí 1:1 na úspěch, druhý 1:2, třetí 1:3, a tak dále. Samozřejmě obtížnost pak stoupá i pro začínajícího hráče, ale ten má stále oproti soupeřům výhodu nejlehčího tahu v rámci kola.

Všechno vám ale vynahradí jednoduchá a přímočará zábava, kterou Timeline prezentuje od začátku do konce. Právě tím vás osloví, protože jedna partie trvá příjemnou čtvrthodinu. Prostě ideální oddychovka nejen do rodiny, ale i mezi kamarády, protože Timeline lze hrát až v osmi! A věřte nám, že čím víc hráčů, tím větší legrace a napětí. Všichni hrají až do konce a nehrozí, že by se někdo stihnul nudit, i když zrovna není na tahu.

Co také Timeline hodně pozvedává je zpracování. Na tom společnost Hazgaard nešetřila a vybavila tak v podstatě jednoduchou karetní hru opravdu luxusní kovovou krabičkou, elegantní výplní a skvěle laděnou grafikou. Všechno prostě ladí tak, jak má a zpracování nemá jediný škrábanec na svém vznešeném vzhledu.

Už teď nezbývá, než se těšit na plánovaná rozšíření. První z nich, které už má potvrzenou také svoji českou podobu, jsou objevy. Můžete se tak těšit na letopočty o objevení Ameriky, Saturnu nebo zákonu o gravitaci.

Ani ten na začátku zmiňovaný obávaný dějepis nepotřebujete, stačí trocha logického úsudku a především smysl pro humor. U téhle hry se totiž nebývale pobavíte a přitom ještě poučíte. Timeline je prostě hrou pro všechny, ať už jsou zkušenými deskovkovými harcovníky nebo naprostými začátečníky.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/486/recenze-timeline-vynalezy-historie-nikdy-nebyla-zabavnejsi


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Wikinger Hodnocení:
Recenze: Vikingové, nebojácní bojovníci v deskové hře
Vikingové byli národ hrdých nebojácných bojovníků, kteří se odhodlaně vydávali vstříc neznámu a nebezpečí. Jejich objevitelský pud je zavedl na mnohá pozoruhodná místa. Stali se inspirací pro nejednoho autora, který podle nich vytvořil okouzlující díla, například s příběhy Vikinga Vikiho nebo Škyťáka (Jak vycvičit draka). V roce 2007 se jimi inspiroval designér deskových her Michael Kiesling a vytvořil hru s názvem Vikingové.

Při vyslovení slova Viking si zajisté každý z nás představí mohutnou svalnatou postavu muže se zrzavými dlouhými vlasy, jehož hlavu zdobí přilba s kravskými rohy. Z tohoto klasického zobrazení vychází i autor hry. V krabici totiž ukryl do látkového sáčku dokonce 78 dřevěných Vikingů s přilbicí s rohy. Každý z nich má specifickou barvu, která značí jeho povolání. Například bojovník je černý , mořeplavec šedý, zlatník žlutý a rybář modrý.

Dalším obsahem balení, který vás jistě na první pohled zaujme, je hrací deska. Na jedné její polovině jsou nakreslená políčka pro karty, zatímco na druhé je umístěn otočný talíř s čísly. Na úvod vám bude zajisté připomínat svatyni druidů, jako se to tvrdí například o Stonehenge. Ale svatyně to není. Je to místo, ze kterého budete povolávat vikingy do svých řad.

Jak jsem již naznačila, dalším důležitým prvkem ve hře jsou kartonové čtvercové karty, na nichž jsou nakresleny části ostrovů a lodě. Zbylé komponenty tvoří dřevěné kostičky hráčů, vikinská loď začínajícího hráče, látkový sáček, peníze a čtyři plány ve tvaru písmene L, které tvoří základ pro tvorbu souostroví každého hráče.

Ve tvarované krabici je na všechny výše uvedené součásti dostatek místa. Škoda je jen slabšího grafického zpracování na obalu, které může odradit některé potenciální zájemce. Při dalších hrách oceníte možnost roztřídit si kartičky do předpřipravených přihrádek, protože ve hře jich najdete celkem tři druhy. Prvním typem jsou karty, které hráč dostane na začátku hry (na rubu jsou označeny Vikingem) a mají na sobě vyobrazený začátek ostrova.

Dalším typem jsou klasické herní karty, na kterých je vyznačen začátek, prostředek, konec ostrova a nepřátelské lodě. Poslední z trojice jsou karty pro pokročilé hráče, sloužící ke zpestření hry. Tento druh je odlišen tmavou barvou rubové strany. Na lícní straně se nacházejí určitá povolání Vikingů, speciální vesnice nebo lodě na převoz.

Jak již napovídají herní komponenty, bude se jednat o hru neotřelou a originální nejen herním principem. Cílem hry je vytvořit fungující společenství, které se dokáže ubránit před nepřátelskými loděmi a zároveň prosperuje v oblastech rybolovu, zlatnictví a diplomacie.

Svoji kolonii stavíte na ostrovech z kartonových dílků. Samozřejmě byste ji měli postavit tak, aby správně fungovala a byla vyvážená. Přece jen, na co vám bude dvacet bojovníků, když nebudou mít co jíst a za co bojovat. Nejenže to nebude reálně fungovat, ale s touto strategií určitě nezvítězíte.

Příprava je jednoduchá a překvapivě rychlá. Herní kartičky rozdělíte na kupičky po dvanácti kusech a postavíte je na předkreslená místa na plánu. Každý z hráčů obdrží dvě kostičky jedné barvy, třicet peněz, hrací plochu tvaru písmene L a startovací kartu s částí ostrova. První z kostiček si označí svůj plán a druhou položí na bodovou stupnici.

V tento okamžik je příprava hotova. Poté, co určíte začínajícího hráče, bude jeho povinností vytáhnout ze sáčku dvanáct vikingů. Dávejte při lovení pozor na ty černé, ti se brání zuby nehty, přece jen jsou to bojovníci tělem i duší. Vylosované figurky setřídíte podle barev, a postavíte je kolem kruhu podle návodu uvedeného u otočného kola (od nejlevnějších rybářů po nejdražší bojovníky).

Vikingové se takto na začátku potkají u kruhového otočného místa, kam každý přijde s návrhem místa, na které se chce vydat (bez vědomí místa, na které nakonec dorazí). Druhý hráč vezme první paklíček dílků a vyskládá je před Vikingy v pořadí, v jakém přišly ve směru hodinových ručiček. Výjimkou jsou lodě, které začínáme skládat proti směru.

Na otočném kole jsou znázorněna čísla od jedné do dvanácti, podobně jako na hodinách. Tyto číslice udávají cenu daného Vikinga a příslušné části ostrova. S kolem se v průběhu hry otáčí, takže v případě, že si někdo vezme Vikinga za 0 peněz, kolo se otočí o jedno místo doprava tak, že Viking, který stál 1 peníz, bude stát nyní 0 peněz. Díky tomu musíte neustále taktizovat. Například necháte hráči kartu, kterou si musí koupit a nepotřebuje ji, nebo si připravíte možnost pro svůj nákup.

Papírová vikingská loď označuje začínajícího hráče, který má právo vybrat si jako první Vikinga, kterého si koupí. Zaplatí za něj příslušnou cenu, otočí kolem v případě, že koupil nejlevnějšího, a umístí postavičku vikinga a ostrov na svoji hrací plochu. Takto se hráči střídají do doby, kdy zelenou pláň opustí poslední Viking. V tomto duchu hra pokračuje celkem 6 kol, v nichž se hráči průběžně střídají v začínání.

Nestačí ovšem pouze získat vytouženého Vikinga a kartičku ostrova, protože pokládání ostrovů má také svá pravidla. Ostrov musíte zahájit dílkem začátku, pak pokračujete buď pevninou, nebo ho uzavřete kartičkou konce ostrova. V případě, že si koupíte loď, musíte ji položit do horní řady. Naopak ostrovy můžete položit kdekoli na plochu tak, abyste dodrželi pravidla jejich pokládání.

Na vašich plánech jsou v jednotlivých řádcích uvedena konkrétní povolání a Vikingy dané barvy můžete položit na ostrov vždy pouze do odpovídajícího řádku. Pokud není možné pokračovat ve stavění ostrova v tomto řádku (například máte středový díl, ale nemáte rozestavěný ostrov), což je častá situace, můžete položit kartičku ostrova do libovolné řady, ovšem Vikinga musíte položit vlevo na pevninu, kde vám nepřináší žádné body.

Lodě v horní řadě útočí na všechny figurky umístěné na ostrovech pod nimi a zastavit je může pouze bojovník, kterého umístíte na ostrov pod plavidlo.

Bodování hry má celkem tři části. První částí je takzvané malé bodování, které probíhá v každém kole. Hráč, který má zlatníka na ostrově, který není ohrožen lodí, dostane tři penízky. Druhou variantou je velké vyhodnocení, k němuž dochází každé druhé kolo. Před samotným vyhodnocením můžete pomocí námořníků převézt Vikingy z pevniny na ostrovy, abyste za ně pak mohli dostávat body. Vyhodnocení se nejlépe provádí pomocí kartiček s nápovědou, kde je krásně srozumitelně vysvětleno, co se u daného typu bodování hodnotí.

Dostanete tak například body nebo peníze za lodě, které porazili vikingští bojovníci, nebo body za každého ze šlechticů. Poslední částí, ve které můžete dostat nějaké body, je závěrečné hodnocení. Provádí se, jak už z názvu vyplývá, až po ukončení hry a každý ze soupeřů má možnost dostat body například za nejdelší ostrov nebo nejvíce uzavřených ostrovů. V tuto chvíli můžete také směnit zbývající peníze za výherní body. Posledním vaším úkolem ve závěrečném vyhodnocení je nakrmit všechny hladové Vikingy a k tomu potřebujete rybáře. Každý rybář nakrmí čtyři hladové krky plus svůj vlastní. Za přebytek se dočkáte bodového zisku, za nedostatek budete penalizováni ztrátou bodů.

V ceně dostanete dokonce dvě hry, kromě základní verze je tu totiž i pokročilá verze hry pro zkušené hráče. V rozšířené varintě využijete rozšiřující kartičky, které vám dávají například možnost získat okamžitě určitý obnos peněz, zvýšit příjem z Vikingů na ostrově nebo převést více figurek z pevniny na ostrov. Je možná i dražba lodě začínajícího hráče. Ten vybere z pytlíku na začátku každého 13 Vikingů místo 12 a může jednoho vybraného vrátit zpět. Především pak má právo zvolit, které povolání bude při nákupu nejdražší.

Vikingové byli v roce 2007 oceněni cenou Hra německé veřejnosti (Deutscher Spiele Preis). Samozřejmě celou hru ovlivňuje i jistý prvek náhody, ať už se jedná o vytahování Vikingů ze sáčku nebo míchání dílků. I tyto náhodné prvky ve hře mají svoje místo, protože díky nim bude každá partie jiná a nijak neponižují široké strategické možnosti, které Vikingové nabízí. Navíc je oboje možné takticky ovlivňovat v pokročilé verzi.

Vikingové jsou deskovou hrou na českém trhu hodně nedoceněnou a zasloužili by si větší popularitu. Určitě by neměli chybět ve sbírce žádného fanouška deskovek. Jejich poměrně jednoduchý, avšak velmi zábavný a neohraný princip jistě osloví i nezkušené hráče, kteří by díky němu mohli snadno proniknout do světa deskových her. Za lákavou cenu zájemce dostane hru s velmi kvalitním zpracováním, příjemnou zábavou a zajímavým herním principem. A to určitě stojí za zkoušku.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/97/recenze-vikingove-nebojacni-bojovnici-v-deskove-hre


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Agricola Hodnocení:
Recenze: Agricola - dokonalá simulace zemědělství
V krásném zeleném údolí se rozkládala malebná vesnička nesoucí jméno Agricola. Zdejší obyvatelé byli velmi pracovití a příroda se jim za to odměňovala velkou hojností plodin, zvěře i surovin. Během celého roku se mohli farmáři vydat do města na trh a zde si kupovat věci podle potřeby. Za zručným dřevorubcem se chodilo pro surové dřevo, ze kterého se daly vyrábět ploty, z lepšího, opracovaného, si mohli lidé rozšířit své dřevěné chýše nebo postavit dobytku chlév. Hrnčíř měl ve svém sortimentu vypálené jílové cihly, které se staly základem pro lepší dům nebo pro další vybavení jako je třeba pec, díky níž si rodina mohla upéct náramně chutné pochoutky. Na tržišti se také často objevovala zvířata, která si lidé pořizovali jako domácí mazlíčky do domu, nebo jako pracovní zvířata na zelené pastviny a do dřevěných stájí. Potom každé jaro mohli očekávat přírůstky do svých stád.

Jak plynul rok za rokem a sklizeň za sklizní, mohli si zdejší sedláci pořizovat lepší vybavení domu, dražší suroviny nebo si dokonce zvolit lepší profesi, která jim umožnila větší zisky z jejich majetku. Některé rodiny daly přednost obdělávání políček a následnému pěstování obilí a zeleniny. Nebyla to ale jednoduchá práce. Orali zarostlé louky a snažili se je přeměnit v úrodnou půdu s velkým výnosem. Pokud nezaháleli a zvládli včas sklidit, měli pro sebe dostatek jídla a plné sýpky.

V jiných obydlích se raději věnovali chovu zvířat. Nejdříve museli řádně oplotit své pozemky, aby byla jejich stáda v bezpečí, a postavit příbytky, v nichž by se mohli ukrýt před nevlídným počasím a později zde přivést na svět své potomky. V chlévech a pastvinách radostně skotačily sněhobílé ovečky, černí divočáci nebo hnědé kravičky. Někteří chovatelé neodolali novému malému přírůstku svých čtyřnohých svěřenců a adoptovali je za své mazlíčky, kteří měli to právo přebývat v jejich domě.

V Agricole se našli i důvtipní zemědělci, kteří se raději věnovali oběma oblastem – chovu i pěstování. Předcházeli tak chladným létům, kdy se nedařilo obilí, ale zato zvěř se obzvláště dobře množila nebo naopak teplým obdobím, kdy rostliny bujely, ale zvěř se lenošně povalovala po trávě. Ať už se každý z obyvatel vesnice věnoval jakémukoliv řemeslu, jeho hlavním cílem bylo uživit celou svoji rodinu a mít krásnou prosperující farmu.

V obrovské a těžké krabici se ukrývá velké množství herního materiálu, který jednoznačně kompenzuje na české poměry vyšší cenu. Navíc byla hra pro dosažení větší finanční dostupnosti rozdělena na dvě části, ale tato recenze se zabývá pouze základním balením. Za dalších 400 korun si můžete ke hře pořídit ještě dalších 104 karet vybavení a 134 profesí, které do hry přinášejí ještě větší variabilitu a jsou určeny pokročilejším hráčům.

Po okraj naplněné balení obsahuje devět oboustranných herních plánů, 120 karet různých funkcí, dřevěné domečky a ploty s různými barvami, žetony surovin, 21 ovcí, 18 prasat a 15 krav. Dále téměř 60 kartiček chýší, polí a domů, žetony jídla a bloček s tabulkami pro konečný součet bodů získaných v průběhu hry. Zpracování je kvalitní, čtvercové kartičky a hrací desky jsou vyrobeny z tvrdého papíru. Veškeré dřevěné komponenty byly zhotoveny tak, aby nebylo snadné ulomit některou z jejich částí.

S velkým množstvím herních součástí jdou ruku v ruce náročnější pravidla, aby bylo možné plnohodnotně využít všechny díly hry. Agricola samozřejmě počítá s tím, že každý, kdo s hrou začíná, nemůže hned stíhat sledovat všechny z širokých možností hry a přišla proto se dvěma obtížnostmi herních systémů. Rodinná varianta je primárně určena pro nezkušené a sváteční hráče, protože vynechává některé složitější principy, zatímco druhou možností je plnohodnotná hra, která má komplexnější pravidla. Zajímavá je i hra pro jednoho hráče, který si vždy určí bodový cíl a opakovaně hraje několik kol za sebou. Díky tomu se může s hrou blíže seznámit a ověřit si různé strategie. Osobně ji ale považujeme pouze za tréninkovou část, protože v něm nesledujete žádný specifický cíl.

Při prvním hraní hry si opravdu vymezte delší čas než je uváděná půlhodina na jednoho účastníka. Ten budete muset hře zprvu věnovat, protože vás čeká neustálé ověřování pravidel a nahlížení do návodu. Můžeme vás však ubezpečit, že vložený čas se vám vrátí v podání desítek hodin strávených se skvělou hrou.

Ve hře dvou nebo tří hráčů můžete využít zbývající hrací desky jako zásobárnu surovin, budou se vám později lépe doplňovat. Pokud bude hrát více osob, materiál můžete brát přímo ze sáčků, nebo si ho vysypete na hromádky na volné místo. Pro hru budete muset zvolit velký stůl, nebo raději podlahu, protože zabere opravdu hodně místa. Na začátku hry si připravíte karty dle výběru herní varianty: pro všechny zůstávají karty kol a velkého vybavení a při obtížnější hře navíc používáte kartičky profesí a malého vybavení. Herní plán je navržen velmi vhodně, všechno má své místo a díky tomu se nestane, že byste marně hledali nějaký dílek.

Před začátkem hry každý z protivníků dostane plochu, znázorňující jeho farmu. Pro sebe a svoji ženu postaví základní dřevěné obydlí o dvou místnostech. Tím má veškeré vybavení, které zemědělec potřebuje pro své první krůčky na vesnici. Zbývá už jen zamíchat karty období, které každým kolem rozšiřují herní vaše možnosti, rozdělit je podle etap a dát rubem na hromádku.

Následně se určí začínající hráč, rozdají se žetony jídel pro nakrmení rodiny a sedm kartiček profesí a malého vybavení (mimo rodinnou verzi). Potom se na společnou hrací desku doplní suroviny a položí první karta období. Hráči se pak v tazích střídají vždy za jednoho obyvatele chýše, s nímž si vezme nahromaděné suroviny nebo zvolí akci, která se nabízí na otočené kartičce etap. Tím ale dané kolo nekončí, každý hráč musí postupně použít všechny členy své rodiny, a tak podle svého plánu získávat materiál, který bude později potřebovat k dalšímu rozvoji.

Celá hra se sestává ze čtrnácti takových kol, rozdělených do opakujících se fází: zahájení kola otočením karty pro aktuální období, doplnění surovin na kartičky k tomu určené, využití akcí jednotlivých členů rodiny a návrat domů. Zásadní fází pro celou hru je třetí v pořadí, která oddělí vítěze od poražených. Můžete v ní orat pole, sít, získávat suroviny nebo třeba počnout nového potomka s jediným omezením: v průběhu jednoho období může být využita každá akce pouze jedním hráčem.

Na konci každé z pěti etap, reprezentujících cyklus jednoho roku, nastává speciální období sklizně. Zde teprve získáte zaslouženou odměnu za svoje úsilí v podobě posečeného obilí a mláďat chovaných zvířat, ale také vás čekají doma hladové krky, které je třeba utišit. Pokud tak neučiníte, musíte se uchýlit k žebrání, které se podepíše na vašem konečném skóre.

Po odehrání všech čtrnácti období přichází určení nejúspěšnějšího farmáře. Za každou oblast, které jste se stačili věnovat, získáváte příslušný počet plusových bodů, které tvoří výsledné hodnocení. Započítává se zde nejen počet zvířat, obsazených polí farmy, ale také kvalita obydlí nebo počet rodinných příslušníků. Pokud budete obzvláště "šikovní", můžete skončit dokonce v mínusu, ale to bude pouze záležitost prvních her.

Postupem času se bude vaše strategie zdokonalovat, ovšem díky obsazování jednotlivých akcí máte jistotu, že každá hra bude jiná. Za kvalitní výsledek lze považovat již součet kolem padesáti bodů; pokud by se vám podařilo přeskočit laťku nastavenou na 100 bodů, můžete se tímto svým úspěchem pochlubit přímo firmě MindOK.

Podíl náhody ve hře je minimální, závisí pouze na zvolené strategii, zda dáte přednost rozšíření domu a necháte rozrůst rodinu a tím pro následující kola získáte větší počet tahů. Nebo raději budete orat pole či stavět ploty a chlévy. Samozřejmě při hře více hráčů musíte mít v záloze několik různých variant, protože protihráč před vámi může chtít totéž co vy a začínat kolo může vždy pouze jeden, což se však za cenu jedné akce může snadno změnit.

Velký důraz na taktiku a nepatrný vliv náhody vede k velké oblibě hry u nás i ve světě. Agricola se může pochlubit prvním místem v hodnocení hráčů na uznávaném herním serveru BoardGameGeek, kde ji oznámkovalo již přes 12 000 hráčů.

Používaný termín rodinná hra může být trochu zavádějící, protože Agricola je doporučená výrobcem až od dvanácti let. Tato hranice je pochopitelná vzhledem k velkému počtu možností, které hra nabízí, a v níž by se mladší hráči mohli snadno ztratit.

Pan Uwe Rosenberg Agricolu dokončil v roce 2007 a od té doby se dočkala mnoha malých rozšíření, z nichž jedno je specifické i pro Českou republiku. Jedná se o takzvaný CZ-pack, který vydala firma MindOK letos v létě. Obsahuje 12 karet malých rozšíření a 12 profesí, které jsou tematicky zasazeny do našeho národního prostředí. Na vývoji karet se podílel autor hry a ilustrace na kartách jsou vyvedeny ve stylu Josefa Lady.

Během dvou let od svého vydání získala Agricola titul Hra roku celkem v osmi zemích, vyhrála také prestižní International Game Awards v roce 2008 a boduje jak mezi odborníky, tak v řadách hráčů. Svojí komplexností je určená pro trochu pokročilejší hráče, ačkoliv i méně zkušení si mohou užít svoji porci zábavy při rodinné hře. Důsledkem tohoto úspěchu je fakt, že na letošním veletrhu v Essenu bylo představeno první velké rozšíření, které nese název Farmers of the Moor, a přináší do hry mnoho nových principů. To bylo převedeno do češtiny pod názvem Sedláci z blat (recenze).

Agricola je rodinná zábava, která zaměstná i zkušenější hráče. Za svoje peníze opravdu dostanete hodiny neutichající zábavy a pravděpodobně jednu z nejlepších deskových her současnosti.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/12/recenze-agricola-dokonala-simulace-zemedelstvi


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Through the Ages Hodnocení:
Recenze: Through the Ages - Příběh civilizace
Civilizace jsou tu s námi už několik tisíc let, od chvíle, kdy člověk vylezl z jeskyně a naučil se používat nástroje. Prošly divokým vývojem, plným válek, objevů, cestování a dalších válek až k dnešní takzvané moderní společnosti. Dnes se většina z nás ráda zastaví a podívá se, jakými křivolakými cestičkami se lidstvo za svoji historii ubíralo.

Vizionář a designér Sid Meier vytvořil v roce 1991 podle období vývoje dlouhého 6000 let hru s názvem Civilizace. Počítačová hra, ve které mělo publikum vytvořit prosperující civilizaci, se stala fenoménem mezi tehdejší hráčskou populací a jedním ze dvou stavebních kamenů následujících počítačových strategií (spolu s Dune 2: Battle for Arrakis). Za dalších patnáct let stačily vzniknout další tři díly, než se v roce 2006 objevila pěšinka od počítačů na stoly fanoušků promyšlených strategií.

Prošlapal ji český designér Vláďa Chvátil (Galaxy Trucker, Space Alert), který se pouští rád do neprozkoumaných oborů deskových her. Autor se netají inspirací ve zmíněné počítačové hře. Pojmenoval svoji hru Through the Ages: Story of a Civilization, tedy "Napříč věky: Příběh civilizace", ačkoliv u nás ji koupíte pod kříženým názvem Through the Ages: Příběh civilizace.

Stejně jako v původní Civilizaci se budou hráči i zde podílet na rozkvětu jednoho jim svěřeného národa. Through the Ages je hra v jádru hlavně karetní, ačkoliv po otevření krabice narazíte i na několik hráčských desek a pytlíky se žetony. Právě díky tomu mohou být kupující na první pohled zklamaní z poloprázdné krabice, ale je třeba si uvědomit, že uvnitř se skrývá celá historie lidstva.

Ačkoliv to na první pohled nevypadá, je obsah balení poměrně rozsáhlý. Nejvyšší číslo reprezentuje 340 herních karet, dalších 260 plastových žetonků, které známe z Vládců podzemí a dva tucty malých dřevěných jehlanů. Na vycvakání čekají drobná kartonová kolečka pro uzavírání smluv. Na úplném dně pak naleznete čtyři karty národů (pro každého hráče jednu), herní plán sloužící především k evidenci bodů a pás pro nabídku herních karet.

Příručka s pravidly je opravdu obsáhlá a od prvních vět nabádá neskákat po hlavě do vody názvem Plná hra, protože je zrádná. S tím souhlasíme, takže poprvé si raději zahrajte první ze dvou výukových her, které autor připravil. První z nich slouží opravdu k pouhému seznámení se základními principy a odehrajete ji velmi rychle, druhá se již svým laděním blíží plné hře s několika drobnými úpravami. Dokonce slouží jako zrychlená varianta plné hry, pokud nemáte dostatek času na celou partii.

Samotná hra se dělí na tři velké epochy, které jsou zde nazývány věky. Příprava hry je v kontrastu s její rozsáhlostí překvapivě rychlá. Každý hráč totiž dostane do začátku kartu jednoho svěřeného národa a k tomu ve stejné barvě také šestici dřevěných jehlanů, které rozestaví na příslušná místa. Na kartu rozloží na vyznačené pozice žluté a modré žetony. Společný hrací plán zaplní připravenými zamíchanými kartami nultého startovního věku, který je označen A, čímž je připraveno ke hře.

Na začátku partie má každý státní zřízení despocie, které lze později změnit. Právě na základě kartičky s druhem panování mají hráči k dispozici určitý počet civilních a vojenských akcí za jedno kolo, které reprezentují bílé a červené kostičky. Střídavě si za ně mohou hráči ze společné nabídky nakupovat různé karty budov, jednotek nebo výhod.

Kromě nákupu je mohou vynaložit také na nějakou jinou činnost ve prospěch svého národa: mohou se za jídlo rozrůstat, za materiál stavět budovy nebo vykládat dříve nakoupené karty z ruky a využívat jejich výhod. Jelikož na začátku má každý ze soupeřů čtveřici bílých kostiček civilních akcí, je důležité si každý ze svých tahů pečlivě promyslet.

Poté, co všichni odehrají svoje akce, nastává takzvaná údržba národa, v níž farmy produkují jídlo a důlní budovy těží (modré kostičky). Kostičky si však neberou ze společné zásoby, ale ze svého řádku zásobovacích kapacit, jejich počet je tedy konečný a nelze nenávistně "syslit" na úkor ostatních. Většina postavených městských budov navíc produkuje i určitý počet kulturních bodů, šťastných značek nebo vědeckých znalostí a podle toho si všichni upraví svoje sledovací stupnice.

Hráči mohou mezi sebou v pokročilejší fázi partie uzavírat smlouvy o neútočení nebo spolupráci, někdy jsou tyto smlouvy oboustranně výhodné, někdy mohou přinášet výhody pouze jedné ze stran podobně, jak je to ve skutečném životě. Pro vojensky slabšího hráče to může být jediný způsob, jak přežít, protože v Through the Ages nemusí všichni následovat pouze cestu míru, ale mohou také vsadit vše na útočnou vojenskou kartu.

Z některých svých služebníků můžete udělat rytíře nebo třeba dělostřelce. Tyto jednotky pak za využití karet taktik sloučíte do větších armád, za které získáte bonusové útočné body, a můžete s nimi prostřednictvím karet agrese napadnout nepřipraveného soupeře. Obránce může vyslat svoji armádu a má výhodu využití některých defensivních karet.

V průběhu partie zasahují do hry takzvané události, které si hráči sami připravují na základě získaných karet. Ty mohou ve svém tahu odložit skrytě na určený balíček, ze kterého se v dané chvíli stane balíček dobírací. Události mohou mít pozitivní i negativní ráz a záleží pouze na hráčích, kam se hra bude dále ubírat.

Zásadní vliv na celý vývoj má zřízení, které stojí v čele hráčova národa. To určuje nejen počet civilních a vojenských akcí, které dokáže vojevůdce za jeden tah provést, ale také počet městských budov, které mohou být současně postaveny. Samozřejmě jej je možné změnit, pokud jste ochotní odevzdat daný počet bodů vědy (za které se jinak vykládají karty modernějších technologií).

Speciální kategorii pak tvoří dva typy karet: osobnosti a divy. Snadnější je získat do svého středu nějakého silného vůdce, protože stačí pouze nakoupit kartu za civilní akce a vyložit kartu s obrázkem osobnosti před sebe (za další akci). Tato vám po zbytek daného věku bude dávat nějaké bonusy. Oproti tomu div si koupíte z nabídky a okamžitě jej vyložením rozestavíte. V následujících několika kolech pak musíte obětovat určitý počet surovin a postupně tak div dokončit, než vám začnou plynout z majestátní stavby výhody.

S postupem času budete vynalézat modernější a efektivnější technologie pro farmaření a těžbu. To však neznamená, že při úklidové fázi dostanete více kostiček, naopak jedna kostička začne reprezentovat více surovin daného typu, což je velice elegantní princip a hrací plocha díky němu nepřekypuje hromadami kostiček. Jejich hodnotu jasně určuje karta, na které leží.

Všichni hráči v závislosti na svém vývoji získávají kulturní body, které rozhodnou na konci hry o vítězi. Ale o svoje poddané se také musíte starat, protože jak se populace rozrůstá, zvyšují se jejich požadavky. Svůj národ musíte nejen nakrmit (odevzdat daný počet kostiček na konci v údržbě národa), ale především udržet šťastný. K tomu slouží některé budovy nebo třeba i vlastnosti osobností. Takový nešťastný človíček nepracuje a nelze jej na nic využít, dokud počet šťastných smajlíků nezvýšíte, ale jídlo vám sní.

Partie končí, jakmile hráči odehrají karty posledního věku. V nabídce ke koupení se v průběhu hry tedy vždy ocitnou všechny civilní karty, zatímco vojenské karty si hráči berou za odměnu za nevyužité vojenské akce. Musí však neustále dodržovat limit karet v ruce určený vládním zřízením. Na závěr se ještě dohrají poslední připravené události a národ s největším počtem kulturních bodů se stává nejvyspělejším a jeho vůdce právoplatným vítězem.

Jak už tomu je u Vládi Chvátila zvykem, všechny komponenty jsou velice přehledné a do detailu promyšlené. Po několika partiích vám všechny ikonky a rozložení přejdou do krve. Mnoho herních principů se není třeba složitě učit, ale připadají vám naprosto přirozené na první pohled. Na hráčských plánech navíc naleznete nápovědní šipky, které pomáhají hráčům v začátcích s údržbou národa.

K samotnému provedení je nutné dodat, že držíme v ruce druhé, designově přepracované vydání. Zatímco na prvním se podílela z větší části nezisková organizace Czech Board Games, nové vydání si vzaly na starost společně firmy MindOK a Czech Games Edition. Vše je zde dovedeno k dokonalosti a hra získala kabát, jaký si opravdu zaslouží.

Hra je určena objevitelům od dvanácti let. V tomto věku si však dítě bude těžko schopné partii plnohodnotně zahrát, protože těžko zvládne plánovat každý důležitý krok. Díky tomu velmi brzy zaostane za ostatními, protože každý promarněný žetonek civilní akce v úvodních tazích, se v pozdějších fázích projeví s velkou silou. Proto bychom hru doporučili spíše až od čtrnácti let, kdy už je u mládeže strategické myšlení mnohem lépe vyvinuto.

Pravidla kromě výukových her zároveň obsahují několik variant her, které hru zjednodušují, nebo mění podle publika. Hráči tak mohou třeba zcela vynechat bojový nádech a připravit se tím o jediný způsob interakce, ale za tu cenu ji přiblíží mírumilovnějším vojevůdcům, kteří myslí jen na blaho svěřených lidí.

Protože v partii Through the Ages projdete opravdu dlouhou cestu historií lidstva, odpovídá tomu také hrací doba, kterou těžko srazíte pod dvě hodiny. Samozřejmě výrazně záleží na počtu soupeřů, kteří se hry účastní a na jejich hráčském stylu. Naštěstí můžete o svých úmyslech pro nadcházející tah bez problémů většinou přemýšlet v průběhu tahu soupeřů, a pak svůj plán pouze rychle provést, takže se většinou ani nestačíte nudit. V kontrastu s touto opravdu úctyhodnou délkou stojí také opravdu rychlá příprava i sbalení hry.

Kromě délky partie a vyšší ceny se hře dají vytknout pouze detaily, jako je několik drobných chybiček v pravidlech, přehnané věkové doporučení od dvanácti let a především velké rozdíly mezi začátečníky a pokročilými hráči. V takové partii totiž musíte buď nezkušené velitele nějak zvýhodnit, nebo počítat s tím, že budou těžko vyrovnanými partnery a hra ztratí část svého náboje.

S tím souvisí i situace, kdy některý z vojevůdců zaostane výrazněji za svými soupeři. Tuto ztrátu může dohonit už jen v případě, že protihráči výrazně zaváhají, protože dobře nastartovaný rozvoj je zásadní výhodou. Zbytek souboje (a může to být ještě docela dlouhá doba) může strávit pouze sledováním toho, jak se ostatní perou o vítězství.

Hra je zábavná jako duel, ale největší bitvy začínají až se zapojením třetího či čtvrtého hráče, protože pak do partie vstoupí ještě politika a smlouvy mezi jednotlivými národy. Through the Ages pak ukáže další ze svých mnoha tváří a možností, jak se dá dosáhnout vítězství. Právě proto budete málokdy litovat hodin u ní strávených.

Díky náhodnému míchání karet vám vždy přijdou jiné osobnosti, divy, akce či technologie, nebo si je koupíte v jiný čas, a tak získá každá partie svůj opravdu unikátní nádech a především každá hra Through the Ages zůstane výzvou i pro zkušené harcovníky.

Příběh civilizace zaujal hráče nejen u nás, a tak je hra v tuto chvíli na úžasném čtvrtém místě prestižního žebříčku serveru BoardGameGeek. V roce 2007 se stala vítězem mezinárodního ocenění International Gamers Awards a o dva roky později získala osmé místo v ceně německé veřejnosti.

Zajímavé je, že právě letos byla na veletrhu Spiel 2010 v Essenu představena hra Sid Meier’s Civilization od Fantasy Flight Games, která si vytyčila pravděpodobně velmi podobný cíl. Jsme velice zvědaví, jak tento souboj dopadne.

Ačkoliv je Through the Ages v podstatě karetní hra, její největší předností je opravdu silné téma. To samo zajišťuje skvělý zážitek, na kterém má zásluhu také obsah jednotlivých karet. Díky nim se setkáte s Caesarem, Leonardem Da Vincim, Billem Gatesem, Elvisem Presleym nebo třeba s Isaacem Newtonem, postavíte Eiffelovku, Pyramidy nebo Kreml.

Z popisu pravidel možná není zcela zřejmé, že se jedná o hru pro pokročilejší hráče, v jejichž nástrahách budou začátečníci dlouho tápat. Rozhodně ji proto doporučujeme pouze zkušenějším hráčům a určitě si ji nekupujte jako svoji první deskovou hru. Pokud však již za sebou máte nějaké partie jiných deskovek, pak vás výlet po historii lidstva pravděpodobně okouzlí.

Při partii hra působí opravdu velkolepým efektem, jako by se hráč podílel na něčem opravdu důležitém. Na těch několik hodin si skutečně myslíte, že byste dokázali vést národ k lepším zítřkům, k úspěchům až do daleké budoucnosti. To je opravdová síla Through the Ages: Příběh civilizace – svěří vám do rukou nepoznanou moc a nechá vás ji opravdu vychutnat. V průběhu partie pro vás přestane být pouhou hrou, ale stane se skutečností a historie kolem vás doslova ožije.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/269/recenze-through-the-ages-pribeh-civilizace


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Anti Virus Hodnocení:
Recenze: Smart Games Anti Virus - dostaňte virus z těla!
Naše tělo bojuje s vnějšími útoky každý den. Stačí, abychom si neumyli tělo, někde se škrábnuli o větvičku nebo se nám do dřívější rány dostane prach. Můžeme sníst nebo vypít něco špatného. V takových případech nastupují obranné mechanismy těla, které mají za úkol všechny škodlivé látky a organismy vypudit ven. I když většina z nás neví, jak to funguje, přesto víme, že se naše tělo umí před takovými napadeními bránit.

Společnost Smart Games, která stojí za stejnojmennou sérií deskových her pro jednoho hráče, se rozhodla, že nám poskytne takový zjednodušený pohled na boj s jedním takovým virem. Právě proto vzniknul Anti Virus. A společnost MindOK jej pod nezměněným názvem prodává také v České republice. Tak se klikatými cestičkami dostal jeden kus hry až k nám do redakce.

Podobně jako ostatní hry z řady Smart Games, o kterých jsme již psali (Na ledové kře, Safari: schovej a najdi), se Anti Virus ukrývá v krabičce s otvorem zepředu. Tak si můžete před koupí prohlédnout na vlastní oči obsah krabice, ačkoliv jen přes plastovou vložku, která vše drží na místě. Velmi hrdě se hlásí k podtitulu "bio-logical game" (bio-logická hra), což je zároveň trefné i vtipné označení.

Autorem celého systému je vynikající hlavolamový mág z Nizozemska. Jeho jméno zní Oskar van Deventer a vymyslel již mnoho známých hlavolamů Hanayama.

Jakmile tento tvarovaný plast vysunete z krabičky a otevřete, objevíte uvnitř zajímavý bílý hrací plán s netradičními vlnkami. Na něm jsou zdándlivě bez ladu a skladu naskládané nejrůznější barevné dílky roztodivných tvarů. Ale když se podíváte blíže, zjistíte, že jsou rozmístěné důmyslně. Na hrací desce totiž nezůstalo ani jedno políčko volné. Dobře si tohle rozložení zapamatujte, protože při balení zpět do krabice jej budete potřebovat zopakovat (ačkoliv způsobů, jak položit správně dílky je několik).

Kromě zmíněných jedenácti dílků najdete v krabici také pytlík s logem Smart Games v modré barvě a samozřejmě brožurku obsahující zadání. Na závěr ještě zmíníme knížečku s pravidly všech Smart Games vydaných v loňském roce MindOKem. Stejně jako ostatní hry, i AntiVirus má velice jednoduchá pravidla.

Zadání jsou opět rozdělená podle obtížností do pěti úrovní od nejjednodušší pro začátečníky až po opravdu velmi obtížné úkoly pro opravdové mistry. A pokud si myslíte, že mistři už umí všechno, pak zkuste poslední obtížnost wizard (čaroděj)! Právě podle zadání na začátku řešení úlohy rozestavíte dílky na hrací desce. Když to zkusíte, zjistíte, že dílky krásně zapadnou do prohlubní na plánu.

Bez ohledu na zadání pak máte vždy jeden stejný úkol - vypudit ze společnosti mírumilovných buněk tu, která obsahuje vir. Nebezpečný dvojdílek má podle očekávání červenou barvu a je tak snadno viditelný za všech situací.

Když jsou všechny dílky na správných místech podle zadání (pozor na místo, kde leží jediný východ z hracího plánu!), můžete se nyní pokusit roztodivné tvary zkrotit. Můžete s nimi pohybovat sem a tam a snažit se udělat volnou cestu pro červený virus. Ten se musí dostat právě zmiňovaným otvorem ven. Tím je logický úkol úspěšně zakončený.

Samozřejmě to vypadá velice jednoduše, ale různé tvary dílků vám dají pořádně zabrat. Navíc hrací plocha je velmi netradičně vlnitá a dílky se po ní pohybují mírným šoupáním do stran, takže chvilku trvá, než si na to zvyknete.

Vaše snažení vám zdárně blokují v některých zadáních také pevné jednobodové zábrany. Nezbývá, než se jim pokusit elegantně při manévrování vyhnout. Ale určitě to nebude jednoduché, to mi věřte. Ve spojení s roztodivnými tvary jsou totiž největším omezením okraje plánu, které vám nedají ani o čtvereček víc prostoru, i když si myslíte, že byste ho potřebovali.

Ale nebojte, všechna zadání mají opravdu řešení a to je pro každého zapáleného luštitele tou nejlepší výzvou. U všech hlavolamově pozitivních vzbuzuje ten pocit nevyřešeného úkolu nepříjemné nutkání znovu ke hře sednout a pokořit ji. A právě v tom je kouzlo všech Smart Games, i Anti Viru.

Posouvání dílků je velice přirozené. Mají v sobě totiž prohlubně, díky nimž se s nimi pohybuje sem a tam snadno a bez nutnosti vynakládat sílu. Dílek vás sám navede přesně tam, kam ve skutečnosti může jít a žádné jiné pohyby vám nedovolí. Mistrovsky vymyšleno od designérů hry.

Při přípravě se vám dílky nebudou vůbec plést. Barvy jsou zvolené velice dobře a snadno je od sebe rozeznáte. Všemu navíc napomáhá různost tvarů, která se pohybuje od klasických dvojdílků, přes dlouhonohý trojúhelník až po prapodivné záhyby.

Anti Virus je zatím nejnáročnější hrou z řady Smart Games, které byly vydány v českém jazyce. V letošním roce mu začal velmi zdárně konkurovat Titanic, který se začal před měsíce v češtině prodávat.

Škoda, že zrovna Anti Virus se nedočkal zatím žádných rozšíření ani v podobě zadání, ani v podobě dalších rozšiřujících dílků, které by navýšili možnosti zábavy. Takto si budete muset vystačit s šedesáti hádankami.

Podobně jako u ostatních her i zde je velmi obtížné si zapamatovat řešení některých ze složitějších zadání. Většinou vyžaduje tolik pohybů, že se brzy ztratíte. Takže je zábava zaručena i s omezeným počtem zadání.

Jak už jsme psali v souvislosti s dílky a jejich pohybem, kvalita dílenského zpracování celé hry je na velmi vysoké úrovni. Všechny plasty jsou tvrdé a v podstatě nezničitelné. Ke hře navíc dostanete i pytlík na přenášení, díky němuž se hra snadno vejde do libovolného batůžku na cesty.

Na zadáních kromě přehledného rozdělení na kategorie obtížnosti chválíme především oddělení sekcí zadání a řešení. Díky tomu tolik nelákají všechny luštitele, aby nakouknuli, jak vlastně ta správná taktika vypadá. Je tak po očku, na první dva nebo tři tahy, už nevím jak dál. No vždyť to znáte. A pak je z toho úplně zkažený zážitek z lámání hlavy.

Anti Virus je další vynikající a velice podařenou hrou z řady Smart Games. Je určen luštitelům, kteří mají rádi opravdové výzvy, ale zabaví se u něj i děti od sedmi let. Navíc se velmi dobře vyjímá na stole a vypadá opravdu originálně. Pokud hledáte nějaké nové hádanky, pak je Anti Virus určitě více než dobrým adeptem.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/429/recenze-smart-games-anti-virus-dostante-virus-z-tela


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: North Pole Camouflage Hodnocení:
Recenze: Smart Games - Na ledové kře
S globálním oteplováním a ubýváním ledovců se zmenšuje přirozené prostředí pro úžasná zvířata: bílé lední medvědy. Proto je pro ně velmi důležité vybrat si tu správnou kru, kde medvídkovi nehrozí žádné nebezpečí od zákeřných Eskymáků a zároveň je u ní dostatek ryb, aby mohl medvěd bez problémů přežít.

Na ledové kře pochází z kolekce logických her SMART Games, které v České republice distribuuje společnost MindOK. V rámci jejich uvedení v červnu loňského roku jsme vyzpovídali zástupce MindOKu, Pavla Prachaře v krátkém rozhovoru.

Řada SMART games zahrnuje k dnešnímu dni téměř třicet nejrůznějších logických her, z nichž najdete v české distribuci devět. V nedávném novinkovém článku jsme poodhalili plány na vydání dalších her z řady, a to konkrétně Den a noc, Metro a Titanic.

Všechny hry zmíněné řady jsou zaměřeny na rodiny s dětmi a tvůrci je rozdělili logicky do několika věkových kategorií. Všechny jsou zaměřeny primárně na hru jednoho hráče, ostatní mohou pouze přihlížet.

Dnes si představíme hru, kterou ocení malí i velcí. V balení Na ledové kře nenajdete žádného zamaskované zajíce v pytli, protože už před samotnou koupí si můžete prohlédnout přes průhlednou přední stranu všechny komponenty. Dokonce si na zadní straně krabice můžete přečíst, jak přesně probíhá samotná hra, takže vlastně ani nepotřebujete pravidla, která jsou uvnitř.

Skrze plastikový obal uvidíte všech šest průhledných hracích dílků nepravidelných tvarů, na nichž jsou nakreslení medvědi a ryby. Pod těmito komponentami leží úvodní hrací deska s plovoucími krami. Pokud si plastovou krabici, která zároveň tvoří hrací plochu, dobře prohlédnete, zjistíte, že je v ní ukrytý šuplík se schovanými zadáními a také s brožurkou ke hře. Výhodou takového balení je, že vše jednoduše sbalíte do plastového boxu a papírovou krabici můžete v podstatě zahodit, ale to udělá asi málokdo, protože pak se hra nebude pěkně vyjímat na poličce.

V první fázi po rozbalení si možná pomyslíte: "Jen šest kousků? A s tím mě má jako bavit celá hra? To přece nemůže být těžké." Jenže budete na velkém omylu.

Na hracích plánech najdete různě plovoucí kry, někdy budou tvořit jednolitou pevninu, jindy budou rozházeny po celém prostoru. Jelikož se nacházíme v Arktidě, zajisté zde budeme potkávat lední medvědy, ale určitě potkáme i nějakého toho živáčka. Proto se na hracích plochách objevují i Eskymáci a to buď s loveckou výbavou na souši, nebo v kanoi na moři.

Hlavní výhodou hracích ploch je jejich roztřídění podle obtížnosti. V balení se nachází celkem 24 plánů, které jsou oboustranně potištěny. To znamená, že hru můžete hrát celkem ve 48 různých prostředích, která musíte zabydlet medvídky a rybami.

Prvních dvanáct plánků je určeno jako startovací balíček, pomocí kterého si vštípíte herní principy, případně pro menší děti. Pro jednodušší hraní dospělých nebo i dětí je na těchto startovacích kartách naznačena poloha jednoho z dílků, takže vám v samotné hře bude stačit položit zbývajících pět.

Ostatní varianty a obtížnosti jsou od sebe barevně a číselně odlišeny. Naleznete zde balíčky po dvanácti kartách v kategoriích junior, expert a master. Vyšší číslo v dané kategorii však neznamená vyšší obtížnost. Karty jsou vyrobeny z kvalitního materiálu a pro snadnější vyjímání je na boxu důlek pro nadzvednutí. Občas se stane, že se karta "přilepí", ale téměř vždy ji bez problémů sundáte.

Příprava hry je velmi jednoduchá a zabere vám několik desítek vteřin. Stačí, když otevřete plastikový box a vyberete si jednu z arktických ploch a vedle plánku připravíte průhledné hrací komponenty. Pak už jen zbývá položit kartu s nakresleným prostředím na vrchní část krabičky a můžete začít hru.

Princip hry je na první pohled zřejmý. Vašim úkolem bude do čtverce naskládat všech šestplastových dílů a přitom dodržet následující pravidla. Medvědi jsou nejraději, když se prochází po ledových krách a nemají rádi, když se musí dlouho koupat ve vodě, protože by se unavili a utopili. Proto medvědy můžete umístit pouze na pevninu.

Zato ryby mají opačný problém, na souši se jim moc dobře neplave, a tak je lze umisťovat pouze do moře. Samozřejmě kosatka do moře patří taky. Pro všechna tato zvířátka bez rozdílu jsou velkým nebezpečím Eskymáci. Proto když nějakého uvidí stát na ledu, snaží se utéct co nejdále od něj, aby byly v bezpečí. Proto medvěd na pevnině nesmí stát na místě, kde se nachází postava Eskymáka. Ten by si z něho totiž určitě rád udělal teplý kožich.

Nebezpeční jsou i Eskymáci na kánoích, protože jsou opravdu dobří lovci. Na ně nesmíte pro změnu umístit žádnou rybu nebo kosatku, protože by je jistě chytil a snědl. Takže v kostce medvěd patří na souš, ryba do vody a na Eskymáka nesmí být položeno žádné zvíře. To jsou veškerá pravidla, která vás budou při hraní omezovat a ztěžovat dokončení úkolu.

Součástí pravidel jsou pochopitelně také podrobná řešení pro každou hrací plochu. Ty však doporučujeme zahodit nebo alespoň někam schovat, aby vás nelákalo nakouknout se na správné řešení. V té chvíli by totiž celá hra Na ledové kře postrádala smysl a připravili byste se o největší zábavu. Trápení mozkových závitů a zahřívání nervových drah je přece přinejmenším pro přihlížející opravdová legrace. Jediné, v čem vás může řešení (a také my) ujistit a možná uklidnit je, že každá z hracích ploch má řešení, i když tomu občas nebudete věřit.

Zpracování hry Na ledové kře je opravdu kvalitní, nehrozí žádné poškození přenosného boxu nebo plastových komponent. Samotné hrací plány jsou tvořeny z kvalitního materiálu, který je snadné otřít hadříkem. Hra by tedy měla bez problémů přežít dětské zacházení, už jen z toho důvodu, že hra je určena hlavně jim.

Na ledové kře je doporučeno dětem od šesti let, což považujeme za odpovídající. Malým hráčům zároveň zajisté rozvine představivost a kombinační schopnosti, takže bude kromě zábavy i prospěšná.

I když dospělí by tuhle hru taktéž neměli zatracovat, protože minimálně horních 24 zadání jim a jejich představivosti dá pořádně zabrat. Některá řešení budete hledat horko těžko a pořádně se při řešení zapotíte. O to déle pak vydrží jako zábava dětem, které postupně budou dorůstat do dalších a dalších obtížností, jak se budou zlepšovat.

Hra je určena pro hráče samotáře, ale taktéž ji lze hrát postupně v několika kolech v neomezeném počtu hráčů. Hratelnost je limitována pouze 48 plány, i když asi není moc velká šance, že byste si po vyřešení všech plánů přesně zapamatovali umístění jednotlivých komponent pro dané plány.

Rozdělení karet na čtyři obtížnosti se tvůrcům podařilo velice dobře. Jednotlivé úrovně jsou mezi sebou co do složitosti vyrovnané a přechod na další stupeň je při hraní znatelný.

Pokud by některým polárníkům nestačily karty ze základní hry, pro oblíbenost si hra Na ledové kře vysloužila rozšíření, ve kterém najdete šedesát nových rébusů a navíc i nový herní dílek s tuleni.

Pokud máte rádi rébusy, pak vás bude hra zaručeně bavit. Občas se na ni naštvete, ale zajisté vám spolu s roztomilými medvídky rychle přiroste k srdci a budete se k ní rádi vracet.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/372/recenze-smart-games-na-ledove-kre


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Hide and Seek: Safari Hodnocení:
Recenze: Smart Games Safari – Schovej a najdi
V Africe můžete najít spoustu zajímavých zvířátek, na která se u nás můžete zajít podívat maximálně tak do zoo. Většinou je však moc dobře známe z obrázků. Víme, co jedí, jak se chovají a co je pro ně typické. Co ale většinou nebývá známo a jen se šušká mezi stébly trávy v savanách a buších je, že je s nimi opravdu velká zábava. A když se těch zvířátek sejde na jednom místě několik, tak začnou hrát svou oblíbenou hru na schovávanou.

Africká schovka se hraje jinak než ta česká. Hraje se v tlupách, protože většinou se odehrává na velkém prostranství, takže by dlouho trvalo, než by jedno zvíře našlo ostatní schované a všechny by to brzy přestalo bavit. Takže jedna tlupa pyká a druhá se schovává. Většinou odpočítává nejstarší ze skupiny a než stačí říct medvěd v brlohu, tak se ostatní schovávají ve větvích stromů či za vysokou trávou. Někteří to ukrývání mají jednoduché a někteří složitější (třeba slon). A ten, kdo najde nejvíc ukrytých kamarádů, bude král zvířat. Tak už na nic nečekejte a hurá na to!

Sérii logických her od firmy MindOK jsme načali již v nedávné recenzi článkem o opravdu povedené hře Na ledové kře. Další hrou z kategorie SMART GAMES je hříčka spadající tématikou do slunné Afriky a nese název Safari – Schovej a najdi. Přece jen, když dlouho hrajete na ledové kře, může vám být trochu zima. Právě proto vznikla toto místo s teplotou vzduchu kolem třiceti stupňů, stačí jen přeletět o pár tisíc kilometrů jižněji a kochat se člověkem téměř nedotčenou krajinou.

My se však místo slunných krajin spokojíme s čtvercovou krabičkou, která nedá spát našim mozkovým závitům. A i když venku bude mrznout, nebo bude škaredě, občas se pořádně zapotíme. Jak už je u SMARTů zvykem, netají se vůbec tím, co se skrývá v balení. Ještě před koupí vidíte, co kupujete přes průhlednou přední stranu krabice. Navíc na straně jsou sepsány základní principy, kterými se celé logické klání řídí. Takže po jejím rozbalení na vás nebude čekat žádné nemilé překvapení.

Celá hra se vejde do plastové čtvercové krabičky. Na vrchní straně jsou nakreslena africká zvířátka ve čtyřech oddělených čtvercích. Najdete na ní slona, nosorožce, antilopu, zebru a samozřejmě nechybí ani král zvířat - lev. Tato horní část je odsunovací a tvoří tak kryt úložného prostoru. Uvnitř najdete příručku s pravidly a se zadáním jednotlivých her a také čtyři plastové komponenty, které jsou pro hru velice důležité. Každá z nich má jiný tvar a na horní části má nakreslené stromy, jezírka a trávu.

Zadání hry je celkem 48 – pro každou obtížnost je jich přesně tucet. Podle tohoto zadání v případě Safari: Schovej a najdi totiž nic nepřipravujete, jen před sebe položíte prázdné čtyři čtverečky a stejný počet různě tvarovaných dílků.

Váš úkol se zdá být naprosto jednoduchý – položit dílky tak, aby se schovala všechna zvířátka kromě těch, které máte na zadání a to samozřejmě i v odpovídajícím počtu. Takže pokud v zadání máte dva lvy, jednoho nosorožce a jednu antilopu, tak všechny zebry a většina ostatních kamarádů musí být zakrytá a schovaná pod dílky. Vykukovat mohou pouze zmíněná čtyři zvířátka.

Záludnost je v tom, že dílky jsou různě tvarované, takže je možné je libovolně natáčet a každý z nich může patřit do kteréhokoliv ze čtyř políček se zvířátky. Navíc zvířátka jsou na čtverečcích nakreslena několikrát, a tak nikdy nevíte, které zrovna má zůstat vykukovat. K úspěchu povede určitě spousta strategií a taktik, ale určitě není dobré je prostě jen naslepo zkoušet.

Zpracování celé hry je kvalitní a odolné. Navíc je chytře uzpůsobeno tak, aby bylo možné hru snadno sbalit a cestovat s ním. Hraním hry si můžete zkrátit dlouhé čekání na vlak nebo i kodrcavou cestu, až do něj nastoupíte. Dílky i krabice je z pevného plastu, takže nemusíte mít strach, že o dílky nechtěným upuštěním přijdete nebo se vám zamažou v čekárně.

Škoda, že řešení hlavolamů se nachází vždy na druhé stránce příručky. To samozřejmě hráče může lákat k nakouknutí a zjednodušení si řešení jednotlivých hádanek. Vhodnější by určitě bylo nechat všechna řešení nakonec tak, jak to bylo u předešlé hry Na ledové kře. Vždy je však na hráčích, jestli se budou okrádat o zábavu spojenou s hrou tím, že si budou číst řešení místo toho, aby se na ně snažili přijít sami. Popravdě řečeno, pokud se budete na hru trochu soustředit a máte špetku trpělivosti, pak řešení potřebovat ani nebudete a sáhnete dřív po novém zadání.

Hra Safari je podle krabice určená od sedmi let a my bychom ji bez váhání doporučili dětem ještě o rok mladším, protože jejím základním posláním je pouhé pokládání plastových dílků. Dětem se určitě bude líbit, že zvířátka mizí pod dílky a budou se snažit najít správnou kombinaci, aby vykukovala jen ta správná.

V nejjednodušší obtížnosti navíc najdete u zadání také nápovědu – správné natočení dílků, takže dětem stačí pouze určit čtverec, do kterého jednotlivé tvary patří. Tím se nezdrží u žádného úkolu tak dlouho, aby je přestal bavit, ale zároveň pro ně zůstane těch několik kombinací na nějakou chvilku výzvou.. Tedy alespoň pro ty nejmenší.

Protože je ve hře hodně zvířátek a všechna čtyři políčka jsou si velmi podobná, opravdu rychle správné řešení zapomenete a příště jej budete hledat znovu tak urputně, jako poprvé. V podstatě zde neexistuje nějaká rozumná šance, jak si správný postup v té záplavě úkolů a obrázků zapamatovat.

Safari Schovej a najdi opět trénuje především prostovou orientaci a také představivost. Samotné téma hry je pěkně zpracované a děti se budou ke zvířátkům rády i nadále vracet.

Pro ty, kteří mají radši než klasické listování v pravidlech jeho virtuální podobu, existuje webová stránka http://www.smartgames.eu. V její spodní části se můžete přepnout na českou verzi stránek, a dozvědět se tak vše o SMART hrách, které byly u nás vydány. Naleznete zde obecné informace o hře, její pravidla a video, jak se hra hraje.

Za 249 korun si můžete k Safari: Schovej a najdi dokoupit rozšíření, které vás určitě svým obsahem potěší. Kromě nového pátého dílku, který celou hru výrazně zesložití dostanete především novou nadílku hádanek a to celkem dalších 48 úkolů opět ve čtyřech obtížnostech od nováčka až po mastera.

Chtěli byste zajet někdy do Afriky, ale nemáte na to prostředky? Ve SMART hře Safari: Schovej a najdi se vám budou zvířátka schovávat tak, jako ta opravdová, a ještě si u toho trochu potrápíte mozek a ušetříte oproti cestování spoustu peněz v peněžence. Nezbývá než říct: Hurá na Safari!

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/399/recenze-smart-games-safari-schovej-a-najdi


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Stone Age Hodnocení:
Recenze: Doba kamenná - vládněte civilizaci s pazourkem
Život v době kamenné byl mnohem těžší než dnes. Lidé znali pouze několik základních nástrojů, pomocí nichž si museli obstarat všechny potřebné živiny a suroviny. Jen s opracovanými pazourky a kameny dokázali ulovit obrovského mamuta, vytěžit les dřeva, nebo získat kamení z okolních skal.

Možná kvůli své náročnosti na přežití nás také tato doba fascinuje a vznikají podle ní slavné knihy, filmy a v posledních letech i hry. S fascinujícími huňatými stvořeními jste se mohli utkat už ve hře Evoluce v krabici od Jirky Mikoláše. Ale mamuti nejsou jediným tématem, které může být na době kamenné zajímavé.

Právě to nám ukazuje hra Doba kamenná (Stone Age), která se snaží spíše zmapovat život jednoho takového pravěkého kmene. Jednotliví hráči se ocitnou v rolích náčelníků, kteří se snaží co nejlépe vést svěřené lidi. Hra se na německý trh dostala v roce 2008 a ve stejném roce ji v českém jazyce přinesla firma MindOK.

Na krabici i návodu naleznete jméno Michael Tummelhofer, což je ve skutečnosti pseudonym, pod kterým se skrývají hned tři lidé: MICHAEL Bruinsma, Jay TUMMELson a Bernd BrunnHOFER. Pseudonym však vzniknul v době tvorby vynikající karetní hry Sankt Petersburg. V případě Doby kamenné se pod jménem ukrývá pouze samotný Bernd Brunnhofer. Za opravdu povedenými kresbami stojí opět skvělý ilustrátor Michael Menzel.

U výsledné hry však není až tak důležitý její autor, ale její hratelnost, takže už je určitě čas postavit před sebe balení. Doba kamenná se ukrývá v středně velké krabici, která je však o trochu hlubší, než bývá zvykem a její váha je úctyhodná.

Již od začátku na vás dýchne starodávná atmosféra doby kamenné, ať už z velkého hracího plánu, nebo z hráčských desek, na kterých si budou všichni střádat své pracně nasbírané zdroje. Všechny suroviny jsou zpracované pomocí dřevěných komponent různých tvarů, z dřeva "vytesaní" jsou i starodávní dělníci a několik kostičkových ukazatelů ve čtyřech barvách.

Kartonové komponenty si musíte poctivě vycvakat z klasických archů, čímž získáte žetony jídla v různých hodnotách. Z kartonu složíte i figurku pro začínajícího hráče, ale vyloupete také kartičky budov a čtverečky s nástroji, které vám mohou pomáhat v produkci surovin.

V krabici naleznete také balíček civilizačních karet, které si budete moci v průběhu hry pořídit. Na závěr objevíte sedmičku bílých kostek a také kelímek k jejich míchání. Ten vypadá, jako by byl stylově vyroben z kůže mamuta, ale nemusíte mít strach, při výrobě hry žádný mamut zraněn nebyl.

Příprava hry je poměrně obsáhlá. Do několika míst na hracím plánu musíte rozložit jednotlivé suroviny a žetony jídla. Kartonové nástroje a budovy nastřádáte na hromádky – nástroje podle hodnoty, stavení pak do kupek po sedmi.

Každý z hráčů si vezme jednu desku a vybere si barvu svých dřevěných figurek, počítadlové kostičky položí na dvě stupnice, pět postaviček dělníků si může vzít k sobě, dalších pět pak položí prozatím do společné zásoby. Zbývá už jen vyložit horní čtveřici civilizačních karet, které bude možné na začátku koupit. Každý vůdce dostane do začátku žetony jídla v hodnotě dvanáct, aby měl zpočátku čím nakrmit své lidi.

Při pozorném pohledu si na hracím plánu na místech u chatrčí nebo dolech všimnete kroužků, které označují pozice pro umisťování dělníků. Závisí pouze na volbě hráčů, jestli zvolí těžbu surovin, rozšíření populace, zvýšení produkce jídla, lov za účelem nakrmení svěřených dělníků, nebo zisk vítězných bodů. Vše má v této hře smysl a záleží pouze na taktice, kterou hráč zrovna zvolí.

Jakmile všichni soupeři rozmístí své pracanty na hrací plán, může nastat druhá fáze kola, kterou představuje vyhodnocení akcí. V dohodnutém pořadí hráči postupně prochází všechna místa, kde stojí nějaké figurky. Nejjednodušší jsou pozice zvýšení produkce jídla, díky kterému si může hráč posunout kostičku na stupnici obilí, chýše, kde získá šestého (případně dalšího) dělníka a zisk pracovních nástrojů. Každé z nich může v jednom kole obsadit pouze jediný hráč.

Pokračovat v hodnocení můžete třeba těžbou, při které využijete mamutího kelímku a kostek. Podle počtu položených dělníků si vezmete počet kostek, zaštěrcháte jimi, hodíte a sečtete hodnotu všech hodů. Každá ze surovin (včetně jídla) má na hráčské desce uvedeného dělitele, který po zaokrouhlení dolů určí počet získaných kusů, například kámen má dělitele pět, takže pokud hodíte celkem 13, můžete si z kamenolomu vzít pouze dva kusy kamene.

K vyrovnání náhody hodu kostkou můžete použít nástroje, které jste pro kmen nakoupili. Za každou takovou kartičku si můžete zvýšit výslednou hodnotu svého hodu kostkami a daný počet bodů (jeden až čtyři).

Až všichni zjistí, kolik natěžili, následuje poslední vyhodnocovací část poskytující hráčům ve výsledku především vítězné body. Za své pečlivě našetřené suroviny si totiž můžete koupit budovy a civilizační karty. Před nákupem musíte v průběhu umisťovací fáze obětovat jednu figurku na zarezervování dané kartičky, a pak za ni musíte zaplatit také odpovídající počet materiálu. Z nákupu civilizačních karet však může mít hráč kromě bodů občas i okamžitý zisk, který mu pomůže v rozvoji jeho národa, ať už surovinami nebo jinak.

Na konci každého kola nastává ještě poslední důležitá činnost, kterou představuje nakrmení všech členů vašeho kmene. Za každou figurku, kterou máte již ve hře (nejméně pět, nejvíce deset) musíte nyní zaplatit jedno jídlo. Tento počet lze snížit o úroveň farmaření, která odpovídá pozici vaší kostičky na stupnici obilí. Pokud budete dobře optimalizovat, můžete se nakonec dostat do situace, kdy se vůbec nebudete muset o přísun jídla starat a vše za vás obstarají pole.

Všechny balíčky karet se postupně zmenšují a dochází. Jakmile je některá z hromádek budov prázdná nebo již není možné doplnit civilizační karty do plného počtu čtyř, nastává okamžitě konec hry. Jenže pořadí kostiček hráčů na počítadle bodů ještě zdaleka není konečné.

Na konci hry totiž lze získat velké množství bodů za nasbírané civilizační karty. Jejich funkce na konci se liší pozadím. Zelené znamenají automaticky zisk pěti bodů za kartu, zajímavější jsou však ty s pískovým pozadím. U nich je důležité sbírat karty se stejnými postavami (například nástrojář, rolník), protože jejich počet se na závěr násobí počtem nástrojů, zisku obilí, případně budov nebo figurek. Jako poslední ještě upravíte drobně počítadlo o jeden bod za každou surovinu, která vám zbyla v zásobě na konci hry bez ohledu na její typ, ovšem za nastřádané jídlo žádné body nedostanete.

Po celou dobu partie se budete skvěle bavit a velký podíl na tom má opravdu výborné zpracování tématu, jak při samotné hře, tak u všech součástek v krabici. Za všemi komponentami je vidět poctivé dílenské zpracování a nápady, za všechny stačí jmenovat kožený kelímek, který se do hry skvěle hodí, stejně jako slonovinově bílé kostky.

Samotná strategie je ve hře zastoupena těžkými rozhodnutími v první fázi. Partii lze hrát na počátku hned několika různými způsoby, a tak se hráči mohou poměrně zdárně na hrací ploše poskládat do všech volných políček, aniž by měli pocit, že z tohoto kola nic nezískali. Naopak vždy uloví alespoň nějakou surovinu nebo jiný úspěch, což jim dodává optimismus do dalších kol.

Mnohé karty vyžadují konkrétní suroviny, ale často vám stačí prostě libovolný počet od některé z nich. Díky tomu je skutečný přetlak především na políčkách pro zvyšování populace, těžby obilí a na nástrojích. Neústupné boje zažijete samozřejmě i o oba druhy kartiček, kde často koupíte nějakou kartičku jen proto, aby ji neměl soupeř.

Pokud se v podobných hrách s pokládáním dělníků vyznáte, můžete ve hře najít určitou podobnost s o dva roky starší hrou Pilíře země. Oproti ní je Doba kamenná jednodušší a zaměřená více na rodinné hraní a neobsahuje žádná složitá pravidla.

A právě toto odlehčení hře velice svědčí. Kvůli nutnosti házet kostkami na úspěch těžby byste mohli získat dojem, že má na hru velký vliv náhoda. Naštěstí je štěstí vrtkavé, a tak se v průběhu partie vše dostatečně vyrovná. Mnohem větší vliv na celý souboj má v konečném důsledku pořadí civilizačních karet, které mohou hodně zamávat počáteční strategií.

Hra by se dala s trochou nadsázky pojmenovat jako odlehčená verze Agricoly s přidanou náhodou. Výhodou (a rodinným efektem) Doby kamenné je sedm pozic na všech místech pro těžbu surovin, takže se obvykle dostane na všechny soupeře. Stejně tak můžete lépe následovat strategii a na výsledek nemá tak kritický dopad každé umístění dělníka, protože máte k dispozici větší množství figurek.

Výhodou Doby kamenné je také skutečnost, že v průběhu partie nejsou tak viditelné rozdíly mezi jednotlivými hráči, bez ohledu na jejich strategii. Protože není nikdo výrazně pozadu, hra všechny baví až do posledního kola. Vše se rozhoduje až při závěrečném součtu civilizačních karet, takže do té doby si mohou všichni bez rozdílu dělat naděje na výhru.

Doba kamenná je vynikající strategickou hrou pro jakýkoliv dovolený počet hráčů. Užijete si ji skvěle ve dvou, ale i v maximálních čtyřech, ačkoliv ve větším počtu hráčů zažijete více pokládacích konfliktů i přes omezení, která jsou připravena pro hru dvou. Počet hráčů se sice odrazí na výsledné délce partie, ale ve většině z nich se dokážete dostat na hodinu čistého času, což je pro strategickou hru tohoto druhu poměrně standardní číslo.

Přes jednoduchá pravidla, která přejdou rychle do krve, je partie poměrně strategicky náročná. Proto je minimální věk stanoven správně na deset let.

Hra získala za dva roky své existence řadu nominací a ocenění, mezi nimi například druhé místo ve veřejné Deutscher Spiele Preis, i v hlasování o hru Japonska, nominována byla na Hru roku u nás i na prestižní Spiel des Jahres v sousedním Německu. Doba kamenná je vysoko ve všech herních žebříčcích, například na největším serveru BoardGameGeek zaujímá úctyhodné 25. místo.

Zábavu si můžete ještě vylepšit pomocí rozšíření Nové chýše, které obsahuje šest nových budov. Dobrou zprávou pro všechny je, že tyto nové komponenty jsou jazykově nezávislé (obsahují pouze obrázky), takže nevadí, že je neseženete na českém trhu. V zahraničí byly distribuovány s časopisem Spielbox a to konkrétně s rozšířením Carcassonne: Kult.

Doba kamenná může být výbornou vstupní hrou pro někoho, kdo ještě nehrál žádnou hru s principem pokládání dělníků. Především je však zaměřená na opravdu zábavnou partii pro celou rodinu, ve které se budou všichni bavit až do samotného konce. Je vhodná pro ty, co neustále prohrávají, protože tady jim to nebude až tolik vadit. Pokud tedy hledáte hru, která zaujme zpracováním a zároveň vás zabaví na mnoho večerů, pak je Doba kamenná tím přesným pro vás.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/338/recenze-doba-kamenna-vladnete-civilizaci-s-pazourkem


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: 20. Jahrhundert Hodnocení:
Recenze: 20. století - ekologie strategickou hrou
Ekologie je tématem, které je dnes velmi diskutované nejen mezi obyčejnými lidmi, ale rádi si jej berou do úst také politici, aby nám dali sliby, které pak nemohou splnit. Přestože je na těch řečech mnoho skutečně vážných problémů, je mezi nimi ukryta i spousta polopravd a zatajování důležitých souvislostí.

Bez ohledu na velkohubá prohlášení i skrytá tajemství je už delší dobu jasné, že lidé a továrny produkují takové množství odpadu, že nám mohou jeho hromady velice snadno přerůst přes hlavu. A právě toto téma se pokusil ztvárnit Vladimír Suchý ve svojí nové deskové hře 20. století. Spolu s Vláďou Chvátilem nejúspěšnější český autor v zahraničí je známý zajímavými a komplexními herními mechanismy, jak dokázal před rokem se svojí Loděnicí.

Tentokrát hru však nedistribuuje přímo vydavatelská společnost Czech Games Edition (CGE), která zašťiťuje pouze vydání hry, ale společnost MindOK, která distribuuje pro CGE například také Chvátilovy Vládce podzemí. Ilustrace si vzal na starost Milan Vavroň, který je podepsaný třeba právě i pod Loděnicí, ale i pod většinou Chvátilových her (sci-fi Space Alertem, dobrodružným Proroctvím i novou cestovatelskou hrou Bez hranic).

Po rozbalení a pohledu na čtvercové kartičky vám hra možná trochu připomene Carcassonne, které letos slaví deset let od prvního vydání. Ale obavy ustanou hned, jak z poměrně vysoké krabice (rozměry je podobná jako Loděnice) vytáhnete velký hrací plán. Kromě kartiček, které představují krajinu s kolejemi, je uvnitř krabice ještě obsáhlý balíček nejrůznějších karet. Nemohou chybět ani dřevěné figurky, žetony a černé kostičky, které v partii převezmou roli sešrotovaných krabic s odpadem.

Všechno doplňují hráčské plány, na kterých téměř chybí jakákoliv grafika, protože jsou zplněné čtyřmi stupnicemi ukazatelů produkce. Výčet komponent pak završíme příručkou pravidel, která obsahuje dostatek názorných příkladů, aby vám pravidla přešla do krve již po prvním přečtení.

Příprava partie vám zamíchá hlavu nejrůznějším mícháním hromádek. Musíte totiž připravit balíčky území a technologií pro všechna období hry (jsou tři), a pak také rozdělit karty katastrof a hodnocení.

Hráči dostanou do ruky karty peněz a vědy představující v 20. století platidlo v hodnotě deseti od každé měny. Před sebe si položí desku se stupnicemi a do ruky obdrží dřevěné žetony a figurku ve zvolené barvě. Prvním čtverečkem zahájí také stavbu svojí krajiny.

V podstatě celá hra je sérií nekonečných dražeb. Na začátku každého kola se hráči utkají v souboji o kartičky území, které by chtěli připojit do vytvářené země. Mohou vyhrát i více než jeden dílek, ale tím se jim bude snižovat výběr kartiček technologií. Tu (vždy jednu za kolo) totiž získá hráč až ve chvíli, kdy odstoupí z dražby. I za ni se ovšem platí, ale cena klesá s počtem v kole prodaných území.

Ve třetí fázi hry se pak hráči musí ubránit nějaké přírodní katastrofě, která se na ně řítí. Kartička má pět sloupců s rostoucí závažností škod pro území. Soupeři mezi sebou opět dražbou na elegantní stupnici rozhodnou, komu který negativní dopad bude patřit a kdo se mu zcela ubrání.

Teprve po této části nastává pro všechny příležitost vydražené kartičky přiložit k již existujícímu území. Lze je libovolně natáčet a koleje dokonce nemusí nutně navazovat, takže jsou zbytečné obavy, že se vám nějakým špatným připojením sníží strategické šance pro příští kola.

Nyní je vhodný čas podívat se na vzhled krajiny na jednotlivých dílcích. Pokud se jedná o území, pak zde najdete na každé kartičce jedno či dvě města propojená kolejemi. U metropolí jsou nakreslené symboly určující kolik peněz a vědy jejich vlastnictví hráči přinese. Jenže k tomu, aby z města měl vůbec nějaký užitek, jej musí zabydlet. Problém je v tom, že na každý dílek lze umístit při jeho pokládání pouze jeden žeton obyvatelstva, takže často stojíte před těžkým výběrem jednoho ze dvou zajímavých měst.

Při zabydlení města si také podle jeho produkce změníte ukazatele na své hráčské desce, které tak zajišťují neustálý přehled o příjmech. Díky tomu může hráč dobře plánovat strategii pro následující kola a nemusí neustále přepočítávat ikonky na kartičkách krajiny.

V pozdější fázi hry lze za pomoci lokomotiv obyvatele stěhovat, ale to se většinou zrovna moc nevyplatí. Mnohem zajímavější je funkce technologie mosty, která umožní spojit i dvě zcela nezávislé vlakové tratě do jedné. To využijete často při zapojování továren, které zvyšují produkci vědy či peněz nejblíže ležícím městům.

Protože jsme ale už na začátku zmínili, že hra má velmi blízko k tématu ekologie, tak se zde musíte potýkat s narůstajícím odpadem. Ten dostanete obvykle přímo s nějakou konkrétní kartičkou a na hrací plán tak umístíte jednu černou kostičku znečištění. Těch se lze zbavit v městě s recyklací odpadu na konci každého kola. Ve stejnou chvíli navíc získáváte produkci ze všech svých měst v podobě nových karet peněz a vědy do ruky, abyste měli v dalších kolech za co dražit.

Kromě konkrétního znečištění existují ještě takzvané vyšší vlivy, které hráči sledují na svojí hrací desce spolu s příjmy vědy, peněz a bodů. Po stupnici s kytičkami a lebkou se zkříženými hnáty se pohybuje ukazatel méně často, ale poloha žetonu má výrazný vliv na každé bodování. To se odehrává po druhém a čtvrtém kole a jeho podmínky upřesňují náhodné karty nalosované na začátku partie. Po závěrečném pátém kole se dočkáte ještě speciálního finálního bodování.

20. století je hra, která vypadá na první pohled složitější, než ve skutečnosti je. Všechny ty hrací plány, karty a žetony by mohly odradit mnoho zájemců. Ale přitom se v jádru jedná o opravdu jednoduchý princip založený pouze na dvou dražbách a strategických volbách z nabídky. Jen je musíte umět dobře zvážit a rozhodnout se pro tu aktuálně optimální. A držet se své zpočátku nastolené strategie přes celou dobu hry.

Dražby jsou zde velice důmyslně provázané. Můžete vydražit klidně dvě nebo tři území, ale protivníci vám zatím vyberou všechny zajímavé kartičky technologie. Naopak, pokud je pro vás důležitá karta technologií, musíte se obvykle vzdát dlouhých soubojů o rozrůstání krajiny.

Protože se partie odehrává pouze na prostoru pěti kol, je strategie od první dražby velice důležitá a hráči nesmí plýtvat penězi na nesmyslné přehazování soupeře. To ovšem neplatí u katastrof, kde horší důsledky často znamenají ztrátu spousty důležitých vítězných bodů. Právě na ty se koneckonců zase hraje, a pokud jich nenasbíráte nejvíce, asi nikoho nebude zajímat estetika vaší krajiny nebo to, že máte hromadu technologií. Vyvážená koncepce ze všech tří nabídek je velice důležitá.

U katastrof je nejhorší dopad kompenzován pozicí začínajícího hráče pro následující kolo. Ale pokud na vás dopadne třeba povinnost umístit dva odpady na své území a ještě posunout ukazatel znečištění na hráčské desce o jednu pozici k lebce, pak je to velice nepříjemné. Za znečištěná pole totiž nezískáváte při hodnoceních body a kytičky (na stupnici znečištění) mají obvykle velmi vysokou bodovou hodnotu.

Kartičky území i technologií se dostávají do hry v náhodném pořadí a při partii méně hráčů se do nabídky nedostanou zdaleka všechny. Společně s šesticí karet hodnocení (pro hru se použijí vždy pouze dvě) a devíti katastrofami, z nichž se použije pouze pět, zaručují pokaždé jiný zážitek z partie.

Výborný je design hlavního hracího plánu, který nenásilným způsobem provází chronologicky začínající hráče partií. Stačí postupovat pěkně zleva doprava a sledovat doprovodné ikonky a celá pravidla plynou naprosto přirozeně vpřed. Samotné stavění krajiny zde má pomocnou funkci, která se však naštěstí nevyužívá tak omezeně, jako tomu bylo u plavebního kanálu v Loděnici.

Celý průběh partie je poměrně svižný ve třech hráčích, ale s narůstajícím počtem se zvyšuje i frekvence tahanic o území a prodlužuje čas potřebný na odehrání. Většinou se ale udržíte v udávaném rozmezí jedné až dvou hodin, mezi jehož hranicemi se budete pohybovat právě na základě počtu soupeřů.
Jediné zpomalení partie se dočkáte ve čtvrté fázi, kdy se každý snaží co nejlépe sestavit svoji krajinu a přepočítává produkci. Rychlejší nebo v aukci méně úspěšní účastníci tak musí trpělivě počkat, než se jejich pomalejší protivnící rozhodnou.

Jako u většiny dražebních her, i zde závisí zážitek z partie hodně na protivnících. Právě tahanice a radost z těžce ukořistěných kartiček je tím nejzajímavějším, čeho si při každé hře užijete.

Přestože se 20. století skládá v podstatě pouze z aukcí, můžete k jeho hraní přistupovat mnoha různými strategiemi. Zaměříte se na generování co největšího zisku, sbírání kytiček nebo třeba na směřování nejhorších důsledků katastrof na soupeře? Spousta taktik může vést k vítězství, ale také k neúspěchu.

Celkové zpracování hry je na standardní úrovni. Všechny komponenty jsou z kvalitních materiálů a vydrží časté hraní. Použité barvy a grafika jsou dobře zvolené a všechno je velice intuitivní. Možná jen kulaté malé dřevěné žetony mohly být čtvercového tvaru, aby se pořád někam nekutálely.

Pokud porovnáme 20. století a Loděnici, pak je nová hra pro autora určitě krokem správným směrem. Hry jako takové sice mají podobný systém stavění krajiny z kartonových karet, ale v jádru se jedná o zcela odlišné hry.

Ačkoliv jsme už v průběhu recenze řekli, že je 20. století jednodušší než vypadá, přesto není určitě určeno začátečníkům. Není to dané ani tak složitostí principů, ale spíše hrací dobou, která se většinou přiblíží 90 minutám. A to už je na hru pro nezkušené asi příliš.

Pokud ovšem máte s deskovými hrami už nějaké zkušenosti a zajímá vás licitování o každý centimetr prostoru, pak je tohle hra přesně pro vás. Je výborně vyladěná a poskytne vám hromadu zajímavých partií.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/406/recenze-20-stoleti-ekologie-strategickou-hrou


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Metroville Hodnocení:
Recenze: Metro - stavějte tratě pod Paříží, Tokyem nebo Moskvou
Když se řekne metro, vybaví se vám asi především dlouhé schody vedoucí z povrchu do hlubin země. Kdesi tam v průvanem chráněných chodbách se ukrývají stvoření, která mají dvě žlutá očička a dlouhé článkovité tělíčko. Většinou se rodí stříbrné s kolečky místo nohou a nejšťastnější jsou, když do jejich bříška dobrovolně nastoupí spousta lidských pasažérů. Ale tato stvoření nejsou zlá, živí se totiž pouhou radostí z toho, že mohou tyto lidi někam přepravit.

Tyto metrové mašinky se jmenují Metřenky a jsou odsouzené k životu pod zemí. Ty šťastnější z nich uvidí alespoň na některých stanicích svět na povrchu, ale pak hned zase zmizí v otvoru zpět do země jako nějaké žížaly. Proto každou noc, když světla v tunelech zhasnou, se prohání po kolejích bez strojvedoucích. Ale není to jen bezcílné dovádění. Metřenky si totiž vymyslely svoji vlastní vláčkovou zábavu na stanicích metra. Jejich úkolem je co nejlépe propojit a nejrychleji projet předem zadané trasy metra. Komu z nich se to podaří, ten se stává vítězem nočního závodu.

Přes den se ale zase stávají těmi poslušnými vagóny, které vozí lidi do práce a z práce, do kina, za výlety i na nákupy. Nikdy si nestěžují na svoji těžkou práci, protože kdo jiný má možnost si zajezdit v tunelech závody?

Metro je dnes nezbytnou součástí každého většího města. Díky svému umístění pod zemí přepraví během dne neuvěřitelné množství lidí bez dopravní zápcy a nebezpečí havárie, které hrozí nahoře na silnici. Jako hadi se jeho tratě vinou i v několika nitkách pod celými metropolemi. A je úkolem dopravních dispečerů, aby zajistili jeho správné časy příjezdu a to, že propojí ve správném pořadí ty správné stanice.

Právě takovým dopravním dispečerem se stanete v nové logické hře z řady Smart Games s názvem Metro. Patří mezi novinky, kterými česká společnost MindOK rozšiřuje svoje hry Smart Games v roce 2011. K úspěšným titulům z loňského roku (Na ledové kře, Safari schovej a najdi, Anti Virus) přibývá hned několik nových. Kromě Metra se dočkali ještě pamětníci roku 1912 a všichni fanoušky lodní dopravy, protože budou moci zachraňovat pasažéry z potopeného Titanicu.

Metro ve skutečnosti nepatří mezi novinky v sortimentu výrobce Smart Games a je na zahraničním trhu k dostání už od roku 2008 pod názvem Metroville. Právě v tom roce ji autor Raf Peeters vypustil do světa. Zde narážíme v číslovce roku na první osmičku, ale celá hra je tak trochu ve znamení osmiček, jak se dále přesvědčíme.

I tohle balení nemá co skrývat a krabička je v přední části průhledná. V její spodní části najdeme nakreslený obrázek svištícího moderního metra. Všechny komponenty jsou zasazeny do plastové vložky, díky které pevně drží v krabici. Hra je tak výborně vhodná i k přenášení.

Uvnitř je pevně zasazený herní plán, který je vším, co ke hře budete potřebovat, je totiž otvírací. Uvnitř se ukrývá osmička listů zadání, každý s osmi různě obtížnými úkoly. Každému listu odpovídá jedno město.

Před první hrou si nejspíš přečtete pravidla, která jsou však stručně a jasně shrnutá na zadní straně krabice a jejich přesné znění najdete také na oficiálních stránkách Smart Games. Tentokrát vás ani tak nebude zajímat smysl hry, který je na první pohled jasný, jako spíše omezení, která pro úspěšné splnění úkolu autoři stanovili.

Na hracím plánu najdete pět stanic metra pojmenovaných podle písmen A-E, které budete muset spojovat. Tratě znázorňuje pak devítka otočných koleček, která vypadají na první pohled pevně připoutaná k základně. Když je ale prozkoumáte zblízka zjistíte, že jdou vycvakat ven. Každé město totiž má jiné starovní rozložení těchto dílků. V průběhu hry je samozřejmě měnit nesmíte. Jediným dovoleným pohybem je otáčení.

Každý dílek má na sobě nakreslenou červenou trasu, která se různě klikatí, rozdvojuje a zase spojuje. Z těchto jednotlivých kousků musíte pečlivým plánováním a otáčením sestavit trasu metra tak, aby odpovídala zadání. To si na začátku vyberete podle města, které chcete hrát (těch je osm, například Šanghaj, Moskva, Toronto nebo New York) a natočíte dle obtížnosti. Hraný plán posunete uvnitř krabičky kousek výš oproti ostatním tak, že se jeho horní řádek s písmeny (např. A-B-C-D) dostane do průzoru. Pak můžete krabičku zpět zacvaknout. Pokud máte správně nacvakaná kolečka v plánu, můžete začít luštit hádanku.

Úkolem hráče je spojit stanice metra v pořadí daném zadáním. Jak jdou písmenka po sobě si mohou hráči kdykoliv zkontrolovat v podlouhlém průzoru, kde je jejich pořadí po celou dobu hraní viditelné. Metro se nesmí nikde otáčet ani projíždět stanicemi, které nejsou v zadání. Může zatáčet pouze mírnými zatáčkami a nesmí zatočit takzvaně "za roh". Na křižovatkách (dílek ve tvaru X) lze jet pouze rovně. Cesta tedy musí být rovná, plná výkrut, na kterých bude mašinka dělat výkruty.

Každé ze zadání má pouze jedno řešení, což je velmi důležitá informace. Porovnávání svého řešení, nad kterým jste se lopotili třeba deset minut je pak příjemným zadostiučiněním, když opravdu odpovídá nákresu řešení v brožuře. Řešení tentokrát dokonce nejsou ani na kartách se zadáním, ale jsou ukrytá na zadní straně návodu. To je zajisté příznivá zpráva, protože vaše oči nebudou mít nutkání sjíždět k nepotřebným řádkům s touhou trošku podvádět.

Protože Metro nemá žádné pohyblivé a odpadávající části, dá se hrát třeba i v dopravních prostředcích, nejen ve vlaku a autobusu, ale třeba i stylově v metru. Jen při zacvaknutí hracího plánu v poloze, kdy je vidět zadání, nedrží horní část úplně spolehlivě.

Za měsíc testování jsme nepozorovali opotřebení vycvakávacího mechanismu, ale je možné, že delším používáním se může takzvaně "ochodit". Na počátku jde otáčení i cvakání poměrně ztuha a budou s ním muset dětem pomoci dospělí. Právě tato tuhost ale zároveň je známkou kvality a zajišťuje trvanlivost hry i při častém používání.

Lokalizace je opět poctivá a jedinou stížnost, kterou snad můžeme dodat je, že mezi osmičkou měst nenajdeme Prahu. Dráhy metra však stejně neodpovídají realitě, takže to asi není až tak velký nedostatek ani pro velké zastánce českého národa.

Metro je jedou z těch složitějších her, které jsou určené pro hráče až od osmi let (podobně jako Anti Virus). Herní princip tomuto věku odpovídá, některé děti si jej s chutí zahrají určitě i dříve, obzvlášť na první obtížnosti. Celkem jsou v Metru obtížnosti čtyři, vždy po dvou úkolech. Zatímco první dvě obtížnosti jsou seznamovací (junior a starter), horní dvě (expert a master) jsou opravdu pekelně obtížné a dají zabrat často i dospělým. Je zřejmé, že tedy Metro není jen čistě dětskou hrou a může být vhodným dárkem i pro staršího milovníka logických úkolů a hlavolamů.

U dětí hra opět výborně procvičí především orientaci v prostoru, protože si budou při luštění představovat natočené dílky a manipulovat s nimi. Zároveň musí mít nejen dobrou taktiku od začátku do konce, ale především dobrou paměť, aby neopakovaly pokusy, které již dříve nevedly k úspěchu.

Díky vycvakávacím kolečkům je Metro elegantně připravené na případná rozšíření, která by obsahovala nové dílky k zasazení. Tím vzniká na první pohled nekonečná zásobárna zábavy. Bohužel zatím se Metro nedočkalo takovéhoto rozšíření. Nezbývá tedy než doufat, že v budoucnosti půjde ve stopách Na ledové kře nebo AutoBloku, které už své zbrusu nové dílky mají.

Metro je výtečnou logickou hrou z řady Smart Games a řadí se mezi ty nejpoveděnjší. Všude vás při luštění provází magická osmička (kde všude jste ji objevili?) a také magická hratelnost. Skoky v obtížnosti jsou velice dobře znatelné a hra tak bude výzvou po dlouhou dobu. Pokud máte rádi logické hry a chcete kvalitní trvanlivou zábavu, pak nasedněte do vagónku metra na některé stanici a nechte se unášet skvělou hratelností.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/450/recenze-metro-stavejte-trate-pod-parizi-tokyem-nebo-moskvou


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: In 80 Tagen um die Welt Hodnocení:
Recenze: Cesta kolem světa za 80 dní
Když Jules Verne vyprávěl o tom, že Phileas Fog (známý též jako Willy Fog) přijal sázku anglických gentlemanů a vydal se na zdánlivě neuskutečnitelnou výpravu kolem světa, nemohl tušit, kolik pozdvižení tím o 100 let později způsobí. Podle knihy vzniklo hned několik filmů (poslední s Jackiem Chanem se až tolik nepovedl), krásný kreslený seriál, který jsme sledovali už v Magionu, a v roce 2004 dokonce desková hra.

Společnost MindOK si tuto hru vyhlédla v roce 2008 a rozhodla se ji z německého originálu převést do češtiny. Autorem hry je Michael Rieneck, který vytvořil například oblíbenou obchodní hru Kuba. Cesta kolem světa za 80 dní patří do literární série vydavatelství Kosmos, kde naleznete i další Verneovku Cesta do středu Země, Zlatý kompas, Pána prstenů nebo Pilíře země.

Vínová krabice láká už na první pohled pěknou dobovou grafikou. Její rozměry nejsou nijak přemrštěné a odpovídají délce přeloženého hracího plánu ukrytého uvnitř. Ten je zapuštěn v plastové formě, která bez problémů ukryje všechny komponenty.

Pod plánem naleznete při rozbalování jedno plato na vycvakání, ze kterého vznikne hromádka kartonových žetonů hned několika druhů. Uvnitř na vás čeká také balíček 75 karet, šestistěnná kostka a sáček dřevěných komponent. Z nich vás asi zaujmou nejvíce barevné figurky hráčů a černá detektiva, ale nechybí ani klasické dřevěné žetonky pro bodování.

Před závodem musí hráči připravit plochu, na které se bude souboj odehrávat. Nejdříve zamíchají žetony bonusů a náhodně je rozmístí do jednotlivých měst na plánu, vždy ale jeden modrý a jeden červený. Po jejich rozložení je otočí obrázkem nahoru, aby všichni mohli vědět, co lze získat z daného města za bonus.

Každý z hráčů si zvolí barvu, od které si vezme figurku, jednu kartonovou kartičku sázky (leží celou hru před ním a slouží pro identifikaci barvy hráče) a dřevěný žeton, který rovnou umístí na nulu na počítadle dnů. Do začátku dostane každý ještě jednu minci.

Zbývá zamíchat balíček cestovních karet, každému hráči rozdat tři z nich a zbylý balíček umístit na hrací plán. Poslední hromádka patnácti karet událostí si bude hovět na protější straně desky a bude čekat, až ji hráči začnou odkrývat. Figurka detektiva začíná hru v africkém Brindisi. Nyní je vše připraveno ke hře.

Na začátku každého tahu se podle počtu hráčů doplní určité množství cestovních karet do nabídky ke grafickým symbolům pod herním plánem. Symboly reprezentují výhodu (akci), kterou může hráč využít, v případě, že si vezme kartu z té pozice.

Jak vyplývá z předchozího odstavce, každý hráč si nejdříve vybere jednu cestovní kartu na základě dopravního prostředku, který zobrazuje, jeho rychlosti (počet dní, za které je schopná přepravit cestujícího k dalšímu městu), nebo podle symbolu, pod kterým je umístěná.

Zatímco braní karty je povinné, využití akce podle symbolu už není. Stejně tak se může hráč svobodně rozhodnout na základě karet, které má v ruce a situace na plánu, jestli chce cestovat dál, nebo chce počkat ve stejném městě do příštího kola.

Cestování se řídí čarami spojujícími postupně všechny města a tvořícími tak uzavřený okruh. U všech spojení měst naleznete také symboly dopravních prostředků, ať už se jedná o loď, vlak nebo slona. Právě karty těchto prostředků hráč musí odevzdat, aby se mohl posunout dál. Někdy mu k tomu stačí jeden vlak, někdy bude potřebovat k pohybu dopravních prostředků víc, záleží na obtížnosti cesty a terénu. Například mezi Hongkongem a Yokohamou si můžete dokonce zvolit mezi kombinací vlak + loď, nebo se jako správný mořský pirát raději vydáte pouze po vodě za využití dvou karet lodí.

Jak už jsme zmínili, na kartách jsou uvedena čísla naznačující dny, které v daném prostředku strávíte, než dorazíte do cíle. Právě zde vstupuje do hry pohyb po stupnici – za každou kartu musíte svůj žeton na počítadle dnů, které obíhá celý plán, posunout o odpovídající počet políček. Karty mají různé hodnoty podle kvality využitého prostředku.

Z tohoto principu však existuje hned několik výjimek. Nejdůležitější pro taktiku je výjimka, že pokud vyložíte dvě karty totožného prostředku a stejné hodnoty, počítá se vám toto číslo pouze jedenkrát. Navíc mezi Bombají a Kalkatou můžete využít kromě pevně stanovené trasy s trváním dvanáct dnů i slona. Doprava s ním je nejistá, občas se vám zaběhne, a proto si hodíte na výsledek kostkou.

Ale jak k takovému slonovi přijdete, když není mezi cestovními kartami? K tomu slouží druhá hromádka s událostmi. Z ní si do ruky můžete vzít kartu pouze jako výsledek akce nad cestovní kartou. Ostatní akce u karet vám umožní vzít z banku jednu minci, využít k cestování balón (místo čísla z karty házíte kostkou, ale kartu musíte i tak mít a odevzdat), stát se začínajícím hráčem pro příští kolo nebo třeba přesunout detektiva do jiného města a postavit tak soupeři do cesty překážku. Podobné možnosti nabízejí i žetony bonusů, jež si rozdělí rovným dílem první dva hráči, kteří do města dorazí.

Mezi kartami událostí je spousta zajímavých možností speciálních dopravních prostředků (například ponorka) a většina z nich má pozitivní efekt pro toho, kdo si ji vytáhne. Hráč si ji může nechat v ruce, ale musí dodržet celkový limit šesti karet na konci kola a to včetně cestovních karet.

Hráče ovšem mohou potkat i negativní věci a to nejen bouře a zpoždění z balíčku událostí, které přičtou všem soupeřům dny na počítadle. Pokud totiž někdo dorazí do města, ve kterém stojí detektiv, ten jej zatkne a zdrží na celé dva dny, než se situace objasní.

Ještě jsme nevyřešili funkci mincí, které hráči mohou v průběhu partie získávat. Platidlo mohou použít ve chvíli, kdy hodili kostkou (při přesunu na slonovi nebo balónem) a nejsou spokojení s výsledkem. Za cenu jedné mince si mohou zaplatit nový hod, který však bude platit bez ohledu na výsledek. Tedy pokud nezaplatí hráč další minci.

Cesta kolem světa za 80 dní je rodinná zábava ve stylu Poštovního kurýra nebo Ticket to Ride. Hráči nepotřebují mít žádné zkušenosti s jinými deskovkami, a přesto během několika minut pochytí jednoduchá pravidla. Mohou mít sice v první partii problém sledovat všechny možnosti, které hra nabízí - akce pod kartami, žetony ve městech, karty událostí, ale během několika minut jim přejde systém do krve, protože na sebe všechno logicky navazuje a všechny akce mají své pochopitelné místo.

K tomu, abyste jako první dosáhli londýnského přístavu, budete potřebovat nejen správnou taktiku, ale i trochu štěstí. V kvalitním vyvážení obou složek se ukrývá tajemství zábavnosti Cesty kolem světa za 80 dní a právě to ji dělá přístupnou všem zájemcům bez rozdílu věku a zkušeností.

Taktika odpovídá v každém tahu tomu, kterou z karet si vezmete. Ve vašem rozhodování však nebudou hrát roli pouze čísla v její horní polovině, ale také akce pole, na němž karta leží a kterou můžete po sebrání karty využít. Často právě tyto akce jsou jazýčkem na vahách, který rozhodne, kdo se dostane do vedení. V této hře se totiž nemůžete soustředit pouze na to, jak se dostat z města, ve kterém se právě nacházíte do toho následujícího, ale musíte také myslet na zbytek cesty, která leží před vámi a šetřit si potřebné karty v ruce. Každá trasa mezi městy využívá rozdílné dopravní prostředky, takže je důležité umět si vybírat a využívat ve správný čas správné karty.

Velmi podstatné je omezení pohybových karet v ruce, které musíte striktně dodržovat. Hráči pak často stojí před těžkou situací, kdy musí utratit spoustu dní za cestu lodí, protože nemohou využít žádný jiný dopravní prostředek nebo musí čekat na další tah.

Náhoda někdy nebude chtít pustit hráče z města, ve kterém jsou. Ale takové přece cestování kolem světa je, plné nečekaných nástrah a nebezpečí. Nejedná se o procházku růžovým sadem, jak nás přesvědčil ve svých příhodách již zmiňovaný Willy Fog.

Ačkoliv některé z těchto vlastností Cesty kolem světa za 80 dní mohou vypadat jako pouhá práce štěstěny, mají nezanedbatelný vliv na dojem z opakovaného hraní. Každá partie se liší nejen díky různým kartám, které hráčům přichází z balíčků, ale také náhodným rozmístěním žetonů do měst. Dobře načasovaný příjezd do města na druhém místě může někdy mít mnohem větší hodnotu než vedení, protože cenné žetony, které si první dva rozdělí, se mohou výrazně lišit.

Mohli byste si myslet, že toto braní žetonů společně se sebráním karty, po které soupeř touží, jsou jediné interakce, které tato hra nabízí. Ale to jste zapomněli na detektiva. Jeho vliv na partii je někdy velký a někdy se naopak cestovatelům zcela vyhne, záleží pouze na pojetí hráčů, jestli si nazvájem škodí, nebo si prostě jen chtějí odstranit z cesty nástrahu.

Pro zesložitění je možné hrát variantu, že pokud někdo z hráčů zůstane stát ve městě a čeká na další tah, musí za toto čekání zaplatit jeden den. Pokud chcete toto pravidlo využít, uvědomte si však nejdříve, že většinou hráči čekají, protože nemají správné karty. Znamená to tedy, že úprava ještě zvýší vliv náhody na partii.

Počet hráčů je na krabici uvedený od dvou do šesti. Z našich zkušeností však hra ve dvou postrádá tu důležitou dávku napětí, hráči si moc často nepřijdou do cesty, a jakmile se jeden dostane do vedení, těžko se dohání. Oproti tomu vyšší počet figurek na mapě světa dělá z partie úplně jiný zážitek. Proto Cestu kolem světa doporučujeme hlavně těm rodinám, u kterých se do partie většinou zapojí více než dva hráči.

Protože se jedná o rodinnou hru, je zřejmé, že si ji zahrají bez problémů i děti. Oficiálně doporučená věková hranice je deset let, ale partie se mohou zúčastnit i děti o rok nebo dva mladší a užijí si také spoustu zábavy. Velký podíl na tom má také krásné zpracování celé hry. Velké dřevěné figurky, krásné kresby na hracím plánu i na kartách, žeton začínajícího hráče ve tvaru náprsních hodinek, vše je laděno do období, kdy Willy Fog svoji cestu údajně uskutečnil. A vy máte takové podvědomé nutkání s hrou podle jejího "stáří" zacházet.

Her se stejným tématem i názvem existuje hned několik, za všechny jmenujme alespoň výtvor známého designéra Wolfganga Kramera z roku 1986.
V hlasování o českou Hru roku získala Cesta kolem světa za 80 dní v posledních dvou letech dvě nominace. Ve světovém měřítku zaznamenala v roce 2005 nominace na Spiel des Jahres i na International Gamers Award.

Cesta kolem světa za 80 dní nemá ambice stát se nejlepším simulátorem cestování, ani dokonale taktickou bitvou, ve které rozhoduje pouze mysl. Naopak už od první chvíle v ní každý uvidí jednoduchou rodinnou zábavu, která vše postavila kolem silného tématu lákajícího každé dobrodružné srdce. A právě taková cílová skupina bude vděčným publikem této hry a určitě si užije v jejím světě spoustu dobrodružných cest.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/315/recenze-cesta-kolem-sveta-za-80-dni


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Ausgerechnet Buxtehude Hodnocení:
Recenze: Karetní zeměpisná hra Kde leží Kotěhůlky?
Zeměpis někoho baví a někoho ne, stejně jako jiné předměty. Ale na rozdíl od dějepisu je určitě užitečnější vědět, kde leží v naší zemi jaké město a umět se navigovat alespoň mezi většími městy i bez mapy. Ale pokud budete mít za úkol říct, kde leží Hranice, Bystřice nad Pernštejnem nebo třeba Rakovník, mnozí budou váhat. Je na východě nebo západě? Leží jižněji než Praha a nebo výš?

A právě z těchto úvah si vzali příklad Bernhard Lach a Uwe Rapp, kteří s tématem spojené nápady vložili skvělým způsobem do krabičky nesoucí název Kde leží Kotěhůlky? (v originále Ausgerechnet Buxtehude). Samozřejmě v originále se řešila města německá.

Základní verze vznikla už v roce 2005. O její výrobu se v německém originále postarali Huch & Friends a do češtiny ji přinesl MindOK. Muselo se jednat určitě o náročnou lokalizaci, protože tentokrát nešlo pouze o změnu němčina - čeština, ale překladatelé museli hru v podstatě znovu připravit: vybrat seznam měst, zakreslit jejich zeměpisnou lokalitu v rámci České republiky a všechno zavést do grafiky a tedy na kartičky. Na zadní straně najdete kromě uvedených informací také rok založení, počet obyvatel a velký městský erb. Všechna čísla a informace vypadají reálně a nenašli jsme žádného tiskařského šotka.

V malé krabičce, která odpovídá čistě karetním hrám, najdete pečlivě uschované dvě hromádky karet zabalené v igelitu. Jedny jsou modré a jedny hnědé. V pytlíku na vás vesele zaštěrchají modré dřevěné žetony. Na všem tom nadělení leží kartička s naznačenými světovými směry a samozřejmě také krátká pravidla. Ty nemusí být nijak obsáhlá, protože Kotěhůlky jsou od základu jednoduchá hra.

Na začátku partie musíte z hromádky vytřídit dvě kartičky, které na sobě nemají žádné město, ale pouze nápis Intermezzo. Zatím je odložte stranou a všechny ostatní zamíchejte dohromady (hnědé i modré). Teď je čas připravit si herní balíček - nejdřív odpočítáte patnáct karet, na ně položíte první kartu intermezzo, pak dalších patnáct a znovu intermezzo. Vykládání zakončíte poslední sérií patnácti karet. Těchto 45 měst budete v partii umisťovat.

Každý z hráčů dostane k sobě čtyři bodovací žetony, jejichž počet na konci rozhodne o vítězi. Budete s nimi muset hospodařit uvážlivě a pečlivě. Střed stolu obsadí kartička naznačující světové strany.

Začínající hráč otočí z hromádky 45+2 karet horní město a položí jej na směrovku jménem nahoru. Tohle místo je výchozí a s ním budete srovnávat všechny následující. Ale samozřejmě pouze ve své hlavě, protože souřadnice jsou až do vyhodnocení ukryté na druhé straně karet.

Hráči se střídají a postupně odebírají z hromádky karty, na nichž si mohou přečíst pouze název města. Pokládají je podle svého uvážení nahoru, dolů, doprava nebo doleva od startovní karty. Samozřejmě nahoře je sever, vlevo západ, vpravo východ a dole jih. Pro účastníka sedícího čelem je to intuitivní, ale ostatní soupeři sedící ke stolu z jiných stran mohou mít s orientací problém. Naštěstí sever a východ jsou na kartě naznačeny i slovně, aby to nebylo tolik matoucí.

Ovšem v kole nehraje roli pouze pozice vůči středové kartě. Města musejí být položená i ve správném pořadí, takže v průběhu losování prvních 15 měst (respektive 14 bez startovní karty) můžete zařazovat kartičky i mezi ty již položené. Jejich umístění však vždy musí odpovídat mapě.

Legrace nastává v průběhu každého pokládání, pokud se některému z protivníků položené místo nezdá správně. V tuto chvíli si totiž mohou hráči navzájem polohu hrané karty zpochybnit. Pokud k takové situaci dojde, je třeba otočit položenou kartu a také jednu z jejích sousedních. Na zadní straně karet jsou nakreslené přesné souřadnice zeměpisné šířky a výšky odpovídající poloze města (či památky). Pokud jsou vůči sobě opravdu špatně orientované, pak hráč na tahu musí odevzdat jeden bodovací žeton soupeři, který jeho tah zpochybnil. V opačném případě putuje jeden bod obráceným směrem. V obou případech je karta vyřazena ze hry.

Po chvilce hraní určitě narazí některý hráčů na kartičku s nápisem Intermezzo, která znamená konec kola. Nyní je třeba vyhodnotit všechny polohy měst a jejich správnost. Nejdříve se ale musí všichni hráči současně pokusit odhadnout, kolik měst leží nyní na stole špatně. V závislosti na svém tipu vezmou počet žetonů do ruky a ukážou je protivníkům.

Ve vyhodnocení se postupuje od středové pozice do všech světových stran. Na otočených kartičkách se porovnává jejich vzájemná poloha. Pokud některá leží špatně, pak ji natočte nebo dejte stranou. Ten hráč, kterému se podařilo nejlépe odhadnout počet špatně ležících kartiček, získá jako odměnu žetony z banku.

Následují další dvě kola, která mají stejný průběh, jako to první. Až se hráči dostanou na dno hromádky, následuje závěrečné vyhodnocení třetího kola a součet zbylých žetonů na hromádkách protivníků. Komu se podařilo nasbírat nejvíce bodů, se stal nejlepším znalcem České republiky. Tedy alespoň do příští odvety.

Ve hře Kde leží Kotěhůlky narazíte kromě měst a městeček z celé republiky také na hromadu zajímavých památek. Většina z nich je notoricky známá, ale přesto určitě narazíte na nějaké, o nichž jste neslyšeli a zaujmou vás. A nebo si jen prostě ujasníte, kde přesně v rámci naší malé země leží. Stejně tak může zaujmout spousta zajímavých erbů.

Na první pohled nebo v psaném provedení nevypadá porovnání kartiček do správného pořadí nijak složitě. Ovšem ve skutečnosti se často liší poloha jen o pár kilometrů a v souřadnicích tedy vteřin. Pokud se navíc města nachází na opačné straně republiky, pak je při nesymetrickém tvaru naší republiky velmi těžké odhadnout polohu úplně přesně. V tu chvíli raději budete porovnávat šířku než výšku.

Jestli bude hráč porovnávat zeměpisnou výšku nebo šířku daného města záleží totiž pouze a jen na něm. Může položit kartičku na kteroukoliv ze dvou os a obvykle bude hodně záviset na znalostech a předchozích položených městech. Když někde bude ležet vám známé město, pak budete kartičku určitě umísťovat raději vůči němu.

Náhoda zde přispívá pouze k variabilitě partie a všechen úspěch či neúspěch závisí jen na znalostech hráčů. Těžko můžete prohrát, pokud budete mít v hlavě přesnou mapu České republiky. Naopak budete sbírat body nejen při svém tahu, ale i ze hry soupeřů. Právě zde je největší slabina hry, protože děti s dospělými nemohou v zeměpisných znalostech a poloze měst moc dobře soupeřit. Stejně tak se výrazně projeví rozdílné zeměpisné znalosti, které nelze nijak korigovat. Pokud budete lepší v zeměpisu, budete lepší i v Kotěhůlkách.

Celkový počet 200 kartiček (170 měst a 30 míst) zaručuje, že každá partie a sada mezi intermezzy bude vždy jiná. Nehrozí tedy opakování a každá nová hra bude zase výzvou, ve které k sobě budete muset porovnávat jiné dvojice měst. A přitom si zapamatujete spoustu zajímavých informací o pozici jednotlivých měst.

V průběhu hry je zajímavé, že všichni hráči neumístí stejný počet kartiček. Číslo 15 (respektive 14) totiž není dělitelné všemi počty hráčů od dvou do šesti. Hráči mají možnost získávat body především mimo svůj tah, takže ten, kdo bude pokládat více kartiček, se připraví o jednu šanci na zpochybnění. Má pouze menší naději na to, že se soupeř ve zpochybnění zmýlí. Navíc hráč, který zpochybňuje má výhodu, že může volit většinou z dvou sousedních karet tu, se kterou se položené město porovná. Má tak vyšší šanci na úspěch.

Zpracování je odpovídající karetní hře. Možná je trochu škoda, že modré žetony na sobě nemají nějaký vzor nebo něco, čím by se odlišovaly. Naštěstí jsou alespoň dřevěné, takže se s nimi dobře pracuje a vypadají i bez vzoru pěkně. Chválíme však především zadní stranu kartiček, která je velmi dobře rozvržená. Informace jsou přehledně rozmístěné, dokonce na malé mapce české republiky najdete příslušnost města do kraje. Samozřejmě nemůže chybět přesná souřadnice a již zmíněný erb, počet obyvatel a rok založení města.

Ke skrytému sázení na konci každého kola (= intermezzo) doporučujeme k hlasování používat žetony z banku, protože hráči jich často mohou mít nedostatek díky předchozím špatným rozhodnutím nebo tipům. Jen pozor, ať si je nezamícháte mezi svoje bodovací žetony - ty by měly být od hlasovacích jasně oddělené.

Na úspěch Kotěhůlek navázaly další hry ze série "Kde leží" a to konkrétně Kde leží Uppsala (evropská města a památky), Kde leží Kulíkov (hrady a zámky ČR) a Kde leží Řáholec (přírodní divy – hory, řeky, rybníky, atd). Ve slovenském jazyce pak vyšla pod záštitou MindOKu hra Kde leží Kocúrkovo (slovenská města). Novinkou pak je letošní přírůstek s názvem Kde leží Honolulu (světová města).

Dokážeme si velice dobře představit i využití Kotěhůlek v hodině zeměpisu při zkoušení. Zkoušený dostane sadu kartiček, které musí umístit správně vůči jedné startovní. Chybí zde sice soupeření s druhými, ale student se pere sám se sebou a se známkou, kterou za znalosti dostane. Jen tím možná trochu klesne popularita této hry mezi žáky.

Před zvířecí Faunou tak společnost MindOK trefila naučný hřebíček už jednou na hlavičku a znovu velice přesně. Kde leží Kotěhůlky je příjemná zeměpisná hra, která nabízí kromě hromady vědomostí také neotřelou a rychlou zábavu pro turisticky založené rodiny. A určitě všichni by měli povinně vědět, kde leží Prčice a Kotěhůlky, protože kdo takovou informaci neví, není pravý Čech.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/437/recenze-karetni-zemepisna-hra-kde-lezi-kotehulky


Vytvořeno: 07.06.2011.  Recenze hry: Jambo Hodnocení:
Recenze: Jambo je svahilsky ahoj
Ráno se na tržišti sešli ti nejlepší obchodníci z celé jižní Afriky. Na jejich stáncích můžete najít opravdové skvosty, které mají od svých nejlepších dodavatelů. Jsou tu luxusní šperky, pečlivě vydělané kožešiny, hedvábná plátna, exotické ovoce i voňavý čaj. Prodejci vítají své nakupující veselým pozdravem "jambo" a doufají, že se jim podaří prodat dráž než nakoupili.

Jambo je jméno deskové hry, ale také pozdrav svahilských obchodníků, kteří se snaží v konkurenci ostatních uživit. Musí dobře a včas nakupovat, ale zároveň nesmí ztratit zákazníky, když zboží budou prodávat nad cenou. Všechno je to pečlivá alchymie, ve které záleží na každém zlatém valounku.

Právě zlatem se totiž na těchto svahilských trzích platí. Alespoň je tomu tak podle tvůrce hry Rüdigera Dorna, proslulého především hrami jako jsou Dračí srdce, Goa nebo Arkadie. Letos mu bude 42 let a svoje hry designuje především pro firmu Ravensburger. Tentokrát se však dohodnul na spolupráci s firmou Kosmos a jeho hra se tak zařadila do velmi zajímavé série jejich her pro dva hráče (podobně jako o šest let později Dračí srdce). U nás Jambo distribuuje firma Mindok.

Grafickou podobu hře vdechl známý Michael Menzel, který s autorem úzce spolupracuje a podílel se na všech výše zmíněných hrách kromě hry Goa. Samozřejmě zde musíme uvést, že svým grafickým umem oživil také další hry, jako jsou Doba kamenná, Théby, Vikingové a podílel se i na kultovních hrách Dominion či Osadníci z Katanu.

Deskových her určených pouze pro dva hráče je opravdu pomálu a těch kvalitních by člověk opravdu pohledal. Jambo je horkým adeptem, který by výše uvedené podmínky mohl splňovat. Pojďme se tedy na hru podívat blíže.

Obal tenké čtvercové krabice nás již správně směřuje do horkých krajů v samotném srdci Afriky. Do vesnic v nichž se daří směnnému obchodu po několik století. Po otevření se na nás nezačne sypat písek, jak by každý v těchto oblastech očekával, ale několik komponent, které jsou nezbytné pro celou hru. Nejdůležitější materiál představují karty, které lze rozdělit do několika skupin. Výchozí karty stánků, jejich rozšiřující menší bratříčci, a pak dále karty zboží, předmětů, osob a zvířat, se kterými se ve skutečnosti hraje.

Dalšími součástmi balení jsou žetony různých tvarů. Jako platidlo při směnném obchodu nejsou peníze v pravém slova smyslu, ale jsou jimi zlaté valouny, které reprezentují kulaté žetony. Zboží, mající čtvercový tvar, je rozděleno do šesti druhů po šesti kusech, a najdete mezi ním například šperky, kožešiny či sůl. Posledním typem žetonů jsou oválné symboly akcí, které usnadňují hráči na tahu přehled nad svými činnostmi, které v rámci kola odehrál.

Příprava hry je jednoduchá a rychlá. Z celého balíčku karet vyjmeme dva základní stánky v barvách zelená a červená. Tyto karty pro hráče představují jejich startovní krámek, do kterého se budou snažit dostat zboží, za něž vydělají nejvíce zlatých valounů. Ostatní karty se zamíchají a vytvoří tak dobírací balíček. Žetony zboží se pro jednoduchost a lepší přehled rozdělí na příslušné hromádky. Každý z hráčů dostane pro začátek do ruky pětici karet a žetony v hodnotě dvaceti valounů, aby měl za co nakoupit své první zboží. V tomto okamžiku může hra začít.

Protože se hráči stávají obchodníky, jejich základním posláním je nakupovat výhodně zboží, a pak jej prodávat za vyšší cenu. Kromě nabídek komodit, které mohou na svých stáncích vystavovat a lákat na ně zákazníky, jim vše mohou usnadnit nejrůznější předměty.

Hráči se střídají v tazích, ve kterých mají vždy celkem pět akcí. Na začátku tahu si nejdříve doberete kartu z balíčku za jednu akci. Můžete si ji nechat, nebo se rozhodnout, že se vám nehodí a zahodit ji. V takovém případě máte možnost dobrat si z balíčku novou kartu, ovšem opět za cenu jedné akce. Tuto činnost můžete opakovat celkem pětkrát, tedy do vyčerpání akcí. V takovém případě však už nebudete moci hrát druhou fázi, která je akční.

V jejím průběhu můžete hrát jednu nebo více karet (každé zahrání stojí jednu akci), a vykládat tak před sebe až tři předměty, které pak lze v následujících tazích využívat k vylepšení příjmů nebo k dalším prospěšným věcem. Jejich prostřednictvím ale můžete nakupovat, útočit na soupeře nebo prodávat.

Když zahrajete kartu se zbožím, můžete si nakoupit za valouny libovolné ze zobrazených zboží a umístit jej do svého stánku. Ten má však omezené skladovací prostory, takže v úvodu můžete mít maximálně pouhých šest žetonů na prodej.

Svůj postup tahem si můžete sledovat díky pomocným žetonům akcí. Za každou využitou akci z celkových pěti přesunete od sebe jeden z nich, a jakmile vám nezbývá už ani jeden víte, že je na řadě soupeř. Jednoduchý a opravdu efektivní princip, který výrazně přispívá k rychlému a přehlednému průběhu.

Pro hru je důležité seznámit se s jednotlivými typy karet. Na každé kartě se vždy nachází obrázek a ve spodní třetině popisek. Karty malých stánků slouží k rozšíření skladovacích prostor obchodu, a tak možnost nabízet širší sortiment kupujícím.

Karty zboží umožňují hráči prodej nebo naopak nákup zboží do svého stánku. Můžete najít trojici nebo šestici zboží, za které zaplatíte a umístíte je do stánku nebo je prodáte. Pro nákup zboží platí nižší cena na kartě, přece jen nenakupujete s přirážkami a vše máte za velkoobchodní ceny. Naopak pro prodej platí cena vyšší, protože na tom chcete přeci co nejvíce vydělat.

Dalším typem karet jsou předměty, které vám ulehčují hru a pomáhají vám, aby obchodování bylo co nejlepší s co největším ziskem. Výhoda předmětů je, že si je můžete ponechat u svého obchodu, a tak můžete jejich výhod využívat po celou dobu hry.

Poslední dva typy karet jsou karty na jedno použití a představují ve hře interakci mezi hráči. Mají totiž obranný a útočný ráz a jsou zpracovány jako karty osob a zvířat. Takže například když na vás zaútočí nějaké nebezpečné zvíře, můžete ho odrazit pomocí lidského strážce.

Hra končí v okamžiku, kdy jeden z hráčů dosáhne vysněného bohatství šedesát zlatých valounů. Zajímavostí je, že protihráč má ještě šanci na výhru, protože má ještě poslední tah s pěti akcemi. V případě že se protihráči podaří v posledním tahu získat stejně nebo více zlata, vyhrává on.

Samozřejmě se nemůžeme do prodeje vrhnout bez přečtení pravidel, která jsou shrnuta na třech malých stránkách. Všechno je v nich přehledně a názorně vysvětleno, překlad je kvalitní a po jednom přečtení budete připraveni se utkat s dalšími hráči.

Hratelnost Jamba určují jednotlivé karty, kterých je celkem 112, což je dostatek na variabilní partii. Jejich různorodé efekty v rámci hry zaručují velmi zajímavou zábavu. Ve hře záleží na každém hráči, zdali bude používat pouze karty, které mu zjednoduší obchodování nebo karty kterými může ovlivnit obchodování spoluhráče a výrazně zvýší konfliktnost celé partie.

Hra má jednoduchý a rychlý herní princip, díky kterému vše plynule odsýpá. Je vidět, že autor si dal velkou práci s odladěním herního systému speciálně pro dva hráče, protože je zde do poslední chvíle znatelné napětí a šance na výhru pro oba soupeře.

Jambem nás provádí opravdu povedené ilustrace karet, které navozují tu pravou atmosféru africké vesnice, která se nachází uprostřed nebezpečné divočiny. Zpracování hry je v porovnání s její cenou velice příznivé a každého určitě příjemně potěší kvalita karet i žetonů.

Autor Jamba Rüdiger Dorn loni vytvořil další hru pro dva hráče s názvem Dračí srdce, a proto se nabízí šance na jejich vzájemné porovnání. Grafická stránka obou her odpovídá jejich žánru a obě hry jsou ve svém základu čistě karetní. Dračímu srdci přidává na líbivosti figurka draka a krásný hrací plán. Bohužel co nahání ve zpracování ztrácí na Jambo v hratelnosti, protože zatímco mezi draky vás zachrání především pořádná dávka štěstí, v Jambu musíte strategicky plánovat a náhodu můžete využívat jako svého spojence.

Pokud zkusíte hledat, snadno naleznete ke hře Jambo ještě další dvě rozšíření, která však bohužel nebyla do češtiny převedena a podle vyjádření distributora se tak už ani nestane.

Jambo je vynikající a u nás bohužel málo známou hrou, která možná doplácí na svoji malou krabici (lidé nakupují podle množství komponent a ne zábavy) a také na místní publikum málo atraktivní téma africké společnosti.

Pokud hrajete často ve dvou a hledáte nějakou rychlou a jednoduchou hru, u které si příjemně odpočinete a můžete ji vysvětlit rychle každému, pak je Jambo určitě pro vás. A pokud jste třeba žádnou hru pro dva nehráli, pak je Jambo důvodem, proč to zkusit.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/381/recenze-jambo-je-svahilsky-ahoj


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Super farmář Hodnocení:
Superfarmář DeLuxe – králík, kráva, nebo kůň?
Hra Superfarmář není žádným nováčkem mezi moderními deskovými hrami, dalo by se říct, že je prověřená dobou. Její první vydání sahá až ke vzdálenému letopočtu 1943. Toho roku vdechl polský matematik, profesor Karol Borsuk, život hře s názvem Chov zvířátek. Právě možná proto je ve hře patrná matematická logika a bez počtů se neobejdete přesně jako správný farmář. Co by to bylo za chovatele, kdyby nevěděl, kolik má zvířátek a neměl přehled, jak se mu množí?

Při otevření krabice na vás vyštěkne celkem šest plastových pejsků, z nich čtyři jsou malí, umí chránit před liškou, a dva velcí, ti zaženou dokonce i vlka. Dále v balení objevíte 120 originálně ilustrovaných žetonů zvířat (králíků, ovcí, prasat, krav a koní). Na první pohled vás určitě zaujmou dvě obrovské dvanáctistěnné kostky, které mají na každé straně vyobrazeno jedno z výše uvedených zvířátek. Poslední součástí balení jsou čtyři hrací desky z tvrdého kartonu, které zpodobňují ohrady na zvířátka.

Pravidla hry jsou vystavěna na pevném základu matematiky a logiky. Jsou však velmi jednoduchá, a proto je hra určena i dětem okolo věku 7 let. Hraní jim určitě pomůže v chápání základním matematických dovedností a naučí je postupně i strategickému uvažování, které mohou využít v životě nebo při hraní náročnějších deskových her.

Základním principem hry je směna zvířat, protože když jich má farmář dostatek od jednoho živočišného druhu, může s nimi jít na trh a vyměnit je za jiné, cennější. Na počátku nikdo z hráčů nemá na hrací desce žádné zvířátko. Hru tedy musí začít hodem kostkou, na které musí padnout dvě stejná zvířátka. Ta se pomyslně rozmnoží a vy si díky tomu můžete do svého stáda přidat jedno z nich.

Na kostkách je nejčastěji nakreslen králík, proto vám bude padat často. Výsledkem hodu můžete být zisk králíka, ovce nebo prasete. Výjimku tvoří kráva a kůň, protože ty se na obou kostkách dohromady vyskytují pouze jedenkrát a nemůžete je tedy získat pouhým správným hodem.

Stejný případ tvoří i dva predátoři, kteří vám ohrožují farmu: vlk a liška. V případě, že vám padne, zanechá to velké škody na vašem pečlivě budovaném stádu. Liška sežere všechny králíky, vlk má velký žaludek a proto pozře všechno kromě koně. Tedy v případě, že vaše zvířátka nehlídá malý pes (ochrana před liškou) nebo velký hafan (zažene vlka). V takovém případě se za vás obětuje nejlepší přítel člověka, ale farma zůstane nedotčena.

Na každé hrací ploše jsou v dolních rozích umístěny směnové tabulky, které jasně určují hodnoty zvířat. Proto je jasné, že ovci můžete kromě hodu kostkou získat také směnou za šest králíků, prasátko si můžete vzít v případě, že odevzdáte dvě ovce, a tak dále až ke koníkovi. Pokud chcete získat pejsky, musíte je směnit za jednu ovečku, respektive za jednu krávu.

Bohužel celá hra je propletena pomyslnou pavučinou náhody, a tak se občas stane, že některý z hráčů, ať se snaží, jak se snaží, má před sebou jen prázdnou hrací plochu, ať už jako následek nájezdů divokých zvířat nebo toho, že mu nepadají správná zvířátka na kostkách. Na druhou stranu tato náhoda přináší do hry také jisté kouzlo, kdy si hráči říkají: "Příště už to přece musí vyjít!"

Aby byla náhoda trochu vyrovnaná, existuje v pravidlech také tzv. dynamická hra. Na začátku hráč nezačíná s prázdnou náručí, ale vezme si k sobě jednoho králíka. Stejně tak v případě napadení liškou nebo vlkem nepřijde o všechno, ale jeden králík mu zůstane. Navíc si může vzít ještě koně (pokud ho ovšem už předtím vlastnil).

Pro upřesnění je třeba zmínit, že na českém trhu jsou k dostání hned dvě varianty hry. První, levnější verze, nese prosté označení Superfarmář. Druhá, dražší, vyšla k příležitosti desátého výročí prodeje hry u nás, a jmenuje se Superfarmář de luxe. Jak už z přízviska vyplývá, jedná se o luxusnější provedení. V základní verzi najdete kartonové žetonky zvířátek a dvě hrací kostky; druhá výše zmíněná verze je bohatší o plastové figurky psů a pěkné hrací desky, na které si hráč pokládá ukořistěná zvířátka.

Press Pygmalion se snaží svého Superfarmáře dostat i do školních družin, a tak každoročně pořádá turnaje v hraní této hry ve spolupráci s několika dalšími sponzory. Jedná se o několik regionálních kol přímo ve školách, které projeví zájem, pak následuje velké finále. Vítězové si vždy odnesou domů některou z her z portfolia pořadatele.

Superfarmář je hra, která nenásilně zábavným způsobem učí děti počítat a směňovat levnější zvířátka za dražší a naopak. To je jejím základním posláním. Přes velký podíl náhody má rozhodně velký potenciál zaujmout mnoho malých počtářů, a stejně jako nedávno recenzovaný Rummikub, dělá z matematiky příjemnou zábavu.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/118/recenze-superfarmar-deluxe-kralik-krava-nebo-kun


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Scotland Yard Hodnocení:
Scotland Yard – chyťte zloděje!
Chtěli bystě vědět, jaké to je být v kůži zločince prchajícího před policisty, nebo naopak hrdiny před dotěrnými fanoušky, kteří chtějí znát jeho pravou identitu? Pro trénink v Praze můžete vyzkoušet českou variaci Fantom, pokud ale zatoužíte ochutnat originál, staňte se vyšetřovatelem Scotland Yardu a chyťte zločince, prchajícího uličkami moderního Londýna.

Jak už jsme u úvodu naznačili, jedná se originální hru, která poprvé vyšla v roce 1983. Dnes ji u nás v České republice můžeme koupit od firmy DinoToys (oficiální zastoupení firmy Ravensburger u nás), která ji oficiálně pojmenovala Scotland Yard Hunting Mister X (Scotland Yard hledá Mistra X). Od té doby prošla jen grafickými změnami či národními mutacemi. Mezi ty se řadí i ta naše, česká, od firmy Bonaparte.

Hra je doslova prověřena několika generacemi, ale obstojí v konkurenci mezi moderními deskovými hrami a dokáže vůbec téměř třicet let starý princip ještě oslovit stále náročnější hráče?

Pojďme si spolu hrát na kočku a na myš, bloudit po rušnějších uličkách velkého Londýna, schovávat se v tajemných zákoutích Hyde parku, a nebo se plavit po poklidném toku řeky Temže.

Člověk má lov v krvi. Jen si vzpomeňte, jak jsme si všichni jako malí hráli na policajty a zloděje, nebo jsme na bábu a honili se po parcích. Nebo jsme si užívali při úplném opaku – hře na schovávanou. Scotland Yard má s těmito hrami určitě mnohé společného, a troufnu si i říct, že se jimi v počátečních fázích inspirovala. A možná právě tato možnost znovu si zahrát na honěnou, ta vidina lovu, bude počátečním impulsem, který povede k tomu, že si ji pořídíte do své sbírky.

Po rozbalení vcelku rozměrné krabice čeká na hráče velká hrací deska s mapou centra Londýna. Na ní se nachází spousta čísel a barevných čar, jejichž význam si popíšeme později. Co při prohlížení komponent určitě neunikne vaší pozornosti, jsou průhledné hrací figurky, které mají barevně odlišenou hlavičku.

Součásti, které nalezneme i v českém Fantomovi, jsou tu ještě kartonové kartičky pohybů. Na každé z nich je uveden dopravní prostředek, ať už se jedná o taxi, bus a underground. Škoda jen, že u poslední z výše jmenovaných nedošlo k překladu na kartičku metro. Naštěstí na průběh hry nemá název kartičky v podstatě žádný vliv. Nejdůležitější je jejich barevná odlišnost, která je dobře zvolena na modrou, červenou a bílou (ve Fantomovi se setkáte s grafickými symboly).

Mistr X, jak se v této hře říká pronásledovanému hráči (nejedná se o žádný stalking, pozn. red.), má k dispozici ještě o několik komponent více. Je jím papírový kšilt, který mu umožní snadnější plánování pohybu po Londýně, rámeček s blokem papírů, který slouží k zaznamenávání jeho pohybů a v neposlední řadě speciální pohybové triky, které mu umožní v případě nouze rychle utéct. Poslední komponentou, kterou jsme nezmínili, jsou losovací žetony pro začátek hry.

Samotný herní princip je postaven na jednoduchém základu. Cílem hráčů, kteří jsou součástí londýnské složky Scotland Yardu, je chytit mistra X. Naopak mistr X musí uniknout, a dobře se schovávat tak, aby ho nikdy nedopadli. Policejní oddělení dostalo těžký úkol, musí chytit zločince během pouhých 24 hodin (čti 24 kol). Aby to neměl skrývající se zločinec jednoduché, dostanou třikrát policisté za hru oznámení o jeho přesné pozici od anonymního udavače. Ten jim zavolá vždy v kolech číslo tři, deset a osmnáct.

Začátek hry se trochu liší od pražské varianty, protože hráči si nemohou vybrat svoji startovní pozici, ale losují si ji z připravených kartiček. Ty využívají očíslování políček a obsahují vybraná čísla, nezáleží tedy na domluvě hráčů, ale na trošce štěstí.

Londýn je velké město, proto v něm má člověk téměř neomezenou možnost pohybu. Naši strážci zákona jsou ale líní, proto využívají dopravní prostředky, jako jsou taxíky, autobusy a spletitá podzemní dráha. Naopak mistr X je vynalézavý, občas se přepravuje i na černo (třeba v náklaďáku s masem) a má navíc i možnost tzv. skrytých pohybů, při kterých se hráči nedozví, čím jel. Díky tomu nemají možnost odhadnout jeho směr pohybu.

Detektivové i jejich soupeř odevzdávají za každý posun jeden žeton, ale zatímco kriminalisté tím pomáhají zločinci (dávají mu použité žetony), mistr X je odevzdává do krabice. Pokud se tedy pátrající muži domluví, mohou soupeře takzvaně „vyhladovět“ na nedostatek některých kartiček. Ale nelze to praktikovat donekonečna, protože detektivové mají svých pohybů omezený počet, zvlášť u metra mají velmi málo žetonů.

Pokud se ani po 24 kolech nepodaří některému z kriminalistů zastavit na stejném políčku, jako stojí tajemný mistr X, pak hra končí a zločin slaví zase jedno vítězství. Právě v tomto soupeření strany dobra a zla je největší náboj celé hry. Soupeři se totiž mohou krásně hecovat a v některých situacích, když se objeví na plánu na jedno kolo černá figurka, se dá atmosféra téměř krájet.

Ve hře je na rozdíl od Fantoma přítomná na začátku i náhoda. Počáteční postavení detektivů totiž může mít velký dopad na průběh celé partie, protože uprchlík získává důležitou výhodu.

Na principu hry je nejdůležitější, že detektivové ve většině tahů vědí, který dopravní prostředek jejich soupeř využil a mohou tak vydedukovat jeho přibližnou polohu. To platí především pro kola poté, co se musí mistr X soupeřům zjevit umístěním figurky na hrací plán.

Figurky jsou navrženy chytře tak, aby hráči i při jejich položení snadno viděli na hrací plán. Tato preciznost je vidět i na provedení ostatních komponent. Například v záznamovém bloku si mistr X přikrývá čísla pohybu kartičkami, které využije. Plánování mu usnadňuje kšilt, díky kterému se nemusí soustředit na to, aby neprozradil svoji pozici pohledem.

Zatímco v Londýně jezdíte taxíkem, který dojede kamkoliv, tak po Praze se proháníte ve starobylé drožce. Tradiční britský dvoupodlažní autobus v českém vydání nahrazují taxíky, které se v Praze úzkými uličkami neprotáhnou. Rozsáhlé londýnské metro pak v starobylé Praze nahrazují cinkající tramvaje, protože v době, kterou se Fantom snaží navodit, se ještě pod zemí necestovalo.

Přesto jsme nalezli dvě místa, kde má Scotland Yard rezervy. Prvním jsou pravidla, která některé herní situace vůbec neřeší (například kdy si hráči losují umístění – před nebo po tahu mistra X?), takže je nutné improvizovat. Při hře v menším počtu hráčů (Scotland Yard je od tří) ovládá každý hráč více detektivů, kteří mají každý své kartičky pohybu a ty by se neměly míchat. Ve hře ale není žádný způsob, jak tyto hromádky na první pohled odlišit.

Také herní plán je sice graficky pěkně provedený, ale při prvních partiích není snadné na první pohled určit, kde má který dopravní prostředek zastávku. S postupem času se v drahách začnete lépe orientovat a problém zmizí.

Scotland Yard nezapře svůj třicetiletý vývoj, který je vidět všech jeho komponentách. Pouze pravidla jsou výjimkou z této evoluce, protože jim občas chybí důležité informace a upřesnění některých herních situací. Spousta vylepšení oproti Fantomovi dodává hře ještě lepší zážitek. Za ten však zaplatíte v podstatě dvojnásobnou cenu. Tak či tak je Scotland Yard jeho starším, moudřejším a kvalitnějším bratříčkem. Je však pouze na vás, která verze je vám bližší a kterou zvolíte.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/241/recenze-scotland-yard-chytte-zlodeje


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Fauna Hodnocení:
Fauna – zvířátka kam se podíváš
Snad každý má rád nějaké to zvířátko. Někdo preferuje klasická domácí zvířata – kočku, pejska nebo dnes populárního králíka. Jiní se rádi zatoulají se svými leguány, činčilami či hady do cizokrajných oblastí. Přemýšlíte, že si do vany pořídíte krokodýla, či na zahrádku klokana? Nejprve si zahrajte Faunu, ať zjistíte, jestli pro krokodýla nebude lepší bazén, protože se do vany nevejde, a jestli nemusíte zvýšit plot, protože by ho klokan přeskočil.

Kvízové hry jsou oblíbeným typem zábavy napříč všemi generacemi. Mohou je hrát malé děti, jako například ve hře Proč mají kočky vousy, ale i starší zájemci, kteří už mají dobré všeobecné znalosti (klasický Trivial Pursuit od Hasbra nebo česká Exxpedice). Všechny výše uvedené hry spojuje velký záběr témat, který nutí autory k všeobecnosti otázek. Nepřicházíme však o něco tím, že nejdou v konkrétním tématu do hloubky?

Fauna je výsledkem spojení silného a populárního tématu zvířat s vynikajícím designérem deskových her Friedemannem Friesem (Vysoké napětí, Továrník). V domácím Německu vyšla již v roce 2008 a k nám se dostala letos v červnu zásluhou firmy MindOK.

Fauna už svým názvem napovídá, že se zabývá říší zvířat a prověří všechny vaše představy o ní. A věřte nám, že budou často zkreslené a nepřesné. Jak byste řekli, že je obrovská třeba taková manta obrovská? Váží 100 kilogramů, 1 tunu nebo ještě víc? Odpověď najdete na jedné z kartiček.

Věřili byste, že se do jedné černé čtvercové krabice vejde 360 zvířat? Asi ne, proto se je tvůrci hry rozhodli přeměnit do dvojrozměrného světa. Po rozbalení na vás čeká rozměrnější hrací plán, na němž je zobrazena mapa světa, rozdělená na různé oblasti. Plán se dá složit do čtverce, takže se krásně vejde do krabice, která má stejný tvar.

Ještě než začnu vyjmenovávat ostatní součásti, které můžete v krabici očekávat, musím pochválit uspořádání přihrádek, do kterých zapadá vše jak má. Nemusíte tak mít strach, že by došlo k poškození komponent například při transportu krabice. Je vidět, že tentokrát nezaváhali ani designéři krabice.

Ale zpět k tomu, co nás čeká. Zaručeně nejdůležitější součástí jsou velké karty, které mají totožné rozměry, jako ve vyprávěcí rodinné hře Dixit. Karty jsou oboustranně potištěné, přičemž strany jsou od sebe odlišeny dvěma barvami: zelenou a černou, které určují obtížnost hry. Na každé kartě se nachází dvě zvířátka (z jedné strany lehčí, z druhé těžší) a k nim jsou uvedeny základní informace, které se budou hráči snažit během hry uhádnout. Pro snazší zacházení s kartami a skrývání správných odpovědí slouží kartonový stojánek. Pro každého hráče je uvnitř balení nachystaná dřevěná sada kostek a pro toho začínajícího postavička lva. Tím výčet herních komponent končí.

Než se ale dostaneme k pravidlům, nesmíme zapomenout zmínit poslední součást hry, kterou je knížečka o sedmdesáti stranách, nesoucí prozaický název Fauna zvířata. V ní se každý zájemce může dočíst zajímavé informace o všech na kartičkách zmíněných zvířatech.

V úvodu se mimo jiné také dočtete, že v podstatě 360 druhů zvířat zmíněných ve hře, je jen malou kapkou v obrovském moři, které čítá více než 50 000 druhů obratlovců. Na dalších stranách se již dočtete o každém zvířátku, kterému je vždy věnován jeden odstaveček textu.

Zvířátka jsou rozdělena podle tříd na ryby, obojživelníky, plazy, ptáky a savce. Díky knize se hráč dozví o daném druhu další zajímavosti, i když brožurka nemůže nahradit odbornou encyklopedii, ale to není záměrem. Velmi oceňujeme snahu tvůrce hry dostat zvířata k vám do obýváku.

Fauna vám nabídne dokonalý mix mezi znalostní a strategickou hrou. Jak je to možné? Herní princip totiž nevychází pouze z jasně správných a nesprávných odpovědí, ale záleží také, jak moc jste se spletli.

Na začátku hry rozložíte kolem mapy pro každého hráče sedm dřevěných kostiček v jedné barvě. Poblíž si necháte také místo na hromádku černých kostiček, které budou sloužit k vyhodnocování tipů. Jeden z hráčů dostane dřevěného lva, jako označení začínajícího hráče. Figurka se bude po každém hádacím kole přemisťovat po směru hodinových ručiček.

Závěrečnou přípravu před hrou si vyžádají kartičky. Musíte se totiž nejdříve domluvit, jestli budete hrát s jednoduššími nebo obtížnějšími (rozuměj méně známými) zvířátky. Na základě toho vyberete jednu stranu karet a vybranou hromádku karet zasunete do připraveného stojánku tak, aby bylo vidět první zvířátko.

Každý ze soupeřů umístí jednu kostičku na počítadlo, které se táhne po obvodu hracího plánu. Podle počtu zúčastněných hráčů určíte cílovou hodnotu bodů - pro dva a tři hráče je to 120 bodů, čtyř až pět mají za cíl stovku a pokud vás bude plná šestice, pak stačí jen osmdesát bodů k vítězství. Proč je v tom takový rozdíl? Protože dříve hrající soupeři vám často zaberou dobré tipy, a tak můžete jen doufat, že se netrefili a tipovat jinak.

Začíná hráč, který si pro sebe dokázal při přípravě získat figurku dřevěného lva (pravidla navrhují hráče s nejexotičtějším domácím zvířetem). Ten má právo se jako první pokusit odhadnout některou z vlastností úvodního zvířete.

Tvor je určen obvykle na začátku zamícháním balíčku. Poté, co kartičky se zvířaty zasunete do stojánku, vidíte na kartičce pouze kreslený obrázek zvířete a jeho jméno česky i latinsky. Ty nejdůležitější informace, které vás budou v tuto chvíli zajímat, najdete však až těsně nad hranou krabičky. Autor zde uvádí, v kolika oblastech se zvíře na světě vyskytuje v divoké přírodě a seznam údajů, které mají hráči za úkol hádat. Ty jsou většinou podle zařazení zvířete jiná - u mořského stvoření obvykle nebudete hádat délku ocasu. Kartičky sledují hmotnost, délku, délku ocasu a výšku.

Každý z hráčů může v jednom svém tahu hádat jednu vlastnost zvířete nebo lokalitu, kde se vyskytuje. Vezme tedy jednu ze svých barevných kostiček a umístí ji na příslušnou oblast na mapě světa, nebo na jednu ze stupnic. Ty jsou tři, jedna je v kilogramech a dvě znázorňují délku - jedna rozsáhlejší pro délky těla a jedna speciální pro délku ocasu.

Na jednom políčku, ať už je to oblast nebo stupnice, může ležet vždy pouze jedna kostička a platí zde tedy jasný zákon "kdo dřív přijde, ten dřív mele". Hráči se střídají, dokud každý chce umisťovat další kostičky. Neexistuje žádná povinnost hádat, a tak může hráč umístit třeba jen jednu (tu vždy musí) nebo také všechny, ale vystavuje se tak drobnému riziku, o kterém si povíme u vyhodnocení kola.

To nastane ve chvíli, kdy už nikdo z hráčů nechce pokládat žádné další tipovací kostičky. Nyní může začínající hráč vytáhnout z krabičky kartu hádaného zvířátka - na spodní části jeho karty jsou vyobrazeny odpovědi na všechny položené otázky a to písemně i graficky. K samotným odpovědím se dozvíte ještě do jakého řádu a čeledi daný živočich patří.

Hráči nyní umístí vyhodnocovací černé kostičky na všechny správná místa na stupnicích i mapě. Za všechny správně tipy obdrží bodové ohodnocení. Jako správné se však počítají nejen přesné tipy, ale také takzvané sousední - pokud tedy zvíře váží 200-300 kg, i kostička položená na 100-200 získává body, ovšem pouhé tři oproti sedmi za zcela správný tip. Oblasti pak jsou hodnoceny body v závislosti na obtížnosti tipu - tedy na počtu oblastí, ve kterých se zvíře vyskytuje.

Pokud se některými kostičkami netrefíte, dočasně o ně přicházíte a nemůžete s nimi v příštím tahu hrát (na začátku každého nového hádání si můžete jednu kostičku vzít zpět). Nikdy však nemůžete mít méně než tři tipovací kostičky.

Na mapě jsou zkombinované mořské a suchozemské oblasti, což občas trochu snižuje přehlednost hracího plánu a hráč musí delší dobu zkoumat, kde přesně dané teritorium končí. Za hranici se totiž nepočítá pouze přerušovaná bílá čára, ale také pobřežní pás mezi souší a mořem.

Partie jako taková plyne velice rychle a nikdo se při ní ani na chvilku nenudí. Těch 45 minut, které obvykle jedna hra trvá, uplyne až překvapivě rychle. Navíc v jejím průběhu těžko stihnete více než deset různých zvířátek, což teprve ukazuje, jako obrovské číslo 360 ve skutečnosti je. Variabilita je tak zaručena na dlouhé a dlouhé hodiny. V podstatě je nemožné si z kartiček zapamatovat více než několik drobností, které vám v příštích hrách nepomohou.

Problémem jsou však vstupní znalosti, protože pokud hrajete s menšími dětmi (Fauna je doporučena od 10 let), mohou je dospělí na některých zvířatech porazit snadno. Přestože naše partie s jedenáctiletým chlapcem byly většinou velice vyrovnané, nastanou situace, při kterých dítě může mít proti dospělejším soupeřům znatelnou nevýhodu. Je to podobně zřejmé, jako to, že nebudete Faunu hrát proti nějakému zoologovi.

Zážitek ze hry se odlišuje podle počtu hráčů, ačkoliv to není nikdy na úkor hratelnosti. Při partii ve dvojici však hrají větší roli znalosti, protože políčka nejsou tak rychle obsazena. Zatímco při hře v plném počtu má vždy velkou výhodu první polovina startovního pole, zatímco druhá paběrkuje a čeká na svoji příležitost při dalších zvířatech. O to větší však je radost, když se začínající hráči spletou a vy jim můžete tu správnou možnost vyfouknout.

Ve Fauně zažijete spoustu zvratů, protože jedno správné zvíře může otočit celý vývoj partie. Stačí trocha vědomostí (nebo štěstí) a z posledního místa najednou můžete být ve vedení, protože občas lze za jednu kartičku získat opravdu pořádný ranec bodů. Při hře na vás čeká také spousta legrace, nejednou se vám totiž stane, že opičce s váhou několik set gramů přisoudíte těžkou váhovou kategorii nebo naopak z velké ryby uděláte návnadu pro štiky.

Pokud vás bude zajímat, odkud tvůrci získali jednotlivé číselné hodnoty o zvířatech, pak pro vás máme odpověď. Čerpali hned z několika zdrojů a v případě, že tyto uváděly rozdílná čísla, použili jejich průměr. Stojánek na karty je skvělým nápadem pro ukrytí těchto údajů v průběhu hry, čímž se autor elegantně vyhnul klasickým odpovědím na druhé straně karty.

V roce 2009 byla nominována jako vůbec první vědomostní hra na ocenění Spiel des Jahres a letos se dočkají v sousedním Německu nové verze s názvem Fauna Junior, která je určena speciálně pro menší děti už od šesti let.

Fauna je vynikající a zábavná hra, která nejenže prověří vaše znalosti o zvířatech z celé planety, ale především nabídne upřímnou a zajímavou zábavu. Jedná se o chytře sestavený mix vědomostní hry s opravdovou deskovou hrou, ve které získáváte body. Můžeme ji doporučit opravdu všem, kteří mají kladný vztah ke zvířatům. Venku prší? Nechoďte do ZOO, zahrajte si Faunu!

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/238/recenze-fauna-zviratka-kam-se-podivas


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Cashflow Hodnocení:
Cashflow vás naučí rychle zbohatnout
"Všichni obyčejní lidé jsou laboratorní myšky pobíhající dokola v takzvaném krysím závodě. A pouze ti životaschopní, kteří se dokážou podívat na svět jinýma očima a uvidět, že se stačí jen postavit na zadní a všechno se změní, jen ti se z nekonečného kola mohou dostat."

Přesně takhle uvažoval japonský Američan Robert Toru Kiyosaki, když psal motivační knihu Bohatý táta, chudý táta. Dnes má na kontě patnáct knih, přesto sám nikdy neměl peněz nedostatek. Jeho otec byl učitelem a dokázal ho od mládí finančně zajistit, aby mohl navštěvovat dražší vysoké školy.

Robert Kiyosaki se rozhodl zasvětit svůj život otevírání očí ostatním lidem a podařilo se mu na tom zbohatnout ještě více. Cashflow je hra, která má převést učení jeho knih do názornější podoby a právě proto se stala takovým hitem a bestsellerem v mnoha zemích světa. Zaslouženě?

"Vysoká životní úroveň spočívá v tom, že vydáváme peníze, které ještě nemáme, za věci, které nepotřebujeme, abychom imponovali lidem, které nesnášíme." (Orson Welles)

V opravdu těžké a objemné krabici najdete velký herní plán obsahující dvě tratě, bloček s potištěnými papíry (který vzhledem k jeho tloušťce jen tak nepopíšete), kartičky s různými účely, figurky myšáků a žetony sýrů. Tou nejdůležitější součástí, k níž směřuje mysl investora, jsou ale přece peníze. V balení je jich dost a to je dobře. Drobností na závěr představují dobře ořezané obyčejné tužky s nápisem Cashflow. Většinu třináctistránkových pravidel zabírají tipy a rady pro vyplňování hospodářské výsledovky/bilanční rozvahy, což značí jednoduchá pravidla. Na konci naleznete užitečný rejstřík méně známých slov nebo spojení.

Vypadá to jako Monopoly, figurkami zde taky pohybujete po hodu kostek, tak v čem je sakra rozdíl, zeptáte se asi (zvlášť, pokud jste již někde viděli její označení Monopoly On Steroids). Cashflow se odlišuje především existencí dvou oddělených okruhů – jednomu z nich se říká krysí dráha a druhému rychlodráha. První vás má za úkol osvobodit od starostí všedního světa a teprve na velké obvodové trase si můžete plnit svoje sny a stát se skutečným boháčem.

Cílem hry je splnit si svoji růžovou a tajnou tužbu. Na začátku hry si ji každý hráč označí na rychlodráze svým kouskem sýra a může se těšit, jak slízne zaslouženou odměnu. K tomu však vede strastiplná cesta. Druhou cestou k vítězství je, pokud se vám podaří nashromáždit cashflow o výši padesát tisíc dolarů, nákup rozličných byznysů na rychlodráze.

"Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst." (indiáni kmene Cree)

Celý život je vlastně jedna velká bilanční rozvaha, do které postupně připisujete a zase odepisujete různě vysoké finanční částky. Tento úkon vás čeká téměř v každém kole, a protože se jedná o hodně počtů, bude vám přidělen jeden auditor, hráč po vaší pravici, který po vás všechno kontroluje.

Do začátku si vylosujete kartičku povolání. Můžete se stát řidičem náklaďáku, ale i učitelem či zdravotní sestrou. To určí váš měsíční příjem a výdaje, tedy částky, které budete dostávat/platit při každém průchodu políčkem Výplatní šek (toto období odpovídá jednomu měsíci v realitě a na malém kruhu jsou celkem tři).

V průběhu svého tahu (hodu kostkou a pohybu figurkou) si můžete vytáhnout kartičky Malý či Velký obchod, Trh a Nicotnosti, pokud vstoupíte na příslušné políčko. První dvě jmenované znamenají, že do nich musíte na počátku vložit nějakou hotovost (maximálně 5000 do malého, více do velkého), ale v budoucnu se vám to může vyplatit. Pomocí Trhu můžete prodávat své dřívější investice, které vlastníte, za částky uvedené na líznuté kartičce.

Poslední hromádka zastupuje Nicotnosti. Věc, kterou si vytáhnete, si na rozdíl od ostatních volitelných příležitostí musíte koupit. Jedná se o simulaci nečekaných výdajů například na novou kouli na bowling. Můžete být také propuštěni z práce či se dočkat přírůstku do rodiny – s obojím se nesou vysoké výdaje. Nebo můžete přispět na dobročinnost, což vám přinese hod dvěma (místo jedné) kostkami za tah.

Na základě zmíněných události neustále přepočítáváte zisky a výdaje, časem zjistíte, že konečně šplháte na žebříčku vzhůru, až nakonec vystoupáte na rychlodráhu. Na ní platí pouze investiční pravidla, starosti obyčejných lidí už jste opustili. Otočte si svůj arch na stranu s nápisem Gratulujeme.

Při pobytu ve smetánce na vás nečekají jen příjemné věci, ale může vás potkat i daňový audit, soudní spor (v obojím výdaje na právníky odpovídají polovině vaší hotovosti) či rozvod (odevzdáte všechny peníze). A často budete muset vydat své peníze za zbytečný luxus nebo dobročinnost, takže cesta k absolutnu nebude tak snadná, jak by se mohlo zdát. Navíc rychlodráha je opravdu dlouhá, a abyste její průchod ustáli, musíte vystačit s výchozí hotovostí, kterou tvoří závěrečné cashflow z krysího závodu vynásobené stem.

Vychytávkou zdařile oddalující konec hry je princip, který zdvojnásobí cenu soupeřova snu kdykoli na něm skončíte tah figurkou. Takový fígl od protihráče nepotěší hlavně v situacích, pokud jste si na něj zrovna brousili zuby a stáli o jeden hod kostkami od něj. Závěru hry se v souladu s návodem dočkáte za dvě až tři hodiny pilného investování.

Nic vám nebrání kartičky zaměstnání ve hře obsažené obejít a použít reálné údaje z vlastního života. Ostatně i my máme svoje příjmy a výdaje, tak proč to nezkusit? Jen dle našich zkušeností doporučujeme příjmy i výdaje dělit osmi, abyste to neměli tak jednoduché, pak se totiž dostanete na úroveň počátečních finančních toků ve hře (holt světovou měnou jsou ještě pořád dolary).

"Marketing není nic jiného než civilizovaná forma války, ve které se většina bitev vyhrává slovy, myšlenkami a logickým myšlením." (Emery)

Co hru celkem zdržuje, ale bez čeho by logicky nemohla fungovat, je neustálé přepisování a dopisování do bilanční rozvahy. Respektive ono se nedá říct, že tato činnost hru zdržuje, ona tou samotnou hrou je! Všechno kolem je vlastně jen taková omáčka, abyste si zase mohli do kolonky něco zapsat. Doporučujeme vždy na psaní používat dobře ořezané obyčejné tužky. Propisky vám v tomto případě nebudou nic platné.

V originále se dnes recenzovaná hra jmenuje Cashflow 101, protože existuje ještě její následovník. Jmenuje se Cashflow 202 a zabývá se pokročilými technikami investování. Ani jedna ze zmiňovaných her se u nás zatím neprodává.

Hra Cashflow hraje na dvě osvědčené noty. První je touha vyzkoušet si, jaké to je být boháč, mít aspoň na chvilku pocit, že se můžete koupat v penězích a dělat si, co se vám zachce. Z tohoto přání ostatně těží například i Monopoly.

Druhou z nich je snaha najít jakýkoliv zaručený recept na bohatství. Ačkoliv hra slibuje opak, takovým zázrakem z nebes není, ale přesto vás může naučit uvažovat o financích trochu jinak. Dá vám možnost si v klidu bez stresu promyslet a zkontrolovat všechny majetkové záležitosti.

Na rozdíl od několikrát zmiňovaných Monopolů se však nejedná o hru pro každého. Rozhodně to není deskovka pro zatvrzelé fanoušky stolní zábavy. Spíš zaujme lidi, kteří jsou takovýmto typem her nedotčeni nebo o nich uvažují odlišně a nehledají zábavu ve vymýšlení složitých taktik.

Názory na Cashflow se velmi liší, od zavržení po zbožňování, a je velmi těžké nad ní vynést jeden finální ortel společný pro všechny (z toho důvodu v závěrečné tabulce vidíte hodnocení dvě). Pokud vás baví finanční hry, nebojíte se počtů a nevadí vám herní systém založený z části na náhodě, pak by vás mohla zaujmout. V případě, že hledáte strategii, promýšlení tahů nebo odpočinkovou nenáročnou partii, tak takové věci vám Kiyosakiho výtvor nenabídne.

"Mladým lidem se zdá, že peníze jsou to nejdůležitější v životě. Když zestárnou, vědí to už najisto." (Oscar Wilde)

POZOR! Hraním Cashflow nezbohatnete! Ale u soupeření přesto můžete zažít celkem slušnou porci zábavy a ještě se u hraní něco naučíte. Možná myslet trošku jinak o financích, možná něco úplně jiného. Ovšem cestu ven ze svého krysího závodu si každý musí najít sám. Tedy, pokud o to stojí...

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/123/recenze-cashflow-vas-nauci-rychle-zbohatnout


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Goal! Game Hodnocení:
Goal! Game – fotbal v karetním provedení
Fotbalové mistrovství světa v Jihoafrické republice už je dávno za námi, ale nyní si můžete připomenout ty nejpamátnější bitvy s pomocí nové karetní hry. Goal! Game totiž svým vydáním patřila právě k této fotbalové události léta roku 2010. Na trh se totiž dostala již v červenci a naše redakce ji již několik týdnů pilně testovala.

Autor Jiří Mikoláš má na svém kontě mnoho dalších her s originálním principem, za všechny jmenujeme třeba Evoluci v krabici nebo Fantastát, ale přesto se jedná o jeho první čistě karetní hru. Navíc má ke svojí krabicové variantě Goal! Game trochu sběratelský nádech, protože kromě základních balení sestav vydal autor také rozšíření dalších zemí. Naštěstí je však nezabalil do náhodných balíčků, které by nutily hráče k vyměňování, ale v pytlíku dostanete vždy úhledně zabalenou celou fotbalovou reprezentaci.

Základní balení najdeme na trhu hned ve dvou variantách – Česká republika + Německo a Slovensko + Anglie pro naše východní sousedy. Existence dvou zahajujících sestav je určitě příjemná, protože každý si může vybrat dle svého fotbalového vyznání nebo prostě chutě, jestli chce raději hrát proti chladné ostrovní kopané, nebo si to rozdá s našimi věčnými západními rivaly z Německa.

Ať už si koupíte kteroukoliv ze dvou variant, krabička začne svůj dojem tvořit už svými úctyhodně mrňavými rozměry. Přesto, jak bývá u Jirasgames zvykem, ji najdete plnou komponent, kterých využijete k fotbalovým utkáním. Všechno samozřejmě začínají karty, které obsahují portréty čtrnácti hráčů každé ze dvou reprezentací. Kromě nich naleznete v krabičce také balíček peněz, dva plastové stojánky a především sedm několikabarevných kostek, které na svých bedrech ponesou základní herní princip.

V našem rozhovoru nedávno Jiří Mikoláš označil jako zdroj inspirace náhodné sledování fotbalové Ligy mistrů a pokerového klání v televizi. Nyní se společně podíváme, jak se takový mix dvou zdánlivě neslučitelných sportů vlastně hraje.

Příprava hry je naprosto jednoduchá – hráči si zvolí sedm nebo více fotbalistů, se kterými budou hrát, do jednoho z připravených stojánků zasunou kartu obecenstva, která bude sloužit jako zástěna. Z druhé strany navíc kartička má nápovědu s některými často používanými znaky. V odpovídající barvě si každý z hráčů vezme také dvě kostky a zbylé tři šestihrany se umístí do středu hrací plochy. Nyní je vše připraveno k samotnému utkání.

Na začátek každého tahu si oba hráči tajně hodí svými dvěma kostkami a schovají si výsledek za zástěnu. Tyto dvě čísla v tuto chvíli znají pouze oni. V následující chvíli k nim přibudou další tři na základě společných bílých kostek, kterými hodí jeden z hráčů veřejně uprostřed hrací plochy. Tím jsou stanoveny základní podmínky pro jeden tah. Nyní je pouze na soupeřích, jestli budou útočit nebo bránit.

Poměr brankář/obránce/středopolař/útočník si každý určil již před hrou výběrem svých fotbalistů, nyní musí z nabídky vybrat toho, jehož některá kombinace nejlépe odpovídá číslům hozeným na kostkách. Samozřejmě zároveň se snaží dodržovat určitou svoji taktiku, ať už se jedná o útočný nebo obranný styl.

Každý z fotbalistů má na základě svých dovedností hned několik útočných schopností, které lze kostkami naplnit – například nějaké dvě či tři stejná čísla (ano, tady je ten poker), součet všech kostek vyšší než určité číslo nebo naopak skutečnost, že se v hozených číslech některá hodnota nevyskytuje. Hráč si tedy na základě čísel vybere odpovídající kartu, která nejlépe vyhovuje hozeným puntíkům, a vyloží ji do středu tak, aby ji mohl vidět i soupeř.

V průběhu jednoho tahu lze vyložit jednoho útočníka, obránce nebo brankáře a k nim ještě navíc středopolaře. V případě, že hráč brání nebo útočí pouze jedním hráčem, získá navíc útočný/obranný bonus, pokud však do hry přidá i záložníka (a vyloží tedy obvykle dvě karty), pak musí spoléhat už pouze na schopnosti svých svěřenců a žádné bonusy mu nepomohou.

Oba hráči mohou v závislosti na volbě protivníka svého fotbalistu změnit, ale v tom případě mohou vyměněného sportovce znovu vyložit až v příštím kole (do té doby si jej nesmí vzít zpět do ruky, ale nechají jej ležet stranou).

Jakmile jsou soupeři spokojení se svými volbami, následuje rozhodující okamžik – odkrytí soupeřových kostek. Teprve ve chvíli, kdy je těchto sedm kostek známo si každý z hráčů vybere konkrétní útočnou nebo obrannou kombinaci u každého svého sportovce.

Vlevo vedle kostkových hodnot je v černém kolečku uvedena síla, kterou právě tato kombinace disponuje. V tuto chvíli se sečtou síly využitých kombinací s případnými bonusy a porovnají se útočné či obranné síly. V případě, že oba hráči brání, nic se neděje. Pokud jeden útočí a jeden brání, pak se vítězem stává ten, kterému se podařilo dosáhnout vyšší hodnoty. Jestliže však oba soupeři vsadili v tomto kole na útočnou kartu, pak se podařilo vstřelit gól pouze tomu s vyšší výslednou hodnotou.

Všichni fotbalisti využití pro souboj tohoto kola jsou odstraněni ze hry, hráči znovu hodí kostkami a opět plánují svůj další útočný či obranný postup, dokud jim nedojdou karty. Jakmile ani jeden z hráčů nedrží žádné sportovce, zápas končí a ten, komu se podařilo vstřelit více gólů, se stává vítězem.

Už samotný tento princip je velmi objevný a nevídané spojení pokerového principu s taktikou výběru hned z několika možností je unikátní. Ovšem autor Jiří Mikoláš šel ještě mnohem dále, když nabídnul hráčům možnost zhostit se role manažera.

V této variantě se přímo počítá, že budete hrát s Goal! Game více zápasů, třeba nějaký menší turnaj. Právě zde přicházejí na řadu v balení zmiňované peníze. Do začátku totiž každý z trenérů dostane určitý předem daný obnos, který může (ale nemusí) celý utratit na přestupovém trhu. Zde se bude dražit určitý počet fotbalistů (autor doporučuje vzoreček (počet hráčů*10)+10). Systém funguje jednoduše pomocí příhozů, základní cena je pak určena jasně přímo na kartičce každého sportovce.

Kdykoliv se samozřejmě hráči dají prodávat nebo s nimi obchodovat se soupeři. Peníze v delší lize vyděláváte střílením branek, protože každý gól vám přinese stovku dolarů do kapsy. Za tyto finance pak můžete nakupovat posily na dodatkových aukcích, které lze uspořádat mezi zápasy.

Hru dále rozšiřují ještě speciální karty taktik, možnost protiútoku a především speciální schopnosti hráčů. Pokud se vám je podaří aktivovat (úspěšným zvolením odpovídající kombinace), můžete se dočkat červené karty, míčové ekvilibristiky nebo třeba souboje jeden na jednoho. Všech devět dovedností má velký vliv na hru, protože můžete třeba házet skrytě jednou kostkou navíc (vezmete si bílou), přičíst si bodový bonus nebo vyhodit jednoho soupeřova hráče na odhazovací balíček! Při jejich využití občas mohou nastat složité situace, které lehce zbrzdí hru a zamotají vám hlavu. Jedná se však o výjimky, které se v průběhu času naučíte rychle řešit.

Jednotlivé partie jsou otázkou dvaceti až třiceti minut a utíkají velice rychle a to i při využití opravdové jedenáctky. Především však je důležité, že při hře vůbec nemáte příležitost přemýšlet nad něčím jiným než nad samotným zápasem. Vše je naprosto intuitivní a rychlé a do detailu promyšlené.

Pravidla mohou připadat začátečnímů složitá, ale opak je pravdou. Jsou v návodu velmi dobře vysvětlena na několik úrovní - například na úvod výuky si zahrajete hru bez záložníků, která je snadnější na pochopení základních principů. Celkově jsou v návodu pravidla srozumitelně popsána, ačkoliv u některých situací si nemusíte být jisti, protože se o nich v pravidlech přímo nemluví - v tu chvíli si můžete zvolit buď své řešení a nebo počkat na připravovanou sekci Časté dotazy na oficiálních stránkách hry.

Goal! Game nenápadně kombinuje variabilitu kostek s taktizováním, ke kterému jste nuceni v každém kole. Bránit nebo útočit? A přidat záložníka a ztratit bonusové body? A vsadit na jistotu a počítat jen s pěti kostkami, jejichž hodnoty znáte, nebo riskovat, že soupeř hodil to jediné číslo navíc, které vás dělí od silnější kombinace? A především nezapomenout na speciální dovednosti!

Hra je plná neustálého rozhodování a váhání a ve většině případů jsou zápasy naprosto vyrovnané a o vítězi není jasno do posledního okamžiku. O to zajímavější je pak liga, jejíž systém (branky, body, vteřiny?) si už musíte zvolit sami.

Při kompletování základní sestavy před zápasem (pokud nevybíráte fotbalisty náhodně) si připadáte, jako byste opravdu volili taktiku. Správnou volbou určitě můžete výrazně ovlivnit konečný výsledek, protože se rozhodujete, jestli dáte přednost obrannému či útočnému stylu podle počtu zapojených útočníků. Nesmíte však zapomínat, že i středopolaři mohou úspěšně útočit.

Co si zaslouží naprosté smeknutí klobouku je zpracování karet. Nejedná se jednom o skvělou kresbu Jiřího Langera, díky níž si jsou fotbalisti opravdu podobní, ani o skvěle legrační jména fotbalistů. Ačkoliv koho by nepobavilo setkání s Jorgem Brutem, Miroslavem Klozetem, Danielem Prudilem, Liborem Silonkou nebo Petrem Čichem?

Ovšem co si na kartách zaslouží to největší uznání ze všech je grafická podoba celku, protože vše je naprosto přehledně uspořádáno a přes množství informací, které na nich naleznete, nepůsobí vůbec chaoticky nebo přeplácaně. Pozice hráčů, hmotnost, cena, země i kvalita naprosto ladí s herním zbytkem, který leží nalajnovaný na trávníku ve spodní části. Samotné kartičky jsou pak z kvalitního materiálu, který nelze snadno poškrábat nebo po stranách znehodnotit.

Jediné, co nás trochu mrzí, jsou stojánky na karty publika. Kartičky v nich totiž stoprocentně nedrží a mají tendenci vyklouzávat, což v průběhu zápasu může být nepříjemné. Ale jedná se v podstatě jen o drobnost, na kterou si rychle zvyknete. A možná grafika na penězích mohla odpovídat fotbalovému duchu.

Když už jsme u těch nedostatků, ve hře nenaleznete žádnou komponentu, která by vám umožnila sledovat vstřelené góly. My jsme to vyřešili tak, že odložení použití hráči se otáčeli tváří vzhůru, ale ty, kteří vstřelí branku, pokládáme nahoru zadní stranou s míčem. Tím je vždy na první pohled patrný stav utkání.

Přes drobné chybičky, které se hře nevyhnuly, se v malé krabičce skrývá neuvěřitelná porce zábavy a originality. Pokud máte rádi napětí zkombinované s troškou přemýšlení, pak by Goal! Game mohla být hra přesně pro vás. Jiřímu Mikolášovi se podařilo vytvořit hru, která si s sebou i přes svůj karetní základ nese opravdovou fotbalovou atmosféru, ale přitom zaujme i opravdové nefotbalisty. A to samotné je pro ni ocenění, které se nedá ani slovy vyjádřit.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/229/recenze-goal-game-fotbal-v-karetnim-provedeni


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Wiedzmin Hodnocení:
Zaklínač – polský hrdina úřaduje
Je to tři roky, co firma CD Projekt vypustila do světa svoji PC hru The Witcher (Wiedzmin), neboli v češtině Zaklínač. Jedná se o RPG adaptaci velice populární postavy z pera Andrzeje Sapkowského Zaklínač, která se rozkládá hned napříč několika knihami. Oblíbená kladno-záporná postava Geralta z Rivie (právě on je titulním Zaklínačem) v knižní sáze.

Firma Kuznia Gier se rozhodla využít licence na počítačovou hru a zpracovat z ní karetní dobrodružství pro fanoušky stolních her. Mnozí z vás jistě velmi netrpělivě očekávají, jak se tato karetní variace podařila a do jaké míry vás ponoří do Sapkowskiho světa.

Hru The Witcher má na svědomí tým polských autorů Magdalena Madej-Reputakowska, Maciej Reputakowski, Michał Stachyra a Maciej Zasowski a v distribuci našich severních sousedů se objevila již v roce 2007. Co je na ní naprosto neobvyklé je, že na místě autora grafické podoby je zmíněna firma CD Projekt. Znalým poměrů v počítačovém herním průmyslu už začíná svítat, Kuznia Gier totiž nepřevzali z licence k PC hře pouze jméno nebo zápletku, ale především kompletní ilustrace karet a komponentů. S tím se snad v deskovém světě setkáváme poprvé, tak se pojďme konečně podívat, jak tento pokus dopadl.

Krabička černá jako uhel na svém obalu vyobrazuje děsivý znak stříbrné obludy s otevřenou tlamou. Pokud seberete odvahu a odklopíte víko, narazíte nejdříve na pravidla a plátěný sáček. Pod ním se skrývá jedno vycvakávací plato s žetony mincí a především úctyhodná hromádka karet různých druhů. Nesmíme zapomenout ani na kartonovou postavu samotného Geralta Zaklínače, která má možná zbytečně velké rozměry (přibližně 17 centimetrů na výšku). Samotná krabička obsahuje výlisky na umístění tří hromádek karet, do nichž se balíčky vejdou na sebe i pokud si je "rozgumičkujete" podle typu. Poslední přihrádka patří žetonům, které můžete srovnat do úhledného komínku.

Při chystání hry se vám pravděpodobně vybaví česká karetní hra Esians, se kterou má Zaklínač několik drobných společných prvků. Je dokonce možné, že v něm autoři originálního Esians hledali trochu inspirace. Podoba leží v kartách lokalit, které vyložíte na stůl celkem tři a do každé umístíte náhodně dvě příšery - jednu nad a jednu pod kartu místa. Protože Geralt je ochráncem lidu, je zřejmé, že právě tyto příšery budou ohrožovat obyvatele těchto míst. Bezprostřední nebezpečí však znamenají pouze ty ve spodní části, zatímco horní monstra pouze čekají na svoji příležitost. Právě díky tomu si však hráči mohou lépe rozplánovat svoje útoky, protože ví dopředu, který nepřítel je čeká dále.

Do blízkosti hráčů je třeba umístit pětici charakterů a čtyři karty Geraltových schopností. Do začátku otočíte také čtyři útočné karty, z nichž je vytvořena nabídka pro hráče. Všechny mince umístíte do plátěného pytlíku poblíž a na závěr zamícháte hromádku události a otočíte horní z nich. Začínající hráč (ten, který jako poslední četl ságu Zaklínače nebo hrál PC Witchera) dostane obří kartonovou figurku Geralta, kterou po ukončení kola předá svému sousedovi po levici.

V celé hře se všechno točí kolem zlata, ale k vítězství potřebujete body slávy, které můžete získat pouze za poražení některých nebezpečných monster. Partie končí ve chvíli, kdy některý z hráčů porazí svoji čtvrtou nestvůru.

K soubojům můžete využívat čtyři způsoby boje - útoky Ocelovým mečem, Stříbrným mečem, Elixíry a Znamení, přičemž mohou mít sílu jedna nebo dva (záleží na počtu znaků v pravém horním rohu). Právě s jejich pomocí budete moci porazit nepřátele ohrožující obyčejné obyvatele. A jak tyto útoky získáte? Hned několika způsoby, ale pěkně popořádku.

Na začátku každého tahu si hráči rozdělí Osobnosti, tedy postavy z nabídky (celkem jich je pět) postupně od začínajícího hráče. V druhé části kola mohou všichni využívat jejich speciální dovednosti, které můžete využít pro samotný souboj. Právě v tuto chvíli však máte možnost dobrat karty útoků (ať již z nabídky nebo horní kartu z balíčku), nebo vylosovat jeden žeton zlata z pytlíku.

Jakmile mají všichni využité své dobírací akce, přichází na řadu dražba Zaklínače, ve které všichni soupeři přihazují žetony zlata, dokud se všichni kromě jednoho nevzdají tahu. O zlato přichází všichni, ale pomoc Geralta získává pouze ten, který nabídnul nejvíce. Nyní si může vybrat jednu vlastnost Zaklínače (na výběr jsou čtyři karty s vlastnostmi) a při boji bude fungovat jako dodatkový útok na příšeru. Druhý hráč v pořadí aukce bude moci také využít Geraltovy pomoci, ale pouze s tou kartou, kterou si zvolil vítěz, protože hrdina již nestihne přezbrojit.

Teď konečně nastává chvíle souboje, ve kterém musí útočník (= vítěz aukce) sestavit útočnou kombinaci odpovídající symbolům na kartě nestvůry. Pokud se mu to za pomoci Geralta, útočných karet či karet událostí podaří, dokázal příšeru porazit a získává za ni body slávy. Navíc mu může daná nestvůra přinést sladkou odměnu.

Závěr kola je zakončený dražbou karty události, která byla odkryta na začátku tahu. Tentokrát ji získá pouze hráč s nejvyšší nabídkou a může ji v dalších kolech využít k boji nebo škodění svým soupeřům.

V případě, že je nestvůra poražena, sestoupí do města ta, která dosud čekala na svoji pozici nad kartou lokality. Všechny ostatní karty příšer, u kterých hráči v soubojích neuspěli jsou otočeny o 90 stupňů a dále terorizují obyvatelstvo daného místa. Pokud se nepodaří takovéto monstrum porazit ani napotřetí, pak hrdinové ztratili nad lokalitou kontrolu a ta je umístěna na odkládací balíček spolu se všemi příšerami. Hráči z toho však nevyváznou bez trestu, protože v tuto chvíli je proveden trest, který je napsán na kartě příslušného místa. Z nabídky je tažena nová lokalita a dvě nová monstra, která pak působí jako nové terče pro útoky v příštích kolech.

Jakmile některý ze soupeřů získá čtvrtý skalp nepřítele, hra končí a ten bojovník, který ukořistil nejvíce bodů slávy za své bojové šrámy, vyhrává celou partii.

Herní princip je opravdu zajímavý a opravdu vás přenese do autorova světa a budete se ze všech sil snažit zachránit lidi trpící pod nadvládou nepředstavitelných hrůz a monster. Velmi zajímavým prvkem jsou aukce a to jak o Geraltovu pomoc, tak o karty událostí, které mohou výrazně ovlivnit výsledky bitvy, ačkoliv obě herní varianty, stejně jako najímání pomocníků jsme již viděli v jiných hrách.

Často některý hráč bude trpět na nepřející štěstí nebo na špatně zamíchaný balíček útoků, protože pokud vám dlouho nepřijde některý typ, nemusíte mít vůbec příležitost zaútočit a zneškodnit nepřítele, ale můžete zase hromadit mince. Ty vám pak pomohou v pozdějších fázích hry.

Hra nejvíce trpí na zpracování karet. Jak již jsme zmínili na začátku recenze, ilustrace jsou v podstatě obrázky zachycené z průběhu počítačové hry. Na některých typech karet je tento fakt více znatelný než na jiných, například karty monster nebo lokalit jsou poměrně povedené, ale některé zobrazující geraltovy schopnosti nebo druhy útoků působí nepříliš estetickým dojmem. Bohužel na dojem z celé partie má tento fakt hodně negativní dopad a kazí zážitek z celé ochrany světa.

Přestože je Zaklínač původně vystavěný jako soupeřivý, při pohledu na jeho styl se přímo nabízí snažení zahrnující spolupráci všech hráčů. Ve své společné snaze se můžete snažit neztratit žádnou z lokalit (ty se mohou doplňovat nebo nemusí), přičemž ve chvíli, kdy ztratíte dvě ze tří, tak jste jako kolektiv hrdinů prohráli. Laťkou množství poražených monster, nebo časem na stopkách si nastavíte dopředu obtížnost partie.

Jako výborná se nám osvědčila naše vlastní kooperativní varianta, kterou jsme nazvali pracovně Vyhnání monster. Vaším úkolem pro vítězství je porazit všechny tři příšery, které útočí na lokality v rámci jednoho kola. V této změně pravidel musíte kromě komunikace s ostatními zapojit i taktiku, protože někdy se vám vyplatí nechat slabší monstrum takzvaně "zabydlet" v některé lokalitě a porazit jej třeba až o kolo nebo dvě později. Pokud neuspějete v souboji, přicházíte o tuto postavu pro celý zbytek partie a prohrajete, pokud již nemáte k dispozici ani jednoho hrdinu.

Kooperativním úpravám stojí v cestě pravidla, která jasně stanovují, že o Geraltovy karty se na začátku každého kola koná aukce. Ta v tuto chvíli pochopitelně postrádá smysl a hráči se v případě spolupráce v její volbě pravidelně střídají (s figurkou Geralta), stejně jako v získávání karet událostí. Tím je zajištěn vyrovnaný příspěvek do partie mezi všechny spoluhráče.

Hra zabírá na karetní hru překvapivě hodně prostoru, takže pokud k ní zasedne více než dva hráči, budete potřebovat hodně velký stůl. Různých hromádek a nabídek je totiž v Zaklínačovi přehršel, až by se nově příchozí hráč mohl zaleknout, že se bude jednat o složitou hru. To naštěstí nehrozí.

Poměrně velkým problémem může být angličtina na všech kartách. U popisu útoků nebo jména příšer to až tolik nevadí, ale mnoho událostí, speciálních karet nebo lokací má na sobě popsané anglicky různé efekty, které jsou pro hru nezbytné. Zde se hráč neznalý cizího jazyku bude hůře orientovat, ačkoliv je ke hře dodáván překlad pravidel včetně překladu textu na kartách samotných.

Navíc pokud se hry zúčastní vyšší počet hráčů, naroste také doba potřebná k jejímu dohrání. Kdy jste naposledy hráli čistě karetní hru, která trvá více než hodinu? V pozdějších fázích tak ztrácí partie na dynamice a může začít trochu nudit.

Zaklínač má zajímavý námět i herní principy kombinující aukce a souboje s nepřáteli. Škoda, že si autoři nedali práci se samostatnými ilustracemi, které by celkový dojem vyšvihly mnohem výš. Fanouškům PC hry pravděpodobně tato grafická úprava nebude vadit, ale my ostatní se musíme dokázat přes tuto nepříjemnost přenést. A to není jednoduché, ačkoliv je Zaklínač ve skutečnosti poměrně povedená hra s několika drobnými nedostatky.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/231/recenze-zaklinac-polsky-hrdina-uraduje


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Finca Hodnocení:
Farmáři – zemědělství na Malorce
Téma farmaření je u deskových her opravdu populární, asi to bude tím, že nabízí široké možnosti pro strategické náměty. Vzpomeňme si třeba na dětské hry Černá ovce a Superfarmář, které jsou u dětí velmi oblíbené nejen svým zpracováním, ale také jednoduchým herním principem. Pro náročnější hráče na trhu objevíme vynikající Agricolu i s jejím koníkovým rozšířením, která se ve své podstatě má za úkol přiblížit k simulaci zemědělství. Všechny výše zmiňované hry spojují zvířátka, která na svých farmách můžete pěstovat. Ale o čistě rostlinné hře jsme zatím nikdy nic nenapsali. Zaplní tedy noví Farmáři tuto mezeru v našich znalostech, a budou tak zaštiťovat poptávku po sladkém ovoci a zelenině?

Na jednu stranu vás musím zklamat, ve hře se překvapivě nenachází ani jediný kousek zeleniny. Pro mě osobně bylo velkým překvapení, že olivy se neřadí mezi zeleninu, ale jedná se o ovoce. Ale na tu druhou vás určitě potěším, protože ve hře se skrývají úžasně vyzrálé hrozny, nahořklé mandle, kyselé citróny, osvěžující pomeranče a sladké fíky. Farmáři tedy zaplňují zmiňovanou díru jen z poloviny, ale pojďme se raději podívat na to podstatné - jací Farmáři jsou.

Farmáři se dají velikostí krabice zajisté srovnat s hrou Vikingové. Podobně jako v deskové hře Kuba v ní budete suroviny rozvážet, tentokrát však ne lodí, ale za pomoci síly věrných oslíků. S Kubou mají Farmáři společnou ještě jednu věc a to, že se hra odehrává na zajímavém ostrově. Kuba samozřejmě na Kubě a Farmáři na španělském ostrově Malorka.

Určitě vás zajímá, jaké všechny komponenty se schovávají uvnitř krabice, kterou zdobí dvojice sběračů ovoce, zatímco v pozadí prochází muž se zmiňovaným oslím vozíkem. V balení najdete rozměry překvapivě malý plán, na kterém se nachází celý obrovský ostrov Malorka. Dominantou celé desky je obrovské větrné kolo, které má pro hru zásadní význam. Celý ostrov je rozdělen do deseti regionů, které budete později pomocí žetonků s oslíky zásobovat.

Určitě nejzajímavější komponentou hry je samotné ovoce. Nejedná se o skutečné pochutiny, které by se vám rychle zkazily, a moc zábavy byste si s nimi neužili. Přesto mají s přírodou leccos společného. Prvním spojujícím znakem je využitý materiál - dřevo, druhým pak jejich tvar, který odpovídá reprezentovanému ovoci. Třetím a nejvýraznějším poznávacím znakem je, že jsou namořeny typickou barvou pro konkrétní ovoce. Proto nehrozí při hře žádná záměna, nebo chyba, která by mohla nastat. I když růžové hrozny jsou zprvu trochu zavádějící, všechny barvy jsou pěkně odlišeny a žádná se neplete.

Dalšími posledními částmi jsou speciální kartonové kartičky, které nemají klasický čtvercový tvar, ale jejich strany se vlní. Z kartonu jsou vyrobeny také malé akční žetony a především tucet barevných lopatek větrného mlýna. Z komponent nám zbývá zmínit už jen dřevěné domečky farem a z téhož materiálu vyrobené figurky farmářů, které budou hráči ovládat.

Celá hra se skrývá v krabici, která je rozdělena do čtyř stejných částí, opět podobně jako exotická Kuba. Po vycvakání a roztřídění všech komponent opravdu celou krabici naplníte a využijete přehledných přihrádek i přiložených pytlíků, které opět velmi oceňujeme.

Čtyřicítku žetonů s různým počtem různého ovoce zamícháte a rozdělíte na deset hromádek po čtyřech a rozmístíte je na území hracího plánu – horní z nich otočíte obrázky ovoce nahoru – ta bude vždy v průběhu hry představovat poptávku mallorských měst. K jednotlivým městům také náhodně přiřadíte kartičku jednoho ovoce, které je pro oblast zrovna v této partii důležité. Poslední náhodně rozkládanou komponentou jsou lopatky větrného mlýna, které rozmístíte do kruhu v levé horní straně plánu.

Každý hráč si zvolí jednu barvu, v níž dostane farmáře (počet je určen podle množství hráčů) a akční žetony na jedno použití. Nyní je partie Farmářů připravena a od této chvíle se již začnou všichni aktivně účastnit hry, ačkoliv v první fázi půjde stále o přípravu – je totiž třeba, aby všichni hráči rozmístili svoje figurky farmářů na lopatky mlýna.

Jednotlivé lopatky obrázkem i barevně odpovídají jednomu ovoci. Právě jeden kus si může za každou položenou figurku vzít do svého vlastnictví. Na každém místě může stát i více farmářů najednou. Jakmile všichni hráči rozmístí své postavičky na barevný mlýn, začíná opravdová partie.

V průběhu svého tahu má každý ze soupeřů na výběr jednu ze tří možností: může pohnout jedním ze svých farmářů ve mlýně a tím získat do svého vlastnictví nějaké ovoce, nebo může využít služeb oslího povozu a zásobit některé z měst na Malorce. Poslední možností je využití jednorázových akčních žetonů, o kterých si povíme později.

Pohyb po lopatkách větrného mlýna má jednoduchá pravidla – figurka se musí pohnout o tolik políček, kolik na její aktuální pozici stojí farmářů. Po ukončení jejího pohybu spočítá hráč postavičky na lopatce, na které skončil – může si vzít právě tolik kusů toho ovoce, které je na lopatce vyobrazeno.

Pokud při svém pohybu figurka protne nultý nebo stoosmdesátý stupeň větrného mlýna, hráč navíc získá jeden žeton oslího vozíku. Ten může v následujících kolech využít k vykrytí požadavků španělských měst.

Oslíci nejsou však nijak silná zvířátka, takže v jednom kole dokážou rozvést maximálně šest kusů ovoce. I takový oslík může však zásobit v jednom tahu několik měst, protože některé poptávky budou nižší než jiné v závislosti na otočených kartičkách. Hráč ze svojí zásoby odevzdá odpovídající počet ovoce (1-6) příslušného druhu a získá za to kartičky, které dokázal splnit. V zásobených městech pak hráči otočí následující kartičku tak, aby další hráč na tahu měl opět plnou nabídku deseti měst.

Ve chvíli, kdy se u některého z měst podaří splnit i poslední vyloženou kartičku je bitva o toto město ukončena a nastává vyhodnocení. Na začátku hry ke každému městu byl přiřazen žetonek jednoho ovoce, který teď získá hráč vlastnící největší součet daného ovoce na zatím získaných zásobovacích kartách.

Hra končí ve chvíli, kdy je zásoben daný počet měst. Jejich množství se liší pro počet hráčů, pro dva jsou to čtyři, pro maximální počet čtyř hráčů pak šest.

Partii navíc ozvláštňují akční žetony, které umožňují táhnout svým farmářem na větrném mlýně dvakrát za kolo nebo třeba rozvést naráz deset kusů ovoce. Všechny žetony jsou však okamžitě po použití odloženy, takže je třeba jejich využití správně načasovat. Speciální body pak můžete získat ještě za takzvané "postupky" z čísel zásobených kartiček, které získáváte na principu Poštovního kurýra – první kartička je bodovaná nejvíce, druhá o bod méně a tak dále až ke čtvrté poslední.

Pravidla jsou tedy v podstatě velmi jednoduchá, ale přitom velmi zajímavá. Náhodné rozložení všech prvků na hracím plánu zaručuje, že každá partie bude naprosto jiná, ale přitom se v celé partii nesetkáte s žádnou náhodou. Výsledek záleží pouze na správném plánování a schopnostech soupeřů.

Protože by v průběhu partie hrozilo, že by jednotliví hráči "syslili" některý typ ovoce, vložili do pravidel autoři Ralf zur Linde a Wolfgang Sentker ještě jedno velice důležité pravidlo. V případě, že si jeden z hráčů nárokuje vyšší počet ovoce, než je v banku (ve hře je od každého osmnáct kusů), pak všichni přichází hráči o nastřádané ovoce úplně a musí je vrátit zpět do banky. Stejný princip platí pro žetonky oslíků, kterých je velice omezený počet.

Hra je určena pro dva až čtyři hráče, kteří se zhruba na tři čtvrtě hodiny vžijí do kůže farmářů a budou se snažit co nejlépe pokrýt trh svým výborně vyzrálým ovocem. Při hře dvou hráčů se jedná o pohodovou záležitost, není však o nic napínavější či zajímavější než v ostatních počtech. Soupeři i zde musí velmi pečlivě počítat, který tah na větrném mlýně se jim nejvíce vyplatí, protože každý ovládá rovnou pět farmářů.

Oproti tomu ve třech a čtyřech hráčích získají Farmáři ještě více na taktičnosti, protože ve hře je o dva farmáře víc. Navíc musíte pečlivě sledovat množství jednotlivých druhů ovoce a průběžně se ho zbavovat, protože se zvyšuje pravděpodobnost, že dojde ve společné zásobě a všichni přijdou o nahamouněné zásoby ovoce nebo oslíků, jak jsme již zmínili v popisu pravidel. Z toho jasně vyplývá, že Farmáři jsou vyvážení pro všechny tři možné počty soupeřů.

Herní princip je jednoduchý, takže desetileté děti (doporučení výrobcem) rozhodně nebudou mít problémy s jeho pochopením a věříme, že se s ním zdárně poperou i děti o rok či dva mladší.

Navíc hrací doba umožňuje zahrání vícero partií za sebou. Není snadné najít strategickou hru, která se pyšní herní dobou kolem tři čtvrtě hodiny a přitom by to nebylo výrazně na úkor kvality. Právě tyto podmínky splňují Farmáři dokonale a ve dvou není problém mít jednu partii dohranou do půl hodinky.

O kvalitách Farmářů jistě svědčí i první místo v regionálním ocenění nejlepší hra roku, kteří Farmáři získali u našich severních sousedů ve sněhem pokrytém Finsku. Zároveň získali nominaci na Spiel des Jahres 2009 a čtvrté místo ve veřejném hlasování Deutscher Spielepreis 2009.

Velkým kladem kromě hrací doby jsou opravdu jednoduchá pravidla. I přes svoji nenáročnost však přináší spoustu zábavy a interakce mezi hráči, které se odehrávají zejména na větrném mlýně. Interakce samozřejmě stoupá s počtem zapojených hráčů v partii, protože rychleji mizí vámi vyhlédnuté zásobovací kartičky ve městech. Ovšem samotná slovní komunikace mezi hráči je nižší. Přece jen ve hře nedochází k žádnému obchodování nebo akcím, které by vyloženě ovlivňovaly soupeře, což dělá z hraní Farmářů spíše málomluvnou partii.

Hráči můžou taktéž samolibě taktizovat, když některého z hráčů připraví o pracně posbírané ovoce nebo jim odežene oslíky zpátky na tržiště. Ve většině případů však speciální princip vracení všeho ovoce v případě, že dojde, má pozitivní vliv na celkový průběh partie. Náhodně vylosované suroviny a umístění lopatek s ovocem na větrný mlýn zajišťuje každé hře odlišný zážitek, protože nikdy nevíte, které ovoce budete za chvilku nejvíce potřebovat.

Farmáři jsou hrou, která je směřována jasně na širší veřejnost. Její herní princip je ve své podstatě jednoduchý a strategických rozhodnutí není až tolik. Přesto je třeba přemýšlet nad správným posunem figurek na větrném mlýně a dobře střídat využívání akcí. Svojí rychlostí, tématem i zpracováním si získá určitě mnoho fanoušků v řadách začátečníků i pokročilých jako oddechová hra na příjemné odpoledne.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/224/recenze-farmari-zemedelstvi-na-malorce


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Risk Hodnocení:
Risk aneb hra o dobytí světa
Risk patří do klasického fondu deskových her a řadí se mezi takové klasiky, jako jsou Scrabble, Cluedo či Monopoly. Pouze v místních luzích a hájích není až tak známý. Na český trh si totiž hledal cestu více než čtyřicet let. Autorem původního Risku je Albert Lamorisse, který byl zároveň i slavným režisérem.

V balení najdete vše velmi přehledně uloženo. V první řadě vyjmete obrovskou mapu světa, která je barevně rozdělena do několika území, o jejichž účelech si povíme později. Při bližším pohledu si všimnete, že sousední kontinenty jsou propojeny lodní dopravou.

Z průhledných pytlíků se na vás bude smát nespočet barevných šipek, které vás v první chvíli zanechají na pochybách, jestli jste si opravdu koupili válečnou hru. Další komponenty jsou různé plastové tvary pro města, vojenské úkoly stylizované do podoby důstojnických frček, a pak také balíček karet s vyznačenými zeměmi.

Poslední věcí, která v krabici leží po vyložení jmenovaných komponent, je pochopitelně návod. Ten si ale v případě Risku zaslouží zvláštní zmínku, protože jeho zpracování je jedním slovem luxusní. Jedná se o briefingovou příručku se záložkami v horní části. Bohužel za skvělým provedením návodu po technické stránce trochu pokulhávají jeho vysvětlovací schopnosti pro hráče Riskem nedotčené. Ovšem jak už to tak bývá, nejlepším způsobem, jak se pravidla naučit je uvést je do praxe. Takže hurá do toho!

Jak jsem již zmínil, na mapě najdete barevná teritoria odpovídající světadílům, která jsou rozdělena na 42 území. Jednotlivá oblasti tvoří základnu pro skupiny vašich vojáků. Příprava hry je jednoduchá a rychlá – rozestavíte stejný počet jednotek pro každého z účastnících se hráčů tak, aby byla obsazena všechna území na mapě. Můžete to provést buď podle návodu pro začátečníky, který obsahuje doporučená rozmístění pro různé počty hráčů, nebo dle svého uvážení (v plné verzi hry) postupně po jednom ve směru hodinových ručiček.

Do náhodných lokalit umístíte symboly reprezentující města a vyberete si umístění pro svoje hlavní město, srdce vašeho impéria. Na hrací ploše je místo pro pět úkolů, které náhodně vylosujete a na ně opět náhodně rozmístíte odměny za jejich splnění.

Tah se skládá z jednoduchých fází – nejdříve spočítáte území a města, která vaše jednotky kontrolují, a tento součet vydělíte třemi. K nim přidáte jednotky za každé hlavní město a za každý kompletně ovládaný kontinent. Právě jste získali posily, můžete si je vzít ze zásoby vedle stolu a okamžitě je rozmístit do libovolných území.

Následuje rozpínání vaší říše. Útočit můžete na jakoukoliv sousední zemi až třemi jednotkami. V tu chvíli se dostává ke slovu obránce, který proti Vám může nasadit na obranu maximálně dvě šipky. Výsledek nájezdu určí hod kostkami – každý z hráčů hází tolika kostkami, kolika jednotkami útočí, a výsledný hod seřadí od nejvyššího k nejnižšímu číslu. Dle porovnání výsledku kostek odstraní hráči příslušný počet jednotek z hrací plochy. Pokud podlehla i poslední bránící jednotka, může útočník rovnou obsadit nové území.

Třetí fází tahu je přeskupení sil. Hráči mohou pohybovat libovolně všemi svými jednotkami po trase, kterou spojují jimi ovládané země. Jediné pravidlo zní, že žádné území nesmí nikdy zůstat neobsazené. Na závěr kroku si nezapomeňte zkontrolovat, jestli jste nesplnili nějakou misi, abyste mohli zinkasovat případnou odměnu, jejichž texty vám dále pomáhají ve vašem tažení.

V průběhu se do hry dostávají také karty území, které lze získávat, pokud jste v tahu dobyli alespoň jedno území, a následně je směňovat za vojenské posily. Jako velmi důležitý prvek v pravidlech se ukázala být povinnost vrácení jedné karty teritoria, pokud jste splnili misi. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, tato úprava zásadně vyrovnává síly na hrací ploše. A úkoly jsou důležité: ve světové válce totiž zvítězí vojevůdce, který dokáže jako první splnit tři ze zadaných úkolů.

Risk prošel velkým vývojem a největší změny se ho dotkly až v novém tisíciletí, respektive v roce 2008. Tvůrcům se podařilo odstranit největší nevýhodu staré verze, hrací dobu přesahující tři hodiny. Nyní trvá hra tří hráčů kolem 45 minut, za každého dalšího hráče si přičtěte dalších 40 minut. Úkoly, systém odměn za jejich splnění a dokonce i města jsou v této verzi novinkou. Úpravami v pravidlech se podařilo odstranit i druhou výtku k původní verzi – hromadění jednotek na jednom políčku a následně nezastavitelné nájezdy na ostatní.

Na celé hře je skvělá interakce mezi hráči. Bez strategických protiútoků a maření cílů soupeře těžko můžete nalézt cestu k vítězství. Soupeření zahrnuje velké množství diplomacie. V pokročilé fázi hry jsme vypozorovali také časté spolčení prohrávajících proti vedoucímu, aby mu zabránili splnění zbývající mise. Všechny tyto drobnosti umocňují už tak skvělý zážitek ze hry.

Pro žádnou armádu zde, stejně jako ve skutečnosti, neexistuje limit vojenských sil. Pokud vám dojdou šipky Vaší barvy, doporučuje se, abyste použili šipky barvy, která se hry neúčastní.

Problém Risku spočívá v pořadí hráčů. Začínající útočník má nepochybnou výhodu, protože může oslabit své soupeře. Nejhůře je na tom ten, na koho zbude poslední tah. Později začínající hráči dostávají jako kompenzaci do začátku jednu či dvě karty teritorií.

Největší nevýhodou standardního Risku je nutnost sehnat pro hru kromě vás ještě další dva bojechtivé vojevůdce, což mnohdy nemusí být snadné, na rozdíl od nedávno recenzovaného Clueda, kde je role detektiva mnohem vděčnější. Hráči po celém světě přišli s mnoha domácími vylepšeními pravidel a úpravami tak, aby mohli hrát dva hráči. Nejlepší z nich mi připadá systém, v němž na hrací ploše jsou tři armády, ale v tahu s třetí vojenskou silou se oba soupeři pravidelně střídají. Je tak zajištěna vyrovnanost celé hry. Hasbro loni vydalo verzi s názvem Risk: Rovnováha sil určený speciálně pro dva hráče. Touto variantou Risku se budeme již brzy zabývat ve zvláštním článku.

V jinak přehledných pravidlech narazíte na několik překladatelských nepřesností (odkaz na kartu cvičení, která se jmenuje výcvik), či opomenuté anglické slůvko troops.

Existuje nespočet dalších variant této deskovky, od velmi zajímavé futuristické verze Risk 2210 A.D., přes luxusní Risk: Godstorm inspirovaný světovou mytologií až po klasické varianty na téma Hvězdných válek, Narnie či nyní populárních Transformers. V roce 2000 byla dokonce vydána počítačová hra Risk II.

Z pravidel, která si hráči vytvořili jen pro svoji potřebu a kterých se dá na internetu najít spousta, nás zaujalo využití šipek k bránění konkrétní hranice. Na konci tahu si hráč nasměruje šipky na tu hranici, kterou dané síly brání. Díky tomu, že byla defenzíva na útok dobře připravena, se pak při případném útoku cizích jednotek přičítá k nejvyššímu hodu obránce jednička. Tato změna výborně simuluje opravdové válečné situace.

Doporučený věk je stanoven na dvanáct let, pravděpodobně především kvůli tématu, které hra prezentuje. Z našich vlastních zkušeností můžeme říct, že hru si užijí i mladší děti, a to především při využití tréninkové verze základní výcvik, která se hraje bez odměn.

Jedná se o velmi zajímavou strategickou hrou s širokými možnostmi. Přestože na celý průběh hry má velký vliv náhoda, stále je zachována velmi vysoká hratelnost. Každý souboj je variabilní díky náhodným úkolům a odměnám a také odlišnému počátečnímu rozestavení.

Hra obsahuje ještě jednu variantu dobytí světa – v takovém případě soupeření končí až ve chvíli, kdy některý z hráčů ovládne všechna území na plánu. Tato verze hry je z původního Risku a také je výrazně delší, takže pokud si chcete užít hodně válčení, můžeme ji jen doporučit.

Risk je dědečkem všech dnešních válečných deskových strategií, s vousy zmoudřel a přesto se cítí stále stejně mlád, protože má svému publiku stále co nabídnout.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/132/recenze-risk-aneb-hra-o-dobyti-sveta


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Labyrinth Hodnocení:
Labyrint – bláznivé bludiště
Labyrint najdete ve větší krabici obsahující kartonové díly, jež jsou základními kameny bludiště. Dále objevíte hrací desku, karty předmětů a čtyři figurky kouzelníků, každého v jedné barvě. Komponenty jsou kvalitně zpracovány z tvrdého papíru, takže se ani častým hraním neopotřebují. Pravidla jsou jednoduchá a snadno pochopitelná a právě to je základem úspěchu této deskovky.

Na začátku hry vás čeká menší kreativní úkol, a tím je vytvoření bludiště pomocí čtvercových kartonových kamenů. Každý z nich má na sobě namalován různý tvar chodby: může být rovná, zahnutá či ve tvaru písmene T a především na sobě může ukrývat předmět, který budete v průběhu hraní hledat.

Aby nedocházelo k zjednodušování bludiště u konkrétního kouzelníka, hráči si barvy rozlosují až po celkovém sestavení labyrintu. Při stavbě tedy nevíte komu škodit či pomáhat, aby to pro vás bylo výhodné. Výběr kouzelníka by měl být náhodný, takže nejlepší je čaroděje vhodit do nějakého látkového sáčku (není součástí balení), a pak si z něj jednoho vytáhnout.

Po položení všech komponent na jejich místa vám v ruce zbude jedna kartička. Pomocí ní můžete posouvat bludiště v horizontálním a vertikálním směru a na opačné straně vypadne z plochy jiný dílek, který další hráč použije ke svému tahu. Ne všude však lze labyrintem hýbat, což je dáno tím, že některé části bludiště jsou napevno uchyceny na herní desce. Místa, kam lze tento volný dílek přiložit, jsou zvýrazněna žlutými šipkami. Před první hrou doporučujeme rozložit hrací plán a uprostřed ho něčím zatížit tak, aby se vyrovnal. Jelikož by se celý do krabice nevešel, bylo nutné ho klasicky uprostřed přehnout. To však může způsobovat problémy při posouvání kartiček.

Posledním úkonem před samotnou hrou je rozdání úkolových karet, na jejichž líci se ukrývá předmět. Právě k němu se musíte co nejrychleji dostat skrz zapeklité chodby labyrintu. Karty neukazujte protihráčům, ti by vám v rámci boje mohli schválně stavět do cesty zátarasy a znesnadnit vám tak cestu k cíli. Předmět hledáte vždy pouze jeden a až po jeho zdárném získání si můžete z obrácené hromádky vzít úkol další. Kdo nalezne první šest předmětů, ten se stane šampionem všech čtyř kouzelníků.

Postup vašeho čaroděje chodbami závisí pouze na tom, jestli dokážete vytvořit chodbu k předmětu a zároveň účinně škodit soupeřům. Sice nevíte, který předmět je jejich cílem, ale často se jejich postavička dá zcela odříznout nebo například vytlačit z hrací plochy. Protože se kus bludiště přesunul, kouzelník se objeví na druhé straně labyrintu, na kartičce, kterou jste právě zasunuli do hry.

Hra klade poměrně velké nároky na představivost a logické uvažování, přesto je vhodná pro děti všech věků. Labyrint neobsahuje žádné texty, pouze obrázky, takže si s ním mohou užít legraci i předškolní děti, ačkoliv minimální doporučený věk je stanoven na sedm let.

Náhoda je ve hře reprezentována zamíchanými kartičkami úkolů, často se vám stane, že máte dojít k předmětu, který je hned na sousedním políčku nebo naopak líznete obrázek, který je v tu chvíli naprosto dokonale nedostupný a zablokovaný. Ale právě v tom se skrývá nejen štěstí, ale především zábava, protože přesně to jsou situace, které vás donutí nad každým dalším tahem opravdu přemýšlet.

Jakmile do své sbírky zařadíte i osmý předmět, ještě nekřičte radostí z vítězství! Povinností každého vítěze totiž je dokázat se z bludiště dostat zase ven. Až poté, co se dostanete na svoje startovní políčko (označené barvou vašeho černokněžníka), teprve pak můžete slavit a požadovat zaslouženou kouzelnickou odměnu.

Přes všechny zmínky o přemýšlení a představivosti je hra poměrně nenáročnou záležitostí a skvělým odreagováním do rodinného kruhu, pro všechny počty soupeřů od dvou do čtyř. Samozřejmě je pochopitelné, že čím víc hráčů se bude honičky na předměty účastnit, tím složitější bude se k nim dostat, ale výsledek bude také více záležet na náhodě tažených karet.

Labyrinth je hra, která vznikla už v roce 1986 a za ty roky si získala mnoho příznivců. V příštím roce oslaví 25. výročí a rozhodně to nebude poslední výročí její existence. Za ten čas se dočkala také mnoha různých variant, z nichž v češtině narazíme na speciální verzi Labyrint Duel, která je ve světě novinkou loňského roku. Ale při troše hledání naleznete i verze s přídomky Junior, 3D nebo Master, které ovšem získáte pouze koupí ze zahraničí. Třeba nás firma DinoToys překvapí a v budoucnosti doveze i některou z dalších variant, třeba pro mě nepochopitelnou karetní verzi.

Pro rok narození i množství variant je společná jedna věc. Je z nich totiž zřejmá kvalita hry, kterou již stačil prověřit čas a stojí za ní tisíce domácností. Můžeme vám s klidem doporučit, abyste se stali jednou z nich, protože v Labyrinthu najdete nejen spoustu roztodivných předmětů, ale především zábavu a legraci, která je v dnešních rodinách plných počítačových her tak vzácná.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/138/recenze-labyrint-blaznive-bludiste


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Říše Snů Hodnocení:
Říše snů – vyhrají sny nebo hrůzy?
Psal se rok 2003 a v českých luzích a hájích bylo mezi populací známé z deskových her Člověče nezlob se, Dostihy a sázky a možná Monopoly. Osadníci z Katanu byli sice tou dobou již osmým rokem na světě, ale mezi lidi si teprve hledali cestu (o rok později získali titul Hra roku) a Carcassonne teprve otevíralo svoje očka ve věku jednoho roku. Svět moderních deskových her byl dá se říct v plenkách.

V České republice se před sedmi lety hrály především hry na hrdiny, ale také hra, kterou firma Altar dovezla v distribuci a lokalizovala do našeho jazyka – Talisman od Roberta Harrise. Hra, v níž se účastníci mohli stát hrdiny na opravdovém hracím plánu, vylepšovat svoji postavu a především bojovat s nepředvídatelnými příšerami. Jen jeden se mohl zmocnit Koruny moci, která trůní uprostřed hracího plánu.

Právě Talisman inspiroval Tomáše Maršálka k vývoji deskové hry. Místem činu se však nestalo žádné fantasy království, ale říše, která je každému z nás velmi dobře známá – říše snů. Svět, o kterém se v názvu moc nemluví, je říše tmy. Právě ta je tou druhou stranou konfliktu, který se bude odehrávat před vámi na stole.

Ani jedna ze zmíněných říší však nebude dějištěm památného souboje. Tím se totiž stal Svět, který leží uprostřed nicoty, právě na pomezí vlivu Říše snů a Říše tmy. Svět tvoří tři nezávislé světy, každý zcela jiný a právě o ně se rozhoří bitva mezi dobrem a zlem. I tuto zemi obývají starodávná monstra a mezi ně teď zavítali démoni ve službách zla a perleťově kladní hrdinové, aby získali přízeň jejich obyvatel na svoji stranu.

Velkým lákadlem této hry je především její název a v podstatě i ilustrace, která zdobí horní stranu krabice. Právě to bude nezkušené hráče lákat ke koupi, a co objeví uvnitř hmotného i nehmotného si společně probereme na následujících řádcích.

Po otevření může na chvilku následovat zklamání, protože na svoje rozměry je krabice trestuhodně prázdná. Mluvíme zde především o výšce, protože čtvercovou plochu v plném rozsahu zabírá plán. Kromě něj najdete v krabici několik archů kartiček k roztrhání (k nim se ještě vrátíme), bílé stojánky, barevné kamínky a jednu osmistrannou kostku.

To je na začátku kompletní výčet komponent, protože ostatní balíčky si musíte vyrobit sami z již zmíněných archů. Naštěstí nejsou k ničemu potřeba nůžky a klidná ruka, protože všechny části jsou perforovány a jdou velice snadno od sebe, takže během deseti minut máte všech deset hromádek roztříděných.

Teď, když už víte, co v krabici najdete, je čas se podívat na to, jak se Říše snů hraje. Hrací plán Světa je rozdělen na 122 čtvercových políček, z nichž některá jsou očíslovaná. Jednotlivé světy jsou propojeny cestami, a jsou jediným způsobem, jak se dá na konkrétní planetku vstoupit. Najdete zde Iridion (duhovou planetu hrající všemi barvami, která vypadá jako kopečky zmrzliny), Filnerin (obří strom života, který možná někomu připomene Fontánu) a Akademus, svět mudrců,na němž stojí magická stavba zahrnující všechno vědění Světa.

Hráči proti sobě budou soupeřit, jedni si vezmou stranu temna a druzí zvolí dobro. Každá strana má na výběr celkem z pěti různých hrdinů, kteří nejenže jinak vypadají, ale také mají jiné dovednosti (pohyb, životy a moc). Kartičku vybraného hrdiny hráči postaví do stojánku, vezmou si jeho odpovídající velkou kartu k sobě a v závislosti na počtu životů na ni umístí zelené kamínky života.

Každá strana také má svoji hromádku kouzel, kterými mohou ovlivňovat prostředí nicoty, zástupci Říše snů mají sny, zástupci Říše tmy vyvolávají hrůzy. Tuto hromádku si zamíchanou připraví před sebe a vezmou si několik karet do začátku. Zbylé hromádky a kamínky zůstanou poblíž hracího plánu a zasněná hrůzná partie může začít.

Po světě se hrdinové pohybují podle určitých pravidel, kdy je každý posun o jedno políčko stojí určitý počet bodů pohybu, jinak je to na cestě a jinak přímo v nicotě. V tazích se jednotlivé strany střídají. Na začátku každého svého tahu si mohou hrdinové vzít jeden kamínek světla, který představuje pět bodů světla. Právě za tyto body mohou postavy seslat některý ze snů či hrůz na hrací plochu tím, že ji položí přímo na hrací plán na libovolná čtyři políčka (podle typu karty určuje umístění hráč nebo hod kostkou).

Aby hrdina získal svět na svoji stranu, musí být prvním, který splní zadaný úkol. Ten získá v síni světa (ve středu), ale do té vede cesta pouze poté, co jednou beze zbytku obejde celou planetu. V průběhu své pouti může potkat nebezpečné příšery, ale i pomocníky (karty událostí).

Za úkoly i za poražení některých monster získávají hrdinové zkušenosti, které mohou proměnit v body moci (+1 za deset zkušeností). Ty zvyšují jejich sílu pro další souboje, protože ty se odehrávají porovnáním moci útočníka a obránce, ke které se přičítá jeden hod kostkou pro každou stranu. Bojovat mezi sebou mohou i jednotliví hrdinové, protože poražená osoba přichází o dva životy. O svoje hrdiny se však nemusíte bát, protože pokud by náhodou přišli o všechny zelené kamínky, probudí se na poli kouzelné studánky, jen o něco slabší.

Partii vyhrává ta strana, které se na svoji stranu podaří jako první získat dva světy. Protože se jedná o jednoduchou podmínku, většina partií uběhne rychle a do půl hodiny ji máte za sebou. To patří také mezi největší klady Říše snů.

Protože je ve hře obsažena kostka, setkáme se zde s častými vlivy náhody. Největší podíl má samozřejmě na soubojovém systému, který je velice jednoduchý a souboje jsou otázkou jednoho rychlého hodu, po němž ihned víte výsledek. Štěstěna však vstupuje do hry i v případě některých karet, u nichž se projeví efekt právě v závislosti na hozeném čísle.

V pravidlech naleznete hned dva připravené scénáře, navíc můžete na začátku hry ovlivňovat obtížnost hry zařazením lehkých či těžkých úkolů. Navíc zážitek můžete ještě obohatit, když přidáte svým hrdinům magické schopnosti. Ti tak budou moci sesílat kouzla a znepříjemňovat soupeřům postup vpřed.

Na úplném konci pravidel pak jsou zmíněna ještě další volitelná pravidla, která dále přidávají variabilitu do jednotlivých her. Přesto se jim nedaří odstranit fakt, že hra se po čase začne opakovat a ačkoliv je karet událostí poměrně dost, brzy se s nimi seznámíte důvěrně se všemi.

A když už si povídáme o rozšířeních Říše snů, musíme určitě zmínit oficiální stránky hry, které sice již dlouho nebyly aktualizovány, ale přesto na nich najdete několik nových scénářů v záložce Rozšíření, ale především pod odkazem Pravidla jsou tak trochu schované další bonusy – nové postavy čaroděj a černokněžník, ale také další rozšiřující pravidla, jako je možnost hýbat s již vyloženými hrůzami a sny.

Pravidla Říše snů jsou velice jednoduchá a lze je vysvětlit rychle během několika minut i začátečníkovi, bohužel tomu neodpovídá systém psaní celé příručky ke hře. V textu najdete hned několik nejasností, které jsou zodpovězeny na stránkách věnovaných Říši snů.

Typy karet nejsou v pravidlech nikde popsány společně, ale vždy jednotlivě. Při přípravě první partie se tak trochu zapotíte, a proto doporučujeme pravidla pro začátečníky První krůčky přímo na oficiálních stránkách hry.

Zpracování hry není nijak luxusní, přesto většina ilustrací je pěkná a celkově doplňuje téma hry. Plán je malý, takže partii si zahrajete i na stole menších rozměrů a veškeré karty jsou z tvrdších materiálů, takže si s nimi užijete mnoho soubojů.

Říše snů nikde nebrzdí a směřuje rychle ke svému cíli a za těch třicet minut většinou nestihne nudit. Hra v sobě obsahuje několik originálních myšlenek a postupů, které zaujmou. Přesto od ní budou pokročilí hráči pravděpodobně očekávat více, než jim bude schopná hra dát, a mohou z ní být po několika partiích zklamaní. Rozhodně to však neplatí pro všechny, protože vysoké tempo souboje a možnost týmové hry stále má co nabídnout a to především ve vyšším počtu hráčů, ačkoliv lichý počet bude vždy trochu nevyrovnaný.

Říše snů má tedy šanci zabodovat především u nezkušených hráčů, kterým může otevřít krásný svět deskových her plný fantazie, cizích světů a dobrodružství a může se pro ně stát příjemnou oddechovou zábavou. I oni se však nejdříve budou muset poprat s pravidly a po několika partiích také s opakujícím se průběhem hry, které trochu napraví další scénáře na webu. Díky pěknému tématu a originálním myšlenkám se hře všechny drobné vady daří překonávat a dokáže zaujmout a především to nejdůležitější - bavit.

Svět na pomezí Říše snů a Říše tmy nepřestane čekat na nové dobyvatele, kteří snad jednou přijdou, nastolí nový pořádek a zahájí novou éru ve světě plném nicoty. Otázkou zůstává, jestli se do něj v budoucnosti budou rádi vracet tak často, jak by si jeho obyvatelé přáli...

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/222/recenze-rise-snu-vyhraji-sny-nebo-hruzy


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Le Havre Hodnocení:
Le Havre – loďařův splněný sen
Le Havre je druhým velkým počinem autora zemědělské simulace Agricoly Uwe Rosenberga (recenze), která stále vévodí žebříčkům deskových her už od svého vydání. Tentokrát se autor rozhodl zasadit hru tematicky mezi lodní dopravce, námořníky, do jednoho velkého přístavu Le Havre. Na začátku hry máte v kapse pouze pár franků a záleží jen na vás, co a kde koupíte, a jestli se stanete nejbohatším vlastníkem lodí široko daleko.

Krabice je stejného formátu jako Agricola, což jistě potěší fanoušky, protože se krásně vyjímají vedle sebe na polici. Opět v ní najdeme mnoho herního materiálu, na kterém se nešetří. Hrací plochu tvoří tři áčtyřkové archy jejichž spojením vytvoříte přístav. Dále dřevěné žetony dělníků a lodí, několik typů karet budov, půjčování peněz nebo lodí a velké množství různých surovin, které tvoří malé kartonové čtverečky potištěné na jedné straně surovinou a na druhé věcí, kterou z ní při zpracování můžete získat. Například ryby, z nichž se uzením stanou ryby uzené. V neposlední řadě musíme zmínit pravidla, ve kterých je vše dobře vysvětleno i v podobě jednoznačných příkladů ze hry. Velkou pochvalu zasluhuje také dodaný počet sáčků, které umožní vše roztřídit a výrazně zkrátí dobu potřebnou k přípravě partie.

Pravidla hry jsou o poznání jednodušší než u Agricoly i při zachování skvělé komplexnosti, kterou vynikal právě zmiňovaný zemědělský simulátor. Tato změna dělá z Le Havru opravdovou strategickou lahůdku, která se snaží dobře simulovat obchod. Na zvláštním listu najdete rady autorů do úvodních her a podrobný popis všech budov, na které můžete narazit, a jejich funkcí.

Příprava hry bývá delší, liší se dle počtu hráčů, ale je nezbytnou součástí hry. Jak již bývá u Uwe Rosenberga zvykem, všechny herní komponenty mají ve hře své přesné místo. Takže v přístavu najdete různé budovy, v nichž se skladují odlišné suroviny, například zásobárny ryb, dřeva a obilí. V rohu herního plánu najdete banku s hromadou zlatých franků, která vám v případě potřeby ráda poskytne půjčku.

Po rozdělení materiálů do předem připravených skladů přichází na řadu příprava karet budov a kol. Na začátku mají hráči k dispozici startovní budovy stavitelství a stavební firmy. Později v průběhu mohou hráči dokupovat základní, případně speciální budovy ze společné zásoby budov. V předem stanovených kolech se rozšiřuje i zásoba budov, které vlastní přímo město a které mohou soupeři využívat. Hra má různý počet kol při různém počtu účastníků, například při klání tří hráčů má 18 kol (u zkrácené varianty 12). Jedno kolo se skládá ze sedmi tahů, v kterých se všichni pravidelně střídají.

Tah jednoho hráče se skládá ze dvou částí. V první části pomocí dřevěné lodičky popojede o jeden kupředu na žetonech doplňování a dodá uvedené suroviny do městského skladiště. V druhém kroku má možnost si vzít jeden typ suroviny ze skladiště nebo využije některou z již vyložených budov. Suroviny hráč potřebuje ke tvorbě jídla, z obilí chleba, z krávy maso, ale také ke stavění a získávání peněz.

Po každém kole otočí hráči kartu kola, na jejímž rubu se nachází jedna loď, kterou si některý z hráčů v průběhu svého tahu může koupit. Začíná se s lodí dřevěnou, následuje železná a ocelová a na konci na vás čekají luxusní parníky. Než bude možné nějakou loď vypustit na vodu, musí mít jeden z hráčů postavenou loděnici (příp. její modernizaci pro stavbu lepších lodí). Poté je možné využívat lodí k převážení surovin a dostávat za jejich odvoz peníze. Další výhodou lodi, kterou oceníte zejména ve vyšších kolech, je snižování počtu potřebných jídel na konci kola (viz níže). Na každé kartě kola je na líci uvedeno množství jídla, které hráč zaplatí, pokud město staví budovu, nebo jestli probíhá sklizeň (množí se zvířata, násobí se obilí).

Kupování budov je dobrovolnou akcí každého z hráčů, pokud máte dostatek peněz nebo surovin k jejímu postavení, můžete si budovu pořídit. V případě koupení budovy můžete budovu hned využít. Pokud ovšem nemáte potřebný finanční obnos, zaplatíte pouze surovinami, které jsou uvedeny na kartě, a k jejímu postavení musíte spotřebovat ještě jednu akci v podobě návštěvy stavitelství.

Vlastnictví budovy přináší hned dvě výhody. Na konci se vám její hodnota započítává do celkového zisku a navíc v průběhu hry vybíráte od spoluhráčů za její návštěvu určitý poplatek (uvedený na kartě). Pokud byste potřebovali peníze, můžete své budovy prodat městu, ovšem pouze za poloviční cenu.

Jako v Agricole je i v Le Havre důležité uživit své zaměstnance, proto na konci každého kola dochází k zaplacení určitého počtu jídel, případně peněz. Je tedy důležité si hned na začátku zajistit nějakou dobrou budovu, která vám přístup k jídlu usnadní. Například udírna ryb vám z ryb s hodnotou jídla jedna získaných ze skladiště udělá potravinu uzené ryby s hodnotou dvě.

Pokud hráč nemá dostatek jídla a nemá lodě, které mu tento povinný počet jídel snižují, má několik možností, jak tuto situaci vyřešit. Jídlo může nahradit franky (ne naopak), může prodat budovy nebo si vzít půjčku od banky. Půjčka od banky je samozřejmě nevýhodná, za půjčku dostanete 4 franky a při jejím splacení musíte bance vrátit 5 franků nebo 7 na konci hry.

Výhodou je, že hráč není penalizován za jednostranné zaměření obchodu, například když vyrábí jenom ocel a loví ryby. Specializace byla v Agricole na konci hry penalizována, takže pokud vám některá z věcí chyběla, odečítaly se vám body.

Hra končí v okamžiku otočení poslední karty kola. V tento okamžik může hráč zahrát ještě jednu akci, před celkovým vyhodnocením hry. Vítězem se stává hráč s největší hodnotou vlastnictví, včetně hotovosti. Suroviny se do sumy nezapočítávají.

Le Havre je dobře propracovaná strategická hra s velkým potenciálem. Je určena pro 1-5 hráčů, přičemž stejně jako v Agricole je hra pro jednoho hráče myšlena spíše jako trénink a rozmyšlení si taktiky pro plnohodnotné hry. Samozřejmě i v ní lze hrát na nejvyšší zisk a překonávat tak svoje rekordy a optimalizovat strategie. Ty však často ve hře více hráčů vezmou za své, kdy vám někdo přebere loď, budovu nebo vybere skladiště.

Le Havre nabízí dvě varianty hry: zkrácenou a plnou verzi. Zkrácená verze se liší především dobou hraní a přípravou hry, nepoužívají se při ní karty speciálních budov. Zážitek ze hry však není nijak výrazně poznamenán, ačkoliv pochopitelně plná verze nabízí širší strategické možnosti.

V našich očích se Uwe Rosenbergovi podařilo překročit vlastní stín v podobě Agricoly a dokázal stvořit ještě lepší hru, která sice neobsahuje roztomilá dřevěná zvířátka nebo spoustu herních komponent, ale zato její hraní plyne ještě lépe než u minulého díla. Méně přístupná pro širokou veřejnost bude díky faktu, že hráči kromě figurky lodě, surovin, skladiště a žetonu pro obsazování budov nevlastní žádné svoje komponenty. Nestaví dům, nesejí a nesklízejí na vlastních polích a nemohou se starat o svůj vlastní dobytek.

Hra je vhodná jak pro dva hráče, tak i pro pět, mechanismus je velmi vyvážený. Jediné, co s přibývajícím počtem soupeřů neúměrně roste, je čas potřebný k jejímu dokončení, protože se můžete dostat až na dvacet kol (= 20×7 tahů hráčů). Pokud tedy budete plánovat partii ve čtyřech nebo dokonce v pěti, doporučujeme si rezervovat nejlépe celý dlouhý zimní večer.

Karet budov naleznete v balení velké množství, takže se nemusíte bát, že by se Le Havre rychle ohrál. Naopak každá hra bude jiná, protože speciální budovy přicházejí do hry náhodně. A pokud byste si tím nebyli ani tak jisti, můžeme vás uklidnit, protože na jaro se ve světě chystá první rozšíření této loděnické hry s názvem Le Grand Hameau, které Uwe Rosenberg připravoval ve spolupráci se samotnými fanoušky.

Kvalitní zpracování ve společnosti propracovaného herního principu dělá z Le Havre hru, která je povinností pro každého fanouška pokročilých deskovek. Na první hraní je ještě o trochu přístupnější než Agricola a díky tomu už od počátečních partií nabízí skvělou zábavu se spoustou zážitků, které však ani po mnoha soubojích nepolevuje.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/134/recenze-le-havre-lodaruv-splneny-sen


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Zapadákov Hodnocení:
Zapadákov – bankovní loupež hrou
Na divokém západě to byl tvrdý život, kterým se musel každý protloukat tak, jak nejlépe uměl. Někdo propadl zlaté horečce, někdo se živil poctivým zaměstnáním a další tyto poctivce o jejich statky připravil. Zloději, lupiči a vrazi brázdili každé město a neměli žádnou morálku. Teď je na vás, abyste si uloupili kousek toho živobytí i pro sebe!

Další hra, kterou nám přináší vydavatelství Jiřího Mikoláše, Jirasgames, se odehrává právě v tomto prostředí. Na začátku se stanete jedním z banditů, kteří dali téhle době záporáky, a před vámi bude stát těžký úkol – trénovat se a vylepšit se v řemesle zlodějském natolik, že neodolá ani centrální banka.

Problémem ale je, že na lup si brousí kulky hned několik střelců, a tak vás čeká závod. Můžete si v něm z vězení osvobodit několik parťáků, kteří cestu za bohatstvím zpříjemní a zjednoduší, ale nakonec stejně budete muset oddřít špinavou práci sami. Ale pěkně popořádku, nechme zatím pokladní v centrální bance v klidu a míru pracovat a podívejme se na cestu, která vás k nim přivede.

rabice v tradičním rozměru (viz recenze na Fantastát) obsahuje opět přehršel komponent, z nichž všechny na první pohled zastíní jedna – terč. Správný bandita musí mít kolty nejen proklatě nízko, ale hlavně jimi musí umět ustřelit housenku z jablka na dvacet kroků a právě k tomu terč slouží. Následuje hromada karet dvou velikostí, žetonků, nezbytný balíček peněz a pochopitelně pravidla. Samozřejmostí u Jirasgames je skvělé zpracování jak ohledně komponent, tak i po grafické stránce, která přesně sedí do atmosféry Divokého Západu.

V porovnání s vysvětlením více variant u hry Cuba Cube (recenze) jsou pravidla psána jasně, stručně a přehledně. Během několika minut můžete začít svoji první partičku a krátce potom se dočkáte i premiérové loupeže. Ale to zase předbíháme.

Nejdříve si totiž musíte vytvořit svůj vlastní Zapadákov, městečko, ve kterém se bude všechno loupení odehrávat. Počáteční sestavu tvoří centrální banka na jedné straně města a prozaicky vězení na straně druhé. Uprostřed pak nalezneme dostavník připravený k odjezdu, chudší banku a pro divoký západ typický projíždějící vlak.

Než se podíváte v saloonu do zrcadla, musíte taky vědět, jak vlastně vypadáte. Muž či žena, všichni mají drsné vzezření při zachování sympatičnosti, a tak můžete mít jistotu, že si každý vybere. Ostatní nevybraní zlodějíčkové nebudou připraveni o radost z loupeže, protože je zavřete do vězení, kde zůstanou, dokud je některý z hráčů neosvobodí.

Hra se skládá z tahů, které přinesou vždy do kasičky každého objektu neznámý obnos (bankovky peněz jsou otočeny tak, aby nebyly vidět jejich hodnoty). Zloděj tak stejně jako v reálu neví, kvůli kolika dolarům míří pistolí do obličeje támhle tomu gentlemanovi. K napětí přispívá i zákaz přepočítávání bankovek, které se v jednotlivých lokalitách nachází.

Kromě rozvozu hotovosti dostanou hráči pro každého svého lumpa v partě jednu kartičku plánu akce, kterou mohou později použít k loupežnému činu. Na kartičkách jsou znázorněny hodnoty čtyř parametrů – rychlost, strategické plánování, odhodlání a technická stránka. Předměty mají tyto parametry rozděleny logicky, takže kůň vám třeba na strategickém plánování nepřidá.

Tři z nich slouží k přepadení objektu – například když hráč bude chtít přepadnout dostavník, bude ho zajímat parametr rychlost. Dostavník má rychlost osm, takže bandita musí být rychlejší za pomoci součtu rychlostí na kartách a jednoho hodu šestistěnnou kostkou. Čtvrtá pak najde své uplatnění při soubojích na kolty (viz dále).

Jenže zlodějíčků je víc a každý chce svůj podíl. Pokud se v rámci jednoho tahu setká na jedné prácičce více neřádů, dojde na kolty. Žádný správný bandita přece nedá část svého poctivého lupu cizímu chlápkovi. Následuje vrhání nábojnic na terč, ale v zásobníku bude mít každý souper jiný počet kulek v závislosti na odhodlání na kartičkách plánu akce.

A tak si pěkně střádáte lup, střílíte po soupeřících banditech a nenápadně pošilháváte po centrální bance. Ta je ovšem jiný kafe, musíte překonat všechny tři parametry o hodnotě dvanáct, než stanete před napěchovaným sejfem. Ale ani to vám nezajistí vítězství, protože na konci slaví pouze nejbohatší lump. A jestli se vám podaří i s kořistí po skončení hry uniknout pronásledování do Mexika či Kalifornie? To už vám řeknou pravidla...

Do hry zasahuje kromě všech vše zmíněných věcí ještě náhoda v podobě událostí, které nastanou na konci každého kola. Nejenže můžou přinést další objekty k loupení, jako je například tučný pan starosta, ale také přidávají libové vlastnosti zlodějům přebývajícím ve vězení. Není nad to si do party přibrat hošánka, který za každou vyhranou přestřelku dostane od poraženého 200 dolárků. Právě události jsou to, co nejvíc dělá každou partii jinou.

Zapadákov je hra založená na interakci mezi soupeři. Tvoří nenásilným způsobem spoustu konfliktních situací, které dodávají hře správný peprný nádech. Přitom se žádný účastník nesmí nechat unést, musí pečlivě sledovat částky objektů, odhadovat příští tah nepřátelských banditů a zároveň k tomu mít trochu toho loupežnického štěstíčka.

Celý systém je promyšlený, loupení pěkně odsýpá a žádný z účastníků se nenudí. Zábavnost stoupá s počtem účastnících se hráčů, ve dvou je hra i přes úpravu v pravidlech pomalejší a stereotypní, především v počáteční fázi. Všechno si vynahradíte v hromadných přestřelkách ve větším množství soupeřů.

Protože hra vyšla již před nějakým časem, můžete se stejně jako u hry Evoluce v krabici (recenze) poučit z názorného videonávodu. Webové stránky hry kromě toho opět nabízí také řešení častých dotazů k pravidlům, ale také mnoho alternativních a dolaďujících principů.

Zapadákov je dalším kvalitním počinem na českém trhu; zabývá se tématem, se kterým se překvapivě v deskových hrách příliš často nesetkáme. A ještě menší šance je, že vás posadí do sedla, dají do ruky kolt a řeknou: "Jdi vykrást banku!" Ale tak to prostě v Zapadákově chodí – hlavní hrdinové jsou prohnilí a podrazáčtí střelci – a tak to má být...

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/136/recenze-zapadakov-bankovni-loupez-hrou


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Halli Galli Hodnocení:
Cink - zazvoňte si na zvoneček
V nenápadné malé krabičce, kterou zdobí kousky výborného ovoce, se skrývá tajemství. Už z názvu Cink by mělo být jasné, že se bude jednat o cinkající hru. Pokud z krabicí lehce zatřepeme, opravdu z ní budou vycházet cinkací zvuky.

Pokud ji tedy budete chtít dát nějakému dítěti jako dárek, určitě ho zaujme, protože přece jen cinkající balíček v ruce jen tak někdo nedrží. Při otvírání zažijí podobné překvapení i v případě zábavného tikajícího Tik Tak Bum!.

V samotném balení se toho příliš mnoho nenachází, je zde balíček 56 karet, na kterých jsou vyobrazeny různé druhy ovoce. Sladké žluté banány, šťavnaté červené jahody, kyselé zelené citróny a vyzrálé fialové švestky. Abyste mohli toto ovoce sklízet, a dostat jej k sobě do zásoby, skrývá se uvnitř krabice i malý zvoneček.

Nejedná se o ten klasický ježíšovský zvoneček, kterým cinká, když nás přivolává ke stromečku. Je to něco úplně jiného. Určitě znáte ty zvonečky z recepcí hotelů, ať už z osobní zkušenosti nebo z klasických českých filmů. Tak pokud si vybavíte, jak vypadá, tak právě to je on. Stačí se jen rozmáchnout a pořádně plácnout a ono CINK. Zvonečkem a hracími kartami výčet komponent končí. Že je to málo? No to uvidíme za chvíli.

Příprava hry je rychlá, jak se od tohoto typu hry očekává. Rozbalíte krabici, důkladně zamícháte karty a rozdáte je všechny mezi hráče. Každému tak vznikne stejná kupička karet, jen různě velká v závislosti na počtu hráčů. Nikdo se na karty nesmí koukat, takže jsou položeny lícem dolů. Doprostřed na místo, na které dosáhnou všichni, se umístí malý kovový zvoneček. A teď už jen rychle nastudovat krátká pravidla a hurá do hry.

Pravidla hry se naučíte během pěti minut a to pouze v závislosti na tom, jak rychle umíte číst. Není na nich totiž nic záludného, jsou jednoduše a pochopitelně vysvětlena za využití několika názorných obrázků a pěkně napsaného textu.

Po nachystání hry určíte začínajícího hráče. První hráč začne otočením vrchní karty svého balíčku, kterou vyloží před sebe. Karta se musí otáčet směrem k hráčům, podobně jako ve hře Jungle Speed. Soupeři tedy vidí kartu dřív než samotný hráč a mají tak drobnou výhodu, což ve hře přináší mnohem větší podíl napětí.

Hráči pokračují v otáčení karty neustále dokola až do chvíle, kdy se na stole objeví pět stejných kusů ovoce. V tu chvíli začíná urputný souboj o dobití zvonečku. Kdo první zacinká, získává všechny vyložené karty na stole. Ty si pak položí pod svoji dobírací hromádku a má tu čest začínat další kolo otáčení ovoce.

Samozřejmě může dojít také k situaci, že jeden z hráčů se nechá strhnout a zacinká ve chvíli, kdy se cinkat nemá. V tu chvíli musí podstoupit bolestivý trest – musí darovat jednu kartu ze svého balíčku každému ze soupeřů.

Ve chvíli, kdy jednomu z hráčů dojdou karty, vypadává ze hry. Jeho odkládací hromádka zůstává ale ve hře a může ji získat kdokoli ze soupeřů. Stále platí podmínka, že se cinká v okamžiku, kdy se na odkládacích hromádkách objeví 5 stejných kusů ovoce. Hra končí buď ve chvíli, kdy ve hře zůstávají už jen dva hráči. Prohrává ten, který se nechá strhnout a zacinká v nesprávnou chvíli. Jeho soupeř získá všechny vyložené karty ve hře. Následně vyhrává ten s větším počtem karet.

Samozřejmě je možné hru dohrát jako klasickou válku, kdy se budou soupeři přetahovat o karty až do chvíle než jeden bude mít všechny a druhý nic. Jenže se jedná o zdlouhavou přetahovanou, která už není zdaleka tak zábavná jako boj ve více hráčích.

Právě ve hře pro dva hráče (doporučený počet je 2-6) vidíme slabinu, protože se bohužel jedná pouze o slabou náhražku více hráčů. Hra není zdaleka tak složitá, protože musíte sledovat pouze svůj a soupeřův balíček, takže je také menší pravděpodobnost, že se sejde na stole právě pětice ovoce stejného druhu.

Samozřejmostí této hry je, že čím více hráčů se účastní, tím více zábavy z ní vzejde. Tím je však také složitější a menší děti budou mít při soubojích ve čtyřech a více hráčích problém sledovat všechny vykládané karty a propočítávat. Ale to nevadí, protože v konečném důsledku se naučí postřehu, rychlému počítání a ještě se výborně u hry pobaví.

Na krabici se nachází číslice 6, která udává spodní věkovou doporučenou hranici dítěte, které bude hru schopné hrát. Je to dané tím, že ve hře se musí počítat, sice stačí jen do pěti, ale počítání se nevyhnete. Věková hranice je určená naprosto správně.

Jediným předpokladem pro zapojení menších dětí je přizpůsobení tempa hry. Pokud Cink bude hrát jedno malé dítě a ostatní budou starší, dokážou spočítat pět kusů ovoce daleko rychleji. Proto vám nezbude buď nechávat dítě hezky vyhrávat, nebo vždycky ve chvíli, kdy mu dochází balíček jej nechat získat nové karty.

Právě tímto způsobem jsme ji hráli i s pětiletým dítětem, které ji zvládalo (včetně počítání)za lehčího ovlivnění tempa. S mladšími jsme vymysleli zjednodušení, že se cinká na jahodu a nevěřili byste, jak tato hra děti může bavit.

Největší lákadlo pro všechny bez rozdílu věku tvoří zvoneček, podobně jako tikající bomba v již zmiňovaném Tik Tak Bum!. Ale za touto originální komponentou se skrývá jednoduchá a přitom velmi zábavná hra.

Cink je vynikající postřehová hra, která dětem procvičí základní počty a postřeh, ale je vhodná i mezi dospělé, kteří si na ní vyzkouší svoje reakce. Cink je ideální do rodinného kruhu, ale neztratí se ani na párty, protože dokáže dokonale prolomit ledy. Baví bez rozdílu věku a má ještě jednu nespornou výhodu. Kdykoliv uslyšíte někde podobné zacinkání, okamžitě dostanete chuť si ji zahrát.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/214/recenze-cink-zazvonte-si-na-zvonecek


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Funkenschlag Hodnocení:
Pozor Vysoké napětí! Nestrkat prsty do zásuvky
Desková hra Vysoké napětí se skrývá uvnitř větší zelené krabice, na jejímž víku uvidíte elektrikáře regulujícího napětí v rozvodně. Po otevření vás ohromí velký počet dřevěných komponent, z nichž představuje 132 dřevěných domečků a 84 žetonů surovin. Dalšími součástmi je balíček s 49 kartami a papírové peníze Elektro, které jsou od sebe dobře barevně odlišeny, takže v žádném případě nemůže dojít k jejich záměně.

Pro každého hráče je připraveno 22 dřevěných domečků určité barvy. Bohužel se můžou barvy plést s palivem. Například černé domečky s ropou nebo žluté domečky s odpadem, vždy je však rozeznáte tvarem. Přesto možná bylo vhodné zvolit pro domečky jiné barvy. Na počátku hry je matoucí i to, že uhlí je hnědé a ne černé.

Hrací deska má dvě strany. Na jedné je mapa Německa, na druhé střední Evropa, pod níž se v tomto případě ukrývá Česká republika, Polsko, Slovenko, Maďarsko a Rakousko. Každá ze stran má své specifické herní principy. Pro začátek je v pravidlech doporučeno začít s Německem, které je pro první hry jednodušší. Průběh hry je přehledný díky výborně rozmístěným sekcím na mapách, upřesňujícím pořadí, ale i cenu surovin a počet zásobených měst.

Pro náročnější hráče je zpestřením právě mapa střední Evropy. Protesty v Rakousku vůči jaderným elektrárnám dospěly do takové fáze, že si tím naši jižní sousedé vydobyli i zanesení svého nesouhlasu na hrací desku Vysokého napětí. Proto pokud budete chtít proniknout do Rakouska, potažmo Polska, nesmíte vlastnit žádné jaderné elektrárny. Pravděpodobně by vám nepovolili ani jejich stavbu, natož pak provoz či dodávání této nukleární energie do jejich sítě. Pro ty, které hra Vysoké napětí nadchne, existuje možnost rozšíření map, například Itálie a Francie, u nichž naleznete i přídavná unikátní pravidla. Kromě nové hrací desky lze dokoupit také nový balíček elektráren.

Na každé kartičce elektrárny je uveden její typ, počet surovin nutných k jejímu provozu a počet měst, které dokáže zásobovat elektřinou. Každá slouží i jako sklad surovin, v němž můžete uchovat dvojnásobné množství surovin, než je třeba k jejímu provozu. Speciálními elektrárnami jsou hybridní, ve kterých je možno spalovat uhlí nebo ropu v jakémkoliv poměru. Výhodným typem pro hráče jsou elektrárny s alternativním pohonem (vodní, větrné), které nepotřebují žádné palivo, a tak hráči ušetří peníze za suroviny.

Pravidla neobsahují žádné nejasnosti, jsou stručná, výstižná a umožní vám rychle proniknout pod izolaci Vysokého napětí. Na začátku hry zaplníte sklad surovinami a utvoříte balíček elektráren. Hráči si rozlosují pořadí a dostanou pro začátek padesát elektropeněz. Souboj je rozdělen na tři epochy, které reálně popisují potřebu elektřiny v průběhu historie.

V první fázi je logicky poptávka po elektřině nejmenší, proto každé město může být připojeno do jedné elektrické sítě. Takže pokud dané město obsadí jiný hráč než vy, již do něj v této etapě vstoupit nemůžete. Ve druhé fázi (začíná okamžikem, kdy jeden z hráčů má připojený určitý počet měst) mohou být ve městě dva konkurenční podniky, ve třetí analogicky tři (začíná při dolíznutí karty 3. epocha, nemusí vždy nastat).

Vysoké napětí má téměř neomezené množství kol (omezené pouze počtem elektráren) a každé z nich sestává z celkem pěti kroků. Prvním z nich je určení pořadí hráčů, které ovlivní další akce. Druhým krokem je nakupování elektráren v aukci. Na počátku si každý z hráčů vybírá ze čtyř elektráren s tím, že další čtyři (lepší) si může prohlédnout. Finanční nabídku mohou ostatní přebíjet, dokud není znám vítěz dražby. Po zakoupení elektrárny je počet ihned doplněn, aby další hráč mohl vybírat ze stejného počtu. Vlastnit můžete předem omezený počet elektráren.

Třetím krokem je nakupování surovin, které, jak již bylo řečeno, skladujete přímo v elektrárnách a mohou být různě drahé v závislosti na poptávce. Předposledním krokem je zapojování měst do sítě. Počínaje posledním si každý hráč vybere města, do kterých chce svou elektřinu dodávat, zaplatí poplatek za rozvodnou síť a přípojku. Poslední akcí je byrokracie, v níž inkasujete peníze od měst, které jste zásobili elektřinou.

Velké náskoky hráčů jsou mazány na počátku každého kola, díky proměnlivému pořadí hráčů seřazenému od nevyspělejšího. Začínající má sice výhodu, že si může jako první vybrat elektrárnu, ale zase se o každou z nich musí prát v aukci se soupeři. Naopak jako poslední nakupuje suroviny a připojuje města – samozřejmě mu zůstávají většinou ty dražší varianty. Tak i poslední hráč s nejméně připojenými městy a nedostatkem peněz může v průběhu hry promluvit do pořadí a snažit se celou hru vyhrát.

Musíme pochválit přehledové karty, které zvláště v počátcích velmi usnadní celý průběh hry. Na jedné straně jsou sepsány odměny v elektropenězích, které dostáváte za každé připojené a zásobované město do sítě, na druhé straně se nachází přehled kroků v rámci jednoho kola hry. Autoři nezapomněli poznamenat, kdy je jaký hráč na tahu. Na přehledu mohlo být i stručně uvedeno zásobování surovinami, to se ale počtem hráčů a v různých fázích hry liší, proto si vždy v každé fázi budete muset zkontrolovat, zdali správně doplňujete zboží.

Hra je primárně určena pro hráče starší dvanácti let, ale dokáže zaujmout i mladší. Dokonce natolik, že ji pak řadí ke svým nejoblíbenějším hrám. Hru může hrát až šest hráčů, přičemž při různých počtech dochází k lehkým změnám pravidel. Ve dvou probíhá souboj prakticky bez konkurence, záleží především na optimalizaci a štěstí účastníků na elektrárny. U více hráčů záleží na komplexní taktice. Velkým rozdílem je i délka hry v závislosti na počtu hráčů (čím více hráčů, tím delší hra), ale liší se také chvíle přechodu mezi epochami a podmínky vítězství.

Každá hra je jiná díky možnosti hrát vždy na území jiných států. Stejně tak nabídka elektráren se mění, protože v každé hře některé elektrárny náhodně vyřadíte z balíčku (při hře méně než šesti hráčů).

Celkový princip je opravdu originální a hlavně vyvážený, i když spadá ke klasickým německým strategickým hrám, které kladou důraz na velké přemýšlení dopředu a optimalizaci jednotlivých akci. Samozřejmě v průběhu hraní se uplatní i náhoda, například při výběru elektráren, ale ta je potlačena možností výběru ze čtyř, resp. šesti elektráren. Hráč tak dopředu s jistou pravděpodobností ví, jaké elektrárny se k němu mohou dostat, a může tak plánovat strategii, s níž bude hrát.

Vysoké napětí se řadí kvalitami i provedením mezi špičku strategických her. Většina hráčů snadno propadne jeho kouzlu, jež se ani po mnoha hrách neokouká, protože taktiku musíte vždy upravovat. Díky aukcím a vzájemným kolizím mezi hráči při zásobování měst se do partie vkrádá také velký podíl napětí. Vysoké napětí může hratelnost rozdávat na všechny strany.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/124/recenze-pozor-vysoke-napeti-nestrkat-prsty-do-zasuvky


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Ramses Pyramid Hodnocení:
Ramsesova Pyramida celá z Lega
O tom, že se rozrůstá herní publikum a zájem lidí o deskové hry vypovídá neustále narůstající počet nových her s novými nápady. Přesto nás zpočátku mile překvapilo zapojení gigantické společnosti Lego, která vytvořila celkem deset dětských legových her. Obstojí tyto hry v konkurenci klasických deskových her?

Určitě téměř každé dítě drželo v ruce kostičku Lega. Tvořilo fantastická města, která umělo naplnit neuvěřitelnými příběhy a dokázalo si takto vyhrát několik hodin v kuse. Lego je stavebnice, ve které se fantazii meze nekladou. Stačí se jen podívat, co všechno z něj lze vytvořit a na to někdy nestačí ani procházka po Legolandu.

Ve světě dnes má z Lega svoje místo již leccos. Nejdříve se jednalo jen o krabici plastových komponent, postupně jsme se mohli setkat i s plyšovými figurkami a s nástupem moderní techniky přišly na řadu počítačové hry. Nadšenci s Legem vytvářejí krátké filmy a po dnešku si můžete s Legem zahrát i hru na svém stole. Už tak chybí snad pouze celovečerní film, ale to je v dnešní době, kdy vzniká i film o Facebooku asi jen otázka času..

Ramsesova pyramida je vlaková loď desítky Lego her se sloganem "Stavěj – hraj – měň". V pozadí celé tvorby stojí muž jménem Cephas Howard, který se vývoji Lego her věnuje naplno již celé tři roky. Při přípravě této hry mu však pomáhal také muž, jehož jméno je mnohem známější, Reiner Knizia (tvůrce například Černých ovcí nebo Callista).

V balení krabice najdete přesně to, co byste očekávali v krabici Lega. Desítky různých kostek, postaviček a dalších drobných komponent. Jelikož se ve hře jedná o pyramidu,objevíte zde zlaté svícny, tajné chrámy, magické krystaly a dokonce i nebezpečné mumie. Po rozbalení si hru asi nebude umět plně představit, protože hromada kostek a základní hrací plocha vám s tím moc nepomohou. Samotný obrázek na krabici ale vypovídá velmi dobře o tom, jak samotná hra bude vypadat.

Mezi spoustou komponent si zaslouží zvláštní zmínku hrací kostka. Možná byste chtěli namítnout, co na takové kostce, která se vyskytuje téměř v každé hře, může být objevného. To jste ale opravdu neviděli tu od Lega. Jedná se totiž o kostku, kterou můžete vytvářet i vy sami. Jak?

Rohy kostky jsou z gumy, takže nehrozí žádné obouchání nábytku nebo příliš velký hluk při samotném házení. Co je ale mnohem lepším efektem gumových stran je, že děti nemusí vyvinout takovou sílu, aby se kostka přetáčela. Každá z jejích stran je tvořena čtveřicí čudlíků, na které umisťujete destičky s hodnotami kostky. Můžete použít ty, které jsou přímo určené pro hru a rozestavit si je pokaždé jinak, nebo si kostku upravíte zcela podle sebe. Pro pozdější odstraňování destiček z kostky je v balení dokonce obsažen speciální klíč. Je vidět, že autoři mysleli opravdu na všechno.

Zpracování celé hry je v kvalitním legovském stylu. Takže nemusíte mít strach, pokud byste váhali o možném poškození hry malými dětmi. Všechny komponenty hry jsou vyrobeny v kvalitě, na jakou jsme zvyklí z klasických legovských stavebnic. Jediný problém by mohl nastat v případě základní desky, která je z poněkud měkčího plastu, takže by mohlo dojít v případě neopatrného zacházení k jejímu poškození.

Nová kolekce her od Lega v sobě skýtá rovnou dva druhy zábavy. Jedním je klasické stavění, ale tentokrát se jedná o postavení celé hrací plochy podle předlohy. Vnáší to do hry zatím nepoznaný prvek, protože hráči hru poznají do nejmenších detailů, ještě než se vůbec pustí do hraní. Budou tedy přesně vědět, co od hry můžou očekávat a co ne. Přece jen, kdy si takhle pěkně můžete postavit vlastní deskovou hru. Už v samotných pravidlech je na sestavení hry upozorněno, s poznámkou, že právě během skládání se hráči naučí používat všechny prvky hry. Navíc si ke hře vytvoří mnohem lepší vztah než v případě, že by k ní pouze sedli a hráli.

O tom, že stavění je důležitou součástí hry, jistě svědčí téměř dvacetistránkový manuál k poskládání Ramsesovy pyramidy. Je zde přesně krok za krokem názorně pomocí obrázků popsáno samotné složení hracího plánu. Celá pyramida je sestavena velmi důmyslně, a tak se nemusíte bát, že by vám v průběhu hry spadla nebo se nějaká její část hraním poškodila. Každé patro (vyjma spodních dvou základních) lze z pyramidy odstranit a případně pootočit (viz pravidla).

Snadné rozkládání pyramidy slouží nejen jako jeden z herních prvků, ale také k uskladnění hry, které je nakreslené na vnitřní straně krabice. Stačí totiž sejmout horní patra pyramidy, vše ostatní nechat sestavené a všechny komponenty se vám v klidu do krabice vejdou. Přitom samotné balení nemá žádné obří rozměry, naopak krabice má takovou tu správnou velikost.

Druhou zábavou je pochopitelně samotné hraní hry, a to dle jednoduchých pravidel - jedná se přeci o primárně dětskou hru. Knížečka s pravidly vypadá na první pohled velmi obsáhle, ale první zdání klame. Jedná se totiž o soubor pravidel s různými jazykovými mutacemi, kde vedle češtiny a slovenštiny najdete třeba ruštinu či polštinu. Samotná pravidla se nacházejí na čtyřech stránkách velikosti A6 a pouze dvě vám stačí k první hře.

Partie je určena pro dva až čtyři hráče, kteří dostanou každý do ruky jednu barevnou figurku, která bude znázorňovat jejich dobrodruha. V rozích hracího plánu mají pak svoje stany odpovídající barvy, do nichž si mohou ukládat svoje ukořistěné krystaly. Pouze s jejich pomocí mohou dosáhnout vrcholku pyramidy a utkat se s mumií krále Ramsese, která se chystá dobýt Egypt.

Na začátku partie se všichni hráči vydají na průzkum kolem pyramidy, během něhož mohou získat volně ležící krystaly nebo alespoň nahlédnout do tajemných chrámů, v nichž se ukrývají další krystaly, které však nelze získat. Ale pozor, chrámy jsou kouzelné a neustále mění svoji pozici!

Během prvních kol (je celkem osm hnědých pozic s tajemnými chrámy) postupně hráči navštěvují jednotlivá místa. Pohybují se na základě hodu kostkou o jedno, dvě či tři políčka na základě hozených puntíků. Pokud dorazí na místo hráč jako první, může si za odměnu vzít volně ležící krystal a odnést si jej do svého stanu.

V případě, že už na zemi žádný krystal neleží, nezbývá než využít druhé možnosti a nahlédnout pod pokličku tajného chrámu. Nyní musí zapojit paměťové buňky a zapamatovat si, jaký krystal zde leží. Pak může hráč chrám i s krystalem přemístit na libovolnou volnou hnědou destičku kolem v okolí pyramidy, aby zmátl soupeře nebo jim znemožnil zjištění jeho barvy.

Jakmile hráči oběhnou kolečko, mohou začít stoupat na pyramidu, vstříc králi mumií. Opět hází kostkou a podle počtu hozených puntíků se posunou vzhůru o odpovídající počet pater (celá pyramida má sedm pater). Při možnosti posunout se až o tři patra za kolo by se zdálo snadné dorazit na špičku pyramidy. Jenže pokud chcete na dané patro vstoupit, musíte vlastnit krystal odpovídající barvy nebo vědět, ve kterém chrámu se nachází, abyste mohli použít jeho sílu, jinak na plošinu nesmíte vstoupit.

Kouzlo je v tom, že na jednom patře má každá strana pyramidy svou barvu, můžete se tedy místo hodu kostkou přesunout na libovolnou jinou stranu pyramidy na stejné úrovni. Cestu vzhůru vám navíc budou znepříjemňovat mumie, které začnou sestupovat dolů, kdykoliv některý z hráčů hodí trojku na kostce, u níž je zobrazen symbol mumie (i v průběhu první fáze hry). Na takové místo nesmí vstoupit žádná z figurek dobrodruhů, a pokud již tam je, pak je shozena z pyramidy až dolů.

Aby bylo soupeření ještě zajímavější, mohou hráči ještě otáčet horními patry pyramidy, pokud hodí stranu s jedním puntíkem a ovlivňovat tak pozici hráčů i směr sestupování mumií. Nebo v případě, že hodí dvojku s černým rohem, mohou soupeři uloupit jeden z jeho nastřádaných krystalů.

Jakmile se někomu podaří vystoupat do posledního patra, vyhnout se při tom mumiím a využít správně sílu krystalů, musí nyní porazit krále Ramsese. K tomu již stačí hodit na kostce nejvyšší hodnotu, tedy tři puntíky. Na závěr si za odměnu může nasadit korunu krále mumií a získává poklad obsažený uvnitř pyramidy.

Samotný herní princip je opravdu jednoduchý a trochu slabší, ale tohoto problému si jsou jistě tvůrci vědomi, proto nabádají hráče k samotnému vymýšlení pravidel. Děti hra bude určitě bavit, protože se jim do cesty postaví nebezpečné mumie a jejich úkolem je zachránit pyramidu, kterou předtím tak pracně postavili.

Bohužel příručka pravidel není v některých ohledech zcela jednoznačná, například vůbec nezmiňuje nutnost házet kostkou v první fázi hry. Pro případ nejasností naštěstí existuje na internetových stránkách http://hry.lego.cz opravdu pěkně graficky zpracovaný videonávod, který vás provede naprosto dokonale po zákoutích celé Ramsesovy pyramidy. V něm přesně zjistíte, co daná hra obsahuje, jak se skládá a její přesná interaktivní pravidla včetně podrobného popisu znaků na hrací kostce.

Samotní autoři nabádají děti k vymýšlení vlastních pravidel, čímž se snaží podpořit kreativitu malých dětí. Připadá jim tak, že vytváří svoji vlastní hru. Na výše zmíněných internetových stránkách navíc v budoucnosti mají přibývat i domácí pravidla, které vymysleli ostatní děti z celého světa, což ještě více podporuje jejich tvořivost. Bohužel se nám v současnosti nepodařilo najít formulář pro zaslání těchto pravidel.

Jako návod jim připravili několik jednoduchých variant hry – týmovou (proti mumiím, které vyhrají, když se jim podaří sestoupit dolů z pyramidy), jednodušší (král mumií nejdříve musí vystoupit na vrchol pyramidy, než může začít posílat po hráčích mumie) nebo se speciálním pokladem (na konci musí hráč dokázat odhalit chrámy čtyř barev). Samotná rozšiřující pravidla jsou opravdu jednoduchá proto tvůrci předpokládají, že si děti budou dál vymýšlet svá vlastní pravidla a tak tuto hru obohacovat.

Ramsesova pyramida má pozitivní vliv i na paměťové schopnosti díky nutnosti pamatovat si pozici tajných krystalů. Jedná se o rychlou a jednoduchou hru, která podpoří fantazii a umožní dětem jednoduše si změnit pravidla. A všechno to je provedené s opravdovou precizností, kterou u Lega očekáváme.

Ramsesova pyramida je dobrá volba, pokud chcete děti, které mají v oblibě stavby z Lega, přivést netradičním způsobem k deskovým hrám. Hru však zároveň doporučujeme i všem, kteří si rádi zavzpomínají na dětství strávené s magickými kostičkami Lega, protože ode dneška má hraní s Legem naprosto jinou podobu.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/212/recenze-ramsesova-pyramida-cela-z-lega


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Formule Hodnocení:
Formule - závody pro malé i velké
Závodů není nikdy dost a zvlášť těch, které by si mohly zahrát děti samy a ještě se u toho něčemu přinutili. A právě takové jsou formulky od firmy Granna, které nutí závodníky přemýšlet o každém dalším tahu. Podobně jako další hry z kolekce českého distributora Press Pygmalion, jako Hop! nebo Vlci a ovce, zde je hlavní důraz vedle zábavy kladen na nutnost nezbytné počty.

V krabici naleznete spoustu pěkných a líbivých komponent. Každého malého hráče zaujmou nejdříve malé plastové formulky různých barev, s nimiž se budete honit po dráze. Při prvním otevření krabice je tato chvíle ještě poměrně vzdálená, ačkoliv ne tak, jak by se mohlo zdát. Jediné, co je totiž před hrou třeba, je zkompletovat tachometry, které mají tvar volantu s budíkem uprostřed. Musíte jim připevnit ručičku, kterou budete nastavovat momentální rychlost své formule. Ještě rychle vycvakejte obrovské množství pneumatik z jejich papírového domečku a teď už začínají ty příjemné povinnosti.

Před samotným závodem je potřeba sestavit dráhu. K dispozici máte obrovské množství rovinek a různě obtížných zatáček (celkem 16 oboustranných částí), takže můžete postavit široké množství šílených tratí. Malé kloučky stavění tratě naprosto nadchne a vy si tak můžete zatím v klidu přečíst pravidla. Ta jsou názorná, jednoduchá a doprovázená obrázky, takže je otázkou pěti minut, než získáte jasnou představu o tom, jak se Formule hraje a další dvě minutky, než tyto informace předáte dál.

Hoďte si kostkou o pořadí v závodě. Že jste poslední? Nevadí, předjíždění je přece chlebem každého závodníka, takže nezoufejte. Tedy pokud nemáte postavenou jako trať ovál, protože v takové situaci je ztráta ze startu (byť se jedná o dva obdélníčky) téměř nedohnatelná.

Formule mají na tachometru devět dílků, reprezentující rychlosti od nuly do 320 kilometrů v hodině. Všemi těmito rychlostmi je schopná vaše nadupaná formule letět po dráze, záleží pouze na odvaze vás, tedy řidiče, jestli věříte, že svůj stroj v následující zatáčce ukočírujete. Hodnotu rychlosti nastavíte na tachometru pro každé kolo nezávisle, omezuje vás pouze kvalita obutí.

Nejdůležitějším faktorem celé hry totiž je opotřebení pneumatik, k němuž dochází následkem příliš agresivní jízdy – ostrého brzdění nebo přehnané akcelerace. V řeči čísel můžete bez následků zrychlit o 120 kilometrů za hodinu oproti předchozí rychlosti a zabrzdit pouze o 40. Za každých 40 km/h navíc (oběma směry), které jsou rozdílem minulé a následující rychlosti, platíte jeden žeton se symbolem pneumatiky. Všechny rozdíly k odevzdání naleznete přehledně rozepsané na startovacím dílku, takže každý má hned jasno, kolik ho jaké zrychlení či brzdění stojí.

Druhým pravidlem, které by měl každý závodník znát je, že pokud zatáčku projede příliš ostře, tedy vyšší rychlostí, nežli je uvedena na vrcholu zatáčky, pak ho čeká napětí v podobě hodu kostkou. Opět platí, že za každých 40 kilometrů v hodině nad limit musí hráč hodit jedenkrát kostkou, může se tedy stát, že budete házet několikrát.

V závislosti na hozené hodnotě vás čeká nějaký osud, nejméně příjemná je šestka, která znamená, že jste svoje vozidlo nezvládli a skončili v kačírku. Zaplatíte počet pneumatik odpovídající zabrzdění na nulu a v následujícím kole můžete svoje vozidlo z písku vytáhnout a nasadit znovu do závodu. Takto získaná ztráta bývá často fatální.

Závody nejsou omezeny na jedno kolo, naopak při hře na více okruhů objevíte nový faktor – zastávky v boxech. Jejich zřejmým účelem je výměna pneumatik, tedy doplnění počtu žetonů na maximum, abyste plyn ani brzdu nemuseli šetřit. Jedinou potíží stejně jako v reálném závodě je, že v boxech musíte zastavit, abyste tohoto účinku mohli využít. Nezapomeňte však, že tím můžete přijít o těžce vydobytou pozici, pokud vaši protihráči v předchozím kole svoje gumy šetřili!

Házení kostkou narušuje jinak taktický průběh bitvy a může vám dokonale překazit veškeré plány. Otázka štěstí se tak může podepsat nepříjemně na pořadí v cíli, ale jedná se pouze o důsledek vašeho rozhodnutí projet zatáčku rychleji, než je doporučená rychlost.

Jediné, co jinak svižnou a pohodovou hru zpomaluje, jsou operace spojené s pneumatikami. Ať už se jedná o přípravu pneumatik na začátku závodu (každý hráč dostane přibližně třicet žetonů – počet se liší v závislosti na startovní pozici) nebo o zaplacení daného počtu za nepřiměřené zrychlení či brzdění.

Firma Granna stejně jako u Vlků a ovcí (recenze) a Hej! To je moje ryba! (recenze) dává důraz na rozvoj dětského logického myšlení. V závodní hře se tento fakt na první pohled ztrácí, ale nutnost správného hospodaření s žetony pneumatik a správného výběru rychlosti i stopy je přesně tím nenápadným učením hrou. Navíc si mladší naprosto nenásilnou formou procvičí i matematické operace v situacích, kdy je třeba odevzdávat spotřebované gumy.

Zažít pocit ze závodu a vítězství bez nutnosti učení složitých pravidel, pouze s několika taktickými možnostmi, které však samy o sobě stačí pro vytvoření poutavé hry pro mladší závodníky. Každého nadchne možnost vytvořit si vždy vlastní trať dle svých představ. Nenáročná, ale zábavná: přesně taková je Formule a všem závodůchtivým mladším hráčům ji můžeme tedy jednoznačně doporučit.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/143/recenze-formule-zavody-pro-male-i-velke


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Trivial Pursuit Hodnocení:
Trivial Pursuit - Všeobecná edice
Herní vydavatelsví Hasbro má ve zvyku vydávat reedice již několik desítek let ověřených her. Jinak tomu nebude ani u Trivial Pursuit které poprvé vyšlo v roce 1981 a od té doby se dočkalo spousty lokalizací po celém světě, ale také tematických zpracování.

Design celé hry se v podstatě vůbec nezměnil, všechny komponenty si zachovávají svou původní podobu, pouze se mění materiály, ze kterých jsou vyvedeny. A ono proč ne, když to všechno dobře funguje. Autoři Chris Hayney a Scott Abbot nezůstali pouze u jedné obměny Trivial Pursuit a například vymysleli speciální edice jako jsou Walt Disney Family Edition, francouzsky zaměřenou Bretaň, sprinterskou Sport All Stars Edition, starší 1960's Edition, a speciálně hudební RPM Edition.

Trivial Pursuit se skrývá ve fialové krabici, která nejen svým laděním ale i písmem názvu spíše na první pohled říká "jsem hračka pro malé princezny". Ale opak je pravdou, skrývá se v ní klasická kvízová hra, která je určená hráčům starším 15 let. To je dáno zejména obtížnosti otázek, které jsou obsaženy na kartách. Pokud hledáte spíše nějakou jednodušší kvízovou hru, můžeme vám doporučit třeba výbornou seriálovou deskovou hru Byl jednou jeden život.

Uvnitř balení se nachází pořádný balík se 400 kartami, čtvercový herní plán a kostka. Tím ale výčet nekončí. Zajímavě jsou rešeny stojánky na karty, které jsou taktéž laděny do fialového odstínu. Poslední a asi designově nejzajímavější částí, která si opět zachovává svoji původní podobu z roku 1981, jsou bodovací žetony, které tvoří umělohmotný kus ve tvaru kulatého koláče. V průběhu hry vkládáte různě barevné klínky, kterých je 42 - to znamená, že od každého klínku je jeden náhradní, což je určitě příjemná informace. Ono při veselých párty se malý klínek může snadno zakutálet někam mimo zraky všech zúčastněných.

Příprava celé partie je rychlá. Stačí rozložit hrací plán, do stojánků na karty vsadit jednu sadu stovky karet a rozdat hráčům různobarevné žetonky, do kterých budou vkládat klínky. Klínky se zatím dají do společné hromady, ze které si budou hráči brát v závislosti na jejich správných odpovědích. Po této přípravě lze okamžitě začít hrát.

Samotná pravidla hry jsou velmi jednoduchá, což vlastně není ani u kvízových her na škodu. Přece jen kvízové hry se nehrají kvůli složitým pravidlům, ale spíše kvůli složitým otázkám, na kterých si hráč prověří, co všechno zná. Trivial Pursuit - Všeobecná edice je výborně zasazena na české území, takže většina otázek zejména v umění a literatury pochází z českého prostředí. V celé hře je celkem šest kategorií otázek, takže pokud si myslíte, že jste všeználkové, můžete soupeře konfrontovat v oblastech zeměpisu, zábavy, historie, umění a literatury, věda a příroda, sport a volný čas.

Na počátku umístíte kruhové žetonky každého z hráčů (případně týmů hráčů), kteří si zvolí jednu barvu, doprostřed hracího plánu. Hrací plán, který je umístěn na čtvercovém poli, vypadá jako dřevěné kolo od vozu s šesti paprsky.

Pak už vše závisí jen na náhodě a na tom, kolik toho každý z hráčů ví. V případě, že hráč vstoupí na políčko s určitou barvou, protihráč mu dle barvy přečte otázku z karty, kterou vytáhne ze stojánku. V závislosti na odpovědi hráče mohou nastat hned dvě různé věci. V případě, že hráč odpoví špatně, jeho tah končí, a pokračuje spoluhráč, který sedí vedle něj. Pokud ale hráč odpoví správně, pokračuje dál ve hře hodem kostkou.

Jak ale získá hráč vytoužený klínek, který ho může dovést k vítězství? Na hracím plánu je celkem šest speciálních míst s označením klínku, který nesou dvě děti. Každé toto pole má jednu barvu, která odpovídá jedné kategorii otázek. Když hráč vstoupí na toto místo, má možnost získat klínek, ale získá jej pouze v případě správné odpovědi. Pokud odpoví špatně, hraje klasicky další hráč. Až na něj dojde znovu řada, musí toto místo opustit, protože před každou otázkou musí hodit nejdříve kostkou.

Vyhraje tedy hráč, který nasbírá všechny klínky do svého hracího žetonu? Ne tak docela, ještě ho čeká cesta do středu hracího plánu, ze kterého se začínalo. Pokud vstoupí na toto místo, protihráči mu libovolně zvolí kategorii otázky, aby prokázal, že je opravdu hoden vítězství. Pokud odpoví správně, vyhrál, pokud ne, tak se bude muset znovu probojovat doprostřed plánu.

Slovo probojovat v tomto případě není zvoleno nijak nadneseně, protože celou hrou je protkána obrovská porce náhody. Už na začátku musíte mít velké štěstí, abyste se správně trefili na pole klínků. Přece jen, když už vám zbývá ten poslední a vy nad ním kroužíte jako supi, ale ne a ne se na něj trefit, tak vám to moc radosti ze hry nepřinese. To právě platí i pro závěr hry, kdy i nejchytřejší hráč může prohrát s někým horším a to jen v důsledku toho, že neměl tak velké štěstí v hodu s kostkou.

Na druhou stranu právě fakt, že hráči vybírají finální otázku z celé šestice, znamená, že mohou vítězství zdárně oddálit. Ono není těžké v průběhu hry odhalit, která tematika je soupeři nejméně blízká a právě tuto otázku mu položit. Je to tak trochu škodolibé, ale v párty hře není nic zadarmo.

Zpracování celé hry je, jak už je zvykem velmi kvalitní. Stojánky a ostatní umělohmotné komponenty jsou vyrobeny z pevné hmoty, takže je jen tak nezničíte. Karty jsou sice trochu měkčí než běžné karty, ale už jen díky věkovému omezení 15 let nevidíme problém s opotřebením typu ohnutí karty nebo její ožužlání.

Patnáct let je opravdu odpovídající věková hranice, protože otázky jsou nastaveny opravdu obtížně a s některými budou mít problémy i lidé, kteří se jinak k této kategorii hrdě hlásí. Takových situací jsme zažili v průběhu testovacích partií hned několik. Možná i s tím souvisí fakt, že Hasbro nepřeložila název Trivial Pursuit do češtiny (ačkoliv věříme, že by to byl obtížný úkol) a tím trochu snižuje atraktivnost celé hry.

Obtížnost otázek na kartách jsme uvítali, protože přece jen by hra nebyla taková zábava, kdyby každý věděl všechno. Samozřejmě při velmi častém hraním dojde k jejich opakování otázek, ale to je problém každé kvízové hry. Naopak se člověk aspoň přiučí novým vědomostem a to je jednoznačně dobře, protože informace z většiny okruhů můžete využít i v každodenním životě nebo se můžete přihlásit do AZ Kvízu (na ten konec konců můžete trénovat i ve stejnojmenné deskové hře).

Trivial Pursuit je příjemné překvapení a v rubrice párty kvízových her se zařazuje mezi naše oblíbence hned vedle čistě české Exxpedice (recenze). Pokud hledáte hru, v níž vám otázky opravdu nedají nic zadarmo, pak by vás měl Trivial Pursuit začít zajímat. Jen vás nesmí odradit velký vliv náhody na výsledek celé hry a její kompletní ladění do fialové barvy.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/206/recenze-trivial-pursuit-vseobecna-edice


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Kámen, zbraně, papír Hodnocení:
Kámen-zbraně-papír - postavte si hrad
Boření je v deskových hrách téměř stejně oblíbené jako stavění, přesto téma budování stále převažuje a přispívá k tomu i tato hra Vládi Chvátila, kterou vytvořil v roce 2007 pro firmu DinoToys. Na úspěšnou spolupráci navázal v dalších letech také výbornou pohádkovou hrou Perníková chaloupka, která se chlubí krásným 3D hracím plánem chaloupky.

Ovšem už hra Kámen-zbraně-papír roste do třetího rozměru díky dřevěným budovám hradů a tím rozehraná partie získává na vizuální zajímavosti. A všichni, kdo hrají deskové hry dobře vědí, že sebelepší hra prostě potřebuje prezentaci.

Ve čtvercové krabici standardních dominionovských rozměrů najdete hodně komponent, ale přesto většina prázdného prostoru zůstává nevyužita a při přenášení balení nepříjemně štěrchá. Navíc prázdný prostor působí smutně a nevyužitě. Člověk se nemůže ubránit myšlence, že hra mohla být klidně skryta v poloviční krabici.

Součástek je však tolik, že vám přebytek prázdného prostoru nebude vadit. Všechno začínají čtyři karty, na nichž je vyobrazen půdorys hradu, který budete v průběhu celé partie sestavovat. Nejdůležitější je však téměř stovka karet a 179 kartonových žetonů, reprezentujících jednotlivé suroviny. Dále musíme jmenovat speciální kartu pro začínajícího hráče a také kartu nálady, která určuje, jak velká rivalita mezi spoluhráči panuje.

Z vizuálního hlediska je určitě nejzajímavější poslední součást, kterou reprezentuje 52 dřevěných součástí hradu. Právě ty vás nejspíš ke hře Kámen-zbraně-papír přivedou, protože chuť postavit si vlastní hrad je velká.

Na začátku partie dáte jednotlivé suroviny na hromádku, zamícháte zvlášť každý druh karet (nabídkové, akční a bojové). Kartu nálady položíte její oranžovou stranou nahoru. Její barva i obrázek naznačují, která strana bojových karet (mají oranžovou a červenou barvu) právě platí.

Každý ze soupeřů si před sebe položí kartu s půdorysem hradu, který se bude snažit vystavět. Partii začíná nejstarší hráč, který si vezme žlutou kartu s nápisem "První hráč". Po skončení kola ji předá svému soupeři po směru hodinových ručiček, aby se v startovní pozici vystřídali všichni rovným dílem.

Ve hře se všichni snaží posbírat dostatek surovin, aby mohli postavit celý hrad. K tomu vede strastiplná cesta skládající se z pěti fází: v první části kola si každý z hráčů vezme ze společné zásoby jeden kus suroviny, bude tedy mít jeden kámen, jeden papír a jedny zbraně. Žetonky však nepatří jemu, ale jsou zatím jeho "sázkami" do probíhajícího kola.

Začínající hráč nyní otočí z balíčku nabídkové karty (vždy o dvě více, než je počet hráčů) a rozloží je na dobře viditelné místo. Na kartách mohou být zobrazeny stavební díly, ozbrojené akce nebo karty rozvoje. Předtím, než si je však budou moci hráči koupit, následuje nejnáročnější část celého kola a to je samotný boj.

V této části hry se projeví především předvídavost a jedná se rozhodně o nejzábavnější část celé hry. V rámci boje se každý z hráčů zúčastní dvou bitev, v jedné bude představovat útočníka a v jedné obránce. Jeho protivníkem bude vždy jeden z jeho sousedů. Fázi začíná první hráč, který vezme horní z balíčku bojových karet a tím určí podmínky svého souboje. Na kartě jsou totiž vyznačeny suroviny, které může vítěz souboje získat.

Hráči si podle klasických pravidel střihnou systémem "kámen, nůžky, papír", přičemž pro účely této hry nůžky reprezentují zbraně. I zde kámen přebíjí zbraně, zbraně přeseknou papír, ale papír vezme kameni sílu tím, že ho obalí. Vítěz bere surovinu, kterou souboj vyhrál a to v množství, zobrazeném na bojové kartě. Do hry tedy vstupuje strategie, protože od každé suroviny je na kartě zobrazen jiný počet ikonek. Soupeři se potýkají celou dobu s nutkáním získat nejvyšší počet surovin, ovšem riskují tím, že protivník zahraje totéž, nebo že prohlédne jejich plán, a zahraje takticky symbol, kterým je porazí.

Důležitý je také princip, díky němuž si vítěz surovinu nebere ze společné zásoby, ale přímo od soupeře z jeho vlastních získaných žetonů (do výše toho, co má, rozdíl si nikdy nedobírá z banku). Ve hře se tedy vždy točí maximálně tolik kusů surovin, kolik si hráči na začátcích předchozích kol dobrali ve fázi těžby. V případě stejného symbolu se souboj opakuje třikrát, dokud není rozhodnuto. Po třetím souboji duel končí remízou a nikdo nic nezískává, aby se předešlo nekonečným duelům, kdy oba hráči chtějí tutéž surovinu a odmítají ustoupit.

Souboje pokračují ve směru hodinových ručiček, kdy každý z hráčů napadá souseda po svojí levici, tak dlouho, dokud není napaden začínající hráč. Tím se kruh a soubojová část kola uzavře a může se přistoupit opět ke klidnějším a méně vypjatým činnostem.

Poslední regulérní fází kola je nákup, v němž mohou hráči zužitkovat získané suroviny a nakoupit si některé karty, které byly otočeny během nabídkové fáze. K uskutečnění nákupu dochází prostřednictvím aukce, takže kartu získá ten, který nahlásí nejvyšší nabídku (někdy je třeba platit i několik různých surovin za jednu kartu).

Karty rozvoje umožňují na začátku ve fázi těžby získávat větší počet surovin, případně je výhodněji směňovat, zatímco další pak slevu při nákupu jiných karet. Akční karty mají velký vliv na průběh soubojů nebo na možnost škodit soupeřům při jejich touze po vítězství, ovšem nikdy nevíte předem, jakou si kupujete. Kupujete si totiž předem daný počet karet, které si pak dolíznete ze zamíchaného balíčku.

Nejdůležitější jsou přesto stavební karty, protože pokud se vám podaří některou z nich získat, můžete si v závislosti na obrázku postavit některou z částí hradu a přiblížit se tak vítězství. Stavění je omezeno, protože každý hrad musí mít dvě brány, jednu v obvodových zdech a jednu, která odděluje jeho dvě nádvoří. Stavbu navíc musí provést přesně podle nákresu na předlohové kartě, takže často bude muset zbourat již postavenou část (za což musí zaplatit). Hra končí ve chvíli, kdy některý ze soupeřů dokáže dostavět kompletně celý hrad, který odpovídá podmínkám.

Celkový dojem ze hry výrazně mění akční karty, které umožňují odvetné útoky napadených hráčů v soubojové fázi, v nichž jim vezmete po zahrání této karty třeba dva kusy libovolné suroviny. Důležité jsou také obranné karty, které ruší efekt útoku, můžete získat dvojnásobek surovin, než uvádí karta.

Oranžová bojová nálada ze začátku hry se změní na červenou ve chvíli, kdy se poprvé dobere hromádka bojových karet. V té chvíli začne platit druhá strana soubojových karet, která zobrazuje větší množství surovin, jež lze v jednotlivých soubojích získat.

Velmi zajímavě působí pravidlo v případě, že dojdou suroviny v banku. V tu chvíli by všichni hráči měli vyměnit chybějící surovinu s bankou v poměru 3:1 (tři kusy chybějící suroviny za jednu surovinu jejich volby). Pokud nikdo není ochoten měnit a surovina stále chybí, doplatí na to všichni zkonfiskováním veškerých dostupných žetonů daného typu.

Pro pokročilé hráče je velice zajímavá změna v pravidlech, díky níž má první hráč právo volit směr, kterým se souboje celé kolo budou ubírat, a není tedy již předem daný směr hodinových ručiček. Takováto hra je o hodně zajímavější, protože poskytuje variabilnější dojem, ačkoliv se zdánlivě nic nezmění (opět bojujete s oběma sousedy). Lze však lépe využívat možností, které svým vlastníkům nabízí akční karty.

Ačkoliv na první pohled mohou pravidla působit trochu složitě, je hra ve své podstatě velmi jednoduchá a vhodná i pro menší školáky, ačkoliv je na krabici nejnižším číslem desítka. U menších dětí je však nutným předpokladem dobrá znalost počtů a také schopnost přečíst si text na akčních kartách.

Přesto nám celá hra připadá tak trochu nesourodá a především jí chybí ještě nějaká druhotná činnost. Všemu vévodí jednoznačně zásadní losování, které určuje směr celého tahu. Funkci doplňkové aktivity mělo nejspíš plnit samotné stavění hradu z dřevěných kostiček, ale bohužel to nestačí.

V druhé části partie nám navíc připadalo, že se hra zvrhne v pouhé bezhlavé hromadění surovin, které v podstatě nemá žádný strategický element. Aukci pak vyhrává vždy ten, kdo má prostě více surovin, protože často hráči touží po stejné kartě.

V partii více hráčů se čekání na tahy ostatních může protáhnout a dojem z celé partie trpí. Zdálo by se tedy, že nejlepší rytmus by mohly Kámen-Zbraně-Papír mít ve chvíli, kdy se utkají pouze dva soupeři. Bohužel zde škodí celkovému dojmu příliš stereotypní souboje a lepšího zážitku dosáhnete ve větším počtu hráčů.

Ale všechna negativa mají jeden společný důvod. Hra je totiž svým herním principem určená rodinám s dětmi, které si v průběhu procvičí taktiku, ale zároveň díky velkému vlivu náhody není pro vítězství naprosto určující věk.

Nejzajímavější na této hře je rozhodně interakce mezi jednotlivými účastníky a to nejen v první fázi, kdy soupeří v tradičním losování (kámen, nůžky, papír), ale i v dalších částech kola, kde mohou situaci velmi zamíchat různé typy akčních karet. Jenže právě těmito útoky a protiútoky mezi dvěma hráči se každý tah může prodlužovat. Naštěstí soubojů se vždy účastní dva hráči, takže v každém kole pouze musíte v nehrajícím stavu přetrpět maximálně dvě partie.

Na bojových kartách najdete ikonky zbraní, kamenů a papíru, které tak trochu svým zpracováním připomínají počítačové ikony. Celkově grafika, která by díky dětské cílové skupině měla působit hravě a vesele, vzbuzuje spíše chudý dojem a veškerá práce se zaujetím tak zůstává přímo na hře samotné. Pochválit však musíme barevné rozlišení, které jasně určuje na první pohled typ karty a především dřevěné komponenty, jejichž využitím se dojem ze hry výrazně zlepšuje.

Kámen-zbraně-papír je netradiční deskovou hrou a to především díky principu losování mezi hráči. Trocha psychologie a taktiky je doplněna poměrně vysokou dávkou štěstí, takže ani menší děti nemusí nutně zaostat za svými dospělými soupeři. V rodinném kruhu bude zdárně plnit lehkou a zábavnou funkci, v níž se rodina uvolní a užije si spoustu vzájemného soupeření.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/199/recenze-kamen-zbrane-papir-postavte-si-hrad


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Cuba Cube Hodnocení:
Cvrnkací Cuba Cube
Jiří Mikoláš z Jirasgames si na nás opět, podobně jako v druhé novince Fantastát (recenze), připravil žánrový mix spletený dohromady velmi zajímavým způsobem. Ve chvíli, kdy rozbalíte tradičně malou krabičku, překvapí vás především ohromný počet různobarevných kostek. Před první hrou je nutná manuální příprava, kterou někteří hráči milují a jiní nenávidí – jednotlivé strany šestihranů musíte polepit symboly zboží a autíček.

Kromě kostek obsahuje balení ještě další přehršel herního materiálu – karty různě kvalitních vozítek, měst a bran, různé malé kartičky se zbožím, žetony poškození, figurky, měřítka chůze, kubánské peníze a v neposlední řadě samozřejmě podrobný návod.

Komponenty jsou víceúčelové, takže kartičky označující úseky (dvojici barevných kostek) na sobě zároveň mají označená cílová města a také vzdálenost v kilometrech, která slouží pro účely obchodní verze hry (viz níže).

Návod trpí stejně jako u Fantastátu zbytečnou doslovností a komplikovaným vysvětlováním jednoduchých pravidel. I přesto se dají poměrně rychle pochopit, protože v porovnání s již zmiňovaným Fantastátem má Cuba Cube pravidla určitě přístupnější a není problém ji začít hrát po jednom přečtení. Tedy alespoň pokud se bavíme o základní závodní variantě.

I Cuba Cube totiž v jedné krabici nabízí hned čtyři módy hraní – závod, deathmatch, kooperativní a dokonce verzi business, která je svým způsobem obchodní strategií. Třešničkou na dortu je pak úprava číslo pět pro hru týmů (šest až deset hráčů).

Základní herní princip je jednoduchý. Mezi čtyřmi kartičkami měst, rozmístěných od sebe cca třicet centimetrů, náhodně rozhodíte osm kostek bran plus za každého hráče jednu kostku auta. Mezi těmito objekty budete muset dovedně "projíždět" svěřenou kostkou vozidla. Odteď už je to tedy jen souboj mezi prsty a cvrnkacími dovednostmi jednotlivých soupeřů.

Hra překonává dovednostní deskovky typu Závod stavitelů (recenze) a dává závodníkům a jejich schopnostem opravdu zabrat. Ono se totiž snadněji řekne "prostřelím kostičku támhle mezi těma dvěma branami" než se to pak provede, protože realita je většinou naprosto odlišná. Od toho se také odvíjí vysoká zábavnost a nepředvídatelnost hry – jen málokdy se vám povede šťouch přesně podle představ.

Po hrací ploše "jezdíte s auty", která jsou zastoupena bílými kostkami, a snažíte se projet trať zadanou na úkolových kartičkách (= trefit se mezi dvě zadané barevné brány). Protože je řízení těžká dovednost, je třeba dávat si pozor na nárazy do okolních kostek. Ty totiž vozidlo poškozují. Za zdárné projetí získáte odměnu – třeba lepší auto nebo vylepšení, s jejichž pomocí opijete protivníka či můžete opravit své vozítko.

Aby nešlo jen o zručnost jednoho šťouchu, můžete si před jízdou přirpavit prostor odcvrnknutím jedné z bran. Často využijete tuto možnost k znesnadnění cesty některému ze soupeřů. Přidáním jednoduchého principu tak tvůrce dosáhnul rozšíření hry o další interakci mezi hráči.

Hráči si mohou navzájem škodit ve stylu Destruction Derby, protože na autě můžou mít nasazené speciální nárazníky. Musí se jim ovšem podařit zasáhnout soupeřův vůz až po projetí určenou branou. Užijete si ale i spoustu jiné zábavy – například se zničeným autem (auto má životnost určenou v bodech poškození) vás čeká cesta pěšky do nejbližšího města k opraváři. V jiné variantě hru obohatí přítomnost policie.

V případě, že preferujete spolupráci s ostatními hráči, můžeme srdečně doporučit variaci kooperativní s názvem Kurýři, v níž doručujete zásilky do okolních měst a snažíte se unikat policii. Zde také vstupují do hry najeté kilometry uvedené na kartičkách s úkoly. Cílem hry je nasbírat předem určený počet bodů. Pokud se vám podaří nasbírat výjimečný bodový zisk v hardcore verzi Cuba Cube, tak se můžete zapsat dokonce do žebříčku, který naleznete na oficiálních stránkách hry.

Naprosto odlišný zážitek slibuje Cuba Cube v případě, že se rozhodnete stát kubánským obchodníkem, protože se také jedná o jediný případ, kdy vás nečeká žádné cvrnkání. V souboji o nejlepšího byznysmena prověříte svoji taktiku prodejem získaného zboží – musíte správně zkombinovat výsledek hodu kostkami s úkoly zadanými na kartičkách.

Pokud chcete soupeřit v cvrnkání opravdu spravedlivě, musíte si zvolit správné prostředí k závodění. Koberec příliš drncá, ale stůl je zase moc kluzký. Pro opravdové fanoušky tedy doporučuji vytvořit si pevnou rovnou herní plochu (o stanovených rozměrech) s lehce drsným povrchem, která usnadní přípravu hry (vyměřování hracího pole) a také vyřeší problémy s různorodostí povrchů.

Pro někoho může být záporem právě celé téma hry, které vyžaduje nějakou fyzickou dovednost, ale kuličky jako takové mají v naší republice velkou tradici a hráčskou základnu – dokonce existuje i Český kuličkový svaz.

Na webových stránkách Jirasgames se opět dozvíte mnoho vylepšení a úprav pravidel za účelem jejich zatraktivnění. Za všechny vybíráme nutnost doprovázet nejslabší auto i zvukem motoru, abyste dokázali, že vám správně pracuje. Pokud na to zapomenete, obdržíte žeton poškození. Ale to není vše – můžete si dokonce vytisknout řidičský průkaz, do něhož si zaznamenáváte vítězství a za ně obdržíte speciální bonusy do příštích her (pro varianty Pašeráci a Závod).

Dočkali jsme se další starodávné zábavy přenesené do tepla obývacích pokojů. Kuličky totiž můžeme označit za jeden z nejstarších sportů, o němž jsou dochovány důkazy – už 3000 let před naším letopočtem se kuličky hrály v Egyptě, jak dokládá nejstarší nalezená kulička. Po dramatickém lovu na mamuty v Evoluci v krabici (recenze) se určitě neméně ujme i novodobá verze hranatých kuliček.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/147/recenze-cvrnkaci-cuba-cube


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Graenaland Hodnocení:
Graenaland - staňte se vikingy a dobijte Grónsko!
V dobách vikingů byly u lidí hned dva nejdůležitější parametry: svaly a vyjednávací dovednosti. Pouze jejich prostřednictvím se domlouvaly jednotlivé klany - buď nekompromisní silou, a nebo politickými dohodami. Klany vikingů byly jednotné, ale občas je rozdělily nečekané šarvátky o suroviny. Právě do těchto časů rohatých bojovníků se podíváme ve společenské hře českého designéra Vládi Chvátila, která nese název Greanaland.

Tato desková hra pochází z jeho raného období, ještě před všemi těmi populárními Galaxy Truckery, Space Alerty a Vládci podzemí. Graenaland vydala firma Altar ve spojení s Českou deskoherní společností Czech Board Games (CBG), v návaznosti na jeho předchozí úspěšnou hru Proroctví. Graenaland spatřil světlo distribuce v roce 2006 a na jeho grafice se kromě samotného autora podílel také oblíbený grafik pana Chvátila, Milan Vavroň.

Krabice není rozměry nijak veliká, přesto se v ní skrývá poměrně velké množství součástek, se kterými si budete moci na stole hrát. Základ tvoří čtvercové desky s obrázky reprezentujícími povrch Grónska, na němž se celá hra odehrává a podivné kompasové karty čtvercového rozměru. Milovníky dřevěných komponent potěší roztomilé malé domečky, které budou ve hře reprezentovat osady vystavěné v různých oblastech ostrova. Samozřejmě nemohou chybět nejrůznější drobné žetony a dvanáctistránková pravidla. Co ovšem zaujme asi nejvíc, jsou nápovědní kartičky v barvách hráčů, které mají neobvyklý tvar písmene L. Má to svoje opodstatnění, o kterém si povíme později.

Příprava na hru je poměrně jednoduchá - nejdříve si musíte sestavit Grónsko z připravených destiček (maximum je sedm) a to na základě počtu zúčastněných hráčů. Naštěstí jsou destičky popsané v rohu nenápadnými čísly, které neruší grafiku, ale pomůžou výrazně při samotném skládání. Vedle hrací plochy položíte destičku s ukazatelem velikosti vojska.

Jakmile stojí pevnina na svém místě, mohou si hráči rozebrat komponenty podle zvolené barvy. Barev je celkem pět a z toho vyplývá také maximální počet soupeřů, kteří se mohou v Graenalandu utkat. Poblíž položíte všech pět hromádek surovin podle povrchu, ke kterému patří: hory, lesy, kopce a nížiny.

Zbývá rozdělit jen domečky a žetony vikingských hrdinů dané barvy. Jeden domeček si každý položí na číslo jedna na signalizaci síly vojska a jeden žeton válečníka na středové políčko kompasu. Jedná se o již zmiňovanou L nápovědovou kartičku, do jejíhož tvaru zasadí každý z hráčů kompas svojí barvy tak, aby silueta ostrova odpovídala svým natočením hernímu plánu, bude se mu tak lépe orientovat ve hře. Podle položených dřevěných domečků si každý lízne dvě karty z odpovídajících hromádek surovin.

Nejdříve na všechny čeká přípravná fáze, v níž si každý hráč osídlí plochu Grónska dvěma svými vesničkami a vyšle vstříc dobrodružství jednoho svého bojovného hrdinu. Ve hře jsou však kromě válečníka i další typy – knězové a skaldi, které můžete vyslat do boje v pozdějších fázích hry. Snad jediná nepříjemnost je, že základní rozestavení domečků v pořadí od začínajícího hráče, je stanoveno pouze v pravidlech a ne na destičkách. V úvodních partiích tak budete muset vždy nakouknout, aby šance všech hráčů na vítězství byly alespoň v úvodu partie stejné.

Ve hře je velmi důležitá pozice začínajícího hráče, která se v každém kole střídá po směru hodinových ručiček. Tento účastník totiž má naprosto jiné práva a povinnosti než ostatní.

Kolo začíná produkcí surovin do všech oblastí, kde leží alespoň jedna postavená osada (dřevěný domeček). Standardně každá lokalita vyprodukuje jednu surovinu za tah, která je náhodně dolíznuta z odpovídající hromádky. Jednotlivé povrchy mají různé složení karet, zlato najdete pouze v horách, dřevo především v lesích a podobně. Tyto nalíznuté karty jsou položeny k jednotlivým lokalitám na plánu, hráči se o ně budou moci v dalším průběhu utkat.

Nyní všichni kromě začínajícího hráče mohou pohybovat svými hrdiny po mapě. K tomu slouží již zmiňovaný kompas, na němž žetonem hrdiny naznačíte směr jeho pohybu. Ve vnitrozemí se může pohybovat vždy jen na sousední pole, na pobřeží se může přesunout pomocí lodě i o dvě karty.

Další fází kola je rozdělování surovin, které se opět netýká hlavního hráče, ale je základní podstatou celého Graenalandu. Bez surovin totiž nemůžete stavět a bez stavění nemůžete vyhrát. O suroviny tedy bude největší boj a to pomocí hlasování. Každý z hráčů může postupně jednou navrhnout jednu lokalitu, v níž by se měly rozdělit karty surovin, zároveň však navrhne také poměr v jakém by se měly rozdělit (všechny jemu nebo třeba část i jinému protihráči).

Proč by někomu dával suroviny, které si může vzít? O rozdělení karet totiž rozhoduje hlasování. Každý z protivníků má v daném místě tolik hlasů, kolik tam má domečků (tedy osad či budov). Počet hlasů lze ovlivnit přítomností některého z hrdinů. Ani rozdělování surovin se neúčastní aktivně začínající hráč – nemá možnost navrhovat území k rozdělení – stále však má hlasovací právo a může dokonce získat i nějaké suroviny. V případě, že většina hlasů návrh schválila, karty se rozdělí.

Nyní následuje fáze stavění, která se omezuje vždy pouze na začínajícího hráče. Ten může postavit osadu, vlastní budovu nebo veřejnou stavbu. Postavením osady navýší pasivní hlasy v konkrétní lokalitě a přiblíží se vítězství. Vlastní budovou může přivést do hry některého z dalších hrdinů nebo navýšit sílu vojska (síla vojska = počet hlasů za válečného hrdinu). Veřejná stavba prospívá všem tím, že například zvyšuje produkci v daném místě – od té chvíle bude každé kolo produkovat dvě karty místo jedné. Hráč, který staví, navíc má právo vzít si jednu kartu z balíčku zásob určeného speciálně pro začínajícího hráče. Na této kartě jsou hned dvě suroviny, které lze využít ve stejném kole pro stavbu.

Hra končí ve chvíli, kdy některý z protivníků splní tři z daných podmínek k vítězství. Ty zahrnují kontrolu nad územími, počet sídel nebo třeba velikost vojska. Pro variabilitu hry je možné v dalších partiích, aby se každý z vikingských náčelníků specializoval a zvolil si tajně vlastní kartu vítězných podmínek.

Graenaland lze hrát ve třech až pěti hráčích, autor však v pravidlech varuje, že zážitek z partie ve třech je výrazně odlišný. Ve hře totiž není takový prostor pro vyjednávání, která je hlavním tématem této strategické deskovky. Ani my nepovažujeme hru ve třech za plnohodnotnou partii Graenalandu, takže pokud uvažujete o jeho koupi, měli byste mít příležitost hrát alespoň ve čtyřech hráčích, kdy se již všechny možnosti boje o suroviny rozvinou do plné šíře.

Už od první chvíle, kdy začnete Graenaland připravovat, vám bude nápadně připomínat Osadníky z Katanu. Je zřejmé, že se pan Chvátil nechal touto veleúspěšnou hrou inspirovat, protože několik herních principů je podobných. Na rozdíl od hry Klause Teubera je zde mnohem větší vliv diplomacie.

Co se týče náhody, v Graenalandu byl nepopulární hod kostkou nahrazen losováním karet. V případě dlouhodobé partie je samozřejmě spravedlivější, protože balíček obsahuje konečný počet různých surovin, které vždy mohou hráči získat.

Samotný herní princip umožňuje velkou variabilitu, protože si můžete nejen sestavovat svoje vlastní Grónsko jiným složením kartiček pevniny, ale také území si mohou hráči vybírat podobně jako v Osadnících. Největší vliv ovšem na celý dojem mají karty vítězných bodů, které obměňují podmínky nutné k ukončení hry a každý hráč má jiné cíle, což přináší do hry zajímavé možnosti.

Pravidla na poslední stránce také doporučují různé styly her, které přinášejí odlišné zážitky. Největší rozdíl je samozřejmě mezi hrou primárně zaměřenou na klání mezi jednotlivými domy a hrou, v níž si budou od začátku soupeři podrážet nohy při získávání surovin.

Vzhledem k faktu, že se jedná o hru velice založenou na komunikaci všech zúčastněných, celkový dojem závisí na vlastnostech soupeřů. Ze stejného důvodu také je Graenaland doporučen až od dvanácti let, protože zahrnuje velkou dávku předvídání a politiky.

Graenaland je desková hra pro fanoušky Osadníků z Katanu, kterým už jejich nabídka nestačí a hledají něco s podobnými principy. Nepohrdnou jí však ani strategičtěji založení hráči, kterým Osadníci připadají příliš jednoduší. Přináší do hry zajímavé nové principy, jako pohyblivé bojovníky a především hlasování o rozdělení karet surovin. Počítejte však s nutností sehnat dohromady hned čtveřici hráčů, kteří navíc budou dostatečně otevření komunikaci. Ale pokud neradi spolupracujete, pak můžete hledat dál, protože ostatním partii nejspíš zkazíte.

Graenaland není pro každého a začátečníci mohou mít zpočátku problémy s některými neobvyklými principy, jako je plánování pohybu hrdinů na kompasu nebo jiná pravidla pro hlavního a ostatní hráče v průběhu tahu. Pod vikingskou helmou se ale ukrývá zajímavá desková hra, která vás osloví, pokud chcete hru, v níž se snoubí komunikace a intriky se správnou strategií.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/192/recenze-graenaland-stante-se-vikingy-a-dobijte-gronsko


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Revolte in Rom Hodnocení:
Řím - utkejte se s Nerem!
Ve starověkém Římě se vždy odehrávalo mnoho intrik. Tentokrát vše zašlo mnohem dál – úklady vyústily v bouři, při níž se celé město otřásá v základech. Senát je roztříštěn na nejednotné střípky a stejně je na tom také slavná garda. Nic už není jisté. Lid je ochoten následovat pouze pevného a sebevědomého vůdce.

Jistě to chcete být vy, kdo jiný by přece dokázal dovést Řím k jeho bájné slávě? Jenže v cestě vám stojí sok v podobě současného císaře. Jeho moc je sice oslabena, ale stále má mnoho věrných poddaných, kteří za něj nebudou váhat položit svůj život. Nezbývá, než se mu postavit tváří v tvář. V souboji se však bude počítat nejen hrubá síla pretoriánů a legionářů, ale také pletichy obyčejným pohledům skryté.

Stefan Feld vytvořil hru, která se specializuje na souboj dvou hráčů. Řím totiž není možné hrát v žádném jiném počtu soupeřů, ale díky tomu může být duel zase vyladěn na opravdu špičkový zážitek. Jak dobře se to autorovi podařilo, to se už brzy společně dozvíme.

V malé, ale vyšší krabičce naleznete spoustu komponent určených k vycvakání z jejich kartonového domova – velké žetony, peníze a vítězné body. Kromě toho se setkáte s balíčkem 52 karet (autorem ilustrací na nich je Michael Menzel), reprezentujících různé možnosti boje, a šesti kostkami ve dvou barvách (pro každého hráče tři) plus jednou bojovou bílou kostkou navíc. Celkové provedení všech součástí je na vysoké úrovni, což je vzhledem k příznivé ceně příjemné zjištění.

Návod vás elegantně provede celým průběhem hry, včetně názorného příkladu všech herních situací. Není problém si tedy během krátkých 15 minut osvojit základní principy a vrhnout se na svoji první partii. U třístránkového rozkládacího návodu chválím také jeho rozložení. Obzvláště v začátcích, kdy se budete potřebovat často dívat na vysvětlení funkce jednotlivých karet, oceníte, že příručku můžete složit tak, aby obě strany vyplňovaly právě vysvětlivky k akcím.

Jako drobný problém v porovnání s podobnými hrami, například Dominionem (recenze), mi na kartách chyběl popis funkcí. Naleznete zde pouze obrázkové vyjádření výsledné akce. Po několika hrách se na tento fakt dá zvyknout, přesto mi toto řešení přijde dosti neintuitivní. Na druhou stranu zase lépe vyniknou pěkné ilustrace a určitě se tento fakt zjednodušené lokalizace podepsal i na ceně.

Příprava duelu je velice rychlá. Stačí pouze rozložit mezi soupeře velké žetony s čísly odpovídajícím všem hodnotám na kostce od nejmenší po největší. Po stranách umístíte další dva, které slouží jeden pro zisk peněz, a druhý pro dobírání karet. Na hromádky umístíte ostatní součásti a rozdáte počátečních deset vítězných bodů a čtyři karty. Obdržené karty položíte k libovolným diskům s čísly kostek.

Hráč, který je na tahu, musí vždy nejdříve zaplatit za každý kartou neobsazený disk jeden vítězný bod (tedy 6-4 = 2 body). Následně hodí svými třemi kostkami a v závislosti na hozeném čísle je může položit na odpovídající žeton uprostřed. Tím aktivuje akci na kartě, kterou sem dříve vyložil. Kromě toho může hodnotu kostky použít také k získání peněz nebo líznutí karet do ruky, vždy v množství odpovídajícím čísle na kostce. Sestercie hráči zůstanou všechny, ovšem z karet si musí vybrat pouze tu, kterou nejvíce potřebuje, a ostatní zahodit na odkládací hromádku.

K tomu, aby mohl některou z karet v ruce vyložit a přiblížil se k její aktivaci, musí zaplatit částku, která je na ní uvedena v políčku s mincí. Může si vybrat libovolné místo, klidně i dříve obsazené. Pak platí, že stará karta je přemístěna do balíčku odložených karet a je ve hře nahrazena novou.

Hráči soupeří o body, jež mají podobu vítězných vavřínů. Ty mohou získat pouze správným aktivováním vyložených karet. Všechny akce neslouží jen k zisku bodů, ale především k tomu, co z celého Říma dělá výjimečný výtvor – k interakci mezi hráči. Ti si totiž mohou na karty útočit, vyhazovat je, vracet do ruky a podobným způsobem si škodit. Při soubojích využijete bílou bojovou kostku a také obranné číslo karty (uvedené pod cenou).

Díky širokému spektru objektů (celkem 25 různých karet: 17 odlišných osob a 8 druhů budov) je hra variabilní i po mnoha partiích. Všechny mají svůj účel a speciální určení a žádná nepůsobí jako nadbytečná.

Nejzásadnější dovedností pro všechny hráče je schopně a rychle reagovat na hru protivníka. Jedině tak se dá uspět. Žádná strategie není jednoznačně vítězná, ačkoliv se některé zdají snazší. Hodně diskutovanými kartami jsou Fórum a Mercator. První jmenovaná budova získává spolehlivě body, především pak v kombinaci s podpůrnými kartami.

Možnost získávat body pomocí Fóra je však kompenzována jeho počtem v herním balíčku – je jich celkem šest a oba soupeři tak mají velkou šanci se k němu dostat, navíc je jeho použití omezeno nutností aktivace pomocí dvou kostek.

Mercator reprezentuje úplně jiný případ interakce mezi hráči: soupeř si totiž od vás může koupit za cenu dvou sestercií jeden vítězný bod. V původní hře není počet nákupu omezen, a tak se z této karty stává velice silný pomocník, ovšem šetřící hráč je zranitelnější, protože nechce sestercie investovat do partie okamžitě. Když se vám podaří našetřit vyšší obnos peněz a následně zahrát tuto kartu, je se soupeřem ámen. Hra totiž končí ve chvíli, kdy někomu dojdou vítězné body, nebo již nejsou žádné vavříny ve společné zásobě.

Samotný autor Stefan Feld doporučuje hrát tuto akci Mercator s maximálním ziskem šesti bodů za nákup (tedy útrata tří sestercií). Někteří zkušení Římané využívají pravidla zvyšující se ceny bodů (první za dvě sestercie, druhý bod za čtyři, atd.). Na druhou stranu se dá velmi snadno zničit, pokud je na to hráč připravený.

Na loňském Essenu byla představena hra s názvem Arena – Roma II. Dvojka je hratelná samostatně, ale lze ji také kombinovat s dnes recenzovaným kusem. Corfix měl v plánu hru dovézt na český trh, bohužel vzhledem k jeho ukončení činnosti v oblasti deskových her je nyní budoucnost rozšíření v českém jazyce nejasná.

Z celkového pohledu herní princip obsahuje vyvážený podíl strategie a náhody, protože nepředvídatelnost vrhu kostkami může být snadno kompenzována správnou taktikou. Stejně tak lze často využívat skutečnosti, že pořadí akcí není pevně určeno a lze v jednom tahu vyložit kartu a aktivovat ji. Jediným náhodným prvkem tak zůstává, které karty vám přijdou. Zažijete hry, kdy proti soupeřovým akcím nedokážete udělat téměř nic, ale pak jsou tu zase partie, které jsou vyrovnané.

Musím také zmínit fakt, že v Římu můžete klidně prohrávat, ale pokud vám přijde jedna či víc dobrých karet, dá se ještě leccos pomocí správné strategie zvrátit a soupeře nakonec udolat.

Řím je velice kvalitní zábava pro dva hráče. V záplavě her určených pro širší kruh účastníků to z něj dělá velmi zajímavý objekt. Jeho hodnota stoupá nejen s českou lokalizací, která se na samotných herních komponentách vlastně nepodepíše vůbec, ale především s celkovým dojmem. Bude se velmi pěkně vyjímat na poličce, ale určitě se nemusíte bát, že by se na něm usazoval prach.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/142/recenze-rim-utkejte-se-s-nerem


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Dixit Hodnocení:
Dixit – ať žije pohádkové vyprávění
Říkali jste si někdy, jaké by to bylo, vyprávět v rodinném kruhu nějakou pohádku na pokračování? Tak něco podobného vám umožní Dixit, desková rodinná hra, která se před dvěma měsíci dostala na český trh v kompletní lokalizaci firmy ADC Blackfire.

Jejím autorem je Jean-Louis Roubira a poprvé byla představena publiku v roce 2008. Kromě samotného nápadu jsou největším lákadlem celé hry ilustrace, které má na svědomí paní Marie Cardouat. Tatáž ilustrátorka se graficky podílela také na vynikající logické hře Marrakech, která obsahuje opravdové koberce a mohli jste si o ní přečíst nedávno v naší recenzi. Nezaměnitelný rukopis paní Cardouat poznamenal všechny karty a právě díky němu je Dixit tím, čím je.

Když si poprvé vezmete do ruky krásně matnou a hnědě ilustrovanou krabici, zjistíte, že je překvapivě lehká. Veškeré komponenty totiž tvoří dřevěné figurky zajíčků, několik očíslovaných žetonků a poctivý balíček obřích karet. Hrací plán je nezvykle součástí samotné krabice, takže se bez ní v podstatě neobejdete. Balení je totiž tvořeno čtvercovou dírou uprostřed, kolem níž vede travnatá cesta. Právě po té budou hopsat králíčci různých barev a zaznamenávat tak body jednotlivých hráčů.

Hlavní komponentou však je balíček 84 karet, které tvoří srdce hry. Na nich vás asi zaujme na první pohled nejvíce jejich rozměr, který je lehce netradiční. Karty jsou totiž zhruba dvojnásobně veliké než klasický formát, na který jsme zvyklí z balíčků klasických karet.

Dixit je založený na jednoduchých pravidlech, díky nimž si vyprávění užijí i menší děti. Asi největší omezení tak tvoří minimální počet hráčů, který je stanoven na tři. Je to dáno logicky herním principem, který ve dvou nelze jakkoli obejít, protože soupeři by ze hry vůbec nic neměli.

Na začátku si každý vezme ze zamíchaného balíčku šestici karet, které nikomu neukazuje. V každém kole se, podobně jako ve hře Ušáci a paroháči, jeden z hráčů stane vypravěčem. Jeho úkolem je vybrat z pětice svých kartiček jednu a pokusit se ji charakterizovat zvukem, slovem, nějakým souslovím či krátkým příběhem. Samozřejmě samotnou kartu nikomu neukazuje a nechá ji rubem nahoru ležet před sebou. Výběr není tak jednoduchý, jak by se zdálo, protože váš popis nesmí být ani moc přesný, ani naprosto chybný, ale k tomu se dostaneme za chvíli.

Nyní všichni spoluhráči tajně vyberou ze své ruky takovou kartu (nebo dvě karty - v závislosti na počtu účastníků), kterou vypravěčova fráze nejlépe charakterizuje. Tentokrát je v jejich nejlepším zájmu pokusit se vybrat opravdu tu nejpodobnější kartu, protože na tom bude záležet jejich bodový zisk.

Všechny vybrané karty se nyní dají na hromádku, zamíchají a rozloží se obrázky nahoru před všechny zúčastněné. Všichni hráči kromě vypravěče zkusí uhodnout, který obrázek je ten původní, jehož charakteristiku slyšeli na začátku kola. Svoje tipování provádí skrytě pomocí očíslovaných žetonů s čísly jedna až šest. Zvolí jeden z nich a teprve až vyberou všichni, může následovat odtajnění tipů a vyhodnocení bodů za toto kolo.

Teď nastává ta pravá legrace a kouzlo, které z Dixitu dělá neobyčejnou hru. Vypravěč totiž nezíská body, pokud uhodli všichni jeho soupeři, ani v případě, že se nepodařilo nikomu správně tipnout vybranou kartu. V takové situaci naopak získávají dva body všichni hráči. Pokud se ovšem podařilo dosáhnout situace, že správně uhodnul pouze někdo, pak dostane vypravěč tři body spolu s těmi, kteří kartu uhodli. Navíc body získávají také ti, kterým se podařilo zmást soupeře správně zvolenou kartou, a nalákali na ni některý ze zvolených žetonů soupeřících hráčů.

Všichni si dolíznou z dobírací hromádky tak, aby drželi v ruce opět pětici karet. Vypravěčem se stane další hráč. Hra pokračuje tak dlouho, dokud se účastníci nepropracují celým balíčkem až na jeho konec. Následně se vyhodnotí pozice zajíčků a ten, který uběhl nejdále, se stává jediným a nefalšovaným vítězem a nejlepším vypravěčem.

Největší kouzlo Dixitu spočívá v mystifikaci soupeřů a roli vypravěče. Na tu se každý těší nejvíce. Ovšem umění zvolit správné slovo, které jasně neukáže na kartu, již jste použili, je velmi ošidné. Hodně totiž závisí na tom, jaké karty právě drží vaši soupeři v ruce, a jak dobře dokážou protihráče zmást. Musíte totiž myslet na to, že každý jednu kartu zná (tu, kterou do pětice přispěl sám).

Celému principu napomáhají krásné kresby Marie Cardouat, jejichž obsah není jednoznačný, často zobrazují hned několik věcí a jsou lehce abstraktní. Některé přímo nabádají k velkému množství charakteristik, zatímco u jiných musíte dlouho přemýšlet. Přitom si karty zachovávají opravdu pohádkový vzhled a je radost se na ně dívat klidně i jako na obyčejné obrázky.

Jak již jsme zmiňovali u pravidel, děti snadno pochopí herní princip a Dixit je bude bavit. Přesto asi málokdy vyhrají, protože nebudou v roli vypravěče vyváženě charakterizovat kartu. Obvykle napoví více, než by bylo třeba a usnadní soupeřům hádání. Navíc ti menší budou mít potíže s držením karet v ruce, protože jejich rozměr je určuje spíše do dospělé dlaně. Pokud však překonají tyto dvě negativa, budou se královsky bavit.

Dixit je překvapivě návyková a zábavná hra, která nutí hráče vymýšlet stále nové a nové charakteristiky. Výhodou je, že se v jedné partii k vyprávění použije v podstatě pouze zlomek karet a znovuhratelnost tedy není nijak omezena, pouze ilustrace na kartách se mohou okoukat. Navíc se v podstatě ani nemůže ohrát, protože ačkoliv hráči mohou již znát všechny obrázky zpaměti, musí neustále přicházet s novými charakteristikami, aby neprozradili nepřátelům svoji volbu.

O jejích kvalitách vypovídá hned několik informací. Ta nejdůležitější je, že pro letošní rok získala právě tato hra titul Spiel des Jahres, což je jedno z nejuznávanějších deskových ocenění. Pyšní se však i dalšími oceněními napříč celou Evropou, ať již v sousedním Rakousku, zmrzlém Finsku nebo třeba loni ve Španělsku.

Pokud by vás i přes naše ujištění o znovuhratelnosti přišel počet karet nízký, máme pro vás dobrou zprávu. V letošním roce se na svět vyklubalo rozšíření s prostým názvem Dixit 2. Nabídne nových 84 karet, které mají na svědomí opět Jean-Louis Roubir a Marie Cardouat. Navíc připravuje autor Dixitu na letošní podzim novou hitovku, jejímž tématem bude také vyprávění. Hra se jmenuje Fabula a můžeme vám zaručit, že o ní ještě uslyšíte.

Samotné cílové publikum hry se těžko určuje a dá se nejlépe říct, že se hodí při všech příležitostech a pro všechny. Je naprosto jasné, že vzbudí velké pozdvižení na párty, ale dokonale zaplní i hromadu rodinných večerů, které by jinak byly proseděné u televize. Přesto, že balíček karet je poměrně obsáhlý, herní doba jedné partie obvykle nepřesáhne půlhodinku.

Dixit je hra stvořená pro milovníky pohádek a vyprávění. Zabaví desetileté dítě, ale i dospělé na návštěvě. Povzbuzuje fantazii, je u ní nepopsatelná legrace a nikdy nezažijete stejnou partii. Jedná se o skvělou hru pro začátečníky, ale představuje příjemnou zábavu i pro pokročilé. Pokud to chcete slyšet jednoznačně, pak se dá říct pouze: Dixit můžeme doporučit do každé rodiny.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/186/recenze-dixit-at-zije-pohadkove-vypraveni


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Cluedo Hodnocení:
Cluedo - odhalte tajemství záhadného zločinu
Cluedo: Discover the Secrets představuje přepracované vydání hry z roku 1948 Clue. Jeho oblíbenost v průběhu let dokazuje vydání tématicky zaměřených edic, jako je například Cluedo s motivy Harryho Pottera nebo rodiny Simpsonových. Základní myšlenka hry zůstává však ve všech variantách stejná. Najít osobu, která vraždila, místnost, kde se zločin stal, a předmět, kterým jej vrah spáchal.

Ve větší krabici na první pohled nenaleznete příliš komponent. Postavičky jsou ztvárněny netradičně, žádné figurky z Člověče nezlob se nebo napodobeniny postav. Každou z nich tvoří obdélník s barvou typickou pro postavu, do kterého je vtlačen průhledný otazník. Otazníky se nesou celou hrou a jedině ten, který dokáže na všechny odpovědět, vyhraje. Velmi se nám líbí podoba vražedných předmětů, které jsou zhotoveny z kovu, jako to je například zvykem u hry Monopoly. Nesmí chybět karty, pomocí kterých odhalujete zločiny, a z nich zjištěné výsledky si zapisujete do předpřipraveného bloku. Kvalitně zpracovaná je i hrací deska znázorňující dům s místnostmi, z nichž jedna, jak říkají detektivové, se stane místem činu.

Pro pohyb figurek se používají dvě hrací kostky, u jedné z nich je místo šestky opět otazník. Stejné symboly se objevují také na náhodných místech na hrací ploše. Když hráči padne tento znak na kostce nebo na některý stoupne při pouti po domě, vezme si z hromádky jednu kartu intrik (jedná se o novinku, kterou přinesla do hry tato verze Clueda). Ve většině případů vám tyto karty napomáhají při odhalování zločinu. Vytáhnete-li si však hodiny, položíte kartu vedle hracího plánu a časomíra začne pomyslně tikat. Je totiž předem dáno, že hráč, který z hromádky lízne osmé hodiny, se stane obětí další vraždy. Paradoxně tak může dojít i k situaci, že vrah zavraždí sám sebe. Jedná se o jedinou náhodu (když nepočítáme pohyb mezi místnostmi) ve hře, ovšem dostanete za ni oplátkou napětí.

Hra je kompletně v češtině, překladatelé popustili uzdu fantazii a využili krásu českého jazyka. Například pana Hrušku tak charakterizuje žlutá barva nebo paní Nebeskou modrá. Díky tomu není těžké si hned při první hře zapamatovat, jaká figurka charakterizuje kterou postavu. Nechybí zde i popis charakterových vlastností každé z nich. Ty však v průběhu hry nemají žádný vliv, až na jednu unikátní schopnost, kterou můžete jednou během hry využít.

Pravidla nejsou komplikovaná. Na počátku hry ze zamíchaných karet vyberete tři (předmět, osobu, místnost) tak, aby je nikdo neviděl, a vložíte je do žluté obálky. Tím určíte vražedný předmět, pachatele a místo činu. Vaším cílem je zjistit, jaký je obsah obálky. Ostatní karty znázorňující zbylé předměty, osoby a místnosti se zamíchají a rozdají mezi všechny hráče. Tím, že danou kartu máte, víte, že není v obálce, a tento fakt si zaznamenáte do zápisníku.

Ve hře je celý bloček čtvercových papírů, které jsou potištěny tak, jako by si někdo v rychlosti načrtl tabulku, což dokonale zapadá a podtrhuje atmosféru hry. Počet oboustranných papírků je dostatečný k mnoha hrám a samozřejmě není problém si jej okopírovat a vytisknout. Bohužel autoři zapomněli na fakt, že vaše tajné poznámky by nikdo neměl vidět. Ve hře chybí nějaké důmyslné skrývací zařízení, které však můžete nahradit například knížkou.

Jak se ale dozvíte, jaké karty mají ostatní? Nezbývá vám, než se jako správný detektiv chytře ptát. Dojdete do místnosti, a tam pronesete domněnku, kdo a čím spáchal vraždu. Místnost je předem určena lokalitou, kde se nacházíte. Hráč vedle vás je vám povinen ukázat jednu z věcí, kterou jste řekli, v případě, že ji má. Pokud ji nemá, vyvrací vaše podezření další člověk na řadě. Tímto systémem postupně vyřazujete možné alternativy. Až jste si jistí, že víte, kdo vraždil, dojdete k bazénu, a nahlas všem řeknete, co si myslíte. Pro kontrolu nahlédnete do obálky. Pokud jste uhádli, ukažte karty ostatním. V opačném případě ostatní hrají dál, vy jen vyvracíte tvrzení, ale vraždu již objasnit nemůžete.

Herní systém je opravdu důmyslný a přispívá k velmi zajímavým situacím. Hlavní součástí hry je blafování, při němž se úmyslně ptáte na věci, které ve skutečnosti dávno držíte v ruce a víte o nich, že nejsou v obálce.

Občas nastane i situace, v níž víc hráčů odkryje tajemství zločinu naráz. V takovém případě následuje hromadný úprk k bazénu, při němž vyhrává štěstí. Na druhou stranu jsme zažili i situace, kdy si někteří detektivové byli naprosto jisti správností svého řešení, ale ouha, v některé z dedukcí se zmýlili.

Nejzásadnější radou, kterou vám můžeme dát, je dělat si hodně poznámek. Nejen z vašich vlastních spekulací lze usoudit mnoho zajímavých faktů, takže často jsou poznámkové bločky poškrtané různými symboly, klikyháky či zkratkami, až se v nich ani jejich samotný autor nevyzná.

Hra je určena od 3 do 6 hráčů, přičemž se její obtížnost a časová náročnost úměrně zvyšuje s jejich přibývajícím počtem. Každý z detektivů drží tím méně karet a potřebuje tedy zjistit o to více informací od druhých. Zkoušeli jsme hru hrát i ve dvou, ale opravdu to nejde.

Cluedo je vynikající zábava, díky níž se ponoříte do světa detektivů. Ačkoliv je její základní motiv vraždy morbidní, hra je přesto vhodná i pro děti už od 8 let. Trénuje totiž logické uvažování a tak plní i výukový účel. Ostatně dnes detektivní seriály běží na televizních stanicích ve všech vysílacích časech a sledují je mladí i staří. Takže detektivové, zápisníčky připravit! A teď ukažte, co ve vás je, třeba v sobě objevíte druhého Columba nebo Jessicu Fletcherovou.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/146/recenze-cluedo-odhalte-tajemstvi-zahadneho-zlocinu


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Endeavor Hodnocení:
Recenze: Mořeplavci – ovládněte svět po moři
Moře působí na lidské vnímání odjakživa magicky. Obrovská masa vody, která se táhne až na horizont a vlní svými neodolatelnými boky láká jednoho odvážlivce za druhým, ať už to byl řecký Odysseus, středověký Kryštof Kolumbus, a nebo hrdina moderní doby Matthew Webb, který jako první přeplaval kanál La Manche. Mezi muže, které táhne magická síla oceánu, patří nejspíš i Carl de Visser a Jarratt Gray, kteří společně vymysleli deskovou hru Endeavor, která v češtině nese název Mořeplavci.

Hra vznikla v roce 2009 a v minulých měsících jste ji mohli koupit v němčině pod názvem Magister Navis, nyní se však objevila v nabídce firmy Albi v kompletní české lokalizaci. Za svoji krátkou existenci zaujala spoustu hráčů a vyšvihla se již na 38. místo na žebříčku největšího deskového serveru BoardGameGeek a je těsně v závěsu za Small Worldem (37) nebo za Vládci podzemí (35).

Krabice upoutá na první pohled svým originálním dobovým vzhledem, který opravdu připomíná 18. století, v němž se má celý děj odehrávat. Na víku naleznete naznačený středověký kufr, včetně zapínacích pásků. Ještě než ji otevřete, zaujme váš hmat velice netradiční materiál, z něhož je krabice vyrobena.

Jakmile kufr otevřete, čeká vás příjemné překvapení v podobě velké hromady zajímavých a neobvykle vypadajících komponent. Všemu pochopitelně vévodí ilustrovaná hrací deska, kterou doplňuje padesátka karet a řada čtvercových, kulatých a obdélníkových žetonů. Nechybí ani dřevěné komponenty v pěti barvách a ve dvou tvarech – kotouče a čtverečky.

Všechny hráče bude zajímat také pětice speciálních herních plánů, které jsou určené k rukám každého z nich. Na jejich ploše budou stavět, vykládat karty a zaznamenávat svoji úroveň.

Rozložení Mořeplavci díky zmíněné variabilitě komponent zabírají velkou plochu a budete muset chvilku hledat, než se vám podaří najít dostatečně velký stůl. Nebo se nakonec vzdáte a spokojíte se s hrou na zemi.

Připravit hru nezabere jen nějaký prostor, ale také čas. Na hrací plochu totiž musíte rozmístit na každé prázdné kolečko náhodně jeden z kulatých žetonů obchodu, které na sobě nesou několik různých symbolů a také mají dvě barvy podle typu (akční nebo zvyšující úroveň). Pak na připravená místa položíte balíčky karet pro jednotlivé kontinenty (rozlišeny zadní stranou). Mimo hrací plochu musíte rozložit na hromádky celkem patnáct různých typů budov.

Každý z hráčů si k sobě vezme jeden z hracích plánů a všechny dřevěné komponenty svojí barvy. Kostičky umístí na nejnižší úroveň rozvoje v každém řádku (kultura, průmysl, finance a politika). Pak už zbývá jen určit začínajícího hráče, který dostane velkou dřevěnou korunu.

Samotná hra se skládá ze sedmi kol, které mají každé čtyři fáze. Jednotlivé fáze hrají všichni současně a odpadá tak čekání na to, až soupeři ukončí svůj tah. Nejdříve každý z hráčů postaví jednu z budov. Vybírat může pouze takové stavby, na které má dostatečnou úroveň průmyslu.

Druhou fází kola je růst, v němž si všichni doberou ze zásoby tolik žetonů populace (dřevěných koleček), kolik jim napovídá ukazatel rozvoje na jejich desce. Právě tyto žetony budou v poslední fázi používat na akce a aktivaci budov.

Ve třetí fázi si vezmete zpět z budov žetony, kterými jste je v minulém kole aktivovali. V prvním kole se tedy přeskakuje, protože žádné budovy ještě nejsou aktivované.

Poslední čtvrtá fáze je nejnáročnější a hlavní částí celých Mořeplavců. V této chvíli mohou všichni soupeři pomocí svých žetonů aktivovat budovy. Ty jim umožní plout ke kontinentům nebo třeba obsazovat města v místech, kam už dopluli.

Pokud položí hráč žeton populace na místo, kam ještě nikdo před ním nevstoupil, může si za odměnu vzít kartonový žeton, který sem byl náhodně umístěn při přípravě hry. Tím lze získat speciální akce navíc, ale také další navýšení rozvoje průmyslu, kultury, financí nebo politiky.

Aby hráči mohli obsazovat města v dané zemi, musí v ní být přítomen – musel se k ní tedy dříve už alespoň jednou plavit. V takovém případě může za využití správné akce dobírat také kartu z balíčku specifického pro tento kontinent. I tyto karty různě pomáhají ve všech ohledech rozvoje.

Po sedmém kole následuje závěrečné bodování, v němž dostanou hráči body nejen za úroveň rozvoje, ale i za obsazená města, cesty a vlastnictví některých karet a budov postavených právě pro tyto účely. Bodování je trochu zdlouhavé, ale usnadňují jej oboustranné žetony a také speciální bodové obdélníčky, díky nimž si hráč nemusí pamatovat dosažený výsledek.

Desky pro hráče jsou opravdu skvěle navrženy, protože velice pomáhají v orientaci. Řádky jdou postupně stejně, jako jednotlivé fáze kola a jakmile se zaplní poslední místo pro budovu, všichni dobře vědí, že se hraje poslední sedmé kolo.

Díky náhodnému rozložení žetonů před začátkem hry máte jistotu, že nikdy nezažijete zcela stejnou hru a pokaždé se budete plavit k jiným kontinentům. Ovšem žádný jiný náhodný vliv na výsledek ve hře nenajdete a vše ostatní záleží pouze a jen na vašem rozhodnutí.

Z toho důvodu je hra také určena, podobně jako zemědělská Agricola, zájemcům až od dvanácti let. Z našich vlastních zkušeností však máme ověřeno, že děti kolem desátého roku věku Mořeplavce již zvládnou. Opravdu je budou bavit přes svoji značnou abstraktnost a nemusíte se bát, že by skončili někde daleko vzadu za ostatními soupeři.

Srdce celé hry leží v interakci mezi soupeři, na kterou je kladen důraz ve všech fázích tahu. Společné cestování na kontinenty, braní budov z početně omezené zásoby a vliv role začínajícího hráče je teprve začátkem. Mnohem více poznáte charakter svých protivníků při dobývání měst, nebo v boji o guvernérské i jiné vylepšující karty. Jediné místo, do kterého vám nepřátelé nemohou zasáhnout tak zůstane váš soukromý hrací plán.

Hráči musí ekonomicky pracovat s neustálým nedostatkem žetonů populace, které jsou v Mořeplavcích potřeba téměř ke každé činnosti. Pouze správné vyvážení jejich použití pro všechny možnosti vám může zajistit vítězný konec hry.

Protože je hrací plán opravdu rozsáhlý (Evropa, Severní a Jižní Amerika, Afrika, Indie, Karibik a Dálný Východ) je minimální počet účastníků pro plnohodnotnou partii stanoven na tři. Přitom je hra výtečně vyvážená pro všechny počty. V nižších počtech (tři až čtyři) si v prvních kolech v podstatě určíte cesty, o které se bude v těch pozdějších bojovat. Je totiž nevýhodné vydat se na sólo misi k dobytí nějakého kontinentu, o který ostatní neprojevili zájem. Navíc délky jednotlivých plavebních tras jsou různé, takže v menším počtu hráčů si budete spíše vybírat ty kratší z nich. V pěti hráčích se pak celá plocha zaplní žetony a souboje vzniknou na mnoha frontách.

Pokud se budeme striktně držet pravidel hry (doporučeno od tří hráčů), pak je hra ve dvou prakticky nereálná a nemožná. Samozřejmě na internetu už vznikly různé myšlenky a možnosti, jak by šlo duel uskutečnit, ale takovýmto úpravám se budeme případně věnovat samostatně v naší rubrice Ke stažení.

S počtem hráčů ovšem souvisí i délka jednotlivé partie, která se obvykle pohybuje kolem hodiny při hře tří hráčů. S vyšším počtem se doba natáhne, ovšem nejedná se o žádný zásadní nárůst času, což je určitě dobrá zpráva. Partie poměrně rychle odsýpá a nikdo ze zúčastněných nemá příležitost se začít nudit.

Mořeplavci nabízí většinou vyrovnané soupeření, v němž do poslední chvíle není jasný vítěz. K tomu přispívá také složitější bodování, takže v průběhu hry těžko udržíte přehled o tom, jak si který ze soupeřů stojí a jestli máte opravdu šanci na vítězství. Proto nestačí hrát na body až v posledních kolech, ale musíte na ně myslet v celém průběhu hry. Pak už totiž může být pozdě.

Zpracování si zaslouží jasnou jedničku. Navíc hrací plán vzbuzuje v lidech rozporuplné pocity, někomu se líbí hodně a někomu méně. Karty mají krásnou zadní stranu, grafika všech ostatních komponent je podřízena funkčnosti a přehlednosti, což jim rozhodně nelze vytýkat.

Zajímavá je oboustrannost kartonových žetonů. Jejich druhá strana slouží pro závěrečné bodové vyhodnocení, které je snad také jediným momentem, kdy hra trošičku skřípe. Samotný součet bodů totiž občas trvá trošku déle, ale vše vyvažuje napětí ze souboje o vítěze. Speciální bodovací žetony nám zde přijdou trochu zbytečné a hráči by se bez nich v klidu obešli.

Mořeplavci vděčí za svůj úspěch především komplexnosti a velkému důrazu na schopnosti hráče, což se ovšem nepodepisuje na hrací době. Nejedná se o nějaký rodinný typ hry, osloví spíše zběhlé deskovkáře, kteří už mají nějaké zkušenosti. Začátečníci by se mohli trochu ztratit při učení pravidel, která se v popisu zdají těžší, než ve skutečnosti jsou. Autorům se povedlo vytvořit hru, která by se mohla zařadit ke stálicím žebříčků deskových her.

Výborně propracovaný a originální princip vytváří z Mořeplavců hru plnou výzev a náročných taktických rozhodnutí a právě to je jejich největší kouzlo. Podobně jako třeba v Agricole nestihnete za těch šest kol zdaleka všechno, co byste si představovali a přáli, ale to je přesně ten okamžik, kdy vás to láká k další a další partii.

Vydejte se na nebezpečnou cestu mořskými dálavami a zkuste, jaký to je pocit, vykřiknout konečně ty čtyři písmena: Země!

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/177/recenze-moreplavci-ovladnete-svet-po-mori


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Fantastate Hodnocení:
Recenze: Fantastický Fantastát
Fantastát je úžasně propracovaná RPG hra s písmenky, která svým tématem dokáže oslovit hráče jakéhokoliv věku. Grafického ztvárnění se ujala Aneta Kýrová, která dokázala, že ve Fantastátu opravdu nezná fantazie hranice a svými ilustracemi dodala hře pohádkovou duši. V krabičce, jak už je u her Jiřího Mikoláše (Jirasgames) zvykem, se skrývá velké množství hracího materiálu. Člověk se někdy nestačí divit, co všechno se do tak malého formátu vejde.

Za pochvalu určitě stojí, že si toto malé vydavatelství stojí za svým vydáním her a všechny vyrábí ve stejných velikostech, jako to bylo například u Evoluce v krabici. Balení obsahuje 52 oboustranných kartiček, na jedné straně je vždy temný les a na druhé se může objevit příšera, hospoda, továrna, kouzelník, louka nebo poklad. Dále z krabice vyskládáte 6 dřevěných figurek, z nichž ke každé patří kartička s postavou, za kterou hrajete, písmenka české, ale i anglické a německé abecedy, žetony penízků a výherních bodů a hrací kostku.

Pravidla jsou na první pohled dlouhá a obsáhlá, což je dobře zaplacená cena za promyšlený a komplexní herní systém. Po zahrání si hry totiž záhy zjistíte, že je zábavná a pravidla rychle přejdou do krve. Co je velmi neobvyklé a zaslouží si zmínku, je určitě možnost zahrát si s jednou hrou několik herních variant. Jsou to akční varianta, deathmatch a kooperativní hra. V prvních dvou zmíněných bojují hráči proti sobě a snaží se získat potřebný počet bodů. Ve třetí se naopak učí spolupráci a snaží se zachránit Fantastát před nenasytnými příšerami, které ho ničí a zmenšují jeho plochu (připomíná vám to Nekonečný příběh?).

Ve všech typech hry dojde na najímání kamarádů v hospodě nebo výrobu zbraní či vozítek – ty získáte v továrně. Kouzelník vás může naučit svá tajná kouzla. Pravidla najímání se u každé varianty mírně liší, ale v podstatě stojí na jednom základním principu. Když vstoupíte na jakoukoliv z výše uvedených kartiček, můžete si koupit např. kamaráda. Zvolíte si jeho sílu (od jedné do čtyř), která vám bude pomáhat přemáhat nestvůry, za její hodnotu zaplatíte peníze a písmenka, která si můžete náhodně losovat ze společné hromady pokaždé, když vstoupíte na louku.

Nákupem ale tah nekončí, jak by se zdálo. Teď bude vašim úkolem vymyslet jméno přítele, které musí mít tolik slov, kolik máte písmenek. Například v kooperativní hře máte písmenka: K V Ž. Vymyslíte jméno Krásná Vysoká Žížala, nesmíte ho ale nikomu prozradit, protože vaši spoluhráči ho musí uhodnout. Vy jim samozřejmě můžete dávat nápovědy, a teprve poté, co odhalí celé jméno, můžete kamaráda používat a bojovat s ním. K útoku na nepřátele musíte vlastnit alespoň jednu zbraň nebo přítele.

Po každém použití se ale kamarád unaví, a proto o něj po čtvrtém použití přijdete. Všechny potvory ve hře mají kromě originálních jmen i předem danou hodnotu energie, kterou musíte alespoň dorovnat k jejímu zdolání. Součet ofenzívy se rovná útoku vaší postavy, hodnotě přítele či zbraně a hodu kostkou. Když se vám podaří vyhrát, berete si bod, kterým rozšíříte svoje zkušenosti. IQ znamená, kolik písmenek můžete mít (bez jakýcholiv získaných zkušeností můžete vlastnit maximálně čtyři), šnek značí pohyb, blesk kouzla a prak velikost vaší síly.

Při vytváření slov můžete pustit uzdu své představivosti a vymýšlet nejrůznější názvy. S hrou si užijete spoustu legrace, protože vás zajisté vaši spoluhráči překvapí, jaká různá jména se dají vymyslet. Autoři doporučují, aby se názvy neopakovaly, protože jen tak dosáhnete kvalitního zážitku.

Tvůrce hry po vydání již tradičně neusnul a snaží se neustále vymýšlet nová vylepšení, přestože hra byla oficiálně představena až v říjnu letošního roku na mezinárodním veletrhu her v Essenu. Rozšíření v současné době reprezentují především scénáře pro kooperativní variantu, které určují postihy, pokud nedokážete příšeru porazit, a jsou volně stažitelná ze stránek. Připravován je také tradičně výborný videonávod.

Události na začátku recenze jsou smyšlené, nedoporučujeme kvůli říši Fantastátu dávat výpověď v práci, malovat byt, nebo pořizovat zvířátka! Naopak určitě doporučujeme si tuto hru, plnou originálních přístupů pořídit, třeba už teď na Vánoce. Pak už zbývá jen sezvat všechny přátele, protože v této říši se stanete pravými hrdiny a naleznete hodiny neopakovatelné zábavy.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/175/recenze-fantasticky-fantastat


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Colossal Arena Hodnocení:
Recenze: Colossal Arena – nasajte atmosféru gladiátorských zápasů
Hra Colossal Arena byla vytvořena populárním tvůrcem Reinerem Kniziou již v roce 1997. V českém vydání se dočkala krásného grafického přepracování, kterého se chopil Jan Patrik Krásný. Ve světě se setkáte se dvěma variantami hry – původní Titan: The Arena a její vylepšení, Colossal Arena. Dnes recenzovaná hra nese název druhé, ovšem obsahuje pouze osm nestvůr, stejně jako první verze. V samotných pravidlech došlo pouze ke kosmetickým změnám. Díky úspěchu hry spatřila v roce 2000 světlo světa i sci-fi podoba Galaxy: the Dark Ages od stejného autora.

V balení je nejdůležitější balíček kartiček, který obsahuje karty bojové, karty nestvůr a diváků. Celkový počet zápasníků stanovují pravidla na osm. Další a zároveň poslední komponentou jsou žetony v pěti barvách, pomocí nichž sázíte. Krabice je malá, takže by se mohla použít i na cesty, bohužel však při samotné hře je potřeba větší prostor.

Celá hra má velmi jednoduchý princip, který se odehrává ve formě sázek na předem vytipované bojovníky, kterým svěříte důvěru a vsadíte si na ně. Cílem je získat co nejvíce peněz z výher. Na začátku si balíček karet rozdělíte na dva – nestvůry s modrým a bojové s hnědým rubem. Z oblud vytvoříte horní řadu hrací plochy; musíte pod nimi nechat větší prostor – na dalších pět řad.

Každý ze soupeřů dostane sázecí žetony a osm bojových karet. Hráči začínají pokládat karty a tvořit tím první bojovou řadu, ve které dojde k vyřazení jednoho netvora, čímž toto kolo končí. Pod každou nestvůru můžete vyložit jen její obrázek, případně diváka, který dokáže bojovat ve jménu příšery. Na bojových kartách vždy naleznete číselnou hodnotu, od nuly do desíti, která rozhoduje, zda dojde k vyřazení bojovníka. Ten s nejnižší hodnotou vypadává.

Tah hráče se stává ze čtyř fází. Umístění sázky, vyložení karty, dobrání karet a kontrola vyřazení. Žeton sázky můžete položit nad vámi vybranou příšeru v aktuální řadě. V každém kole lze uzavřít více sázek naráz, musíte ovšem počítat s omezeným počtem svých žetonů. S přibývajícími koly se snižuje hodnota případné výhry, čím dříve vsadíte, tím více můžete vyhrát zlaťáků, ale tím větší je také šance, že borec, ve kterého vložíte důvěru, vypadne. Speciálním případem je uzavření tajné sázky s nejvyšší výherní hodnotou, kterou můžete provést pouze v prvním kole (jen jedenkrát za hru) tak, že z karet, které dostanete na začátku hry, vyberete příšeru, o které si myslíte, že vyhraje, a na její rub položíte barevný žeton.

Vyložením karty podporujete nebo znevýhodňujete ostatní příšery. Dříve položenou kartu, ať už vámi nebo protihráči, můžete překrýt další kartou, a tak snižovat či zvyšovat bojovou sílu nestvůr v aktuálním kole. Potom si hráč dobere karty tak, aby jich měl v ruce právě osm. Odhodit předtím můžete pouze karty již vyřazených nestvůr, ostatní musíte využít nebo si je ponechat v ruce.

Na konci svého tahu zkontrolujte, zda mají všechny nestvůry pod sebou položenou bojovou kartu. V případě že ano, dochází k vyřazení obludy s nejnižší silou a v dalším kole se s ní nehraje. Výše uvedeným postupem pokračujete ve hře až do chvíle, kdy ve hře zbudou tři nestvůry, nebo do okamžiku odebrání poslední karty z hracího balíčku. Na závěr vyhodnotí účastníci všechny vložené sázky a vítězem se stává hráč, jehož zisk je nejvyšší.

Každá příšera má své speciální schopnosti, které v průběhu bojů můžete využívat. K tomu ovšem musíte být jejím mecenášem, kterým se stanete v případě, že budete mít u jedné nestvůry sázky s nejvyšší celkovou hodnotou. Zvláštní dovednosti zahrnují například vyložení dvou karet za tah či odstranění jedné již vyložené. Podporovatel nemůže talent použít v případě, že předcházející obrázek u příšery byl divák.

Colossal Arena je plná taktických rozhodnutí, ovšem celý souboj je poměrně svižný a žádný z účastníků se nenudí. Větší část výsledku je výsledkem strategie, protože náhoda je ve hře reprezentována pouze taháním karet z balíčku. I tuto nevýhodu však lze překonat s pomocí dovedností některých příšer, díky nimž je možno si dokonce brát zpět do ruky karty z již proběhlých kol. Souboje nabývají na intenzitě a napětí s přibývajícím počtem hráčů, ovšem hra je vhodně vytvořená i pro jednoduchý duel.

Hra zaujme široké publikum neotřelým systémem sázení i pěkným grafickým zpracováním. Může oslovit nejen lidi, kteří rádi hazardují, ale i rozené stratégy. Každému může něco nabídnout, ale všechny bez rozdílu přenese do světa gladiátorských zápasů.

Partie se mohou častým hraním stát stereotypními, předpokládá se totiž, že hráči nebudou vybírat příšery na základě svých osobních sympatií, ale náhodně. Zároveň je třeba, aby dokázali tyto preference v průběhu hry co nejlépe skrýt.

U soubojů zažijete ten správný adrenalin ze sázení, a pokud bude po pěti vyřazovacích kolech stát vaše příšera na nohou, dočkáte se i příjemného pocitu vítězství. Nezbývá než dát palec nahoru.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/145/recenze-colossal-arena-nasajte-atmosferu-gladiatorskych-zapasu


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Marrakech (Suleika) Hodnocení:
Recenze: Marrakech – hebký život prodejce koberců
Deskových her, ve kterých je hlavní náplní obchodování, bychom našli opravdu mnoho. Marrakech (hru můžete znát také pod názvem Suleika) je ale hra, která se od všech ostatních na první pohled liší. Troufnu si říct, že obdobnou hru nikde nenajdete. Má v sobě totiž něco zvláštního a to opravdové koberce. Není jich zrovna málo, do krabičky se jich vešlo celkem šedesát (patnáct od každé barvy).

Naštěstí se nejedná o velké role, kterými byste si mohli pokrýt obývací pokoj, ale pouze malé ústřižky, které jsou zabarveny v několika odstínech – žlutá, oranžová, červená a modrá. Koberce mají stylově také jiné vzory, takže je od sebe rozeznat není vůbec žádný problém ani v horším světle.

Kromě nich najdete v balení také krásné žetony ve stříbrné a zlaté barvě, které reprezentují platidlo zvané dirhám. Vedle nich na vás bude významně pomrkávat velikánská figurka znázorňující samotného prodejce Assama. Veškeré vaše snažení se pak bude odehrávat na neobvykle zpracované hrací desce, která vám svým tématem přenese do anonymního arabského města plného prodejen koberců.

Kompletní výčet pak doplníme netradiční kostkou se znaky střevíců a nezbytnými českými pravidly, v nichž vám bude chvilku trvat než mezi neuvěřitelnými čtyřiadvaceti jazyky najdete svůj rodný na straně dvanáct. To je také jediná stránka, kterou budete muset přečíst, abyste Marrakech zvládli zahrát. Všechno si to nakonec můžete zabalit do přiloženého pytlíku, který jde zde sice navíc (protože se nic nelosuje), ale je to určitě pěkný bonus.

Marrakech naštěstí hráče nezaujme pouze svým vzhledem, ale také tím, jak se hraje. I zde firma Gigamic, respektive tvůrce hry Dominique Ehrhard, neponechal nic náhodě. Navzdory svému vzhledu je Marrakech hrou z větší části taktickou.

Každý z hráčů si vezme do svojí zásoby počáteční počet koberců své dané barvy, který se liší podle množství účastníků souboje. Do začátku dostane každý také nezbytný obnos třiceti dirhámů, které bude v průběhu hry nedobrovolně utrácet za soupeřovy koberce. Do středu prázdné hrací plochy je třeba postavit figurku Assama.

Nyní již následuje samotná hra, přičemž tah každého ze soupeřů se skládá ze tří akcí v pevně daném pořadí. Nejdříve si hráč, který je na tahu určí směr, kterým se bude figurka Assama pohybovat. Může jít rovně nebo jej může natočit o devadesát stupňů libovolným směrem, nikdy jej však nesmí otočit čelem vzad. Pak hodí kostkou a posune postavičku o tolik políček, kolik padlo střevíců.

Pokud figurka skončí na koberci soupeře, nezbývá hráči než za tento koberec zaplatit a to za součet políček stejné barvy, které spolu sousedí celou hranou v místě, kde stojí Assam. Částka tam může být jeden, ale také klidně deset dirhámů.

Až teď dostane hráč šanci pomstít se tím, že položí jeden ze svých koberců, který má vždy rozměr odpovídající dvěma políčkům hracího plánu. Může jej položit naprosto libovolně natočený, ale jedna strana koberce musí sousedit s políčkem, kde Assam stojí a kam tedy dosáhne, aby jej mohl položit. Má možnost tím (a většinou to tak i bude chtít) zakrýt již předtím položené koberce, ovšem nikdy nesmíte překrýt jedním položením celý soupeřův koberec, pouze jeho polovinu.

A to je v podstatě vše. Chodíte figurkou sem tam, snažíte se vyhýbat plochám soupeřovy barvy a zároveň vytvořit co nejvíce své plochy. Kromě toho samozřejmě rozbíjíte rozlehlé koberce soupeře a snažíte se mu znemožnit bodování.

Jakmile je položen poslední koberec nastal konec hry a čas sečíst vítězné body, které získáte nejen za každý dirhám, který vám zbyl, ale také za každý dílek koberce, jenž zůstal viditelný.

Zajímavý herní princip přináší zajímavé taktické možnosti pro všechny zúčastněné, ale přitom jsou pravidla velice jednoduchá a nenáročná, takže je nováčkům vysvětlíte během několika minut. Navíc jednotlivé partie netrvají ani půl hodiny. Díky oběma vlastnostem je hra otevřená také začátečníkům ve světě deskových her.

Díky zákazu otočení figurky nemůže dojít k situaci, že by Assam chodil dokola a nelze se většinou nějak snadno vyhnout pasti nastražené soupeřem, většinou budete muset obětovat kousek svého plánu nebo riskovat, že skončíte svůj pohyb na cizím koberci a budete muset platit.

Každé kolo má hráč před sebou hned několik těžkých rozhodnutí. První z nich je směr, kterým se vydá figurka Assama a tím druhým pak volba, kam položit koberec svojí barvy tak, aby se to nejvíce vyplatilo. Někdo může zvolit strategii vytváření velkých ploch, za které získá hodně dirhámů, ovšem s rizikem, že se takovým místům lze dobře vyhnout, zatímco další se raději uchýlí k více místům po celém plánu, ale s větší pravděpodobností, že za ně získá mince.

Hrací plán je elegantní ve své jednoduchosti. V případě, že byste měli vyjít přes jeho okraj, vrátíte se zpět o uličku vedle. Toho budete velmi často využívat, protože to je také jediný způsob, jak figurku Assama otočit o 180 stupňů.

Ačkoliv je na krabici uveden rozsah dva až čtyři hráči, primárně je Marrakech určen pro nejvyšší počet. V tom případě bude pro všechny největší výzvou a užijete si u něj nejvíce legrace. S tím, jak bude počet hráčů klesat, snižuje se počet konfliktů a těžkých rozhodnutí, před které jsou jednotliví prodejci koberců postaveni.

Pro duel je v pravidlech dokonce speciální sekce. Pokud se totiž utkají pouze dva prodejci koberců, musí každý z nich prodávat hned dvě barvy, v jejichž pokládání se bude pravidelně střídat. Jedná se o pochopitelnou úpravu, protože jinak by nebylo možné zaplnit hrací plochu takovým způsobem, aby vznikly barevné ostrůvky plné možností. Bohužel i tak je duel asi nejslabším místem Marrakechu.

Hra si totiž zakládá na interakci. Ve více soupeřích má každý ze soupeřů menší vliv na výsledném pohybu figurky a především větší nebezpečí, že vstoupí na cizí koberec a bude muset zaplatit, protože mu patří pouze jedna barva (na rozdíl od dvou v duelu).

Protože se jedná v podstatě o lehkou a zábavnou hru, má v ní své nezanedbatelné místo i náhoda, která je tvořena kostkou. Ačkoliv se však jedná o klasického šestistěnného neposedu, na ploškách naleznete pouze čtyři rozdílné symboly (1x jeden střevíc, 2x dva a tři střevíce a 1x 4 čtyři střevíce). Je tedy snadnější trefit opravdu ten počet, který potřebujete nebo chcete v daném kole. Výsledek celé partie pak závisí na správné taktice pokládání koberců v kombinaci s patřičnou dávkou štěstí.

Za zmínku jistě stojí, že autorkou grafiky hry je francouzská umělkyně Marie Cardouat, která se proslavila svými kresbami pro vyprávěcí hru DixIt, která se stala vítězkou letošního klání o hru roku Spiel des Jahres.

Marrakech nepřehlédli ani odborníci v deskoherním průmyslu. V roce 2008, tedy rok po svém vydání, získala ocenění Hra roku v Rakousku a ve Francii a o rok později se stala jednou z her zařazených do kategorie Mensa Select.

Na krabici najdete šestku v kolonce minimální věk. Je pravdou, že hra v sobě neobsahuje žádná čísla, pouze s figurkou postupujete o počet střevíců, které hodíte na kostce. Ovšem k úspěšnému soupeření je třeba trocha plánování a logické úvahy, se kterou mohou mít menší děti problémy. Přesto věříme, že i v šesti letech si hru patřičně užijí, především díky velmi jednoduchým pravidlům.

Přes veškerou originální hratelnost je zpracování to hlavní, nad čím budete v průběhu prvních několika partií neustále žasnout. Navíc jak hrajete a pokládáte na sebe jednotlivé dílky koberců, vzniká vždy nějaký jedinečný vzor a vypadá to opravdu neobvykle. Všechno je vyrobené s nápaditostí a žádná z komponent není "recyklovaná" z nějaké jiné hry. To také pomáhá utvořit z Marrakechu naprosto unikátní hráčský zážitek.

Marrakech vás na první pohled uchvátí. Je to výborná a přitom nenáročná hra zabalená do luxusního kabátu. Jedná se o rychlou a poměrně jednoduchou deskovku, kterou můžete vytáhnout v rodinném kruhu i mezi kamarády. Vždy vzbudí zasloužený rozruch a nikdy nezklame. Koho by napadlo, že může být povolání prodejce koberců taková zábava?

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/174/recenze-marrakech-hebky-zivot-prodejce-kobercu


Vytvořeno: 12.10.2010.  Recenze hry: Galaxy Trucker Hodnocení:
Recenze: Galaxy Trucker - ať žije vesmírné dobrodružství!
Co by si bez stavitelů lodí počal kapitán Jean Luc Picard, admirál William Adama nebo kapitán Dylan Hunt. Jestli jste schopní postavit letuschopnou loď, která uveze co nejvíce surovin, dokáže se ubránit nepřátelům a má silné motory, máte téměř vyhráno. Ve hře se ocitáme v letech, kdy člověk běžně létá do vesmíru, navštěvuje sousední planety a vychutnává si krás galaxie. Samozřejmě ruku v ruce s turistickým trhem se daří obchodu se surovinami, které na matičce Zemi nenaleznete. Když budete mít štěstí a přistanete na planetě s nerostným bohatstvím rudy nesoucí jméno Muutan, stačí vám kilogram této suroviny a rázem se stanete velmi bohatým a váženým obchodníkem.

Hru Galaxy Trucker vymyslel světově uznávaný český designér her Vladimír Chvátil. Už jen toto jméno uvedené na krabici by mělo být zárukou kvalitní zábavy. Ale nebudeme předbíhat, nejdříve se podíváme, co nás v balení čeká. Ve velmi těžké krabici naplněné až po okraj najdete spoustu herních komponent. Z kvalitního kartonu jsou vyrobené oboustranné hrací plány se čtyřmi typy lodí, letový plán a 144 čtvercových herních komponent, z nichž se staví lodě. Důležitou součástí je 60 letových karet a 65 kosmických kreditů s různými hodnotami. Posádku tvoří 40 umělohmotných postaviček kosmonautů a 8 ufonů ve dvou barvách (fialová a oranžová). Zbývajícími komponenty představují zelené umělohmotné válečky zpodobňující 36 baterek, 56 dřevěných kostiček zboží, přesýpací hodiny a kostky.

Pravidla hry jsou vysvětlena na barevném šestnáctistránkovém Truckerově průvodci po galaxii. Za jeho provedení si autoři zaslouží velkou pochvalu, protože je zde všechno (mimo jiné za pomoci obrázků) srozumitelně vysvětleno krok po kroku a skrze názorné příklady vyvráceny jakékoliv pochybnosti o nejednoznačnosti pravidel. Aby seznamování se s herním systémem nebyla jen nudná a nutná ztráta času, narazíme čas od času na vtipné hlášky a komentáře.

Cílem celé hry je postavit funkční vesmírnou loď a získat co nejvíce kosmických kreditů. Příprava je jednoduchá a poměrně rychlá, i když při prvním hraní strávíte chystáním a učením se pravidlům poměrně dost času. Při dalším hraní se tato doba rapidně zkracuje.

Na začátku rozdělíte herní plány, začíná se s nejmenší lodí, která nese označení I – první třída. V dalších kolech se pokračuje vzestupně, hru uzavřete dokončením letu s vesmírným plavidlem třídy III, pro velké dobrodruhy je připravena ještě IIIa. Každý z hráčů si vybere jednu barvu hlavní kabiny lodi, kterou umístí doprostřed hracího plánu na vyznačené místo a dostane k ní dva stejnobarevné malé modely rakety. Dále připravíte balíček karet a umístíte je na letový plán.

Druhou fází přípravy je otočení všech kartiček herních komponent, které charakterizují součásti lodi. Tímto úkonem jste vyrobili Sklad, z něhož si v průběhu hry budete brát části a pokládat je na herní plán. Motory (udávají rychlost lodi) musí směřovat dozadu a těsně za nimi nesmí být žádná jiná komponenta, jinak by po nastartování došlo k jejímu spálení. Střílecí věžičky mohou být kdekoliv na lodi a směřovat na jakoukoliv ze stran, ale těsně před nimi opět nesmí být jiná komponenta, jinak by došlo k jejímu prostřelení.

Aby bylo možné ubytovat kosmonauty, potřebujete kajuty. Do každé z nich se vejdou dva členové posádky. V případě najmutí bojového (fialového), nebo mechanického (oranžového) mimozemšťana potřebujete speciální dílek, který vytvoří atmosféru, v níž přežijí. Do kabiny se však vejde jen jeden. Kredity získáváte za dovezené zboží, proto je důležité mít sklady – bílé na běžné a růžové na nebezpečné zboží. Aby bylo možné loď chránit proti malým střelám nepřátel, potřebujete dva štíty a kartičku s baterkami.

Každá kartička s jakoukoliv částí má na stranách různé typy a počty přípojek. Důležitým pravidlem je, že přípojky na sebe musí navzájem navazovat a neměla by zůstat žádná z nich otevřená. Pokud se stane, že nějaká z nich bude volně vystupovat z lodi do vesmíru, budete mít otevřenou část lodi. Ta je velmi zranitelná, protože ji dokáže poškodit už i malý meteorit nebo díky ní nasajete hvězdný prach, který vás zpozdí.

Po základní přípravě a seznámení se s komponenty může začít samotná hra. Každý hráč si ze Skladu může vždy odnést jen jednu kartičku, tu si pak nad svým hracím plánem prohlédne a rozhodne se, zda ji odloží zpět (již otočenou obrázkem nahoru) nebo použije ve svém plavidle. Loď se staví od středové barevné kabiny, přičemž smíte položit kartičku pouze tak, aby navazovala na předešlé již uložené karty. To znamená, že na počátku začnete spíše s kabinami, štíty nebo úložnými prostory než s motory.

Při položení komponenty ji již nesmíte v průběhu hry vyměnit. Občas se tak stane, že uděláte chyby, které budete těžko v průběhu hry napravovat – například uzavření části lodi. Samozřejmě čím více budete hru hrát, tím lepší si vypracujete strategii stavění lodi. Až když si myslíte, že máte loď hotovou, vezmete si nejnižší dostupné číslo, které určuje startovní pořadí, a položíte miniaturu lodi na letový plán. Následuje kontrola lodi, při níž se vyhodnotí, zda jsou všechny dílky uloženy tak, jak mají být.

Jakmile jsou připraveni všichni hráči, přijde na řadu fáze letu, kde si vyzkoušíte kvalitu postaveného plavidla. Do lodi přijmete posádku v podobě kosmonautů, příp. mimozemšťanů a nabijete baterky. Existují tři typy karet – ty dobré, díky nimž získáváte body, jsou například planety, kde vyzvedáváte zboží nebo volný vesmír, v němž můžete ukázat motorovou sílu lodi. Špatné vám ničí loď (třeba meteority).

Zbývají neutrální, u nichž záleží, jestli splníte požadavky, jaké jsou na nich uvedeny, a podle toho o něco přijdete, nebo něco získáte. Například při události pašeráci: pokud budete mít větší bojovou sílu a podaří se vám je porazit, získáte za to jejich celý náklad, pokud vás udolají oni, ukořistí část vašeho nákladu.

Po dohrání poslední karty dojde k vyhodnocení. Hodnotí se pořadí, ve kterém doletíte, a podle něj dostane každý hráč určitý počet kosmických kreditů. Dále je důležité, v jakém stavu vaše loď doletí, protože jen ten s nejlepší lodí dostane bonus. Poslední oceňovaná skupina je náklad, u nějž za každou přivezenou kostičku suroviny dostanete další body. Po prvním kole však není všechno rozhodnuto, máte možnost napravit své chyby v dalších dvou nebo třech kolech a celou hru vyhrát. Vítězí ten, kterému se povede vydělat na cestách nejvíce peněz.

Vzhledem ke zdánlivé složitosti popisovaných pravidel je zajímavým údajem u Galaxy Truckera také minimální věková hranice, stanovená oficiálně na deset let. Můžeme potvrdit, že tyto děti hru bez problémů zvládají a jsou ostatním rovnocennými soupeři.

O oblíbenosti hry svědčí i fakt, že Vladimír Chvátil vydal po roce rozšíření s prostým názvem Velké rozšíření, o kterém si povíme více v některém z příštích článků. Jako vánoční dárek pro všechny fanoušky si můžete na stránkách Czech Games Edition (CGE) stáhnout zdarma balíček Drsné štreky, který vás teprve naučí, co je to nelítostný vesmír.

Hra Galaxy Trucker má originální herní princip, i když svým způsobem vychází z domina, kde také musíte skládat dílky tak, aby se vždy dvě strany shodovaly. Stavění lodi je hlavní náplní celé hry. Ačkoliv je samotný let v porovnání s první fází časově kratší, nechybí při něm zábava a vypjaté situace způsobené kartami událostí. Například když protihráči upadne celá polovina lodi po zásahu meteoritem.

Jedná se o hru časově docela náročnou, zvláště v průběhu prvního seznamování. Velkou nevýhodou je vstoupení nováčka mezi zkušené hráče. Hru musíte přizpůsobit tak, aby začátečníka neodradila, protože si nebude vědět rady co s jakým dílkem, zatímco vy, jakožto to zběhlí stavitelé, máte loď postavenou za chvíli. V pravidlech jsou uvedeny i varianty jak při hře zkušený versus nezkušený hráč postupovat. Galaxy Tracker svým tématem zaujme fanoušky sci-fi seriálů, milovníky vesmíru, ale i stavitele Lega, Chevy a jiných kostiček.

Hra je určena pro dva až čtyři hráče, přičemž princip je vyvážený pro všechny doporučené počty. Kontrastem je relaxační hra a přebírání Skladu v duelu oproti soupeření maximálního počtu hráčů, při němž dílky mizí rychlostí blížící se světlu. Pak má výhodu ten, kdo dokáže přemýšlet rychle a dostatečně dopředu, protože dokáže svoje plavidlo vybavit vším potřebným. O vypjaté situace není nouze ani při budování lodi: hledáte dílek, ale pořád ho nemůžete objevit, najednou ho konečně uvidíte, natáhnete ruku, ale ouha! Dílek vám před nosem vzal protihráč s velkým úsměvem na tváři. Obě fáze tvoří dohromady vyváženou hru, při které se neustále něco děje.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/148/recenze-galaxy-trucker-at-zije-vesmirne-dobrodruzstvi


Vytvořeno: 03.09.2010.  Recenze hry: DaVinci Code Hodnocení:
Da Vinci Code – rozluštěte soupeřovu šifru!
Pamatujete klasického Logika? Deskovou hru z doby komunismu, ve které jste hádali pětici barev a soupeř vám označoval, jestli jste se trefili alespoň v barvě, a nebo i v pořadí? Už tenkrát to byla zábava, ale Da Vinci Code převádí tuhle hru na naprosto jinou úroveň.

Eiji Wakasugi není ve světě deskových her známé jméno. Vytvořil pouze jednu logickou hru, která se narodila v roce 2004 a dostala do vínku jméno Coda. K distribuci ji získala firma Winning Moves a díky tomu se dostala také na český trh prostřednictvím firmy Piatnik. Po cestě se jí však změnilo jméno na populárnější Da Vinci Code.

Se samotným myslitelem 16. století však nemá v podstatě nic společného, a tak můžeme pouze spekulovat, že šlo o tah spojený s tehdejší popularitou Šifry mistra Leonarda. Hra v sobě kombinuje hlavolam a deduktivní princip, a ačkoliv narazíte ve hře na čísla, nemusíte se bát, že byste museli využívat matematiku nebo s nimi nějak počítat.

Malá krabička vás na první pohled zklame množstvím komponent. Kromě krátkého návodu totiž najdete v balení pouze dva průhledné pytlíky plné plastových kostiček. Jeden sáček obsahuje bílou a druhý černou barvu. Jednotlivé cihličky na sobě mají číslice od nuly do dvanáctky.

Herní partii připravíte tím, že všechny dílky obou barev vezmete a zamícháte uprostřed stolu tak, aby nebyla vidět čísla. To se zdá být docela jednoduchý úkol, ale cihličky nemají plný tvar, jsou lehké a díky tomu jsou dost neposlušné. Velmi rády se převrací, takže často budete míchat několikrát, než se vám podaří ani jednu z nich nepřetočit. To zbytečně prodlužuje čas potřebný na přípravu, což je škoda, protože jinak se jedná o bleskové vybalení.

Nyní si každý z hráčů vyloví z hromádky dostatečný počet kostiček. Ve dvou či třech soupeřích jsou to celkem čtyři, v případě, že se účastní maximální počet čtyř hráčů, pak pouze tři.

Z těch si nyní každý musí sestavit svůj tajný kód. Nemůže ale použít vlastní fantazii, ale pravidla pevně daná hrou. Nejnižší číslo musí být vždy vlevo a postupně doprava se musí jejich hodnota zvyšovat.

Protože jsou ve hře hned dvě řady (černá a bílá) stejných čísel od nuly do dvanáctky platí pravidlo, že hodnota černé barvy je vždy nižší. Například černá pětka tedy vždy musí stát nalevo od bílé pětky. Pro snadnou orientaci soupeřů je na zadní straně nakreslená šipka, která ukazuje směrem k nižším číslům.

Tak a teď už může začít samotné hádání. Na začátku svého tahu si vylosujete ze společné hromádky jedno číslo a cihličku postavíte tak, abyste na něj viděli pouze vy. Nyní musíte zkusit uhodnout některé z čísel ze soupeřova kódu. Volba soupeře je čistě na vás, stačí pouze ukázat na kostku, kterou hádáte a vyslovit číslo.

V případě, že se vám podaří správně odhadnout část kódu, dočkáte se hned dvou věcí. Soupeř musí svoji kostičku převrhnout a nechat ji ležet odhalenou uprostřed kódu, takže kdykoliv můžete přemýšlet a vyvozovat dle její polohy ostatní čísla. Ta mnohem příjemnější část je, že na začátku vytaženou kostičku můžete vzít a zařadit si ji na správné místo ve svém kódu. Tím jej prodloužíte a ztížíte jeho uhádnutí (to platí především na začátku hry, v pozdějších fázích vám přiložení kostky nemusí pomoci).

Můžete se ovšem rozhodnout, že nemáte zájem o prodlužování kódu, třeba z důvodů, že by bylo stejně jasné, o jaké číslo se jedná. V takovém případě můžete zkusit štěstí a hádat ještě jednou. Opět je pouze na vás, jestli budete hádat u stejného protivníka nebo zcela jinde.

A to je v podstatě celý princip, na kterém stojí Da Vinci Code. Jednoduchost z něj čiší na všechny strany, ale přitom je až kouzelná jeho rafinovanost. Každá hra je úplně jiná a nikdy si nemůžete být jisti vítězstvím. V tom nás Coda zaujala nejvíc.

Dedukci hodně pomáhají dvě barevné varianty, protože černá vám často napoví hodnoty bílé a naopak. Samozřejmě nesmíte v průběhu hry zapomínat, že pokud některé číslo vlastníte vy, pak jej nemůže mít soupeř.

Partie se hodně odlišují v závislosti na počtu soupeřů. Ve dvou se jedná opravdu o čistě logický duel, ve kterém se budete muset pekelně soustředit. S přibývajícím počtem hráčů stoupá i uvolněnost, protože je zajímavé sledovat jednotlivé interakce, útoky a pomsty. Na druhou stranu se zvyšuje i náročnost a vliv štěstí a tipování, protože je méně čísel, jejichž hodnotu se můžete nějakým způsobem dozvědět.

Největším záporem hry je její začátek, protože ten je čistě o štěstí a to hned ve dvou ohledech. Hodně záleží na tom, jaké číslo si vylosujete a jak moc napovíte soupeři a také, jestli se vám podaří tipnout (zde je poměrně malá pravděpodobnost) část jeho kódu. V případě, že se to podaří, získáte výhodu pro zbytek hry, která se naštěstí dá poměrně úspěšně zvrátit.

Zároveň nejlepším způsobem, jak vyrovnat zmiňovaný vliv štěstí je hra na několik partií, kdy se určitě nakonec ukáže, kdo je opravdu lepším detektivem. Navíc si těchto více soubojů můžete zpestřit oficiálními pravidly Coda turnajů. Zde se body udělují nejen za vítězství, ale také za úspěchy ve hře a to následujícím způsobem: jeden bod za každý správný odhad kostky, tři body za dokončení soupeřova kódu a pět bodů za vítězství v kole. Vítěz kola navíc získá tolik bodů, kolik čísel v jeho kódu zůstalo neodhaleno (pomlčky se nepočítají za body).

Zatím jsme se vůbec nezmínili o skutečnosti, že kromě klasických čísel najdete v balení také dvě cihličky, které na sobě mají místo čísla pomlčku. Jedná se o jakési žolíky, kterými si hru můžete zesložitit, jestli chcete. Pokud je přimícháte na začátku hry do společné zásoby a vylosujete si ji, můžete ji umístit kamkoliv do svého kódu bez jakýchkoliv pravidel. Jedná se tedy o dokonalý způsob, jak zmást soupeře.

Pomlčky výrazně přidávají na výzvě a staví hru na jinou úroveň náročnosti. Vzhledem k tomu, že jsou v hromádce vždy dvě, je solidní šance, že některý ze soupeřů ji ve svém kódu má schovanou a vy s tím musíte počítat při vyvozování závěrů. Protože se jedná o pokročilou variantu, je pochopitelné, že hra je o trochu delší, ale především napínavější, protože do poslední chvíle si nemůžete být jisti, jestli je na již odhalené pozici číslo nebo pomlčka.

V pokročilé partii může dojít k určité nevyrovnanosti, pokud by se podařilo některému z hráčů umístit do svého kódu obě pomlčky (nebo by mu prošly rukama). V takovém případě tento hráč ví, že ostatní nemají ve svém kódu žádnou a má solidní výhodu v celém souboji.

Hře se bohužel nedostalo žádných uznání z řad odborníků. Jediné ocenění, kterého Da Vinci Code dosáhla, je doporučení od poroty Spiel des Jahres v roce 2004. Je to škoda, protože z logického hlediska se jedná o vynikající hru pro dva i více hráčů, která bude pokaždé jiná a jen tak vás nudit nepřestane.

Da Vinci Code je velice povedená hra, která za nízkou cenu nabízí hromadu zábavy. Pokud nejste nepřátelé přemýšlení a dedukce, pak vám ji můžeme bez jakéhokoliv váhání doporučit. A že není logika vaše silná parketa? Stejně dejte téhle hře šanci, protože je opravdu tak chytlavá, jako by ji vymyslel sám pan Leonardo.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/172/recenze-da-vinci-code-rozlustete-souperovu-sifru


Vytvořeno: 03.09.2010.  Recenze hry: Kazaam Dice Hodnocení:
Kazaam Dice - s kostkami za homunculem
Kazaam se vrací, se stejnými obrázky, ale tentokrát si přinesl hromadu kostek. Bude stejně odpočinkový, jako jeho mladší bráška?

Rok se sešel s rokem a alchymistická akademie má nové adepty. Mistr Ambrosius pro ně připravil nový úkol, který bude ještě obtížnější než loni. Musí nejdříve připravit vše pro oživení homunkula, ale bez použití své oblíbené přísady. Teprve když ji najdou, budou svému stvoření moci vdechnout život. Nejdříve ji však musí získat v labyrintu. Budou muset využít všechnu svoji inteligenci, aby se v něm neztratili a dorazili k cíli jako první.

Labyrint je dlouhé a šeré místo utvářené nespočtem různých kostek. Každá z nich potřebuje ke svojí aktivaci správné složení ingrediencí, na které musí uchazeči přijít podle připravených stop, nápověd a hádanek.

Někde v chodbách se pohybuje i samotný mistr Ambrosius a snaží se svým učedníkům jejich úlohu ještě ztížit tím, že nenadále přemisťuje některé kostky a mění rozložení celého labyrintu.

Ambrosius tiše sleduje, jak se čtveřice ze všech sil snaží a bojuje s jeho nástrahami. Ví moc dobře, že pouze jeden z nich vyhraje, jeden z nich bude hoden stát se jeho následovníkem.

Kazaam je kouzelné zaklínací slovíčko, které museli znát všichni alchymisté ve středověku. Právě a pouze jím jste totiž mohli přivést k životu bytost, kterou jste pomocí svých lektvarů a podloudně získaných částí předtím sestavili. U nás je takovou nejznámější bytostí golem, v této hře se pak jmenují homunkulové. A právě takového golema, ovšem mnohem hezčího a barevnějšího, si můžete přivlastnit i v této hře od firmy Fantasyobchod.

Kazaam Dice, tedy hra, o které je celá dnešní recenze, je přímým následovníkem hry, o které jsme si povídali před několika týdny, deskové hry Kazaam. Souvislost není daná jen samotným názvem, ale také grafikou, která je u obou her velice podobná.

V originále Kazaam Dice představilo vydavatelství Wolf Fang v roce 2009 (tedy rok po Kazaamu) a duší jí vdechla kreslířka Agnizeska Bała a Radoslaw Gruszewicz, za vším však stojí především její tvůrci Britta Stöckmann a Jens Jahnke. Překvapivě nemají se hrou žádnou tvůrčí souvislost autoří původního Kazaamu - Małgorzata Majkowska a Tomasz Z. Majkowski.

Na balení vás hned na počátku zaujme neuvěřitelný balíček šedých kostek. Těch je totiž celkem 32, což je u deskové hry snad nikde jinde neviděné číslo. Soupeřit s ním snad může jen speciální závodní Cuba Cube od českého autora Jiřího Mikoláše, na kterou vám brzy přineseme recenzi.

Kromě zmiňovaných šestistěnných neposedných komponent najdete v krabici také malý hrací plán, figurku mistra Ambrosia, jednu bariéru, několik vycvakávacích žetonů, pro nezbytné alchymistické suroviny a především pak list plný polepek. V předchozím textu jsme zmínili, že všechny kostky jsou šedé a zde právě přichází nepříjemná činnost – je totiž pouze na vás, abyste si všechny kostky pokryli správnými obrázky jednotlivých homunkulů. V zájmu vyrovnané hry je pak dobré, abyste u všech dodrželi stejné rozestavení obrázků, které je dokonce doporučené v návodu.

Příprava hry je poměrně rychlá, když nebudeme počítat zmíněné lepení kostek, které stačí udělat jen jednou před první hrou. Stačí do středu hrací plochy postavit figurku mistra Ambrosia, kolem něj v doporučeném rozestavení rozložit žetony přísad a vybrat si alchymistu, kterým se chcete v partii stát.

Každá z postav má určenou oblíbenou přísadu, ať už se jedná o pero z fénixe, mandragoru, jednorožcův roh, a nebo rtuť. A právě tato surovina je cílovým políčkem pro jednotlivé adepty a nachází se vždy na opačné straně hracího plánu, nežli zájemce o ni. Nyní zbývá jen si říct, jak se alchymista ke své oblíbené přísadě ze svého startovního políčka v rohu dostane.

Na začátku svého tahu si vezmete dvě kostky ze společné zásoby a hodíte s nimi. Podle výsledku se pak můžete rozhodnout hned pro několik činností. V případě, že vám padly dva rozdílné obrázky, můžete si vybrat jednu z kostek a umístit ji tímto obrázkem vzhůru na hrací plochu, ale pouze na políčko s odpovídajícím homunkulem.

Pozor však na její natočení, protože to velmi výrazně rozhoduje o dalším průběhu partie! Druhou možností, kterou můžete na základě hodu kostkami vybrat, je totiž přesunutí libovolné již položené kostky s odpovídající kresbou podél jedné z jejich hran na sousední políčko.

Právě tato činnost tvoří nejdůležitější část celé partie. Přesto může nastat také situace, že se vám podaří hodit takzvaný double, tedy na obou kostkách stejnou příšerku. V tom případě můžete udělat jednu z klasických činností, ale také můžete využít dvě speciální: můžete přesunout figurku mistra Ambrosia na jakékoliv prázdné políčko a nebo mezi dvě jakákoliv políčka umístit bariéru.

Obě varianty mají podobný smysl – zablokovat postup soupeře, protože partie končí ve chvíli, kdy některý hráč propojí za pomoci kostek svoje startovní a cílové políčko. Figurka i bariéra tyto propojení přerušují a takový hráč tedy nemůže v tu chvíli vyhrát, pokud se nějakým způsobem těchto zábran nezbaví nebo je neobejde.

Samozřejmě lze využívat chytrým způsobem i soupeřovy cesty, protože položené kostky nejsou nijak rozlišeny. Stačí, aby se kostky dotýkaly některou ze svých stran, a cesta se počítá jako platná.

V průběhu hry můžete také sbírat u středu položené přísady, za které v závěrečném vyhodnocení získává body. Pochopitelně nejvíce bodů dostane ten, komu se podaří hru ukončit. Hráč, který dosáhne nejvyššího součtu, se stane vítězem.

Posbírané suroviny lze ovšem využít i v průběhu hry. Pokud se jedná o oblíbenou přísadu, získáte za její aktivaci jeden tah navíc, za každou jinou můžete zopakovat hod, jehož výsledek se vám nelíbí. V obou případech však po jejím použití o surovinu přijdete a nepřinese vám bodový zisk na konci hry, takže je třeba bedlivě zvažovat, jestli se vám její aktivace vyplatí.

Omezení se týká také pokládání homunkulů na některá políčka labyrintu. Ta jsou totiž ohnivá nebo vodní a může na ně vstoupit pouze takové stvoření, které je proti tomuto živlu imunní. Přímo na okrajích hrací plochy naleznete nápovědu, která jasně ukazuje homunkuly odolné proti vodě i ohni. Právě tyto nápovědy spolu s malinkými obrázky na plánu přispívají k dojmu, že autoři měli snahu dostat na malou desku příliš informací.

Celková plocha plánu je 41 políček (7x7), což znamená, že ani za využití všech 32 kostek nelze zaplnit zdaleka všechny čtverečky. To také naznačuje, že v případě vyrovnané hry může dojít k situaci, že se ani jednomu hráči nepodaří dosáhnout cíle. V takovém případě rozhoduje počet získaných bodů za ingredience.

Bohužel hra nemůže na rozdíl od svého předchůdce těžit z krásných ilustrací, protože ty na malinkých kostkách a hracím plánu tak dobře nevyniknou. Veškerá váha tak zůstává na herním principu, který je ve své podstatě hodně zajímavý a originální. Především překlápění kostek se nám velice líbilo a dává to hře zajímavé strategické možnosti, které jsou vyšší než u původní hry Kazaam.

Hra nabízí poměrně rychlou a nenudící zábavu, která se ztěžuje s počtem hráčů. Ve dvou není tvorba propojení až tak obtížná a především se může snadno stát, že se vůbec cesty soupeřů nesetkají, což je právě zásadní problém duelu. Ve dvojici pak partie ztrácí většinu svého napětí a jedná se jen o závod. Snadno jim pak také mohou dojít kostky, protože se počítá, že hráči budou využívat cesty svých soupeřů.

Ovšem pokud proti vám hrají dva nebo dokonce tří hráči, kteří vám na střídačku kazí plány, pak si občas můžete připadat jako v boji s větrnými mlýny. Přesto právě tato možnost hráčské interakce a sabotování soupeřových snah je to, co dělá z Kazaam Dice největší zábavu.

Samozřejmě se takováto kostková stolní hra neubrání určité dávce stereotypu, protože úkoly jednotlivých alchymistických adeptů jsou vždy stejné. Ovšem vše výrazně ovlivňují šestistranné kostky, díky nimž je zážitek z každé partie opravdu odlišný. Přes svoji neposednou povahu nejsou kostky nepřekonatelným problémem ani z pohledu podílu náhody. I když vám totiž nepadne zrovna ten homunkulus, kterého byste si přáli, správnou strategií lze i tuto kostku využít tak, abyste z ní měli nakonec užitek.

Jediné nezábavné místo tak může být na úplném konci partie, kdy potřebujete propojit poslední dílek, a může se vám stát, že budete čekat na to, až padne právě ten obrázek, který potřebujete, ať již kvůli přemístění kostky nebo jejímu položení.

Pravidla jsou na první pohled složitá a z psaného popisu je asi rovnou nepochopíte. Je třeba rozložit před sebou plán a zkusit si podle návodu několik pohybů. Na hrací ploše je vidět snaha autorů zobrazit všechny potřebné informace, což ji dělá bohužel trochu nepřehlednou. Polepené kostky vzbuzují velmi dobrý dojem a stejně tak samotná rozehraná hra vypadá na pohled velice zajímavě.

Svým zpracováním i hratelností je vhodná především pro začátečníky a do rodinného kruhu, ačkoliv menší děti mohou mít problémy s pravidly. Přesto nabízí i tak zajímavou strategickou hloubku, kterou reprezentuje otáčení kostek. Škoda jen, že úkoly ve dvou hráčích jsou vystaveny tak, že se nemusí jejich cesty vůbec setkat.

Celkový dojem ze hry Kazaam Dice je pozitivní. Na začátku musíte zatnout zuby, přelouskat nejistá pravidla a především polepit tu hromadu kostek. Autoři se vám za to odvděčí zajímavým herním zážitkem, který sice nijak nevybočuje z průměru deskových her, ale rozhodně se nedá také zatratit a své fanoušky si určitě najde, ať již mezi vlastníky původního Kazaamu nebo mezi milovníky kostkových her.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/168/recenze-kazaam-dice-s-kostkami-za-homunculem


Vytvořeno: 03.09.2010.  Recenze hry: Can´t stop! Hodnocení:
Can’t Stop – dokážete přestat včas?
Vystoupejte po pyramidě čísel až na vrcholek a vítězoslavně shlédněte na všechny své soupeře. K tomu budete však potřebovat pevné nervy, trochu toho štěstí a především schopnost správně odhadnout chvíli, kdy přestat věřit vrtkavým kostkám.

Hry, ve kterých má svoje pevné místo náhoda, mají pro mnoho lidí nezaměnitelné kouzlo. Stírá se zdeo rozdíl mezi schopnostmi soupeřů a snadno může i dítě porazit dospělého. Před měsícem jsme recenzovali podobnou hru s názvem Royal Casino od firmy Ravensburger (u nás distribuováno firmou DinoToys), která zaujala originálním systémem využívajícím kostky.

Podobná je i deskovka, kterou se budeme zabývat dnes. Nese název Can’t Stop, tedy v češtině Nemůžu přestat. Opět se jedná o zajímavý mix strategie a náhody zastoupené červenými kostkami. Systém vytvořili designéři z firmy Ravensburger a grafický design hry má na svědomí opět Walter Pepperle, podobně jako u Royal Casina.

Její historie se táhne až do roku 1980, ve kterém ji vymyslel Sid Sackson a od té doby spatřila spoustu různých světových vydání. Hrála se však i dříve, už v roce 1974 ji lidé znali jako The Great Races a soupeřili v ní jen za použití tužky a papíru.

Na krabici se vyjímá dopravní značka STOP, která přesně vystihuje celého ducha hry. Jakmile odklopíte víko, objevíte v balení velkou červenou hrací plochu ve tvaru šestihranu. Ten je tvořen jedenácti různě dlouhými sloupci s čísly od dvou do dvanácti v horní části. Pod plánem se ukrývá čtveřice klasických kostek, barevná brožurka s pravidly a především pytlík plný různobarevných jehlanů.

Vaše herní výbava do začátku tvoří pouze jedenáct kuželů stejné barvy, které mohou být na sebe pěkně postavené do pyramidy. Jakmile má každý vybranou svoji sadu, může partie začít.

Pravidla jsou naprosto jednoduchá. Když je hráč na tahu, dostane do ruky čtyři kostky a tři bílé jehlany, které budou reprezentovat jeho jezdce. Pak hodí všemi červenými kostkami a na základě hozených hodnot z nich musí vytvořit dva páry se součtem od dvou do dvanácti. Tyto hodnoty určí číslo sloupce, do kterého může postavit některého ze svých běžců.

Hráč může hody opakovat tak dlouho, jak bude chtít, ale k dispozici má pouze trojici bílých jehlanů, jimiž lze označit pouze tři sloupce v rámci svého tahu. Obvykle tedy využije celou trojici už při druhém hodu. Jakmile všechny tři postaví do některého ze sloupců, musí z každého dalšího hodu sestavit alespoň jeden součet odpovídající vybranému sloupci. Pokud se mu to nepodaří, tak následuje vynucený konec jeho kola a hráč nezískává žádné nové pozice.

Kdykoliv se však může rozhodnout ukončit svůj tah. V tu chvíli může nahradit pozici bílých jehlanů barevnými věžemi své barvy. V příštím kole bude moci na následujícím místě znovu navázat bílým jezdcem, pokud se mu podaří vytvořit odpovídající součet z kostek.

Úkolem všech hráčů je získat pro sebe tři sloupce tím, že jako první dosáhne jejich nejvyššího pole, na němž je uvedená číslovka. Jednotliví jezdci i barevné věže hráčů mohou být navzájem stavěny na sebe, čímž se však nijak neblokují.

Výška jedenácti sloupců je určena podle pravděpodobnosti, se kterou dané číslo padá. Nejvyšší jsou tedy sloupce šest, sedm a osm, zatímco nejkratší cestu ke svému obsazení nabízí dvojka a dvanáctka, které stačí hodit celkem třikrát.

V případě, že z kostek sestavíte dvě stejná čísla, posunete jednoho běžce o rovnou o dvě políčka. Do již vyhraných sloupců nelze umisťovat bílé jehlany a všechny barevné věže, které v nich jsou, se navrátí zpět do zásoby hráčů.

Jednotlivé partie jsou velice rychlé a neuvěřitelně vyrovnané, protože štěstěna je opravdu vrtkavá. Záleží však také na správné strategii hráče, protože ze čtveřice kostek lze obvykle sestavit hned několik výsledných součtů. Nestačí tedy jen neustále házet, ale soupeři musí i přemýšlet, který sloupec je výhodné využít, protože v tahu mohou posunout maximálně tři svoje věže blíže vítězství.

Počet hráčů nemá na zábavnost partie velký vliv, jak ve dvou, tak ve čtyřech si užijete spoustu legrace a napětí, ačkoliv se v maximálním počtu účastníků lehce prodlouží délka hry.

Provedení je naprosto odpovídající, všechny součástky včetně hracího plánu jsou vyrobené z plastu a vydrží mnoho soubojů. Elegantní řešení pak je možnost vrstvit jednotlivé jehlany na sebe. Hrací plán je sestaven z čtvercových prohlubní, do nichž snadno zapadne jakákoliv z dalších součástí (jezdci i jehlany hráčů).

Samozřejmě styl hry přímo nabádá k uživatelským variantám pravidel. Pokud toužíte po větším vlivu strategie, můžete přidat do hry šanci blokovat soupeřovy věže tím, že pohyb jezdce ukončíte na obsazeném políčku. Druhou variantou může být, že obsazená políčka se nepočítají jako volná a můžete je tedy přeskakovat. V obou případech musí hráči mnohem více zvažovat každý tah, protože mohou usnadnit svým soupeřům cestu k vítězství.

Náhoda má v Can’t Stop své nezaměnitelné místo a tvoří základ celé hratelnosti. Překvapivě však nijak neruší a vytváří ze hry ideální rodinnou relaxaci. Právě rodinám s dětmi je tato hra určena v první řadě, protože malé ratolesti si procvičí základní sčítání a ještě se u toho pobaví.

I pro pokročilé hráče může nabídnout příjemnou nenáročnou zábavu mezi složitějšími partiemi, protože hra přes velký podíl štěstí vyžaduje i správné využití taktiky.

Ať už budete Can’t Stop hrát s rodinou nebo s kamarády, vždy se budete muset utkat se svým největším nepřítelem – touhou pokračovat dál a proházet se kostkami až k vítězství. A to věděli i tvůrci, kteří hru nazvali Can’t Stop.

Z obou pohledů se jedná o jednoduchou hru se základními pravidly, která se naučíte velmi rychle, ale přesto bude každá partie jiná a neméně zábavná. Pokud hledáte zajímavou rychlou hru a nevadí vám trocha počítání, pak se může jednat o vážného adepta.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/167/recenze-cant-stop-dokazete-prestat-vcas


Vytvořeno: 03.09.2010.  Recenze hry: Drachenherz Hodnocení:
Dračí srdce – lov draků pro začátečníky
Draci jsou krásná a podivuhodná stvoření a asi není žádný člověk, který by je neměl rád. Jejich kouzlo nespočívá jen v mytologii, na jejichž základech jsou historky o nich vystavěny, ale také na mnoha podobách, v nichž se v lidských dílech přestavují. A právě síly tohoto tématu se chopil zkušený tvůrce Rüdiger Dorn (Arkadia, Jambo). Připravil podle ní pro firmu Kosmos deskovou hru, která v originálním jazyce nese název Drachenherz.

Dračí srdce, jak se jmenuje hra v českém překladu a distribuci firmy MindOK, se zařadila do série her specializovaných na souboj dvou hráčů. V této řadě firmy Kosmos vyšla již řada herních stálic, jako jsou Blue Moon, Jambo, Caesar & Cleopatra nebo Lord of the Rings - The Confrontation.

Celá hra se schovává v pěkné malé červené krabičce, ze které na vás kouká hlava draka a jeho rubínové oko. Obsah zakrývá krásný malovaný herní plán, který je složený na třetiny a krátký list pravidel. Pod nimi najdete to hlavní – balíček rovné stovky karet (dvě stejné sady po padesáti), které se postarají o veškerou zábavu, již Dračí srdce může nabídnout. I ty na sobě mají pěkné ilustrace, jejichž autorem (včetně desky) je Michael Menzel, zkušený grafik, který má na svém kontě již desítky různých velmi úspěšných her (Kuba, Pilíře země nebo Vikingové).

A protože je to hra tak trochu o dracích na dně krabice najdete jeden krásný bonus v podobě figurky draka (totožná jako ve hře Blue Moon). Dokonce se vám může stát, že budete mít různou barvu (červená, zelená, modrá), my měli štěstí na modrou. Titulní dračí srdce ovšem uvnitř nenajdete, ani neobjevíte nějakou zřejmou souvislost.

Dračí srdce vyniká opravdu bleskovou přípravou. Stačí rozložit hrací plán doprostřed stolu a k jeho pravému hornímu rohu umístíte figurku draka. Pak už se každý hráč chopí svého padesátikartového balíčku, dobere si z něj pětici karet do ruky a vše je nachystáno ke hře.

Hrací deska je výborně navržena, protože sama svým tichým a bezhlasným způsobem vysvětluje pravidla. Je na ní totiž rozmístěno celkem devět obrázků překrytých místem, na něž se dá položit karta. Některé mají pouze jeden rámeček, další jich mají více. Většina z nich však je propojena šipkami.

Úkol hráčů je jednoduchý – získat do konce partie co největší součet bodů, které jsou uvedeny v rozích jednotlivých karet. K tomu se však nejdříve bude muset některé karty obětovat a vyložit je na plochu.

Mezi kartami položenými na hrací plochu dochází k interakci. Některé karty vám umožní vzít celý balíček jiných. Například pokud položíte na plán jedinou kartu létajícího ohnivého draka, můžete si okamžitě vzít všechny vyložené karty s obrázkem truhlice. Právě k naznačení takových vazeb na hracím plánu slouží již zmíněné šipky.

Většina vykládacích ploch je nějakým způsobem propojena s jedním nebo i s více dalšími místy, ze kterých vám umožní sebrat karty. Záleží tedy pouze na hráči, jakým způsobem využije pětici karet, které má v ruce a jak strategicky je dokáže vykládat, aby získal narůstající hromádku na hrací ploše. V jednom tahu můžete vyložit i více karet stejného druhu, protože některé obrázky mají více míst pro karty. Teprve až zaplníte poslední z nich, můžete získat hromádku, na kterou ukazuje šipka.

Speciální funkci plní ve hře dvě políčka – lodě a kamenný drak. Ten hráč, který získá vyložené karty kamenného draka, se okamžitě zmocní také postavičky draka. Figurka má speciální schopnost – dovolí mu v ruce držet o jednu kartu více, tedy šest karet.

Vyložené hrdiny a lovkyně nemohou hráči sebrat vyložením jiné karty, ale místo toho se po zkompletování odloží pod hrací plán na místo, které reprezentuje lodní palubu. Teprve až některý z hráčů doloží třetí loď, může všechny odložené karty vzít a získat tak často hromadu bodů.

Ve chvíli, kdy odpluje devátá loď (třetí trojice lodí) nastává okamžitě konec hry. Může k němu dojít ovšem i dříve v případě, že některému ze soupeřů dojdou karty.

Na konci hry si oba soupeři sečtou body na svých kartách a hráč s vyšším součtem vyhrává. Předtím si však držitel figurky kamenného draka přičte za jeho vlastnictví tři body, navíc se stává tento hráč vítězem i v případě rovnosti bodů.

Jak vyplývá z popisu pravidel, hra je v podstatě založená na velice jednoduchém principu. Největší kouzlo tkví v provázanosti jednotlivých políček a jejich nenásilné logičnosti. Lovkyně střílejí po ohnivých dracích a se svými kořistmi odplouvají domů, zatímco ty okřídlené potvůrky, které jim unikly, se vrhají střemhlav po opuštěných blyštivých truhlách. Odvážní lovci se pouští do křížku s trolly, kteří mají zálusk na princezny a pod tím vším si v klidu kutají své zlato trpaslíci a nenechají se ničím rušit.

Souboje se zvládnou účastnit už děti kolem osmého roku věku, což je určitě vynikající zpráva pro rodiče. K tomu přispívá i pohádkové ladění hry, které přiláká dětské oči velmi rychle. Navíc souboje bývají velice vyrovnané a každý se dočká svého vítězství, ať už dříve nebo později. V tom je schované další lákadlo pro hráče z řad dětí, které nerady prohrávají.

Přitom si ale Dračí srdce dokáže zachovat poutavý nádech i pro starší zájemce, ať již se jedná o starší děti nebo o dospělé hráče, ačkoliv je asi neuchvátí takovým způsobem, jako mladší publikum. Vinu na tom bude mít důraz na jednoduchost a rychlost hry, který nemusí být každému po chuti.

Důsledkem jednoduchých pravidel je i krátká hrací doba, která se snadno smrskne na rychlou čtvrthodinovou partii, což je skvělý čas. Pravidla doporučují, aby se Dračí srdce hrálo na několik partií a teprve z nich by měl vzejít vítěz (nesčítají se však samotná vítězství, ale vítězné body za karty získané v průběhu souboje). My se k této radě přidáváme. Proč? Protože na výsledek jednotlivých partií má velký vliv náhoda.

Právě té se nelze ubránit, protože zamíchané karty si chodí, jak chtějí a to může mít vliv na průběh samotné partie. Občas se vám totiž právě vlivem smůly stane, že prostě nemáte na výběr. Když dostanete do ruky pět různých karet, můžete vždy vyložit pouze jednu a nemáte jakoukoliv šanci na rychlé zbavování nebo dokončování některých skupin a tím v souboji rychle ztrácíte, pokud soupeři chodí dobré karty.

Svůj zážitek ze hry můžete výrazně ovlivnit tím, jak pečlivě svůj balíček zamícháte po předchozí partii. Vzhledem k tomu, že je základním principem seskupování karet stejného typu, je velice důležité, abyste před každou hrou věnovali velkou pozornost řádnému promíchání. Naštěstí to není tak velké zdržení, protože stejně sesbírané balíčky musíte třídit podle zadní strany do dvou hromádek pro sebe a svého soupeře a při té příležitosti lze karty snadno zamíchat.

Nejdůležitější vliv na výsledek má styl hry, který zvolíte. Můžete buď vykládat po jedné kartě a doufat, že se vám podaří připravit si dokonalé kombo. Nebo se naopak spolehnete na hraní více karet v rámci jednoho tahu a budete doufat, že soupeř nemá postavu, kterou by vám nastřádané body vzal, než se dostanete znovu ke slovu a karty shrábnete do své sbírky.

Velkou výhodu má samozřejmě majitel kamenného draka, který může v ruce držet o jednu kartu víc a na závěr za něj dostane body, které často celý souboj rozhodnou. Drak může znamenat obrovskou výhodu, takže o figurku se často strhávají velké souboje.

V zahraničních edicích vznikl rozpor ohledně situace, za níž si hráč může draka vzít k sobě. V českých pravidlech je jasně dáno, že pokud zahrajete princeznu, která normálně draka bere, musí být na pozici kamenného draka alespoň jedna karta. Tím je střídání figurky značně omezeno. Majitel draka si totiž v ruce obvykle střeží připravenou kartu princezny, aby jej jeho soupeř nemohl o draka snadno připravit (trvá mu to dva tahy – položit kartu draka, a pak v dalším tahu princeznu). Tak se stane, že z figurky většinu partie těží pouze jeden z bojovníků a je těžké mu ji sebrat.

Doporučujeme však vyzkoušet i domácí variantu, v níž si vezme figurku k sobě i ten, který obětuje kartu princezny, aniž by musela na poli kamenného draka ležet karta. V takovém případě totiž mohou hráči více reagovat na svoje aktuální potřeby a postavička se přesouvá mezi soupeři výrazně častěji a jeden z účastníků duelu tak nemá jasnou výhodu po většinu hry.

Velmi kladně hodnotíme grafické zpracování, které obsahuje krásné ilustrace, ať již na hracím plánu nebo na samotných kartách. Především plocha, kterou budete mít před sebou rozloženu je krásně spojena v jeden obrázek, který bych se nebál umístit si ve větším formátu na zeď jako obraz. Stejně tak tovární zpracování karet i figurky lze ohodnotit známkou jedna. Na hracím plánu se bohužel začíná po větším množství partií objevovat opotřebení v ohybu, z čehož se v průběhu času může stát problém.

Dračí srdce je vhodná hra v případě, že nechcete zdlouhavě chystat nějakou ze složitějších deskovek a hlavně v situaci, kdy nemáte moc času. Lze ji hrát pouze ve dvou, což je v podstatě dobrá zpráva. Dvojka je v deskových hrách často opomíjené číslo a kvalitních deskovek specializovaných na partii dvou není mnoho, natož takových, které by šlo sehnat v českém jazyce.

Hra je velmi dobrou volbou pro začátečníky a rodiny s menšími dětmi, které její princip rychle pochytí a budou si souboje s radostí užívat. Postupem času může chybět trochu větší možnost taktizování, ale přesto se jedná o pěkně zpracovanou a zábavnou hru pro dva soupeře, kterou ozdobíte každou poličku.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/176/recenze-draci-srdce-lov-draku-pro-zacatecniky


Vytvořeno: 09.08.2010.  Recenze hry: Callisto Hodnocení:
Callisto – barevná moře mezi sloupy
Callisto je další z řady zajímavých logických her, které nám až do domu přináší firma Piatnik. Tentokrát se jedná o dílo veleúspěšného herního designéra, Reinera Knizii. Logické hry mají nesnadnou pozici v obývacím pokoji obyčejné rodiny, jak už jsme si vysvětlili například u Abalone.

U této hry je to jiné. Logika je zde zabalena do kabátu intuitivních jednoduchých pravidel, která snadno přejdou do krve i dětem na prvním stupni základní školy, ale zachovává si skrytá tajemství, která hráče nutí nevypínat mozek.

Nejedná se o "hardcore" hru, která by brzy získala svoje mistrovství světa, ale o příjemné přemýšlivé odreagování. A přesně to mnoho rodičů hledá. Jenže kde si u jiných her mohou děti hrát s vlky a ovcemi nebo s tučňáky, tam tato hra přichází pouze s různorodými barevnými tvary. Jak to všechno do sebe zapadá a jestli zábava předčí touhu po provedení, tomu se teď podíváme na kobylku.

Zjednodušeně řečeno patří tato hra do rodiny takzvaných "blokus her" (recenze Blokus, recenze Blokus Duo). Bohužel ze zmíněných her si bere v podstatě celý svůj herní princip a pouze do něj přidává několik nových prvků a jinou hrací plochu.

Krabice, která na první pohled artworkem nezaujme, obsahuje čtyři sady různorodých plastových dílků, herní desku, plány pro varianty dle počtu hráčů a pravidla. Zbytek velké krabice, ležící pod plastovou hrací plochou, zeje smutnou prázdnotou. Celá osmiúhelníková deska je pokryta pravidelně rozesetými důlky, do nichž snadno zapadnou vaše dílky, až nadejde správný čas. Pravidla nepřesáhnou jednu stranu, jednoduše a rychle popisují herní systém a nenechají vás na pochybách, že tohle je opravdu logický rychlík.

Herní varianty, odvíjející se od množství hráčů, jsou odlišeny pomocí herních podložek, které se vždy zespodu připevňují pomocí malých zobáčků k průhledné základně. Ty zahrnují vždy jinak velkou herní plochu, na niž je možné dílky pokládat. Účelem tohoto opatření je pochopitelně, aby všichni hráči nemohli položit své dílky do jednoho. V návrhářské dílně se výměnná vložka mohla zdát jako vynikající nápad, jenže v praxi bohužel dochází k velmi rychlému ničení papírových podkladů a bude jen otázkou času, kdy dojde k jejich natržení.

Při bližším zkoumání svojí barvy zjistíte, že máte ploché dílky velikosti dvou až pěti polí ve tvarech připomínajících například písmena I, T, C, W a X. Kromě nich objevíte v zásobě také tři podivné sloupy, připomínající antické stavby. Právě ony budou základním kamenem vašeho barevného impéria.

Na počátku hry položíte na libovolná místa hracího plánu dva z nich a tím určíte, kde máte v úmyslu stavět. Následně k nim musíte přikládat ostatní puzzle tak, aby se dotýkal některého z vašich již položených kousků alespoň jednou stranou. Postupně se rozšiřujete a najednou zjistíte, že není kam stavět – všechen prostor vám zabrali soupeři! Co teď?

K vysvobození slouží třetí sloup, jehož prostřednictvím se můžete ze zajetí vysvobodit a začít ještě jeden barevný ostrůvek na zcela jiném místě. Důležité je vhodné načasování tohoto tahu, protože někdy už může být pozdě a soupeři vás i ve vašem novém útočišti rychle zablokují.

Hra končí, jakmile žádný z hráčů nemůže pokládat další tvary. Závěrečný součet zbylých nepoložených kousků určí vítěze. Každý dílek se počítá za tolik bodů, přes kolik čtverečků se rozkládá.

Největší slabinou této hry je soupeření dvou hráčů. Herní plocha je sice zmenšená, ale ke konfrontaci hráčů dochází i přesto až ve velmi pozdní fázi, kdy již nelze příliš taktizovat a výsledek nějakým způsobem ovlivnit. Souboj mezi čtyřma očima tak tvoří pouze pokládání dílků jeden k druhému. Snaha zatlačit soupeře agresivní hrou hlouběji na jeho polovinu vyústí pouze v jeho vysvobození za použití třetí věže a zbytek partie se odehraje opět v poměrně klidném duchu.

Zpočátku jsem hrál Callisto právě pouze v duelové variantě a hra mne velice zklamala. Souboj postrádal napětí a byl u konce během pěti minut. Bohužel se nejednalo o špatnou interpretaci pravidel nebo podobnou chybu na naší straně: hru ve dvou hráčích opravdu stihnete odehrát během reklamní pauzy svého oblíbeného pořadu. To může být klad i zápor, v tomto případě si ale můžete být jistí, že se jedná o negativní parametr.

Naštěstí vše zachraňuje varianta pro větší počet hráčů (tři a čtyři). Když jsem ji vyzkoušel, konečně jsem pocítil výzvu. Zde již fungují veškeré principy přesně tak, jak mají, a výsledek hry závisí na položení každého dílku na hrací plochu. Jeden tah totiž obvykle ovlivňuje dva až tři hráče současně a vytváří tak četné konfliktní situace a mnoho taktických možností.

Podle pravidel by správně měl jedné partii odpovídat stejný počet soubojů, kolik je ve hře soupeřů a vždy by měl klání zahajovat jiný z nich. Celkový součet dílků pak tvoří výsledné skóre a teprve pak může být určen vítěz. Rozhodně bych to ale nepovažoval za nutnost a pravidlo, které je nutno za všech okolností dodržet.

Přes velké množství kritiky, které v recenzi zaznělo, je Callisto zajímavou variací, která přináší nové nápady a taktické varianty a rozhodně stojí za pozornost. Zajímavých abstraktních her není na trhu nikdy dost a tento nový počin Piatniku se do této kategorie jistě zařadí. Ani zmenšením herní plochy se bohužel nepodařilo docílit zábavné hry dvou hráčů, ale vše kompenzuje početnější soupeření. Hra je díky přístupným pravidlům a pěkným herním principům zajímavou volbou pro ty, kteří hledají logickou hru pro celou rodinu.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/165/recenze-callisto-barevna-more-mezi-sloupy


Vytvořeno: 09.08.2010.  Recenze hry: Kazaam Hodnocení:
Kazaam - ve světě alchymistů
Hra s tajuplným názvem Kazaam k nám přichází od polských autorů Tomasze a Malgorzaty Majkowských. Balení už na první pohled zaujme netradiční kresbou a obsah na tento dojem velmi úspěšně naváže.

Bohužel do krabice, i když je tvarovaná a má přihrádky, neumístíte všechny komponenty hry tak, aby se nehýbaly, a vy jste je při každém hraní hry nemuseli pracně rozdělovat. Takže doporučuji všechno poctivě ogumičkovat (čtvercové kartonové karty) a osáčkovat (hrací žetony). Pokud tomu věnujete trochu snahy na začátku, zajisté se vám to v dalších hrách vrátí v podobě ušetřeného času, který můžete strávit nad samotnou hrou. A ta si určitě váš čas zaslouží.

Základní herní komponentou jsou hrací plány jednotlivých alchymistů, každý zobrazuje jiného homunkula snoubícího se se specializací postavy. Ve hře je těchto plánů celkem šest a vaším úkolem bude na nich sestavit z jednotlivých částí živoucí bytost. Setkáte se zde s kostlivcem, kameňákem, ale i třeba s ohnivcem. Každá z nich má svůj nezaměnitelný vzhled.

Na začátku hry zamícháte na jedné hromádce všechny dílky s částmi těla, každý hráč si vylosuje jednoho z alchymistů, podle toho si před sebe položí jeden z herních plánů a na závěr si vezme do ruky náhodné tři kartičky částí těla. Nyní může hra začít.

Každý herní plán sestává z devíti částí – z hlavy, uší, rukou, trupu, nohou a ocasu reprezentujících všechny součásti, jež musíte najít. Když držíte v ruce dílek, který se vám hodí (a nemusí být nutně od vašeho homunkula), můžete jej vyložit na svoji hrací kartu. K tomu ovšem potřebujete suroviny vypsané na dílku. Pokud je nemáte, můžete je snadno získat – odložíte na hromádku jednu z nepotřebných částí těla (pochopitelně cizího homunkula) a vezmete si odpovídající ingredience. Každý z alchymistů má navíc svojí oblíbenou ingredienci, od níž si při každé takovéto směně bere jeden kus navíc. Jedná se o rtuť, síru, mandragoru, jednorožcův roh, dračí krev, nebo pírko z Fénixe.

Homunkulus nabude vědomí již po položení první části a bude se snažit podporovat svého stvořitele speciálními dovednostmi. Otočením kartičky s konkrétní částí těla můžete tyto schopnosti využít. Právě tento herní princip přináší do Kazaamu velkou dávku variability a napětí. Umožňuje totiž hráčům nejen vybírat kartičky z těch již odložených, ale především krást dílky z rukou soupeřů či dokonce vyhodit jeden z vlastních vyložených dílků.

Když je hráč na tahu, může provést až celkem tři akce. Může ovšem provést také třikrát totéž. Do činností se počítá dolíznutí nové kartičky s částí těla z hromádky, vyložení dílku na hrací plán, výměna dílku za ingredience, otočení vyložené kartičky / použití speciální schopnosti homunkula. Poslední možností je vrácení všech takto otočených karet zpět do neotočené podoby.

Hra končí ve chvíli, kdy některý ze soupeřů vyloží na hrací plán poslední část svého homunkula. Takový hráč nesmí zapomenout vykřiknout Kazaam, protože jinak vaše příšerka zůstane navěky uvězněná ve vlastním těle bez možnosti pohybu! Tento hráč ovšem není ještě vítězem, protože následuje bodování: body dostáváte za každý vyložený dílek, bonusy pak za takový dílek, který zároveň odpovídá postavičce na plánu. Bodovány jsou pouze dílky, které jsou otočeny obrázkem nahoru.

Na hře nám přišla nejpoutavější grafika příšerek, jejíž autorkou je Agnieszka Bała. Díky tomu je Kazaam snadno přístupný i dětem, které si v něm snadno naleznou zalíbení. Snad neprozradíme moc, když řekneme, že hra obsahuje také sedmou, skrytou postavu, která nemá svoji hrací desku.

Bohužel se Kazaamu nevyhnula ani některá negativa. Při hře více hráčů často dojde k situaci, že nejsou k dispozici suroviny. Tento fakt pravidla nijak neřeší a tak záleží pouze na domluvě hráčů, jak se s touto okolností poperou.

Velkým hráčský, dilematem, ze kterého těží hratelnost, je rozhodování, jestli čekat na dílek své příšerky, nebo raději vyložit dílek jiný, který je méně bodovaný. V pozdějších fázích jej sice můžete použitím speciální dovednosti ocasu za cenu jedné akce vyhodit a nahradit vlastním dílkem, ale také se k němu vůbec nemusíte dostat.

Pochopitelnou taktikou je, že hráči si budou navzájem pozdržovat v ruce soupeřovy dílky, což je omezeno limitem maximálně sedmi zároveň držených karet. Z toho plyne také fakt, že jen málokdy se vám podaří na konci hry sestavit kompletně správnou příšerku. Dílky jsou navrženy tak, že vždy navazují, a tak můžete vytvořit například dřevěnou potvůrku s hmyzíma ušima, která bude i tak stále vypadat roztomile.

Kazaam nemá za cíl poskytnout složitou a komplexní zábavu, místo toho nabízí jednoduché, neotřelé herní principy a odsýpající hratelnost přístupnou všem. Podporuje především hráčskou interakci a tím se stará o neustálou zábavu. Můžeme ho směle doporučit rodinám s dětmi, které naučí počtům i strategickému myšlení.

Homunkulové jsou čistotná a nenáročná stvoření. Zároveň jsou ale také výborní rádci a pomocníci. Není zcela jasné, čím se živí a kam se ukrývají na noc. Co však víme zcela jistě je, že až oživíte svého prvního věrného služebníka magickým slovem Kazaam, váš život už nikdy nebude stejný.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/128/recenze-kazaam-ve-svete-alchymistu


Vytvořeno: 09.08.2010.  Recenze hry: Blokus Duo Hodnocení:
Blokus Duo – stejný ale kompaktnější
Blokus je logická hra, která vznikla v roce 2000 a jejím autorem je Bernard Tavitian a jejím základním principem je správné pokládání dílků na čtvercovou hrací plochu. Jejím hlavním kladem, ale zároveň i nevýhodou je, že byla navržena pro hru čtyř hráčů. Nižší počty si sice mohly také zahrát partii, ale vyžadovalo to nepříjemné úpravy hrací plochy nebo principů. Více o základní verzi se můžete dočíst v naší recenzi Blokusu, která vyšla nedávno.

Protože úspěch byl opravdu velký, vznikly i další verze. První a hlavní z nich byla speciální verze Blokus Duo, která je naším dnešním hlavním objektem zájmu. Na první pohled uvidíte, že máte co do činění s Blokusem, ale rozměr krabice vám jasně prozradí, že se jedná o jinou verzi. Oproti 400 čtverečkům plochy zde totiž budete mít pouze rozlohu pro dva hráče, tedy 14 x 14 čtverců (194 čtverečků).

Balení je stejně jako u velké verze luxusní, stříbrná hrací plocha je zabalena v průhledném papíru, aby se jí neobouchaly rohy. Pod jejím kuželovitým tvarem naleznete dva pytlíky plné nejrůznějších tvarů. Jejich barvy jsou oranžová a fialová a rozšiřují tak zároveň možnosti základního Blokusu, pokud jste jeho vlastníky. Dílky se nachází v pytlících nadepsaných názvem hry, bohužel nejsou zavírací a musíte je rozstřihnout a použít jiné, vlastní.

List s pravidly je krátký, ale obsahuje názorné příklady a každý začínající hráč z něj rychle pochytí základní principy, které potřebujete znát, abyste mohli začít klást různobarevné dílky na hrací plochu.

Na začátku si každý z hráčů vezme k sobě všechny dílky jedné barvy a přehledně si je rozdělí, aby měl přehled o svých možnostech. Mezi sebe soupeři položí prázdnou stříbrnou desku, která se bude postupně zaplňovat.

Na hráčích nyní je, aby začali střídavě klást jednotlivé dílky. Počáteční body jsou na hracím plánu vyznačeny tečkami. Je důležité začínat na těchto bodech, protože jinak by hra v první polovině byla jen bezduché kladení různých kousků bez mezihráčských konfliktů.

Samozřejmě nic není tak jednoduché, jak vypadá, a tak dílky hráčů na sebe musí navazovat. Každá barva se musí dotýkat pouze svými rohy, nikdy nesmí být v kontaktu přímo stranami. Tím vznikají mezi hráčovými dílky mezery, jichž může v pokročilejších fázích hry využít soupeř.

Je dobré začít těmi největšími díly a zbavit se jich co nejdříve, protože s postupujícím časem bude ubývat volného prostoru. Ve chvíli, kdy ani jeden z hráčů nemůže umístit na hrací plán další dílek, končí partie.

Nemusíte však složitě počítat prostor obsazený položenými dílky, ale stačí pouze sečíst čtverečky tvarů, které vám zbyly v zásobě. Hráč, kterému zbyla v součtu menší plocha, se stává vítězem partie.

Pokud jste již hráli původní Blokus, pak víte, že je to opravdu rychlá hra, jejíž partie trvá s trochou přemýšlení kolem patnácti minut. Ve variantě pro dva je prostor ještě menší, takže je pochopitelné, že i partie budou ještě kratší. Z toho plyne fakt, že určitě nebudete soupeřit pouze na jednu hru. V takovém případě doporučujeme si zbylé čtverečky za jednotlivá klání sčítat a teprve po odehrání předem stanovených soubojů určit vítěze.

Obrovskou výhodou Blokusu Duo jsou jeho rozměry, které jsou v podstatě čtvrtinové oproti obrovské ploše, kterou zabírá plná hra. Samozřejmě větší hra (a krabice) znamená i větší cenu. Blokus Duo stojí o dvě stovky míň.

Při volbě mezi těmito dvěma variantami záleží především na faktu, v kolika hráčích budete pokládání dílků hrát. Velký Blokus, jak již jsme se zmínili na začátku, totiž snadno lze upravit pro méně hráčů. V oficiální verzi pravidel najdete princip, při němž každý z hráčů ovládá dvě barvy. Samozřejmě druhou možností je i zmenšení hrací plochy. Tuto variantu snadno připravíte a již brzy se o ní dočtete v naší sekci Ke stažení, kde se budeme Blokusem zabývat.

Ani v malé verzi Blokus neztratil nic na kouzlu pokládání tetrisových dílků. Stále je to stejná logická zábava a skvělá výzva pro každého přemýšlivého hráče. Rychlý průběh partie je pak třešničkou na dortu, díky níž si hru dokonale užijete.

Krása této hry je v tom, že těžko narazíte na dvě totožné partie. Dílky lze pokládat mnoha rozdílnými způsoby.

Díky počátečním bodům ve středu musíte v podstatě od začátku partie řešit konflikt s protivníkem a budovat si takovou cestu, abyste mohli i mezi jeho dílky pokládat své tvary. Lokalita každého dílku je velice důležitá, protože pouze promyšleným pokládáním se můžete zbavit většiny svých čtverečků.

Stejně jako velký bratříček, i Blokus Duo umožňuje samotářskou hru ve stylu hlavolamu. Vaším úkolem je umístit co nejvíce dílků na hrací plochu, při zachování standardních pravidel Blokusu. V ideálním případě by měl být celý hrací plán vyplněn různobarevnými tvary. Samozřejmě to není ideální verze hraní, ale jako trénink se rozhodně nejedná o špatnou věc. Můžete se také pokoušet z barevných dílků sestavit nejrůznější tvary.

Pokud čtete tuto recenzi, pravděpodobně se rozhodujete mezi koupí Blokusu a Blokusu Duo. V takovém případě záleží pouze na tom, jestli plánujete logické partie i ve více hráčích, protože v takovém případě je jasnou volbou velký Blokus, který můžete hrát ve dvou, třech i čtyřech.

Druhou variantou je, že Blokus již vlastníte a chcete slyšet, jestli se vám vyplatí koupit i speciální variantu pro dva. Největší jeho výhodou jsou malé rozměry krabice, díky nimž není problém jej kamkoliv přenášet. Samozřejmě speciální hrací plán pro dva je také výhodou. Kromě toho však speciální verze pro dva nepřináší do herního principu žádné novinky.

Blokus je vynikající logická hra, která zaujme každého, kdo rád přemýšlí. Varianta pro dva je kvalitativně naprosto totožná s verzí pro čtyři, pouze obsahuje hrací plán, na němž se může utkat pouze dvojice soupeřů. Tomu však odpovídá také maloobchodní cena, která může být jazýčkem na vahách. Je pouze na hráčích, která verze bude více vyhovovat jejich potřebám a požadavkům. Na závěr je třeba obecně říct, že koupí Blokusu rozhodně neprohloupíte a postaráte se o zábavu pro sebe i svoje soupeře.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/156/recenze-blokus-duo-stejny-ale-kompaktnejsi


Vytvořeno: 09.08.2010.  Recenze hry: Blokus Hodnocení:
Blokus – zábava bohů
V této pradávné zábavě bohů se inspiroval tvůrce hry Bernard Tavitian, když vytvářel dnes již logickou legendu mezi hrami – Blokus. Vdechnul mu život v roce 2000 takovým způsobem, že si hra dodnes zachovala původní vzhled.

Celý prostor v nízké krabici zabírá vyvýšená čtvercová herní deska čítající celkem 400 plastických čtverečků. Kromě ní zaměříte rychle pozornost na čtyři pytlíky s různobarevnými tvary, které jsou vyrobeny kvalitně, a zároveň lahodí oku díky průhlednému zpracování. Tvoří je velký počet variabilních tvarů, které snadno hráče zmatou.

Ti, stejně jako bohové, pokládají jednotlivé dílky tak, aby spolu přímo nesousedily, ale dotýkaly se svými rohy. Vše se zdá být jednoduché do chvíle, nežli se začnou vaše dílky proplétat s tvary soupeřů a hrací plocha začne ožívat duhovými barvami. Až v té chvíli se ukáže, jak důležité jsou první tahy, které umožní hráči využít co nejvíce prostoru v jeho rohu desky.

Zásadní je nejen správně pokládat, ale také mít přehled o všech typech tvarů, které zbývá ještě položit. Pokud některé z nich neumístíte před setkáním s ostatními, tak už vám pravděpodobně zůstanou na ocet až do konce hry. Taktických variant se v celém průběhu skýtá nespočet. Lze jimi velmi účinně odříznout protihráče od dalších možností (poupravením tohoto principu koneckonců vytvořil Reiner Knizia hru Callisto) a zároveň si vytvořit cestu pro svůj rozvoj.

Blokus jako takový je primárně určený pro čtyři hráče. Všechny ostatní varianty (pro dva a tři soupeře) výrazně mění zážitek ze soupeření. Na hracím plánu totiž vždy musí být všechny čtyři barvy, jinak by nebyl problém umístit všechny dílky a hra by ztratila smysl. Nejcitelnější je změna při hře ve třech, kdy se postupně všichni střídají v pokládání zbývající barvy. Čtvrtá barva sice v závěrečném součtu nemá žádný vliv, ale dá se jí dobře využívat k taktickým účelům.

Pokud se do partie Blokusu pustí pouze dvojice zábavychtivých soupeřů, pak je nasnadě, že každý z nich dostane pod kontrolu dvě barvy. Tentokrát se na závěr započítávají všechny čtyři.

Dilema nižšího počtu soupeřů se dá vyřešit také jinak – zmenšením herního prostoru. Tento princip využil Reiner Knizia v již zmiňovaném Callistu. Nejedná se ovšem o oficiálně podporovanou změnu, pouze o zjednodušení, které vyplynulo z myslí samotných hráčů. Hra se tak stává přehlednější, než když každý hráč kontroluje dvojici barev.

Blokus je nejen u nás, ale i ve světě velmi oblíbenou hrou, a proto vznikly mnohé oficiální i neoficiální varianty. Lidská tvořivost dala vzniknout variantě pro jednoho hráče, která je spíše hlavolamem. Úkol je prostý – umístit na hrací desku všechny dílky při zachování všech zbylých herních principů.

Myšlenka Blokusu byla dále rozvíjena a dala vzniknout dalším hrám z řady, ať už se jedná o Blokus Trigon nebo Blokus Duo pro dva hráče. Zvláštní pozornost si zaslouží variace 3D Blokus, která byla v předchozích letech známá jako Rumis. Můžete se také setkat s obřím zpracováním, které vystupuje pod názvem Blokus Giant. Jedna strana jeho hrací desky měří 57 centimetrů a je tedy zhruba dvojnásobná.

Na rozdíl od hry Abalone je tato logická hra jako stvořená pro rodinný kruh a je vhodná i pro obyčejnou relaxaci. Princip proplétání jednotlivých barev přináší spoustu zajímavých situací a díky přítomnosti čtyř barev musíte pečlivě volit každý svůj tah. Jedná se o hru, která se určitě jen tak neomrzí a ať k ní budete přistupovat přemýšlivě, nebo jen jako k barevné skládance, ani v jednom z případů vás nezklame.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/56/recenze-blokus-zabava-bohu


Vytvořeno: 09.08.2010.  Recenze hry: Osadníci z Katanu Hodnocení:
Osadníci z Katanu v novém kabátě
Když v roce 1995 poprvé spatřila světlo světa moderní desková hra Osadníci z Katanu, určitě její autor Klaus Teuber ani ve svých nejdivočejších snech neočekával tak obrovský úspěch. Hra se stala klasikou, kterou všichni zbožňují, o čemž zajisté svědčí jejich pět rozšíření (vydáno v češtině). V České republice v roce 2004 vyhrála prestižní soutěž Hra roku, a tak i na našem trhu potvrdila svoje místo mezi stálicemi deskových her.

K dnešnímu dni vyšlo již 10 vydání. To poslední se dočkalo lehčího přepracování, o němž se zmiňuji na konci recenze. V krabici s již tradiční grafikou zapadajícího slunce nad vesnicí najdete klasicky čtyři sady hráčských komponent v různých barvách. Jedná se o miniatury vesnice, města a cesty.

Hrací plán tvoří devatenáct šestihranných dílů, které hře zajišťují variabilitu. Jedná se o části, na kterých jsou zobrazeny různé typy krajiny: les, pastvina, pole, pahorkatina a poušť. Navíc oproti jiným verzím obsahuje i rám s přístavy, který ohraničuje celou hrací plochu.

Dalšími částmi jsou karty surovin, kterých je 95 (devatenáct kusů od každé z pěti surovin) a k tomu se v balíčku navíc nachází dalších 25 akčních karet. Pro snadnou orientaci v obchodu se získaným zbožím jsou pro hráče připraveny nápovědové karty. Usnadnění hry je poselstvím plastových přihrádek, do nichž si před každou hrou rozdělíte jednotlivé kartičky.

Na začátku na prázdný stůl rozložíte všech devatenáct šestihranů tak, že vytvoříte prostřední řadu o pěti, pak přiložíte z každé strany čtveřici a navážete ještě dvěmi trojicemi. Pro první hry je připraveno doporučené rozestavení, které skýtá všem hráčům stejné šance, později budete dílky rozdělovat náhodně. Vše pak pěkně uložíte do rámu z dílků představujících moře.

Nyní přichází druhá fáze přípravy a tou je rozestavení žetonů s čísly. Na svojí rubové straně mají uvedena písmena abecedy, podle kterých je postupně pokládáte na šestihranné herní dílky plánu spirálovitě od venkovního okraje směrem dovnitř. Při pokládání vynechte dílek s pouští. Tím vznikne rovnoměrné rozmístění číslic po celém hracím plánu. Na závěr pak do zbylého pole s písečnou neúrodnou zemí postavíte figurku zlodějů.

Každý hráč si zvolí barvu, od níž dostane čtyři města, pět vesnic a dvanáct silnic. Kartičky surovin se roztřídí do hromádek, akční karty zamícháte a položíte tak, aby nebyly vidět jejich hodnoty. Nyní je vše připraveno, aby partie začala.

Nejdříve je třeba vybudovat výchozí rozestavení, takže se hráči střídají v položení svých základen – dvou vesnic na libovolnou spojnici dílků a k nim naváže dvě základní silnice. Právě na těchto spojnicích dílků se bude odehrávat veškerý souboj o vliv nad územím.

Tah každého z účastníků partie sestává z několika činností. Nejdříve hodí oběma kostkami a určí dílek, který v tomto kole poskytne všem vesnicím či městům v sousedství suroviny. V tuto chvíli si všichni hráči, jejichž stavba sousedí s dílkem, doberou konkrétní typ stavebního materiálu (za každou vesnici jednu kartičku, za každé město dvě).

Následně může hráč vyzvat kteréhokoliv ze svých soupeřů k obchodu a poprosit jej o výměnu některé ze surovin. Samozřejmě partner musí s obchodem souhlasit. Může také vyměnit nevýhodným kurzem 4:1 jakékoliv čtyři karty stejné suroviny za jednu libovolnou. V případě, že hráč vlastní město postavené v přístavu, může některou surovinu směňovat v lepším poměru.

Poslední fáze tahu se týká stavění a je omezena pouze množstvím surovin, které drží hráč v ruce. Můžete postavit novou vesnici (navazující na postavené silnice), propojující silnici, nebo zmodernizovat již existující vesnici na město, a tím si z něj zvýšit výnosy. Za patřičný obnos surovin si můžete také koupit akční kartu, která vám může přinést výhody, nebo dokonce vítězné body.

Partie končí ve chvíli, kdy některý z účastníků získá deset bodů. Vesnice je za jeden a město za dva body, takže stačí pouze vhodně stavět. Ovšem k tomu je zapotřebí velké množství surovin, ke kterému potřebujete hodně vesnic a měst, takže je to takový klasický začarovaný kruh. K vítězství vede cesta skrze kombinaci obchodu a správné volby průsečíků pro postavení měst.

Cesta k vítězství může být různá. Jak jsme již výše naznačili, můžete vyhrát prostou stavbou vesnic a měst. Obvykle ale o vítězi rozhodují skryté karty, které si během hry můžete koupit a získat tak body ze staveb, kterými vylepšíte svá města. Další možností je pomocí karet rytířů získat speciální kartu největší vojsko, která vám okamžitě vynese dva body. Anebo pokud rádi stavíte, tak můžete bojovat o nejdelší obchodní cestu, která ovšem nesmí být přerušena soupeřem.

Celý průběh hry velmi ovlivňuje hození čísla sedm, které aktivuje postavičky zlodějů na hracím plánu. Hráč, který sedmičku hodil, má nyní možnost pohnout figurkou trojice lapků na libovolný dílek hracího plánu a ukrást soupeři, který tam má postavené město jednu kartičku z ruky. Zároveň však všichni, kdo drží v ruce více než sedm karet musí polovinu těchto surovin odevzdat zpět do banku. Právě tento fakt může být často rozhodující, zvlášť v pokročilých fázích hry.

Prvek, který je prostoupen celou hrou, je náhoda, která je dána házením kostkou. Samozřejmě ji můžete ve hře trochu potlačit tím, že budete zabírat dílky, na kterých jsou čísla, jež padají častěji než jiná. Bohužel však budete potřebovat i suroviny, na kterých jsou čísla, která padají méně často, proto buď budete muset riskovat, nebo hodně dobře obchodovat.

Z využití kostky vyplývá, že o variabilitu hry nemusíte mít strach. Navíc o tu největší obměnu každé partie se postará náhodné rozložením dílků na hrací ploše. Svět bude vypadat vždy jinak a už počáteční rozestavení vesnic budou jiná a ovlivní vše další.

Jelikož se jedná o obchodní hru, nechybí mezi hráči komunikace. Hráči si mezi sebou mohou směňovat zboží. Záleží pak pouze na jejich obchodních dovednostech, jak výměna karet surovin proběhne, protože pro obchodování neexistují žádná pravidla a kurzy se tak mohou lišit podle požadavků hráčů a pokud se shodnou, není problém vyměnit třeba tři obilí za jeden kámen a všichni jsou spokojeni. V průběhu partie se žádný účastník nenudí, protože každý tah se týká všech soupeřů a to nejen ve fázi hodu kostkou, ale i později v případě výměny surovin.

Aby nechyběla i další komunikace a interakce mezi hráči, existují karty pokroku. Lze jimi ovlivnit výsledky soupeře, a například kartou monopol získat od spoluhráčů všechny karty jedné suroviny.

Osadníci z Katanu se dočkali přepracovaného vydání, které lze nyní koupit na českém trhu. Předchozí vydání v sobě skrývalo dřevěné komponenty cest, vesnic i měst a mělo lehce odlišnou grafiku. Nový kabát přinesl hlavní změnu právě v herních komponentách, u nichž bylo dřevo nahrazeno umělou hmotou.

Modely vesnice i měst jsou u nové verze velmi povedené a získaly na detailech. Stejně tak prošlapané cestičky, přes něž by měl kvést obchod, a které se vinou hracím plánem, působí zajímavým dojmem oproti rovným dřívkům. Volba materiálu samozřejmě závisí na vkusu každého z hráčů, protože někdo dá přednost jednoduchému provedení z přírodního materiálu, jiný zase ocení propracovanost modelů z plastu. Ovšem dnes již je na trhu k dostání v podstatě jen nová plastová verze a dřevěnou pořídíte maximálně v nějakých výprodejích nebo aukcích.

Grafická podoba se zároveň lehce změnila i na kartách hracího plánu, ale nejedná se o výrazné změny. V předchozích verzích bylo moře zpracováno stejně jako hrací plán pomocí šestihranných dílků, kterých však díky tomu bylo třeba více.

Oproti tomu v poslední verzi je moře sestaveno z dílků, které do sebe zapadají jako puzzle a je jich pouze šest. Kartičky na lícní straně prodělaly podobnou lehkou grafickou změnu stejně jako hrací plocha. Rub je naprosto totožný ve všech verzích, takže jsou v balíčku k nerozeznání od původních.

Kvalitní provedení jistě přežije i častější hraní. O kvalitě dřevěných komponent z přechozích vydání nemusíme pochybovat. Ale co na to nové plastové? Naštěstí je provedeno opravdu dobře, z modelů nevyčnívá žádná část, která by se mohla snadno ulomit. Jen ten zvuk dřeva při balení hry je pro mé uši líbivější než rachot umělohmotných modelů, který lze připodobnit k balení stavebnic typu Lego nebo Cheva.

Osadníci z Katanu jsou vhodnou startovací hrou pro začátečníky, kteří by rádi vstoupili do světa deskových her. Obsahuje jednoduché principy, které nemají problém pochopit i mladší děti. Věková hranice stanovená na 10 let je opodstatněná hlavně kvůli směně zboží a taktice, kterou je nutné hrát, aby člověk vyhrál. Mladší dítě prostě nebude schopné samo takticky stavět domečky na takových místech, aby mu chodily všechny suroviny.

Hra je určena pro pevně daný počet 3 – 4 hráčů. Toto omezení bylo pro mnohé hráče dost limitující, čehož si byl zajisté vědom i autor hry a tak zanedlouho vydal rozšíření pro 5 – 6 hráčů.

Osadníci z Katanu jsou určitě povedenou rodinnou hrou, která staví především na svojí obrovské přístupnosti a důrazu na interakci. Jednoduchá grafika, pokaždé jiný zážitek a velký vliv náhody jsou hlavními lákadly pro příležitostné hráče, ti náročnější v ní však nenaleznou tolik výzev, kolik by chtěli. Tedy alespoň v samotné hře bez rozšíření. Přesto nikdo nezmění nic na faktu, že se jedná o hru, která tu byla první a odstartovala fenomén moderních deskových her a na takovou se prostě nezapomíná.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/150/recenze-osadnici-z-katanu-v-novem-kabate


Vytvořeno: 09.08.2010.  Recenze hry: Kung Fu Hodnocení:
Kung Fu – naučte se všechny styly
Mnoho lidí se dnes věnuje trénování bojových sportů, většinou se jedná o aikido, karate nebo judo. Co dnes je zábavou na volný čas bylo dříve otázkou přežití. V karetní hře od polské firmy Kuznia Gier se naučíte hned několika školách Kung Fu, které jsou nechvalně proslulé. Jen tím, že je zvládnete, se můžete stát tím nejlepším z adeptů. Autorem hry je hned pět lidí: Hubert Spala, Jakub Skurzyński, Jaroslaw Kopeć, Michal Stachyra a Maciej Zasowski, což je zajímavé především vzhledem k faktu, že hra staví v podstatě na velice jednoduchém nápadu.

Na hře Kung Fu zaujme na první pohled minimální počet lidí, které musí dát dohoromady, abyste si ji zahráli. Musíte k sobě totiž najít alespoň tři další bojeschopné hráče, protože nižší počet soupeřů nestačí k tomu, aby vás dostatečně prověřil jako adepta na mistra bojových umění. Důvod je pochopitelný a vyplyne nám, až si budeme vysvětlovat pravidla. Nejdříve se ale podíváme, jak vlastně hra vypadá a na co všechno se za své peníze můžete těšit.

V jednoduché krabičce, která přesahuje o kousek rozměry klasických karetních her, najdete v podstatě pouze paklík karet rozdělený na dva menší balíčky po šedesáti. V něm najdete dva druhy karet, jedny reprezentují konkrétní bojový styl, zatímco další znázorňují sestavy, které vám mistr zadal k provedení. Krabička obsahuje dále už jen krátká pravidla na jednom oboustranném lístečku, ovšem především je řešená kvalitně a tvoří ji dvě pevné přihrádky na kartičky, takže není problém s jejím přenášením.

Grafické zpracování je laděné do bojového ducha a ilustrace jsou nápadité a určitě vás spolehlivě přenesou do shaolinského kláštera, kde se celý děj má odehrávat. Pravidla do češtiny přeložila firma Fantasyobchod.

Každý hráč dostane do ruky pětici karet s bojovými styly, které budou zastupovat jeho startovní výbavu a počáteční dovednosti. Doprostřed stolu přijdou tři balíčky karet sestav rozdělené podle obtížnosti. Z každého se otočí jedna tak, aby byla vidět soustava stylů, které je třeba k splnění zkoušky.

Karty sestav obsahují čtyři až pět bojových stylů, které se mohou lišit, ale mohou také být stejné, například na těch nejobtížnějších můžete najít i všechny styly totožné. K výběru jsou styly tygra, opice, jeřába, kraba a speciální dračí styl, který přebíjí všechny a slouží zde jako klasický žolík.

Hraní v reálném čase už tu bylo, ať už se jedná o stavění lodí v Galaxy Truckeru nebo kompletování karetních balíčků v Ligrettu. Ovšem vyjednávat v reálném čase se svými soupeři a snažit se obchodem získat ty správné karty, to bude pravděpodobně novinka. Partie chvílemi připomíná pobyt na nějakém lidmi zaplněném tržišti, protože se všichni navzájem překřikují ve snaze být první, kdo splní sestavu. Bohužel právě tento parametr hru zdárně diskvalifikuje jako jednoduchou rodinnou zábavu a je vhodný spíše do kruhu kamarádů. Ačkoliv je doporučený věk již od osmi let, děti nebudou schopné tak vyjednávat a především si s nimi neužijete tak snadno sladké dovednosti podvodu (který je v pravidlech povolený, viz níže).

Ve hře má nezaměnitelné místo náhoda, protože bez ní v žádném případě nemůžete uspět. Musíte být rychlí, správně odhadnout soupeře, který drží správné karty a ještě na něj zahrát co nejlepší triky, aby vám kartičku vydal. Vše je pouze o vašich vyjednávacích schopnostech.

Právě zmíněné vyjednávání je kořením celé hry a je přesně tím důvodem, proč si budete hru pořizovat. Obchodovat se svými soupeři je totiž slušná zábava a napětí z toho, že vás spoluhráč může podvést je tím jazýčkem na vahách, který přidává hře patřičnou dávku napětí.

Hrací doba jedné partie odpovídá zhruba půl hodině, ale lze ji snížit odstraněním některých karet úkolů. K tomu přímo nabádají pravidla a upřesňují také, v jakém poměru mají být kartičky případně odstraněny.

Cílem hráčů je splnit co nejvíce kartiček sestav, protože souboj končí ve chvíli, kdy v některém balíčku dojdou karty. Je pravděpodobné, že na počátku nebudete mít v ruce složení odpovídající otočeným sestavám a proto je na vás, abyste je získali. K tomu slouží obchodování mezi hráči, které probíhá v reálném čase a nemá v podstatě žádná pravidla. Je možné vyměňovat karty v jakémkoli poměru, ale samozřejmě co nejvýhodněji pro vás.

Jakmile některý z hráčů dokáže z karet předvést některou z vyložených kombinací, seřadí styly ve správném pořadí, položí karty před sebe a nahlas prohlásí „KUNG FU“. V tuto chvíli se hra zastaví a všichni účastníci musí zastavit jakékoliv své činnosti a především mají zakázáno mluvit. Následuje krátká kontrola správnosti sestavy. Karty, které byly použity, se odloží na odkládací hromádku, úspěšný adept si vezme svoji splněnou kartičku k sobě (kartičky mají podle obtížnosti bodové hodnoty 1, 2 a 4) a všichni si doberou do původního stavu pěti karet, pokud má někdo více karet, může si je ponechat. Z balíčku je otočena nová sestava a hra pokračuje dále ve svém nekontrolovatelném toku.

Pokud dojde k omylu a sestava je špatně, nebo někdo poruší zákaz mluvení při vyhodnocování karet, čeká ho potrestání. Musí odložit všechny nasbírané karty a nesmí se účastnit hry, dokud některý z jeho protivníků úspěšně nedokončí svou sestavu.

Pravidla povolují takzvané neškodné podvádění, které umožňuje dát hráči jinou kartu, než bylo dohodnuto, protože ústní dohoda platí a jakmile dojde k předání, žádné reklamace se neberou v potaz.

Máme obavu, že vzhledem k malé zásobě karet (ačkoliv karet sestav je 52), může hra poměrně rychle omrzet, respektive nebude vás lákat více partií za sebou, protože cíl i cesta je vždy v podstatě stejná, ačkoliv musíte vyjednávat s jinými lidmi o jiné karty.

Na celkový dojem z partie má největší vliv počet hráčů. Minimum stanovené na krabici je spíše nouzová varianta, protože v takovém případě se vždy vytvoří dvě dvojice, ale může snadno dojít k situaci, kdy musí hráči čekat na pomalejší obchodující dvojici. Ve více hráčích tato nevýhoda mizí, ovšem vždy je dobré snažit udržet sudý počet účastníků, aby každý mohl vždy najít alespoň jednoho volného partnera. Z logického důvodu tedy Kung Fu nelze hrát v méně než ve čtveřici, protože by veškeré vyjednávání postrádalo smysl.

Kung Fu je karetní hra, která není pro lidi, kteří mají rádi kontrolu nad partií a jejím výsledkem. Tato hra totiž je mnohem více o lidech než o samotných obrázcích a kartičkách, které slouží pouze jako prostředek k dosažení cíle. O vše ostatní se postarají hlasivky a mimické svaly zúčastněných. V případě, že vás láká takovýto aktivní herní systém, pak vás Kung Fu určitě zaujme.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/87/recenze-kung-fu-naucte-se-vsechny-styly


Vytvořeno: 27.07.2010.  Recenze hry: Jungle Speed Hodnocení:
Jungle Speed – rychlejší než blesk
Někdy člověk prostě nemá chuť hrát nějakou komplikovanou hru se spoustou pravidel a strategie a chce prostě sáhnout po něčem jednoduchém, rychlém a zábavném. A právě to je okamžik, ve kterém nastupuje Jungle Speed. Hra, která si po celém světě získala ohromné spousty fanoušků. Je založená na postřehu a rychlosti.

Je to teprve několik týdnů, co firma Blackfire uvedla na trh počeštěnou verzi, která má českou krabici i česká pravidla. Uvnitř netradičně zpracované oranžové krabice, která má v sobě na přední straně díru, najdete návod, balíček osmdesáti karet a dřevěný totem s nápisem Jungle Speed na spodních stranách. Na závěr vytáhnete pytlík pro snadné přenášení.

Jungle Speed je ve své podstatě karetní párty hra, postavená na jednoduchém principu shody karet, kterou mají na svědomí dvě nesourodá jména: Pierrick Yakovenko a Thomas Vuarchex. Hra byla poprvé vydána v roce 1997.

Před začátkem partie postavíte doprostřed stolu totem tak, aby na něj všichni dosáhli. Toto je také jediné omezení pro počet hráčů, které ve hře najdete – pokud se dokážete směstnat u stolu, můžete ji hrát v naprosto libovolném počtu. Tedy maximální počet je stanoven na osmdesát, protože více karet v balení není, ale tak velká skupinka asi stejně nikdy nebude k dispozici.

Každému ze soupeřů rozdáte karty tak, aby měli všichni stejně. Pokud nějaké zbudou, jejich místo je pod totemem. Každý si vezme svůj balíček a položí jej obrázkem před sebe. Právě tohoto paklíku se má za úkol co nejrychleji zbavit, protože právě ten hráč, kterému nezůstanou před ním žádné karty, se stává vítězem.

Hráči pak na střídačku otáčí svoje karty obrázkem nahoru tak, aby překryli ty případně již vyložené. Zde je také velmi důležitý a výrazný rozdíl v otáčení karet, které by měly být otáčeny tak, aby obrázek na spodní straně karty viděl nejdříve soupeř. Nesmíme zapomenout zmínit jedno omezení pro všechny zúčastněné – při hře může každý hráč používat pouze jednu ruku.

Jak se tato odkládací hromádka plní, zvyšuje se pravděpodobnost, že někdo otočí kartu, která se bude shodovat s horní kartou na odkládacím balíčku soupeřů. Ve chvíli, kdy k této shodě dojde, nastává takzvaný souboj, kterého se mohou účastnit dva hráči.

V tom je úkolem obou soupeřů chytit jako první totem uprostřed stolu. Pomalejší z dvojice je potrestán povinností vzít si celý odkládací balíček soupeře a všechny karty, které leží pod totemem. Tam mohou být zbylé karty ze začátku hry, ale také balíčky následkem nerozhodnutelných soubojů. Všechny tyto sebrané karty hráč umístí dospod své dobírací hromádky, čímž se vzdálí vítězství.

Pokud hráči převrhnou při souboji totem a ten spadne, pak souboj nevyhrál nikdo a všechny karty všech hráčů, které jsou obrázkem nahoru, se umístí pod totem.

Na podobném principu fungují i tresty za chycení totemu ve špatnou chvíli nebo jeho poražení. V obou těchto případech si provinilec vezme všechny karty, které leží na stole otočené obrázkem nahoru. Proto si budete vždy velmi dobře rozmýšlet, jestli po totemu sáhnout. Jenže právě ten zlomek vteřiny nejistoty a váhání může využít soupeř a získat totem pro sebe.

Co by to bylo za karetní hru, kdyby neobsahovala akční karty. V Jungle Speedu najdeme celkem tři speciální typy. První z nich znázorňuje šipky směřující ven z karty. V takovém případě se koná hromadný souboj, v němž všichni současně otočí horní kartičku z dobírací hromádky, a pokud se objeví stejné symboly, pak tito hráči musí sáhnout co nejrychleji po totemu.

Šipky směřující dovnitř jsou signálem, že v tuto chvíli se všichni hráči současně pokusí chytit co nejrychleji totem. Při otočení této karty dochází k nejkurióznějším situacím, protože se jí účastní vždy všichni. Vítěz tohoto souboje má možnost umístit všechny své karty z odkládací hromádky do středu pod totem.

Poslední nevysvětlená karta obsahuje čtyři barevné šipky. Od této chvíle není pro zahájení souboje důležitý symbol na kartě, ale barva, jakým je vykreslen. Účinek této akční karty končí ihned po prvním souboji nebo je zrušen jinou akční kartou.

Konec hry nenastane ve chvíli, kdy některý z účastníků otočí svoji poslední kartu z dobírací hromádky, pokud před ním ještě leží jeho odkládací balíček. I v tuto chvíli mají stále ostatní hráči šanci jej porazit, pokud budou v souboji rychlejší než on.

Pravidla zahrnují také bláznivou variantu pro dva, která popisuje, že každá ruka je samostatný hráč, takže se soupeří, jako by se partie účastnili čtyři. Nemusíme asi příliš naznačovat, že při této partii není o legraci nouze.

Abyste si hru pořádně užili, je nejdůležitější samotné míchání karet na začátku, protože právě náhoda je v Jungle Speedu nejdůležitější složkou celé zábavy. Nikdo neví, kdy přijde stejná karta, všichni se musí plně soustředit a dávat pozor v průběhu celé hry.

Čím víc hráčů se partie účastní, tím je Jungle Speed zajímavější. Připadáte si pak jak na startu atletické volné stovky, stačí jeden záškub souseda a už máte ulitý start, držíte totem a přitom jste se ho vůbec neměli dotknout. A trest v podobě žluté vlaječky je nevyhnutelný.

Občas se můžete setkat s problémem zjistit, kdo je právě na řadě, pokud se zrovna odehrál souboj. Často totiž v té rychlosti a uvolnění napětí při sáhnutí po totemu zapomenete, kdo vlastně byl ten poslední na řadě.

Jak již jsme uvedli při vysvětlování pravidel, nesmíte zapomenout, že karty se otáčí ne směrem k sobě, jak jsme zvyklí, ale opačně, tedy směrem k soupeřům. Tím se vyrovnávají šance na reakci, naopak větší šanci má vždy protihráč. Vzniká tak velmi důležité napětí, protože kdyby všichni otáčeli obrázky směrem k sobě, ve většině případů by vyhrál otáčející hráč.

Krabička v tomto případě plní pouze vystavovací funkci. Pokud si budete chtít Jungle Speed vzít s sebou na výlet nebo na návštěvu, určitě využijete skvělý pytlík, který je součástí balení.

Při hraní se nevyhnete fyzickým kontaktům, protože soupeření o totem je pouze záležitostí reflexů a rychlého natažení ruky. Proto doporučujeme všem zúčastněným před hrou ostříhat nehty, jinak můžete přijít k nepříjemným škrábancům.

Jelikož první vydání hry je datováno již do roku 1997, je jasné, že se dočkala rozšíření, které si však na náš trh cestu nenašlo. Rozšíření hry s jednoduchým názvem Jungle Speed Extension dodává do hry nových osmdesát karet se speciálními pravidly, které umožní například umístit karty nahoru na totem. Vznikly také tematické variace, jako třeba Jungle Speed: Scooby Doo nebo speciální limitovaná francouzská edice Flower Power. Na trhu existuje také konkurenční a o něco jednodušší Jungle Jam.

Jungle Speed je vynikající párty hra, o čemž svědčí její obliba u nás i v zahraničí. Kvalitní provedení všech komponent zaručuje dlouhou trvanlivost, ačkoliv se jedná o akční hru, kde totem bude často létat všude možně po zemi. Pokud máte rádi jednoduchou zábavu, která závisí na reflexech hráčů, pak si můžete být jistí, že v džungli tvarů a barev zažijete spoustu legrace.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/83/recenze-jungle-speed-rychlejsi-nez-blesk


Vytvořeno: 27.07.2010.  Recenze hry: Uno Hodnocení:
Prší po americku nese jméno Uno
Uno je karetní hra, která si našla na český trh cestu už před mnoha lety. Celosvětově oslaví za rok již čtyřicet let své existence, v roce 1971 ji vymyslel Merle Robbins, původním povoláním holič.

Provedení na karetní hru ničím nepřekvapí, možná jen veselými barvičkami, které všechny karty pokrývají. Krabička obsahuje celkem 108 karet rozdělených do čtyř barev (modrá, žlutá, červená a zelená) po 25 kartách a zbylých osm karet zastupují divoké karty. Každý hráč nalezne na své barvě číslice od nuly do devítky a několik dalších speciálních karet, o nichž bude řeč později.

Průběh hry není nijak složitý. Všechny karty zamícháte, rozdáte každému sedm z nich a ze zbytku utvoříte dobírací hromádku. Do středu stolu položíte jednu kartu, která utvoří základ pro hru. Na ni můžete položit pouze takovou kartu, která na sobě nese buď stejnou barvu, nebo stejné číslo. Pokud žádnou kartu, která by těmto podmínkám vyhovovala, nemáte, musíte si líznout jednu z dobírací hromádky.

Cílem je zbavit se jako první všech karet. Na to, že vám v ruce zbývá už jen poslední kartička, musíte však podle pravidel soupeře upozornit výkřikem "Uno!", jinak vás čeká postih v podobě dvou dalších karet do ruky.

Úkol je tedy snadný, ale budou vám ho notně znepříjemňovat vychytralí soupeři. Nejen, že vám budou měnit barvy tak, aby to vyhovovalo na vykládání jim, ale především mohou vykládat takzvané akční karty. Jejich účinkem budete muset jedno kolo stát nebo lízat určitý počet karet.

Jakmile se někomu podaří zbavit všech karet, sečtou se bodové hodnoty těch, které zbyly v ruce ostatním. Tyto body získá vítěz kola. Ten, komu se podaří jako prvnímu dosáhnout bodového zisku 500 bodů, vyhrává celou hru.

Rozdíl proti českému Prší spočívá především ve využití speciální sady karet, které jsou určeny výhradně pro Uno. Všechna ostatní pravidla jsou podobná. Ovšem v americké variantě nelze přebíjet akční karty, a tak se nemůže stát situace, kdy by jeden hráč dobíral z hromádky třeba deset či dvanáct karet.

Partii Una hodně ozvláštňuje pravidlo otáčení směru hry. V Prší je častým problémem pořadí hráčů, kdy hrajete vždy jen na jednoho soupeře. Speciální karta se dvěma šipkami totiž celý průběh hry otočí, a tak hrajete jednu chvíli po směru a hned zase proti směru hodinových ručiček. Této nové vlastnosti lze velmi dobře takticky využívat.

Hra existuje v mnoha variantách, některým z nich se v budoucnosti budeme určitě věnovat v nějakém dalším článku. Kromě především grafických změn jako je Uno H2O, existují akčnější varianty jako je Uno Spin či Uno Extreme.

Existuje také mnoho domáckých úprav pravidel, jako již zmíněné přebíjení nuceného tažení karet z balíčku, ale také například rozšíření o možnost zahrát více číselných karet v jednom tahu.

Uno je příjemná zábava na cesty či mezi přátele. Nezabere příliš času, rozproudí zábavu a prolomí ledy. S dětmi si její hraní také velice užijete, není náročná na pochopení ani neobsahuje žádné texty, takže ji může klidně hrát i dítě, které ještě neumí číst. Uno tu prostě už nějakou dobu je a ještě dlouho bude, ačkoliv se mu do cesty určitě postaví jeho česká varianta Prší, kterou lze hrát s jakýmikoli kartami.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/82/recenze-prsi-po-americku-nese-jmeno-uno


Vytvořeno: 27.07.2010.  Recenze hry: Osada Hodnocení:
Osada - domov stavitelů i vojáků
Hra Osada kombinuje sběr surovin se souboji armád. V počátcích však vaše osada (neboli království) je pouze prázdnou planinou, na níž stojí jedna osamělá postava jejího vůdce – tedy vaše. Je jen a jen na vás, jak rychle se vám na ní podaří vybudovat prosperující a soběstačnou zemi se silnou armádou. Záleží na osobních preferencích, jestli dáte v počátcích přednost dřevorubci, kameníkovi, kováři nebo výrobě mincí. Práce každého z řemeslníků vám přinese užitek jiným způsobem.

Stejně jako většina současných moderních strategických her využívá i Osada rozdělení tahu hráče na několik fází. V této hře se jedná o čtyři etapy: sběr, výstavba, rekrutování a bitva. Zpočátku každého souboje jsou nejdůležitější první dvě, postupem času budete však najímat více vojáků k obraně, můžete dokonce přejít do útoku a napadnout soupeře.

Na počátku tahu sbíráte suroviny za pomoci hodu čtyřmi kostkami. V časovém limitu třiceti vteřin, které vám odměřují přesýpací hodiny, máte možnost opakovat libovolně svůj hod do doby, než vám kombinace materiálu na kostkách bude vyhovovat, nebo než vám vyprší čas.

Na každé z kostek může padnout jeden ze symbolů surovin (Z = zlato, D = dřevo, S = ocel, K = kámen), symbol rytíře (R) nebo „žolík“ (J), kterým můžete nahradit libovolnou věc z výše popsaných. Každý z hráčů má pro suroviny pevně danou velikost skladů, jež lemují celou hrací desku. Vždy můžete mít maximálně čtyři kusy každého materiálu.

Za obsah skladu si můžete postavit budovu ve městě. Každá stavba, která je naznačená na plánku, má u svého obrázku uvedenu svoji cenu (počet surovin, který je potřeba k jejímu postavení) a hodnotu obranného čísla. Výstavba má dvě povinné etapy – základy a dokončení stavby. Až po dokončení celé budovy vám strategické stavby zdvojnásobují příjem dané suroviny nebo počet rekrutovaných rytířů.

Pokud se vám na některé z kostek podaří hodit symbol R, tedy rytíře, můžete využít i třetí fázi tahu – rekrutaci. Každou z již postavených budov ve městě mohou chránit až dva vojáci. Celkem tedy můžete mít armádu čítající šestnáct mužů.

Pokud prohráváte, nebo chcete svému soupeři uškodit, můžete využít poslední fázi bitvy. Nejprve však musíte mít postavenou budovu přístavu pro nalodění bojovníků. Loď, která je ve hře pouze jedna, si musíte pronajmout za pevně stanovenou cenu. Se zvoleným počtem vašich vojáků zaútočíte na vybranou soupeřovu budovu. Na základě porovnání útočných a obranných sil se vám může podařit zbořit cíl. Obě strany přichází v každém případě o několik vojáků v závislosti na obraně budovy.

Balení obsahuje čtyři armády po šestnácti papírových rytířích, které postavíte do plastových stojánků. Každá z nich má specifickou barvu i zbroj. V krabici naleznete také čtyři různé suroviny, ztvárněné jako umělohmotné kolečko. Barevné ztvárnění neodpovídá barvě skladů uvedených na hracím plánu, což vede ke zmatení hráčů. Čtyři hrací kostky, na kterých je uvedeno vždy všech šest symbolů, v jednom případě neodpovídají počátečnímu písmenu suroviny. To je způsobeno neúplným překladem hry do češtiny: při hodu oceli je na kostce uvedeno písmeno S z anglického názvu steel. Na desce jsou čtyři království oddělená řekou a jezerem, každé z nich má jiný styl výstavby a obsahuje osm budov v čele se zámkem. Domečky značí základy a celou budovu tvoří barevné plastové cihličky odpovídající barvě hráče. Jako bonus za zakoupení hry naleznete v krabici vstupenku na Horní hrad (Hauenštejn) u Ostrova nad Ohří.

Osada je vhodná pro vstup do světa strategických her, především pak pro děti kolem 10 let, které by ještě měly s komplexnějšími hrami problémy. Bohužel náročnější hráče při častějším hraní hra neuspokojí, protože nepřináší nové herní situace a k vítězství vedou dvě optimalizované cesty – na výběr je styl bojovníka nebo mírumilovná možnost rychlého stavitele. Při obou volbách však vyhrává ten soupeř, kterému se podaří nejdříve postavit kompletní osadu. Hru je možné zakoupit v řetězcích Pompo, Wiky, Dráčik a ve vašich oblíbených prodejnách hraček.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/81/recenze-osada-domov-stavitelu-i-vojaku


Vytvořeno: 27.07.2010.  Recenze hry: Thurn und Taxis Hodnocení:
Poštovní kurýr – na cestách s psaníčky po Evropě
Poštovní kurýr je hra, která se na deskovém trhu objevila v roce 2006 a je celosvětově známá pod názvem Thurn and Taxis. Jejím hlavním tématem totiž je opravdu poštovní služba v patnáctém století, kdy po celé Evropě jezdili poštovní poslíčkové s dopisy a vytvořili tak první organizovaný a rychlý základ pro dnešní poštovní systém. V přechozích letech získala sedm ocenění po celé Evropě i v Japonsku. České lokalizace se dočkala už v roce svého vydání a o rok později se stala také Hrou roku. Jejím distributorem u nás je firma MindOK.

Autoři Karen a Andreas Seyfarthovi mají na svědomí další hity, jako je San Juan, Vzducholodě nebo oblíbené Puerto Rico (v současnosti druhá hra v pořadí na hrajeme.cz).

Poštovní kurýr bývá často srovnáván s vláčkovou hrou Ticket to Ride, v níž musíte spojovat města za pomoci vagónků, jak se můžete dočíst v naší recenzi. Ve skutečnosti však mají společných jen několik rysů, ale celkový dojem z obou her je naprosto odlišný, přesto se v této recenzi budeme několikrát na Ticket to Ride odkazovat.

Krabice, v níž se Poštovní kurýr nachází, má klasické podlouhlé rozměry, jako například Carcassonne (recenze Carcassonne) a v ní najdete vše potřebné vystavění poštovního impéria. V první řadě samozřejmě mapu, na které najdete především Německo, ale také Švýcarsko nebo část Čech. Velkou mapu doprovází na její cestě balíček několika druhů karet, hromada různobarevných žetonů a krásně vyvedené pomocné kartičky. Nezbytným doplňkem jsou pěkné dřevěné domečky, které mají netradiční tvar a připomínají tak trochu poštovní schránky na dvou nožičkách.

Celkový dojem z grafického ztvárnění hry je velice pozitivní, všechno je dobově nakresleno a zanese vás opravdu do dob Taxisů. Vše spolu pěkně designově sedí a domečky položené na hrací ploše vypadají velmi pěkně.

Příprava hry je záležitostí několika chvil, ačkoliv zahrnuje rozložení několika součástí po hrací ploše. Především na označená místa položíte žetony zemí a dalších bodových bonusů, do horní části pak na hromádky rozložíte karty pěti různých kočárů. V levém dolním prostoru plánu pak položíte šest náhodných karet měst ze zamíchaného balíčku.

Ty tvoří počáteční nabídku, do ruky totiž žádné karty nedostanete. Na startu si musíte vystačit s dvacítkou dřevěných domečků, oboustrannou pomocnou kartou a kartou, označující vaši barvu.

Tah každého hráče zahrnuje tři činnosti, z nichž dvě jsou povinné, třetí pak je dobrovolná. Účastník, který je na tahu, si nejdříve vybere kartu z nabídky rozložených šesti měst nebo může pokoušet štěstí a vzít si horní město ze zamíchaného balíčku.

V ruce z předchozích kol může již v tu chvíli držet více karet, ovšem nyní má povinnost jednu z nich položit a začít tak vytvářet svoji poštovní cestu. Když leží na stole již více karet vedle sebe, může nové město položit pouze na začátek nebo konec řady.

Třetí, závěrečnou a dobrovolnou akcí tahu, je vyhodnocení cesty, pokud je hráč spokojený s její délkou. Spojení musí zahrnovat alespoň tři města. Nyní konečně využijete dřevěné poštovní schránky, které můžete položit do některých měst. A zde právě leží jeden z nejzásadnějších háčků a také nejdůležitějších principů celého Poštovního kurýra. Cesta totiž bude obvykle protínat hned několik států (spolkových nebo evropských), ovšem schránky lze položit buď do měst jednoho státu, a nebo do jednoho města každé země, které protíná.

Každé zemi (či dvojici zemí) odpovídá některý z bodovacích barevných žetonů, které získá hráč, pokud se mu podaří pokrýt svými schránkami dané území. Za to mu přísluší zasloužená odměna.

V závislosti na délce dokončené cesty si můžete vzít ještě speciální bodovací žeton (za cesty o délce pět až sedm měst) a také jeden z nabídky kočárů. Ty však musí brát postupně od nejnižšího a nikdy nelze některý z kočárů přeskočit. Ve hře je jich celkem pět (o hodnotě tři až sedm). Ve chvíli, kdy některý z hráčů získá kočár s číslem sedm, celá partie končí. To ovšem není tak snadné, protože postavit souvislou cestu ze sedmi měst, abyste si jej mohli vzít do ruky, není zvláště v pokročilých fázích hry úplně jednoduché. Hra může skončit také, pokud někdo ze soupeřů stačí položit dříve všechny poštovní schránky na hrací plán.

V celém snažení pomáhají hráčům čtyři úředníci: pošťák a poštmistr umožňují dobrání, respektive položení dvou karet místo jedné v rámci jediného tahu. Správce může využít svého vlivu a obměnit kompletní nabídku šesti karet měst (zahodíte šestici a na jejich místo dolíznete z balíčku nové). Kolář má v popisu práce správu kočárů. Díky jeho službám si můžete vzít po dokončení cesty až o dva body vyšší kočár, nežli byla délka vaší cesty.

Celá partie se pyšní velmi rychlou hrací dobou, která ovšem narůstá s počtem účastníků. Důvodem je fakt, že do jednotlivých měst lze pokládat více domečků a nejsou tedy omezovány možnosti hry jako ve vláčkovém Ticket to Ride.

Poštovní kurýr je ideální odpočinkovou hrou pro dva hráče, kde můžete vývoj partie nejlépe ovlivnit. Jak hráčů přibývá, zvyšuje se také podíl náhody na výsledku soupeření, protože od každého města jsou v balíčku pouze tři karty a čekání, než se balíček znovu zamíchá, je dlouhé.

Stejně jako u Ticket to Ride, i zde je zásadní po dobrání balíčku jeho pořádné zamíchání, aby karty nechodili v pořadí, v jakém jste je odložili, ačkoliv to nemá tak velký vliv na hru, jako po skupinách odkládané barevné karty u vláčků.

V duchu poštovnictví si každý celou dobu hraje na svém písečku, protože ve hře chybí jakákoliv interakce mezi soupeři. Jediný způsob, jak můžete ovlivnit soupeře je sebrat mu z nabídky kartu města, kterou potřebuje. Tahle vlastnost může být pro některé zájemce odrazující, když vzpomeneme na zabírání tratí mezi městy v Ticket to Ride. Přesto si Poštovní kurýr jde svou cestou získávání bodů a kupodivu to nevadí a hra je stále zábavná. Možná to je dané tématem a zpracováním, které navozují správnou dobovou atmosféru.

V Poštovním kurýrovi je důležité být rychlý. Ten, kterému se některý z úkolů podaří jako prvnímu získává největší balík bodů - například za obsazení konkrétního regionu. Bodovací žetony jsou totiž v hromádkách na hrací ploše seřazeny od nejvyššího po nejnižší. To vytváří velký tlak na jednotlivé hráče a také je jediný způsob, jak nějak výrazněji ovlivnit výsledek soupeře. Kromě rychlosti je na hráče vyvíjen také další tlak, protože v každém tahu musí položit kartu navazující na již položenou cestu. Pokud se tak nestane, musí celou trať zrušit a začít stavět od začátku. Obě tyto vlastnosti vytvářejí vypjaté situace a zvyšují zážitek ze hry.

Seyfarthovi vydali ještě tři rozšíření, které ovšem u nás nekoupíte. Nejmenší Kněžnin posel (The Messenger of the Princess) přináší do hry psaníčka, která musí hráči doručit. Další dvě balení přinášejí do hry nové mapy a to Všechny cesty vedou do Říma (All Paths Leads to Rome, 2008) a u nás více známé Síla a sláva (Power and Glory, 2007).

Poštovní kurýr je kvalitní rodinnou hrou, kterou zdobí pěkné zpracování a krátká hrací doba. Díky jednoduchým pravidlům se ji během chvilky naučí každý a nikdo z nich se nebude při partii nudit.

Jak už vyplynulo z celé recenze, ani pokud vlastníte Ticket to Ride, nemusíte se bát, že by si hry byly příliš podobné. Naopak zatímco vláčky jsou skvělé především ve více hráčích, kdy partie přináší vypjaté situace, Poštovní kurýr nejlépe zabaví ve dvojici. A přitom si nezapomíná zachovat rozumnou cenu. Jedná se o hru, která už je na našem trhu déle a pokud až doteď unikala vaší pozornosti, měli byste to napravit.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/79/recenze-postovni-kuryr-na-cestach-s-psanicky-po-evrope


Vytvořeno: 27.07.2010.  Recenze hry: Abalone Hodnocení:
Abalone – černobílá hra a barevný zážitek
Logické hry to měly a stále mají v oblasti deskových her těžké. Některé z nich jsou sice notoricky známé, ale s množstvím opravdových fanoušků, kteří je hrají, už je to slabší. Proč? Člověk se u nich musí pekelně soustředit na každý tah a jejich hraní obvykle nepřináší příliš humorných chvilek. Podobný problém bude určitě trápit i Abalone, ale přesto si troufám tvrdit, že svoje fanoušky si určitě najde. Princip je zajímavý a hra má spád.

Hra se před zákazníkem schovává v šestihranné krabici, která je díky svým tvarům obtížně skladná. Její tvar kopíruje plastovou hrací desku s 61 kulatými otvory o pěti kruzích na každé straně. Do nich hráči umístí své černé a bílé kuličky. Každý jich vlastní celkem čtrnáct a vytvoří z nich tři řady čítající pět, šest a tři kameny. Soupeře dělí od sebe na začátku trojice prázdných řad, které se ale brzy zaplní rachotem valících se kamenů. Mezi jednotlivými otvory jsou přestupní drážky, které mírně naznačují, oč půjde.

Pravidla jsou krátká a jednoduchá a na jejich pochopení stačí jedno rychlé přečtení. Úkolem je vytlačit z hracího plánu šest kuliček soupeře. Ten, kdo to dokáže dřív, vyhrává. Vytlačené kuličky se shromažďují ve sběrných jamkách lemujících hrací plochu po všech stranách.

Tlačení funguje na jednoduchém principu přesily kamenů: dva mohou tlačit jeden a tři mohou tlačit dva a to všemi směry. Tato situace se ve hře nazývá Sumito a je jediným cílem k vítězství.

Samozřejmě je povolený pohyb samotné kuličky. Kromě zmíněných kroků můžete provést ještě takzvaný boční únik, což je prostý úkrok stranou. Tento pohyb může být proveden pouze na volné pole a pokud přesunujete více kamenů, musí být posunuty v témže směru. Skupina o třech a méně kamenech nesmí být rozdělena a vždy musí být posouvána společně.

Co se mi líbilo při prvních partiích, byl pocit kutálení kuliček – jejich rachot, případně vítězný pocit, když jedna z nich opouštěla desku. Skutečnost, že nemusíte hrací kameny zvedat, ale stačí tlačit, bude první velký dojem, který si ze hry odnesete. Rachot nebude až tak silný, protože pravidla omezují pohyb takovým způsobem, že nemůžete v součtu pohybovat více než pěti kameny naráz. Pokud máte skupinu o více kuličkách, můžete ji libovolně rozdělit.

Mnoho lidí asi odradí tajemná nečtvercová krabice, v níž Abalone spočívá. Na první pohled totiž není vidět potenciál, který se v ní skrývá. Přesto jako každá logická hra tohoto typu není až tolik přístupná obyčejným svátečním hráčům a postrádá takový ten návykový mechanismus, který vás nutí dát si ještě jednu partičku, a pak už opravdu půjdeme spát… Tím nechci říct, že není hra zábavná, jen prostě asi nebude bavit každého.

Jedná se o deskovku založenou na postřehu a logickém úsudku, podobně jako zmiňované klasické stolní hry, kterým nás učili naši dědečkové. Stejně tak se také vyvíjí souboj ke svému konci – výsledek hry závisí jen a pouze na hráčových schopnostech, a pokud někdo bude znatelně slabší, těžko vás v některé partii porazí.

Hru lze hrát ještě ve třech hráčích beze změny pravidel. Stačí vám k tomu další sada kuliček o jiné barvě než černé nebo bílé. Kromě toho pouze každý hráč sníží počet kamenů z čtrnácti na jedenáct a zabere tak ve startovní pozici pouze dvě řady (řada po pěti a šesti kuličkách).

Ani to není všechno. Pokud se sejde větší počet hráčů než tři, konkrétně čtyři nebo šest, mohou si Abalone také zahrát. Znovu je tu podmínkou, že budou mít kuličky tolika barev, kolik jich je ve hře. V tomto případě se ale již nejedná o sólovou, ale o týmovou hru, v níž proti sobě hrají dva týmy po dvou či třech členech. Strategie zde nabývá znovu trochu jiných měřítek, protože můžete k tlačení použít nejen svoje, ale také spoluhráčovy kameny za splnění jediné podmínky: pohyb musíte začínat koulí svojí barvy.

V tomto směru to vydavatelství Piatnik hráčům usnadnilo hrou Abalone Quattro, kterou si můžete koupit za 999 korun a která je určena, jak již z názvu vyplývá, speciálně pro hru čtyř hráčů. Pro zábavu například do vlaku si můžete koupit dokonce i cestovní verzi.

Na Internetu naleznete množství jiných fanoušky navržených startovních pozic pro začátek partie (viz obrázek), které nejenže mnohdy vypadají na první pohled efektně, ale především zpestřují hru.

Abalone splňuje přesně to, co slibuje jeho zařazení. Pro přemýšlivé hráče poskytuje vynikající herní systém a nepřeberné strategické možnosti k přemítání, naopak jako hra k odreagování asi bude sloužit málokomu, stejně jako si za takovým účelem nezahrajete šachy. Soupeřiví, logicky založení jedinci však budou z valících se kuliček nadšení.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/75/recenze-abalone-cernobila-hra-a-barevny-zazitek


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Pandemic Hodnocení:
Pandemic - společně proti zákeřným nákazám
Otec kooperativní hry Pandemic, Matt Leacock, vymyslel neotřelý herní princip. Pravidla jsou jednoduchá a překvapivě dokážou reálně simulovat šíření nemocí. Na počátku hry dojde k náhodnému nakažení měst zákeřnými infekcemi, které ztvárňují barevné dřevěné kostičky. Cílem hry, jak vyplývá z jejího typu, je spolupracovat s ostatními hráči a společně tak porazit všechny útočící onemocnění.

K vyřešení tak složitého problému je nutné povolat nejlepší experty. Ty vyberete vylosováním kartičky role, kterou budete představovat. Pokud hrajete proti hře sami, používáte čtyři karty, v ostatních případech máte pouze jednu. Každá z rolí má své specifické vlastnosti, kterých je třeba využívat. Medik dokáže výborně léčit již nakažená města, vědec potřebuje méně informací k vyvinutí léku, operační expert dokáže kdekoliv postavit laboratoř, pro dispečera není problém jakýkoliv přesun sebe či jiného hráče kamkoliv po zeměkouli a výzkumník dokáže nejlépe předávat informace ostatním.

Hrací deskou se stane svět, přesněji řečeno jeho mapa, na které je vyznačeno 28 měst na různých kontinentech. Na plánu jsou přesně ohraničena místa na pokládání karet, míry pandemie a infekce. Každá z nemocí má svoji barvu. SARS je červený, cholera je černá, břišní tyfus žlutý a antrax modrý. Barvy jsou zvoleny dobře, nedochází k jejich záměně a jsou na první pohled lehce rozpoznatelné od ostatních. Pomocí figurek putujete po planetě a snažíte se vyléčit města, do kterých jste přišli. Po vynalezení léku jste sice léčení urychlili, ale nemoc se dokáže neustále šířit. Abyste zabránili jejímu dalšímu roznášení, musíte nemoc zcela vymýtit.

To ale není cílem hry, protože tím základním úkolem je pouhé vynalezení léku na všechny nemoci. Šíření těch, na které již znáte léčbu, vám může pouze zkomplikovat cestu k vítězství. Prohrát ale lze hned třemi způsoby: dojdou vám karty na lízání, dojdou vám kostky značící nákazu (je jich 24×4=96) nebo počítadlo pandemií dosáhne hodnoty osm (vypuknutí pandemie si vysvětlíme dále).

Hra obsahuje čtyři balíčky karet s různou funkcí. Prvním je hrací balíček (59 karet), ze kterého si při svém tahu berete kartičky měst. S jejich pomocí cestujete z místa na místo. Kartičky jsou rozlišeny do čtyř barev, odpovídající nemocem, které se ve hře vyskytují. Postupným střádáním jednoho barevného typu docílíte vynalezení léku. V ruce však jeden hráč smí současně držet pouze sedm karet a v dobírací hromádce jsou zamíchány také epidemie, na jejichž účinek se podíváme za chvíli. Už teď ale mohu prozradit, že jejich počet ve hře určuje obtížnost (4-6). Pokud karty měst dojdou a vy ještě nemáte vyléčeny všechny nemoci, prohráli jste.

Druhým paklíkem je balíček infekcí (48 karet), který také obsahuje na svém líci jedno jméno města. Tentokrát ale město nečeká nic pěkného, naopak to znamená, že ve městě se objevila či rozšířila nákaza viru. Na třetím místě následují již zmiňované karty rolí a na závěr nám zbyly kartičky nápovědy, které obsahují přehledně sepsaná nejdůležitější pravidla (tzv. referenční karty).

Spoluhráči se ve hře střídají a kolo každého z nich sestává ze tří fází: dolíznutí měst, pohyb figurkou po mapě a infikování. O dobírání karet jsme se již bavili. Pohyb po mapě je omezen čtyřmi akčními body na jednu postavu. Ve fázi pohybu se můžete různě přemisťovat, buď obyčejně mezi přilehlými městy, nebo třeba za použití karty města, kam se chcete dostat. Možností pohybu je však mnohem víc. Kromě chůze můžete v rámci tahu (za jednu akci) také léčit nemoc ve městě, v němž stojíte nebo postavit výzkumnou stanici. Jedině v ní totiž může být vynalezen lék na danou nemoc.

Poslední fází tahu je hraní infektora. Nejdříve si vezmete dvě karty a do každého vylosovaného města umístíte jednu kostku značící nákazu. Pokud v některém z nich počet přesáhne tři, dochází k pandemii a nákaza se šíří do všech okolních měst. Navíc zvýšíte počítadlo pandemie o jedna (viz. jeden ze způsobů prohry).

Poslední zmiňovaná fáze může nabrat trochu jiný nádech, pokud narazíte při prvním dobírání na nápis epidemie (tyto jsou mezi ostatní rovnoměrně zamíchány). V takovém případě propukla epidemie ve městě, které naleznete na spodku balíčku infekcí. Do něj umístíte rovnou tři kostky nákazy a všechny odložené kartičky určené k infikování zamícháte a vrátíte zpět do hry. V tomto okamžiku začíná teprve pravý boj mezi hráči a hrou, protože to znamená také posunutí měřítka míry pandemie o jedno políčko. Můžete se tak časem (po třech epidemiích) dostat do situace, že budete brát tři nebo dokonce čtyři karty infekce namísto původních dvou. Karty po rozšíření nákazy umístíte na odkládací balíček.

Pravidla jsou v návodu velmi přehledně a precizně vysvětlena a je na konci pro ujasnění umístěn i popis ukázkového tahu. Navíc přejdou velmi rychle do krve, ačkoliv jsme často zaznamenali tendenci zapomínat na třetí fázi tahu.

Hra dokáže plně uspokojit samotáře i týmové hráče. Hrací deska i ostatní komponenty hry jsou vyrobeny z kvalitních materiálů, takže nemusíte mít strach, že se častým hraním výrazně poškodí. Krabice je poměrně malá, proto není problém ji i přes trochu větší hmotnost vzít do batůžku a vyrazit někam na cesty. Různé stupně obtížnosti dokážou znepříjemnit život i zkušeným hráčům. Osobně považuji za nejtěžší variantu hru ve dvou hráčích, kdy hrajete pouze pomocí dvou figurek (rolí). Zpočátku se nám hru nedařilo porazit, ale nedalo nám to a hráli jsme ji neustále dokola. Po dobrém promyšlení taktiky se nám však planetu podařilo zachránit.

Letos v červenci jsme se dočkali od firmy Albi lokalizace rozšíření Pandemicu, nazvané On the Brink, které do hry přináší další variabilitu. Jeho český název zní Nové hrozby.

Jedinou velkou nevýhodu hry vidím v týmové hře s jedním dominantním člověkem. Může se totiž stát, že tento hráč se bude snažit za každou cenu vyhrát a říkat každému, co má dělat. Ostatní hráči si v tomto případě příliš nezahrají. Proto doporučuji dobře vybírat spoluhráče, ale to ostatně platí pro všechny kooperativní hry. Doporučená věková hranice je 10 let. Zpočátku jsme měli obavu, aby se z dětí nestaly spíše loutky dospělých. Hru jsme tedy vyzkoušeli hrát s desetiletým chlapcem a překvapivě se stal našim plnohodnotným partnerem, který je schopný vymyslet strategii a pomoci nám zvítězit. Takže nemějte obavu hrát s dětmi, hra je bude bavit stejně dobře, jako vás.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/66/recenze-pandemic-spolecne-proti-zakernym-nakazam


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Go Hodnocení:
Go – starodávně moderní hra
Nejedná se o slovo anglické, ale ve významu, který mám na mysli, se čte krátce go (pro angličany [go]). Jde o starou deskovou hru, která má původ v Číně a je starší než šachy. V Japonsku ji amatérsky hraje přes 20 milionů lidí. U nás není příliš rozšířená, a proto se jí budeme věnovat dnes. Pokud ji chcete hrát, můžete se stát členem nějakého go klubu nebo si pořídit hrací set a začít hrát jako samouci. Mnoho lidí se při pohledu na hrací desku zalekne zdánlivé obtížnosti hry, ale zdání klame. Hra má ještě jednodušší pravidla než již zmiňované šachy.

Hra je úzce propletena s filosofií lidského bytí. Go patří spolu s vrhcábami a šógi mezi tři základní hry, které představují člověka v jeho třech základních životních situacích.

Vrhcáby symbolizují hráče, který nedokáže ovlivnit mocné Bohy a záhadné síly vesmíru. Hra se hraje s kostkami, které nedokáže člověk nějak ovlivnit.

Šógi je obrazem člověka v hierarchii společnosti, kterou si sám vytváří. Jako cíl slouží smrt nepřátelského krále.

Go je člověk sám se sebou. Není to hra, s níž by se hráč učil ničit, ale se kterou objevuje budování. Každý kámen má svou hodnotu. S jedním nevybudujete bezpečné území, ale když je spojíte do skupin, které bojují pospolu, společně přežijete. Nebo také zemřete. Během hry na desce proběhne spousta proměn: vzestupů a pádů, malých proher a dočasných vítězství, ale cílem je překonat svoji chamtivost, hněv a hloupost.

Právě v nepředvídatelnosti je kouzlo této stařičké hry. Pravidla jsou velmi jednoduchá na neuvěřitelné možnosti, které samotná hra skýtá. Jsou nekonečné možnosti go partií a matematici tvrdí, že nikdy nebyla a ani nebude žádná stejná partie na celém světě.

Hru hrají dva hráči na hrací desce, která je pokryta čtvercovou sítí a napočítáte na ní 361 průsečíků. Jeden hráč hraje s bílými, druhý černými kameny čočkovitého tvaru, potud je stále viditelná podobnost s šachovými hrami, ale zde už se go od tradiční hry začíná vzdalovat.

První hraje hráč s černými kameny. Na prázdnou desku položí kámen na průsečíky čar. Dále se soupeři střídají v tazích, které představuje položení kamene na prázdný průsečík, ale i případné zajímání nebo vybírání soupeřových kamenů. Hráč se může svého tahu, jemuž se říká pas, vzdát.

Cílem hry je ohraničit co největší území a zajímat soupeřovy kameny. Na konci dochází k závěrečnému sčítání: jeden bod za každý průsečík území a jeden bod za každého zajatce. Vítězem je hráč s větším počtem bodů.

Zajímání kamenů – vytváření území. Každý kámen položený na hrací desku do volného prostoru má čtyři svobody (volné průsečíky sousedící s ním po čáře). Kámen, který jsme položili na stranu desky, má pouze tři svobody, pokud je v rohu, pak má svobody dvě.

Hráč se snaží obsadit všechny svobody kamene svými kameny a pokud se mu to podaří, je ten soupeřův zajat. Po ztrátě poslední svobody musí být okamžitě odstraněn z desky. Protihráč se snaží své kameny bránit. Přidává cizí ke svým, tak aby spolu sousedily po čáře. Tím vytváří řetěz. Zvětšuje svobodu svých kamenů. Řetěz pevně spojených kamenů se zajímá jako celek.

Dalšími pravidly jsou dva takzvané zakázané tahy (zákaz sebevraždy a zákaz opakování pozice), jejichž popisováním bychom zabíhali do zbytečných podrobností.

Ke konci hry dojde v okamžíku, kdy pasují (vzdají se tahu) oba hráči po sobě. Před ukončením se musí vyřešit všechny sporné situace na desce a vyplnit neutrální body (body nikoho mezi hranicemi bílých a černých území).

Podrobněji je můžete nastudovat v příručkách, které kromě podrobných pravidel obsahují i základní herní strategie. K dostání jsou obvykle v klubech go her, které najdete v každém větším českém městě.

Hra go vznikla v Číně před čtyřmi až pěti tisíci lety, kde ji nazývají Weichi. V sedmém století se go spolu s čínským uměním a vědomostmi dostala do Japonska. Zde se rozšířila ve vyšších vrstvách: mezi samuraji a buddhistickými mnichy. V druhé polovině 16. století si go oblíbili vládci Japonska, kteří jsou sami nadšenými hráči. Kolem roku 1600 vznikly čtyři školy go, které jsou podporované vládou. Začíná zlatá éra go. Do každé školy chodí několik hráčů, kteří se snaží zdokonalovat své hráčské umění. Většina z nich je pro své umění dodnes velmi uctívána.

Na přelomu 19. a 20. století školy postupně zanikají. V roce 1924 je založena Japonská asociace go. Organizují se první profesionální zápasy a turnaje. V 19. století se začalo go šířit mimo Asii. Do USA ho přivezli čínští přistěhovalci. Do Evropy se dostalo go díky německému novináři, který vydal knihu o této hře.

V druhé polovině 20. století se profesionální go postupně šíří také do Koreje (zde známá jako Baduk), Číny a částečně také do některých dalších východoasijských zemí. Zvláště v Koreji se go stává velice populárním. Dosud se hráči z Evropy nebo Ameriky nedokážou vyrovnat Asijcům. Proto, pokud mají o hru opravdu zájem, odjíždí studovat do zemí, kde go vzniklo.

Záleží na vaší finanční situaci, jakou soupravu go si koupíte. Go můžete pořídit za 500 Kč nebo za něj dáte mnoho tisíc. Rozdíl poznáte na kvalitě zpracování a hodnotě materiálu, protože levnější kameny jsou vyrobeny z umělé hmoty nebo skla. Hrací deska (goban) je vyrobena ze dřeva nebo kůže (koženky). Luxusní soupravy jsou vyrobeny z kvalitních materiálů. Tvoří je deska z masivu (ušlechtilého dřeva), černé kameny z broušené břidlice a bílé z lastur, které bývají uloženy ve zdobených dřevěných dózách.

Na hraní go můžete být doma i sami, protože se dá hrát i po internetu s lidmi z druhé strany zeměkoule. Takovou možnost naleznete například na serveru gamedesire.com nebo na adrese gokgs.com.

Přestože se zdá, že go je hra minoritní a hraje ji u nás pouze základna věrných fanoušků, naleznete na internetu hned několik českých škol go, stejně tak jako Českou Asociaci go, a když si budete věřit, můžete navštívit i mnoho domácích či mezinárodních turnajů. Nutno podotknout, že češi jsou jedněmi z nejlepších hráčů Evropy. Více o české scéně naleznete na stránkách České asociace go (ČAGo) http://www.goweb.cz a na blogu o go http://www.egoban.cz/

Výhodou hry go je, že i když jste úplný začátečník, můžete dobrou strategií porazit i mistra. V šachu bohužel dospějete do určitého momentu, kdy se musíte naučit partie z knížek, abyste porazili silnějšího soupeře. U hry poznáte, jací doopravdy jste, jestli vám jde o to hromadit spoustu soupeřových kamenů, napadat území, či si postavit svoje, a to pak bránit. Pokud budete mít možnost si tuto hru zahrát, neváhejte.

Co ke hře budete potřebovat: hrací soupravu – deska 19×19 (pro začátečníky 13×13), kameny – černé a bílé (2×90 nebo 2×180)

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/62/recenze-go-starodavne-moderni-hra


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Fluxx Hodnocení:
Fluxx, neobyčejná karetní hra
Fluxx klame už obalem své malinké krabičky. Na ní naleznete totiž několik kreslených planet se Sluncem v pozadí. Je pravda, že Fluxx vás může vzít na cestu do kosmu, ale především to bude opačně. I kdybyste letěli do kosmu, budete si s sebou chtít Fluxx. Sice předbíhám už teď výsledek recenze, ale u této hry je již od prvního pohledu vidět, že máte do činění s něčím výjimečným.

V počátečních okamžicích nejistého seznamování a oťukávání vám pomohou pěkně přeložená česká pravidla. Karty samotné bohužel nejsou přeloženy do češtiny. Proto je v krabičce přiložen i druhý list papíru s překladem funkce všech zásadních karet. Těch najdete v základním balení celkem stovku.

Pravidla, podle kterých budete tuto karetní hru hrát, budou pokaždé jiná. V návodu existuje pouze několik základních mezí, kterých se musíte držet, o všechno ostatní se postarají už samotné karty. Že vám to přijde nemožné? Možná. Ale ne ve světě Fluxxu!

V balíčku najdete celkem pět různých druhů karet, plus další dvě nazvané základní pravidla a meta pravidla, která používají zkušenější hráči pro urychlení průběhu partie ve více hráčích.

Před hrou je nutné všechny karty s výjimkou dvou zmíněných pečlivě zamíchat do jedné hromádky a rozdat každému tři z nich. Do středu stolu jsou vyložena základní pravidla, která označují povinnosti všech účastníků v počátcích hry. Ukládají dobrat si jednu kartu z balíčku a jednu z ruky zahrát.

Každý z druhů karet se používá odlišně. Hráči se už od začátku snaží sbírat kartičky pašáků (keeper) a vyhýbat se strašákům (creeper). Pašáky mohou soupeři za cenu akce vykládat na stůl před sebe a tím se přiblížit vítězství. Strašáci je naopak ve většině případů výhře vzdalují, ale pokud vám přijdou do ruky, musíte je okamžitě vyložit před sebe a není před nimi úniku.

Výchozí pravidla tahu hráčů modifikují kartičky s názvem New Rule, tedy Nové pravidlo. Mají za úkol rozšiřovat stávající povinnosti hráčů. Díky nim si můžete dobírat v každém tahu třeba pět karet, ale mohou také ovlivnit počet karet, které si můžete na konci každého tahu ponechat v ruce pro další použití nebo počet pašáků vyložených na stole. Nových pravidel je celkem 24 a už samy o sobě zaručují různorodost každého souboje.

Pravidla však pouze omezují počínání hráčů na stole. Co ke hře opravdu potřebujete, jsou kartičky 29 cílů. Právě ty určují, které kartičky pašáků potřebujete zrovna k vítězství. Většinou se jedná o kombinaci dvou karet, například Čas jsou peníze, kdy vám k vítězství stačí mít před sebou vyloženy karty času a peněz. Někdy se zadaří do cílů propašovat i povinnost držet některého ze strašáků, například Přežrat se čokoládou (pašák Čokoláda + strašák Smrt).

Celou hru mohou ovlivnit i akční karty, které umožní soupeřům některé nestandardní věci, jako brát si z cizí ruky, krást některé pašáky jiným hráčům, ale také třeba prohledávat hromádku odložených karet.

Všech pět typů dohromady vytváří neustále se měnící podmínky, které vás nutí být pořád ve střehu. Úkoly se mění jako na běžícím pásu, někdy se potýkáte s nedostatkem karet v ruce, jindy musíte hrát všechny, které si líznete a někdy máte problémy všechny ty karty v ruce udržet.

Fluxx prošel velkým vývojem od svého prvního uvedení na trh v roce 1996. Nyní, od roku 2008, je k dispozici již verze 4.0, která je dokonale zoptimalizována pro hráčský zážitek.

Hra byla v roce 1999 oceněna intelektuální cenou Mensa Select. Ona v podstatě ani tak o inteligenci není, často je hra založena na náhodě, ale přesto vám vhodné plánování může cestu k vítězství velmi zjednodušit.

Pokud si všechny karty pečlivě prohlédnete, naleznete mezi nimi i tři bílé a nepopsané. Nejedná se o tiskovou chybu ani černý žertík autorů, ale naopak o mrknutí tvůrců směrem k hráčům, takzvané Fluxx Blanxx. Fluxx je totiž otevřen vašim modifikacím a přímo se očekává, že si budete vytvářet svoje světy, akční karty a pravidla. Z Fluxxu se tak stává naprosto neomezená zábava.

Svět již spatřilo také velké množství vtipných variant, jako je mimozemský Martian Fluxx, hororový Zombie Fluxx, rodinný Family Fluxx nebo třeba přírodomilný EcoFluxx. Kromě těchto samostatných variant, které sice jdou se základní verzí hry použít, ale za určitých obtíží, existují i malá rozšíření pro původní Fluxx. Jedná se o celkem čtrnáct karet – sedm se židovskou a sedm s křesťanskou tématikou.

Škoda, že se hra nestane tradiční českou domáckou zábavou. K tomu jí totiž chybí lokalizace samotných kartiček. Angličtina je překážkou pro mnoho příležitostných hráčů a kazí obrovský potenciál Fluxxu na českém trhu.

Můžete ho hrát ve dvou i v šesti. V páru se dočkáte velmi rychlých partií, ale ty pravé a delší bitvy nastávají až s přibývajícími soupeři. Ale bez ohledu na počet karbaníků poskytuje hra od Looney Labs ohromnou porci zábavy, napětí v každém duelu a zároveň tahy, při nichž se nikdo nenudí. Fluxx je exxtra zábava, a pokud vám nevadí angličtina, neváhejte a fluxxujte s námi.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/58/recenze-fluxx-neobycejna-karetni-hra


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Casino Royal Hodnocení:
Royal Casino – logika v kasínu
Hra Royal Casino u nás distribuovaná firmou DinoToys klame tělem. Její největší problém totiž možná leží právě v názvu, který vzbuzuje dojem hazardní hry. Pak asi všechny překvapí, že v krabici se neukrývá žádná ruleta. Nebudete zde sázet ani jiným způsobem hospodařit s penězi.

Hra vymyšlená Walterem Pepperlem je totiž z větší části strategická. V krabici naleznete balíček úctyhodných třiceti červených kostek a pytlík s žetony, které na sobě mají napsány bodové hodnoty 10 a 50. Zbývá zmínit kelímek pro jejich míchání, ale především herní tabulky, které tvoří srdce této hry. Těch je celkem osm a především jsou oboustranné, takže získáte celkem 16 unikátních plánů.

Před samotnou hrou si všichni soupeři rozdělí rovným dílem třicítku kostek, v případě, že nějaké zbudou (pouze při hře čtyř hráčů), odloží je do krabice. Na hromádku doprostřed stolu položí všech osm náhodně zamíchaných a otočených tabulek. Všichni dostanou do začátku 80 bodů – tři žetony s hodnotou deset a jeden padesátibodový. Zbytek bodovacích koleček zůstane v banku.

Na herních destičkách je šest řad s místy pro kostky. Napravo od nich je sloupec, ve kterém je uvedený bodový zisk náležící k dané řadě. Jednotlivé pozice v sobě obsahují odpovídající číslo kostky, nebo hvězdičku, navíc jsou různě podbarveny. Úkolem hráčů je klást na tabulku správně kostky. Ten, komu se podaří zaplnit řadu, získá body uvedené vpravo.

V průběhu hry se soupeři střídají v tazích, které se skládají ze tří kroků. Nejdříve hráč, který je na tahu hodí pěti kostkami ze svojí zásoby (ta může být výrazně větší, ve dvou hráčích až patnáct kostek). Teď se může v závislosti na hozených hodnotách pokusit zaplnit některou řadu. Někdy se jedná o nepřerušenou řadu stejných čísel, o postupku nebo o dvojici čísel. Řada musí být vždy plněna zleva doprava a ne na přeskáčku.

Na místa s hvězdičkou mohou hráči na první místo dosadit jakékoliv číslo, které pak v následujících pozicích musí být totožné.

Hráč nemusí umístit všechny vyhovující kostky, ale musí umístit alespoň jednu. Pak se může rozhodnout, jestli chce házet znovu, ovšem pouze s kostkami, které mu zbyly z původní pětice, ostatní použít v tomto kole nesmí. Takto může opakovat házení, dokud mu ještě zbývají kostky, dokud se nerozhodne svůj tah ukončit nebo dokud nehodí takové hodnoty, z nichž nebude možné umístit ani jednu kostku na hrací destičku.

Pokud se hráči podaří svými kostkami dokončit celou řadu, získá bodovou odměnu uvedenou v pravém sloupci. Barvy řad na hrací ploše mají žlutou a černou barvu. Prvně jmenovaná přináší bodový zisk, černá naopak hráče o jeho body připraví.

Jakmile zaplní hráči celou destičku kostkami, rozeberou si zpět kostky tak, aby měli znovu rovný počet, a připraví ke hře další tabulku. V případě, že v řadě stojí dvě rozdílné barvy hvězdiček, pak v každé této části řady musí být položeno jiné číslo.

Hráč, který dosáhne jako první bodového zisku 500, se stává vítězem partie. Toto číslo je navržené pravidly, ale je samozřejmě pouze na účastnících, jakou výši si stanoví. Klání na 500 bodů zabere zkušenějším hráčům maximálně 20 minut.

Díky hodům kostkami je každá hra jiná a nabízí velkou variabilitu s šestnácti herními destičkami. K jedné partii totiž využijete obvykle tak čtvrtinu z tohoto počtu, takže nemusíte mít strach, že by se vám rychle ohrály. Na druhou stranu princip je stále stejný, takže se hra při častém hraní může omrzet.

Royal Casino je překvapivě hodně o přemýšlení, protože hráč musí uvažovat, jestli se mu vyplatí umístit do řady další kostku a jestli tím neposkytne svým soupeřům jednoduchou šanci dokončit řadu za hodně bodů. Naopak na ně může snadno nastražit léčku v podobě posledního zbývajícího černého políčka.

Velký vliv má také princip opakovaných hodů se zbylými kostkami. Často se stane, že v takovém případě padne pouze číslo, které můžete umístit do černé řady a protože po každém hodu musíte alespoň jednu kostku umístit, pokud je to možné, pak vás může zbytečný risk přijít hodně draho (třeba -80 bodů).

Ve hře je velký potenciál, ačkoliv za ní stojí velmi jednoduchý princip. Správně vyvážená dávka strategie a štěstí vytváří v průběhu partie příjemné napětí.

Při účasti šestice soupeřů se mohou kola trochu protáhnout a trvá příliš dlouho než se na vás znovu dostane řada, což by mohlo být pro menší děti odrazující. Proto doporučujeme hrát Royal Casino především v menším počtu (2-4 hráči).

Minimální věk stanovený na osm let je přiměřený, děti v tu dobu už umí počítat, ačkoliv mohou mít problémy s taktickými rozhodnutími. Se svými vrstevníky si však mohou skvěle zahrát, protože pravidla jim přejdou rychle do krve.

Jedná se o principem starou hru, pocházející z roku 1994, tenkrát nesla název Sharp Shooters. Najdete ji v mnoha jazycích pod spoustou různých názvů, například Gambler nebo Engel und Bengel.

Navzdory svému názvu je Royal Casino vhodnou hrou pro děti. Neobsahuje žádné závadné principy, které by naváděly děti k hazardu. Nabízí variabilní a napínavou zábavu, která zaujme netradičním využitím kostek.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/57/recenze-royal-casino-logika-v-kasinu


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Reality Show Hodnocení:
Reality Show - staňte se VyVoleným nebo Velkým Bratrem
Když byste soutěžili, kterou cestu byste zvolili vy? Budete hrát pouze na sebe, podrážet soupeře a doufat, že vám to nevrátí? Nebo se budete držet v pozadí, občas někomu pomůžete a budete spoléhat, že právě tenhle pozitivní přístup vám v závěru pomůže a budete z něj profitovat? Je na čase to vyzkoušet na vlastní kůži.

Reality Show je hra, kterou vymyslel a vydal Jiří Mikoláš jako první hru většího formátu ve svém vydavatelství JirasGames. Za její téma si zvolil v roce 2007 oblíbené prostředí reality show. V té době už sice nevládl televizním obrazovkám Vlado Dobrovodský, ale ještě dojížděly další série následovníků Vyvolených i konkurenčního Velkého Bratra, ačkoliv zájem o tento formát pořadu pomalu upadal. Dnes se reality show na českých obrazovkách převtělila do menších pořadů, jako jsou Ano, šéfe nebo v současnosti velmi oblíbené Prostřeno.

Slogan "nekoukej na bednu a radši mrkni do krabice!" nabádá k tomu, že hráči by si měli místo pasivního koukání na reality show v televizi raději prožít jednu vlastní v obýváku. K tomu jim krabice nabízí opravdu vše potřebné. Základní komponentu tvoří deset připravených kartiček postav, do jejichž kůže se můžete po dobu reality show převtělit. Dalším papírovým materiálem je 44 kartiček s úkoly od štábu a 72 kartiček s hlasy diváků.

Všechny kartičky jsou svérázně ilustrovány v odlehčeném duchu celé hry. Mezi postavičkami se setkáte s pohodářem Karlosem, hipíkem Bambusem, alternativní Sheenou i s usedlou Melissou. Autorem všech doprovodných kreseb a ilustrací je Tomáš Vrana.

Hru tvoří zajímavý princip, který jednoduše navozuje atmosféru reality show. Účastníci se vžijí do kůže jedné z deseti postaviček, jejichž fotografie jsou zobrazeny na kartičce jakoby v televizní obrazovce a budou muset splnit konkrétní zadání úkolu. Už ze zaměření hry vyplývá, že se jedná o párty hru. Minimální počet účastníků jsou tři, doporučena je však alespoň čtveřice soupeřů.

Reality Show ubíhá v kolech. Jedno takové kolo tvoří úkol zadaný od štábu. Většinou se jedná o více či méně bláznivé nápady, se kterými se budete muset poprat. Můžete tak hádat přátele po hlase, pít svůj oblíbený nápoj z talíře na čas nebo se pokusit všechny porazit v kreslení poslepu. Všichni hráči, kteří se chtějí vykonávání úkolu zúčastnit, se mohou přihlásit (až do omezení daného kartičkou úkolu - číslo v pravém horním rohu).

Nyní se dostáváme k systému zisku hlasů diváků, tedy bodů, které v závěrečném zúčtování určí vítěze. Na každý úkol si mohou soupeři vsadit maximálně tři svoje potenciální hlasy, které obdrží na začátku, a pak každé další kolo. Pokud v misi uspějí, stanou se z potenciálních hlasů hlasy získané. Pro účely evidence sázek mají na sobě kartičky šipky na tři strany, na nichž se různé druhy hlasů skladují.

Některé úkoly může vyhrát pouze jeden z účastníků, v jiných může být vítězů hned několik – všichni, kteří splní podmínku zadání. Před zahájením vykonávání úkolu si hráči určí jeho obtížnost. Na většině kartiček jsou vyobrazeny dvě obdobné varianty a obvykle je pouze na účastnících, kterou z nich si zvolí. Někdy se ovšem obtížnost losuje náhodně.

Po určeném počtu kol (= úkolů) dojde na lámání chleba, nastává totiž konfrontace. Do ní se hráči stejně jako v opravdových televizních reality show nominují sami. Na kus papíru napíšou ke každému ze svých spoluhráčů body (0-10), které se pak sečtou a ti s nejvyšším počtem se musí utkat v souboji. V pravidlech je dáno, že v tuto chvíli vypadává hráč, který má nejvíce získaných hlasů z nominace. Nám se osvědčilo také vykonání finálního souboje, kterého se účastní oba soupeři s využitím neomezených sázek. Tak má ještě i prohrávající hráč možnost se zachránit. Princip zvyšuje napětí.

Hra končí ve chvíli, kdy ve hře zůstanou pouze tři hráči, kteří sečtou výsledný počet bodů a ten určí vítěze. Protože kartičky bodů mají různé hodnoty od jednoho do pěti a všichni si je v průběhu berou náhodně, neurčuje jejich počet automaticky vítěze, ale do výsledku zasahuje i náhoda, což je zajímavé, ale i trochu demotivovující.

K prodloužení hry doporučuje autor využití takzvané imunity. Každý hráč může díky imunitě přežít jedno vyřazení bez úhony, což hru výrazně prodlouží. Celkově je délka hry velmi závislá na počtu účastníků. Pokud budete tři nebo čtyři, můžete počítat s poměrně svižnou zábavou, ale v maximálním doporučeném počtu deseti se klidně můžete dočkat partie blížící se dvěma hodinám. Pravidla pro tyto účely uvádějí i pár triků ke zkrácení hry.

Všechny párty hry na první pohled vzbuzují dojem, že jsou inspirovány hitem Activity (recenze Activity). Zde je toto zdání potlačeno na minimum nejen samotným tématem hry, ale i zvláštnostmi v herním principu.

Obsah otázek jasně naznačuje, že hra asi nebude pro nejmenší. Na krabici je uveden údaj 14+, pokud však z balíčku odstraníte několik kontroverzních otázek, můžete s klidem hrát Reality show i s desetiletými dětmi. Součástí jsou dokonce kartičky s takzvanými hardcore úkoly, které jsou určeny pouze soupeřům starším osmnácti let.

Jindy chválíme u her od Jirasgames webovou podporu hry. Zde bohužel chybí videonávod, místo něj naleznete na stránkách pouze prohlášení "Omlouváme se. Návod ve formě instruktážního videa se zde objeví do konce roku 2009." Na stránkách naleznete pouze dvě nové kartičky úkolů, ale i tuto drobnost lze považovat za příjemnou přidanou hodnotu.

V samotných úkolech vidíme výraznou nevyrovnanost především v obtížnosti slovních úloh. Ty jsou totiž oproti slepým nebo akčním nápadům výrazně méně těžké a nám připadají i o trochu méně zábavné. Tento fakt však závisí čistě na soupeřích, někomu mohou naopak úkoly tohoto typu vyhovovat. Všeobecně však je nutno dodat, že úkoly jsou velmi variabilní a zajímavé a autor se při jejich vytváření určitě vyřádil.

Bohužel počet kartiček jasně značí, že úkoly se začnou brzy opakovat. Na tom nic nezmění ani dvě varianty každého úkolu, ani náhodné míchání karet. Sám autor nabádá k úpravě misí v případě, že se vám ohrají, ale máme obavu, že to nebude stačit, stejně jako situaci nezachrání zmíněné dvě nové kartičky ke stažení.

Hra Reality Show je přírůstkem do poměrně početné rodiny párty her (například Teď převeď! Světové filmy). Jejím velkým kladem je cena i originální grafické zpracování. Pokud hledáte něco neotřelého a prostředí reality show je vám blízké, pak vás určitě nezklame a budete ji rádi brát mezi přátele.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/55/recenze-reality-show-stante-se-vyvolenym-nebo-velkym-bratrem


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Pictureka! Hodnocení:
Objevíš všechny tajuplné předměty ve světě Pictureky?
Pictureka je hra, kterou může hrát opravdu každý. Pravidla jsou velice jednoduchá a snadno pochopitelná i pro menší děti. Vždy v časovém limitu, který vám odměřují přesýpací hodiny, hledá na hracích deskách zvířátko/věc, kterou máte zobrazenou/napsanou na kartách. Na kartičkách se objevují i jiné jazyky, což může být matoucí, ale naštěstí čeština je vždy uvedena na prvním místě. I když toto jazykové provedení můžeme brát i z té lepší stránky. Pokud k vám na návštěvu přijede kamarád z Maďarska, může si s vámi bez jakýchkoli omezení zahrát (angličtina a němčina na kartách není).

Na první pohled by se zdálo, že obrázky na hracích deskách po několik hrách budete znát nazpaměť a hra ztratí prvotní cíl. Koncepce celé hry je však dobře postavená tak, aby k takovým situacím nedošlo. Během hry nemáte šanci si zapamatovat, kde se jaký předmět nachází, protože dochází k různým přesunům desek – to vše s cílem zmást vás i soupeře. Na každém čtverci se objevuje několik desítek předmětů orientovaných na různé strany, některé jsou opravdu pečlivě schovány.

Balení obsahuje kostku, která určuje, ze kterého balíčku si budete tahat kartu a klasickou herní kostku s čísly. Devět pokreslených oboustranných desek ve tvaru čtverce. A nakonec tři různé balíčky karet, které určí, co budete v náhodně rozestavěném světě hledat. Modrá karta je typu, kdo dřív najde. Po jejím otočení se na rubu objeví obrázek, který budete hledat. Ten je vždy na herní ploše jen jednou.

Červená karta se stane oblíbenou pro sebevědomé hráče. Každý hráč má právo říct číslo, které značí, kolik předmětů uvedeného typu na kartičce najde. Čím větší počet, tím větší šance na odrazení soupeře od získání karty. To s sebou ale nese riziko, protože se vám nemusí povést v třicetivteřinovém intervalu celkový počet najít. Při nesplnění úkolu přicházíte navíc o jednu dříve získanou kartu.

Posledním typem je zelená karta. O tuto kartu vás nemůže nikdo ze soupeřů připravit. Kolik budete hledat zmíněných věcí, rozhodne hod číselnou kostkou, takže minimálně budete hledat jeden a maximálně šest předmětů. Úspěšně nalezenou kartu si ponecháte a ten, kdo jich získá jako první šest, je vítěz.

Na českém trhu rozhodně nenajdete obdobnou hru. Velkým plusem je její časová nenáročnost, mínusem průhledná pravidla. Hru může teoreticky hrát neomezený počet hráčů, i když vždy budou limitováni svým rozmístěním okolo rozložených desek. Zpracování celé hry je kvalitní a mělo by bez problému dlouhou dobu vydržet pravidelné hraní. Výborná je grafická stránka: opravdu originálním způsobem ztvárněné postavy, zvířátka, předměty a hlavně tučňák.

Hra je napínavá zvláště při hromadném hledání předmětů. Bohužel záleží na roli náhody, jakou kartu si vytáhnete, a tak mohou někteří hráči snadněji získávat potřebný počet karet. Ale pokud budete hráči šikovní, můžete je v skupinových částech hry s přehledem porazit.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/49/recenze-objevis-vsechny-tajuplne-predmety-ve-svete-pictureky


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Meine Schafe Deine Schafe (Wooly bully) Hodnocení:
Vlci a ovce - staňte se bačou
François Bruel, autor všech kreseb, výborně ztvárnil grafickou stránku celé hry. Na každé kartičce, která je oboustranná, najdete ovečky v nejrůznějších formacích a při různých činnostech. Občas se totiž stane, že se ovečka jedné barvy zamiluje do jiné. Ohrada je však v jejich lásce nijak nemůže omezovat a tak si svoji náklonnost dávají najevo šeptáním do oušek a polibky. Další ovečky bečí strachem z vlka u lesa a doufají, že si jich brzo povšimne ovčák. Většina z nich ale šťastně přežvykuje chutné trsy trávy a užívá si pohody čtyřnohého ovčího života. Originální pojetí oveček, pastýřů, vlků a myslivců příjemně zpestří zážitek ze hry.

Philippe des Pallieres, otec hry Vlci a ovce, se inspiroval světoznámou dětskou klasickou hrou domino. Vychází z pravidla, že lze navázat pouze stejnou (podobnou) stranou. Hra se pyšní francouzským oceněním JEU DE L´ANNEE 2003 – Hra roku 2003. Na kartičkách jsou zobrazeny ovečky u ohrady, lesa nebo města a záleží jen na vás, co si z různých možností vyberete. Nejvýhodnější je obklopit své ovečky ohradou, kde vám nehrozí žádné nebezpečí.

Samozřejmě musíte brát v úvahu různé soupeřovy strategické tahy, které vám vysněnou idylku můžou naprosto pokazit. V lese se znenadání může objevit vlk, a pokud nebudete mít po ruce myslivce, celé vaše stádo se může ráz naráz stát vlčí potravou. Hráč z počátku skrývá svojí barvu oveček, a když se je rozhodne odkrýt, dostane výhodu v podobě nabušeného ovčáka, který dokáže ubránit celé stádo před vlkem. V lese se samozřejmě může objevit vlků víc a to už bude záležet jen a jen na hráči, jak si s ním poradí. Hra dostává velký spád a záleží jen na vaší taktice, abyste ubránili co největší stádo. Kartičky se totiž vytahují náhodně ze sáčku, takže vy můžete mít barvu soupeřových oveček, stejně tak jako soupeř může mít ty vaše.

Pravidla jsou jednoduchá. Na začátku hry, kterou mohou hrát maximálně čtyři hráči (omezeno barvami ovcí), si každý vylosuje svoji barvu stáda, spolu s pěti dalšími kartičkami. Můžete si vylosovat modrou, oranžovou, červenou nebo černou ovečku. Startovní kartičkou je střed města se studnou, která se položí se na stůl a od ní se pokračuje na libovolné strany. V pravidlech hry je uvedeno, že hru začíná nejmladší hráč. To se bude nejvíce líbit dětem. Ve hře se všichni pravidelně střídají a pokládají své kartičky. Po položení kartičky na stůl se ze sáčku vytáhuje tolik dalších, s kolika sousedí právě položená kartička. Vítězem se stává hráč s největším uzavřeným stádem.

Hrací karty jsou provedeny z odolného tvrdého materiálu. U sáčku bohužel chybí šňůrka, kterou by ho bylo možné stáhnout. Jsou na ni dokonce připraveny dírky, takže bude záležet jen na vás, jestli si nějakou protáhnete. Dalším velkým mínusem hry je malý rozměr krabice, do které se nevejdou kartičky v sáčku. Musíte je vždy vysypat, a pak při začátku hry opět do sáčku umístit. Výhodou hry Vlci a ovce jsou jednoduchá pravidla, která pochopí i menší děti za pár minut. Pokud hru hrají dva hráči, pravidla dovolují, aby každý měl dvě barvy stád. Při této variantě můžete dobře taktizovat, jednou barvou škodit soupeřovi a zavírat mu tak možnosti zabíraní nového území a u druhé se snažit o co největší počet přírůstků v ohradě.

Tato na první pohled dětská hra se stává vynikající strategickou hrou, u které se dospělí nudit nebudou. Můžete se stát zákeřnými vlky zabijáky, poblázněným myslivcem, který ve svém lese nestrpí žádné vlky nebo jen farmářem, který chce mít co nejvíce oveček.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/44/recenze-vlci-a-ovce-stante-se-bacou


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Crash by Crash Hodnocení:
Crash by Crash jsou Bourací autíčka
Být kolotočářem je určitě jedno z vysněných povolání dětí, když jsou menší a rodiče s nimi často chodí na pouťové atrakce. Které dítě by netoužilo být u toho a po zavírací době si moct vždycky tajně zajezdit jak jen bude dlouho chtít. Každý má svoji vytouženou atrakci: jeden ruské kolo, druhý řetízkáč a třetí houpací lavici. Monika Dillingerová, autorka hry Crash By Crash (spolu s Ivanem Dostálem), měla pravděpodobně v oblibě jízdu na autodromu. Právě ten je totiž dějištěm její zatím jediné deskové hry, kterou vydala pod hlavičkou občanského sdružení Czech Board Games (CBG), kde spatřili o rok dříve (v roce 2007) světlo světa také originální Laborigines.

Na začátku je trocha zmatku, protože ačkoliv všude včetně krabice a návodu najdete anglický název Crash By Crash, hra může být mezi mnoha lidmi známa také jako Bourací autíčka, takže pozor, tyto dva názvy jsou pojmenováním pro stejnou hru.

Krabička skrývající všechny komponenty je na obecné poměry vcelku malá, ale o to je plnější komponent. Základním prvkem celé hry jsou části hracího plánu, které jsou dvou druhů - ve tvaru květiny a písmene X. V krabici však najdete také balíček karet, symboly zvonečků a baterek, dvě speciální počítadla a především samozřejmě 22 bouracích autíček, od červené i zelené barvy po jedenácti. Pro každou barvu autoři přidali ještě jeden bodovací žeton a na všechny komponenty se svým zatvrzelým a mračivým pohledem kouká žeton kolotočáře.

Ačkoliv by spousta lidí podle názvu, titulního obrázku na krabici i dalších indicií očekávala akční hru, ve skutečnosti se jedná mnohem více o logickou zábavu. Přesto, jak už to tak v deskové hře bývá, se na hracím plánu odehrává bitva dvou týmů ovládajících autodromová autíčka.

Na začátku si musíte sestavit herní plán do tvaru čtverce, což je z dílků dvou tvarů poměrně snadný a rychlý úkol. Všechny dílky květiny mají na sobě speciální místo označené hvězdičkou, na které umístíte zvoneček. Tak zaplníte všechny květiny kromě dvou. Do jedné z nich umístíte žeton. Vedle rozloženého plánu připravíte první tři karty z balíčku.

Plán máme připravený, teď se ještě na partii musí připravit samotní hráči. Po zamíchání si z balíčku vezmou každý po třech kartách, všechna autíčka své barvy, čtyři baterie a jeden bodovací žeton, který umístí na číslo 10 na počítadle bodů.

Před zahájením samotného šťouchání musí ještě každý z účastníků rozmístit svá čtyři vozítka libovolně na plochu dráhy. Každé políčko na autodromu má jednu ze čtyř barev (bílou, světle modrou, tmavě modrou a černou), a všechny mají danou nějakou bodovou hodnotu, konkrétně nula až čtyři body. Hráč, jehož autíčka stojí na polích s nižším celkovým součtem, začíná partii. Podobné bodování se bude odehrávat i v průběhu partie a to celkem sedmkrát. Tentokrát však je cílem získat naopak co nejvyšší bodový výsledek.

V rámci jednoho tahu může hráč vykonat libovolné dvě ze čtyř různých akcí. První možnost je ta neklasičtější – položit na hrací plochu nové autíčko a to tak, aby sousedilo alespoň s jedním autíčkem, které již na ploše leží. Taková akce vyvolá zamýšlenou reakci: posune sousedící autíčko o jedno pole ve směru nárazu. Výjimku tvoří takzvané magnetické autíčko, které každý hráč vlastní pouze jedno. To působí v opačném směru, tedy ostatní vozítka přitahuje.

Vším tím bouráním můžete ještě zdárně míchat pomocí akčních karet, které zahrnují dvojité šťouchy, létajícího kolotočáře, dobíjení baterií, změna bodovacích podmínek (světlá políčka jsou za nejvíc bodů), a podobně. Právě používání karet je akce číslo dvě. Karty jsou tří druhů a liší se účinkem a dobou, kdy se projeví jejich účinek.

Třetí činnost úzce souvisí s předchozí možností, jedná se totiž o výměnu karet. Vyberete dvě karty, které máte v ruce a vyměníte je za dvě z těch, které leží lícem nahoru na hrací ploše. Tuto nabídku pak doplníte.

Na to, aby všechno probíhalo hladce, dohlíží kolotočář. S ním můžete uzavřít krátkou dohodu, což znamená poslední čtvrtou možnost akce. Jejím prostřednictvím může hráč pohnout s žetonem kolotočáře o dva až čtyři pole libovolným směrem.

Baterie slouží k zesílení nárazu autíčka. Za každou využitou baterii se posune sousedící autíčko o další jedno pole ve směru nárazu.

A jak vlastně dochází k tomu bodování, které nakonec určí vítěze? K tomu je potřeba zazvonit na zvonek = dostrkat cizí nebo svoje autíčko na pole, kde leží zvoneček. V tuto chvíli se vyhodnotí pozice všech autíček na ploše a rozdělí se příslušné body. Pak je odstraněn nejen zvoneček, který zazvonil, ale také celý díl hrací plochy, na kterém ležel.

Souboj končí po sedmém zazvonění. Průběh soupeření je patrný na počítadle kol, kam umisťujete zvonečky, které už zacinkaly. Vyhrává účastník, jehož žeton došel na počítadle bodů nejdále.

Bourací autíčka nabízí širokou škálu taktických možností. Samotnými autíčky nikdy nelze hýbat, musíte s nimi pohnout vždy za pomoci položení autíčka, ovšem často se vám již položená vrátí do ruky. Proč? Protože soupeř získá dva body za vystrčení vašeho vozítka kamkoliv mimo hrací plán. Tato vrácená autíčka můžete znovu použít.

V průběhu body nejen získáváte, ale za speciální akce také platíte. Jedná se o posunutí kolotočáře o více než dvě políčka v jednom tahu (mínus dva body) nebo využití akce položení autíčka dvakrát v rámci obou akcí tahu (mínus čtyři body).

Příjemným ozvláštněním jsou akční karty, které často zcela změní vývoj hry a především dodávají partii důležitý nádech napětí. Pro extrémní případy pak slouží baterie, se kterými je třeba nakládat s rozvahou, protože máte do začátku pouze čtyři a získat nějakou navíc není vůbec jednoduché.

Rozestavení herního plánu bude vždy jiné, protože každý z dílků autodromu se od ostatních odlišuje rozložením tmavých, šedých a bílých míst. Vzhledem k možnosti natáčení dílků vzniká prakticky nekonečný počet variant a těžko budete hrát dvakrát na úplně stejném autodromu. Dílky ovšem mohly být oboustranné, čímž by ještě zvýšily variabilitu. Každá strana mohla být například určena pro jinou obtížnost hry, čímž by se ještě zvýšila její atraktivita.

K designu autodromu máme připomínku pouze k barevnému odlišení dvou modrých políček. V šerých místnostech nebo za umělého osvětlení mají tyto dvě barvy tendenci splývat a je těžké je mezi sebou občas rozeznat.

Partie netrvá nikdy tak dlouho, abyste se začali nudit, a vždy skončí v tom nejlepším. Hrací doba jedné partie málokdy přesáhne půl hodiny. Netradičním omezením pak je, že partie se může účastnit pouze sudý počet hráčů, tedy dva nebo čtyři.

Je škoda, že hra Bourací autíčka není k vidění v širší distribuční síti a její existence je tak trochu tajemstvím. Bez vynaložené snahy se o její existenci a českém původu vlastně ani nedozvíte a to nás mrzí. Trošku klame tělem, protože se přes akčně vypadající obal jedná spíše o logickou zábavu. V každém případě se ovšem dočkáte nečekaně variabilní a dynamické hry, která si nijak nezadá s dalšími tuzemskými hitovkami.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/46/recenze-crash-by-crash-jsou-bouraci-auticka


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Make 'n' Break Hodnocení:
Make n Break aneb Závod stavitelů Extreme – Tetris na stole
Když otevřete poprvé krabici, tak před sebou uvidíte balíček karet, dřevěnou kostku, časoměřič, bodovací žetony a pravidla. Samozřejmě nechybí nejdůležitější součást hry, herní kameny, se kterými se v průběhu hry dobře seznámíte. Na nás hned po rozbalení čekala velká výzva. Umělohmotná krabička, která slouží k uchovávání kamenů, se při přepravě v krabici otevřela a její obsah se vysypal. Určitě to nebylo na škodu, právě naopak. Krabička je dělaná tak, aby se do ní přesně vešly všechny herní kameny. Zabralo nám sice chviličku, než jsme přišli na správnou kombinaci pro uložení všech 10 kostek, ale zato byl pak pocit radosti z dobře odvedené práce větší.

Každý herní kámen je jedinečný, tvarem i barvou. Inspiraci tvůrci nejspíše hledali ve hře Tetris. Než nám vlastní hra přišla, měli jsme obavu o životnost celé hry, přece jen když stavíte různé skulptury v časové tísni a pak je následně co nejrychleji boříte, ke hře moc šetrní nejste. Naštěstí musíme výrobce pochválit, protože zpracování hracích kamenů je vynikající. I po několika desítkách her na nich není vidět jakékoliv mechanické poškození. Těžko posoudit z čeho jsou kameny vyrobené, to je určitě tajemství tvůrců. Tipovala bych keramiku s plastem, i když se mi to zdá jako šílená kombinace. Hru byste měli hrát na rovném povrchu, nejlépe někde na stole. Ale i pro lenošnější hráče, kteří nechtějí vstávat z postele, mám dobrou zprávu. Dají se hrát i na posteli. Kameny jsou těžší, takže mají dobrou stabilitu.

Hra je podle výrobce určena primárně pro dva až čtyři hráče. Z vlastních zkušeností hru můžu doporučit i pro více hráčů, není ji problém hrát v šesti nebo více lidech. Určitě stejně tak dobře zpestří večer na oslavě narozenin nebo jen v rodinném kruhu. Jediné, co při hře s více hráči, než je doporučeno, vadí, jsou chybějící bodovací žetony, ale to se dá nahradit tužkou a papírem.

A jak vlastně samotná hra probíhá? Na počátku vezme první hráč kostku, pomocí které hodí číslo od jedné do tří. Toto číslo určuje čas, který se nastaví na časoměřiči. Po zmáčknutí tlačítka start vám začíná utíkat doba vlastní hry. Na začátku si vytáhnete kartu, na které máte nakreslený tvar, jehož se budete snažit co nejrychleji docílit. Záleží jen na vás, vaší orientaci mezi kameny a zručnosti kolik stihnete obrátit karet a postavit staveb. Na kartách můžete objevit čtyři základní typy staveb. Každá z nich má bodové ohodnocení, které je uvedeno v horním rohu.

Prvním a zároveň nejčastějším typem je karta, na které je znázorněna kompletní stavba, tu musíte sestavit přesně podle obrázku. Za každou tuto úspěšně zvládnutou část jste odměněni od jednoho do tří bodů podle její náročnosti. Druhým druhem jsou karty s číslem. Číslo udává počet libovolných kamenů, ze kterých máte něco postavit. Takže při vytažení této karty můžete popustit uzdu své fantazii a postavit opravdu originální díla. Velkou výhodou pro vás bude, když vytáhnete kartu s číslem deset. Tu si odložíte a až vám vyprší čas, můžete ji v novém časovém limitu ze všech kamenů postavit. Na třetím typu karty naleznete rozházené šedě znázorněné kameny.

Máte za úkol postavit z uvedených tvarů libovolnou stavbu jednou rukou. Občas chybějící barvy na obrázku hráče opravdu dobře zmatou. Posledním typem je karta, která nabádá ke kooperaci se sousedním hráčem. Je jím číslo se šipkou ukazující na hráče vedle vás. Ten dostane za úkol pro vás postavit libovolnou stavbu z určitého počtu kamenů, které znázorňuje číslo. Aby měl i spoluhráč motivaci, tak pokud ji dostaví v rámci časového limitu, za odměnu dostane počet bodů uvedených na kartě. Takže doporučuju mít vedle sebe zručného kamaráda.

Může se zdát, že je hra ovlivňována velkou mírou náhody. Přece jenom házení kostkou je o štěstí a může se stát, že jednotliví soupeři budou velice nevyrovnaní, i když mají podobné schopnosti. V pravidlech je pro tento případ povoleno nastavení jednotného času pro všechny hráče. Například v prvním kole jednu časovou jednotku, v druhém kole dvě atd. Hra se tímto vyrovná a stane se ovlivnitelnější.

Dolní hranice doporučeného věku je osm let. Myslím, že tento limit odpovídá náročnosti hry. Menší děti by sice kameny zajímaly, ale určitě by si hru dobře neužily. Uspořádávat přesně kameny v časové tísni, kdy většinu času stráví hledáním kamene, by určitě nebraly jako zábavu. Pro mladší hráče je dovoleno nastavení vždy nejvyššího možného času. Tak budou mít dostatek času, aby mohli plnohodnotně konkurovat i dospělejším soupeřům.

Většina z nás v dětství strávila hodiny a dny u barevných plastových kostiček Lega. Stavěli jsme domy, autíčka, zvířátka a nebáli se popustit uzdu fantazii. Pokud byste se chtěli vrátit do dětských bezstarostných let a stavět pozoruhodné stavby s různobarevnými kameny, bude pro vás Závod stavitelů vhodnou volbou.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/43/recenze-make-n-break-aneb-zavod-stavitelu-extreme-tetris-na-stole


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Evoluce v krabici Hodnocení:
Evoluce v krabici – doba ledová je doba ledová
V devatenáctém století přišel britský přírodovědec Charles Darwin s teorií evoluce. V ten okamžik se pohled na svět výrazně změnil. Člověk má pocházet z opice, důkazy jsou nevyvratitelné. Samozřejmě do opozice se ihned staví velký odpůrce církev, kterému si dovolil jakýsi biolog nabourat celou teorii Stvoření světa. Víra s vědou se opět dostala do konfliktu. Ale my ať už zastáváme jakýkoliv názor, připusťme, že evoluce existuje. Tak se s ní pojďme dobře bavit.

V malé krabici na nás čeká zajímavá výprava do doby, kdy hlavní potravou předchůdce člověka byly obrovští chlupatí mamuti. Cílem jejich bytí byl právě lov, který rozhodl o jejich životě a smrti. Nebyla-li tlupa pravěkých lidí dost šikovná a inovativní, dostala se na okraj potravního řetězce. Tímto jí byl upřen nárok na další vývoj ve vyspělejšího tvora. Zákon přírody "silnější přežije" byl neúprosný. Ti přizpůsobiví začali vyrábět oštěpy, po delší době přišli na to, že chodit po dvou má pro ně větší výhody a spolupráce s ostatními přináší daleko větší klady než živoření o samotě. Právě se ocitáme u kolébky lidstva a civilizace.

Hra Evoluce v krabici je založena na vývoji člověka. Na počátku se ocitáme ve čtvrtohorách, v kůži pravěkého Ramapitheca. Koukáme 14 miliónů let do minulosti našeho druhu, do chvíle, kdy došlo k prvnímu vývojovému kroku od opice směrem k člověku. Živil se pouze semeny či kořínky a o mamutech se mu zdálo jen v nějakých hororových snech. Postupem po dalších významných vývojových stupních, skoky přes milióny let kupředu, se z vaší tlupy nakonec stanou lidé, které tak dobře znáte – Homo sapiens sapiens.

Než se ale budete moci ohlédnout za svojí historií očima dnešního člověka, čeká vás souboj dvou až pěti kmenů, které se setkaly na čtvercovém území o rozloze 64 kartiček. V případě, že se utkají pouze dva kmeny, může to být menší území, tvořené 49 políčky.

Každá jedna kartička reprezentuje jednoho mamuta a ten, protože byl opravdu velký a jeho maso vydatné, vám vydrží v břichu tak dlouho, abyste mohli v evolučním žebříčku postoupit právě o jeden krůček vpřed. Tedy pouze v případě, že se vám ho podaří ulovit.

Za lovem bude muset tlupa migrovat mezi různými pravěkými lokalitami, které ve hře představují prales, poušť, hory a pláž. Tyto krajiny najdete na druhé straně kartiček s mamuty. Před hrou je zamícháte a zcela náhodně rozmístíte po celé herní ploše. Protože migrace nebyla tenkrát tak jednoduchá, budete k přechodu mezi dvěma lokalitami potřebovat patřičný příkazový lísteček s pokynem "Jdeme". Pokud tedy chcete jít z pralesa do hor, potřebujete držet v ruce příkaz "Jdeme do hor", který po jeho zahrání odevzdáte. Lovíte za chůze a ponecháte si maso z každého mamuta, na kterého při přechodu narazíte, tedy přes jehož políčko přejdete.

Herní plocha, a tedy i nabídka lokalit, se neustále mění. Jelikož jsou políčka oboustranná, každý hráč má na začátku svého tahu možnost otočit dvě kartičky z mamuta na krajinu, a tím si rozšířit možnosti cílových lokalit, nebo může otočit jednu kartičku krajiny zpět na mamuta. Tlupa se nemůže pohybovat po úhlopříčkách.

Evoluci v krabici tvoří na stole nejen pexesově rozložené karty mamutů/krajiny, ale také již zmíněný evoluční žebříček. Když se rodině daří lovit chlupatá pravěká stvoření, mohou se těšit z rostoucího mozku i vlastních schopností. Ve hře rostoucí kapacitu reprezentují vylepšující lístečky takzvaných evolučních výhod. Při dosažení každého z pěti vývojových stupňů si můžete vzít jeden z nich a rozšířit si tak své možnosti. Můžete pak napadat ostatní tlupy, krást jim maso a posouvat je tak na vývojovém žebříčku dozadu, zatímco vy díky získaným mamutům poskočíte o krok (či více) výš. Můžete ale být třeba skrytě agresivní, umisťovat pod kartičky pasti nebo klást důraz na taktickou variantu a znásobit si počet otáčených políček na začátku tahu.

Na první pohled složitá a těžko popsatelná pravidla si můžete ujasnit hned několika způsoby. Na stránce vydavatele naleznete výborně popisný videonávod, na němž vám autor hry předvede základní principy. Pak už je snadné do hry proniknout. Dále se na stejném místě dočtete i herní tipy a rozšiřující pravidla, uveřejněná a posvěcená výrobcem. To je přístup, který ani v dnešní internetové době mnoho firem neuplatňuje, a jak se přesvědčíte sami, je to velká škoda.

Hra klade velký důraz na strategické uvažování vůdců kmene. Často je třeba přemýšlet několik tahů dopředu. Přes logickou náročnost je hra intuitivní a skýtá mnoho rodinné zábavy. Volitelné evoluční výhody dávají základ dobré interakci mezi všemi zúčastněnými a to je základem dobré deskové hry. Zábava není nijak omezena počtem hráčů – všechny doporučené počty lze velmi úspěšně aplikovat. Při hře dvou hráčů je rozumné vzít v úvahu doporučení autora a snížit rozměry herní plochy o jednu kartičku v každé ose. V opačném případě se dočkáte konce hry až příliš brzy.

Evoluce je uskladněna, jak již sám název napovídá, v malé krabičce, díky níž si ji můžete vzít snadno s sebou na cesty. Přes její malé rozměry nehrozí, že by vám její objem nedostačoval k přehlednému uskladnění všech herních potřeb. Stejně tak zpracování jednotlivých komponent je kvalitní – od herních destiček, přes dva rozměry klasických figurek. Jediná vada na kráse hry spočívá v nemotorně malých lístečcích obsahujících příkazy "Jdeme". Tatáž velikost je pak použita i pro vylepšení. Díky jejich mrňavosti se s nimi špatně manipuluje a snadno se někam ztratí.

Znovu máme v ruce hru neotřelé domácí produkce (recenze cyklistického simulátoru Téte de la Course, recenze Insula, recenze Blábol, a další) a znovu se v ní tříbí originální pojetí a nápady s velmi solidním provedením. Je vidět, že českým autorům nechybí invence a odvaha, a opět dávají za pravdu letitému přísloví o zlatých českých ručičkách.

V pralese, na poušti i v horách lovili naši pravěcí předkové majestátné mamuty. Pokud si chcete doma navodit atmosféru takových pradávných časů, kupte si Evoluci v krabici, běžte někam do přírody, oblečte se do kožešiny, zapalte oheň a staňte se tím pravým neandrtálcem. A nezapomeňte se neoholit – začíná totiž hráč, který má nejchlupatější ruku!

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/42/recenze-evoluce-v-krabici-doba-ledova-je-doba-ledova


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Teď předveď! světové filmy Hodnocení:
Teď předveď! Světové filmy
Možná na tom vyhlášení byla i Verica Píšová, autorka nové české párty hry. Ono se podle prohlášení vydavatelů jedná o budoucí sérii her, která nese název Teď předveď. Zatím je na světě pouze první tematický okruh věnující se světovým i českým filmům, o čemž svědčí přízvisko Světové filmy.

Krabička, která má pěkný design filmového políčka, je skromná, co se rozměrů týká. Je to dáno především tím, že uvnitř se ukrývají pouze dva balíčky karet a k tomu ještě jedny přesýpací hodiny. Vše je přikryto jedním lístkem, na kterém jsou sepsána krátká a jednoduchá pravidla.

Na každé kartičce najdete uvedené tři názvy filmů. Aby se mohly soupeření účastnit i děti, v krabičce najdete speciální žluté kartičky, které obsahují názvy dětských filmů. Celkem je kartiček 180, což znamená dohromady 540 filmů, z toho 144 (432) je dospěláckých a 36 (108) je pro děti.

Samotná hra má, jak již jsme uvedli, jednoduchá pravidla: hráči si do začátku rozdají předem stanovený počet kartiček podle doby, jakou chtějí u hry strávit (počítají se zhruba dvě minuty na jeden předváděný film). Každý má pak postupně za úkol předvést pantomimicky názvy všech filmů, které na jeho lístečcích stojí. Na začátku je povolena nápověda, jestli se jedná o domácí nebo zahraniční film a z kolika slov se název skládá. Na vše má čas pouze do přesypání písku v přiložených hodinách, nesmí ukazovat na věci ve svém okolí a musí film předvádět tak, aby ho uhodlo co nejvíce účastníků.

Protihráči pak mají za úkol v průběhu dvaceti vteřin napsat na papírek svůj tip na film. Pro herce se boduje každá správná odpověď protihráčů jedním bodem, hádající dostává za správný tip body hned dva. Soupeři se v předvádění snímků střídají.

Jedenkrát za kartičku (tedy za tři filmy) může hráč použít zbabělejší variantu slovního popisu, pokud si myslí, že pantomimicky jej nelze předvést. Bodování je stejné, takže pro někoho to může být vítaná úleva.

V pravidlech je také naznačena týmová soutěž, při níž předváděný film hádají pouze spoluhráči a jen v případě, že uhodnou, tak získávají zmiňovaný jeden bod. Doporučená je také individuální soutěž o takzvaného Oskara, kterého získá hráč s největším počtem bodů získaných za předvádění filmů.

Jelikož se jedná o párty hru, je podobně jako u hry Activity (recenze hry Activity) minimální počet soupeřů stanovený na tři a ve dvou si moc dobře nezahádáte, protože pokud byste hádali filmy jeden druhému, nešlo by nijak spravedlivě vyřešit bodování. Pokud by za správně předvedený film získával bod herec, pak by hádající neměl motivaci film hádat, v opačném případě by se mim nemusel snažit nebo by mohl předvádět úplně jiný film, aby soupeř název neuhodnul a nezískal bod.

Kromě nejzřejmějšího nedostatku v originalitě nám na hře vadí nevyváženost jednotlivých kartiček. O mnoha filmech, které zde najdete, jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, za všechny jmenujeme třeba Noviny (Ron Howard, 1994) nebo Niagara (H. Hathaway, 1952). Tato skutečnost je ještě závažnější díky pravidlům, která vám přikazují předvést všechny tři filmy na kartičce. Samozřejmě tím mohou vzniknout i humorné situace, kdy se hráč snaží předvést film, který nezná.

Bohužel tento problém se nevyhnul ani kartičkám pro děti, kde je situace se staršími filmy ještě vážnější. Dnešní mládeži asi filmy jako Metráček už příliš neřeknou, zvlášť vzhledem k doporučení dětských otázek od sedmi let. Pak tu jsou otázky na filmy typu Dva malí indiáni (1953), což je ve skutečnosti díl seriálu Tom a Jerry, tedy alespoň podle toho, co jsme o něm byli schopní zjistit. Naopak autoři i tak jdou s časem, protože mezi filmy najdeme nejen klasiky, ale i Shreka nebo Kung Fu Pandu. Navíc méně známých filmů pro děti jsme v balíčku našli pouze několik a navíc se v případě hraní Teď předvěď: Světové filmy jedná o vynikající podporu dětské fantazie i paměti, protože děti musí vzpomínat na filmy, které znají, na jejich scény nebo něco, čím se odlišují od dalších.

Škoda je určitě zpracování kartiček, které jsou vyrobeny z příliš tenkého materiálu a hrozí jejich zpřehýbání a znehodnocení. Zvláště u takovéto párty hry bychom očekávali lepší tiskařské zpracování, protože zde hrozí mnohem větší nebezpečí znehodnocení hry.

Co se obsahu kartiček týká, musíme naopak pochválit, že každý film obsahuje také rok, kdy byl natočen a jméno režiséra. Hra tak může být použita také jako vzdělávací nástroj, především pak na filmových fakultách vysokých škol, kteří si mohou pravidla hádání rozšířit i o tyto další údaje.

Počet kartiček je pro občasné hraní dostačující, ale pokud byste hráli Teď předveď každý večer, pak byste poměrně brzy vyčerpali nabízenou škálu filmů a hra by se začala opakovat. Toho si jsou vědomi i autoři, kteří již vydali zdarma rozšíření hry Teď předveď: Světové filmy čítající devět karet, tedy 27 nových filmů k předvádění. Autoři slibují na oficiálních stránkách hry vydání dalších rozšíření, věřme, že popustí uzdu své fantazii. Výborným rozšířením, které se přímo samo nabízí, by z našeho pohledu mohlo být například předvádění známých scének z oblíbených českých filmů, jako je Vesničko má středisková a podobně. Vzhledem k tomu, že lidé rádi tyto filmy citují, určitě by je rádi parodovali i pantomimicky.

Zdálo by se, že systém bodování bude nevyrovnaný při vyšším počtu hráčů, ale není to tak, protože i když můžete získat více bodů při předvádění, budete mít také možnost častěji hádat.

Ačkoliv počet negativ v předchozích odstavcích byl poměrně vysoký, neznamená to, že Teď předveď: Světové filmy je hra špatná. Zažijete u ní spoustu zábavy a smíchu, protože téma filmů je vděčné. Pokud se pokládáte za filmové znalce, nebo prostě jen máte kinematografii rádi, pak by pro vás tato hra mohla být zajímavou investicí.


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Carcassonne Hodnocení:
Carcassonne - na hradě a v podhradí
Ačkoliv je Carcassonne fenoménem posledních let v deskových hrách, stále se najdou lidé, kteří jsou touto velmi jednoduchou a oblíbenou hrou nedotčeni, nebo se jí z nějakého důvodu vyhýbají. Obě skupiny by mohl zajímat náš podrobný pohled na tuto velmi oblíbenou deskovku.

Vymyslel ji už v roce 2000 autor Klaus Jürgen-Wrede a ilustracemi dobarvila do podoby, v jaké ji znají miliony hráčů po celém světě, Doris Matthäus. Zpracování je pěkné a hravé a na hře není poznat to jedno desetiletí, které již existuje. Pro jistotu hned na úvod upozorňujeme, že název hry se nečte "karkasone", jak používá většina lidí, ale "karkasón" podle jména francouzského města.

Carcassonne se řadí do skupiny her, které jsou založeny na přikládání kartiček, podobně jako třeba Vlci a ovce od firmy Granna. I zde si náhodně losujete čtvercové dílky a z nich sestavujete mapu, která tak bude vždy naprosto jiná. To je vlastně to nejzákladnější kouzlo dokládacích her – tvoříte svět pěkně od nuly (nebo od jedničky) a vznikne z toho nakonec opravdový unikát.

Pěkná modrá krabice ukrývá velké množství (konkrétně 72) kartiček pro stavbu světa. Neméně důležitou komponentou, která se v balení ukrývá, jsou dřevěné postavičky vyvedené v pěti různých barvách, osm figurek pro každého z hráčů. Ve výčtu nám chybí ještě pěkné počítadlo bodů zpracované jako kamenná cesta, která jediná má tu čest určit vítěze.

Pravidla jsou krátká a přehledně napsaná včetně příkladů, takže není problém hru pochopit během několika minut. Princip je velmi jednoduchý, což ovšem určitě není na závadu, pokud budete chtít komplikovanější partie, není problém sáhnout po některém z rozšíření.

Příprava hry je blesková, stačí zamíchat kartičky a dát je všechny lícem dolů a doprostřed umístit startovací kartičku, která má jinou (tmavší) zadní stranu, takže ji jde snadno a rychle odlišit. Každý ze soupeřů si vybere jednu barvu a jednu ze svých osmi figurek postaví na počítadlo bodů. S ostatními se vydá do boje, ale pouze obrazného, protože Carcassonne je hra naprosto mírumilovná.

Než ale vyložíme první kartičku, podíváme se, co všechno na nich můžeme najít. Obsahují čtyři základní tematické celky důležité ve světě Carcassonne – části louky, části cest, části města a kláštery. Kartiček je samozřejmě mnoho druhů a liší se především v počtu cest nebo tvaru části města, kterou obsahují.

Soupeření se skládá klasicky z tahů, které lze rozdělit na několik úkonů. Hráč si musí vzít z hromádky kartiček jednu novou a všem protivníkům ji ukázat. Následně ji musí přiložit na patřičné místo na hrací ploše tak, aby na všech stranách, kde se dotýká jiné kartičky, správně navazovala - tedy město na město, cesta na cestu, atd. Toto je jediná činnost, kterou je hráč povinen provést v každém svém tahu.

Kromě toho ještě může na takto položenou kartičku umístit jednu ze svých barevných figurek a to hned několika způsoby. Může ze své postavičky udělat mnicha, pokud ji postaví do kláštera, rytíře položením za městské hradby, na cestě se z figurky stane lupič a na louce z něj bude sedlák. Důležité je, že cílová část města, louky nebo cesty nesmí být obsazená. Samozřejmě do každého kláštera také může vstoupit pouze jeden mnich. Tímto si hráč tento objekt nárokuje k vlastnictví. Konkrétní úsek cesty je ohraničen křižovatkami nebo koncem silnice, zatímco jedna louka se může táhnout mnohem dál a jedná se o celý prostor ohraničený městy a cestami.

Ve chvíli, kdy se vám podaří obsazené město či cestu dostavět, přichází na řadu třetí a poslední volitelná část tahu a tou je bodování. Za dokončenou cestu získáte tolik bodů, kolik kartiček tvoří vámi obsazený úsek, tedy část, na které stojí vaše figurka od křižovatky po křižovatku, město nebo klášter. Uzavřené město poskytuje svému okupantovi dva body za každou kartičku, ze které se skládá a navíc dva body za každý erb, který na jeho území (na kartičkách) leží.

Klášter se oproti zmíněným lokalitám počítá jako uzavřený, pokud je obklopený kartičkami ze všech osmi stran. V takovém případě získává vlastník mnicha celých devět bodů, opět za každou kartičku jeden. Na základě získaných bodů okamžitě posouváte figurky na počítadle, a tak rovnou vidíte aktuální pořadí ve hře a můžete tomu přizpůsobovat taktiku.

Co je však nejdůležitější – po každém započítání bodů se figurky, které vám tyto body pomohly získat, vrací k vám a vy je můžete v příštím tahu znovu použít k obsazení dalších území. Nevyplatí se tedy dlouho nechat někde postavičku bez využití, protože pokud vám dojdou (pamatujte, že jich máte k dispozici pouze sedm), je to jen váš problém.

Protože v Carcassonne kladete kartičky podle vlastního uvážení, může se stát, že dojde ke sloučení dvou i více městských částí či cest, na kterých stojí figurky až později ve hře. V takovém případě získává po uzavření body ten, jehož postavičky mají na bodovaném místě převahu, v případě shody získávají body oba soupeři.

"Ale co louky? Úplně zapomněli na louky!" říkáte si určitě. Ale my nezapomněli, jenže louky se započítávají až na konci hry a nechtěli jsme je tedy plést do ostatních pravidel. V průběhu hry můžete sedláky obsazovat zelené plochy, musíte však počítat s tím, že tyto figurky se k vám již nevrátí a budou hlídat travnatá políčka až do konce partie. Louky jsou ohraničeny městy, cestami a koncem hrací plochy, takže tvoří obvykle několik nezávislých, poměrně rozsáhlých území. Každé z nich je na závěr vyhodnoceno a hráč dostane tři body za jakékoliv uzavřené město, které s jeho loukou sousedí. Opět platí stejná pravidla pro případ, že by na louce stálo více sedláků.

Závěrečné vyhodnocení kromě luk zahrnuje také vyhodnocení neuzavřených cest, měst a klášterů. Za každou kartičku, která patří k jeho obsazené lokalitě, získá hráč tentokrát už jen po jednom bodu.

Partie se může účastnit dva až pět hráčů, což nemá žádný velký vliv na samotnou délku hry. Především je hra ve všech doporučených počtech svižná a nenudí ani hráče, kteří zrovna nejsou na tahu. S vyšším počtem hráčů má ovšem na výsledek stále větší vliv náhoda, protože velmi záleží na typu kartičky, kterou si nalosujete (se zvyšujícím se počtem jich budete za celou hru pokládat méně a méně).

Zmíněná doba hry je v pohodě stlačitelná pod šedesát minut a to i při úvodních partiích, které zahrnují trošku méně intuice. S trochou tréninku a zkušeností nepřesáhne délka partie půl hodinky, což je podle nás jeden z důvodů, proč se z Carcassonne stala tak oblíbená rodinná hra.

S dalšími partiemi budete určitě obměňovat i taktiku, protože každá hra vyžaduje využití jiných strategií v závislosti na kartičkách, které vám chodí do ruky. Někdy se tedy budete soustředit na stavění velkých měst, někdy naopak na louky a někdy se prostě budete muset smířit s všehochutí. Interakci zvyšuje samozřejmě možnost zasahovat do soupeřových plánů a mařit jeho pokusy o dostavění města.

Způsob hry se bude lišit v případě rodinné partie od jiných soupeření, protože nebudete tolik využívat možnosti krást si města navzájem a budete poctivě soupeřit kladením kartiček o cesty, města a louky. V ostatních partiích vás naopak čeká tvrdý boj o každý bod. Samozřejmě zábavnější je varianta druhá, ale pro zasvěcení dětí do světa deskových her je zajisté vhodná i první verze, která je i tak zábavná.

Distributorem této hry pro český trh je firma MindOK, která poctivě lokalizuje všechna nová rozšíření, ať už se jedná o menší sady nebo o rozsáhlejší rozšíření. Těch větších je k dnešnímu dni osm, protože jejich řady nedávno rozšířila krabice s nápisem Hrady a mosty, jak se dočtete v článku o novinkách připravovaných firmou MindOK.

Carcassonne vyhrálo Hru roku v Německu v roce 2001 a o tři roky později se stalo Hrou roku také v České republice. Přesto desková hra Carcassonne nemá ambice útočit na nejvyšší pozice žebříčků her (hrajeme.cz nebo boardgamegeek.com), místo toho nabízí velmi chytlavou zábavu založenou z části na náhodě a z části na taktice. Pokud vás stavění cest a propojování měst zaujme (a že je to více než pravděpodobné), pak vás jen tak nezačne nudit díky obrovskému množství rozšíření, které hru rozšiřují o mnoho nových a originálních myšlenek.

Nemusíte se ale bát, že samotné Carcassonne bez rozšíření by vás nějak rychle omrzelo, protože každá hra je naprosto odlišná. Po mnoha a mnoha partiích může tato situace nastat, ale od toho jsou na trhu dostupná rozšíření za poměrně příznivou cenu. V každém případě se jedná o ideální rodinnou deskovku, která nabízí rychlý a chytlavý vstup do světa stolních her a která nabízí správný podíl náhody a taktiky, aby vás v deštivých dnech a týdnech zabavila.


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Space Alert Hodnocení:
Space Alert - sestřel toho mimozemšťana!
Space Alert je boj o přežití. Představte si, že jste sami kdesi v neznámém prostoru a nemáte nikoho, kdo by vás chránil. Space Alert je útokem na všechny smysly deskového hráče. Připravte se nejen na hmatové a vizuální dojmy, ale také na zvukové efekty! Space Alert je ale v první řadě kooperativní hrou.

Jejím autorem je oblíbený český autor Vláďa Chvátil. Po skvělém Galaxy Truckerovi se rozhodnul zůstat i nadále ve vesmíru a vymyslel Space Alert, který spatřil světlo světa za přispění vydavatelství Czech Games Edition a distributorské firmy Albi.

Z krabice na vás vybafne velké množství komponent, jejichž použití vám často bude připadat na první pohled naprosto nepředstavitelné. Počet kartiček a žetonů zastiňuje originálně zpracovaný plán vesmírné lodi a hráčské desky pro rozplánování akcí. Nezbytné jsou oblíbené dřevěné kostičky, ale především se dočkáte deseti plastových figurek, které jsou bohužel pro všechny hráče stejné. Záhadou na první pohled zůstávají podlouhlá měřítka s podivnou stupnicí. Na všem těchto herních součástech si spokojeně trůní dvě zvuková CD, jejichž využití zatím zatajíme.

Poslední dvě komponenty tvoří bloček pro zapisování výsledných bodů a především návod, který sestává ze dvou sešitků. Tenčí se paradoxně jmenuje Pravidla hry, ačkoliv by se spíše měl jmenovat Souhrn pravidel, protože to, co budete potřebovat v začátcích je druhý, mnohem obsáhlejší text čítající celkem dvacet stran. Jmenuje se "Jak se stát vesmírným průzkumníkem v sedmi lekcích" a zábavným způsobem (příběhem z praxe), vás uvede do hry.

Pro případ, že by vás doprovodný humorný text nezajímal, jsou důležité pasáže zvýrazněny jinou barvou. Velkou výhodou pravidla je jejich rozdělení na tři části. Na konci každé z nich si můžete vyzkoušet právě popsanou část hry, takže nemusíte studovat pravidla v jednom zátahu.

Základní verze hry je designována pro čtyři nebo pět hráčů a v tomto počtu také autor doporučuje se hru učit. V nižším počtu totiž je problém, že spoluhráči musí ovládat kromě svého člena posádky androidy, což jsou roboti bezmyšlenkovitě poslouchající vaše příkazy.

Před začátkem samotné hry si členové posádky mezi sebou rozdělí role. Nejdůležitější postavou ve hře je radista, který bude přijímat příchozí hlášení od palubního počítače. Další funkcí, které může zastat i radista, je bezpečnostní důstojník zachycující zprávy o vnitřním ohrožení. Na závěr je důležité zvolit si mezi sebou kapitána, který bude mít rozhodující slovo v případě konfliktů, které v kooperativní hře mohou vzniknout.

Než začneme připravovat hrací plán, podíváme se na samotnou vesmírnou loď. Ta je rozdělena do šesti lokací ve dvou patrech. Patra mezi sebou propojují tři výtahy, každá místnost je tedy spojena s jednou pod nebo nad sebou. Vpřed míří tři velká děla, která jsou ovládána z horního patra. Dvě slabší děla z pater spodních střílí také dopředu, zatímco poslední všesměrové pulsní dělo se stará o nebezpečí přilétající zezadu.

Příprava samotné hry je pro všechny hráče stejná. Každý si vybere figurku jedné barvy, kterou bude reprezentovat a hráčské desky ve stejné barvě s čísly 1-7 a 8-12. Před každé z čelních děl umístíte jedno měřítko trajektorie. Čtvrtou trajektorii umístíte pod loď a bude znázorňovat vnitřní nebezpečí. Pod loď položíte také obrazovku počítače, která vás provede jednotlivými fázemi tahů.

Do štítů a reaktorů rozmístíte zelené kostičky energie, do centrálního navíc přidáte tři palivové články (zelené válečky). Žluté kostičky jsou zdroje pro malá zadní děla, která jsou napájena nezávisle. Každý z účastníků dostane také třikrát pět karet, pro každou část hry jednu (části jsou rozděleny 1-3, 4-7 a 8-12, tedy se stoupající obtížností).

Nyní konečně přijdou ke slovu zmiňovaná CD, která obsahují předpřipravené situace pro let. První CD je celé tréninkové, zatímco druhé obsahuje osm misí pro reálnou hru. CD vložíte do přehrávače a spustíte náhodně vybranou stopu. Pro případ, že nemáte po ruce přehrávač, můžete použít kartičky, které obsahují časový rozpis událostí pro jednotlivé mise. Jakmile je vše ostatní připraveno, spustíte CD a tím odstartuje vaše mise. Teď musíte dokázat deset minut uhájit svoji loď před všemi nebezpečími.

První částí hry je takzvaná akční část doprovázená hlasem počítače z přehrávače. V jejím průběhu mají hráči za úkol naplánovat celkem dvanáct akcí za pomoci patnácti rozdaných karet. Tyto akční karty jsou rozděleny na dvě poloviny – jedna z nich umožňuje pohyb po lodi, druhá pak provedení nějaké činnosti. Oboje plánujete pokládáním karet na připravená políčka s čísly na hráčské desce.

V průběhu přípravy je úkolem radisty sledovat příchozí hlášení od počítače, který ohlašuje detekci nějakého nepřítele nebo další události. V případě, že se objeví nepřítel, otočíte horní kartu z balíčku nebezpečí a umístíte ji k počítačem označené trajektorii. Plánováním karet musíte na tuto nově vzniklou situaci reagovat a s problémem se vypořádat dřív, než se on vypořádá s vámi.

K obraně slouží akce A, B a C na kartách. Jejich prostřednictvím můžete střílet z děl, nebo přesouvat energii mezi jednotlivými reaktory, protože zbraně spotřebovávají zelené kostičky energie. Speciální akce C umožní aktivaci bojových robotů nebo opravu počítače.

Po uplynutí celé zvukové stopy následuje druhá fáze, tedy přehrání letového záznamu. Zde v závislosti na použitých kartách budete bojovat s nebezpečími a pokusíte se s nimi vypořádat, ovšem už nemůžete do hry jakkoliv zasahovat, pouze přehráváte své naplánované tahy i pohyby nepřítele po trajektorii příletu, případně jeho akce.

Nepřátelské lodě mají předem danou sílu štítů i zbraní. Mohou útočit celkem třikrát a mnoho z nich má také speciální dovednosti, které vás většinou nijak nepotěší. Pokud je nedokážete sestřelit dostatečně brzy a štíty příchozí střelu nevykryjí, dostane vaše loď poškození. Pokud získá některá z částí sedmý žetonek poškození, pak celý váš tým prohrál a už nikdy se nevrátí domů. Kromě nepřátel vás ale může zradit třeba i nefunkční zařízení vlastní lodi.

Pokud se vám podaří vydržet všech dvanáct kol, úspěšně vstoupíte do hyperprostoru a vrátíte se celí domů. Vyhráli jste a porazili jste hru. Jenže to, že se vám to povedlo, ještě nemusí znamenat zápis do kronik. Jednotlivé lety si totiž můžete na závěr obodovat dle stavu lodi a posádky. Co je však mnohem důležitější, je fakt, že karty ohrožení (jak vnitřních, tak vnějších) se dělí na dva druhy – obyčejné a pokročilé. Jejich zařazením do hry si volíte obtížnost.

Velkou výhodou Space Alertu je jeho hrací doba, která včetně přípravy nepřesáhne šedesát minut, zkušenější se mohou dostat i pod tři čtvrtě hodiny. Pokud by vám partie připadala příliš rychlá, pravidla radí podniknout takzvanou průzkumnou kampaň sestávající ze tří samostatných letů. Rozdíl je v tom, že se mezi nimi přenáší poškození a v přestávkách máte možnost provést pouze malé opravy.

Hra v méně hráčích se tedy liší tím, že kromě svého člena posádky ovládáte společně také jednoho až dva androidy. Tomu naplánujete pohyby a akce stejně jako pro sebe, ovšem za využití svých karet. Těch tedy do začátku dostanete o trochu víc, než při hře v plném počtu hráčů.

Možná vám to přijde celé moc komplikované. Mohu vás ujistit, že ve skutečnosti je hra ještě o něco složitější, protože mnoho drobných vychytávek jsme vynechali. Naše první výtka směřuje ke složitosti a náročnosti hry na naučení. Obtížnosti hry odpovídá její věkové doporučení od dvanácti let, mladší hráči by mohli mít problém rozhodovat se v časovém nátlaku.

Složitost je ovšem dobrou daní za velmi věrnou a poctivou simulaci vesmírného boje s nepřáteli. Hra skýtá obrovské možnosti a spletité cesty k jejich řešení. Při prvních letech vám bude připadat téměř nemožné všechno stíhat vyřešit v reálném čase, ale právě v tom se skrývá kouzlo Space Alertu.

Každá partie je absolutně odlišná, protože jak trajektorie, tak karty nepřátel i pohybu jsou losovány náhodně. To však má trochu negativní vliv na obtížnost, protože občas můžete mít prostě štěstí nebo smůlu, ale to přece k výpravám ve vesmíru neodmyslitelně patří.

Průběh hry je náročný na plánování, spolupráci a strategii všech zúčastněných. Všichni hráči musí pružně reagovat na nové příchozí hrozby a tomu uzpůsobovat svoje akce. Rozhodující je hlavně domluva, protože pokud bude hrát každý na sebe, můžete se s myšlenkou na hrdinný návrat na základnu rozloučit. Každá ruka je potřeba, a byť jeden slabý článek v týmu se projeví, hlavně na vyšší obtížnosti, kde je třeba pečlivě vážit každý krok.

Fanoušci Galaxy Truckera na první pohled poznají grafickou souvislost mezi svým oblíbencem a Space Alertem. Děla i štíty disponují stejným zpracováním, což znamená, že se na jejich ztvárnění podílel i zde Radim Pech. Tentokrát mu navíc vypomohl Milan Vavroň.

Pro všechny, kterým se hra zalíbila, nebo ji už třeba hrají, máme dobrou zprávu. Vláďa Chvátil snad už v letošním roce představí veřejnosti její rozšíření s názvem Vzdálené horizonty.

Nesmíme zapomenout také na fakt, že Space Alert získal v roce 2009 ocenění v rámci německé Spiel des Jahres, tedy Hry roku. Byla jí naprosto zaslouženě udělena speciální cena poroty v kategorii Nové herní světy.

Hru doporučujeme určitě především zpočátku hrát ve více hráčích, protože i ve vyšším počtu budete mít problém se v reálném čase rychle orientovat, natož hrát ještě za další postavy. I ve čtyřech či pěti budete mít v prvních partiích problémy Space Alert porazit a spíše odejdete poraženi. Ještě náročnější se hra stává ve chvíli, kdy nemáte k dispozici CD přehrávač, protože neustálá kontrola stopek velmi zdržuje radistu od samotného hraní.

Space Alert přináší do obývacích pokojů a heren unikátní propojení zvukového zážitku s deskovou hrou. Jedná se o rychlou kooperativní hru, která je svojí obtížností výzvou i těm zkušenějším hráčům deskovek. Přes líbivé téma i krabici by si měli začátečníci rozmyslet její koupi, protože chvíli trvá, než vám všechny principy a pravidla přejdou do krve. Ale až se tak stane, pak si budete připadat jako opravdoví vesmírní průzkumníci bojující v neprobádaném vesmíru o holý život.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/36/recenze-space-alert-sestrel-toho-mimozemstana


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Byl jednou jeden život Hodnocení:
Byl jednou jeden život
V obchodní síti se často setkáváme s deskovými hrami, které jsou inspirované filmem nebo seriálem. Bohužel se většinou jedná jen o nějaký marketingový doplněk, kopírující známé herní principy a vydání hry má prakticky pouze jedinou funkci: vydělat na fenoménu hrdinů, které známe z televize nebo kin. Naštěstí to ale plošně neplatí pro všechny vydavatele, najdou se totiž i světlé výjimky a o těch se samozřejmě stojí za to zmínit.

Firma BH promo na český trh přináší dlouho toužebně vyhlížené DVD s francouzskými seriály Byl jednou jeden život/člověk/planeta. Kromě toho se rozhodla zadaptovat pro naši malou zemičku také deskovou hru, která vznikla na motivy zmíněného dobrodružství odehrávajícího se uvnitř lidského těla. Původní verze spatřila světlo světa v roce 2007 a jsou pod ní podepsaní Raphaël Ollé Cervera a Sébastien Dubois. A právě tato hra se nám dnes dostává do hledáčku.

Už samotná váha balení naznačuje, že máme co do činění s něčím rozsáhlým. Po zvědavém rozložení herní desky koukáte na téměř metr dlouhou plochu pomalovanou krásnými ilustracemi, které důvěrně znáte ze seriálu. Model lidského těla se vyvedl a okolní ilustrace jen doplňují atmosféru. Kromě plánu najdete v krabici čtyři postavičky Hema, odlišených různobarevnými podstavci. To bude jediná chvilka, kdy trošku zalitujete – určitě by bylo lepší mít čtyři odlišné figurky, znázorňující každá jiného hrdinu. Ale nevadí.

Zvědavě vytáhnete také dva pytlíčky, které obsahují molekuly kyslíku. Tedy… kromě toho skutečného i jeho nadživotní zvětšeniny – průhledné bleděmodré žetonky. Jejich protivníky zadržuje druhý sáček po okraj naplněný červenými zlověstnými viry rýmy.

Uprostřed krabice si triumfálně trůní bílá šestistranná kostka a je obklopena hromadami zabalených kartiček. Těch je celkem 330, všechny jsou popsány z obou stran, najdete na nich celkem osm otázek včetně odpovědí uvedených ve spodní části a jsou tematicky rozděleny vodotiskem do pěti hromádek – viry, bakterie, imunitní, krevní a nervový systém.

Otázku musíte zodpovědět vždy, když svojí figurkou Hema dojdete na políčko s některým z obrázků. Na začátku hry si zvolíte jednu ze čtyř obtížností, první je určena dětem a její obtížnost je přiměřená minimálnímu věku šesti let, druhá je určena pro znalce seriálu, kterými mnohé starší děti budou. Třetí a čtvrtá je určena pokročilým a nad některými otázkami se zapotí i dospělí.

Průchodem přes políčka hrací desky dodržujete neustálý koloběh, zásobujete kyslíkem orgány a běháte pro další do plic, než je ho všude dostatek. U každé tažené kartičky si dejte záležet na tom, co odpovíte. Špatné odpovědi vás nejen připravují o nesené molekuly kyslíku, ale především přidávají viry rýmy do plic Psí. Pokud ve svém poslání neuspějete, obě plíce zčervenají a malá holčička dostane rýmu.

Celá hra budí dobrý dojem, že její tvůrci si na ní dali opravdu záležet. Co je ovšem (k rodičům) méně příznivé, je cena. Ta přesáhla magickou hranici tisíce korun a přes opravdu vynikající zpracování všech herních komponent se nám zdá trošku vyšší než by nutně musela být. Přesto by vás tento parametr neměl zastavit, protože hra vás díky počtu otázek jen tak neomrzí.

Hra má v sobě vysoký edukační potenciál, který může v dětech probudit velký zájem o poznání lidského těla. Samotný stejnojmenný seriál dokázal krásně a hlavně srozumitelně vysvětlit procesy, které se v našem těle odehrávají, a přitom si ponechat i jistou rovinu odbornosti.

Ani po několika desítkách her jsme nepozorovali žádnou únavu materiálu, ačkoliv jsme hru hráli někdy i s mladšími dětmi, které se k ní příliš šetrně nechovaly. Kvízových otázek na kartičkách je opravdu mnoho. Důležité je vždy důkladné promíchání, abychom si například z jednoho balíčku netahali dokola stále stejné otázky. Zásoba je opravdu veliká a byla by škoda ji nevyužít. To, že si člověk některou z odpovědí zapamatuje, není na škodu. Právě naopak, dozví se spoustu nových věcí, které se mu později v životě může hodit. A je posláním celé této hry něco hráče naučit.

Spousta otázek je zaměřena přímo na seriál, takže ti, kteří ho nikdy neviděli, mohou správné odpovědi jen tipovat. Proto je myslím vhodné vybrat si buď jinou kategorii otázek, nebo v lepším případě se na seriál podívat. Díly nejsou dlouhé, a tak třeba můžete jednotlivé hry prokládat koukáním na seriál. Odbornější otázky mají vyzkoušet vaše znalosti, oproti otázkám seriálovým, které testují spíše vaši pozornost, jak dokážete zachytit různá jména či scény z filmu. Některé otázky pro experty mají nasazenu vysokou obtížnost, ale vynahrazují to zajímavými tématy a představují výzvu i pro hráče v oboru vzdělané.

S kartičkami otázek se ovšem pojí zásadní potíže. Asi nejmenší z nich, která snižuje hodnotu ohromujícího čísla 2550 otázek, je fakt, že některé vědomostní otázky se opakují napříč několika okruhy.

Na hře je také znát, že je přeložena z francouzštiny a ačkoliv je mnoho otázek, týkajících se přímo seriálu, lokalizováno i včetně jmen dabérů, setkáte se zde s několika otázkami vyžadujícími detailní znalosti francouzské kultury, například: "Kdo získal v roce 1674 ve Francii monopol na tabák?"

Jako naprosto nevhodné nám přišlo zařazení otázek se sexuální tématikou do druhé kategorie, která je určena pro dětské milovníky seriálu. Za všechny uvádíme příklad: "Máš za sebou rizikový sexuální zážitek. Existuje způsob, jak minimalizovat riziko, aby se vir HIV v Tvém těle usadil?" V podstatě se nejedná o závadné otázky, které by bouraly nějaká tabu, ale máme pocit, že některým rodičům by mohly vadit. Samozřejmě záleží na zvážení rodičů, jestli tyto otázky přečtou. Pokud však děti nechají hrát samotné, musí s tímto rizikem počítat.

Celkový dojem ze hry je opravdu dobrý. Hru můžeme doporučit všem, kteří milují tento kreslený seriál, nebo je zajímá lidské tělo. Velkým mínusem stále zůstává cena a je na zvážení každého, jestli je ochoten za ni tu tisícikorunu obětovat. Kromě výše uvedených výtek k otázkám jsme ve hře nenašli žádné závady, které by vám měly zabránit v její koupi.

Deskovka Byl jednou jeden život skvěle rozšiřuje všemi milovaný seriál a výborně doplňuje výuku o lidském těle. Díky důrazu na kooperaci navíc pomáhá mladším rozvíjet jejich komunikační dovednosti a tvoří skvělý dárek pro všechny malé vědátory.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/34/recenze-byl-jednou-jeden-zivot


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Dostihy a sázky Hodnocení:
Dostihy a sázky - koně, hazard, peníze
Dostihy a sázky vyšly poprvé v roce 1984, tedy ještě za dob před sametovou revolucí. Jejich autorem je Ladislav Mareš, který nepopírá svoji inspiraci v zahraniční hře Monopoly (recenze Monopoly). Pro pana Mareše byly (a jsou) koně velkým koníčkem, a tak se rozhodnul promítnout je do svojí hry. Po jejím vydání ji Rudé právo odsoudilo za kapitalistické praktiky a tím se paradoxně postaralo o její nesmrtelnost a velkou popularitu mezi všemi obyvateli. Ostatně kdo z vás nezná ta oblíbená jména jako je Grifel, Shagga, Koran nebo Japan?

Letos slaví tato obchodní hra 25 let a prodaly se jí už tři miliony kusů. V současné době na ni vlastní práva firma Dino Toys, která vydala také několik reedic, o kterých si povíme později. My se však společně podíváme na tu klasickou původní verzi tak, jak si ji všichni pamatujeme.

V krabici naleznete spoustu přehledných přihrádek o stejných rozměrech, bankovky se do nich vejdou bez problémů, to už ovšem nelze říct o žetonech, kostkách a figurkách. Navíc pokud peníze nezajistíte gumičkami, mají tendenci se rozsypávat všude po krabici, což je nepříjemné vzhledem k tomu, že je krabice navržena pro přenášení – má na svojí horní straně ouško.

Partie se odehrává na herním plánu, který je složen ze čtyř čtvercových kusů, které do sebe zapadnou jako puzzle. Základní princip je totožný jako ve hře Monopoly – hráči chodí dokola, snaží se skoupit celou jednobarevnou stáj (= čtvrť) koní. Kromě stájí je čekají také trenéři (= nádraží), finance a náhody (= šance) a velmi neoblíbený distanc (= vězení). Při průchodu startem obdrží finanční injekci v podobě čtyř tisíc korun, což sice není moc, ale v Dostizích se pohybujete v nižších cenových sférách nežli v obchodě s nemovitostmi.

Pokud se vám podaří koupit celou stáj, ať již vlastními silami (musíte na koni skončit svůj pohyb figurkou) nebo obchodem s některým z hráčů, můžete jej začít vysílat na závody. Dokud koník nezávodí, plyne vám z něj zisk pouze za prohlídku stáje od náhodného návštěvníka (= hráče, který skončil na tomto políčku svůj pohyb), jakmile jej však postavíte na start nějakého dostihu, vaše zisky mohou výrazně narůstat.

Dostihů se můžete zúčastnit až ve chvíli, kdy vlastníte celou barevnou stáj. V takovém případě můžete koupit svému koníkovi účast na dostihu, pokud na něm stojíte figurkou. Závodícího koně označíte žetonem. Existují celkem čtyři úrovně dostihů, čemuž odpovídá počet ležících zelených žetonů, čtvrtý nejlepší vás pak opravňuje položit ke svému hřebci či klisně velký červený puntík.

Zde začíná ovšem ta nejzábavnější část Dostihů a také důvod, proč se hra nejmenuje pouze Dostihy, ale také sázky. Ostatní hráči jsou totiž při průchodu kolem vaší stáje v neustálém nebezpečí – pokud skončí svůj pohyb na políčku koně, který je postaven v nějakém dostihu, zaplatí majiteli často poměrně značnou částku (čím dražší koně a lepší dostihy, tím víc peněz) a často jej přivede až na pokraj bankrotu. Existuje však způsob, jak takové tragédii zabránit: sázení.

Hráč, který je na dosah hodu kostky od koně v dostihu, si může vsadit na to, že na něm skončí svůj pohyb. Může vsadit jakoukoliv hotovost či majetek (koně), která se pro účely sázky zdesetinásobí. Pokud tedy z dostihu má majitel zisk 36.000 (tmavě modrá stáj, Narcius, červený žeton) a blížící se účastník vsadí 5.000 korun, tak mu ještě majitel Narciuse zaplatí 14.000 korun (50.000 – 36.000). V případě, že sázka nevyjde, hotovost propadá ve prospěch vlastníka koně. Vítězí hráč, který nezbankrotuje.

Často ručička na vahách visí nad vyjednávacími schopnostmi hráče. Situace, kdy potřebujete stáj (na sázení musíte vlastnit jednu kompletní stáj), protože soupeř už má nasazené koně v dostizích a některý z protivníků vám koupil vytouženého koně, není žádnou výjimkou. V takovém případě nejsou stanoveny žádné limity pro obchodování a prodejní cena se může vyšplhat i na násobky nákupní, záleží pouze na domluvě mezi hráči.

Kouzelný vliv na veškeré sázení mají již zmiňované kartičky náhody, které nejen že posouvají hráče na Distanc či na start, ale také třeba o tři políčka zpět. A jak už asi tušite, tři políčka zpět může být i na závodícího koně a to bývá nepříjemné. Zvláštní kapitolou je kartička „Vraťte se na poslední políčko ve hře (kůň Napoli),“ která se stává zdrojem stresujících situací, při nichž hráči sází na Napoliho i přes půl hracího plánu, protože hrozí, že si tuto kartičku náhody vytáhnou.

Jak již jsem zmínil na počátku, firma Dino Toys nezůstala u jediné verze Dostihů a sázek. Dnes koupíte hned dvě verze: karetní Dostihy a sázky II. jsou zaměřeny především na sázení, zatímco Dostihy a sázky – nová verze, která oblékla stařičkou hru do nového vzhledu.

Stereotyp, který je velkým nepřítelem zábavy při partii Monopolů, zde narušují sázky, které hru neskutečně dynamizují a dělají ji neustále zajímavou. Znám lidi, kteří Dostihy a sázky hrají jako pouhé Monopoly, tedy bez sázení, ale partie pak postrádá to správné pošťuchování a soupeřivou atmosféru.
Největším problémem zůstává i zde, že celá hra je vystavěna na náhodě. Hráč může sice ovlivňovat fakt, jestli si koupí či nekoupí daného koně, ale hody kostkou a zamíchané karty rozhodují o vítězi.

Velký háček leží také ve vyváženosti stájí. Zatímco první oranžovou si koupíte jedině v opravdové nouzi, tak o obě modré, hnědou a zelenou se svádí bratrovražedné souboje. Ostatní stáje jsou co do výhodnosti investice výrazně pozadu.

Poslední zádrhel ukazuje ručička na hodinkách. Partie Dostihů jsou totiž většinou velmi zdlouhavé a hra často začne nudit dřív, než se doberete jejího konce. Toto platí především ve větším počtu hráčů, kdy často hrací doba přesáhne dvě hodiny a to už je opravdu na takovouto hru příliš.

Hra Dostihy a sázky je plná radosti a slz. Nebudu zastírat, že na ni mám nostalgické vzpomínky, zažil jsem s ní zvraty v posledním okamžiku a zoufalé sázky z posledních sil. Přesto je dnes jejich herní princip překonán. Je to podobně jako s jinými věcmi z dětství – koupíme si je ne proto, že by byly lepší, ale protože jsou prostě NAŠE.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/32/recenze-dostihy-a-sazky-kone-hazard-penize


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Esians Hodnocení:
Esians – pro samotářské dobrodruhy
Hru Esians tvoří dvě jednoduché karetní krabičky. Veškerá zábava se ukrývá uvnitř spolu se dvěma listy, které jsou hustě popsány pravidly. Popravdě je to třeba, protože, ačkoliv jsou v konečném důsledku jednoduchá, jejich prvotní nastudování vám několik drahocenným minut života vezme. Tvůrci se na oficiálních stránkách ohánějí neotřelostí herního systému a to je nesporná pravda a právě toho je důsledkem nutnost delší popisu.

Celá hra se vlastně sestává z otáčení karet. Na začátku si zvolíte sobě nejbližší postavu – bojovníka (síla svalů), zloděje (může podplácet nestvůry) nebo čaroděje (na začátku tahu kouzlí). Samozřejmě hra se za každou z postav velmi výrazně liší a je také jinak obtížná. Z vlastních zkušeností mohu označit za nejobtížnější hru s mágem (což je ve fantasy hrách vcelku pravidlo), protože se nemůže spoléhat příliš na služby svalů a musí si vystačit s tím, co dokáže vyčarovat. Síly zloděje a bojovníka jsou vyrovnané, protože každý má svoje přednosti, kterými může souboje rozhodnout ve svůj prospěch.

Jakmile máte vybraný charakter, můžete se vydat do světa Esians a vstříc prvnímu dobrodružství. V ruce držíte pečlivě zamíchaný balíček všech karet a postupně je otáčíte, dokud nenarazíte na kartu se zeleným lemem – dorazili jste na místo, tady se odehraje vaše první akce. Nyní podle daných pravidel zabydlíte prostor jedním či několika monstry. K tomu musíte tentokrát otočit pevně daný počet karet. Pokud jste narazili při otáčení na nějakou příšeru, čeká vás souboj.

Pokud jste hned na úvod dostali soupeře, který je nad vaše síly, ještě není pozdě. Ze souboje můžete vycouvat, ale stihne vás zasloužený trest. Ten je na každé kartě uvedený a zahrnuje otočení několika dalších karet, v jejichž levém dolním rohu jsou vypsány konkrétní tresty.

Předpokládejme však, že se váš hrdina cítí silný a půjde do souboje s nestvůrou. Každý hrdina i jeho soupeř má dané životy i útočné pokusy. V jejich průběhu se bude snažit nalézt v nově otočených kartách symbol odpovídající jeho stylu útoku (meč, dýka či magická hůl). Pokud součet přesáhne obranu napadeného, ten umírá, přichází o jeden život a obvykle opouští bojiště poražen.

Pravidla pro jednoho hráče jsou vypiplaná do posledního detailu,a tak se můžete soustředit pouze na dobrodružství. Pokud se sejde u stolu několik bojovníků (maximálně lze Esians hrát ve třech hráčích), začínají problémy, protože některé situace pravidla neřeší, respektive neříkají výslovně. V takovém případě nastupuje invence účastníků a nutná vzájemná dohoda. Přesto pocit, že podvádíte, zcela nezmizí, protože nevíte, jestli hrajete přesně tak, jak tvůrce myslel.

Uvedu příklad: Hrajete ve třech. V dobrodružství se zabydlel skřet a loupeživý rytíř, každý má tři životy. Určíte tedy, že první soupeř zaútočí na válečníka. Jeho útok není dostačující, tak válečník zaútočí a uzme mu jeho první život. V pravidlech ale v tuto chvíli není jasně určeno, jestli útočí následně ostatní hráči, případně jak se tato posloupnost mění, pokud o život přijde útočící hrdina.

Na druhou stranu všechny nezbedné otázky vám tvůrci rádi upřesní a zodpoví na oficiálním fóru hry, které pro tyto případy bylo zřízené. Mnoho podobných dotazů zde již bylo zodpovězeno. Na základě některých připomínek dochází také k erratování (opravení, upřesnění) některých karet.

Hra ve více hráčích je navíc poměrně nevyvážená, na některé hráče se často vůbec nedostane. Pokud jsme bojovali ve dvou, zdála se mi hra jednoduchá a málokdy se nám stalo, že bychom prohráli. Naopak ve třech hráčích je hra obtížnější, protože se začínají zvyšovat nároky na náhodu při soubojích. Třikrát po sobě musíte najít více zbraní než nepřítel, abyste jej porazili. Naopak stačí, aby jednou uspěl on a jste bez života a souboj mohou dobojovat už jen vaši spoluhráči.

Ale rozhodně nekladu na celou záležitost s hrou více hráčů přehnaný důraz, protože sami autoři přiznávají jisté rezervy v této variantě a označují ji jako pouhou nadstavbu primárně samotářské hry (minimálně do slibovaného rozšíření).

Pořád jsem vám ale neprozradil, co je cílem celé hry. Ten si určujete sami a je to počet průchodů balíčkem. Obtížnost si kromě tohoto čísla stanovíte ještě číselným vyjádřením životů, které váš odvážný hrdina bude mít. Pro první hru je doporučena kombinace 3/3.

Náročnost hry se pokaždé mění. Při hře jednoho hráče se osvědčí taktika, která zahrnuje podplácení příšer, nepřijetí dobrodružství i za cenu trestu či nalezení dobrodružství bez soupeřů. Ve hře má z pochopitelných důvodů velké místo náhoda, ale kupodivu to není k neprospěchu věci. Naopak budete vždy napjatě otáčet další kartu, jestli tam je potřebný počet zásahových bodů.

Co se mi na pravidlech nelíbilo, byla rada používat některé karty jako životy (monster i hrdinů). Stále se mi zdálo, že hru šidím a sám sobě si ji zjednodušuji, když si o tyto karty snižuji počet listů v balíčku. Nakonec jsem sáhnul k řešení používat pro znázornění životů žetony, které jsem našel doma.

Je překvapivé, jak je hra s tak malým počtem karet (těch je 64, tři z toho slouží k vyznačení hrdinů) variabilní. I tak si ale myslím, že jich mohlo být o trochu víc, na druhou stranu, alespoň je prostor pro slibované rozšíření. Rozsah je dán dvěma mariášovými krabičkami s objemem 32 karet, takže další krok by znamenal karet 96, což by se mohlo podepsat na ceně. Variabilita je i se stávající sadou zaručena tím, že každá karta má několik použití. Díky tomu se pokaždé setkáte ve hře s jinými situacemi a je nízká šance, že se budou často opakovat stejné souboje ve stejných lokalitách.

Otázkou individuální zůstává motivace hráče hrát proti hře, která nemá jasně stanovený cíl. Po několika hrách a výhrách s pevně stanovenými průchody jsem si předsevzal, že budu hrát takzvaně na co nejvíc průchodů – tedy pokusím se přežít se svým hrdinou co nejdéle. Jako další herní varianta, kterou jsem zatím neměl možnost vyzkoušet, mne napadlo odkládat absolvovaná dobrodružství (případně i poražené příšery) stranou a pokusit se projít všechny lokality nebo zabít všechny soupeře.

Pokud máte srdce dobrodruha, doporučuji i vám, abyste stejně jako Tank a Bregold vykročili. Ve vašem případě však do nejbližšího obchodu s touto hrou. Esians totiž zažene našeho společného nepřítele – nudu – více než spolehlivě. Však si na mě určitě vzpomenete, až se budete po padesáté snažit zabít Černého draka v Dračí sluji...

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/24/recenze-esians-pro-samotarske-dobrodruhy


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Dominion Hodnocení:
Dominion, dominanta roku 2009
V potemnělém městě se svítilo už jen v jednom domě. Při bližším nahlédnutí přes okno bylo vidět čtyři postavy krčící se nad stolem. Tiché šeptání občas přecházelo ve vzrušený hovor. Všichni stáli nad mapou rozdělenou na několik území. Okolo ležely doklady o vlastnictví panství. Ti muži byli posedlí mocí. A právě teď o ni mezi sebou bojovali. Do tohoto nelítostného světa obsazování území nás zavádí hra Dominion.

Stejně jako oni kdysi, i vy budete budovat svůj vliv od malého majetku až k majoritnímu vlastníkovi všech pozemků v okolí. Nebudete k tomu potřebovat ani mapu, ani doklady o vlastnictví. Jen dostatek správně zvolených karet a trochu štěstí.

Balíček obsahující karetní hry se obvykle vměstná do vaší poštovní schránky. To ale není případ Dominionu. Hned na první pohled zaujme velkou krabicí, jejíž rozměry však velmi brzy doceníte. Tato strategie se totiž neskládá z ničeho jiného než z rovných pěti set hracích karet! A dokážete si představit, že byste tyto karty měli přehledně hromádkovat před každou hrou, která podle oficiálních údajů trvá třicet minut? Asi ne. A stejně tak si to nedokázali představit vydavatelé. Proto je krabice rozdělena velice šikovně na oddíly, v nichž různé typy karet uchováte pěkně oddělené a nepomíchané.

Karty obsahují krásné tematické ilustrace ke hře zasazené do středověku, které se jen tak neokoukají. Vše je na nich umístěno přehledně a tak, abyste na první pohled viděli, co vás čeká. Veškeré texty byly samozřejmě přeloženy do našeho rodného jazyka. Pravidla se sestávají ze dvou samostatných sekcí, srozumitelně napsaná a názorně vysvětlená základní pravidla a rozkládací leták, obsahující upřesňující informace ke každé akční kartě.

I ten největší magnát musel někde začínat a stejné to bude i s vámi. Do ruky každý účastník dostane sedm měďáků a tři statky. Na stůl položíte do hromádek karty peněz a bodů. Následně vytvoříte společnou zásobu takzvaných karet království. Dominion jich obsahuje celkem 24 různých druhů (plus rozšíření Černý trh, o kterém se zmíním později) po deseti kusech od každého. Pro jednu hru budete potřebovat deset hromádek různých karet království.

Nyní se dostáváme k jádru samotného herního principu. Vaším úkolem je budovat si balíček tak, abyste co nejlépe využili možností akčních karet a zároveň měli na konci hry nejvíce vítězných bodů (statky, vévodství a provincie).

Hráč má ve hře k dispozici v ruce vždy pět karet, s nimiž má možnost provést jednu akci a koupit si jednu z dalších karet ležících na stole. Ostatní karty, které vlastní leží ve dvou balíčcích na stole. Jedním je takzvaný dobírací balíček, z nějž si hráč dobírá karty pro příští tah. Na odkládací hromádce jdou všechny zahrané karty (včetně karet peněz či bodů, které po zahrání nevracíte, ale znovu použijete!) lícem nahoru. Jakmile se zdrojový balíček vyprázdní, hráč zamíchá odložené karty, položí je rubem nahoru a vytvoří z nich znovu dobírací balíček. A tak stále dokola…

První fází je akce. V té může hráč zpočátku použít jednu kartu činnosti, později může mít možností vyložení více v závislosti na kartě, kterou vyloží – ta mu může přidat další akce. Kromě toho s ní může ovlivnit druhou fázi, kterou je nákup.

Nejenže může k základnímu jednomu nákupu dostat navrch další, ale také může obdržet bonusové „virtuální“ peníze, se kterými v rámci toho tahu může disponovat, jako by je držel v ruce. Jak vám už určitě došlo, v nákupní části tahu si přivlastňujete karty a máte na výběr ze všech, které na stole leží – akčních karet království, vítězných bodů i peněz.

K čemu kupovat peníze? Ve světě Dominionu jsou totiž celkem tři měny – měďáky, stříbrňáky a zlaťáky. Každý má jinou hodnotu tržní a jinou pro nákupní fázi. Určitě je tedy lepší v tahu obdržet do ruky dva zlaťáky o celkové hodnotě šest proti čtyřem měďákům o hodnotě dva. Každá karta má svoji cenu přehledně vyvedenu v dolní části, nejdražší jsou pochopitelně v balíčku provincie.

Kromě budování balíčku nechybí ani interakce mezi hráči. V herních počátcích se setkáte především s kartou Milice, která donutí všechny ostatní hráče snížit počet karet v ruce pro příští kolo na tři. Později se setkáte s kartou Čarodějnice, která všem ostatním přidá do vlastnictví kartu Kletba. Tato karta ponižuje celkový součet vítězných bodů o jedna. Samozřejmě existují i další útočné karty.

Pro začátečníky tvůrci nachystali pět základních sestav karet království, které vás zasvětí do tajů hry, karet i jejich vazeb mezi sebou. Ale i později, po mnoha hrách budete objevovat další možnosti a hledat ideální kombinace akčních tahů nebo srovnávat taktiku budování balíčku soupeře se svojí. Na variabilitě hře přidává skutečnost, že nehrajete v jedné hře zdaleka s celou karetní zásobou, ale pouze s méně než polovinou karet království, čímž se z Dominionu stává hra skutečně na dlouhou dobu.

Souboj končí ve chvíli, kdy je prázdná hromádka provincií, nebo jsou prázdné tři hromádky karet království. Vaším úkolem je odhadnout správnou chvíli pro nákup vítězných bodů, aby se vám nepletly při hře a zároveň jste jich měli na konci dostatek. Konec hry záleží na počtu hráčů, kteří se účastní. Při souboji ve dvou není příliš pravděpodobné, že hra skončí vyprázdněním tří balíčků království. Ve trojici jsou stejně možné obě varianty, oproti tomu ve čtyřech skončíte obvykle dříve, než stihnete vykoupit provincie.

Ke sběru bodů slouží nejen zmiňované tři druhy majetků, ale ještě jedna speciální karta s názvem Zahrada. Její význam je velký, protože pokud ji máte v držení, získáte na konci hry za každých deset karet v ruce jeden vítězný bod. Ten často může být rozhodující, protože bodové výsledky bývají často vyrovnané a rozhoduje jen málo.

Výběr karet pro první hru je nastaven tak, abyste poznali základní principy a účinky karet ve hře. Oproti tomu například v herní variantě Velké peníze se hra hned krátce po začátku zvrhne v honbu za penězi a stejně tak rychle pak končí vykoupením balíčku s provinciemi. Ale o tom zase Velké peníze přece jsou. Všech pět rozestavení pak dohromady představí karty, ale skutečná síla hry spočívá v možnosti sestavit si jakoukoliv skupinu deseti hromádek království a s nimi hrát. Nejlépe náhodně.

Hra je dle mých postřehů bez dostupných rozšíření nejlepší ve dvou hráčích. Při tomto rozložení sil má úžasný spád, pořád se něco děje a prakticky na nic nečekáte a často ani nevyužijete oficiální hrací dobu, kterou výrobce udává na třicet minut. Není problém si zahrát několik her po sobě, protože ani pak Dominion nedokáže být stereotypní. Ale nechápejte mě špatně, tím nechci říct, že by hra byla ve více hráčích nudná či nezábavná! Systém i zde funguje na jedničku a vy napjatě sledujete, jak hrají ostatní, jen ta plynulost hry ve dvou tomu trošku chybí. Na zábavnosti přidávají útočné karty, které ve více hráčích nabývají ještě většího významu a jejich hromádka ve společné zásobě často zůstává prázdná.

Pokud bych měl hledat zápory, tak musím zmínit snad jen občas pomalé tahy, když zahrají hráči více karet Vesnice, Kovárna či Trh za sebou. Druhá věc, která brzdí hru, je míchání karet z odkládacího balíčku, které především v počáteční fázi často zdržuje.

Až po mnoha hrách oceníte výhody některých karet, které zpočátku ležely ladem. Konkrétně mohu mluvit třeba o kartě Kaple. Její text zní: Zahoďte až čtyři karty z ruky na smetiště. Smetiště je místo, kam chodí karty na svůj poslední odpočinek. Ty už se vám zpět do ruky v této hře nevrátí. Proč vyhazovat zbytečně karty? Není to nesmysl? Není. Proč v ruce pořád točit měďáky a statky, které vám zůstaly ze začátku hry, když můžete nakupovat za hodnotnější zlaťáky a stříbrňáky?

Noví hráči si často po prvních zahráních stěžují na to, že se jim zdá hra stereotypní a že k výhře stačí správná kombinace dvou či tří karet. Ale to není pravda. Všechny karty ve hře Dominion mají své správné promyšlené místo i účinek. Kouzlo celé hry je v jejich objevování a schopnosti dobře poskládat balíček a pak jej zahrát tak, abyste těchto účinků využili. K vítězství ve hře může vždy vést jiná cesta.

Na většině obchodních míst dostanete při koupi hry ještě zdarma speciální rozšíření Černý trh. Nenechte se zmást označením rozšíření, jedná se pouze o jeden typ akční karty. Přesto může dokonale zamíchat stavem věcí ve hře. Ve speciálním balíčku Černého trhu jsou totiž obsaženy jiné karty činností, nežli leží na stole ve společné zásobě. Po zahrání akce Černý trh můžete odkrýt první tři karty z této hromádky a jednu z nich si koupit.

Když se podíváme do světa, zjistíme, že je Dominion nejen velmi oblíbený (sedmá pozice na největším serveru společenských her BoardGameGeek), ale především, že už se dočkal několika rozšíření. U nás to jsou již dvě: Intriky a Pobřeží (Seaside). Ve světě se netrpělivě čeká na další rozšíření, které je Alchemy.

Ačkoliv ve mně kombinace "karetní strategická hra" vzbuzovala zpočátku nedůvěru, byl jsem překvapen a vtažen do světa Dominionu raz dva. Jeho hratelnost a návykovost se snoubí s rychlostí a nápaditostí pravidel v koktejl, který si zaslouží pochvalné poklepání po zádech pro pana Donalda X. Vaccarina. Nejenže vytvořil hru, která ovládá rok 2009, ale především hru, ke které se budou hráči rádi vracet ještě mnoho dalších měsíců a let.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/23/recenze-dominion-dominanta-roku-2009


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Activity 2 Hodnocení:
Activity Original 2 - aktivitou k zábavě
U hry Activity se spolehlivě zabaví tři až dvanáct hráčů. Ale co jsou vlastně Activity? To vám nejlépe prozradí už jejich jméno, opravdu u nich budete muset být aktivní, ať už slovně, kreslířsky nebo mimicky.

O tuto sytě zelenou krabici jste už určitě alespoň jednou v nějakém obchodě očima zavadili. V podstatě není ničím výrazná, ale přesto upoutá pozornost. Co je ovšem mnohem důležitější a zajímavější je její obsah. Všemu kraluje 550 karet, které obsahují vždy šest pojmů, dohromady na vás tedy ve hře čeká neskutečných 3300 úkolů. Karty jsou rozděleny podle svého rubu do tří obtížností od trojky do pětky.

Neméně důležitou součástí hry je plán, po němž se jako had vine trať pro dřevěné figurky. Ty jsou vyvedeny velmi netradičně a jsou pěkně velké, takže se při hře dobře vyjímají. Vše pak dotváří přesýpací hodiny, které do hry přinesou špetku napětí. Kromě zmiňovaného obsahu je nutný papír a dobře ořezaná tužka.

Activity jsou primárně hrou týmovou. Jedinou výjimkou je hra tří hráčů, při které soupeří každý s každým. Této variantě je v pravidlech věnován samostatný odstavec, my se ovšem budeme zabývat hlavně primární týmovou hrou.

Hráči se na úvod rozdělí maximálně do čtyř týmů po dvou, třech či čtyřech hráčích. Každá ze skupinek si zvolí barvu figurky a postaví ji na startovní políčko. Určený hráč začínajícího týmu si vybere jednu z obtížností (kartičku s číslem tři, čtyři nebo pět) a může si na ní zvolit jeden z pojmů. U každého z pojmů je vyobrazen symbol s určitým barevným pozadím. Tyto jednotlivé obrázky odpovídají i čtverečkům na hracím plánu. Nyní ukáže vybraný pojem členům soupeřících týmů. Jeho úkolem je znázornit toto slovo tak, aby jej dokázali uhodnout jeho spoluhráči.

Jak jsme již zmínili, existují tři způsoby předvádění pojmů. Nejsnadnějším je mluvení, při němž může vyprávějící pojem jakkoliv okecat, aniž by použil slovo se stejným základem.

Druhou, náročnější variantou je nakreslení daného pojmu. Samozřejmě se většinou jedná o těžko znázornitelné slovíčka, a tak si při malování užijete obrovskou spoustu legrace.

Ovšem třetí, nejzábavnější a také nejoblíbenější variantou hry je pantomima. Předvádějící hráč při ní může klidně stát a použít řeč celého těla, aby předvedl ostatním třeba jízdu na kole.

V průběhu může gestikulací či grimasami naznačovat hádajícím, jestli se ubírají správným směrem. Všechny tři úkoly odměřují přesýpací hodiny. Po dopadení posledního zrníčka je snažení úspěšně či neúspěšně u konce. Pokud spoluhráči pojem uhodli, mohou svoji figurku posunout o tolik políček, kolik je obtížnost kartičky.

Další kola budou mít ovšem trochu odlišný průběh, protože znázorňovaný pojem nemůže vybírat hráč, ale je určen políčkem, na kterém stojí figurka týmu. Samozřejmě v předvádění se pravidelně musí všichni členové střídat.

Na kartičkách může být některý z pojmů znázorněn i červeným písmem. V tomto případě hádají slovo všichni a ne pouze členové hráčova týmu. Bodově ohodnocen je jak tým, který uhodne, tak tým předvádějícího hráče. Toto je zároveň princip, kterým lze Activity hrát i ve třech hráčích.

Taktický nádech do hry přináší skutečnost, že pokud tým figurkou dojde na políčko, které už je obsazené, odsune postavičku, která na tom místě stála o jeden čtvereček zpět.

Nevýhodou soupeření tří hráčů je, že hra je příliš rychle u konce, protože se posouvají v případě uhodnutí dvě figurky, obě o plný počet bodů, ovšem průběh můžete prodloužit, pokud patřičně ponížíte bodové hodnoty kartiček.

Activity u nás získaly ocenění hračka roku 2009, ale původně pochází z Rakouska. Pokud by se vám náhodou vyčerpalo oněch 550 karet s pojmy, můžete si za pár korun dokoupit rozšíření obsahující dalších 660 pojmů. Přesto se při častém hraní i přes velký počet pojmů začnou úkoly opakovat.

Jedná se prioritně o zábavu na párty, ale skvěle se u ní zabaví i rodina se staršími dětmi. Activity je od dvanácti díky slovní zásobě, protože s některými pojmy by měla mladší část populace problémy. Pro ně vydala firma Piatnik samostatné hry, které se jmenují Activity Děti (od čtyř let) a Activity Junior (od osmi let). Na trhu jsou i další podobně zaměřené hry, třeba Teď předveď! specializující se na české a světové filmy (recenze Teď předveď).

Activity skýtají přehluboký rybník plný šplouchající veselé zábavy. U této hry platí jasné pravidlo, že čím víc hráčů se partie účastní, tím víc legrace si užijete. V každém případě je můžeme doporučit každému, kdo se chce pobavit, ale zároveň si i procvičit ztuhlé svaly, mozkové závity a kresličské schopnosti. V Activitách je vše dovoleno.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/19/recenze-activity-original-2-aktivitou-k-zabave


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Packeis am Pol Hodnocení:
Hej! To je přece moje ryba!
Tvůrce hry, Alvydase Jakeliunase a Guntera Cornetta, inspirovali antarktičtí černobílí nelétavci. Herním polem se stávají oboustranné šestihránky, které znázorňují pohupující se kry v oceánu. Na každé z nich čeká na tučňáka odměna v podobě čerstvých chutných ryb. Záleží však na jeho šikovnosti, jestli chytí jednu, dvě nebo dokonce tři ryby naráz.

V balení hry najdete kartičky z tvrdého papíru a čtyři sady tučňáků s různou barvou. Na počátku hry si každý hráč zvolí jeden druh tučňáka, za kterého bude hrát. Může jim být klasický černý, vášnivý červený, sebejistý modrý nebo extravagantní zelený. Po rozdělení příslušných figurek zvířátek sestavují hráči hrací plochu. Ta je tvořena šestihrany, ze kterých je možno sestavit libovolný tvar plochy pro hru, ačkoliv se samozřejmě doporučuje čtverec nebo obdélník.

Pravidla hry jsou naprosto jednoduchá. Tučňáky postupně rozestaví hráči na pole s krami tak, aby každý stál na ledu s jednou rybou. Cílem hry je získat co nejvíce úlovků. Každou figurkou je možno pohybovat ve všech směrech a přeskočit libovolný počet kartiček. Při každém skoku si hráč odebírá kartu, ze které právě odešel, po té zbývá v hracím poli prázdné místo. Jedinými omezeními je, že nesmíte přeskočit žádnou postavičku nebo prázdné políčko a dva tučňáci nesmí stát na stejném místě. Potom bude záležet čistě na vás, jakou taktiku zvolíte k vítězství. Zda se vám podaří odříznout ostatním hráčům výhodný kus hracího pole jen pro sebe, nebo budete těm ostatním naopak škodit.

Velkým kladem hry je krátká doba přípravy, která zahrnuje pouze rozložení kartiček s rybami. Aby nedošlo k přepanáčkování hry, dochází k omezení množství tučňáků v závislosti na počtu hráčů. Když budou hrát hru dva, soupeří s plným počtem, tzn. čtyřmi zvířátky, pokud čtyři hráči mají pouze dva.

Samotná snadná pravidla pochopí i malé děti, takže hru si může zahrát opravdu každý. Nevýhodou se může stát nerovnoměrné uspořádání kartiček s vysokým počtem ryb, to může některému ze soupeřů usnadnit lov. Proto doporučuju projít si rozestavení karet a případně dodatečně několik z nich prohodit. Hra se díky náhodnému skládání stává variabilní.

Celé zpracování je kvalitní. Kartičky jsou zhotoveny z neohebného materiálu, takže jejich poškození běžným hracím způsobem nehrozí. Figurky jsou plastové a není možné na nich něco snadno ulomit. Velikost krabice je dostačující, někomu možná může vadit větší prostor uvnitř, neboť při přenosu hry v něm herní komponenty volně putují.

Hra Hej! To je moje ryba! vás během pár okamžiků přenese na Antarktidu a přiblíží život tučňáčích rodin. Poznáte jejich boj o základní obživu, ačkoliv tučňáky by kry na volném moři před úlovkem nezastavily. Stejně tak by vás jen tak něco nemělo zastavit před pořízením této vynikající hry, která rozvíjí logické uvažování a bude se líbit dospělým i dětem. Není prostě nad to dát si před skutečným rybím obědem jednu partičku o imaginární, mrskající se úlovky...

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/14/recenze-hej-to-je-moje-ryba


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Agricola Hodnocení:
Agricola - dokonalá simulace zemědělství
V obrovské a těžké krabici se ukrývá velké množství herního materiálu, který jednoznačně kompenzuje na české poměry vyšší cenu. Navíc byla hra pro dosažení větší finanční dostupnosti rozdělena na dvě části, ale tato recenze se zabývá pouze základním balením. Za dalších 400 korun si můžete ke hře pořídit ještě dalších 104 karet vybavení a 134 profesí, které do hry přinášejí ještě větší variabilitu a jsou určeny pokročilejším hráčům.

Po okraj naplněné balení obsahuje devět oboustranných herních plánů, 120 karet různých funkcí, dřevěné domečky a ploty s různými barvami, žetony surovin, 21 ovcí, 18 prasat a 15 krav. Dále téměř 60 kartiček chýší, polí a domů, žetony jídla a bloček s tabulkami pro konečný součet bodů získaných v průběhu hry. Zpracování je kvalitní, čtvercové kartičky a hrací desky jsou vyrobeny z tvrdého papíru. Veškeré dřevěné komponenty byly zhotoveny tak, aby nebylo snadné ulomit některou z jejich částí.

S velkým množstvím herních součástí jdou ruku v ruce náročnější pravidla, aby bylo možné plnohodnotně využít všechny díly hry. Agricola samozřejmě počítá s tím, že každý, kdo s hrou začíná, nemůže hned stíhat sledovat všechny z širokých možností hry a přišla proto se dvěma obtížnostmi herních systémů. Rodinná varianta je primárně určena pro nezkušené a sváteční hráče, protože vynechává některé složitější principy, zatímco druhou možností je plnohodnotná hra, která má komplexnější pravidla. Zajímavá je i hra pro jednoho hráče, který si vždy určí bodový cíl a opakovaně hraje několik kol za sebou. Díky tomu se může s hrou blíže seznámit a ověřit si různé strategie. Osobně ji ale považujeme pouze za tréninkovou část, protože v něm nesledujete žádný specifický cíl.

Při prvním hraní hry si opravdu vymezte delší čas než je uváděná půlhodina na jednoho účastníka. Ten budete muset hře zprvu věnovat, protože vás čeká neustálé ověřování pravidel a nahlížení do návodu. Můžeme vás však ubezpečit, že vložený čas se vám vrátí v podání desítek hodin strávených se skvělou hrou.

Ve hře dvou nebo tří hráčů můžete využít zbývající hrací desky jako zásobárnu surovin, budou se vám později lépe doplňovat. Pokud bude hrát více osob, materiál můžete brát přímo ze sáčků, nebo si ho vysypete na hromádky na volné místo. Pro hru budete muset zvolit velký stůl, nebo raději podlahu, protože zabere opravdu hodně místa. Na začátku hry si připravíte karty dle výběru herní varianty: pro všechny zůstávají karty kol a velkého vybavení a při obtížnější hře navíc používáte kartičky profesí a malého vybavení. Herní plán je navržen velmi vhodně, všechno má své místo a díky tomu se nestane, že byste marně hledali nějaký dílek.

Před začátkem hry každý z protivníků dostane plochu, znázorňující jeho farmu. Pro sebe a svoji ženu postaví základní dřevěné obydlí o dvou místnostech. Tím má veškeré vybavení, které zemědělec potřebuje pro své první krůčky na vesnici. Zbývá už jen zamíchat karty období, které každým kolem rozšiřují herní vaše možnosti, rozdělit je podle etap a dát rubem na hromádku.

Následně se určí začínající hráč, rozdají se žetony jídel pro nakrmení rodiny a sedm kartiček profesí a malého vybavení (mimo rodinnou verzi). Potom se na společnou hrací desku doplní suroviny a položí první karta období. Hráči se pak v tazích střídají vždy za jednoho obyvatele chýše, s nímž si vezme nahromaděné suroviny nebo zvolí akci, která se nabízí na otočené kartičce etap. Tím ale dané kolo nekončí, každý hráč musí postupně použít všechny členy své rodiny, a tak podle svého plánu získávat materiál, který bude později potřebovat k dalšímu rozvoji.

Celá hra se sestává ze čtrnácti takových kol, rozdělených do opakujících se fází: zahájení kola otočením karty pro aktuální období, doplnění surovin na kartičky k tomu určené, využití akcí jednotlivých členů rodiny a návrat domů. Zásadní fází pro celou hru je třetí v pořadí, která oddělí vítěze od poražených. Můžete v ní orat pole, sít, získávat suroviny nebo třeba počnout nového potomka s jediným omezením: v průběhu jednoho období může být využita každá akce pouze jedním hráčem.

Na konci každé z pěti etap, reprezentujících cyklus jednoho roku, nastává speciální období sklizně. Zde teprve získáte zaslouženou odměnu za svoje úsilí v podobě posečeného obilí a mláďat chovaných zvířat, ale také vás čekají doma hladové krky, které je třeba utišit. Pokud tak neučiníte, musíte se uchýlit k žebrání, které se podepíše na vašem konečném skóre.

Po odehrání všech čtrnácti období přichází určení nejúspěšnějšího farmáře. Za každou oblast, které jste se stačili věnovat, získáváte příslušný počet plusových bodů, které tvoří výsledné hodnocení. Započítává se zde nejen počet zvířat, obsazených polí farmy, ale také kvalita obydlí nebo počet rodinných příslušníků. Pokud budete obzvláště „šikovní“, můžete skončit dokonce v mínusu, ale to bude pouze záležitost prvních her.

Postupem času se bude vaše strategie zdokonalovat, ovšem díky obsazování jednotlivých akcí máte jistotu, že každá hra bude jiná. Za kvalitní výsledek lze považovat již součet kolem padesáti bodů; pokud by se vám podařilo přeskočit laťku nastavenou na 100 bodů, můžete se tímto svým úspěchem pochlubit přímo firmě MindOK.

Podíl náhody ve hře je minimální, závisí pouze na zvolené strategii, zda dáte přednost rozšíření domu a necháte rozrůst rodinu a tím pro následující kola získáte větší počet tahů. Nebo raději budete orat pole či stavět ploty a chlévy. Samozřejmě při hře více hráčů musíte mít v záloze několik různých variant, protože protihráč před vámi může chtít totéž co vy a začínat kolo může vždy pouze jeden, což se však za cenu jedné akce může snadno změnit.

Velký důraz na taktiku a nepatrný vliv náhody vede k velké oblibě hry u nás i ve světě. Agricola se může pochlubit prvním místem v hodnocení hráčů na uznávaném herním serveru BoardGameGeek, kde ji oznámkovalo již přes 12 000 hráčů.

Používaný termín rodinná hra může být trochu zavádějící, protože Agricola je doporučená výrobcem až od dvanácti let. Tato hranice je pochopitelná vzhledem k velkému počtu možností, které hra nabízí, a v níž by se mladší hráči mohli snadno ztratit.

Pan Uwe Rosenberg Agricolu dokončil v roce 2007 a od té doby se dočkala mnoha malých rozšíření, z nichž jedno je specifické i pro Českou republiku. Jedná se o takzvaný CZ-pack, který vydala firma MindOK letos v létě. Obsahuje 12 karet malých rozšíření a 12 profesí, které jsou tematicky zasazeny do našeho národního prostředí. Na vývoji karet se podílel autor hry a ilustrace na kartách jsou vyvedeny ve stylu Josefa Lady.

Během dvou let od svého vydání získala Agricola titul Hra roku celkem v osmi zemích, vyhrála také prestižní International Game Awards v roce 2008 a boduje jak mezi odborníky, tak v řadách hráčů. Svojí komplexností je určená pro trochu pokročilejší hráče, ačkoliv i méně zkušení si mohou užít svoji porci zábavy při rodinné hře. Důsledkem tohoto úspěchu je fakt, že na letošním veletrhu v Essenu bylo představeno první velké rozšíření, které nese název Farmers of the Moor, a přináší do hry mnoho nových principů.

Agricola je rodinná zábava, která zaměstná i zkušenější hráče. Za svoje peníze opravdu dostanete hodiny neutichající zábavy a pravděpodobně jednu z nejlepších deskových her současnosti.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/12/recenze-agricola-dokonala-simulace-zemedelstvi


Vytvořeno: 21.07.2010.  Recenze hry: Ticket to Ride Hodnocení:
Ticket to Ride – vaši jízdenku, prosím!
Tenkrát se odehrával souboj stavitelů železničních tratí, v jejichž stopách se vydá i váš soutěživý duch. Příběhu, který vás má do této vzdálené éry převést, vévodí jméno Philease Fogga, kterého spíše budete znát pod počeštěným křestním jménem Willy. V jeho dobrodružných stopách (na počest tomu, co dokázal) se vydává pět přátel 28 let poté na méně velkolepou cestu. Uzavírají sázku, kdo z nich projede za jeden týden více měst v Severní Americe. Lokomotivy se rozjíždí do všech stran a závod může začít.

V roce 2004, kdy vyšla první verze Ticket to Ride, způsobila hra malé deskové pozdvižení. To pokračovalo i v dalších letech, jak byla lokalizována do dalších jazyků a sbírala jeden triumf za druhým: postupně se stala Spiel des Jahres v Německu (2004), nejlepší hrou ve Španělsku a severských zemích (2005) a hrou roku v České republice (2006). Celkem získala jedenáct vavřínů a další tři nominace v oceněních deskových her po celém světě (dokonce až v Japonsku).

Veškerá výbava nutná pro hru je schována v kvalitní a dobře rozvržené krabici, kde nehrozí, že by se vám něco pomíchalo či znesnadnilo přípravu hry. Jediným rozladěním při prvotním rozbalení mohou tak být málo detailní a uniformně stejné plastové vagónky, jejichž kvalita neodpovídá představám vzbuzovaným velkolepostí balení, ačkoliv při počtu 240 vagónků v krabici (45 každé barvy + 3×5 náhradních) je asi nemožné při stávající (už tak celkem vysoké) ceně vyrobit detailnější modely. Zvlášť při pohledu na karty, které obsahují devět různých, pěkně prokreslených typů vagónků, zamrzí tato skutečnost ještě víc. Možná to někdy napraví nějaká deluxe verze a možná jsem jen ovlivněný nedávným zážitkem z recenze Wings of War. Naopak kvalita herní desky i karet je více než solidní, stejně jako její přehledné grafické zpracování.

Pravidla jsou popsána jednoduše a názorně na dvou A4 stranách, doprovázena bohatými a líbivými ilustracemi. Elegance hry a její oblíbenost často přímo souvisí s jednoduchostí pravidel, což potvrzuje i hra od výrobce Days of Wonder. Snadno pochopitelné principy vám přejdou do krve již při první hře a to se netýká jen dospělých, ale i menších dětí. Stanovená věková hranice je naprosto dostačující a osmileté dítě by si mělo užít při propojování měst dostatek zábavy, ačkoliv strategie a nutnost tajit mu svoje vylosovaná města budete cítit jen těžko.

Na počátku hry se ocitnete v roli stavitele, který dostane (vylosuje si) zadaný úkol. Tím je vždy spojení nějakých dvou měst na kvalitně zpracované mapě USA s mírným přesahem do Kanady. Jednotlivé metropole (celkem 36) spojují různé dlouhé a rozličně barevné trasy. Zadání dostanete vlastně celkem tři a je pouze na vás, jestli se pokusíte splnit všechny, nebo jeden libovolný vrátíte. Samozřejmě se zde mísí úkoly jednodušší s cíly obtížnými, jako například spojit západní pobřeží s východním. Obvykle si pak vyhlédnete nejvýhodnější cestu po mapě, kterou by se daly koleje vést a začnete tuto vizi realizovat.

K tomu má k dispozici každý stavitel má 45 vagónků svojí barvy, jež postupně umisťuje na „koleje“. V rámci jednoho kola si pak může vybrat z následujících akcí – líznout si dvě karty vagónků, spojit dvě sousední města, nebo si přibrat další úkoly (dobere si tři, z nichž si musí jednu ponechat).

Každý úsek trati je zpracován určitou barvou, kterou musíte při stavbě respektovat. Abyste úsek obsadili svými vozíky, musíte vlastnit dostatečný počet karet shodných s barvou, jakou má vámi vyhlédnutá trasa. Narazíte i na spojnice šedé, které můžete zaplnit za pomoci libovolné sady stejnobarevných karet.

Za každý splněný úkol (či položenou trať) inkasujete body podle jeho obtížnosti (bodové ohodnocení je uvedeno na kartičce), ale pokud úkol do konce hry nesplníte, stejný počet se vám odečte. Aktuální stav je skvěle vidět díky počítadlu, které se táhne kolem celé mapy a na němž si každý posouvá svoji barevnou figurku.

Jenže ke spojení sousedních dvou měst, potřebujete držet v ruce dostatečný počet karet té barvy, pomocí níž je trať znázorněna. Za každá vagónky spojená města dostanete jeden až patnáct bodů v závislosti na délce – nejkratší trať čítá jeden, nejdelší šest vagónků.

Na hře se mi moc líbí, že až do závěrečného sečtení bodů za úkoly (ty jsou až do konce hry tajné a skryté očím protihráčů) nemůžete příliš odhadovat stav hry ani jejího vítěze. A že bývají souboje o nejlepšího strojvedoucího těsné, jsme se přesvědčili při našich testovacích hrách mnohokrát.

Nejsnazší je pochopitelně hra ve dvou, kdy málokdy dochází ke křížení či zabrání vaší trasy soupeřem. Pro začátky nebo hru s menšími dětmi je tento způsob alespoň zpočátku ideální. S přibývajícím počtem hráčů začíná přituhovat, zablokované tratě již nelze tak snadno objíždět, a ani skutečnost, že některá města mají dvě souběžné koleje, nepomáhá. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že teprve tady se projeví síla celé hry a vyniknou její nejzábavnější prvky.

Jedinou věcí, která narušuje plynulý běh hry je fakt, že minimálně jednou za hru dojde k situaci, kdy je nutné zamíchat balíček s odloženými kartami. To by samo o sobě nebyl žádný problém, ale protože se vagónky odkládají po skupinách stejných barev, je tohle míchání často zdlouhavé.

Vlastník hry se může zaregistrovat na internetových stránkách výrobce, kde jsou mu slibována různá rozšíření standardní hry. Bohužel v březnu 2009 byly provedeny v registraci změny, které uživateli přiznají 10% slevy, ale přístup k vylepšením dostane až po zaplacení určitého poplatku. Jediným vylepšením, ke kterému se dostanete zdarma je rozšíření Mystery Train, které nabízí nové čtyři karty s úkoly a především karty charakterů. Jejich posláním je přidat do hry další variabilitu a soupeření, což se jim úspěšně daří.

Přesto jsou na jinde Internetu dostupné uživateli vytvořené mapy, případně rozšiřující pravidla. Z nich je asi nejzajímavější modifikace pro hru jednoho hráče. Při hraní této úpravy se soupeř řídí podle předem daného algoritmu: když - pak / jinak. Jedná se o zajímavou změnu a dobrou zábavu, pokud zrovna nemáte po ruce živého soupeře. Druhou variantou, po které asi sáhne více uživatelů, je možnost po registraci soupeřit v online hře naprogramované podle této deskovky. Veškerá vylepšení (i oficiální web) jsou však cizojazyčná, což je pro mnoho českých hráčů diskvalifikací.

Kromě základní verze, o které se dnes bavíme, vyšly ve světě oficiálně také různé modifikace a rozšíření. Ze samostatných her jsou fanoušky nejlépe hodnoceny varianty Ticket to Ride: Europe a Ticket to Ride: Märklin Edition, ale existuje například i karetní verze. Každá obsahuje trochu jinou implementaci pravidel. Rozšíření, kromě již zmiňovaného volně stažitelného Mystery Train, tvoří další tři hry, které nabízí nové karty, úkoly, ale i mapy. Blíže se na některou z nich možná podíváme někdy v budoucnosti v samostatném článku.

Ticket to Ride představuje vysoce hratelnou esenci nejen pro milovníky vláčků, vagónků a lokomotiv, ale pro každého, kdo má rád dobrou zábavu a deskové hry. Její koupě je povinností pro každou rodinu, protože se její partie stanou díky snadnému zaškolení nových hráčů vítaným zpestřením dlouhých zimních večerů.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/11/recenze-ticket-to-ride-vasi-jizdenku-prosim


Vytvořeno: 20.07.2010.  Recenze hry: Scrabble Hodnocení:
Scrabble – písmenkové šílenství začalo s druhou světovou válkou
Jedná se o jednu z notoricky známých her, které se po českých obchodech v různých verzích potulují už mnoho roků. Předpokládám tedy, že většina z čtenářů hru již zná. Nemám v plánu nosit vodu do bazénu a základní principy proběhnu zběžně. Ve zbytku článku se spíše podíváme na to, jak se Scrabble vyvíjel a jiné, ne zcela povědomé věci doprovázející jeho existenci.

Nejdříve nás čeká opakovací část. Hra Scrabble je o jednoduchém skládání slov. Tedy jednoduché je na první pohled, než dostanete před sebe svoji sadu prvních sedmi písmen z celkové stovky. V tu chvíli vám většinou zamrzne úsměv na rtech, protože vytvořit z pár znaků to nejdelší smysluplné slovo je pěkná dřina.

Slova se přikládají na hrací desku o rozměrech 15×15 políček v horizontálním a vertikálním směru a v obou musí vždy dávat smysl. Za položená slova získáváte body, protože každé písmeno má svoji stanovenou hodnotu. Na ploše naleznete také násobení hodnoty znaku či celého slova, takže není jedno, kam svůj výtvor umístíte. Za položená písmenka si dobíráte nová do zmíněného počtu sedmi.

Na počátku všeho byl muž jménem Alfred Mosher Butts. Celý život miloval křížovky, a tak se pokusil vytvořit něco, co by tyto principy spojilo do podoby hry. Výsledek pojmenoval v roce 1938 (toto datum je nejpravděpodobnější, ale uvádí se i rok 1931) názvem Criss Cross Words. Zpočátku se jednalo pouze o zábavu pro vlastní rodinný kruh a pár nejbližších přátel, kterým pan Butts daroval ručně vyrobené kusy. Jeho snaha o komerční prosazení skončila na nezájmu obchodníků a jeho pracovní vytíženosti v povolání architekta.

Tak muselo dojít ke zlomu nakonec až v roce 1948, kdy se manželé Brunotovi, jedni z obdarovaných, znovu pokusili o protlačení hry na trh. Nejdříve však změnili pravidlo pro začátek hry z levého horního rohu na střed hrací plochy. A přejmenovali hru na Scrabble. Po čtyřech letech nesnadného prodeje se nakonec podařilo prorazit a distribuce se ujala firma Selchow and Righter Company.

Ta také o celých dvacet let později od Brunotových odkoupila práva na hru a po jejím bankrotu přešla v roce 1989 na firmu Hasbro, Inc, tedy pro trh ve Spojených státech. Hra Scrabble je příkladem rozdělení distribučních práv mezi dvě velké společnosti – zatímco Severní Ameriku má pod palcem již zmiňované Hasbro, Inc., ve zbytku světa (včetně České republiky) prodává hru firma Mattel. Vynálezce Alfred Mosher Butts zemřel v roce 1993 ve věku 93 let.

Dnes se koná po světě mnoho národních či školních turnajů. U nás má tyto akce pod dohledem Česká asociace Scrabble, která vznikla v roce 1997 a pořádá mnohé turnaje po celé republice. Zároveň je organizátorem České ligy Scrabble a každoročního mistrovství republiky. Zajímavostí je, že jejím předsedou je písničkář Jaromír Nohavica, který se také v roce 1997 stal mistrem České republiky v této hře.

Ve světovém měřítku se každý lichý rok pořádá Mistrovství světa ve Scrabble. Letošní ročník, tedy 2009, se uskuteční 26. – 29. listopadu v Malajsii.

V češtině je přípustnost jednotlivých slov složitější než v původním jazyku. Ve variantě Klasik mohou hráči vymýšlet pouze slova v prvním pádu, zatímco Komplet připouští i ostatní pády a přechodníky. Existence konkrétních slov pak (pochopitelně s výjimkou profesionálních zápasů) je dána domluvou. Obvykle praktikovaný systém u obyčejné rodinné hry je využití nějakého slovníku – při rozepři rozhoduje, jestli je předmět hádky v knize obsažen nebo ne.

V českém jazyce nalezneme ale i oficiální slovníky, které obsahují kompletní přípustná slova – jedná se o takzvaný BLEX v tištěné a NOVEX v elektronické podobě. Oba slovníky existují ještě ve vydáních podle varianty Klasik či Komplet.

Velmi zajímavou variantou hry za využití stejného vybavení, která zcela ruší náhodu ve hře, je takzvaný Opisovaný Scrabble. Soupeři v něm mají společných sedm písmen, každý zapíše na lístek papíru slovo a umístění na hrací ploše. Body získává hráč s nejhodnotnějším slovem, a to je také jako jediné umístěno na plán. Další známé hry inspirované Scrabblem jsou například Kris Kros, Scrabble karty či Scrabble Scramble. Všem variantám bychom se rádi věnovali ve zvláštním článku, takže se o nich zde nebudu rozepisovat.

Deskové hry s písmeny rozvíjí u lidí slovní zásobu. Kombinaci zábavy s výukou se podařilo sladit tak, že vlastně děti ani nevnímají, že se učí. V tom je největší síla Buttsovy hry. Věřím, že jste se z mého článku dozvěděli alespoň pár zajímavých informací, ačkoliv máte už určitě svoji krabici se Scrabble doma. Že ne? Tak to byste měli určitě rychle napravit!

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/6/recenze-scrabble-pismenkove-silenstvi-zacalo-s-druhou-svetovou-valkou


Vytvořeno: 20.07.2010.  Recenze hry: Fantom Hodnocení:
Vydejte se po stopách Fantoma
Pokud jste si chtěli někdy vyzkoušet kariéru zločince, který uniká spravedlnosti, nebo naopak detektivů, kteří dopadnou každého gangstera, hra Fantom je pro vás tou pravou volbou. Můžete se stát mistrem podsvětí v unikání před policií, která vás musí během čtyřiadvaceti kol (hodin) dopadnout a předvést spravedlnosti. Pokud jsou ovšem vašimi vzory Hercule Poirot, Columbo nebo Sherlock Holmes, jistě nepohrdnete rolí protivníka a tou jsou vyšetřovatelé. Jejich hlavním a jediným úkolem je dopadnout tajemného muže.

Pravidla hry jsou jednoduchá a srozumitelná pro hráče téměř jakéhokoliv věku, spodní hranice doporučená výrobcem je šest let. I tyto děti mohou u hry zažít legraci a napětí, ačkoliv k logickým dedukcím rády využijí rady dospělejších. Na začátku se hráči domluví, kdo z nich se stane černým Fantomem a bude před ostatními hráči utíkat. Potom si rozdělí kartičky dopravních prostředků, které mohou během hry využívat.

Všichni cestují drožkou, která umožňuje pohyb na malé vzdálenosti, taxíkem, kterým můžete cestovat na větší distance nebo tramvají, kterou naráz překonáte nejdelší úsek. Fantom má navíc dvě speciální kartičky. První z nich je cestování lodí, kterou může cestovat výhradně po směru toku řeky Vltavy a většinou ji využije, když se dostane do bezvýchodné situace a potřebuje rychle opustit místo činu. Druhou je kartička dvojitého pohybu, díky níž může použít v jednom tahu dva dopravní prostředky, čímž dokonale zmate soupeře a může se jim ztratit z dohledu. Pohyb je možný vždy mezi dvěma sousedními body, na kterých dopravní prostředek zastavuje.

Tajemný muž se povinně ukáže pětkrát během hry, aby jej bylo možné polapit a vydedukovat jeho možné další pohyby. Kolem těchto tahů se točí celá hra a zde se ukážou schopnosti detektivů odříznout pronásledovaný cíl od možností úniku.

Když se bude Fantom pohybovat drožkou, nejlépe tak zmate soupeře, protože jejich zastávek je po Praze nejvíce. Proto se může snadno ztratit v nejrůznějších uličkách, ovšem tento prostředek je pomalý, protože zastavuje na každé stanici. Naproti tomu v tramvajích je sice snadno dohádatelný, ale zase může mnohem rychleji zmizet z místa, kde bylo najednou příliš předetektivováno.

Hra je variabilní a délka hry bude záležet na tom, jak kvalitní soupeř se ocitne v roli prchajícího zločince. Každý z detektivů má předem pevně stanovený počet kartiček, takže bude záležet na jeho taktice kdy kterou z nich využije. Může se stát, že na začátku vyčerpá všechny rychlé pohyby a do posledních kol mu zbudou jen ty, které mu už k dopadení nebudou stačit.

Pokud bude pachatel obratný, můžete se pořádně zapotit, než ho dopadnete. Vítězem se stává Fantom, pokud se celý den dokázal zdárně ukrývat nebo kolektiv detektivů, pokud byl dopaden. Výrobce doporučuje, aby se v kůži Fantoma vystřídali všichni hráči a pak se teprve určil celkový vítěz. Ve dvou je pro hráče, který hraje za všechny vyšetřovatele poměrně obtížné udržet správné pořadí a hrát správné kartičky. Pro snadnější orientaci je dobré si ke každé hromádce přiřadit barevný kus papíru, označující kterému inspektorovi patří.

Za inspiraci sloužila hra Scotland Yard, která se odehrává v Londýně. My se však v českém přepracování ocitáme na území matičky měst – Prahy. V době, do které je hra zasazena, nejezdí metro a nelétají letadla. Tato atmosféra se přenáší i na hráče a pohltí je svým kouzlem. V místních luzích a hájích jste se mohli s touto hrou již setkat – nesla název Fantom staré Prahy a využívala stejných principů.

Rozměrově malá krabice obsahuje rozkládací plán, znázorňující letecký pohled na naše hlavní město, propletený sítí čtyř jmenovaných dopravních prostředků. Kromě balíčků malých kartiček s jednotlivými pohyby, figurek pro postavy a kratičkých pravidel narazíte na tajemně vyhlížející dvířka s čtyřiadvaceti okýnky. Bohužel svému účelu, tedy skrývání tahů Fantoma, který si je povinně zapisuje, neslouží příliš dobře, protože okénka nejsou zavírací. Stejně tak dobře vám poslouží kus papíru zavřený v knize. Pouze musíte mít na paměti čísla tahů, ve kterých se Fantom ukazuje soupeřům.

Hra Fantom od firmy Bonaparte dokáže oslovit malé i velké a naučí je spolupráci, aby dosáhli společného cíle. Každá hra je jiná, protože neexistuje zaručená cesta k vítězství ani pro jednu ze znesvářených stran. Díky velmi příznivé ceně by mohla najít místo v každé rodině a přinést zábavu nejen pod vánoční stromeček.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/9/recenze-vydejte-se-po-stopach-fantoma


Vytvořeno: 10.07.2010.  Recenze hry: Agricola: Die Moorbauern Hodnocení:
Agricola Sedláci z blat – koně útočí!
Světově proslulá a podle fanoušků deskových her momentálně nejlepší moderní desková hra na světě Agricola se dočkala loni na podzim dlouho očekávaného velkého rozšíření s názvem Sedláci z blat. Jak se tato novinka hraje?

U nás jste se již dříve mohli setkat s takzvaným rozšířením malým, což je česká specialita. Distributorská firma MINDOK totiž Agricolu úmyslně rozdělila na začátečnickou část a pokročilou (obsahující speciální karty dalších profesí a vybavení), a to kvůli cenové dostupnosti základní verze.

V průběhu dvou let od vydání první verze Agricoly se dočkala hra také řady menších regionálních rozšíření, jako jsou balíček Č (speciální české karty), balíček X (sci-fi rozšíření) nebo balíček Ö (speciální rakouské karty). Za jednu stokorunu v ní dostanete vždy 24 kartiček, tucet profesí a tucet vybavení.

V roce 2009 konečně uzrál čas, aby německý autor Uwe Rosenberg vydal plnohodnotné rozšíření. Okamžitě po jeho ohlášení se k němu upřely zraky všech fanoušků Agricoly, protože mělo kromě jiného nabídnout i nové figurky zvířat – koní. Už po osmi měsících po jejím oficiálním vydání se i čeští hráči mohou těšit z kompletně přeložené verze. Sedláci z blat (v originále Farmers of the Moor) jsou hratelní pouze se základní verzí hry Agricola a jejich základním cílem je navýšit variabilitu a zajímavost partií. Co tedy novinka nabízí?

Krabice má stejnou výšku a šířku jako základní verze, ale její hloubka je přibližně poloviční a tomu odpovídá také počet komponent, které naleznete uvnitř. V první řadě se netěšte na žádné nové hráčské plány, místo toho se dočkáte kartiček, pomocí kterých budete moci původní mapky farem modifikovat. Samozřejmě nemohou chybět obří balíčky karet s malým a velkým vybavením, naopak zde nenaleznete žádné nové profese.

Kromě zmíněných kartiček vás překvapí karty s nadpisem Speciální akce, a pak další s textem Startovní karta na rubové straně. Nabídku doplňují tři větší kartičky, které jako jediné přiložíte ke stávající nabídce společných herních plánů, a několik žetonků s obrázky. Největší dojem na vás ale stejně udělá pytlík dřevěných koníků. Výčet můžeme zdárně uzavřít zcela novým bločkem pro zápis skóre, který navíc obsahuje kolonku pro bodování koní.

Ačkoliv Sedláci z blat lákají na líbivé tvary dřevěných figurek koníků, srdce vylepšení, která do hry přináší, leží zcela jinde. Největší změny jsou dvě: na závěr kola musíte nejen zasytit celou svoji farmářskou rodinu, ale také vytopit dům, aby vaši svěřenci neonemocněli. Druhým, možná ještě větším zásahem do strategie, jsou nové speciální akce, k jejichž aktivaci nepotřebujete žeton člena rodiny! Většina ostatních novinek se pak váže na tyto zmíněná vylepšení.

Rozdíl poznáte už při přípravě hry. Na začátku si totiž každý z hráčů vylosuje jednu startovní kartu, která znázorňuje výchozí vzhled jeho pozemku. Na své farmě kromě polí a dřevěného domečku naleznete také lesy a močály, které obsazují místo pro pole a pastviny. Z nich můžete využitím akcí získat palivo nebo dřevo. Podle rozestavení si kartičky se symboly lesa nebo bažiny rozložíte na svůj plánek farmy, vždy se jedná o pět lesů a tři močály, ovšem jinak rozestavené.

V další přípravě musíte pod stávající velké vybavení ze základní Agricoly umístit nové karty velkých vybavení, která budou však přístupné až po zakoupení původních kartiček a na začátku si je tedy pořídit nemůžete. Výjimku tvoří dvě přídavná políčka, která rozšiřují počet výchozích velkých vybavení na dvanáct. Na dosah všem umístíte kartičky speciálních akcí vybrané v závislosti na počtu hráčů (jedná se o dvě až čtyři kartičky).

Do hry si také můžete libovolně zařadit kartičky malého vybavení opět klasicky ve dvou verzích – pro základní (E) a pokročilou (F) hru. Většina z nich je zaměřena na nové podmínky, které přináší rozšíření, tedy na koně, rašeliniště a lesy. Nových karet je celkem 118. Při rozdávání je pravidla doporučují namíchat s malými vybaveními ze základní verze.

Samotná hra se odlišuje v možnosti využití speciálních akcí. K jejich provádění využijete vyložené kartičky, které obsahují vždy více než jednu možnost, z nichž musíte volit. Jedna kartička speciálních akcí může být zahrána v rámci jednoho kola dokonce dvěma různými hráči, druhý však za její využití musí zaplatit dvě jidla. Nejdůležitější však je, že k jejímu využití nepotřebujete žeton farmáře/farmářky a jedná se tak vlastně o jednu bonusovou akci navíc v rámci kola.

Kromě kácení stromů (= dřevo) a mýcení lesa (= pole) můžete ještě využít možnosti Černý trh a Podloudnictví, díky kterým se můžete za menší poplatek pořídit některé z dostupných malých či velkých vybavení.

Možná si říkáte, že pak se budou na začátku každého kola prát hráči pouze o kartičky speciálních akcí, ale není to pravda. Tím, že si tuto kartičku vezmete, totiž zároveň riskujete, že vám některý z hráčů po vás zabere vaši jinou plánovanou akci.

V období sklizně na vás čeká úkol vytopit vaše obydlí za pomoci paliva (získáte jej vytěžením rašeliniště). Platí, že čím kvalitnější máte dům (jílový, kamenný) tím méně vás vytápění stojí. Pokud nemáte palivo, můžete jej nahradit dřevem.

Na závěr jsme si nechali koně. Ty si můžete pořídit za pomoci akce Koňský handlíř ze speciální karty. Prostřednictvím handlíře získáte koně výměnou za jedno jídlo. Výhoda koní je, že při závěrečném bodování neexistuje horní hranice bodového zisku (za každého koně získáte jeden bodík).

A jak se to vlastně celé hraje v kombinaci se základní verzí Agricoly? Hra je dynamičtější a člověk na první pohled stihne víc činností za kolo. Opačným důsledkem je mírné prodloužení hrací doby, ale vzhledem k poměrně vysoké hrací době samotné hry se nejedná o žádnou zásadní časovou zátěž navíc.

Samotní koníci pouze rozšiřují možnosti bodového zisku a leží trochu stranou všech ostatních vylepšení, ovšem jejich kouzlo je v neomezeném bodovacím počtu a mohou být tím důležitým jazýčkem na váhách v závěrečném bodování, proto se vyplatí je chovat a kupovat kdykoliv to je možné.

Zbylé novinky jsou dohromady důmyslně propojené, protože rašelinu vytěžíte jen pomocí speciální akční kartičky, jejich odstraněním získáte palivo, které následně použijete k vytopení svého zmrzlého obydlí.

Rozšíření rozhodně není určené nováčkům ve světě Agricoly, ovšem staří a zkušení farmáři s ním budou určitě spokojení. Samotné učení nových pravidel zabere pouze čas potřebný k jednomu přečtení šesti řídce popsaných a názorných pravidel.

Pravidla nezapomínají ani na sólovou hru, která má také lehce upravená pravidla. Navíc je obohacena o tři cíle – dosáhnout 65, 70 a 72 bodů.

Samotná pravidla doporučují, abyste karty vylepšení míchali s původní verzí, čímž získáte ještě mnohem větší překvapivost a variabilitu možností. Karty jsou odlišené svojí rubovou stranou, takže po ukončení partie nebudete mít problém komponenty znovu rychle roztřídit do příslušných krabic.

Ve hře všechno je pěkně precizně vyrovnané a k vítězství může vést spousta strategií, například již není tak důležité rozšiřování domu a rodiny. Celkově se bodové zisky na konci hry trochu navýšily, ale to určitě všichni hráči ocení. Připadalo nám, že v průběhu hry je k dispozici možná až příliš jídla a nakrmení rodiny tak přestává být problémem, k čemuž ve třech hráčích přispívá ještě zisk dvou jídel ze speciální akce Trh práce místo jednoho. Přebytečné jídlo však lze využít pro druhou aktivaci karet speciálních akcí v jednom kole.

Problémem může být fakt, že se výrazně navýšil čas k přípravě hry. Každý z hráčů si musí připravit svoji farmu podle vytažené karty, ale především se jedná o karty velkých vylepšení, které musíte skrýt pod vylepšení z původní hry, což je časově náročné.

Jediným černým puntíkem, který kazí celkový velmi dobrý dojem ze Sedláků z blat, je jejich doporučená maloobchodní cena: 825 korun. To nám připadá v porovnání s 930 za celou původní Agricolu trochu přemrštěné, a může mnoho zájemců odradit.

Zpracování je ovšem stejně jako u původní hry luxusní a zábava, kterou za svoje peníze dostanete je opravdu velká, proto můžeme i přesto všem fanouškům Agricoly tuto investici směle doporučit. Získáte nepřeberné množství nových karet vylepšení, krásné dřevěné koníky a k tomu ještě dva nové herní principy, které přináší do hry mnoho nových zážitků.

Recenze převzatá ze serveru DeskoveHry.com
http://www.deskovehry.com/s-pribehem/48/recenze-agricola-sedlaci-z-blat-kone-utoci


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |