Hledat
Podrobné vyhledávání her
Najděte si spoluhráče
 | Úvod  | Přehled her  | Články  | Kontakt  | 
Uživatel: nepřihlášen      Budeme rádi, když nám pošlete váš názor či připomínku.
 Nastavení webu: Inzerce

Profil hráče Beholder

Rok narození: 1987
Místo, kde hraje pravidelně: Moravskoslezský kraj / Havířov


Oblíbené kategorie her hráče

moderní společenské hry válečné figurkové hry
abstraktní hry hry na hrdiny (RPG)
standardní karetní hry počítačové hry
sběratelské karetní hry


Recenze uživatele

 Od uživatele Beholder je k dispozici celkem 8 recenzí.

Vytvořeno: 03.06.2010.  Recenze hry: Dominion Hodnocení:
Návyková záležitost
Začnu zostra a čistě subjektivně. Dominion je nejlepší karetní hra co znám a určitě je i lepší než ty co neznám :). Dominion je vůbec jedna z nejlepších moderních společenských her co znám a beztak je i jedna z nejlepších co neznám :)…



Dominion, to je velká krabice, jako běžná desková hra a v ní 500 karet. Zahraje si ji 2-4 hráčů. Pravidla mají pár stránek a jsou velmi jednoduchá. Takže proč ta silná slova v úvodu?...

Největší kouzlo spočívá v tom, že hráč začíná téměř s ničím a snaží se teprve svůj balík sestavit, tak aby pracoval co nejlépe. Nehledě na obrovskou znovu hratelnost, variabilitu a množství různých strategií. Ve hře jsou 3 typy karet – bodovací, peněžní a akční. Pro samotný závěr hry a zjištění, kdo je vítěz, jsou nejdůležitější bodovací karty. Aby si je člověk mohl koupit, potřebuje k tomu peněžní karty. No a k tomu, jak efektivně, jak často a jakým způsobem se hráči k bodovým kartám dostanou, slouží akční karty, kterých je celkem 25 (každá po 10 kusech), ale v každé hře jich bude k dispozici 10 v různých kombinacích. Ty kombinace jsou buď předkonstruované (sami autoři jich pár uvádějí k tomu aby se člověk s kartami seznámil) a nebo náhodně v čemž spočívá další kouzlo Dominionu. Před hrou se náhodně určí 10 akčních karet z dostupných 25 a ty budou ve hře k dispozici.

Každý hráč začíná se 7 penězi a 3 body. V každém kole má k dispozici 5 karet které si lízne ze svého balíčku (na začátku hry má tedy 10 karet a postupně přikupuje další). Má možnost zahrát 1 až x akcí podle toho jaké akce má. Některé akce totiž umožňují zahrání dalších akcí. Následuje nákup za karty peněz + za peníze, které mohly přinést některé akční karty zahrané před tím. Hráč si může koupit buď další peníze, akční kartu/y (některé akční karty totiž umožňují udělat více než jeden nákup) a nebo body. Nastává otázka, proč kupovat nějaké akční karty, když je účelem koupit co nejvíce bodů. Stačilo by přece kupovat jen body a sem tam peníze. Jenže to by právě vůbec nefungovalo. Vtip je v tom, že hráč začíná každé kolo s 5 kartami, které si náhodně lízne a kdyby nalízal samé bodovací karty, s kterýma nic neudělá, tak nemá šanci vyhrát. Bodovací karty vlastně zpomalují hráče a plní mu balíček. V průběhu hry jsou mu úplně k ničemu, ale na konci vyhraje ten, kdo jich má nejvíce. Na druhou stranu velký počet akcí a málo peněz má ten stejný efekt – zpomalení a omezení hráče cokoliv udělat. Proto si musí hráči určit některou z mnoha strategií, kterou ovlivňují právě dostupné akční karty a zvolit správné načasování, kdy koupit jakou akční kartu, kdy peníze a kdy je třeba začít kupovat body. Hra končí v momentě kdy se doberou všechny šestkové (nejdražší) bodovací body – je jich 8 ve dvou hráčích nebo 12 ve třech nebo čtyřech hráčích. Druhá situace, kdy může hra skončit nastane v momentě, když se dobere třetí jakýkoliv balíček karet. Např. všechny akční karty Vesnice (připomínám, že je vždy 10 kusů každé akční karty), všechny akční karty Zloděj a třeba všechny jedničkové (nejlevnější) bodovací karty (opět jich je 8 nebo 12). Hráči si spočítají pouze bodovací karty a kdo má nejvíce bodů, stává se vítězem.

Na závěr bych zmínil několik efektů akčních karet. Některé akční karty umožňují líznutí karet navíc, zahrání dalších akčních karet, umožňují více nákupů a nebo přidávají „virtuální“ peníze k nákupu. To jsou základní 4 efekty. Ale např. karta Zloděj dokáže soupeřům krást peníze z balíku, Čarodějnice přidává soupeřům kletby do balíku (-1 bodovací karta), Dobrodruh hledá v balíku poklady (peníze), Milice nutí hráče odhazovat karty atd.

Hráči anglické verze Dominionu již mohou hru obohatit 25 novými akčními kartami z prvního samostatně hratelného rozšíření Dominion: Intrigue. V tomto rozšíření je mnohem více interakčních a škodících karet. Dále karty, které umožňují provést několik věcí, ale hráč si musí vybrat, kterou a taky jakési „hybridní“ karty – akční/bodovací a peněžní/bodovací.

No a co nevidět tu bude další rozšíření (už ne samostatně hratelné) Dominion: Seaside. Vidím v Dominion obrovský potenciál, protože už základní verze toho nabízí hodně, první rozšíření tomu ještě přidává, uvidíme co přinesou další :). Ještě bych chtěl podotknout, že tuto recenzi píšu po 200+ odehraných hrách (převážně on-line) a jsem touto hrou opravdu (možná přehnaně) velmi nadšen a nedám na ni dopustit, ale to už jste poznali asi hned v úvodu recenze :)…


Vytvořeno: 05.03.2010.  Recenze hry: Euphrat & Tigris Hodnocení:
Šachy - hra králů? Ale kdeže. Euphrat & Tigris je hra králů
Hrací plán rozdělený na čtverce, pytlík plný barevných žetonů, hromada dřevěných kostiček a pozor, vůbec žádný příběh a téma jen jako obal, aby to nebylo tak suché a schématické. To musí být ale nuda…

Houby, tahle klasika od Reinera Knizii je fakt pecka. Je to sice tvrdé abstraktní euro, ale velmi zábavné. Kdo má v sobě kus bojovníka a dobyvatele a chce si potrápit šedé buňky mozkové, tomu se tahle hra bude zamlouvat.

Každý hráč na začátku hry obdrží 4 vůdce odlišené barvy, náležící jedné ze 4 dynastií (Býk, Lev, Střelec, Hrnčíř), 2 kartičky katastrof a 6 náhodně tažených civilizačních kartiček. Úkolem hráče je pokládat civilizační kartičky, takovým způsobem, aby měl rovnoměrně od každé ze 4 barev co nevíce kostiček. Trochu to rozvedu, protože tohle je abstraktní hra a těžko se to popisuje :). Základní kámen Euphrat & Tigris tvoří 4 barvy – červená, černá, modrá a zelená a tyto posloupnosti:

Červený vůdce–Kněz › získává z červených civilizačních kartiček–Chrámy › červené kostičky- představující Náboženství.

Černý vůdce–Král› získává z černých civilizačních kartiček–Osady › černé kostičky-představující Obyvatelstvo (zde je jediná výjimka: v Království kde je Král, získá hráč za jakoukoliv civilizační kartičku odpovídající barevnou kostičku).

Modrý vůdce–Farmář › získává z modrých civilizačních kartiček–Farmy › modré kostičky-představující Hospodářství.

Zelený vůdce–Obchodník › získává ze zelených civilizačních kartiček–Tržiště › zelené kostičky- představující Obchod.

První je potřeba umístit vůdce. Ten musí vždy sousedit minimálně s jedním chrámem-červená civilizační kartička (ve hře jich je na začátku několik rozestavěno po mapě). A k němu pak pokládat civilizační kartičky čímž získávám odpovídající barevné kostičky (jedna kartička=jedna kostička). Hráč má každé kolo 2 akce: které může libovolně využít k pokládání kartiček a nebo k pokládání popřípadě přemísťování vůdců nebo si také může vyměnit civilizační kartičky. Je třeba říct, že hra je velmi konfliktní, takže když se při pokládání kartiček spojí dvě cizí království nastává konflikt (vnější konflikt) a vyřeší se tak, že si každý spočítá barevné kartičky na mapě (počítá jen tu barvu, které se konflikt týká a to záleží na barvě vůdců, kteří tento konflikt vytváří) a případně nějaké přidá z ruky. Pokud jich má útočník více, vítězí, obránci stačí pouze dorovnat počet, aby vyhrál. Poražený musí z mapy na dobro odstranit všechny kartičky (zase podle barvy konfliktu) a k tomu i vůdce, který se zúčastnil konfliktu. Vítěz získá tolik barevných kostiček, (opět podle barvy konfliktu) kolik protihráč odstranil kartiček plus jednu za vůdce. Druhý, více taktičtější konflikt, který může nastat, je vnitřní konflikt. Ten vznikne, když hráč přesune jednoho svého vůdce do království protihráče, ve kterém je vůdce stejné barvy (je nutné zdůraznit, že hráči se odlišují znakem dynastie - Lev, Býk, …, ne barvou!). Tento konflikt mají na starosti kněží a proto se řeší pouze s červenými kartičkami-Chrámy. Útočník jich vyloží kolik uzná za vhodné a připočte sousedící chrámy s právě přiloženým vůdcem (vůdce musí být vždy přiložen ke chrámu), to samé udělá soupeř a opět pokud má útočník více kartiček vyhrává, obránci stačí dorovnat. Poražený vůdce musí jít pryč a vítěz získá jednu červenou kostičku. Další zajímavý prvek hry tvoří monumenty, které mohou vniknout jen na poli 2x2 se čtyřmi stejnými kartičkami. Monumenty jsou v různých barevných kombinacích, ale vždy dvoubarevné a přináší každému vůdci, který má stejnou barvu jako monument 1 kostičku na konci každého kola. Vůdci samozřejmě musí stát v království společně s monumentem. Hráči mohou také využít v rámci jedné akce kartičku katastrofy, která ihned zničí kartičku pod ní a pole se stane do konce hry nepoužitelné. Tímto se mohou rozpojit některá království. Ve hře tak vnikají zajímavé konfliktní situace, kdy se hráči snaží získat co nejvíce kostiček, (ale zároveň udržují počet kostiček ve všech barvách rovnoměrný, později vysvětlím proč) tím, že kromě pokládání civilizačních kartiček, vyvolávají konflikty s protihráči, škodí si, bojují o monumenty a ničí království.

Hra končí jakmile dojdou civilizační kartičky v pytlíku (z kterého si každé kolo náhodně přibírají do 6) nebo na mapě zbude 1 nebo 2 poklady, což jsou bezbarvé kostičky, rozestavené na začátku hry na počáteční chrámy. Poklady můžou získat jen Obchodníci-zelení vůdci a na konci hráči přidávají jakoukoli barvu potřebuje. Hráči si po celou dobu získané kostičky schovávají za zástěnu (spolu s dobíranými civilizačními kartičkami) a na konci hry zástěny odhalí. Klíč k vítězství spočívá právě v tom rovnoměrném sbírání kostiček. Hráči si totiž na konci porovnají počty kostiček té barvy, které mají nejméně a kdo má více vyhrává. Geniální…

E&T je hratelný ve 2-4 hráčích. Ve 3 a 4 je to bez problému. Ve 2 hráčích je třeba se dohodnout, aby hráči začali blízko sebe, aby vznikaly konflikty. Pokud každý začne v jiném koutu mapy, může se z hry stát hrabání na vlastním písečku, tzn. hra téměř bez konfliktů, na kterých E&T stojí. Ve hře je určitý prvek náhody a ten spočívá v náhodném tahání civilizačních kartiček, ale jinak je to čistě hra, ve které vypnutí mozku znamená prohru :).

Pokud jste tuto recenzi, připomínající (více než jiné recenze :) ) spíše pravidla hry, dočetli do konce, tak gratuluji. Ale jinak to asi popsat nejde, protože E&T je abstraktní hra, takže se nemůžu opřít o nějaký příběh nebo téma. Nicméně, přestože abstraktní hry až na pár výjimek téměř nehraji, tuhle miluji. Je to hra králů :). Kdesi jsem zmínil, že při hraní E&T prožívám tyto emoce: strach, napětí, nervozitu, radost, smutek a po prohře dokážu být pár minut opravdu naštvaný :). Už to je obrovské plus, když hraní hry vyvolává nějaké emoce, je spousta her, které to nedokáží.


Vytvořeno: 05.03.2010.  Recenze hry: Smallworld Hodnocení:
Zuřivý Hobit proti Mořskému Trpaslíkovi? A proč ne?
Elfové, trpaslíci, Ghůlové, Kostlivci, Kouzelníci, Čarodějové, Trolové…však to znáte, prostě různá fantasy stvoření a bytosti. Všechny jsou v krabici s názvem Small World a chtějí z ní ven. Chtějí osídlit svět, malý svět. Jenže se na něj všichni nevejdou, takže z toho bude pořádná mela, kdo koho vystrnadí ze světa a rozleze se všude kolem…

První, co mě na Small World (SW) ihned zaujalo, je grafika a herní materiál. Miguel Coimbra maluje opravdu hezky a líbí se mi, jak namaloval SW a taky se mi líbí i jeho jiná díla (kdo má zájem viz. http://www.miguelcoimbra.com/ ) . Někomu přijdou obrázky ze SW nevkusné, uznávám, že běžící Elf s květinkou v ruce nemusí sednout každému, ale já beru SW spíše jako parodii a komickou hru, takže mi to nevadí. Další co mě zaujalo, jsou komponenty, které velmi úzce souvisí s povedenou grafikou. Množství různých žetonů je úctyhodné. A dále je skvělé, že je hra vyvážená pro všechny možné počty hráčů (2-5). Ke každému počtu hráčů je totiž k dispozici jiná mapa. Když to tedy shrnu, SW obsahuje 2 oboustranné plány, 14 tabulek národů, 20 žetonů schopností, 35 žetonů pevností, trolích doupat, pohoří a jiných, 109 vítězných mincí, 186 žetonů národů, žeton herního tahu a jednu speciální dřevěnou kostku.

SW je velmi (podotýkám velmi) light wargame. Po rozložení mapy, na které se bude hrát, se na předepsaná místa rozloží žetony národa – Zapomenutý kmen (neutrální národ) a žetony pohoří, která slouží jako bonus k obraně, pokud je někdo obsadí. Dále se rozloží prvních 5 národů a k nim se náhodně přidá 5 schopností. Ze zbývajících tabulek národů a žetonů schopností se bude v průběhu hry doplňovat vždy do pěti. Každý si vybere jeden národ se schopností a k němu získá odpovídající žetony národa, kterými bude dobývat území na mapě. Dobývá se jednoduchým položením určitého množství žetonů národu na to území, které chci dobýt. Za normálních okolností je to množství - 2 žetony za prázdné území + jeden další, za každý nepřátelský žeton, který na území již je. Např. prázdné území dobyju dvěma žetony svého národa, na dobytí území s dvěmi žetony soupeře, potřebuji 4 své žetony. Území na mapě samozřejmě nejsou všechna stejná, jsou zde kopce, pole, pohoří (k dobytí je potřeba jeden žeton navíc), bažiny, lesy a také moře a jezera. Některé národy a schopnosti umožňují určitá území dobývat jednodušeji (např. dávají o jeden žeton méně) nebo třeba obohatí území nějakým svým obydlím (Hobiti mají nory, Trolové doupata), která poskytují určité bonusy. Jiné národy a schopnosti zase zjednodušují dobývání nezávisle na druhu území (např. schopnost Útoční umožňuje dobývat s o 1 menším počtem žetonů, Čaroděj zase dobyje území s jedním žetonem, aniž by k tomu spotřeboval žeton ze své zásoby atd.). Některá území ještě navíc obsahují značky, které indikují další bonusy pro určité národnosti (např. magické území – bonus pro Kouzelníky, území s dolem – bonus pro Trpaslíky a území s jeskyní zase využijí národy se schopností Podzemní). Dobývání má samozřejmě svá pravidla a nemůžu si dobývat jen tak halabala po celé mapě, ale musím expandovat postupně po územích, se kterými již má dobytá území sousedí (toto pravidlo může ovšem úplně ignorovat národ se schopností Létání :) a z části jej může ignorovat národ, s již zmíněnou schopností Podzemní, pro něž jsou sousední všechna území s jeskyněmi po celé mapě). Za každé dobyté území získá hráč jednu vítěznou minci (nemusí být pořád jen vítězné body že :) ). Národy jako třeba Orkové nebo Lidé přináší za dobytá území nějaké mince navíc.
Ve SW se vyskytuje zajímavá kostka, která má pouze čísla 1,2,3 a zbylé stěny jsou prázdné. Používá se v posledním dobýváním, když hráč má třeba poslední žeton. Když se rozhodně dobýt s tímto posledním žetonem území s jedním nepřátelským žetonem národa (potřebuje k tomu 3 žetony, ale má jen jeden), hodí si kostkou pokud padne 2 nebo 3 uspěl a povedlo se mu území dobýt, když hodí jedna nebo s velkou pravděpodobností nic, tak má smůlu :).
Jedním z nejdůležitějších prvků SW (ne-li nejdůležitějším vůbec) je přechod aktivního národa do úpadku. Tím, že hráč expanduje a rozlézá se po mapě (pokud mu v tom hráč extrémně nebrání) postupně ztrácí sílu, respektive ubývají mu žetony, které nechává na dobytých územích, aby z nich měl body (ehm, tedy mince :) ). Nehledě na to, že ztrácí jednotky tím, že jeho území dobývá soupeř. Co tedy dělat, když už není s čím dobývat? Přejít do úpadku. Hráč otočí žetony nyní již neaktivního národa a vybere si z dostupné nabídky nový národ, za který zaplatí mincemi. Tento nový národ se nazývá aktivní a může s ním znovu dobývat tak jako před tím. Hráč může mít v jednu chvíli jeden národ v úpadku a jeden národ aktivní. Ale ve světě SW je díky různým národům a schopností spousta výjimek :), takže schopnost Přízrační umožňuje mít dva národy v úpadku. Národ v úpadku jíž nemůže expandovat (ale je zde výjimka :D ) a pouze získává body, dokud území s tímto národem někdo nedobyje, což je samozřejmě jednodušší, než dobývat aktivní národ. Národu v úpadku totiž zůstává na každém území, které dobyl, pouze jeden žeton, zatímco aktivní národ jich může mít na jednom území více (hráč v každém kole může své jednotky přerozdělit mezi dobytá území).
Přechod do úpadku je tedy důležitý proto, že je často nutné se rozhodovat, jestli ještě expandovat a získat vítězné mince nebo už je ten správný čas jít do úpadku a tím úplně odstranit z mapy předešlý národ v úpadku a přijít tím o nějaké mince, ale získat novou, čerstvou sílu.
Hra končí, jak jinak, tím kdo má nejvíce vítězných mincí. Konec je určen také podle počtu hráčů, ale v zásadě to je po 8, 9 nebo 10 kolech. Hra je velmi svižná, nejsou téměř žádné prostoje a lze ji odehrát do 30 minut ve dvou. Ve více hráčích se čas protáhne na něco málo přes hodinku.

Zábavnost a znovu hratelnost SW stojí právě na různých národech, schopnostech a jejich kombinacích. Ve hře tak vzniká spousta absurdních a komických mixů jako třeba Zámožný Kostlivec, Obři Alchymisté nebo Krysáci Vládci draků :). Po několika hrách už sice najdete úspěšná komba, ale přesto nejsou 2 hry SW stejné. SW mě pro svou jednoduchost, ale rozhodně ne tupost, velmi nadchl a i po cca 35 odehraných hrách (převážně ve 2) mě stále baví a kdykoliv si jej znovu zahraji. Grafické a materiální zpracování jsem již chválil, ale na závěr ještě dodám, že na SW se velice hezky dívá a sahá :).


Vytvořeno: 05.03.2010.  Recenze hry: Blue Moon City Hodnocení:
Pojďme postavit zničené město Blue Moon City, ale na podesáté to už bude nuda...
Blue Moon City (BMC) je beze sporu krásná hra, co se týče grafiky. Velké kartónové destičky s nádhernými obrázky budov ze světa Blue Moon. Z jedné strany je budova jednobarevná (ale opravdu hezky namalovaná) a zobrazuje budovu rozestavěnou. Z druhé strany je už destička provedena ve více barvách a znázorňuje již postavenou budovu a opět to je krása. Dále v krabici najdeme žetony krystalů, žetony dračích šupin, kartónový obelisk, dřevěné figurky a kostičky, 3 gumové draky (také vypadají hezky) a 80 karet s obyvateli Blue Moon. Opět, jak jinak, než hezky graficky zpracovaní. Takže to bychom měli. Hra vypadá hezky to by mohlo být dobré ne? Bohužel jsem byl po pár hrách zklamán…

BMC je od Reinera Knizii. A ač je to pro mě pan designér stolních her, tak s jeho hrami mám jeden problém. Všechny, které jsem hrál, srovnávám s jeho podle mě nejlepší hrou a dnes již klasikou – Euphrat & Tigris. A bohužel, zatím všechny narazily. Nehrál jsem jich rozhodně extra velké množství a některé se s E&T nedají ani moc srovnávat (např. právě BMC), ale prostě mě ty ostatní hry vždy zklamou, když si vybavím jak je E&T skvělý. Jedině snad Samurai se může s E&T měřit. Ale pojďme zpět k BMC a to proč mě zklamal.

BMC je ze světa Blue Moon, který je znám z karetní hry Blue Moon. Tuto karetní hru jsem nikdy nehrál (ale jednu dobu jsem po ní toužil, teď již zájem zcela opadl). Takže toho moc o světě Blue Moon nevím. Ale co postačí ke hraní BMC je zhruba tohle: V hlavním městě Blue Moon City kdysi žilo několik odlišných národů – Vulca, Hoax, Terrah, Pillar a jiné. Jednoho dne se cosi přihodilo (hráči Blue Moon zřejmě ví :) ) a došlo ke střetu těchto národů a zničení města Blue Moon City. V deskové hře BMC se pokouší hráči společnými silami (někdy i individuálními) město znovu postavit. Za postavené budovy dostávají odměny v podobě krystalů. Stavbě mohou přihlížet i tři bájní draci, kteří představují jakési ochránce tří chrámů – Chrám ohně, země a vody (ale to není pro hru důležité ). Draci přináší stavitelům dračí šupiny, jejichž sbírání umožní zisk odměny v podobě dalších krystalů. Staví se tak, že je třeba se svým stavitelem-figurkou přijít (maximálně se stavitel může pohnout o 2 pole) na rozestavěné pole a pomocí karet provést stavbu (vysvětlím později). Pointa hry je v nashromáždění co nejvíce krystalů a nabízet je obelisku (což je jediná hotová budova na začátku hry a stojí přesně uprostřed „staveniště“ ). Kdo vykoná rychleji určité množství nabídek (podle počtu stavitelů-hráčů), vítězí.

Teď přejdu k hlavnímu mechanismu hry a tedy k tomu jak se staví budovy. To, že jsou na každé budově 1-4 barevné čtverečky, na které hráči při stavění pokládají své kostičky a až jsou všechny ty čtverečky zaplněné, destička s budovou se otočí, hráči si vezmou své bonusy a budova je postavena, na tom není nic originálního. Ale to, jakým způsobem se kostičky na čtverečky pokládají, tedy jak se staví, jsem považoval za velmi originální a doteď stále považuji. Jediný a bohužel velmi závažný problém je v tom, že mi to po pár hrách přišlo stereotypní a přestalo mě to bavit. O co jde…Hráči dostanou na začátku karty. Ze 3 je na kartě obrázek (znovu připomínám, že hezky namalovaný obrázek) obyvatele světa Blue Moon. Zbylou 1/3 tvoří barevný pruh (který určuje, kterou budovu je možné s tímto človíčkem stavět), číslo od 1 do 3 a popřípadě ikonku, která představuje nějakou speciální vlastnost. V zásadě, pokud chci přispět na stavbě budovy kde je třeba černý čtvereček s číslem 4. Postavím ho tak, že odhodím pouze černé karty v hodnotě 4 (třeba jednu s číslem 3 a jednu s číslem 1) a postavím na černý čtvereček s číslem 4 svou kostku. Ale aby to nebylo tak jednoduché a primitivní, tak karty s čísly 1 a 2 (nejmenší hodnotou) mají nějaké speciální schopnosti (každá rasa umí jiné). Někteří umí přivolat ke stavbě draka, což přináší, jak už jsem zmiňoval, dračí šupiny. Těch je ve hře určitý počet a jakmile se doberou, hráč který jich má nejvíce získá jistý obnos krystalů. Poté se všechny dračí šupiny vrátí zpět do zásoby a mohou znovu sloužit ke stejnému účelu. Další speciální schopnosti jsou: žolíková karta nahrazující jakoukoli barvu, „měnička“ určitého počtu karet jedné barvy na barvu jinou, možnost jít se svým stavitelem na jakékoli pole nebo třeba učinit obelisku dvě nabídky v jednom kole (což normálně není možné). Karty s číslem 3 (nejvyšší hodnota) nemají žádné schopnosti. Na konci každého kola má hráč možnost odhodit 0,1 nebo 2 karty a vzít si o dvě více než odhodil, tedy minimálně 2 + hráč dostává karty za stavby budov. Takže stavba budov probíhá na základě jakési „alchymie“ s kartami. V prvních hrách se mi to fakt líbilo, ale bohužel po čase to byl stereotyp a já to tam jen tak plácal podle toho co přišlo, žádné složité vymýšlení. Ve hře lze sice vysledovat určité strategie, jako třeba rozestavět co nejvíce budov, protože sice si nejvíce vždy odnese ten, kdo se na stavbě nejvíce podílí (má na budově nejvíce kostek a pokud je shoda má přednost ten, kdo utratil za stavbu více, tedy čtvereček s největším číslem), ale stačí mít na budově jedinou kostku a vždy z toho něco kápne. Ale nejsou to žádné bůhví jaké strategie, většinou záleží na tom, jaké karty si hráč nalíže a podle toho staví.

Bohužel, já jsem tedy z BMC zklamaný. Sice vypadá hezky a stěžejní herní mechanismus (karetní „alchymie“) je originální a líbí se mi, ale velmi rychle mě omrzel. Škoda…



Vytvořeno: 01.07.2009.  Recenze hry: Samurai Hodnocení:
Nihon e ittakoto ga nai
Tuto hru považuji za druhou nejlepší z Kniziovy tile-laying trilogie po Eufrat & Tigris. Její největší předností je krásný herní materiál, který dotváří pěknou atmosféru při hraní. Je to 39 stylových figurek vyrobených z lesklé tvrdé hmoty připomínající sklo, 4 části mapy tvořící japonské ostrovy – Honshu, Kyushu, Shikoku a Hokkaido, 4 zástěny a 80 barevných herních žetonů.

Hra je velmi jednoduchá. Jsou zde tři typy figurek (artefaktů), které se náhodně rozestaví po plánu, který je tvořen šestiúhelníky. Každý hráč má svých 20 herních žetonů s čísly od 2 do 4 s obrázky těchto tří artefaktů plus nějaké bonusové žetony. Herní žetony mají všichni stejné, jsou jen odlišeny barvami hráčů. Hráči se snaží těmito žetony s čísly obklopit artefakty ze všech stran. Jakmile nastane tato situace – artefakt je ze všech stran obklopen žetony, putuje do vlastnictví toho hráče, který má převahu, tedy ten hráč jehož součet čísel na žetonech dává nejvyšší číslo. Žetony ovšem působí jen na ty artefakty, které jsou na těchto žetonech vyobrazeny. Pár bonusových žetonů má tu vlastnost, že působí na všechny typy artefaktů, dokáží vyměnit figurky na plánu nebo třeba umožňují hráči hrát vícekrát za kolo.

Ve hře se vyskytuje taky náhoda. Hráči mají sice stejné žetony, tudíž stejné možnosti, ale vybírají si vždy jen z pěti žetonů schovaných za zástěnou (která je mimochodem opět stylově zpracovaná), ostatní mají otočené lícem dolu před zástěnou a tvoří zásobu, z které hráč náhodně dobírá vždy do pěti. Tato náhoda sice může ovlivnit hru, ale ne tak jako kostka, na které když padne „špatné“ číslo, máte smůlu. I když dobíráte žetony ne zrovna podle svých představ, není nic ztraceno, je třeba hrát s tím co přijde a přizpůsobovat tomu taktiku. Vítězem se stává hráč, který má většinu ve dvou typech figur. Pokud má každý většinu v jednom typu, vítězí ten kdo má nejvíce ostatních figur.

Vcelku není Samurai žádný závar na mozek, tak jako třeba Eufrat & Tigris. Ale ve hře se projeví každá chyba a každý hloupě umístěný žeton. Je třeba šetřit s bonusovými žetony a použít je v pravou chvíli. Pokud ovšem v tu pravou chvíli nejsou k dispozici je to smůla :), ale naštěstí těch pravých chvil je ve hře více, ale ne zas tak moc :). Ve dvou je hra zjednodušená v tom, že si hráči lehce dopočítají kolik kdo má figurek a proto si je ani nedávají za zástěnu v jiném počtu hráčů už ano. Není to sice takové napětí a překvapení jako třeba ve čtyřech hráčích když se na konci odhalí zástěna, ale důležité je to, že za půl hodinky odehrajete 2 partie a můžete jít na něco jiného :).

Když se podívám na Kniziovu tile-laying trilogii, kterou máme s přítelkyní kompletní a porovnám jednotlivé hry, tak lze dojít k celkem jednoduchému názoru. Eufrat & Tigris je jednoznačně nejlepší a pro mě osobně ne jen z této trilogie, ale ze všech her co jsem doposud hrál (pravda není jich moc :) ). Je to hra králů, kterou hrajeme nejčastěji u Ringa ve třech. A je to jediná hra, u které prožívám tyto emoce: strach, napětí, nervozitu, radost, smutek a po prohře dokážu být pár minut opravdu naštvaný :), ale to je na tom to nejlepší, tato hra, kterou tak moc rád hraji si dokáže hrát s mými emocemi a někdy je dokáže ovládnout. Nastává otázka proč mít i Samurai a Pouští. To je taky jednoduché, pokud má někdo rád nějakou hru, film či knihu, která je součástí trilogie (popřípadě pentalogie nebo něco podobného), chce mít za každou cenu tuto trilogii kompletní ať už jsou její ostatní části jakékoli. Samurai je rychlík s trochou náhody, který je nádherně zpracovaný a stojí za to ho prostě mít. Pouští je z celé trilogie nejslabší, ale je to rovněž rychlík a zcela bez náhody (viz. má recenze). A druhý důvod proč mít celou trilogii kompletní je tak trochu symbolický. V Eufrat & Tigris je použito dřevo, v Samuraiovi hmota podobná sklu (omlouvám se, ale nebyl jsem schopen nikde najít, z čeho přesně jsou ty figurky vyrobeny) a v Pouští plast, který se mi poslední dobou začíná čím dál více v deskovkách líbit.

Mimochodem ta věta v nadpisu údajně znamená "V Japonsku jsem nebyl". :)


Vytvořeno: 01.07.2009.  Recenze hry: Durch die Wüste Hodnocení:
Taktický rychlík od Knizii
Pouští je část Kniziovy tile-laying trilogie (Eufrat & Tigris, Samurai, Pouští). Jak už název napovídá, hra se odehrává na poušti s oázami, vodními zdroji a samozřejmě nesmí chybět karavany velbloudů v čele s beduíny. Jak je Kniziovým zvykem v této herní trilogii a nejen v ní, se snaží zaobalit abstrakci do nějakého skutečného historického období a reálií. Ve hře Pouští tomu nebude jinak.

V první řadě je třeba říct, že Pouští vyšlo ve stejném roce jako Samurai a taky se mu dost podobá co se týče velmi krátké herní doby a relativně lehkými pravidly. Hra obsahuje herní desku, která na první pohled určitě ničím nezaujme, dokud se na ni nezačnou pokládat další komponenty. Konkrétně modré žetony představující vodní zdroje, plastové palmy představující oázy a konečně spousta (opravdu spousta) roztomilých plastový velbloudů v pastelových barvách. Na konci hry vypadá herní deska opravdu hezky. V krabici ještě najdeme jeden arch žetonů sloužící k bodování. Pojďme si stručně říct o co v Pouští vlastně jde.

Každý hráč obdrží na začátku 5 vůdců karavan (plastoví beduíni), které posadí na 5 velbloudů odlišných barev. Hráči je všechny střídavě umístí na plán. Poté se opět střídavě snaží všichni tvořit karavany tím, že jednoduše postupně připojují velbloudy k ostatním (stejné barvy) a vznikají tak řetězce velbloudů. Toť vše. Jednoduché, říkáte si, ale to by na krabici nebylo napsáno Rainer Knizia, kdyby to bylo tak jednoduché. Hráči se snaží získat co nejvíce bodů, tím že přivádějí své karavany k oázám, obsazují vodní zdroje a uzavírají co možná největší území a v neposlední řadě se snaží mít karavany delší než soupeři. S tím samozřejmě přicházejí různé finty, které lze objevit až po několika odehraných hrách, jako například blokování ostatních hráčů či snaha je odříznout od přístupu k oázám. Pouští není typ hry, která okamžitě zaujme a ohromí, ale po třech, čtyřech partiích, kdy člověk začne postupně objevovat různé možnosti si lze najít k této hře cestu. Pokud není dost času na něco delšího a komplexnějšího a navíc máte rádi Kniziovy hry je to dobrý tip. Ale přece jen, tato hra má jedno velké negativum, postupně se k němu dále dostanu.

Jak jsem na začátku nakousl, Pouští se dá srovnat se Samuraiem. Ale bez jakýchkoli okolků rovnou řeknu, že Pouští je o dost horší než Samurai. S velikánem a první hrou této trilogie – Eufrat & Tigris se nedá Pouští vůbec porovnávat. Největší problém je v barvách. Když vezmu v úvahu, že by Pouští hrálo maximální počet lidí, tedy pět, tak se na herním plánu vyskytne celkem 10 různých barev – pět barev karavan pěti různých hráčů. A to už je pak opravdu problém se orientovat, která karavana komu patří a kolik má velbloudů. Osobně mám vyzkoušenou jednu partii ve čtyřech. Vzniknou tak dlouhé prostoje, kdy hráč počítá kolik velbloudů má která karavana a zda ji může předehnat (v délce). Na druhou stranu pokud se hráči snaží, tak nevzniknou velká uzavřená území, patřící jednomu hráči. Doporučuji spíše partie ve dvou, kdy se hraje na menším prostoru. Hra není tak nepřehledná a počítání délky karavan netrvá dlouho, protože se hlídají jen dva hráči navzájem. Pokud ovšem někdo pokazí úvodní rozestavení a dovolí soupeři se roztáhnout a uzavřít velká území, což vznikne tak, že se utvoří nepřerušená řada velbloudů jedné barvy z jedné strany desky na druhou nebo třeba i pomocí skal uprostřed plánu. Všechny vodní zdroje uvnitř této plochy patří hráči, který toto území uzavřel a rovněž i za oázy uvnitř si vezme body a soupeř(i) se už k těmto oázám nedostanou. Proto je úvodní rozestavení velice důležité. Druhou nevýhodu, ale ne již tak zásadní, považuji v dlouhém setupu, který je s jednoduchostí a krátkostí hry v nepoměru. Je třeba rozestavit po plánu spoustu vodní zdrojů, vysypat zcela naplněný plátěný pytlík s velbloudy. Roztřídit je podle barev (hra končí, když jedna z pěti barev velbloudů dojde) a podle počtu hráčů určitý počet velbloudů z každé barvy odstranit ze hry. To lze sice z části eliminovat tím, že pokud hrajete pravidelně ve stejném počtu hráčů, tak vyřadíte nepotřebné velbloudy natrvalo do nějakého jiného pytlíku. Pokud, ale hrajete v různém počtu hráčů je to zbytečné. Na závěr pouze shrnu pár faktů.

Pouští je taktický rychlík. Osobně bych doporučil hrát v co nejmenším počtu hráčů, ideálně ve dvou. Ve čtyřech či v pěti vypadá herní plán na konci jako paleta malíře, který právě dokončil hodně barevný obraz. Přichází bolest očí, splývaní jednotlivých barev a složité počítání velbloudů :). Ve dvou jdou za půl hodinky odehrát dvě partie, pak může následovat případná rozhodující partie a po ní třeba dvě partičky Samuraje nebo rovnou Eufrat & Tigris pokud je více času a nebo úplně něco jiného :).


Vytvořeno: 28.02.2009.  Recenze hry: Wikinger Hodnocení:
objevte neobjevené...
Vikingové, desková hra od Michaela Kieslinga (známějšího především spolu s Wolfgangem Kramerem, jakožto autoři her Tikal, Java, Mexica, Maharaja, Torres...) se tváří jako jednoduchá rodinná deskovka pro 2-4 hráče, ale po cca 10 partiích ve dvou jsem došel k názoru, že zas tak jednoduchá není a bez trochy přemýšlení a taktického umu výhry nedosáhnete. Ale postupně…

Po rozbalení hry na vás čeká nevelký herní plán s otočným kolem (před první hrou je třeba jej složit) spousta dřevěných Vikingů, kartónových kartiček s částmi ostrovů a loděmi. Dále mince, pár kostiček, základ herního plánu a přehled hodnocení pro každého hráče, figurka začínajícího hráče a nesmím zapomenout na plátěný pytlík na Vikingy. Ještě bych měl dodat v poslední době pro mě dost zásadní věc u deskovek a to je úložný prostor pro herní materiál (u některých her se o úložném prostoru nedá mluvit). Vše má své místo a setup je proto relativně rychlý. Materiál a grafické zpracování působí profesionálně, kvalitně a hlavně hezky. Rovněž i cena je příjemná.

Přejdeme ale k hlavní věci – jak se Vikingové hrají. Hra probíhá v 6 kolech. V každém z nich se rozebere a umístí 12 kartiček ostrovů a lodí, 12 figurek a provede se hodnocení. Kouzlo spočívá v tom, že je ve hře několik profesí Vikingů a každý přispívá něčím jiným. Přesněji máme k dispozici 6 různých profesí odlišných od sebe barvami. Modrý-rybář, žlutý-zlatník, zelený-zvěd, červený-šlechtic, černý-bojovník, šedý-námořník. Všichni jsou důležití. Rybáři především na konci hry zajistí potravu pro Vikingy, zlatníci zásobují hráče zlatem, zvědové přinášejí body, šlechtici rovněž, bojovníci odrážejí útoky lodí, které ohrožují ostatní Vikingy a znemožňují jim konat svou práci a v neposlední řadě námořníci, kteří zajišťují přepravu Vikingů, kteří čekají na pevnině a pokud jich má hráč na konci hry dostatek (více než ostatní) tak přinesou i body. Herní systém umožňující rozebrání právě 12 Vikingů a karet ostrovů, popřípadě lodí v každém kole spočívá v nákupu. Hráči střídavě jeden po druhém kupují určitou kombinaci (kartička+Viking) a umisťují je ke svým pevninám. Vikinga je možné položit pouze na kartičku ostrova, kterou právě koupil spolu s ním. Háček je v tom, že kartička ostrova musí k pevnině a v pozdější fázi již umístěným (objeveným) ostrovům pasovat. K dispozici jsou 3 typy kartiček ostrovů – levý okraj, střed a pravý okraj. Není proto možné umístit např. dva levé okraje vedle sebe nebo levý okraj ke středu z pravé strany. Proto musí hráč taktizovat a neumísťovat karty ostrovů jen tak, jak se mu zlíbí. Důležité je, že každý Viking (profesně odlišný) má na starost svou řadu ostrovů a pouze na tu může být umístěn. Hráč ale může umístit právě koupenou kartičku s ostrovem (hráč samozřejmě žádné ostrovy nekupuje, ve skutečnosti poskytuje finance pro objevování těchto ostrovů ?) do jiné řady než do které je možné umístit Vikinga, kterého právě koupil s touto kartou. V tom případě musí umístit Vikinga na pevninu, kde samozřejmě žádné body ani peníze nepřináší. Naštěstí jsou k dispozici námořníci, kteří Vikingy z pevniny mohou dopravit na neobsazené části ostrovů. Jak už jsem se zmínil – lodě představují nebezpečí, a pokud nejsou odražené bojovníky, tak zastavují produkci peněz i bodů. Na druhou stranu odražené lodě nějaké body nebo peníze naopak přinášejí. Ovšem stále vám určitě není jasné jakým způsobem se ostrovy a Vikingové „nakupují“. Stojí za tím důmyslný systém otáčení kola s hodnotami zlatých, které je třeba zaplatit a postupným ubýváním 12 kartiček a Vikingů, které to otáčení způsobuje. Vikingové jsou totiž kolem otočného kola seřazeni postupně podle barev a vždy, když se nějaká barva vykoupí, kolo se otočí a změní se tím všechny ceny zbývajících karet a Vikingů. Proto, jak stále opakuji je třeba u hry přemýšlet a taktizovat. Pokud člověk hraje špatně tak se mu může stát, že má spoustu Vikingů na pevnině (tedy neaktivních), neodražené lodě a nebo třeba hladové Vikingy (málo rybářů na ostrovech = hladoví Vikingové = minusové body na konci).

Je třeba dodat, že hra má v sobě určitý podíl náhody v tom, že Vikingové jsou losováni z pytlíku (tedy náhodně určená četnost Vikingů) a rovněž složení karet ostrovů a lodí je určeno náhodně. Ovšem náhodu lze zásadně eliminovat když do hry zakomponujeme pravidla pro pokročilé, které zajišťují pro každé kolo jiné pořadí Vikingů kolem otočného kola (v základních pravidlech je pro každé kolo stejné pořadí Vikingů – rybáři, zlatníci, zvědové, šlechtici, bojovníci, námořníci). Toto pořadí určují sami hráči. Navíc přibývá dražba začínajícího hráče (v základu se hráči v tom kdo začne každé kolo střídají), přísnější pravidla pro přepravu Vikingů z pevniny na ostrovy a spoustu zvláštních kartiček, které přinášejí body nebo peníze navíc. Proto je dobré po cca 5 hrách, ve kterých si hráči osvojí pravidla a herní mechanismus přejít ke hře pro pokročilé hráče.

Vikingové jsou velmi kvalitní deskovka jak zpracováním, tak herně. Hratelní v jakémkoliv počtu hráčů ( 2-4 ) a hlavně nezaberou déle jak hodinu.


Vytvořeno: 12.02.2009.  Recenze hry: Galaxy Trucker Hodnocení:
Nekonečný vesmír
Autodopravce (trucker) a galaxie, jak jdou tahle slova dohromady? To se dozvíte částečně z téhle recenze a úplně nejlépe si to vyzkoušíte na vlastní kůži, když si zahrajete deskovku Galaxy Trucker od českého autora Vládi Chvátila (Arena, Proroctví, Space Alert, Through the Ages: A Story of Civilization a další). A o čem to vlastně je? Na tlusté řidiče kamionů s kšiltovkou na hlavě a v upocené flanelové košili můžete rovnou zapomenout.

Vesmírné sdružení Společnost, s.r.o. se dostalo do krize (ano bohužel, krize zasáhla nejen planetu Zemi). Stavba kanalizací a levných bytů na méně rozvinutých planetách není zas tak výnosný job, jak si sdružení myslelo. Náklady a s nimi spojené riziko byly příliš vysoké. Ale někomu se v hlavě zrodil geniální nápad – postavit po celé galaxii sklady se součástkami vesmírných lodí. A k čemu to? Je to jednoduché. Sklady měly nalákat odvážlivé dobrodruhy, ti podepsali ve skladu smlouvu na pronájem libovolného množství součástek z kterých si postaví loď a vrhnou se s ní do nemilosrdného vesmíru. O co cestou přijdou, to Společnosti s.r.o zaplatí. Co si vydělají, to je jejich. Výsledkem je spokojenost na obou stranách – dobrodruh si nacpe kapsu vesmírnými kredity (pokud má štěstí) a Společnost s.r.o. bude mít materiál na potřebném místě.

Hádáte správně, ti dobrodruhové jste vy. Váš úkol bude postavit co nejlepší loď, s kterou zvládnete všechny nástrahy vesmíru jako jsou meteorické roje, nájezdníci, piráti, pašeráci, otrokáři, průlety bojovými zónami apod. Vyhrává každý, kdo dorazí do cíle živ a zdráv. Absolutní vítěz je ten, kdo se napakoval nejvíce kredity.

Obsah
- 9 hracích plánů
- 60 letových karet
- 65 bankovek kreditů
- 144 dílků lodi
- 4 očíslované dílky s pořadím
- 40 figurek kosmonautů
- 8 ufonů ve dvou barvách
- 8 raket ve čtyřech barvách
- 36 skleněných válečků představující energii (podobné bonbónům tic-tac)
- 56 kostiček zboží ve čtyřech barvách
- 1 karta s pravidly
- 2 hrací kostky
- 1 přesýpací hodiny
- Pravidla hry

Průběh hry
Doprostřed stolu se rozmístí dílky lodi otočené lícem dolu. Připraví se přesýpací hodiny, které krátí hráčům čas na stavbu lodi. Nejodvážnější hráč otočí hodiny a všichni se vrhnou na hromadu dílků a s určitými omezujícími pravidly staví každý svou vlastní vesmírnou loď plnou pilotních kabin, motorů, děl, baterií, které jsou zdrojem energie pro silnější děla, motory a štíty, jež jsou rovněž potřeba (později se zmíním k čemu). Dále je třeba na lodi mít nákladové prostory a dílky podpory životních funkcí pro mimozemšťany, kteří pokud je na loď umístíte zvětšují sílu a rychlost vaši kosmické lodi. Stavba tedy probíhá v reálném čase, každý si bere po jednom dílku, které umístí popřípadě odloží vedle (odložené dílky jsou dostupné pro ostatní) a kdo je nejrychlejší, vezme si žeton s číslem 1, přetočí naposledy hodiny (otáčí se v závislosti na tom, která ze tří etap se letí) a užívá si toho jak soupeři pod velkým stresem využívají posledních vteřin ke stavbě lodi. Ten kdo dostavěl jako první bude v čele flotily a to tak dlouho než ho někdo předběhne. Nyní se dílky dají bokem a na řadu přichází náhodně namíchaný balíček letových karet, který obsahuje kromě již zmíněných meteorických rojů, pirátů, otrokářů a dalších nepřátel také planety, opuštěné lodi a stanice. Vedoucí hráč otočí kartu, která se podle dané situace vyhodnotí. A tak to pokračuje dokud se neotočí všechny karty. Tímto končí první etapa ze tří. Každá další etapa je delší, těžší a letí se s větší lodí. Na konci třetí etapy se spočítají kredity. Kdo má nejvíce vyhrál.

Nyní uvedu příklady k čemu slouží některé díly lodi a zároveň příklady některých letových karet. Vedoucí hráč otočí kartu planety. Jako první má možnost na některé z uvedených planet přistát a nabrat na nich zboží, které uskladní v nákladových prostorách lodi (pokud nějaké nákladové prostory má volné), navíc ztratí několik letových dnů uvedených na kartě a posune se o tento počet dnů zpět, čímž se může změnit pořadí hráčů. Takto pokračují v přistávání na volné planety další hráči, pokud chtějí a pokud ještě nějaká planeta zbyla. Dále ten samý vedoucí nebo pokud se změnilo pořadí tak jiný vedoucí hráč otočí další kartu – například meteorický roj. Což znamená, že na celou flotilu letí z různých stran malé nebo velké meteority. Cíle těchto meteoritů určí vrh kostek a obrana proti nim je buď dobře postavená loď a výše zmíněné štíty nebo děla. Pokud vše selhalo, tak meteorit/y zasáhne určitý díl lodi, který odpadne, případně spolu s ním i další a tyto díly hráč ztrácí (spolu s nimi i případnou posádku, zboží nebo baterie). Tyto díly bude muset hráč na konci hry zaplatit. Jako poslední uvedu příklad s nepřáteli (všechno vykecat nemůžu, ale rád bych). Vedoucí hráč otočí kartu s pašeráky. Pokud má dostatek děl (normálních nebo dvojitých na jejichž aktivaci je potřeba energie z baterek + pomohou také ufoni), které pašeráky porazí, tak si vezme odměnu, posune se o daný počet letových dnů zpět a hraje se dál. Pokud nemá dostatečnou sílu, pašeráci jej porazí a spolu s ním i všechny ostatní slabé hráče. Tito poražení žádnou odměnu nedostanou naopak budou muset něco obětovat. V případě pašeráků je to zboží…

Na závěr této recenze zmíním ještě pár postřehů co se týče herní doby a počtu hráčů. Nejčastěji jsem zatím Galaxy Trucker hrál ve dvou. Ve třech a čtyřech hráčích pouze jednou. Ale přesto si dovolím tvrdit, že hra je výborná v jakémkoliv počtu hráčů a i ve dvou si užijete spoustu legrace. Nejvíce při stavění lodi, kdy hráči jsou pod určitým časovým stresem a snaží se aby měli na lodi všechno a všeho nejvíce, což se samozřejmě málokdy povede a občas lze zaslechnout hlášky typu: „Ježišmarjá, já nemám štíty“, načež druhý hráč „Chacha, já už to mám“, rychle chňapne po žetonu s číslem 1 a přetočí hodiny. Zmatenému hráči bez štítů zbývá zhruba 90 vteřin, aby se svou lodí něco udělal. Herní dobu můžu posoudit akorát ve dvou, ale ve třech a čtyřech hráčích (pokud znají pravidla) by neměla být o moc delší. Zhruba 60-80 (někdy i méně) minut budete čelit nástrahám vesmíru.

Na úplný závěr bych chtěl napsat o něčem, o čem se často v recenzích nepíše a není se co divit, protože k tomu není důvod. Jedná se o 16-ti stránková pravidla hry. A proč si zaslouží svůj kousek místa v recenzi? Protože jsou perfektně napsaná plná obrázků a vtipných vsuvek alá Douglas N. Adams. Pokud vám toto jméno nic neříká, tak je to bohužel již nežijící spisovatel, jehož nejznámější dílo je pentalogie Stopařův průvodce Galaxií, což je humorná sci-fi, první díl byl dokonce zfilmovaný. Další předností pravidel je jedna zásadní věc. Hráči mohou rovnou začít hrát, protože pravidla postupně vysvětlují jak postavit první loď, co k čemu slouží a složitější věci nechávají na konec.

Tak to je vše, pokud teď čekáte suché hodnocení v podobě 9/10 nebo 4,5/5, tak to ani náhodou. To bych nemusel vůbec psát tuhle recenzi. Pokud si chcete odpočinout od všech těch budovatelských a válečných strategií, jen tak si postavit vesmírnou loď a vyzkoušet jak si s ní ve vesmíru poradíte a ještě si přitom užít spoustu legrace tak do toho, Galaxy Trucker vám to umožní...


Zpět na předešlou stránku

 
© MindOK 2002 - 2009 | design Továrna | development SoftGate  | XML rozhraní | RSS |