Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Eduard Doležal

Rok narození: 1974
Webová stránka: http://dedy.euweb.cz/
Místo, kde hraje pravidelně: Jihomoravský kraj / Brno
Místo, kde hraje občas: Jihomoravský kraj / Moravský Krumlov


Oblíbené hry hráče

Název hryHraji rádK dispoziciMoje hodnocení
Carcassonne - základní hra Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Hostince a katedrály (1. Rozšíření) Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Hrad Ano Nemám a nechci koupit
Carcassonne: Kupci a stavitelé (2. rozšíření) Ano Mám a nechci prodat
Carcassonne: Lovci a sběrači Ano Nemám a nechci koupit


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Eduard Doležal je k dispozici celkem 3 recenzí.

Vytvořeno: 17.11.2009.  Recenze hry: Carcassonne: Die Erweiterung Hodnocení:
Bojovější Carcassonne!
Rozšíření na první pohled - i podle mnohých hráčů - nepřináší v podstatě nic nového. Proč ho tedy kupovat?

Nových herních karet je pravda „jen 18“, nicméně jejich počet mi přijde pro hru dostatečný. Důležité je, že jejich malby obsahují nové druhy, např. zakončení rovné cesty ve městě, hradby města po 3 a 4 stranách karty, město se zakončením dvou cest, atd. Ovšem nejpodstatnějšími kartami rozšíření jsou již z názvu patrné hostince a katedrály. Hostince povyšují cestu z jednoho bodu na dva a katedrály zase město ze dvou bodů na tři. Ovšem pokud cesta nebo město s touto kartou zůstane neuzavřené, na konci hry se nezapočítávají body žádné.

Cesta s hostincem se tak rázem stává bodově zajímavější, čímž se díky tomuto rozšíření vyplatí i ostatním hráčům parazitovat na obyčejné cestě. Přeci jen by byly sami proti sobě, kdyby nevyužili možnosti se na soupeřovu cestu napojit a získat tak další snadné body. Přesto hostince nestrhávají hráče k tak urputným bojům, které se odehrávají o města s katedrálou. V těchto bojích totiž platí, že když se dva perou, třetí nebo i čtvrtý se směje. Těmto stranám se naskytá prostor pro položení karty tak, aby se město nedalo dokončit, čímž nejenom-že zablokuje figurky, ale jako bonus se za město na konci hry nebudou počítat body. Je to pravda podlost, nicméně je to v rámci hry v naprostém pořádku. Jediná mrzutost, která tak může nastat přichází s člověkem, který špatně nese tuto taktiku a vytváří negativní atmosféru během hry. Pravda, je tu ještě jedna, náhodou vytvářená smůla. Když karty s katedrálou (celkem jsou dvě) přijdou až ke konci hry, kdy je jasné, že město nebude dokončeno a slouží k jedinému účelu. Strčení do soupeřova města za výše popsaným účelem.

Každopádně nové karty umožňují ještě více možných variant investování na utvářené krajině tak, aby hráč byl připraven na jakoukoli náhodně vytaženou kartičku. Stále zde platí, že rytíři a lupiči se investují operativně, tak jak hráči utváří krajinu. Nová, velká figurka zastupující dvě normální se odkazuje na bojový styl hry prvního rozšíření, který jak je patrné z textu, se mi velmi zamlouvá.

Figurky pro 6 hráče jsme zatím nevyužili. Maximálně jsme hru hráli v 5 lidech, kde už i tak byla nutná spolupráce a velká míra diplomacie. Pokud něco chci od druhého, musím mu sám ukázat dobrou vůli, což se může, ale taky nemusí vyplatit. Prostě paráda. Jsou to přesně ty možnosti, které Carcassonne dělají stále zábavnou a nestárnoucí hrou.

Verdikt:
Základní hra je plná možností a vydrží dlouho bavit dva a více lidí. Ale teprve 1. rozšíření, vnese do hry více bojovnosti a diplomacie. Hostince a katedrály si přitom ponechávají malebnou tvořivost krajiny a nutnost různorodě investovat. Náhoda zase může a nemusí pomáhat nezkušeným, ale i zkušeným hráčům. Prostě některá hra je těžkopádná, jiná zase pěkně odcejpá.

Recenze napsána pro WEB: http://dedy.euweb.cz/


Vytvořeno: 14.03.2008.  Recenze hry: Carcassonne: Die Burg Hodnocení:
Skvělé taktizování v náruči náhody
Hrad se řadí mezi samostatně hratelné stolní hry vycházející z principu Carcassonne. Nejedná se tedy o rozšíření k základní hře, ale o novou hru určenou pro 2 hráče. Nehodlám po svém detailně přepisovat pravidla Hradu, nýbrž vystihnout odlišnosti a herní pocity oproti základní hře.

Zásadním překvapením je fakt, že Hrad je jen pro dva hráče, zatímco základní Carcassonne je pro 2–5 hráčů. Pro někoho to znamená nepřekonatelný problém, pro druhého je to naopak výhoda, neboť tím získá větší herní zážitek. Princip hry je stejný. Hráči si postupně berou karty a ty se umisťují na herní plochu, kterou definují hranice Hradu (hradby). Jenže zatím co u základní hry Carcassonne se krajina rozrůstá od jedné středové karty, u Hradu se postupuje obráceně – od hradeb do středu – což je první odlišnost. Jsou tu ale i další. Zatím co u základní hry je téměř jasné, že tady se staví město, silnice či klášter, u Hradu vytažená karta nabídne skoro pokaždé více možností jak ji využít. Staví se z nich totiž domy, věže, cesty a dvory s tržnicemi. Ty jsou přitom na kartě různě kombinované a lze si tak vybírat jak kartu umístit a do čeho investovat. Hra se tak od počátku uvnitř hradeb rozvíjí několika směry z různých startovních pozic a není tak patrné, co kde může stát. Díky tomu Hrad získává obrovskou herní variabilitu, vytvářenou z různorodých útvarů domů, věží, cest a dvorů. Tvorba prostředí je úžasně pestrá. Avšak, přemýšlivost a všímavost je zde více než nutná, a ti, co mají rádi pohodovou hru původního Carcassonne s přiměřenou dávkou přemýšlení, můžou narazit na znechucení.
U Hradu je maximalizován jeden herní faktor a tím je „co když“. Proto je žádoucí svádět přímý boj o nadvládu ve všech budovatelských možnostech, jak to jen jde. Jenže náhoda je stále ten faktor, který určuje nejen rozmanitost, ale i celkovou strategii. Získávané body navíc ovlivňují bonusové kartičky rozmístěné na bodovací stupnici, které si přímo říkají o to je získat. Hráč tak ještě více spekuluje, zda si započítat hodně bodů bez bonusu, nebo málo bodů + bonusovou kartu. Náhoda je tak přímo úměrná strategickým možnostem Hradu. Pravda, stejný jev je i u původního Carcassonne, jenže Hrad je tímto prvkem vybaven maximálně.
Ve výsledku ve mě Hrad zanechal pocit skvělého taktizování, plného náhod a zvratů.

Balení obsahuje i 3 rozšíření: Řeka 1 a Král pro základní hru Carcassone. Jedno pak pro Lovce a sběrače pod názvem Špeh. To jsem bohužel nevyzkoušel, protože neznám nikoho kdo má Lovce a sběrače. U rozšíření Řeka 1 mě hned na první pohled zarazila barevná odlišnost s původním Carcassonne. Zamrzí. Herně ji hodnotím jako zajímavé zpestření, které nezvykle spojuje louky a dochází tak k bojům o převahu nad loukami. Výhodu má ten hráč, který si vytáhne kartu s klášterem u řeky, což jej zvýhodňuje až příliš. Rozšíření Král zatím hodnotit nemůžu. Nehrál jsem. Tato 3 rozšíření ovšem nelze využít při hraní Hradu, takže pokud si nehodláte koupit základní Carcassonne nebo Lovce a sběrače, nikdy tato rozšíření nevyužijete!

Verdikt:
K hodnocení Hradu se tak přímo nabízí srovnání s původním Carcassonne, kterému nelze nic vytknout a má u mě samé plusy. Tím že Hrad přidává nové herní možnosti získává nové herní prvky, které průběh hry příjemně obohacují. K příjemné hře přispívá i pohodlí u relativně malého stolu, díky jasně definované herní ploše. Dochází tak k zamezení se s krajinou dostat za hranice stolu. Do mínusů musím zařadit ztrátu tvorby malebné krajiny a složitost hry, která nemusí každému sednout.
Pro ty co Carcassonne neznají a chtěli by si ho koupit, Hrad nedoporučuji. Myslím, že je daleko výhodnější sáhnout po základní modré verzi a až v momentě nadšení z původní hry, může Hrad velmi příjemně obohatit chvilky ve dvou.


Vytvořeno: 12.03.2008.  Recenze hry: Carcassonne Hodnocení:
Hru můžu jen doporučit
Na Vánoce 2007 mi Ježíšek pod stromečkem nadělil pěkné překvapení v podobě stolní hry Carcassonne. Jedná se o poměrně jednoduchou, přitom rozmanitou strategickou hru, možnou hrát ve 2 až 5 lidech. K mému překvapení krabice obsahovala poměrně málo prvků, potřebných ke hraní. Je to 72 kartiček s motivem krajiny, 40 dřevěných figurek pro pět hráčů (8x5), tabulku pro počítání skóre a herní pravidla sepsaná na A4.

Carcassonne je založen na jednoduchém herním principu, který zatím každý hráč, co s námi hru hrál, pochopil během první partie se vším všudy. Nebudu popisovat herní pravidla. Ve zkratce: jde o to vykládat karty s motivem krajiny tak, aby tvořily cesty, města a louky. Je ale nutné kartičky k sobě přikládat logicky, aby na sebe navazovaly. Přitom si hráč umisťuje své figurky na strategicky zajímavá místa jako jsou města, cesty, kláštery a louky, což přináší body. Pro začínajícího hráče, to může po přečtení pravidel přivodit mylnou iluzi, že je hra hodně složitá. Tato iluze se samozřejmě po odehrání první hry vytratí, páč není oprávněná.

Vývoj mapy je tak zcela na hráčích a její tvorba je to nejzábavnější. Vymýšlet, jak právě náhodně vytaženou kartu umístit, aby přinesla nejvíce užitku nebo škod oponentům je natolik variabilní, že žádná další hra se nepodobá těm předcházejícím. Hráč se tak nesoustředí na počítání bodů, ale na kreativní část hry. Pravda, body jsou důležité k výhře, jenže Carcassonne má vítěze až do konce hry nejasného, díky finálnímu počítání bodů po umístění poslední karty s krajinou. Člověk tak kolikrát jen spekuluje, co bude zajímavou investicí a co ne, protože není jasné, jakou další kartu si vytáhne. Zajímavou možností je i spekulování na téma, jaké karty jsou ještě v balíku a které už jsou součástí krajiny. Je tak možné protihráče zajímavě zmást a svést na špatnou investici :o)
S ženou jsem tak ve dvou lidech absolvoval mezi vánočními svátky hodně her. Přesto nás nijak neomrzela, i když jsme si každý stavěli svoji půlku mapy a jen sem tam parazitovali a počítali s tím, co je již jisté. Jenže čím více jsme Carcassonne hráli, tím více jsme se těšili, až se sejdeme ve více lidech. Čtyři lidi hru změnili. Člověk musel rázem spolupracovat nebo bojovat o každý kousek na mapě a záruky přitom žádné. Parazitování tak najednou vedlo k záludné spolupráci, která visela na tenkém vlásku důvěry. Hrát si na své jisté a vypočítavě útočit podle právě získané karty, rázem ukazovalo na pravé úmysly, které se mohli a nemuseli vyplatit. Vývoj hry určovala náhoda, právě vytažené karty, která se někomu hrozně moc hodila a druhého přiváděla k zoufalství s komentářem "už zase". Ve výhodě tak byl ten hráč, který si dokázal vytvořit takové investice, které vyžadovaly karty různého druhu.
Od hry tří lidí jsem očekával změnu. Myslel jsem, že hra bude více útočná. Omyl. Carcassonne si ponechal svůj hlavní půvab tvorby mapy s občasným parazitováním. Každý z nás se tak snažil budovat si vlastní část mapy a počítat hlavně s tím co je jisté a v momentě kdy se právě získaná karta moc nehodila, ji využít k útoku.
Verdikt:
Základní hra mě dost oslovila a po mnohahodinovém hraní s ženou nepřestala bavit. Je potřeba u ní myslet, i když se jedná o hru s velkým faktorem náhody právě získaná karty s krajinou. Tvořivost Carcassonne je natolik půvabná, že je radost pohledět na vytvořenou krajinu s městy a cesty. Navíc má hra neuvěřitelnou vlastnost. Tou je možnost hrát ve 2, 3, 4 a 5 lidech bez zásadní změny průběhu a stylu hraní.
Jediné co nemůžu potvrdit je, že se hra opravdu hodí i pro děti školního věku (8 let). Co ovšem potvrdit můžu, že Carcassonne je na rozdíl např. od šachů naprosto oddechovou záležitostí. Člověk si zahraje 3-4 hry (asi 2 hodiny) a cítí se odpočatý. Úžasné, uvolňující. To o šachách napsat nemůžu.

Recenzi jsem psal pro svůj web na adrese:
http://dedy.euweb.cz/carcassonne_basic.htm


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |